Netušíte někdo, proč mám pořád tendenci se babrat v nějakých svých sračkách?
Tak bych chtěla být šťastna a taaak dobře si umím vytvářet zbytečné starosti a strastiplné scénáře, kterým pak do detailu věřím až sama sebe se...u
Jsem "duševní masochista"?
Měl jste to někdy někdo a podařilo se Vám toto překonat, že sami sobě ubližujete špatným myšlením?
Moc díky za Vaše zkušenosti ;)

To sú blbé prográmky - sčasti naše a sčasti prebraté (z rodiny, školy, práce...). Dá sa ich zbaviť, ale je to fuška, vlastne celoživotná. :jojo:

já to dám. Potřebuju to se s tím porovnat. Už mi to fakt ničí život!
Díky Selimo :)

Asi bys to mela konkretneji rozvest, ja bych rekla, ze si potrebujes minimalne "poklabosit"...

Jj rozvést to můžu, ale nechtěla jsem obtěžovat.
často mám chmurné myšlenky a kolem nich si vytvářím dobře zpracované scénáře, které se mi bohužel pak opravdu stanou skutečným. Jenže v tu chvíli nemůžu, neumím jinak. Ty myšlenky jsou zžíravé a já si připadám, že je z nějakých důvodů potřebuji, vyhledávám a možná si v té bolesti i libuju. Sebemrskačství?
V konkrétním případě šlo třeba o to, že jsem po nějakém lehkém zaváhání (možná nedostatku vlastního sebevědomí)  vytvořila scénář okolo nevěry manžela, až se tak po čase skutečně stalo :( Pak to na sebe navazovalo, jako řetízek- další myšlenka, pozorování, další střípek k "důkazu", nedůvěra...až z toho byla aféra skutečná.
Pak jsem z výsledku samozřejmě smutná :(
Nevím, proč se pořád trestám, proč ty šílené scénáře potřebuji?!

Podeziralas z nevery, ona pak naatala a ty se divis?
To se jen tva "intuice" ztrefila.
Ted je jen na tobe, co s tim udelas...

já se dnes už nedivím. Ale nevím, jak odstranit myšlenky, které mě pohlcují a nedokážu je ničím převálcovat v dané situaci. Pak mě to v noci i budí

Rozmarýna napsal(a):

já se dnes už nedivím. Ale nevím, jak odstranit myšlenky, které mě pohlcují a nedokážu je ničím převálcovat v dané situaci. Pak mě to v noci i budí

a co tak navštívit odborníka?  řešila bych tvou situaci s psychiatrem.

Rozmarýno,
co se mě osvědčilo na negativní myšlenky, je jít do toho nepříjemného pocitu, např. máš strach, že od tebe manžel odejde. Tak se ten pocit snažíš co nejvíce prožít, přijmout ho - ano, je to tak, mám ten strach a pak se ptát, proč je ten pocit nepříjemný, co je na to špatně, např. tě napadne, že pak zůstaneš sama. Zase ten pocit prožiješ, přijmeš, neutíkáš od těch nepříjemných pocitů a když se ti to podaří, budeš se cítit volnější.
A kdyby sis na to netroufla sama, tak já všude doporučuji metodu RUŠ,  na jejíž principech funguje to, co jsem ti popsala. Vyzkoušej nějakého terapeuta a uvidíš.
Já vyzkoušela mnoho metod a směrů a tahle je nejlogičtější ze všech, na principu uvolňování negací fungují i psychoterapeutické metody, tohle je jen o hodně rychlejší a účinnější a taky si díky ní uvědomíš, co všechno za iluze žiješ :)

Lepší než psychiatr je dobrý psycholog. Psychiatr je lékař a léčí psychické nemoci pomocí léků.
Myslím si, že Rozmarýna nemá žádnou psychickou nemoc.

Tulipánko, to je moc zajímavé, cos napsala. :jojo:

Tohle není rada, ale jenom, řekněme, poznámka k tématu... aneb nejsi v tom sama.
http://www.omlazeni.cz/daji-se-udalosti … 987-0.html

Rozmarýna napsal(a):

Netušíte někdo, proč mám pořád tendenci se babrat v nějakých svých sračkách?
Tak bych chtěla být šťastna a taaak dobře si umím vytvářet zbytečné starosti a strastiplné scénáře, kterým pak do detailu věřím až sama sebe se...u
Jsem "duševní masochista"?
Měl jste to někdy někdo a podařilo se Vám toto překonat, že sami sobě ubližujete špatným myšlením?
Moc díky za Vaše zkušenosti ;)

Mam to take tak.....bohuzel :(

Rozmarýna napsal(a):

já to dám. Potřebuju to se s tím porovnat. Už mi to fakt ničí život!
Díky Selimo :)

Dáš, jasné... :jojo: Držím päste.

