že se rodina mezi sebou baví o věcech jako je menstruace, pomalé spermie, ovulace atp?
Jsme s manželem 15 let a za tu dobu jsem vypozorovala, že jeho rodina se prostě o těhle věcech baví úplně normálně, bez skrupulí. Já jsem se té jejich debaty nikdy nezúčastnila, protože se prostě stydím o takových věcech mluvit, takže vždy jen sedím a poslouchám. Manžela bratr nemohl dlouhá léta mít s manželkou děti a oni se při rodinných sešlostech bavili že má pomalé spermie, vnučka - manželova neteř, zase bolestivou menstruaci, je toho mnohem víc. Já nějak tohle nepobírám, prostě když o tom začnou cítím se velmi trapně. Proč mám vědět, že má manželův bratr pomalé spermie? Já to zkrátka nedávám. Mému manželovi je to také trapné a vždy raději převádí hovor jinam, nebo mlčí.
U nás v rodině tohle bylo tabu, jen s maminkou jsme si občas něco řekly. Co vy na to?

U kazdeho v rodine je to jine.U tchyne se treba nevyslovi ani slovo menstruace.Kdyz jsem tam u nich spala a mela sve dny,tak jsem si sve potreby davala do pytliku a vyhodila,az doma.Protoze tam jsou take takove veci tabu.Nastesti se jednalo jen o jeden den.

Co je normální, že?
Osobně mi procesy jako je menstruace, ovulace atd. připadají normální - prostě dospělá žena menstruuje a je-li zdravá i ovuluje - na jednu stranu nic, o čem by se vysloveně nemělo mluvit, na druhou stranu nevidím důvod, proč se na rodinných sešlostech o tomto bavit.
Jasně, že s kamarádkama při řeči semeleme kdeco, ale třeba před tchýní nevidím důvod na podobné téma vést hovor.
V okolí pozoruju, že tu laťku má každý jinde - kamarádka je více než otevřená a je schopná popisovat detaily milostného života prakticky na počkání komukoliv.
Tvoji švagrovou asi neplodnost trápila, tak si zvolila svoji cestu - bavila se o příčinách s každým, ostatní to mají zase jinak.
Proč je ale nevyposlechnout a jedním uchem tam a druhým ven? Dělám to tak i s některými tématy, které mě neoslovují - druhá strana se vypovídá, já vyposlechnu - spokojenost na obou stranách.

Mně přijde trapné se bavit o někom kdo sedí u jednoho stolu že byl na odběru semene a zjistilo se, že má "pomalé spermie" já se to jednou snažila převést v legraci a bylo mi řečeno že to k smíchu není. Od té doby mlčím. Nyní se s něčím podobným potýká neteř, také nemůže přijít do jiného stavu a tak se o ničem jiném nemluví, teď byla na operaci, měla srůsty, včera popisovala manželovi na soc. síti jak operace probíhala. Vůbec nevím co jim na to mám říct, jak se o tom s nima bavit.
Já vim, že je to v podstatě blbost, ale já jen chtěla vědět jak to funguje jinde.

U nás sa o tom nehovorilo skoro až kŕčovito :) - ani ja som nemala od mamy veľa informácií... A švagriná zasa do detailu opisovala nielen pôrody, ale pomaly aj počatie svojich detí :rodna: . Oboje sa mi zdá ako extrém - ja som za zlatú strednú cestu - ale asi ešte v rámci normálu. :cool: Blbé je, keď na seba narazia dva odlišné "normály".

Já bych to zkusila brát jako zábavu a třeba to použít jako námět do humorné povídky, kde je případná podobnost s realitou čistě náhodná :)

U nás doma se to taky neřešilo, a teď jsem ráda, když jsem u toho, když se o tom někdo baví, přijde m to lidské a uvolňující. Jen mám problém mluvit o svých problémech:-)