:cool:

Ahoj,

Tvůj příběh mi dost přimomíná ten můj, jen má trochu jiný konec...

Za poslední rok jsem si zažila tolik anonimmních SMS , že bych mohla napsat knihu.
Osobně si myslím, že se kolega s Tebou vyblbnul, možná i chtěl pokračovat a asi by i bylo něco víc , jen mu strach , nebo rozum přikázal přestat a tak přestal.

Zkus si teď přečíst mojí zkušenost a třeba v tom najdeš to co hledáš.


Je to zpět asi cca rok a půl co ke mě do práce nastoupil nový kolega, od prvního dne jsme si šli po krku, myslím že to byl tzv. boj o post :-)))))) byly jsme na sebe hnusní, měla jsem ho něco naučit a pomáhat mu s programy se kterými pracujeme, ale úplně jsem na něj kašlala a byla na něj až po*ně hnusná... Po nějakém čase jsme spolu museli začít jezdit na schůzky se zákazníky a různé pracovní obědy apod... No a co myslíš, začali jsme si velmi rozumět , smát se spolu stejným vtipům, zjistili jsme že máme stejné zájmy, začali jsme si dokonce spolu vtipně dobírat ostatní kolegy ... jenže ouha, já přítel on přítelkyně, a navíc jako bonus  dvě maličké děti :-((((

Snažila jsem se brát to jako kamarádství a nepřipouštět si že mě začíná dost silně přitahovat.
Samozřejmě jsme se oba začali těšit víc a víc do práce , vždy už jsem vyhlížela jeho auto , kdy už konečně přijede, no jako trubka :-))))) - pak to pokračovalo tím že jsme si vzájemně začali stěžovat na naše protějšky a jak to stojí doma za prd a podobně... Když náhle začalo jednoho dne téma SeX , nejdřív jsme si dělali srandu a navzájem jsme si vyprávěli jak to máme nejradši a tak , až jsme se na sebe jednoho dne vrhli v zasedací místnosti když už v práci nikdo nebyl... Zamilovali jsme se do sebe ... Strašné na tom všem bylo, myšlenka toho že má dvě malé děti, ale nedalo se poručit byla jsem jako v krásném snu ... postupem času jsme spolu začali jezdit autem na ,,schůzky,, a bylo to perfektní a krásné nepopsatelné ... Asi po měsíci mi ,, kolega ,, napsal že už nemůže dál , že ho náš vztah ničí, že mě tak moc miluje že beze mě nemůže být a já to cítila stejně. Hned jsem se jela domů rozejít se svým tehdy ještě přítelem , vůbec jsem nepřemýšlala na tím jaké to bude mít důsledky a jednala jako blázen, sbalila jsem si jen nejdůležitější věci a jela k mámě ... Pak to šlo vše ráz na ráz ... Po Vánocích opustil i on svou přítelkyni a i děti  nastěhoval se za mnou k mojí mámě ... když to vše prasklo , bylo vše jako zlý sen, anonimní vulgární SMS na mojí adresu ... přitom jejich rozchod byl nevyhnutelný už v dobu kdy jsem se s ním ještě ani neznala ... já vím ž to není správné a že kvůli dětem jsme měli být rozumní, ale dá se lásce poručit ?

Dnes jsme spolu skoro rok, bydlíme spolu, on se vzorně stará o obě své děti a všichni jsme ,, spokojení ,,

A ty se drž, asi ti za tvé trápení ten kolega ani nestojí, když se k tomu neumí postavit jako chlap a promluvit si s tebou na rovinu ...

Kolega si ťa potrebovla "zoškliviť" - a aj on tebe - aby ste mohli ďalej spolu normálne fungovať v práci. Má oveľa viac rozumu ako ty a urobil to najlepšie, čo mohol... a ty akoy si furt nevedela čo alebo koho chceš, nechcela si to priznať, hrala hry sama so sebou... Takto budeš kaurát nešťastná aj ty, aj ľudia okolo teba.

TerezaŘetěza napsal(a):

Ahoj,

Tvůj příběh mi dost přimomíná ten můj, jen má trochu jiný konec...

