JanaBev — 7. 7. 2016 13:40

Hezké odpoledne,
Jmenuji se Jana a je mi 47let, byla jsem s manželem bezmála 30let, byl o rok starší než já, loni umřel v nemocnici na rakovinu. Bylo to složité a těžké, vlastně s takovou věcí se asi nedá smířit, s tím se člověk spíše naučí tak nějak žít, jezdily jsme spolu na výlety, pořád mám nějaký vnitřní tik a čekám, že se vrátí večer z práce.
Děti už mám odrostlé, mám 3, žijí celkem daleko, mají moc práce.
Máme velký dům, z toho jak je to tu klidné mi jde vždy mráz po zádech, zvláště když dříve se tu pořád něco dělo, nejmladší syn, byl velký raubíř.
K nám do práce jezdí pán, je to opravář, vypadá sympatický, vždy se na mě usměje, prohodíme pár slov na takové to obecné téma jako je počasí, doprava, práce, zprávy. Odhadem bude tak starý jako já, kolem 50ti. Nevím si rady, jak je oslovit, jestli někam pozvat. Nevím jak se randí v mém věku, přece jen, už skoro 30let jsem na rande nebyla, tak nechci vypadat hloupě.
Mám jej někam zkusit pozvat, pod jakou záminkou ?

Eva. — 7. 7. 2016 13:57

Já bych počkala, jestli mě na rande pozve on. Jestli má zájem, jestli není zadaný, tak je to podle mě na něm.
Pak už to půjde samo, uvidíš. Stačí se chovat přirozeně, jak to cítíš.

Barča — 7. 7. 2016 17:30

Ví on, že jsi nezadaná?  Víš ty, zda je nezadaný? Myslím, že nejjednodušší a nejjistější je projevit o něj nevtíravý, ale upřímný zájem - ne jako o případného partnera, ale jako o člověka. Dál uvidíš. Nikam bych ho nezvala (i když teď jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nevím, co od toho čekáš a potřebuješ).

Selima — 7. 7. 2016 19:46

Tiež by som skôr rozvíjala rozhovor a hľadala nejaké spoločné témy (zvieratá, koníčky, príroda, výlety - obľúbené miesta, hudba, obľúbené filym, knižky...) v nádeji, že vás to trošku zblíži. A buď sa chytí, alebo nie. ;)

kalupinka — 8. 7. 2016 0:37

Co si asi od toho slibuje....je sama a je jí neveselo. Řekla bych, že zájem dává najevo dost, s pánem si povídá a asi je to oběma příjemné. Jinak by se jen pozdravili. Myslím, že pán by si zjistil, zda je zadaná, kdyby měl zájem. Ale měla by to posunout zcela taktně a nenápadně dál. Třeba....dneska toho mám moc, oběd nestihnu, vzala jsem si ke kafi koláč, nedáte si taky kousek? Třeba budete chtít recept pro Vaši paní.....a on musí zareagovat. Buďto řekne....my se ženou jsme spíš na maso, nebo - to je dobrota, to bych si u vás objednal celý plech, nebo to Vás musím na oplátku někam pozvat....Vzpomínám na takové hovory o obecných věcech s jedním služebně se se mnou potkávajícím známým, škoda, kdoví, kde mu je konec....možná bychom si byli rozuměli. Byla jsem spořádaně vdaná - což tehdy mluvilo za vše. Nikam dál než k počasí, dětem a dovolené jsme se nikdy nedostali....Držím palce, abyste potkala nějakého fajn chlapa, který nebude čekat, až ten zájem projevíte Vy a předběhne Vás. Ze zkušenosti ale vím, že pozvolna se rozvíjející vztah je kvalitnější, než dát se rychle s někým do kupy. Taky nejsem hrrr.

kalupinka — 8. 7. 2016 0:42

Teď jsem se musela zasmát, horší asi Jano je, když Vás nahání člověk, s nímž nemáte zájem se potkat a o němž předpokládáte, že s každým dalším setkáním to bude posouvat a posouvat, až Vám nezbyde, než se mu permanentně vyhýbat. A to je katastrofa, když si někdy nedáte pozor a vpadne Vám nečekaně do cesty! Buďte ráda, že Vám do cesty přišel někdo Vám sympatický a ty chvíle si užívejte. Hlavně buďte klidná, přirozená, na nic si nehrajte, zkrátka buďte svá a ono se uvidí. I kdyby zůstalo jen u stávajícího, není to až tak málo.

helena — 8. 7. 2016 7:15

vždy se na mě usměje, prohodíme pár slov na takové to obecné téma jako je počasí, doprava, práce, zprávy
Ale tohle jsou běžný rozhovory s lidma, který jsou "cizí", ale zas ne tak docela.
Dobrá rada je ten kalupinčin koláč... teda pokud pán neřekne "nemám manželku" a nepráskne, že deset let žije s přítulkyní... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

