Helenin příspěvek k zamyšlení na sousedním vlákně mě inspiroval. Ale nechci tohle vlákno směřovat na konec stárnutí, ale spíš na jeho začátek a průběh, jak to kdo cítíte. Budu ráda, když popíšete, jak to kdo máte, i pro inspiraci a porovnání pro ostatní.

Začnu sama sebou:

Plusy:
Pocit znovuobjevené volnosti. Mám "splněno" (podle mého vlastního nastavení - každý tohle může cítit jinak): Děti vychované a dobře postavené do života. Mám své vlastní bydlení a nějaké finanční rezervy. Takže - jsem nyní zase "svobodná" - bez povinností a závazků k ostatním (když pominu stárnoucí rodiče - ale ti se zatím drží dost dobře).
Můžu se věnovat sama sobě, svým koníčkům, i tomu, aby po mě něco dobrého na tomhle světě (kromě dětí) zůstalo.

Zdravotně v tuto chvíli - ťuk, ťuk, ťuk, necítím vůbec žádné omezení. Na to, že je mi 51, jsem nečekaně zdravá, nebolí mě žádná kolena, záda, oči apod., jako mé mnohé vrstevníky. Takže - z tohoto pohledu - pohoda, věk je jenom číslo.
Jen jsem asi rychleji unavená a pohodlnější než dřív, a taky ve sportu méně výkonná. Naštěstí jsem na výkonnost ve sportu nikdy nedávala důraz, takže tohle mi vlastně nevadí.

Mínusy:
Mozek je pomalejší, neohebnější. Hůř se cokoli učí. Nejvíc to cítím v oblasti cizích jazyků. To byl taky první příznak stáří, který jsem u sebe zaznamenala - když jsem se po své třicítce začala učit anglicky (úplně od nuly), překvapilo mě, že mi to, už po té třicítce, lezlo do hlavy hůř, než v mládí. A to se samozřejmě s věkem stává stále zřetelnějším. Cítím, že v mnoha oblastech ve srovnání s mladými ztrácím krok, a mnohé věci se mi ani učit nechce (třeba ovládat dokonalejší a chytřejší mobil).
Trochu mě štve, že hodně zapomínám a mám hodně špatnou krátkodobou paměť. Asi je to způsobeno i prodělanou depresí, sama nevím, kolik v tom zafungovala nemoc a kolik normální stárnutí.

Ohledně vzhledu - když jsem oblečená a měla bych na hlavě košík (jak je v jedné Werichově historce ;) :P ), klidně byste mi hádali dvacet. Ale - obličej s vráskami, žilnaté vrásčité ruce, ale v poslední době i taková "volnější kůže" po těle prozradí mých 51. Vrásky jako takové by mi moc nevadily. Ale štve mě, že mi jaksi povadá kůže na obličeji. Se znepokojením jsem zjistila, že když mám normální výraz (když se zrovna aktivně neusmívám), nevypadám takhle :| jako dřív, ale takhle :( . Což mě štve, protože mírně pokleslé koutky úst mi vytvářejí povýšeně-negativní výraz, typu Václav Klaus starší. Ještě to není tak zlé, abych vypadala takhle arogantně a povýšeně jako on, ale bohužel - povadající kůže k tomu směřuje. Tak se snažím víc aktivně usmívat a tím koutky úst aspoň narovnávat.

A jak to máte vy?

Niky to chce tak deset dvacet kilo přibrat a je po vráskách. :) A pamatuj si, vrásky mužskejm nevadí. Nejhorší je, když si stará baba nechá odstranit vrásky. Hrůza.

Tak,je mi 61,jsem rok v důchodu,chtěla jsem,nemusela jsem,zaměstnavatel by uvítal,kdybych zůstala aspoň ještě pět let. :)
Dvě dospělé děti před čtyřicítkou,4 vnoučata,spokojenost,pohoda,zdraví zatím slouží,ťukám,hodně ťukám...:jojo:
Rozdíl mezi 51 a 61 nevidím,co se týká vrásek,je to genetické,ano,jsem pomalejší,ale to přičítám spíš pohodlnosti a tomu,že mě nic nehoní.
Dost se věnuji vnoučatům.Sobě také,pochopitelně,ráda cestuji,stýkám se s přáteli,prostě můžu všechno,nemusím nic.
Mám už jen maminku a ta se přes svůj věk zatím drží.:supr:
Vzhledem k tomu,že žiju sama,jsem vdova,jsem soběstačná i v drobných opravách a pracech ,jak doma,tak na chatě. Vyloženě nesportuji,ale dost jezdím na kole a práce na zahrádce lze také brát jako tělocvik :cool:
Co bych viděla jako mínus,že jsem si neudělala v mladším věku řidičák,teď už ho dělat nebudu,ale je to o tom,že jsem nikdy neměla odvahu pustit se do provozu, i když jinak nejsem nijak bojácná. Ale zatím se dopravím kam potřebuji hromadnou dopravou,nebo na kole,není to až takový problém,který by se nedal zvládnout.

Petr100 napsal(a):

Niky to chce tak deset dvacet kilo přibrat a je po vráskách. :) A pamatuj si, vrásky mužskejm nevadí. Nejhorší je, když si stará baba nechá odstranit vrásky. Hrůza.

Tak za takovou cenu to tedy neberu. Ale - vrásky mi ani nevadí, spíš ta huba do obráceného U, ale to se snažím přehlušit úsměvem.
Nevím, jak je to s odstraňováním vrásek, ale určitě bych si nenechala "přifukovat" rty. To pak ženský vypadají jako kačer Donald. Sleduju na Facebooku Blanku Matragi, kterou mám docela ráda, a bohužel už i ta začíná mít kačeří pusu....

Já to neřeším.Nezaobírám se tím. Prostě je to tak, jak to je, je jasné, že s věkem a zkušenostmi příjdou nějaké změny.
Jsem ráda, že jsme všichni relativně zdraví a že máme dobré vztahy v rodině i s lidmi okolo. To je pro mě důležitější než nějaké stárnutí. A stejně, nejvíc stárnou děcka - na nich je to nejvíc vidět :)

Moc se mi líbí to, co napsala Ajka.

Niky123 napsal(a):

Petr100 napsal(a):

Niky to chce tak deset dvacet kilo přibrat a je po vráskách. :) A pamatuj si, vrásky mužskejm nevadí. Nejhorší je, když si stará baba nechá odstranit vrásky. Hrůza.

Tak za takovou cenu to tedy neberu. Ale - vrásky mi ani nevadí, spíš ta huba do obráceného U, ale to se snažím přehlušit úsměvem.
Nevím, jak je to s odstraňováním vrásek, ale určitě bych si nenechala "přifukovat" rty. To pak ženský vypadají jako kačer Donald. Sleduju na Facebooku Blanku Matragi, kterou mám docela ráda, a bohužel už i ta začíná mít kačeří pusu....

Jo, ty ženské s přifouknutou pusou vypadají fakt směšně.

Petr100 napsal(a):

Niky to chce tak deset dvacet kilo přibrat a je po vráskách. :) A pamatuj si, vrásky mužskejm nevadí. Nejhorší je, když si stará baba nechá odstranit vrásky. Hrůza.

Ja treba zadne vrasky nemam,je me 46 a diky tuku vrasky nemam,ale zase postava hruza des

Je mi podobně jako Ajce, co mi stárnutí dává - klid. Už máloco mě vytočí a máloco mi stojí za to, abych se vztekala a rozčílila, což v mládí při mé původně cholerické povaze bylo běžné.
Co mi naopak bere- nic tak hrozného, co by mi vadilo. Je přece normální, že mě víc bolí záda a kolena, že jsem trošku zpomalila a víc zapomínám, no a co. Neřeším to, stárneme přece všichni. Jen si myslím, že stárnout se má s grácií.

Ja to zatiaľ necítim ako nejaké kruté starnutie, skôr ako dozrievanie... Jednoznačné plus je duševná vyrovnanosť, nadhľad a lepšie spoznanie seba samej. Možno aj jasnejšie zoradenie hodnôt a hladšie vzťahy s ľuďmi (a opäť - aj so sebou samou). Ako hlavné - a možno jediné - negatívum vidím väčšiu fyzickú únavu a dlhšiu regeneráciu.

Vzhľad neriešim - nikdy som nebola plagátová kráska, takže mi netrhá srdce, že ňou nie som ani v 49. ;) Zrkadlám sa vyhýbam od puberty a keď sa náhodou zbadám, tak sa zatiaľ bez problémov spoznám- čiže Pohoda, klídek, tabáček...

Skoro bych řekla, že - teda až na ty klouby, vrásky atd. jak výše uvedeno - spíš dostávám...
"Bod zlomu" byl důchodovej výměr. Jo, chodím (zatím ještě) do práce... ale ten úlevnej pocit, že od data X už na ní nejsem závislá... ten byl k nezaplacení.