Za poslední rok jsem si zažila tolik anonimmních SMS , že bych mohla napsat knihu.
Osobně si myslím, že se kolega s Tebou vyblbnul, možná i chtěl pokračovat a asi by i bylo něco víc , jen mu strach , nebo rozum přikázal přestat a tak přestal.

Zkus si teď přečíst mojí zkušenost a třeba v tom najdeš to co hledáš.


Je to zpět asi cca rok a půl co ke mě do práce nastoupil nový kolega, od prvního dne jsme si šli po krku, myslím že to byl tzv. boj o post :-)))))) byly jsme na sebe hnusní, měla jsem ho něco naučit a pomáhat mu s programy se kterými pracujeme, ale úplně jsem na něj kašlala a byla na něj až po*ně hnusná... Po nějakém čase jsme spolu museli začít jezdit na schůzky se zákazníky a různé pracovní obědy apod... No a co myslíš, začali jsme si velmi rozumět , smát se spolu stejným vtipům, zjistili jsme že máme stejné zájmy, začali jsme si dokonce spolu vtipně dobírat ostatní kolegy ... jenže ouha, já přítel on přítelkyně, a navíc jako bonus  dvě maličké děti :-((((

Snažila jsem se brát to jako kamarádství a nepřipouštět si že mě začíná dost silně přitahovat.
Samozřejmě jsme se oba začali těšit víc a víc do práce , vždy už jsem vyhlížela jeho auto , kdy už konečně přijede, no jako trubka :-))))) - pak to pokračovalo tím že jsme si vzájemně začali stěžovat na naše protějšky a jak to stojí doma za prd a podobně... Když náhle začalo jednoho dne téma SeX , nejdřív jsme si dělali srandu a navzájem jsme si vyprávěli jak to máme nejradši a tak , až jsme se na sebe jednoho dne vrhli v zasedací místnosti když už v práci nikdo nebyl... Zamilovali jsme se do sebe ... Strašné na tom všem bylo, myšlenka toho že má dvě malé děti, ale nedalo se poručit byla jsem jako v krásném snu ... postupem času jsme spolu začali jezdit autem na ,,schůzky,, a bylo to perfektní a krásné nepopsatelné ... Asi po měsíci mi ,, kolega ,, napsal že už nemůže dál , že ho náš vztah ničí, že mě tak moc miluje že beze mě nemůže být a já to cítila stejně. Hned jsem se jela domů rozejít se svým tehdy ještě přítelem , vůbec jsem nepřemýšlala na tím jaké to bude mít důsledky a jednala jako blázen, sbalila jsem si jen nejdůležitější věci a jela k mámě ... Pak to šlo vše ráz na ráz ... Po Vánocích opustil i on svou přítelkyni a i děti  nastěhoval se za mnou k mojí mámě ... když to vše prasklo , bylo vše jako zlý sen, anonimní vulgární SMS na mojí adresu ... přitom jejich rozchod byl nevyhnutelný už v dobu kdy jsem se s ním ještě ani neznala ... já vím ž to není správné a že kvůli dětem jsme měli být rozumní, ale dá se lásce poručit ?

Dnes jsme spolu skoro rok, bydlíme spolu, on se vzorně stará o obě své děti a všichni jsme ,, spokojení ,,

A ty se drž, asi ti za tvé trápení ten kolega ani nestojí, když se k tomu neumí postavit jako chlap a promluvit si s tebou na rovinu ...

:)

Selima napsal(a):

Kolega si ťa potrebovla "zoškliviť" - a aj on tebe - aby ste mohli ďalej spolu normálne fungovať v práci. Má oveľa viac rozumu ako ty a urobil to najlepšie, čo mohol... a ty akoy si furt nevedela čo alebo koho chceš, nechcela si to priznať, hrala hry sama so sebou... Takto budeš kaurát nešťastná aj ty, aj ľudia okolo teba.