Dorka — 8. 7. 2016 11:11

Osoba muzskeho rodu od pritulkyne je přítul?

flink — 8. 7. 2016 12:25

Líná huba hotové neštěstí

helena — 8. 7. 2016 18:38

Osoba muzskeho rodu od pritulkyne je přítul?
Nikoli - přítula. Jako "svízel přítula".
Ale určitě se jedná o podobnost čistě náhodnou... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

carpediem — 9. 7. 2016 9:40

Udělala bych asi to, co radí kalupinka. Nemáte co ztratit.A flink má svým způsobem pravdu. :)

Niky123 — 10. 7. 2016 8:29

Ano, kalupinčin nápad je perfektní, nenásilný, smekám, já tenhle první krok nikdy moc neuměla.
Jinak - pokud toto nevyjde, doporučuji internetovou seznamku. Protože čekat ve středním věku na to, "až se někdo objeví a sám vás pozve na rande", to by se člověk asi učekal.
Znáte to: Správného chlapa potkáte na každém rohu. Bohužel - Země je kulatá....;) :/

Všechny mé kamarádky, které s někým žijí, se seznámily přes internetové seznamky. I já. Počítejte s tím, že to je někdy cesta trnitá. Dostkrát budete mít pocit - ježíšmarjá, tak tohle snad nemám za potřebí...
Nenechte se odradit. Já jsem si řekla - přeci není statisticky možné, aby tu byli jen podivíni, lháři a k životu nepoužitelní. Vždyť já taky nejsem nějaká podivná ztroskotaná chudinka. Zařekla jsem se, že budu zkrátka hledat tak dlouho, dokud se to nepodaří. Nakonec se po půl roce podařilo. A jsme spolu moc spokojení. :) :par:
Přeji Vám totéž.

Niky123 — 11. 7. 2016 7:23

Barča napsal(a):

Ví on, že jsi nezadaná? Víš ty, zda je nezadaný? Myslím, že nejjednodušší a nejjistější je projevit o něj nevtíravý, ale upřímný zájem - ne jako o případného partnera, ale jako o člověka. Dál uvidíš. Nikam bych ho nezvala (i když teď jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nevím, co od toho čekáš a potřebuješ).

Tak otázkou, kterou jsem zvýraznila, bych já osobně začala. Zjistila bych si (raději ne přímo od něj, jestli to nějak jde), zda je či není zadaný. Nejen klasicky ženatý, ale i zadaný v nějakém dlouhodobějším vztahu. Protože je-li zadaný, šla bych od toho, ani s tím koláčem bych to nezkoušela.

Já jsem z tohoto směru při seznamování vždy začínala. Jednak nechci své štěstí stavět na trápení někoho jiného, ale taky nechci trápit zbytečně sama sebe. Být pořád "ta druhá, (většinou marně) čekající." Vidím to i kolem sebe: Kamarádky, které šly touto cestou, se jen trápily/trápí. Čekat, až si na mě konečně (po své rodině) udělá čas, by pro mě bylo strašně ponižující.

Ono - začít chodit se ženatým/zadaným, se zdá totiž jako snadnější cesta: Docela sympatických zadaných je dost, na rozdíl od docela sympatických nezadaných (těch je kolem padesátky jak jehel v kupce sena - ale jsou). A i když jsem mívala inzerát, že hledám někoho s vyřešenou minulostí, tak i přesto se mi snažili velhat a vetřít se i ti zadaní, hledající to, co jim v dlouholetém manželství chybí: V 90% je to sex, vzrušení, či jen chuť na  tajné dobrodružství. A těch řečí, že jejich manželství je dávno čistě jen formální, kvůli dětem, a bla bla bla - to bývalo jak z magneťáku.
Doporučuji - nenechat se lapit do téhle vztahové pasti a vytřídit zadané hned zpočátku. Protože poté, co se zamilujete, je myslím odchod mnohem těžší a bolestnější. A léta utíkají, tak proč je ztrácet ve slepých uličkách....

Niky123 — 11. 7. 2016 7:26

A přiznám se, že jsem docela zvědavá, jak se tenhle příběh vyvíjí. Snad se nám s tím sem Jana svěří.

