Vím že sem píší samé ženské hledal jsem všude možně až jsem se rozhodl pro příspěvek tady.
V červnu by jsme měli s manželkou 20tileté výročí svatby.Poslední čtyři měsíce mám nervy úplně v háji to mě manželka řekla že neví jestli chce se mnou být  že se hledá.
Neříkám že jsem svatoušek  před 18 lety jsem udělal dluh na bytě (neplatil jsem nájem) a když se na to přišlo nezachoval jsem se jako chlap a nepostavil se k tomu čelem. To je jedna z věcí o kterých vím že to má manželka pořád v sobě. S penězi jsme sotva vycházeli tak jsem si našel druhé zaměstnání. Jezdil jsem 13 let přes den i po nocích aby jsme se měli lépe. V roce 2008 jsem byl s dětmi na prázdninách  (společných jsme měli jen 14dní aby děti byly pořád mimo Prahu) a když jsme se vystřídali tak jsem zjistil že mě byla manželka nevěrná. Hrozný šok ale podařilo se nám to ustát. A teď si manželka hledá podnájem a chce odejít. Máme děti 15 a 19let. Starší kluk měl v plánu se v září odstěhovat
a postavit se na vlastní nohy. Teď řekl že se raději odstěhuje dříve že se nechce rozhodovat o tom s kým půjde bydlet. Mladší dcera reagovala stejně jen s pláčem. Manželka s ní měla rozhovor a po ujištění že se nebudeme stýkat jen jednou za 14 dní ale že za mnou může kdy bude chtít to snad vzala. Problém je v tom že jsem žil pro rodinu, manželku mám stále rád a děti také. Je pro mě hrozná představa že o ně přijdu. Vždy jsme jezdili společné letní i zimní dovolené připadalo mě že je vše v pořádku jen od léta mezi námi vázla komunikace věděl jsem že se něco děje ale neuměl s tím něco udělat. V prosinci jsem řekl že žijeme jen vedle sebe a že to bych se raději rozvedl načež manželka řekla že ano.
Od té doby se dokážeme bavit jen o nutných věcech a poslední týden už ani to.
Podotýkám že je to perfektní máma  a byla i jako manželka. Pořád si lámu hlavu co se stalo. Zkusili jsme i poradnu máme za sebou první společné sezení a na druhé nevím jestli ještě půjde.Tak nám navrhli odluku a min. 4měsíce bez jakéhokoli kontaktu. Manželka hledá podnájem ale já vím že už je to navždy. Já jsem v háji nespím a pořád na to musím myslet děti vidí že se trápím ale nedokážu to před nimi schovat a to mě mrzí nejvíc. Chybí mě ty sms a telefonáty až do prosince několikrát za den, oba pracujeme na směny takže přání krásného rána dobrou noc pusu. Já jen přemýšlím co se stalo co jsem měl a neměl udělat a nevím jak z toho.

Však jsi v prosinci sám řekl, že žijete jen vedle sebe a že to by ses raději rozvedl. Máš, cos chtěl. Tak co řešíš?
Nebo to od tebe bylo jen mlácení prázdné slámy? Pozor na slova.
Přežít se to dá, přežili to lidé před i po tobě, přežiješ to i ty.
Jak z toho? Nijak. Jen to prostě žít a zase bude líp.

Ano řekl jsem že se chci rozvést a teď mě to mrzí. Myslel jsem že jí tím nakopnu že konečně začneme řešit tu komunikaci mezi námi. Vždy když jsem se ptal tak žádný problém nebyl.  U obou byla priorita děti ani jeden z nás není z rozvedeného manželství a obě děti vždy mluvili o tom jak jsou nrádi že mají oba rodiče. Já alespoň neměl žádný problém. Doma jsem pomáhal vařil nakupoval,pomohl i vyžehlit když měla manželka mezi nočníma prospala vždy celý den ale věděla že bude o vše postaráno nevím a nechápu co se stalo. A to mě asi trápí nejvíc.

A ona Ti to žena neřekla proč odchází?

Nechápeš, co se stalo? Možná tě už léta nemá ráda. A od její minulé nevěry už uběhla spousta let a děti po/vyrostly. Přišel čas jít dál. Nepřemýšlej, cos udělal špatně, cos měl udělat líp. Stejně nic nevymyslíš a nezměníš. Vem to, jak to je a prostě žij dál. Jednou ještě můžeš potkat ženu, co tě bude milovat a ty ji. Není všem dnům konec. A třeba nepotkáš, ale i tak je život krásný. Život nestojí na existenci partnera.

Neřekla prý neví a hledá se 1/2 roku před tím než jsme se seznámili jí zemřel brácha(sebevražda)  nikdy mě neřekla co se stalo nese to v sobě a čas od času se jí to vrací a pláče. Má náročné zaměstnání v nemocnici kde se dlouhodobě léčí děti a také tam umírají to vím že prožívá hodně občas to kvůli tomu přeháněla s pitím ale to jsem chápal byl to způsob jak zapomenout, na jiné oddělení jít nechce práce jí baví a má smysl. Jen si myslím že už se v tom topí a neví kudy kam vím že přemýšlela o psychologovi ane neumí se otevřít a nikdy nikam nešla.
Pro Evu  také jsem o tom přemýšlel  že se mnou byla kvůli dětem.
Bylo i vyřčeno že kdyby nebyli děti a mnoho krásných chvil tak by jsme spolu už dávno nebyli.
Nevím jak to máte ale každý známý který je rozvedený tak slyšel od své manželky že s ním byla jen kvůli dětem.