:(

Místo aby ses věnovala svému manželovi, když už jsi teda svolila ke svatbě, což bylo od tebe docela nefér, tak řešíš ptákoviny. :dumbom:

Eva. napsal(a):

Místo aby ses věnovala svému manželovi, když už jsi teda svolila ke svatbě, což bylo od tebe docela nefér, tak řešíš ptákoviny. :dumbom:

:|

Svůj citový zmatek si co nejdříve vyřeš. Musíš ho halt vyřešit sama a nevymlouvat se, že chceš od kolegy blábláblá. Možná si jen sama sobě nalháváš, jak to je a miluješ kolegu.
Je to od tebe vůči tvému muži nefér a jestli nejsi schopna se srovnat a nevíš, co chceš, (jako že nevíš, ať si nalháváš cokoliv), rozveď se dříve, než budete mít nedejbože dítě a odnese to i ono.

Btw v práci se potkávat NEMUSÍTE. Pokud máš problém a chceš ho opravdu řešit, nic ti nebrání změnit práci, když máš problém kolegu potkávat. Ale nijak ho nemůžeš nutit, aby s tebou mluvil, abyste měli lepší vztah... A kdoví, jestli nemá pravdu, že se pod rouškou pracovních věcí vtíráš. Možná to ani ty sama netušíš, ale je to tak, když si naleješ čistého vína. Neřeš a buď odejdi anebo tomu dej čas, anebo se rozveď.

Eva. napsal(a):

Btw v práci se potkávat NEMUSÍTE. Pokud máš problém a chceš ho opravdu řešit, nic ti nebrání změnit práci, když máš problém kolegu potkávat. Ale nijak ho nemůžeš nutit, aby s tebou mluvil, abyste měli lepší vztah... A kdoví, jestli nemá pravdu, že se pod rouškou pracovních věcí vtíráš. Možná to ani ty sama netušíš, ale je to tak, když si naleješ čistého vína. Neřeš a buď odejdi anebo tomu dej čas, anebo se rozveď.

:|

Ty nemáš právo řešit, jak se k tobě chová on. Můžeš pouze řešit, jak se chováš ty. A to je tak všechno. Jeho chování k tobě můžeš změnit pouze tím, že změníš to své.
A já jsem nepsala, že po rozvodu máš být s kolegou. Ale jestli nemiluješ svého manžela, neměla bys s ním mít děti a měla bys mu dát šanci najít si ženu, která ho bude opravdu milovat.
A ty taky jednou potkáš toho pravého, při kterém nebudeš řešit to, co řešíš teď.

:)

:)

Takovych pribehu je habadej, ze po kratkem romanku, nebo i bez nej (jen platonicka touha) objek zajmu neziskas. Uzavrou se jina manzelstvi, ti dva se porad pritahuji, ale “funguji“ jinde...
To vysvetlovani proc, pokusy o “velke kamaradstvi“, smirovani, dvojsmyslne narazky a pod., jsou destruktivni, nesmyslne, trapne a pro soucasne partnery velmi bolave. Clovek, ktery to dela, je bezohledny a hloupy, ptz. druhym ublizuje a sobe kazi moznost potaji si snit a doufat, ze “co kdyby nekdy prece jen...“

:|

Tak hodne sil... ;)

viniv napsal(a):

Souhlas - je to destruktivní. Taky jsem s tím už skončila. Teď už je to jen vnitřní "boj". Musím se prostě vnitřně smířit s tím, že vlastní chybou (že jsme to neustáli a nedokázali zůstat jen dobrými kolegy co si rozumí) jsem o toho člověka přišla a nemá smysl to s ním dál řešit. Časem se mi snad ta kolena klepat přestanou a budu schopna kolem něj projít aniž bych pak půl hodiny v kanclu brečela.... Musí :-) A motivací je mi můj skvělý manžel a třeba časem i dítě :-) To je teď nejdůležitější a nechci aby mi to tohle kazilo. Snažím se ze všech sil :-)

Lžeš nejspíše sama sobě. Nesnažíš se ze všech sil. Je mi líto tvého manžela, tohle není k němu fér. Takto láska nevypadá. A snažit se za takové situace o dítě je holé bláznovství.

... 'uz se na kolegu nevrham, kde ho potkam, na manzela jsem mila, a az mi udela dite, budu vzorna matka, uz jen slintajici, a cekajici na prvi prilezitost, jak ho opustit z JEHO viny a jit za svym srdcervoucim vztahem'... ?