Dorka — 11. 7. 2016 17:44

OT: Ma nejmladsi dcera mi nedavno rekla nadhernej nazor jejiho kamosa - prej kazda holka je nezadana, pokud nechodi s nim...
Hm, neco do sebe to ma, ne?
Nemluvim o dlouhodobych a pevnych vztazich, ty se rozbijet nemaj. Ale ti ostatni, hledajici... To je snad boj, a vitezi sikovnejsi, nebo tak neco...

helena — 12. 7. 2016 6:40

prej kazda holka je nezadana, pokud nechodi s nim
Potěš koště... z toho musejí mít slečny radost... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

Selima — 12. 7. 2016 12:30

Dorka napsal(a):

OT: Ma nejmladsi dcera mi nedavno rekla nadhernej nazor jejiho kamosa - prej kazda holka je nezadana, pokud nechodi s nim...
Hm, neco do sebe to ma, ne?
Nemluvim o dlouhodobych a pevnych vztazich, ty se rozbijet nemaj. Ale ti ostatni, hledajici... To je snad boj, a vitezi sikovnejsi, nebo tak neco...

A kedy sa už vzťah dá považovať za "dlhodobý a pevný"? Ja osobne si nemyslím, že by tie počiatočné vzťahy, plné zamilovanosti, boli nejako "vhodnejšie" na to, aby sa búrali... :kapitulation:  Môj bývalý tvrdil, že vo vojne a v láske je všetko dovolené... a riadil sa tým. :grater: (Teda, len pokiaľ išlo oňho - druhí to nemali také jednoduché. :jojo:)  Mne sa to až také jednoznačné nevidelo.

Judyna — 12. 7. 2016 12:49

Dorka napsal(a):

OT: Ma nejmladsi dcera mi nedavno rekla nadhernej nazor jejiho kamosa - prej kazda holka je nezadana, pokud nechodi s nim...
Hm, neco do sebe to ma, ne?
Nemluvim o dlouhodobych a pevnych vztazich, ty se rozbijet nemaj. Ale ti ostatni, hledajici... To je snad boj, a vitezi sikovnejsi, nebo tak neco...

No jasně

carpediem — 12. 7. 2016 14:07

Judyna napsal(a):

Dorka napsal(a):

OT: Ma nejmladsi dcera mi nedavno rekla nadhernej nazor jejiho kamosa - prej kazda holka je nezadana, pokud nechodi s nim...
Hm, neco do sebe to ma, ne?
Nemluvim o dlouhodobych a pevnych vztazich, ty se rozbijet nemaj. Ale ti ostatni, hledajici... To je snad boj, a vitezi sikovnejsi, nebo tak neco...

No jasně

Bitevní pole v nás? :co:

Selima — 12. 7. 2016 16:11

V láske... :dumbom:

Judyna — 12. 7. 2016 16:31

Spíš o lásku. Zas tak moc se od zvířátek nelišíme.

helena — 12. 7. 2016 17:47

Zas tak moc se od zvířátek nelišíme.
Akorát je blbý, když "poslední ve stádě" žije v představě, že je alfa samec... ;)
Zvířátka by ho srovnala rychleji...

kalupinka — 17. 7. 2016 13:18

Jen mírňoučce bych tady poopravila jeden názor. Lze se vídat i se zadaným, aniž by to koho mohlo poškodit nebo bolet. Je to ale otázka hranic. Můžu se občas s někým vidět, s kým si mám co říct, on potřebuje poradit v něčem pro něj důležitém nebo si jen tak popovídat, já potřebuju vymalovat chodbu a neumím to, nebo si chci večer posedět s někým, pro koho jsem zajímavá, kam až oba zajdou, je otázkou jejich soukromí, svědomí, pokud nikomu nebudou škodit, ať si zajdou, kam chtějí, co je komu do toho. Řeknete si možná, že každá nevěra je škodlivá, jak se to vezme, pokud od toho jeden čeká něco jiného, pak je to samozřejmě na škodu. Dneska je jaksi volněji, sousedi neví, zda ten pán, co dvakrát přišel do bytu vedle, je truhlář, co přišel, změřil místnost na obývací stěnu na míru a zase šel, nebo je to  kolega, co  donesl neschopenku a dal si kafe. Lépe je starat se sám o sebe. Za sebe říkám, pokud se dva vídají a nikomu tím neubližují, pokud jim to něco přinese, pak proč ne. Na druhou stranu, pokud by jeden měl druhého tlačit tam, kam ten první nehodlá jít, je to špatně. Lépe, když se lidi vídají, než aby měli doma italskou domácnost, děti vyrůstaly v každodenním virválu, kuli proti sobě pikle, jak jeden druhého odrbat, vyhazovali se z domova, demonstrovali okázalými poměry, jaký je o ně zájem, kašlali na rodinu a domácnost s dětmi, atd. To je špatně. Pokud jeden někam jde, vrátí se v pořádku a jeho partner žije v přesvědčení, že byl o hodinku dvě déle v práci, s klukama na pivu, s holkama na kafi, v tělocvičně, na kole, na nákupu, na koncertě, na služební večeři, kdekoli, kde je to akceptovatelné, zkrátka, jsou horší zla. Než nějaká milosrdná lež, kterou se ten druhý nedozví. Jo, řeknete si, že jednou se to dozví. Nemusí. Pokud mu to neřekne nějaká dobrá duše, co to s ním myslí dobře, pokud sám nezačne slídit, šmejdit, domýšlet se a hledat důkazy. Kolikrát si lidi ztrpčují život domnělou nevěrou. A to musí být hrozné. Věrnost nedokážete! Když se kouknu kolem sebe, leccos vidím. Známou, která mlčela a hleděla si svého, manžel se vyřádil a je s ní dodnes. On si myslí, že ví, že to vždycky asi nebylo košer, ale dneska jsou oba v důchodu, umějí si vyjít vstříc, každý má svého koníčka, radují se z vnoučat...nestálo jít o zato se o něj s nějakou přetahovat a konfrontovat ji. Zase jiná známá čelila několik let podezření manžela, neboť ji šéf poslal s důležitým papírem přes dva bloky dál od pracoviště a ona tam byla viděna a manželovi to jeden dobrák donesl stylem...VY JSTE SE PŘESTĚHOVALI? ŽE JÁ TUHLE VIDĚL TVOU ŽENU.....bohužel ten, co se mu papír měl donést, nebyla kolegyně, ale kolega...no scény, pro nic, za nic.....Takže asi tak. Ať si Jana popovídá, ať to zajde tak daleko, jak se jim oběma bude hodit, uvidí se. No.