Petr100 napsal(a):

Niky to chce tak deset dvacet kilo přibrat a je po vráskách. :) A pamatuj si, vrásky mužskejm nevadí. Nejhorší je, když si stará baba nechá odstranit vrásky. Hrůza.

Ty ani nevíš, ty koni, jak jsi mě při dnešku potěšil - za všechny baby :pussa: Tohle by mělo mnohem víc mužských říkat mnohem častěji.

Jinak mně to vyhovuje tím víc, čím jsem starší - teda, když mě nikdo nehoní a můžu si žít vlastním tempem. Což momentálně zrovna nemůžu. Někdy, semtam je mi trošku líto, že se unavím mnohem rychleji, než dříve - ale vcelku bych nevrátila ani vteřinu.

ale vcelku bych nevrátila ani vteřinu
Ani já ne. Jsem ráda, že je to tak, jak to je. I s těma občasnejma bolístkama.
Trošku jsem přemýšlela - jediné, co mi opravdu vadí s přibývajícím věkem je to, že vím, že kdybych přišla o práci, těžko budu hledat novou. Ale zase - pokud by byl další příjem do rodiny, ani to by mě nevadilo.

Tak tady si smlsnu, to je vlákno pro mě.............včera jsem se vrátila z Kavkazu-šílený nádherný záhul

Já prožívám úžasnou etapu svého života......je mi 64......nikdy bych to nikomu nevěřila, kdyby mi to říkal, že......

Dříve ............mamina v teplákách, která zavařovala a neznala nic jiného než práci a rodinu

Hodně mě změnil rozvod......zpočátku mě dostal do kolen....................ale pak jsem si to poskládala jinak v hlavě..

Já se přestala bát!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Bojím se jen o dětičky.............ale to je jiný strach

Tak kolik kiláků a výškový rozdíl?

Tak  mně je 47 a prožívám  v podstatě to, o čem  tady píšete.

-  mám to více v hlavě srovnané,  už mne mnoho věcí tak nevytočí, jako dřív, nebo  se mi nechce už tak negativními věcmi zaobírat.   Mám fungující vztah, velkou oporu v  manželovi  (nechci to zakřiknout)

-  fyzicky to, myslím, docela jde,  snažím se pravidelně hýbat, což jsem dřív nedělala

- kosmetické zákroky  jsem nepodstoupila, taky se bojím případných následků  (ztráta mimiky, nepřirozenost), navíc manžel to nepreferuje, spíš ho to odrazuje

- asi jsem pohodlnější, mám svůj režim, když své zavedené zvyky musím porušit, docela mne to na chvíli vykolejí

- už asi nejsem tak ambiciózní, už se mi nechce dokazovat, že se umím něco víc naučit, nechce se mi "soutěžit", ale je to možná tím, že  mám   momentálně více starostí doma -  nemocná maminka, starosti se synem....., což mne  docela dost vyčerpává, hlavně psychicky

- nevrátila bych asi nic, v mladším věku jsem si v určité oblasti prošla "peklem",  teď bych chtěla, abychom byli zdraví a spokojení....

Nepřemýšlela jsem, co mi stárnutí dává nebo bere.
Život mě baví, je v něm spousta hezkého. Děti jsou dospělé a samostatné a mám stále méně toho, co musím a více toho, co můžu. Fyzicky se cítím lépe, než kolem třicítky, to jsem bývala hodně unavená. Teď jezdím na kole, plavu, cvičím jógu, chodím na procházky, cestuji a poznávám nové kraje u nás i v zahraničí, hodně čtu, chodím do kina, na koncerty...
Užívám si vnoučátka, to je pro mě veliký dar, něco tak krásného jsem si nedovedla představit.
Práci mám dobrou až výbornou. Kdybych o ni přišla, mám naspořeno, už se nemusím strachovat. A novou bych si jistě našla v Praze, když ne tady u nás. Buď bych denně dojížděla, i když jsou to 4 hodiny na cestě, anebo jezdila domů na víkend a přes týden byla v Praze. Někteří lidé z našeho městečka denně dojíždí vlakem, tak vím, že se to dá, když z toho člověk nedělá drama a vezme to tak, jak to je.
Mám svůj byt v OV, hezky zrekonstruovaný podle sebe. To je mé bezpečí a jistota.
Rozvod před deseti lety mě taky dostal do kolen, ale už to přebolelo a teď si užívám to pozitivní.
Baví mě svoboda, kterou teď mám.
Neměnila bych a nechci čas vrátit zpět.

Jéé, děkuji vám všem za pěkné a inspirativní čtení. Je pozitivní, že většina zdejších babinetek v tomto věku vnímá spíš pozitiva - hodně můžu, málo (nebo nic) nemusím, mám čas na sebe.

Nedávno jsem si vzpomněla na Graine, dlouho jsem ji tu neviděla. Ta psávala ve smyslu, že po padesátce je vše za námi, hlavně tedy v oblasti partnerských vztahů. Ráda bych věděla, jak to má teď, Graine, jestli to tu čteš, prosím, napiš.

Já ohledně té vzpomínky na Graine chci zmínit ještě jednu pozitivní věc, i když to prý bývá hodně individuální. A to je ta oblast nejsoukromější. Tady mi každý rok navíc, zdá se, nejenže nic nebere, ale dokonce dává. Necítím stárnutí, spíš lépe řečeno zrání, v tom nejlepším smyslu (podobně jako víno :) ). :gloria: Jestli to takhle půjde dál, no to v osmdesáti - chlapi, třeste se :P :albert: .
Chtěla jsem to tu napsat, i pro tu Graine, ale i pro ostatní, aby se nebály, že po padesátce "vše končí a vše už stojí za prd".

Jo........................nechci čas vrátit zpátky.................to je důležité.
Já jsem spokojená.......zvlášť, když se tak vrátím z Kavkazu a vidím život tam.......bydleli jsme 10 lidí v soukromém domku........v Mestii........domácí kupovali jen mouku a cukr, vše měli ze svého......tv hrála celý den, počítač taky, tablety a mobily měli lepší než my..................neplatili nic za elektřinu a vodu-podle toho to vypadalo

Petře, já si dělala malé túry............lanovkou nahoru a hřebenovka kam to šlo-cesty byly ještě pod sněhem........ale tisíce kvetoucích žlutých azalek, hořců, orchidejí aj. a tisíce rododendronů, které začínaly kvést........ta nádhera bude tak za 14 dnů,
Jinak kláštery, kostelíky s freskami-v neděli jsem absolvovala celou mši s krásným mladým popem.......
Kamenné vesničky, kde uprostřed cesty teklpotůče z hor a samé kravěnce............úžasní lidi, kteří hned přinesli stoly s jídlem-domácí sýr a mísy s naloženým medvědím česnekem, víno
Nádhera.............kdyby někdo chtěl, pošlu kontakt. Pro náročné............půjčovali koně na celodenní túry, na to nemám fyzičku................večer posezení s domácími...........babička, matka,dcera............chlapi 27 let a 19 hráli pořád hry...........byli na zabití

vnímá spíš pozitiva
Malinko to zkoriguju... plusy co do vlastní osoby ano, ale... už se nějakej čas kácí i v našem leze a v poslední doběž nechutně často chodím po návštěvách ve špitálech a taky po pohřbech...
v osmdesáti - chlapi, třeste se
V osmdesáti se samečci tvý věkový skupiny budou třást i bez tebe...
Leda by sis ulovila zajíčka s růžovým...

V osmdesáti se samečci tvý věkový skupiny budou třást i bez tebe

:godlike: :supr:

Věro fantazie. Já nejsem závistivý ale......

Petr100 napsal(a):

Věro fantazie. Já nejsem závistivý ale......

Toto si užívám až teď................dříve jsem to neuměla.........až teď na stará kolena

Chtělo by to pár fotek kytek a kopců. Já byl v neděli na Pálavě opět prohlédnout skály po kterých jsem před ... léty lezl. Krása v malém.

Ja som teda kaviarenský povaľač, ale nedávny výletík do rumunských Kaprát ma tiež nadchol... a jedna naša spoločníčka (70 rokov, po 40tke sa dala na cestovanie, už asi 20 rokov každoročne aspoň raz sama po svete) ma tiež hodne inšpirovala.

Ano, zažila jsem taky několik velmi čiperných a aktivně žijících důchodců na různých, dokonce i ryze cyklistických zájezdech.