Ano řekl jsem že se chci rozvést a teď mě to mrzí. Myslel jsem že jí tím nakopnu...
... a taky´s "nakopnul", i když jinak, než sis asi představoval...
To se stává, když někdo něco plácne, aniž by sebemíň uvažoval, jaký budou jeho další kroky - zvláště pak v případě, kdy "nakopávanej" subjekt nezareaguje dle jeho představ.
Nakonec - byl jsi to ty, kdo první vyslovil to slovíčko na R... a tvoje paní už vvždycky může říkat "tto on se chtěěl rozvádět".
nevím a nechápu co se stalo.
No - někdy je lepší nevědět.

lubisek napsal(a):

Neřekla prý neví a hledá se 1/2 roku před tím než jsme se seznámili jí zemřel brácha(sebevražda)  nikdy mě neřekla co se stalo nese to v sobě a čas od času se jí to vrací a pláče. Má náročné zaměstnání v nemocnici kde se dlouhodobě léčí děti a také tam umírají to vím že prožívá hodně občas to kvůli tomu přeháněla s pitím ale to jsem chápal byl to způsob jak zapomenout, na jiné oddělení jít nechce práce jí baví a má smysl. Jen si myslím že už se v tom topí a neví kudy kam vím že přemýšlela o psychologovi ane neumí se otevřít a nikdy nikam nešla.
Pro Evu  také jsem o tom přemýšlel  že se mnou byla kvůli dětem.
Bylo i vyřčeno že kdyby nebyli děti a mnoho krásných chvil tak by jsme spolu už dávno nebyli.
Nevím jak to máte ale každý známý který je rozvedený tak slyšel od své manželky že s ním byla jen kvůli dětem.

Možná má manželka labilnější psychiku, občas na hraně deprese. Mimochodem, sklon k depresím bývá hodně ovlivněn geneticky a to, že jí takhle zemřel brácha, naznačuje, že by v rodině ta dispozice mohla být.

Ohledně toho výroku "byla s ním jen kvůli dětem", tak ten jsem mezi svými známými (ženami i muži) slyšela jen jedinkrát. Myslím, že to tak určitě nemají všichni, jak naznačuješ.

Pokud jsou věci tak daleko, jak píšeš, myslím, že šanci uzdravit váš vztah jste už propásli. Asi byste se teď měli soustředit na to, aby rozvod co nejméně postihnul děti i vás oba.
Ale rozvodem život nekončí, třeba vás každého zvlášť čeká ještě mnoho hezkého.

Ja skúsim poopraviť (za seba): Ja som s bývalým bola prevažne z lásky, spočiatku veľmi zamilovaná, potom skôr taký pokojný obdiv... ale vzťah sa zhoršoval a ku koncu som s ním naozaj už bola len - alebo hlavne - kvôli jeho synovi, o ktorého by som v prípade rozchodu prišla (akože sme sa rozišli a prišla som). Naopak u nás to bol on, kto povedal, že keby nepotreboval ženu k decku, nebol by so mnou... :/ Lenže po dlhých rokoch sme sa stretli a keď som to vytiahla, len mávol rukou, že bol vtedy zamilovaný, potreboval sa rozísť a proste povedal to prvé a najsilnejšie, čo mu napadlo... Že to určite nebola pravda po celý vzťah, možno tiež už tak ku koncu... :kapitulation: (Takže veci povedané pri rozchode by som delila najmenej dvoma.)

Vypadá to, že Vaše manželství fungovalo jen kvůli dětem, což není ten nejlepší způsob, jak je prožít a být přitom spokojený a občas šťastný. A vypadá to, že ta slabší polovička má víc síly a odvahy to řešit. Nezbyde Vám, než se přestat ohánět ohledy na druhé - v tomto případě na děti - a postavit se tomu čelem. Odkládání problému nikam nevede. Jen se to nahromadí a pak to víc bolí. Nebo si myslíte, že po čtyřicítce není šance najít kvalitní vztah? Nebo že není docela dobré žít nějaký čas sám? Většinou se samoty bojí ženy. U Vás je to zřejmě všechno nějak naopak.