Selima — 17. 7. 2016 19:28

Ja to nemusím "vedieť", ale - bohužiaľ alebo chvalabohu - vždy vycítim a priam "zistím", keď mi je partner neverný. Povie mi to totiž moje telo. :/ A nemusí mi byť ani neverný fyzicky - intuícia zasa vycíti, keď odchádza inam duča - alebo srdce. Druhá vec je, či teda potom s tým....

kalupinka — 17. 7. 2016 22:53

Někdy je potřeba potlačit ten vševědoucí vnitřní hlas a neposlechnout svoji intuici. Říct si třeba, přišel pozdě, ale přišel, to znamená, záleží mu na nás a to je hlavní. Já taky moc dobře vím, že jakmile zpozorním, je něco jinak, i když tomu třeba v tom momentě nerozumím. Daleko později se přesvědčím, že jsem tomu měla věnovat větší pozornost. Mám na mysli nikoli nevěru ve svém manželství, ale varovný sen ohledně budoucích neshod jiného dle mého mnohem závažnějšího charakteru, jako bylo naprosto odlišné životní prostředí a rodiny, či blížící se nemoci. Ve snaze nebýt hysterická a nepodléhat ničím nepodloženým dedukcím jsem to přivedla jak k rozvodu s velkými průvodními problémy, tak k nemoci v rozvinuté fázi. Pocit vnitřního nesouhlasu s tím, jak měla fungovat rodina, kam jsem měla směřovat svoje vzdělání, zájmy a práci, jsem nechala vyšumět a pracovala pro blaho druhých. Rodiče, muž, děti, byli spokojení. Já ne. Špatně, špatně. No, aspoň jsem si to uvědomila. Dneska vím, že je dobře udělat, co cítím tady uvnitř. Bez ohledu na to, že ti okolo si myslí, že bych to dělat neměla nebo že mají pro mě lepší variantu. Jak to můžou vědět...co chci, co cítím, co potřebuju? Když nejsou v mé kůži? Nevěra není to nejhorší, co nás může potkat.

kalupinka — 17. 7. 2016 23:01

Žena, která si myslí, že něco ví, by měla obrátit pozornost jinam. K sobě, k jiným lidem. Jo, Pepo, jdeš opět na celou sobotu do práce? Dobrá, zajedu na nákupy, k tetě, k našim, na cvičební víkend, celý den na kolo....sejdem se večer doma, tak ahoj. Co víc řešit? Přijdu mu na to. Dobrá. Co dál. Zapojím rodinu, dobrá, za chvíli se nám každý vyhne obloukem. Budu chtít rozvod. Dobrá. Majetkové vypořádání. Všichni ztratíme. A nakonec ten můj trouba zjistí, že s náma chce být dál. Taky dobrý. Barák už má realitka, byt je prodaný, já jsem s dětmi u rodičů, hm, teď budu obhajovat, že jsme se oba dva rozhodli to zkusit, že přece jen kvůli dětem i sobě, prozřeli jsme, že si s tím novým partnerem až tak nerozumíme, a hodláme dál žít spolu, holky, ta anabáze, pak se vezmem znova....Není lepší dát si na ten vnitřní hlas frťana a kývnout na schůzku známému, který nám je sympatický a zbytečně se manžela nevyptávat, zda byl v sobotu v práci i Ruda, co s náma jezdí pod stan a nebo třeba zda ten sobotní zápas vyhrál jeho tým? Muži by měli vědět, že náš život nestojí na tom, jestli s náma ten náš Franta sedí celou, ale skutečně celou sobotu u televize....Měli by ale vědět, že známe svou cenu a kdyby se náhodou chtěli trhnout, že si jistě poradíme i bez nich.....