Nezapomenu na jednu paní, odhaduji přes 70 let: Měla jasného Parkinsona, ruce se jí strašně klepaly, říkala jsem si v duchu - proboha, co tahle paní dělá na cyklozájezdu???
No a když nám z přívěsu vyndali kola, paní se svýma třesoucíma rukama chytla řidítek - a s prominutím - natrhla nám všem mladším pr.el ;):co: - Jen to zasvištělo a jezdila potom jak ďábel mezi prvními..... :supr: :godlike: :godlike: :godlike:

To se mi na této době opravdu líbí: Dříve už třeba čtyřiceti nebo padesátiletá ženská bývala udřená shrbená stařenka v šátku. Dneska - komu aspoň nějak slouží zdraví - může žít aktivně třeba do osmdesáti let. :)

Judyna napsal(a):

V osmdesáti se samečci tvý věkový skupiny budou třást i bez tebe

:godlike: :supr:

:supr: :D

To se možná budu třást i já. :/
Ale to ještě neznamená, že nebude nic hezkého, a nebo jen jak se říká - Jednou v roce na Vánoce. ;) :P :gloria: :rock:

A ještě jeden zážitek z cyklozájezdu: Dvě čuprbabči, které si cestování na kole užívaly, mi vyprávěly, že donedávna chodívaly ještě s chutí na taneční večery, a že to tedy umějí roztočit....
Ptala jsem se - Ale proč donedávna? Copak dnes už nechodíte?? Odpověděly s rozpačitým úsměvem - Když oni nám všichni ti tanečníci už umřeli.....:/ :(

Čtu tady, jak nikomu stárnutí nevadí, všichni se cítí zdraví, svobodní, akční. Já jsem výjimka - posledních několik měsíců - asi od podzimu - se necítím vůbec dobře. Ano, nemusím se starat o děti ani o manžela, čímž odpadla i značná část vaření, úklidu, praní a žehlení, a to je jediná pozitivní věc na starším středním věku, v němž se teď nacházím. Svobodná se ale vůbec necítím, musím chodit do práce a velice mi to vadí. Možná někoho práce baví (závidím to já neměla nikdy!), ale taky asi většina lidí v mém věku si je v pracovních záležitostech jistá, ví, co a jak má dělat, aby to bylo dobře. To já nemám, s většinou věcí si vůbec nevím rady a pak to tedy nějak udělám, ale vím, že to dobře není a čekám, kdy zas přijde kontrola a všecko mi to vytkne. Jediné, co je dobré, je to, že na výsledky kontroly naše vedení nijak nereaguje. Poprvé jsem byla přesvědčená, po zkušenostech z minulé práce, že mě určitě vyhodí, ale nic se nestalo, nikdo se ani nezmínil. Ale protože bych chtěla dělat všecko dobře a správně, tak mě to štve.
Dále se opravdu necítím dobře po tělesné stránce - jsem pořád hrozně unavená, téměř každé= odpoledne únavou usnu na pohovce při čtení. Ujdu 10 km a cítím se, jak dříve po celodenní túře. Jdu na nákupy do města a vrátím se úplně vyšťavená. A nic mě nebaví, na nic se netěším, nic se mi nechce dělat. Dřív jsem sama chodívala na procházky a výlety, ale už mě otrávilo kroužit furt jen kolem našeho města v dosahu MHD, kde už jsem všude byla tisíckrát a znám to tam. Rezignovala jsem na jakoukoli kulturu, kdyby mě občas nějaká kamarádka nevytáhla na výstavu, tak nejdu. V kině nebo divadle či na koncertě jsem už nebyla několik let. A strašně mi stále chybí můj BM - po 10 letech od rozvodu! Už mi ani tak nechybí naše každodenní soužití, ale spíš to, jak jsme spolu každý víkend jezdívali někam na výlety, chybí mi naše turistické dovolené. Občas sice jedu někam s kamarádkama, ale to je párkrát do roka. Většinu víkendů trávím doma s knížkou na gauči a už mě ani moje milované čtení tolik nebaví. Vlastně mě nebaví celý život, na nic se netěším nic neočekávám, jen se hrozně bojím budoucnosti, jak vydržím ještě téměř 5 let chodit do práce, jestli neonemocním a nebudu na někom závislá, mám i neodůvodnitelné úzkosti typu, že mě někdo okrade, že přijdu o byt, že pomalu ztratím zdravý rozum. Někdy si říkám, že bych nejradši ze všeho už umřela, ale bezbolestně, ve spánku. Vím, že se tomu, co prožívám, říká dysthymie, ale beru proti ní antidepresiva. Možná přestaly účinkovat, nevím. Ale nemám sílu to řešit. Nechce se mi nic, jen spát, spát a spát.

posledních několik měsíců... se necítím vůbec dobře
Ivano, nic ve zlým - ale ty se takhle ne/cejtíš pořád... respektive co sem píšeš. Jen ty okolnosti se možná trochu mění.
Ale nemám sílu to řešit.
Nemohly by ti pomoct děti? Zajistit doktora, vyšetření - třeba by stačila změna medikace nebo pár dní na lůžkovým oddělení.

Ivano, co ten dceřin pejsek? Ten tě nabíjel energií, když jsi ho hlídala...ten už není?

Mně je 52 let a celkem si to užívám. Nemám žádné větší zdravotní problémy (klepu na dřevo), takže po zdravotní stránce mě nic netrápí. Děti mám dospělé, obě VŠ, syn i PhD. S manželem jsme přes 30 let, v pohodě. Práce mě baví, je to můj koníček.
Akorát nám nedávno umřel pejsek, tak mi chybí jeho venčení a klábosení se sousedkama. Asi si časem pořídíme nějakýho malýho z útulku.
Manžel i syn pracují v kultuře, takže chodím často do divadla (kde manžel hraje) a na koncerty (kde syn zpívá a hraje na klavír), s kámoškama chodím na kafe, na aquaaerobik aspoň jednou týdně..., o víkendu jezdíme na venkov za maminkou.
Prostě, život mě baví :jojo:

Vím, že se tomu, co prožívám, říká dysthymie, ale beru proti ní antidepresiva. Možná přestaly účinkovat, nevím. Ale nemám sílu to řešit. Nechce se mi nic, jen spát, spát a spát.

Ivano,   ty jsi opravdu v depresi.   Asi je zbytečné ti něco radit, protože  u tebe to ta nechuť je prostě dlouhodobá.  Bohužel jsi se nikdy nevzpamatovala s rozvodem a asi z toho to pak vše pramení.

Myslím, že každý máme starosti,  prožíváme někdy šťastnější, někdy horší období svého života.  To je prostě normální. 

Nechci tě v žádném případě urazit, nečtu zase tak pozorně  příspěvky, abych mohla soudit, ale prostě se mi zdá, že si tak nějak v té tvé situaci libuješ, proč to změnit, když se v tom mohu plácat a stěžovat.    Nemáš sílu něco měnit, bohužel.

Co třeba se podívat na to z druhé stránky  :

-  máš práci -  což ti asi mnoho lidí může závidět,  takže jsi vlastně v této oblasti úspěšná.  Že ti něco nejde, je normální, nikdo nejsme perfektní, ale chápu, že tě chyby štvou, taky to tak mám

-   jsi zdravá  -  (vyjma tvé deprese)   to je velké štěstí

- máš děti

-   máš kamarádky, které zřejmě stále  stojí  o tvou společnost, když tě zvou

- jsi  relativně zabezpečená, máš vlastní bydlení......


Ale to všechno víš, teď se snažit změnit myšlení a bude ti líp...

takže po zdravotní stránce mě nic netrápí.
To tvrdím taky. Ale když se mě sestřička při tetanovce ptala, kdy naposled jsem byla na EKG a já špitla, že nikdy, tak ožila a hned mi lupla termín na preventivní prohlídku. Takže se uvidí :D

No, jo, Judyno, proto já se doktorům raději zdaleka vyhýbám....protože oni ti vždycky něco najdou :jojo:

teď se snažit změnit myšlení
Obávám se, že na to sama stačit nebude...
A stejně tak se obávám, že sama s tím taky nebude nic dělat a děti "nebude obtěžovat" - jako moje známá, která svý potíže (byť teda fyzický) "tajila" tak dlouho, až jí to neobtěžovaný dítě volalo rychlou ve tři ráno...

kdy naposled jsem byla na EKG a já špitla, že nikdy
Moje praktická ho má v ordinaci, takže jsem neunikla
A to jsem prosím požadovala jen potvrzení, že můžu vykonávat svoji práci, páč s ním prudila kontrola z IBP.

Ivano, to je mi moc líto, že se necítíš dobře. Jak Tě tak čtu, tak myslím, že Tě deprese vlastně nikdy zcela neopustila, jen se ji asi dařilo několik let léky trochu tlumit. Ale asi ty léky přestávají účinkovat. :(
Ve Tvých větách - Chce se mi jen spát, spát, hrozně se bojím budoucnosti, mám úzkosti, jsem úplně vyšťavená - vidím sama sebe v akutní depresi.