Rozmarýna napsal(a):

Jj rozvést to můžu, ale nechtěla jsem obtěžovat.
často mám chmurné myšlenky a kolem nich si vytvářím dobře zpracované scénáře, které se mi bohužel pak opravdu stanou skutečným. Jenže v tu chvíli nemůžu, neumím jinak. Ty myšlenky jsou zžíravé a já si připadám, že je z nějakých důvodů potřebuji, vyhledávám a možná si v té bolesti i libuju. Sebemrskačství?
V konkrétním případě šlo třeba o to, že jsem po nějakém lehkém zaváhání (možná nedostatku vlastního sebevědomí)  vytvořila scénář okolo nevěry manžela, až se tak po čase skutečně stalo :( Pak to na sebe navazovalo, jako řetízek- další myšlenka, pozorování, další střípek k "důkazu", nedůvěra...až z toho byla aféra skutečná.
Pak jsem z výsledku samozřejmě smutná :(
Nevím, proč se pořád trestám, proč ty šílené scénáře potřebuji?!

To neviem (asi fakt nejaký program), ale mám odpozorované, že si myšlienkami pritiahneme viac, než sa nám zdá. :jojo:

Tulipánka napsal(a):

Rozmarýno,
co se mě osvědčilo na negativní myšlenky, je jít do toho nepříjemného pocitu, např. máš strach, že od tebe manžel odejde. Tak se ten pocit snažíš co nejvíce prožít, přijmout ho - ano, je to tak, mám ten strach a pak se ptát, proč je ten pocit nepříjemný, co je na to špatně, např. tě napadne, že pak zůstaneš sama. Zase ten pocit prožiješ, přijmeš, neutíkáš od těch nepříjemných pocitů a když se ti to podaří, budeš se cítit volnější.
A kdyby sis na to netroufla sama, tak já všude doporučuji metodu RUŠ,  na jejíž principech funguje to, co jsem ti popsala. Vyzkoušej nějakého terapeuta a uvidíš.
Já vyzkoušela mnoho metod a směrů a tahle je nejlogičtější ze všech, na principu uvolňování negací fungují i psychoterapeutické metody, tohle je jen o hodně rychlejší a účinnější a taky si díky ní uvědomíš, co všechno za iluze žiješ :)

:supr:
Skvela metoda, vážně!
Sama ted prozivam neco, co je v mych predstavach šíleně děsivé, ale bohuzel velmi pravdepodobne. Ne tak proto, co tady nekteri rikaji, ze prej "svyma myslenkama neco pritahneme", ale proste proto, ze vsechny predchozi udalosti, a tim padem lehce vydedukovatelna fakta a zavery, tomu nasvedcuji.
Diky tomu, co jsi napsala, Tul, to snad "lepe zpracuju" a smířím se s tim... Opravdu OBROVSKY DIK!!!

I já moc děkuji Tulipánce a ostatně všem za pomoc.
Dělám v podstatě něco podobného. Naštěstí jsem doma sama, tak jak za mnou zaklapnou dveře, začnu zpracovávat svoje pocity: "Já si užííívám svůj strach, teď, teď si ho užívám, užívám si svoji závist, užívám a prožívám si svoji naprdnutost...."
Opakuju to, brečím, nadávám, pak to odezní.
Zatím se to vrací, ale věřím, že to bude polevovat, až to odezní úplně ;)

Je to jako v nejakem filmu, nevim uz presne, ale matne se mi zda, ze zrovna Kevin v Sam doma, se snad sel divat do sklepa do nejake pece, z ktere mel strach...
Nebo mozna ve filmu, kde Švarci hral ucitele ve skolce, a chlapecek, co mel strach ze zachodu, tam sel, videl ho jako nejakou silenou nestvuru, ale nejak se s tim "popral", a pak se prestal pocuravat...

jo asi jsem vám nenapsala, byť jste to poznaly, že jde o žárlivost, se kterou se peru. Asi bych se s ní měla přestat prát a brát ji jako výzvu.Tak pojď holka, jdem spolu na to. Jsem připravena !

Mám to sice občas i mimo vztah, že vymýšlím krávoviny, ...co by kdyby..., ale ta žárlivost mi dává nejvíc zabrat. O manžela jsem přišla před mnoha lety a teď byť nemám důvod vyvolávám scény u přítele. A věci, které jsem si myslela, že mám už zpracované se vynořily úplně stejně znova, jako v manželství. Až jsem se styděla, za své scénické projevy.