Niky123 — 18. 7. 2016 6:50

kalupinka napsal(a):

Žena, která si myslí, že něco ví, by měla obrátit pozornost jinam. K sobě, k jiným lidem. Jo, Pepo, jdeš opět na celou sobotu do práce? Dobrá, zajedu na nákupy, k tetě, k našim, na cvičební víkend, celý den na kolo....sejdem se večer doma, tak ahoj. Co víc řešit? Přijdu mu na to. Dobrá. Co dál. Zapojím rodinu, dobrá, za chvíli se nám každý vyhne obloukem. Budu chtít rozvod. Dobrá. Majetkové vypořádání. Všichni ztratíme. A nakonec ten můj trouba zjistí, že s náma chce být dál. Taky dobrý. Barák už má realitka, byt je prodaný, já jsem s dětmi u rodičů, hm, teď budu obhajovat, že jsme se oba dva rozhodli to zkusit, že přece jen kvůli dětem i sobě, prozřeli jsme, že si s tím novým partnerem až tak nerozumíme, a hodláme dál žít spolu, holky, ta anabáze, pak se vezmem znova....Není lepší dát si na ten vnitřní hlas frťana a kývnout na schůzku známému, který nám je sympatický a zbytečně se manžela nevyptávat, zda byl v sobotu v práci i Ruda, co s náma jezdí pod stan a nebo třeba zda ten sobotní zápas vyhrál jeho tým? Muži by měli vědět, že náš život nestojí na tom, jestli s náma ten náš Franta sedí celou, ale skutečně celou sobotu u televize....Měli by ale vědět, že známe svou cenu a kdyby se náhodou chtěli trhnout, že si jistě poradíme i bez nich.....

Tohle vlákno se tématem posunulo trošku jinam, ale nevadí, i toto je zajímavé.

Zdá se mi, že v kalupince se (asi) rozezněl její příběh, tak mi to aspoň z napsaného připadá. Já její příspěvek vnímám v podstatě jako návod na to, aby se člověk při nevěře manžela hned nerozváděl. Což je (podle mě) určitě správné, pokud by šlo o opravdu ojedinělý manželův úlet, víceméně sexuálního charakteru, bez jeho větší citové angažovanosti, prostě "ujely mu nohy".
Ale chci se trochu pozastavit nad formulacemi, které jsem zvýraznila: Ten můj trouba......tady už je něco špatně. Aspoň já bych nechtěla svého manžela/partnera i kdyby jen v duchu titulovat ten můj trouba... Potřebuju si chlapa vážit. Jinak to pro mě nemá cenu.

A kalupinčin "návod" na danou situaci? Pokud mám indicie o partnerově nevěře - nepátrat, nepanikařit, dát si frťana a je-li příležitost, oplatit mu stejnou mincí.... Protože nepotřebuju přeci, jestli s náma ten náš Franta sedí celou, ale skutečně celou sobotu u televize.
Podle mě - kalupinka se snaží danou situaci zlehčit. Tak říkajíc, jak radívaly naše babičky - "ženská má všechno schovat pod zástěru". Ale toto je zjevná snaha o bagatelizaci, zavření očí nad problémem. Kdyby se to mělo brát doslovně - tak pokud celá rodina sedí jen celou, ale skutečně celou sobotu u televize, je tu taky něco špatně, zvlášť jestli takto probíhá každá sobota. To je totiž jen známka obrovské nudy, stagnace rodiny, žádného společného programu či zájmu.

Moc ale souhlasím s kalupinčinou poslední větou: Měli by ale vědět, že známe svou cenu a kdyby se náhodou chtěli trhnout, že si jistě poradíme i bez nich. :jojo:
Jenže mně právě připadá, že si právě tyto věci protiřečí - ten můj trouba versus známe svou cenu. Nevím jak někdo jiný, ale já bych s "tím mým troubou" už být nechtěla. Právě proto, že znám svou cenu.

Niky123 — 18. 7. 2016 7:09

Ale ještě se vrátím k původnímu tématu tohoto vlákna. Já jsem chtěla svým příspěvkem z 11.7. poradit autorce vlákna, aby se při hledání partnera vyhnula předem problematickým a pak hlavně pro ni nepříjemným situacím a vztahům.