Ahojte všichni. Chtěla bych také napsat něco o svém trápení a trošku si popovídat, ať mě ta bolest trochu přejde. Po 24.letém manželství ode mne odešel  manžel k milence, je to kolegyně z práce, která k nim nastoupila před půl rokem. Manželství jsme měli pěkné, máme dvě holky, ta starší bydlí s přítelem a ta mladší je svěřena do mé péče. Ta jeho nová velká láska je rozvedená také s dvěma dětmi. Manžel mi říkal, že je zamilovaný po uši, teď bude podávat žádost o rozvod. Dozvěděla jsem se, že už se nemůže dočkat, až bude rozvedený a chce si ji hned vzít. Zatím bydlí v pronájmu kousek od jejího bydliště. Užívají si spolu hory, divadla, výlety a všechno. Teď budeme řešit majetek, domluvili jsme se, že zatím v našem bytě můžu zůstat, než mladší dcera dostuduje střední školu, pak se musím vystěhovat a hledat si pronájem. Byt se prodá a peníze si rozdělíme. Já vím, že to časem přebolí, ale nejvíc mě trápí, že na něho pořád myslím, i když vím, že už se nikdy nevrátí. Jak ho mám z té hlavy dostat? Snažím se podnikat s dcerou všechno možné, ale stejně neustále na něho myslím, jak je šťastný a já smutná. Holky prosím, poraďte, jak z toho ven. Děkuji Boldy

tejto chvíli ti to asi nepomôže, ale: opakuj is, že každý chvíľku ťahá pílku... Po čase sa to môže obrátiť (a zrejme obrátiň a ejdného dňa (keď už ale budeš šžastná a bude ti to fuck :fuck: ) zistíš, že on je ted apodstatne meenj šťastný a možno aj ľutuje. Vzťah vám to už zrejme dokopy nezlepí, ale... proste taký je život.
A čo robiť? Ja som si po rozchode začala plniť niečo, čo som pri ňom robiť nemohla, lebo mi to stále ofrflával a kritizoval a znechucoval, až znechutil úplne. No a potom sa mi vďaka tomu otvoril nový svet...  ;) Nájdi si nejakého starého koníčka za slobodna, nejaké nesplnené prianie a splň si ho. :jojo:

Boldy, každá z nás reagovala na podobnou změnu v manželství smutkem a nejistotou. Je to takové to dno, na které se každý někdy dostane. Doteď se ženská mohla o někoho opřít, nebo si to aspoň myslela, že může, a najednou zjistí, že ta jediná pomocná ruka se nachází na konci jejího ramene. Kdo by aspoň na chvíli nezpanikařil? Přejte manželovi, že je šťastný. Vy budete taky jednou spokojená v téhle nové roli, i když si to teď zatím asi neumíte představit. Zatímco on třeba už zase šťastný nebude. Bude mít vybráno. Pokud se z toho chcete dostat, odžijte si ten povinný čas smutnění - u každého je jinak dlouhý - a začněte přemýšlet  a dělat něco pro to, aby ten negativní dopad byl co nejmenší. Hodně pomáhá nějaká změna na sobě k lepšímu. Od minulosti se člověk taky odpoutá, když se začne věnovat něčemu, na co si dřív netroufal, v čem ho brzdily vlastní obavy nebo odrazující řeči partnera. Snažte se trochu šetřit a vyhlížet si to jiné bydlení dopředu. Stejně Vás to čeká. Dneska se lze zařídit věcmi z druhé ruky. Dcera i Vy můžete jít na brigádu. Nejste samy, máte jedna druhou a podporu té starší jistě taky! Dostanete se mezi lidi, něco si přivyděláte. Rozvedených žen je spousta. A mnohé z té spousty Vám s čistým svědomím řeknou, že na tom nejsou finančně až tak špatně a že se cítí líp, než v manželství. S jedním chlapem život nezačíná ani nekončí. Ten svůj život si žije každý sám. Jsou páry, které spolu vydrží celý život, ale kolikrát to není to ono, co jim vyhovuje. Oni tu změnu z nějakého důvodu neudělají. Vy patříte mezi ty silnější, které tou změnou projdou a vylezou z ní jaksi zocelené. My samostatné holky, co máme nějakou tu překážku za sebou, to prostě v životě dotáhneme dál. Potom se nám stane, že nám při hovoru kamarádka řekne.....hele a víš, stejně jsi dobrá...a Vy jen pokýváte hlavou, poněvadž víte svoje....Něco jste dokázala, máte práci, koníčky, známé, lásku, ubyla Vám za každodenní starost, co k večeři a co zase bude za řeči, když se někde zdržíte. No Boldy, sakra, máme to zapotřebí, pořád se na někoho ohlížet? Víte Vy, jak je perfektní, když k Vám přijde na návštěvu známá a podiví se, Ty ještě nemáš umytý okna a napečený mazance? A Vy řeknete,  s klidem, ne, ani to nemám v plánu. Poněvadž Vám dny fajn utíkají, pořád se něčím zabýváte a tak nějaké svátky - no co? Z nich se nestřílí. Pro Vás to znamená den volna, kdy se dospíte a máte víc času na sebe. Klidně si vyjedete na kole nebo se projdete s batůžkem a zjistíte, že na světě je krásně, i když jste se nezařadila mezi ty, co dělají to, co od nich druzí čekají....A klidně si můžete pomyslet...vlez mi na záda. Dělám si, jak uznám. A hlavní pro Vás bude, že Vás to všechno, co děláte,  baví....Hodně štěstí!