Ivano, zajdi k doktoru, ať tě pošle na nějaký čas do nemocnice (doporučuji Hradec, nejen dobří lékaři, ale i skvělé moderní prostředí), nebo do lázní Jeseník, a hlavně - asi hlavně vyměnit léky (to by fakt chtělo v té nemocnici, pod každodenní kontrolou lékařů, co s Tebou změna dělá).

Prosím, zkus to, zajdi tam, vždyť je to škoda, takhle žít, když to jde žít jinak, normálně, fajn. Sama to nezvládneš, to nejde, ani snaha o pozitivní myšlení je k ničemu, když v mozku prostě ty serotoniny neběhaj. Dneska se každým dnem vynalézají nové léky, ale i nové metody v léčení deprese.
Ivano, vyhledej pomoc a neboj, pomůžou Ti, moc Ti držím palce.

Soleil napsal(a):

No, jo, Judyno, proto já se doktorům raději zdaleka vyhýbám....protože oni ti vždycky něco najdou :jojo:

No. Abych nebyla zdravá jen do úterka (termín prvence) :cool:

Jinak mě hodně překvapuje přístup "Raděj k doktoru nepůjdu, ještě by mi něco našli". Ano, je to vaše tělo, ale přijde mi krátkozraké takhle hazardovat.
V tomhle já jsem disciplinovaná, kontroly na mamografu, na gyndě, u zubaře, pravidelné preventivní prohlídky u obvoďáka. Jsem zdravá jako řípa, tedy "až na tu hlavu" - jak ve snaze o zlehčení situace říkám. ;) :/ :)

Ivano, myslím také, že sama to nemůžeš zvládnout. Asi je moc dobré, že ses zrovna teď dokázela ozvat a dostala jsi od Niky moc dobrou radu. Ber to prosím jako "řízení osudu" a k tomu doktorovi zajdi.

Niky123 napsal(a):

Jinak mě hodně překvapuje přístup "Raděj k doktoru nepůjdu, ještě by mi něco našli". Ano, je to vaše tělo, ale přijde mi krátkozraké takhle hazardovat.
V tomhle já jsem disciplinovaná, kontroly na mamografu, na gyndě, u zubaře, pravidelné preventivní prohlídky u obvoďáka. Jsem zdravá jako řípa, tedy "až na tu hlavu" - jak ve snaze o zlehčení situace říkám. ;) :/ :)

Já chodím taky pravdelně na ženské, mamograf , k zubaři a s cholesterolem.Ale na prevenci u obvoďáka jdu teda fakt poprvé. Ale já se snažím jinak - bylinky, pohyb. To je moje prevence :)

Niky123 napsal(a):

Judyna napsal(a):

V osmdesáti se samečci tvý věkový skupiny budou třást i bez tebe

:godlike: :supr:

:supr: :D

To se možná budu třást i já. :/
Ale to ještě neznamená, že nebude nic hezkého, a nebo jen jak se říká - Jednou v roce na Vánoce. ;) :P :gloria: :rock:

:D Takzvaný "orgazmus bez roboty"... :jojo:

Ivana napsal(a):

Čtu tady, jak nikomu stárnutí nevadí, všichni se cítí zdraví, svobodní, akční. Já jsem výjimka - posledních několik měsíců - asi od podzimu - se necítím vůbec dobře. Ano, nemusím se starat o děti ani o manžela, čímž odpadla i značná část vaření, úklidu, praní a žehlení, a to je jediná pozitivní věc na starším středním věku, v němž se teď nacházím. Svobodná se ale vůbec necítím, musím chodit do práce a velice mi to vadí. Možná někoho práce baví (závidím to já neměla nikdy!), ale taky asi většina lidí v mém věku si je v pracovních záležitostech jistá, ví, co a jak má dělat, aby to bylo dobře. To já nemám, s většinou věcí si vůbec nevím rady a pak to tedy nějak udělám, ale vím, že to dobře není a čekám, kdy zas přijde kontrola a všecko mi to vytkne. Jediné, co je dobré, je to, že na výsledky kontroly naše vedení nijak nereaguje. Poprvé jsem byla přesvědčená, po zkušenostech z minulé práce, že mě určitě vyhodí, ale nic se nestalo, nikdo se ani nezmínil. Ale protože bych chtěla dělat všecko dobře a správně, tak mě to štve.
Dále se opravdu necítím dobře po tělesné stránce - jsem pořád hrozně unavená, téměř každé= odpoledne únavou usnu na pohovce při čtení. Ujdu 10 km a cítím se, jak dříve po celodenní túře. Jdu na nákupy do města a vrátím se úplně vyšťavená. A nic mě nebaví, na nic se netěším, nic se mi nechce dělat. Dřív jsem sama chodívala na procházky a výlety, ale už mě otrávilo kroužit furt jen kolem našeho města v dosahu MHD, kde už jsem všude byla tisíckrát a znám to tam. Rezignovala jsem na jakoukoli kulturu, kdyby mě občas nějaká kamarádka nevytáhla na výstavu, tak nejdu. V kině nebo divadle či na koncertě jsem už nebyla několik let. A strašně mi stále chybí můj BM - po 10 letech od rozvodu! Už mi ani tak nechybí naše každodenní soužití, ale spíš to, jak jsme spolu každý víkend jezdívali někam na výlety, chybí mi naše turistické dovolené. Občas sice jedu někam s kamarádkama, ale to je párkrát do roka. Většinu víkendů trávím doma s knížkou na gauči a už mě ani moje milované čtení tolik nebaví. Vlastně mě nebaví celý život, na nic se netěším nic neočekávám, jen se hrozně bojím budoucnosti, jak vydržím ještě téměř 5 let chodit do práce, jestli neonemocním a nebudu na někom závislá, mám i neodůvodnitelné úzkosti typu, že mě někdo okrade, že přijdu o byt, že pomalu ztratím zdravý rozum. Někdy si říkám, že bych nejradši ze všeho už umřela, ale bezbolestně, ve spánku. Vím, že se tomu, co prožívám, říká dysthymie, ale beru proti ní antidepresiva. Možná přestaly účinkovat, nevím. Ale nemám sílu to řešit. Nechce se mi nic, jen spát, spát a spát.

Takto som prežila dva roky... chvalabohu sú už minulosťou...

Nela napsal(a):

Vím, že se tomu, co prožívám, říká dysthymie, ale beru proti ní antidepresiva. Možná přestaly účinkovat, nevím. Ale nemám sílu to řešit. Nechce se mi nic, jen spát, spát a spát.

Ivano,   ty jsi opravdu v depresi.   Asi je zbytečné ti něco radit, protože  u tebe to ta nechuť je prostě dlouhodobá.  Bohužel jsi se nikdy nevzpamatovala s rozvodem a asi z toho to pak vše pramení.

Myslím, že každý máme starosti,  prožíváme někdy šťastnější, někdy horší období svého života.  To je prostě normální. 

Nechci tě v žádném případě urazit, nečtu zase tak pozorně  příspěvky, abych mohla soudit, ale prostě se mi zdá, že si tak nějak v té tvé situaci libuješ, proč to změnit, když se v tom mohu plácat a stěžovat.    Nemáš sílu něco měnit, bohužel.

Co třeba se podívat na to z druhé stránky  :

-  máš práci -  což ti asi mnoho lidí může závidět,  takže jsi vlastně v této oblasti úspěšná.  Že ti něco nejde, je normální, nikdo nejsme perfektní, ale chápu, že tě chyby štvou, taky to tak mám

-   jsi zdravá  -  (vyjma tvé deprese)   to je velké štěstí

- máš děti

-   máš kamarádky, které zřejmě stále  stojí  o tvou společnost, když tě zvou

- jsi  relativně zabezpečená, máš vlastní bydlení......


Ale to všechno víš, teď se snažit změnit myšlení a bude ti líp...