Myslím to takto: Tak jako by se měl člověk vyhnout co největším obloukem třeba zjevnému gamblerovi, nebo zjevnému nemakačenkovi, doporučuji i vyhnout se ženatému nebo zadanému chlapovi. Protože pokud se zamiluju (a autorka vlákna chce najít nový vztah, chce normálně svého partnera milovat a žít s ním), přinese to velké problémy všem: Tomu zadanému partnerovi, jeho manželce, jeho dětem - ale hlavně - jí samotné. Vždyť ze života, ale i odsud z Babinetu známe případy, kdy žena miluje zadaného muže, a roky se trápí a čeká až...až....až.... (vyprávěnky až partnerovy děti vyrostou atd., atd.)

Ano, chlapů, co by nám snesli modré z nebe, abychom mu dělaly milenku, je spousty. To láká a vypadá to tak snadně... A těch nezadaných a normálních, sympatických chlapů je ve středním a vyšším věku dost málo.
Ale pokud někdo vykročí zdánlivě jednodušší cestou - kývne na nadbíhání zadaného (když nezadaný zrovna není po ruce - hůře se hledají), tak z toho potom kouká spousta trápení - hlavně pro tu, co hledala hezký vztah a pak se roky jen trápí a čeká až...až...až.... :kapitulation:

Eva. — 18. 7. 2016 8:14

kalupinka napsal(a):

Někdy je potřeba potlačit ten vševědoucí vnitřní hlas a neposlechnout svoji intuici. Říct si třeba, přišel pozdě, ale přišel, to znamená, záleží mu na nás a to je hlavní. Já taky moc dobře vím, že jakmile zpozorním, je něco jinak, i když tomu třeba v tom momentě nerozumím. Daleko později se přesvědčím, že jsem tomu měla věnovat větší pozornost. Mám na mysli nikoli nevěru ve svém manželství, ale varovný sen ohledně budoucích neshod jiného dle mého mnohem závažnějšího charakteru, jako bylo naprosto odlišné životní prostředí a rodiny, či blížící se nemoci. Ve snaze nebýt hysterická a nepodléhat ničím nepodloženým dedukcím jsem to přivedla jak k rozvodu s velkými průvodními problémy, tak k nemoci v rozvinuté fázi. Pocit vnitřního nesouhlasu s tím, jak měla fungovat rodina, kam jsem měla směřovat svoje vzdělání, zájmy a práci, jsem nechala vyšumět a pracovala pro blaho druhých. Rodiče, muž, děti, byli spokojení. Já ne. Špatně, špatně. No, aspoň jsem si to uvědomila. Dneska vím, že je dobře udělat, co cítím tady uvnitř. Bez ohledu na to, že ti okolo si myslí, že bych to dělat neměla nebo že mají pro mě lepší variantu. Jak to můžou vědět...co chci, co cítím, co potřebuju? Když nejsou v mé kůži? Nevěra není to nejhorší, co nás může potkat.

kalupinko, proč zlehčuješ? U tebe je vidět, že sytý hladovému nevěří.
Tobě se nejspíš nerozpadlo manželství po nevěře. Můj BM odešel za jinou ženou. Přesto nezlehčuji, že to, co potkalo jiné, a nebyla to nevěra, není nejhorší, že to mé je nejhorší. Pro každého je těžké to, co ho potkalo.
Ve svých sáhodlouhých příspěvcích si hodně protiřečíš...
Na jedné straně doporučuješ, že žena nemá poslouchat svůj vnitřní hlas, na druhé straně píšeš, že je špatně, špatně, když ty jsi neposlechla svůj vnitřní hlas. Tak jak to vlastně podle tebe je? :co: Přijde mi, že ještě stále nevíš, co by.

carpediem — 18. 7. 2016 9:17

kalupinka napsal(a):

Někdy je potřeba potlačit ten vševědoucí vnitřní hlas a neposlechnout svoji intuici. Říct si třeba, přišel pozdě, ale přišel, to znamená, záleží mu na nás a to je hlavní. Já taky moc dobře vím, že jakmile zpozorním, je něco jinak, i když tomu třeba v tom momentě nerozumím. Daleko později se přesvědčím, že jsem tomu měla věnovat větší pozornost. Mám na mysli nikoli nevěru ve svém manželství, ale varovný sen ohledně budoucích neshod jiného dle mého mnohem závažnějšího charakteru, jako bylo naprosto odlišné životní prostředí a rodiny, či blížící se nemoci. Ve snaze nebýt hysterická a nepodléhat ničím nepodloženým dedukcím jsem to přivedla jak k rozvodu s velkými průvodními problémy, tak k nemoci v rozvinuté fázi. Pocit vnitřního nesouhlasu s tím, jak měla fungovat rodina, kam jsem měla směřovat svoje vzdělání, zájmy a práci, jsem nechala vyšumět a pracovala pro blaho druhých. Rodiče, muž, děti, byli spokojení. Já ne. Špatně, špatně. No, aspoň jsem si to uvědomila. Dneska vím, že je dobře udělat, co cítím tady uvnitř. Bez ohledu na to, že ti okolo si myslí, že bych to dělat neměla nebo že mají pro mě lepší variantu. Jak to můžou vědět...co chci, co cítím, co potřebuju? Když nejsou v mé kůži? Nevěra není to nejhorší, co nás může potkat.