Zarlit znamena srovnavat se...
S nejakym vzorem, idealem.
Neni to tvorive, konstruktivni, polud to necitis jako vyzvu, neni to k nicemu...

Dorka napsal(a):

Zarlit znamena srovnavat se...
S nejakym vzorem, idealem.
Neni to tvorive, konstruktivni, polud to necitis jako vyzvu, neni to k nicemu...

V mém případě nejen srovnávat se, ale taky pochybovat o sobě či cítit se ohrožená :(
Ano, je to zbytečné plýtvání energií

Myslím, že žárlivost je hodně tvrdý oříšek. Nejsem si jistá, zda si s ní dokážeš poradit sama. Nevím, na jakém stupni Tvoje žárlivost je, ale jestli je to hodně, chce to myslím odborníka.
Já si zažila žárlivost na vlastní kůži zase z druhé strany - od BM a JE TO STRAŠNÉ!

Jinak s těmi vtíravými myšlenkami - mám to podobně, ale mně rozhodně nepomáhá si to nějak užít, či prožít - to by mě fakt ani nenapadlo tento systém(ale je možné, že je fakt dobrý). Já ty myšlenky nechci přijmout, chci od nich pryč. Já se do nich naopak snažím oprostit, něco ve smyslu "řeš věci, až když jsou k řešení"...Neříkám, že mi to vždy jde, ale snažím se o to.

Rozmarýna napsal(a):

jo asi jsem vám nenapsala, byť jste to poznaly, že jde o žárlivost, se kterou se peru. Asi bych se s ní měla přestat prát a brát ji jako výzvu.Tak pojď holka, jdem spolu na to. Jsem připravena !

Mám to sice občas i mimo vztah, že vymýšlím krávoviny, ...co by kdyby..., ale ta žárlivost mi dává nejvíc zabrat. O manžela jsem přišla před mnoha lety a teď byť nemám důvod vyvolávám scény u přítele. A věci, které jsem si myslela, že mám už zpracované se vynořily úplně stejně znova, jako v manželství. Až jsem se styděla, za své scénické projevy.

Tak to je jasné, odkiaľ máš ten program - z vlastného života, blbú skúsenosť. Keď sa s ňou nevyrovnáš, nespracuješ ju, podvedome si môžeš privolať buď priamo jej opakovanie, alebo rozpad vzťahu svojou vinou. :jojo: Zamakaj na tom!

:kapitulation:

Dá sa to... ja som mala program "načo vzťah s chlapom, aj tak sa každý so mnou rozíde".... a bolo to tak. No a potom som začala na sebe pracovať, riešiť si vzťahy, a časom sa to zlomilo. ;)

Ohledně žárlivosti mám jednu životní zkušenost: Nejvíc žárlí ti, co byli, jsou a nebo tak trošku plánují v budoucnu sami být nevěrní. Asi proto, že ví, jak je být nevěrný snadné a časté.
Zkus se Rozmarýno nad tímhle zamyslet, myslím sama v sobě, ne tady veřejně: Jak to ty sama máš se svou věrností?

Niky123 napsal(a):

Ohledně žárlivosti mám jednu životní zkušenost: Nejvíc žárlí ti, co byli, jsou a nebo tak trošku plánují v budoucnu sami být nevěrní. Asi proto, že ví, jak je být nevěrný snadné a časté.
Zkus se Rozmarýno nad tímhle zamyslet, myslím sama v sobě, ne tady veřejně: Jak to ty sama máš se svou věrností?

Kdepak. Tohle na všechny neplatí.
Žárlí i ti, co jsou věrní, nikdy nevěrní nebyli, ale mají nízké vlastní sebevědomí.

"řeš věci, až když jsou k řešení"
Tak tak... některý se v mezičase vyřeší i bez našeho přispění...

Nejvíc žárlí ti, co byli, jsou a nebo tak trošku plánují v budoucnu sami být nevěrní.
Ale prd a vořech...
Mám fůru špatnejch vlastností , ale v životě jsem nežárlila

Eva. napsal(a):

Niky123 napsal(a):

Ohledně žárlivosti mám jednu životní zkušenost: Nejvíc žárlí ti, co byli, jsou a nebo tak trošku plánují v budoucnu sami být nevěrní. Asi proto, že ví, jak je být nevěrný snadné a časté.
Zkus se Rozmarýno nad tímhle zamyslet, myslím sama v sobě, ne tady veřejně: Jak to ty sama máš se svou věrností?

Kdepak. Tohle na všechny neplatí.
Žárlí i ti, co jsou věrní, nikdy nevěrní nebyli, ale mají nízké vlastní sebevědomí.

no nevím, řekl bych že žárlí ti, co chtějí vlastnit, cokoliv a kohokoliv.  a to s láskou nemá nic společného.