Neviem, ak má naozaj dlhodobú a vážnu depresiu, tak nabádať k zmene myslenia je ak dohovárať paralyzovanému po úraze, aby vstal. ;) :jojo: Ide skôr o to, nejako to uchopiť a skúsiť niečo zmeniť - medikáciu, terapiu, terapeuta, prostredie, apod. S tým, že možno nepomôže nič. :sjuk:

Niky123 napsal(a):

Jinak mě hodně překvapuje přístup "Raděj k doktoru nepůjdu, ještě by mi něco našli". Ano, je to vaše tělo, ale přijde mi krátkozraké takhle hazardovat.
V tomhle já jsem disciplinovaná, kontroly na mamografu, na gyndě, u zubaře, pravidelné preventivní prohlídky u obvoďáka. Jsem zdravá jako řípa, tedy "až na tu hlavu" - jak ve snaze o zlehčení situace říkám. ;) :/ :)

Keby si mala tiež zážitky, čo ja - vždy mi niečo nájdu, ale väčšinou je to niečo "netradičné", na hranici normálnosti, hraničné hodnoty, nejasná diagnóza... skúšajú na mne lieky, prípravky, prístroje, a keď už nevedia čo, pošlú ma preč - a som na tom o dosť horšie ako na začiatku. :jojo: Odmietam mastiť vrecká lekárom a farma-firmám. Keď mi je naozaj niečo, prídem aj sama. :sjuk:

Selima napsal(a):

Niky123 napsal(a):

Jinak mě hodně překvapuje přístup "Raděj k doktoru nepůjdu, ještě by mi něco našli". Ano, je to vaše tělo, ale přijde mi krátkozraké takhle hazardovat.
V tomhle já jsem disciplinovaná, kontroly na mamografu, na gyndě, u zubaře, pravidelné preventivní prohlídky u obvoďáka. Jsem zdravá jako řípa, tedy "až na tu hlavu" - jak ve snaze o zlehčení situace říkám. ;) :/ :)

Keby si mala tiež zážitky, čo ja - vždy mi niečo nájdu, ale väčšinou je to niečo "netradičné", na hranici normálnosti, hraničné hodnoty, nejasná diagnóza... skúšajú na mne lieky, prípravky, prístroje, a keď už nevedia čo, pošlú ma preč - a som na tom o dosť horšie ako na začiatku. :jojo: Odmietam mastiť vrecká lekárom a farma-firmám. Keď mi je naozaj niečo, prídem aj sama. :sjuk:

Já Ti Tvůj názor neberu, je to tvoje tělo (a duše).

Taky chodím k doktorovi, když mi něco je.
Přijde mi to logické.
Proč bych tam chodila, když mi nic není? :co:
Kdybych třeba v prosinci dala na mou šílenou gynekoložku, když jsem po odchodu z ordinace měla pocit, že podle jejich  řečí do měsíce umřu na rakovinu, a taky si nechala podepsat, že odmítám hospitalizaci, tak bych dnes byla vykuchaná, preventivně, pro její dobrý pocit, aby se nemusela bát, že něco zanedbala.
A já jsem dnes zdravá, protože mi ani tenkrát nic nebylo.
Už hodně let po velmi špatné zkušenosti dám na své tělo a ne na svého doktora.

Eva. napsal(a):

Taky chodím k doktorovi, když mi něco je.
Přijde mi to logické.
Proč bych tam chodila, když mi nic není? :co:
Kdybych třeba v prosinci dala na mou šílenou gynekoložku, když jsem po odchodu z ordinace měla pocit, že podle jejich  řečí do měsíce umřu na rakovinu, a taky si nechala podepsat, že odmítám hospitalizaci, tak bych dnes byla vykuchaná, preventivně, pro její dobrý pocit, aby se nemusela bát, že něco zanedbala.
A já jsem dnes zdravá, protože mi ani tenkrát nic nebylo.
Už hodně let po velmi špatné zkušenosti dám na své tělo a ne na svého doktora.

nechci tě strašit... moje kamarádka byla na mamografu (červen 2014), kde se ukázal podezřelý stín. protože paní dr. byla velmi pečlivá poslala ji na mamoton, výsledky z mamotonu byl dobré i přesto se kamarádka rozhodla pro ablaci obou prsou. než se ovšem kamarádka rozhodla kde , kdy a kdo ji bude operovat uběhly cca tři měsíce. v září 2014 ji operovali, opět poslali tkáň histolku a hle... duktální karcinom :kapitulation::kapitulation::kapitulation:. kdyby dr. nebyla tak pečlivá , nařídila kontrolu až po roce , tak by možná už tady kamarádka ani nebyla...

Neměla jsem na mysli nic s mamografem. Chodím tam každé dva roky, jak se chodí po 45 a jsem díkybohu v pořádku.

Ivano, to je mi moc líto, jak ti je. Možná by to chtělo změnit AD. Zajdi za paní doktorkou, prosím.

Eva. napsal(a):

Neměla jsem na mysli nic s mamografem. Chodím tam každé dva roky, jak se chodí po 45 a jsem díkybohu v pořádku.

Ivano, to je mi moc líto, jak ti je. Možná by to chtělo změnit AD. Zajdi za paní doktorkou, prosím.

nepochopila jsi to..:kapitulation:

Ivano, souhlasím s tím, co ti doporučuje Niky i Selima. Doufám, pokud to přijmeš, že se ti pak díky tomu podaří žít hlavně současností a necháš se překvapovat tím, co přinese budoucnost. A ne se stále nechávat svazovat minulostí, tvrdohlavě na ní lpět. Bylo to hezký, ale stalo se a jste každý už jinde.

Klidně bych si něco příjemnýho ze svýho života zopakovala, ale jedině v "našem čase". V dnešní době bych mladá být nechtěla.

Ja,abych pravdu rekla take casto premyslim o minulosti nez o budoucnosti.Stale se vracim myslenkama do dob kdy deti byli male a ja zila s BM.
Svou budoucnost nijak ruzove nevidim,spise,uz od zivota neocekavam nic.
I psycholozka,kdyz jsme se synem byli na rodine terapii a malovali jsme obrazek me rekla,ze muj zivot je smutny a prazdny.

Erem, doufám, že i tobě se povede taková změna, aby tvůj život nebyl smutný a prázdný.
Držím ti palce, aby se tobě i dětem dařilo. :)

Já si myslím, že by si "na stará kolena" měl každý najít něco - nějakého koníčka nebo činnost, co by ho bavilo a naplňovalo. U mě je to zahrádka, která je dost rozlehlá na to, aby se tam dalo leccos tvořit, osazovat keři, květinami nebo pěstovat ovoce a zeleninu. A - upřímně řečeno - pobyt na čerstvém vzduchu spojený s pohybem je pro postarší osoby přímo blahodárný :D

Jinak stárnutí přijímám tak, jak přichází - šedivějící vlasy pravidelně barvím, proti stárnutí pleti se pravidelně promazávám kokosovým olejem, jen mě trápí zhoršující se zrak a z toho vyplývající potřeba pravidelného nošení brýlí na blízko, protože bez nich už jsem prostě ztracena :/

vrabčák napsal(a):

Klidně bych si něco příjemnýho ze svýho života zopakovala, ale jedině v "našem čase". V dnešní době bych mladá být nechtěla.

Vrabčáčko já bych to mládí bral. Dovedeš si představit jaké to bylo, čtyři, pět čísel za noc s krásnou paničkou? :)

Petr100 napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Klidně bych si něco příjemnýho ze svýho života zopakovala, ale jedině v "našem čase". V dnešní době bych mladá být nechtěla.

Vrabčáčko já bych to mládí bral. Dovedeš si představit jaké to bylo, čtyři, pět čísel za noc s krásnou paničkou? :)

Petře, a Ty to máš tak, že "tehdy" a "teď" je nějaký nebetyčný rozdíl?? Chci jen decentně naznačit, že to u všech taková změna být nemusí a navíc - ohledně intenzity prožívání - je to obrovský rozdíl oproti třeba dvaceti letům - myslím tím rozdíl velmi pozitivní.

Já si to teda s krásnou paničkou ani představovat nechci. :D A nejsem sběratelkou čísel. :)
A teď je to mnohem lepší a  hezčí, než ve dvaceti.
Ale kdoví, možná to  chlapi mají jinak. Anebo někteří chlapi... :vissla:

eremuruss napsal(a):

Ja,abych pravdu rekla take casto premyslim o minulosti nez o budoucnosti.Stale se vracim myslenkama do dob kdy deti byli male a ja zila s BM.
Svou budoucnost nijak ruzove nevidim,spise,uz od zivota neocekavam nic.
I psycholozka,kdyz jsme se synem byli na rodine terapii a malovali jsme obrazek me rekla,ze muj zivot je smutny a prazdny.

Erem, takhle to má hodně lidí, že vzpomíná na krásné mládí. Dobu, kdy děti byly malé, také považuji za snad nejkrásnější období mého života. Ale to neznamená, že by to teď nemohlo být také krásné, třeba jinak, ale taky krásné.
Víš, kdokoli, kdo má velké problémy s dětmi, hlavně drogové problémy, nemůže mít v tu dobu zrovna veselý život. Jenže - vám se blýská na lepší časy (ťuk, ťuk, ťuk). Tak si taky začni života užívat, dělat si radost, teď jsi "na řadě" Ty, zasloužíš si to. :jojo:

Já bych už taky život žít znova nechtěla (asi i proto, že bych musela projít znovu vším, co mám už za sebou).
Ale mladým dnes docela závidím a strašně jim to přeju: Volnost, cestování po celém světě, možnost seberealizace. Možná někdo namítnete - ale jen když máte peníze. Nemáte pravdu: Třeba studijně - cestovací programy na školách, typu Erasmus, jsou i pro lidi velmi nemajetné, na tom Erasmu máte placeno bydlení i jídlo (tedy to nezbytné - bez rozcapování). Takže za těch 5 měsíců v cizině vlastně ještě ušetříte - za bydlení i jídlo, když je to za vás z programu zaplaceno. A tenhle program absolvovalo spoustu studentů (včetně mých dětí). Strašně jim to do života dalo, víc než dotyčné školy.