Souhlasím. A myslím, že ti rozumím. :)

Selima — 18. 7. 2016 13:56

kalupinka napsal(a):

Někdy je potřeba potlačit ten vševědoucí vnitřní hlas a neposlechnout svoji intuici. Říct si třeba, přišel pozdě, ale přišel, to znamená, záleží mu na nás a to je hlavní. Já taky moc dobře vím, že jakmile zpozorním, je něco jinak, i když tomu třeba v tom momentě nerozumím. Daleko později se přesvědčím, že jsem tomu měla věnovat větší pozornost. Mám na mysli nikoli nevěru ve svém manželství, ale varovný sen ohledně budoucích neshod jiného dle mého mnohem závažnějšího charakteru, jako bylo naprosto odlišné životní prostředí a rodiny, či blížící se nemoci. Ve snaze nebýt hysterická a nepodléhat ničím nepodloženým dedukcím jsem to přivedla jak k rozvodu s velkými průvodními problémy, tak k nemoci v rozvinuté fázi. Pocit vnitřního nesouhlasu s tím, jak měla fungovat rodina, kam jsem měla směřovat svoje vzdělání, zájmy a práci, jsem nechala vyšumět a pracovala pro blaho druhých. Rodiče, muž, děti, byli spokojení. Já ne. Špatně, špatně. No, aspoň jsem si to uvědomila. Dneska vím, že je dobře udělat, co cítím tady uvnitř. Bez ohledu na to, že ti okolo si myslí, že bych to dělat neměla nebo že mají pro mě lepší variantu. Jak to můžou vědět...co chci, co cítím, co potřebuju? Když nejsou v mé kůži? Nevěra není to nejhorší, co nás může potkat.

:D Tak ako - potlačiť alebo urobiť, čo cítim...? ;)
Inak, súhlasím, že nevera NEMUSÍ byť to najhoršie - ale aj môže, to záleží na mnohých veciach, okolnostiach, vzťahu, apod. Možno by som pri nevere potlačila prvý impulz a snažila sa trochu to zistenie predýchať, ale po mojich skúsenostiach by som ho už celkom neignorovala. A určite by som sa chcela porozprávať s dotyčným...

kalupinka — 18. 7. 2016 16:42

Opravdu nechci zlehčovat nevěru a její důsledky, nechci se ani přiřadit do skupiny, která ji propaguje, uznává a toleruje. To opravdu ne. Na druhou stranu trvám na svém názoru, že kdyby v mém manželství figurovala nevěra a to ať z mé či jeho strany jako jediný problém, tak bychom si i přes její následky stíhali pohvizdovat, že jako pohoda, tenhle problém ustojíme, probereme, nějak zvládneme a nebo teda v nejhorším se nějak dohodneme. Prošli jsme jiným peklem, nevěra by byla pro nás ve všech směrech snazší. To na úvod.

Vnitřní hlas - může mi prospět, když mě varuje. Bagatelizovala jsem ho například, když doktor říkal, vše je v pořádku. Nebylo. Zdaleka nebylo. Ten čas, který jsem přemýšlela, zda má pravdu on nebo já, jsem potom draze zaplatila. Vnitřního hlasu - chodí muž jinam nebo ne - jsem nikdy nepopřávala sluchu. Klidně se zeptejte mého bývalého, mého minulého či současného přítele. Neznám, co žárlivost je. Nikdy jsem je neomezovala, neslídila, nevyptávala se, nevím, mě se tohle nedotýká. Vadily a vadí mi jiné věci. Obávám se, že v tomhle směru nejsem normální. Já bych i pochopila, že některá je hezčí, lepší, zábavnější, jsem obyčejná holka, nejsem žádný zázrak. Jsem soudná. Sebekritická. Taky vím, že se neumím stručně vyjádřit.

Pokud mám dojem, že chlap kouká nebo chodí jinam, je na mě, zda stojím o ukočírování situace, nebo zda to chci skončit. Taky bych nechtěla, aby mi chodil jinam. Ale některá ví a mlčí. Chce manželství zachovat. Kvůli dětem, majetku, lidem, sobě, neodsuzuju to. Každého věc. Málokterá z nás to v sobě udrží, když získá jistotu. Proto za sebe říkám, nechci-li to řešit, nepotřebuju ani tu jistotu. Jen mě to srazí na kolena, když se srovnám s o deset let mladší a o dvacet kilo lehčí ženou. Možná mě to nakopne, ale co si budem povídat, spíš mě to potopí.