Žiarlia občas tí, ktorí majú (možno zdanlivý) dôvod žiarliť, a určite aj tí, ktorí majú už zlú skúsenosť - podvedomie je v tomto sfiňa. No a potom žiarlia úplne bezdôvodne a silne a ničivo tí, ktorí majú nejaký psychický/psychologický problém a čakajú, že im ho ten druhý pomôže vyriešiť... ale to sa nedá.

Ano, myslím se tomu říká patologická žárlivost - tedy úplně bez příčiny, tak nějak "z podstaty". Většinou to myslím bývá součást nějaké psychické poruchy závažnějšího typu.

A "normální" žárlivost - také si myslím, že je to touha vlastnit a navíc projev velké nedůvěry. Což by se možná v případě špatné zkušenosti dalo vzdáleně pochopit.....Ale co s tím má společného nový partner, který trpí za někoho úplně jiného. Žárlivost je opravdu hrozná.

Eva. napsal(a):

Lepší než psychiatr je dobrý psycholog. Psychiatr je lékař a léčí psychické nemoci pomocí léků.
Myslím si, že Rozmarýna nemá žádnou psychickou nemoc.

Tulipánko, to je moc zajímavé, cos napsala. :jojo:

Není to taková spásná metoda, jako že někdo něco udělá a ty hned budeš happy, je to prostě o spoustě hodin práce, ale hned potom vidíš, jak se tvůj náhled na situaci mění a přestává ti to vadit :)

Dorka napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Rozmarýno,
co se mě osvědčilo na negativní myšlenky, je jít do toho nepříjemného pocitu, např. máš strach, že od tebe manžel odejde. Tak se ten pocit snažíš co nejvíce prožít, přijmout ho - ano, je to tak, mám ten strach a pak se ptát, proč je ten pocit nepříjemný, co je na to špatně, např. tě napadne, že pak zůstaneš sama. Zase ten pocit prožiješ, přijmeš, neutíkáš od těch nepříjemných pocitů a když se ti to podaří, budeš se cítit volnější.
A kdyby sis na to netroufla sama, tak já všude doporučuji metodu RUŠ,  na jejíž principech funguje to, co jsem ti popsala. Vyzkoušej nějakého terapeuta a uvidíš.
Já vyzkoušela mnoho metod a směrů a tahle je nejlogičtější ze všech, na principu uvolňování negací fungují i psychoterapeutické metody, tohle je jen o hodně rychlejší a účinnější a taky si díky ní uvědomíš, co všechno za iluze žiješ :)

:supr:
Skvela metoda, vážně!
Sama ted prozivam neco, co je v mych predstavach šíleně děsivé, ale bohuzel velmi pravdepodobne. Ne tak proto, co tady nekteri rikaji, ze prej "svyma myslenkama neco pritahneme", ale proste proto, ze vsechny predchozi udalosti, a tim padem lehce vydedukovatelna fakta a zavery, tomu nasvedcuji.
Diky tomu, co jsi napsala, Tul, to snad "lepe zpracuju" a smířím se s tim... Opravdu OBROVSKY DIK!!!

Moc děkuji, je to metoda Karla Nejedlého, ale jsou hned znát výsledky, přichází uvědomění, což je super. Ale počítat s mnoha hodinami práce, než se vyřeší nějaký velký problém...

Rozmarýna napsal(a):

I já moc děkuji Tulipánce a ostatně všem za pomoc.
Dělám v podstatě něco podobného. Naštěstí jsem doma sama, tak jak za mnou zaklapnou dveře, začnu zpracovávat svoje pocity: "Já si užííívám svůj strach, teď, teď si ho užívám, užívám si svoji závist, užívám a prožívám si svoji naprdnutost...."
Opakuju to, brečím, nadávám, pak to odezní.
Zatím se to vrací, ale věřím, že to bude polevovat, až to odezní úplně ;)

Přesně tak to je :) Něco se uvolní, pak zase přijde nějaká situace, které to téma znovu otevře, i když trošku zase z jiné strany, ale pokaždé je to volnější a volnější, až ti to pak přestane vadit. Je to jako když loupeš cibuli, vždycky se o kus dál dostaneš k jádru a když budeš loupat dál, nakonec tu cibule vůbec nebude :D

Tul, podivam se na "toho pana"...
Poslednich (hodne hodin) sveho zivota jsem nad tou metodou premyslela a pracovala s tim, a je to vazne "sklidnujici"... A u mne teda opravdu potrebne...
Je mi fakt tezko.