A dítě jedné mé kamarádky, samoživitelky 3 dětí, nyní studuje VŠ (právnickou), při tom pracuje, takže je už zcela ekonomicky nezávislé, a do toho se propracovává do české špičky ve svém uměleckém oboru.

Na to, abyste se dnes jako mladí měli dobře, nejsou až tak potřeba peníze. Spíš samozřejmě zdraví a nějaké vrozené nadání (ano, vím, že někdo ho má a někdo ne - ale s tím ani vy ani já nic neuděláme). Dále chuť na sobě pracovat, chuť se vzdělávat, získávat zkušenosti, využít nabízejících se možností. Kdo tohle má, má se dobře, třeba i bez počátečních peněz, a zvládne třeba i hypotéku apod. velmi dobře.

Koukám že ohledně Petrova příspěvku jsme se s Evou naprosto shodly, a psaly jsme to obě ve skoro totožném čase. (Nejsme na vás domluvené! :) ) A asi je pravda, že chlapi a ženské to mají v tomhle jinak, zdá se mi....

A ohledně Kiary - ano, na ty blbé brýle jsem ve svém výčtu mínusů zapomněla. Taky je musím nosit od svých asi 46 a strašně mě to štve, protože ač mám dvoje, neustále je někde zapomínám a hledám, bez nich už nepřečtu skoro nic. :butter:
A taky mě napadá - další vopruz - braní léků. Ačkoli mi přítel nastavil na mobilu upozornění, ráno, v poledne i večer (já to s mobilem moc neumím), stejně v tom mám chaos a někdy zapomínám. A co je nejhorší - má krátkodobá paměť: I když si je třeba vezmu, tak pak za dvě minuty přemýšlím - vzala jsem si je vůbec? Jsem si jistá?? Tak musím jít přepočítat pilulky v platíčku a přesvědčit se. To je vážně vopruz.

Ale s tou zahrádkou to mám Kiaro přestě tak, a k tomu ještě několik koníčků, i na zimu a na blbé počasí. Ač nechodímklasicky do práce, pořád mám něco v plánu, a pořád obvykle nestíhám vše, co bych ráda.

Já mám brýle asi od 27 let, takže je nevnímám jako záležitost stáří, ale prostě jenom zrakového problému v jakémkoliv věku.
Léky neberu žádné.

Děkuju za reakce. 28.6. jdu na kontrolu ke své psychiatričce, zkusím se jí zeptat na ty léky. Uvědomila jsem si, že před cca půl rokem mi začala předepisovat generikum, takže možná by bylo dobré vrátit se k původnímu originálnímu léku. Možná mi nesedlo.

Ivano, zkusilas někdy intenzivní práci s psychologem? Mně v léčbě deprese nejvíc pomohla psychoterapie.

Jo, k psychologovi jsem chodila několikrát, naposledy asi před 4 lety, kdy mi řekl, že pro mě nemůže už nic udělat, tak jsem to ukončila.

Ivana napsal(a):

Jo, k psychologovi jsem chodila několikrát, naposledy asi před 4 lety, kdy mi řekl, že pro mě nemůže už nic udělat, tak jsem to ukončila.

On pro nás nemůže nic udělat, dokud se sami nerozhodneme pro tvrdou práci na sobě. Pak nám může pomoct.

Ivana napsal(a):

Děkuju za reakce. 28.6. jdu na kontrolu ke své psychiatričce, zkusím se jí zeptat na ty léky. Uvědomila jsem si, že před cca půl rokem mi začala předepisovat generikum, takže možná by bylo dobré vrátit se k původnímu originálnímu léku. Možná mi nesedlo.

Super. Hlavně jí řekni o svých stavech. Držím palce.

eremuruss napsal(a):

Ja,abych pravdu rekla take casto premyslim o minulosti nez o budoucnosti.Stale se vracim myslenkama do dob kdy deti byli male a ja zila s BM.
Svou budoucnost nijak ruzove nevidim,spise,uz od zivota neocekavam nic.
I psycholozka,kdyz jsme se synem byli na rodine terapii a malovali jsme obrazek me rekla,ze muj zivot je smutny a prazdny.

Život nie je niečo, čo nám predpíšu v lekárni alebo čo nám nadiktuje niekto iný (s výnimkou vojen, diktatúr a katastrof, teda...). Život je v zásade taký, aký si ho urobíme. ;) (Ale mne sa to kecá, ja by som BM nechcela späť ani za zlaté prasa - a asi ani časy s ním, aspoň nie CELÝ ČAS s ním :/ ).

Petr100 napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Klidně bych si něco příjemnýho ze svýho života zopakovala, ale jedině v "našem čase". V dnešní době bych mladá být nechtěla.

Vrabčáčko já bych to mládí bral. Dovedeš si představit jaké to bylo, čtyři, pět čísel za noc s krásnou paničkou? :)

Nie som Vrabčák, - ale nedovedla. S krásnou paničkou si neviem predstaviť ani jediné číslo. :cool: S mladým chrumkavým šalátikom možno, ale ja som bola také trdlo, že ešte aj tie krásne čísla som si kazila blbosťami... :grater: :kapitulation:

Eva. napsal(a):

Já mám brýle asi od 27 let, takže je nevnímám jako záležitost stáří, ale prostě jenom zrakového problému v jakémkoliv věku.
Léky neberu žádné.

Ja mám okuliare od siedmich rokov a lieky beriem len na alergiu (asi od 30tky,), čiže žiadna trága...

Při školní oční prohlídce asi ve 4. tř. jsem podvedla :/ obě přítomný zdravotnice-naučila jsem se písmena a číslice zpaměti, a tak jsem 5. tř. prošla bez "optik" (:cool:). V 6. tř. jsem si nalhávala, že kantoři škrábou, a proto že to po nich nepřečtu. Trpělivý spolužák mi texty předříkával. :jojo: Při další prohlídce se doktorka ostře dotázala: "Kde máš brýle??!!!????" Až pak jsem si ty příšery (výběr asi ze dvou kusů) pořídila...:kapitulation:

Selima napsal(a):

Vzhľad neriešim - nikdy som nebola plagátová kráska, takže mi netrhá srdce, že ňou nie som ani v 49. ;) Zrkadlám sa vyhýbam od puberty a keď sa náhodou zbadám, tak sa zatiaľ bez problémov spoznám- čiže Pohoda, klídek, tabáček...

Chvilu som nebola "on", lebo mob.sklamal. Medzitim sa TU objavilo toto vlakenko, a zhodou okolnosti U MŇA doma moje male žabenky....
Az mi ho(mob.) zetak obnovil, uz som vas nestihala... ;)
Oni pred chvilou odisli-teda pardon za moju "dezinformaciu"...
Tak jako vnucky, DVOJCATA, u mne na navsteve P R V N E   D O B R Ý !
Pocity "babickovsky"  o b r o v s k y ...
To je vazne jinaci, kdyz mate ty sve mile pres ulici, pres blok, ve vedlejsi vesnici... Nez stovky km vzdalene...
Zvlast kdyz si reknete 'to zvladneme!'... No, jako predstava a prani to opravdu vypada jinak, nez skutecnost...

To je prvni poznani ze "STARI", a jestli je to plus nebo minus zatim nevim..., jdu se psem a pak cist dal... ;)

Tak jdu cist dal...
I to bych pred 15ti, 20ti lety.... Nedelala. Nestihala.... Nemela potrebu...
Nevim, jestli je to +, nebo - ...
Ale se starnutim to rozhodne souvisi...!!! ;)

helena napsal(a):

posledních několik měsíců... se necítím vůbec dobře
Ivano, nic ve zlým - ale ty se takhle ne/cejtíš pořád... respektive co sem píšeš. Jen ty okolnosti se možná trochu mění.
Ale nemám sílu to řešit.
Nemohly by ti pomoct děti? Zajistit doktora, vyšetření - třeba by stačila změna medikace nebo pár dní na lůžkovým oddělení.

No hlavne to JA, co Ivanku znam osobne a mnoho let ctu,  V I M  na 100%, ze u ni to neni o doktorech, medikaci, ani pomoci rodiny...
Ona potrebuje najit spriznenou dusi (vubec to nemusi byt muz), a vzhledem k jejimu zvlastnimu/neobvyklemu (a podle mne unikatnimu a jedinecnemu) nastaveni to nema jednoduche...