Toho troubu jsem myslela následovně: Potká se můj muž s někým, zamiluje se, začne si s ní, přijde se na to, odejde hrdě středem....a za čas zjistí, že to nejde. Že mu chybí rodina, domov, že chce zpátky. Jo, stává se to. Je to šaškárna. Manželka, nucená situaci řešit, se musí cítit trapně, před rodinou, přes sebou samou. A on? Hele, prošlo to, nic se nestalo...budu sekat dobrotu, odpustila, zase se až tak nic nestalo, no ne, užil jsem si, neměl jsem to nechat zajít tak daleko. U mě je to trouba. Buďto teda hledám  povyražení a udržím to v mezích, nebo to doma neklape a pokud někoho potkám, jdu z manželství, ale zblbnout se a nevědět, neodhadnout následek, jak se na chlapa může kdo spolehnout. Tomu říkám - chovat se jako trouba. Nechat sebou cloumat mezi dvěma ženskýma, nevědět, čí jsem, co mám dělat, odcházet, vracet se, pak zaslouží, aby ho nechaly obě dvě. Aby tedy měl volnost pro to zamilovávání se.

Ta dáma, co se řekněme tahá se zadaným, má přece možnost volby. Nemusí se trápit! Ona ví, že je zadaný, má se podle toho zařídit. Nikdo ji nenutil. Ať sleví a může mít tlustého souseda, co tříská manželku, když se vrací z hospody.  Tím prosím neizoluji tlusté lidi, co občas jdou na pivko, do řad těch, co jsou odpad společnosti. Aby se toho zase někdo nechytil a nevyužil to proti mně.

Je to bohužel tak, že o spoustě mužů, co se nám líbí, je s nimi fajn a je nám s nimi dobře, to zjistila už některá před námi a na nás zbylo to druhé místo. Je naše volba, jen naše, zda do toho půjdeme. Zda budeme na pozici občasné kamarádky, občasné milenky, trvalé stíhačky, nebo férové ženské, co to udrží na společensky přijatelné bázi v rámci občasného pokecu nejlépe se svědky v kanceláři, na ulici, při společném koníčku.

Ty nevěry končí proto tak blbě, že jeden z hlavních aktérů vypadne z role. A tlačí druhé tam, kde je chce mít. On se nikdo nebude přizpůsobovat, každý chce svoje. Žena chce muže pro sebe, muž chce obě dvě, milenka chce pána domů. Pokud žena nebude pátrat, milenka nebude kout pikle a muž to sice slabošsky, ale důsledně udrží v mezích manželka zůstane manželkou a milenka má moje volné chvíle dvakrát týdně navečer, pak je možné, že z toho vylezou nepošramoceně všichni tři. To, že je nevěr tolik, a že se to tak hodně řeší, znamená, že si lidi přebírají partnery a jdou do toho s plnou polní. Taky, že se lidi dají dohromady, aniž by uvážili, jak dalece jsou rozdílní a že to, kdyby vzali rozum do hrsti, kolikrát nemá ani cenu zkoušet, je to předem určeno k nezdaru.

Takže mě prosím nechytejte za slova, nepodsouvejte, co jsem buď neřekla, nebo nějak kostrbatě nejasně vyjádřila. Stále se bavíme o ženě a muži, kteří spolu občas prohodí pár slov a jsou si sympatičtí. Zakladatelka, zjistí-li, že pán je zadaný, po něm určitě nehodí při další návštěvě její kanceláře skartovačku, ani mu nezabouchne dveře před nosem, ale bude se dále chovat společensky přijatelně, poklábosí o počasí, o dovče a ten koláč i s receptem - proč ne. I zadaní si rádi zamlsají....

helena — 19. 7. 2016 7:31

Nevěra není to nejhorší, co nás může potkat.
Souhlas - pokud tedy jde o "čistou" nevěru, ne o případný škaredý důsledky z ní vyplývající - to jsou totiž dvě naprosto rozdílný záležitosti ;)
I zadaní si rádi zamlsají....
V kontextu s výše uvedeným je to velmi roztomilej dvojsmysl :D

Selima — 19. 7. 2016 16:46

HM, mne bývalý pri rozchode vyčítal NEDOSTATOČNÚ žiarlivosť - vraj mi na ňom určite nezáleží, aspoň nie dosť. :dumbom: Takže tieto veci sú podľa mňa VŽDY relatívne, hlavne teda závisia od toho, ako to majú obaja (alebo obi-traja/štyria) účastníci nastavené.