Viniv, holky mají pravdu. Píšeš, že ho nemiluješ, ale přitom se Ti z něj podlamují kolena a brečíš kvůli němu. Kdyby Ti šlo opravdu jen o kamarádství, tak takhle nevyvádíš.
Podle toho co píšeš, tak si zřejmě Tvůj kolega uvědomil, že kamrádství s Tebou není možné. Vypadá to, že ses mu dost "připomínala", nechci psát, žes ho zřejmě dost uháněla. Už asi nevěděl, jak se Tě zbavit, takže zvolil tuto taktiku.
Neber to prosím ve zlém, co Ti píšu, ale takto to na mě prostě působí.
Tvůj manžel si to fakt nezaslouží a pokud nejsi schopna situaci zvládnout, měla bys z práce odejít.

:)

No prostě Ti na něm záleží víc, než si sama připouštíš. Kdyby ne, tak to neřešíš.

co ti na to řekla Tvá nejlepší kamarádka?

:)

:)

Ahoj viniv, poradím ti, abys respektovala to, že se s tebou nechce bavit a smířila se s tím. Takhle trápíš sama sebe a jeho ještě víc odpuzuješ, protože z tebe cítí tu urputnost. Jakmile přestaneš tlačit (i nevědomky), tak se možná on přestane dusit a začne s tebou zase mluvit.....a nebo časem zjistíš, že už je ti to vlastně jedno.

Ztratila jsi kamaráda - no, to se stává. Zvlášť, když se s ním vyspíš ;) Nebo když ho zklameš. Kamarádství mezi mužem a ženou existuje, ale je hodně křehký a v hodně případech i dočasný. Buď vděčná za to, žes ho prožila, a že bylo hezký.
Když něco takovýho skončí, člověk cítí velkou lítost, všechno mu připomíná to, co už není. I to obyčejný pití kafe je smutný,protože dřív ho pil s někým a teď už ne. Ale chtít to za každou cenu vrátit zpátky je cesta do pekel. Netrap se :hjarta:

viniv napsal(a):

Eva. napsal(a):

Místo aby ses věnovala svému manželovi, když už jsi teda svolila ke svatbě, což bylo od tebe docela nefér, tak řešíš ptákoviny. :dumbom:

Ale já se svému manželovi věnuji a máme myslím si hezký vztah i plánujeme rodinu. Ale to s kolegou pro mě úplně ptákovina není, protože jsem ho měla fakt ráda a nechci na něj vzpomínat jako na grázla. Navíc se každý den musíme potkávat v práci... Prostě mě to trápí. Kdyby mi aspoň řekl důvod, proč se tak začal chovat, asi by pro mě bylo jednodužší to pochopit nebo aspoň akceptovat a rychleji bych to dokázala hodit za hlavu. Ale takhle mám jen své doměnky a těžko říct, jestli je některá z nich ta správná. Ten člověk mi prostě pořád chybí a to i přesto jak se zachoval:(

Tomu sama neveríš... alebo sa ti to možno teraz zdá, ale v skutočnosti by si tu akurát písala iné sťažnosti, zrejme. :/

viniv napsal(a):

Btw co by jste na mém místě dělali vy? Změnit práci není tak jednoduché a nechci dalších x-měsíců než jeden z nás odejde zažívat tohle. Myslela jsem,že když si všechno teď s odstupem času vyříkáme, tak se nám podaří nějak vyčistit vzduch a udělat za vším tlustou čáru (velcí kamarádi už asi nikdy, ale aspoň v rámci slušnosti a pracovních záležitostí), ale to dopadlo katastrofálně :-( Takže od té doby jsem ticho, vyhýbám se a trápím se :-(

Snažila by som sa naňho zabudnúť, aspoň do času, kým ťa to prejde :) , lebo evidentne ťa to ešte neprešlo... čiže zmeniť prácu, otehotnieť, odsťahovať sa... čokoľvek.