Porad ti ale fandim, Ivco...
Ja to resim "izolaci"...
Jenze ja mam proti tobe obrovskou vyhodu. Ja byla mnoho let "uprostred kotle deni"... Tak jsem to postupne, pozvolna prichazejici vakuum vztahu vstrebavala rada a s ulevou... Jako bych se naraz mohla plne nadechnout...
U tebe to vnimam jako pravy opak, jako by te to postupne "přidušovalo"-nemohla ses, nebo nechtela? ... poradne nadechnout?
Promin, jestli jsem zasla prilis daleko...

Niky123 napsal(a):

Selima napsal(a):

Niky123 napsal(a):

Jinak mě hodně překvapuje přístup "Raděj k doktoru nepůjdu, ještě by mi něco našli". Ano, je to vaše tělo, ale přijde mi krátkozraké takhle hazardovat.
V tomhle já jsem disciplinovaná, kontroly na mamografu, na gyndě, u zubaře, pravidelné preventivní prohlídky u obvoďáka. Jsem zdravá jako řípa, tedy "až na tu hlavu" - jak ve snaze o zlehčení situace říkám. ;) :/ :)

Keby si mala tiež zážitky, čo ja - vždy mi niečo nájdu, ale väčšinou je to niečo "netradičné", na hranici normálnosti, hraničné hodnoty, nejasná diagnóza... skúšajú na mne lieky, prípravky, prístroje, a keď už nevedia čo, pošlú ma preč - a som na tom o dosť horšie ako na začiatku. :jojo: Odmietam mastiť vrecká lekárom a farma-firmám. Keď mi je naozaj niečo, prídem aj sama. :sjuk:

Já Ti Tvůj názor neberu, je to tvoje tělo (a duše).

Ok.
Ja taky nechodim na zadny preventivky, dokonce ani na "preventivni vyzvy"... Muj otec byl doklor, a to, prohlasuju cestne, ze POCTIVY... Lecil realne nemoci, ne jejich mozne priznaky/me milovane "nezvedej gate, dokud je voda daleko"?
Rikejte si co chcete, muj nazor je, ze dnes vetsina doktoru zije z "bodu", kt.dostane za pacienta od smluvni pojistovny. Neverim tomu, ze dnes existuje doktor,kt.si rekne TEBE VYLECIM bez ohledu na to, KOLIK ZA TEBE DOSTANU BODU...
A "propagace medikamentu za uplatu jejich dodavatelu" je podle mne dnes dobre prosperujicim byznysem, kt.ma s nasim zdravim pramalo spolecneho... Vcetne "nevinnych prevencek"... Za ty jsou totiz taky BODY... :(

Petr100 napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Klidně bych si něco příjemnýho ze svýho života zopakovala, ale jedině v "našem čase". V dnešní době bych mladá být nechtěla.

Vrabčáčko já bych to mládí bral. Dovedeš si představit jaké to bylo, čtyři, pět čísel za noc s krásnou paničkou? :)

Ja ne.
Krasne panicky me v mladi a plne sile nezajimaly, stejne jako ctyri pet cisel.
Jedno vecer s milovanym manzelem stacilo, a ze jich bylo pet, no tak mam pet dcer...
Takze nevracet nic. Pac dnes uz bych tak hodna, jako tehdy, nebyla, a tak by mozna pribylo i pet vrazd... haha, rsp. - dnes uz bych to vymyslela fakt lip, bez srandy!

Dorka napsal(a):

Jedno vecer s milovanym manzelem stacilo, a ze jich bylo pet, no tak mam pet dcer...
Takze nevracet nic. Pac dnes uz bych tak hodna, jako tehdy, nebyla, a tak by mozna pribylo i pet vrazd... haha, rsp. - dnes uz bych to vymyslela fakt lip, bez srandy!

haha...rsp bojuješ minulé války, takže prohráváš současné bitvy :) Sorry.

Dorko, doufám, že jich bylo daleko víc než pět, když byl milovaný. A nebo pět partnerů? Promiň, trochu jsem to zapomněla.
Otázka je: CO JE LÍP?  Dala jsi pět životů, máš pět žaběnek (žabinek). Kolik to bude do budoucna životů pro celý lidstvo?
                                                                                                                                                                          :)

Ja myslela tu "prevychovu chlapu v Cechach", Daf-baf...
Takze si klidne "bojuj" dal sama, ty štěkno... ;)


Jasne, Vrabcaku, kazdopadne kalkulace je silne pozitivni....
S dvojcatama jsem se pred sousedama pyšnila jak pávice, vlasy mam na stari kupodivu silnejsi, nez kdy predtim, asi se mi konecne vymenily za "dospele", vrasky nemam, ac jsem pro to nic kosmetickeho neudelala, kruhy pod ocima zakryjou brejle, to, ze bez nich obcas neco nevidim, je jen dobre, na bolava kolena si naplacam konskou mast, pateri obcas pomaham krcni ortezou, nikdy jsem na nicem hmotnem nelpela, takze se porad tou detskou radosti tesim ze vseho, co prichazi ci odchazi  .
Ja proste nic negativniho na svem babickovskem veku nevidim... No a me z víry vyplyvajici vyhlidky a nadeje na budoucnost jsou taky krasne, tak co? Tak nic. Kazdy dalsi den je hezci, nez ten posledni...

Jeee, stařenky a staroušku, zabrouzdala jsem kvuli štěkně do vlakna z r.2011, kdy tady byla jeste pod jinym nickem... Hmmm, to jsem si teda zgustla!
Dnesni "střelby" od boku se muzou jit schovat... Takze to "obroušení hrotů" muze byt taky dusledkem starnuti... A taky si nejsem jista jestli je to +, nebo - ...

Dorka napsal(a):

Ja myslela tu "prevychovu chlapu v Cechach", Daf-baf...
Takze si klidne "bojuj" dal sama, ty štěkno... ;)

Nebojuju s nikým, ani se sebou.....a hlavně: nepoužívám nadávky, na rozdíl od tebe.
Minulé války bojujeme všichni (kdybychom tenkrát věděli, co teď, ó, to bychom jednali jinak! :) ) Ale jednak bychom nejednali jinak, protože každý se chová v dané situaci nejlíp jak umí, a jednak je to k ničemu, tyhle staré historky, protože tady a teď žijeme úplně jiné zkoušky a výzvy.
A chtít kohokoli převychovávat je nesmysl, věř mi.
A byla bych ráda, kdybys mě přestala napadat a častovat nevybíravými slovy, já se snažím - i když to tak nevnímáš - chovat slušně. Je to asi spíš o tobě, jak dřív vyjedeš, než přemýšlíš. Kdyžtak na mne radši nereaguj, buď té dobroty.

Tak se tim taky ŘIĎ, nádhero. A podivej se nazpatek, kdo na koho vyjíždí.
Mne jsi ukradena, a kdybys na mne furt nevyskakovala jak cert z krabicky, ani bych nevedela, ze tady oxidujes... Pac tve vyplody nestojej za nic jineho, nez za odplivnuti NO FUJ! ;)

:)

Dorka napsal(a):

Tak se tim taky ŘIĎ, nádhero. A podivej se nazpatek, kdo na koho vyjíždí.
Mne jsi ukradena, a kdybys na mne furt nevyskakovala jak cert z krabicky, ani bych nevedela, ze tady oxidujes... Pac tve vyplody nestojej za nic jineho, nez za odplivnuti NO FUJ! ;)

Ty máš tedy chování, tedy spíše nevychování :usch:
To cos napsala, to sedí přesně na tebe a ne na Daphné, škoda že hodnotíš jiné a svou sprostotu nevidíš :usch:

zabrouzdala jsem kvuli štěkně do vlakna z r.2011, kdy tady byla jeste pod jinym nickem
Teda... tvý starosti a Rotschildovy peníze, jak se říká...
Jestli se budu v důchodu taky zabejvat podobnejma 3,14čovinkama, tak snad radši umřít v práci...

Daphné napsal(a):

:)

Zeptej se ji jestli má již zaplacené dluhy. :)

Petr100 napsal(a):

Daphné napsal(a):

:)

Zeptej se ji jestli má již zaplacené dluhy. :)

Petře, to je hloupé. Tohle přece nemáš zapotřebí. Anebo jo?

LENNNA napsal(a):

Dorka napsal(a):

Tak se tim taky ŘIĎ, nádhero. A podivej se nazpatek, kdo na koho vyjíždí.
Mne jsi ukradena, a kdybys na mne furt nevyskakovala jak cert z krabicky, ani bych nevedela, ze tady oxidujes... Pac tve vyplody nestojej za nic jineho, nez za odplivnuti NO FUJ! ;)

Ty máš tedy chování, tedy spíše nevychování :usch:
To cos napsala, to sedí přesně na tebe a ne na Daphné, škoda že hodnotíš jiné a svou sprostotu nevidíš :usch:

Dorka to píše sprostě, určitě to lze napsat slušně. Ale v té podstatě má pravdu. Daphne se k některým babinetkám chová přesně tak, jak Dorka popisuje.
Daphne sice napadá "vybíravými slovy", ale napadá.

Jan 8,7
Matouš 7,3

Eva. napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Dorka napsal(a):

Tak se tim taky ŘIĎ, nádhero. A podivej se nazpatek, kdo na koho vyjíždí.
Mne jsi ukradena, a kdybys na mne furt nevyskakovala jak cert z krabicky, ani bych nevedela, ze tady oxidujes... Pac tve vyplody nestojej za nic jineho, nez za odplivnuti NO FUJ! ;)

Ty máš tedy chování, tedy spíše nevychování :usch:
To cos napsala, to sedí přesně na tebe a ne na Daphné, škoda že hodnotíš jiné a svou sprostotu nevidíš :usch:

Dorka to píše sprostě, určitě to lze napsat slušně. Ale v té podstatě má pravdu. Daphne se k některým babinetkám chová přesně tak, jak Dorka popisuje.
Daphne sice napadá "vybíravými slovy", ale napadá.

Tak je to možné, chodím sem málo a určitě nečtu vše a nemám přehled, takže toto neposoudím.
Vadí mi prostě nadávky a těch si všímám pouze u ní.

Eva. napsal(a):

Petr100 napsal(a):

Daphné napsal(a):

:)

Zeptej se ji jestli má již zaplacené dluhy. :)

Petře, to je hloupé. Tohle přece nemáš zapotřebí. Anebo jo?

Myslíš ako na rozdiel od toho hodnotného, inteligentného Dorkinho príspevku...? ;)

Inak tu napáda kdekto kdekoho (resp. v ideálnom prípade konkrétny príspevok, ktorý "nesadol", v neideálnom aj autora) - z toho by som nevyvodzovala nič. A keby sme začali vyťahovať Viktorkine/Láskine a neviemkoho staré príspevky, za ktoré bola zabanovaná, tak neviem, do akej žumpy by sme sa až dohrabali... Ale načo by to asi tak bolo dobré, že?

Vidím, že mimo jiné zmíněné přináší stáří i hašteřivost a řevnivost :-D

Ono to tak bolo aj pred tými cca 10 rokmi (ale možno už vtedy stáří búšilo na dvere, ktovie :rodna: - alebo to boli ešte dovzuky puberty?).

Eva. napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Dorka napsal(a):

Tak se tim taky ŘIĎ, nádhero. A podivej se nazpatek, kdo na koho vyjíždí.
Mne jsi ukradena, a kdybys na mne furt nevyskakovala jak cert z krabicky, ani bych nevedela, ze tady oxidujes... Pac tve vyplody nestojej za nic jineho, nez za odplivnuti NO FUJ! ;)

Ty máš tedy chování, tedy spíše nevychování :usch:
To cos napsala, to sedí přesně na tebe a ne na Daphné, škoda že hodnotíš jiné a svou sprostotu nevidíš :usch:

Dorka to píše sprostě, určitě to lze napsat slušně. Ale v té podstatě má pravdu. Daphne se k některým babinetkám chová přesně tak, jak Dorka popisuje.
Daphne sice napadá "vybíravými slovy", ale napadá.

Ha, ha.
Štěkna (od slova štěkat, vyštěkávat)
Nádhera, nebo snad "odplivnuti NO FUJ" ...
To jsou sprosta slova?
Ja jen slusne reagovala na to, co ona napsala na muj uplne obycejny prispevek, jako ty ostatni, co zde jsou.
Kdybych to chtela napsat sproste, napsala bych 'jdi se vycpat, ty blba kravo a rejpej se ve svem brvne v oku...', ev. bych na jeji osloveni pouzila zde oblibene Ludolfovo cislo...

Selima napsal(a):

Inak tu napáda kdekto kdekoho (resp. v ideálnom prípade konkrétny príspevok, ktorý "nesadol", v neideálnom aj autora) - z toho by som nevyvodzovala nič. A keby sme začali vyťahovať Viktorkine/Láskine a neviemkoho staré príspevky, za ktoré bola zabanovaná, tak neviem, do akej žumpy by sme sa až dohrabali... Ale načo by to asi tak bolo dobré, že?

Je to sice zbytocne, ale mozno by si sa cudovala, za ake "žumpoviny", alebo hovadiny som ja dostavala bany. Ono to mozno bude aj tym, ze to, co si ostatni myslia ale boja sa priznat, väčšinou musi byt umlcane, nielen tu, ale vseobecne... No a ked si teda ktosi predsalen trufne, tak bud dostane do d*žky/v reale, alebo ban/vo virtuale...:rock:

Dorka napsal(a):

Eva. napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Ty máš tedy chování, tedy spíše nevychování :usch:
To cos napsala, to sedí přesně na tebe a ne na Daphné, škoda že hodnotíš jiné a svou sprostotu nevidíš :usch:

Dorka to píše sprostě, určitě to lze napsat slušně. Ale v té podstatě má pravdu. Daphne se k některým babinetkám chová přesně tak, jak Dorka popisuje.
Daphne sice napadá "vybíravými slovy", ale napadá.

Ha, ha.
Štěkna (od slova štěkat, vyštěkávat)
Nádhera, nebo snad "odplivnuti NO FUJ" ...
To jsou sprosta slova?
Ja jen slusne reagovala na to, co ona napsala na muj uplne obycejny prispevek, jako ty ostatni, co zde jsou.
Kdybych to chtela napsat sproste, napsala bych 'jdi se vycpat, ty blba kravo a rejpej se ve svem brvne v oku...', ev. bych na jeji osloveni pouzila zde oblibene Ludolfovo cislo...

myslím, že ses vůbec ani maličko nezamyslela nad tím co ti daphne napsala... ale ty se vlastně nezamýšlíš nad ničím...

Štěkna (od slova štěkat, vyštěkávat)... To jsou sprosta slova?
"štěkna (pejor.) - záletná a hádavá žena", říká etymologickej slovník...

Celkem bez problémů dokážu žít s tím, že jsem pro někoho štěkna, případně že si někdo virtuálně plivne (tedy pokud ten "někdo" není někdo, koho si vážím a od koho by mne to bolelo, to přiznávám). Třeba se mu tím uleví..... Takže vás prosím, abyste kvůli mně nezvyšovaly/i hlas, já jsem s tím srovnaná. V anonymních diskusích s podobnou reakcí musí jedna počítat.

:supr:
Daphné, myslíš, že bys ten zvýšený hlas slyyyyyyyyyyššššššššššeeeeeeeeeela? :D
To mi připomnělo, jak jsem kdysi dávala někomu při poněkud váznoucím hovoru po telefonu čuchnout pomeranče. ;)

No to víš, vrabčáku, že asi neslyšela, už špatně slyším ( a hlavně často špatně chápu, vycházejíc z osobních zkušeností :)) Pomeranč po telefonu bych ale asi ucejtila.

:)

helena napsal(a):

Štěkna (od slova štěkat, vyštěkávat)... To jsou sprosta slova?
"štěkna (pejor.) - záletná a hádavá žena", říká etymologickej slovník... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

No a? Nemusim vedet vsecko...
Ale tebe, Hel, ubezpecuju, ze VÍM, proc jsem ten vyraz pouzila ;)

Dorka napsal(a):

helena napsal(a):

Štěkna (od slova štěkat, vyštěkávat)... To jsou sprosta slova?
"štěkna (pejor.) - záletná a hádavá žena", říká etymologickej slovník... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

No a? Nemusim vedet vsecko...
Ale tebe, Hel, ubezpecuju, ze VÍM, proc jsem ten vyraz pouzila ;)

však to víme...

vrabčák napsal(a):

:supr:
Daphné, myslíš, že bys ten zvýšený hlas slyyyyyyyyyyššššššššššeeeeeeeeeela? :D
To mi připomnělo, jak jsem kdysi dávala někomu při poněkud váznoucím hovoru po telefonu čuchnout pomeranče. ;)

Dik.
Muj tel.neumi smajlika.
Toho dalsiho to naucim, nebo on mne... ;)

Abych taky něco dodala k tématu vlákna:
Jsem se stářím docela spokojená. Život se sice jaksi zpomalí, zklidní, ale čas není našim pánem. Každá etapa života má něco do sebe, a tak i tahle.

No a? Nemusim vedet vsecko...
Pak ovšem dost dobře nerozumím tomu, proč kladeš konkrétní otázku
Ale je fakt, že všechno chápat nemusím...