Market napsal(a):

Ahoj viniv, poradím ti, abys respektovala to, že se s tebou nechce bavit a smířila se s tím. Takhle trápíš sama sebe a jeho ještě víc odpuzuješ, protože z tebe cítí tu urputnost. Jakmile přestaneš tlačit (i nevědomky), tak se možná on přestane dusit a začne s tebou zase mluvit.....a nebo časem zjistíš, že už je ti to vlastně jedno.

Ztratila jsi kamaráda - no, to se stává. Zvlášť, když se s ním vyspíš ;) Nebo když ho zklameš. Kamarádství mezi mužem a ženou existuje, ale je hodně křehký a v hodně případech i dočasný. Buď vděčná za to, žes ho prožila, a že bylo hezký.
Když něco takovýho skončí, člověk cítí velkou lítost, všechno mu připomíná to, co už není. I to obyčejný pití kafe je smutný,protože dřív ho pil s někým a teď už ne. Ale chtít to za každou cenu vrátit zpátky je cesta do pekel. Netrap se :hjarta:

:)

Nepostrehla jsem nikde tvuj vek..., pripadas mi hodne mladounka, i kdyz uz jsi vdana...
Pripominas mi sebe, take na “pocatku dospelosti“, kdy jsem se vdala za svoji prvni “detskou“ lasku, ...a postupem casu prichazela na to, ze si mozna s nekym rozumim vic, nez se svym manzelem. Jo, je to uz cca 35 let, takze “jina doba“...
Podlamovani kolen bylo, to ano, ale TEHDY nepripustne! Chemie a touha byla stejna, jako dnes... To asi doba nemeni...
Ja zustavala u toho sneni 'co kdyby nekdy chtel sam navazat kontakt...'
Ten muj prvni oficialni vztah docela brzo skoncil, ... A u mne, uz po mnoha, mnoha letech, setrvava vtirava myslenka, jestli se ty “sny o tom, co jsem si predstavovala, ze BY MOHLO BYT HEZCI“, nepodepsaly a neovlyvnily TO, CO JSEM MELA A MOHLA!!! mit hezci tehdy...
:(((

:)

No vsak jo.
Ja myslela to, jestli to “rozdelovani citů a myslenek mezi partnera a vysneny idol/milence“, neochuzuje/nedeformuje ten oficialni vztah...

Nejlepší co můžeš dělat, je nechat ho být. Až budeš sama někde v klidu doma, tak si to zkus představit a prožít. To, že ho pouštíš a přeješ mu jen to nejlepší. A sobě taky :) Mělo by se ti ulevit.
Napíšu ti během dneška soukromou zprávu.

:)

Market napsal(a):

Nejlepší co můžeš dělat, je nechat ho být. Až budeš sama někde v klidu doma, tak si to zkus představit a prožít. To, že ho pouštíš a přeješ mu jen to nejlepší. A sobě taky :) Mělo by se ti ulevit.
Napíšu ti během dneška soukromou zprávu.

Rozum muze ovlyvnit aj zbytek tela, kdyz si stanovis priority...

:)

Tak to jsi na dobre ceste ;)...
Treba ted uz pomuze i stare dobre 'lepsi vrabec v hrsti, nez holub na strese'...
Treba az toho “vrabce“ polibis, stane se z nej PRINC, kdo vi?...

:-)

viniv napsal(a):

Market napsal(a):

Nejlepší co můžeš dělat, je nechat ho být. Až budeš sama někde v klidu doma, tak si to zkus představit a prožít. To, že ho pouštíš a přeješ mu jen to nejlepší. A sobě taky :) Mělo by se ti ulevit.
Napíšu ti během dneška soukromou zprávu.

Já vím. Rozum to ví už dlouho, jen ten zbytek těla si dělá co chce :cool:

Viniv, napadlo mě ještě - poděkuj mu za to, co pro tebe udělal, buď mu vděčná za to, co tě naučil. Uvědom si a uvědomuj si, co všechno jsi získala. Jednak tě to smíří s kamarádem, s koncem vztahu a s tím, co se ti teď děje. A zbaví tě to pocitu ztráty. Na konci je všestranný zisk - pro tebe, kolegu i manžela. Ty ses toho spoustu od toho skvělého chlapíka naučila a ještě, když si zpětně každou jednotlivost probereš, naučíš. Totéž platí i tvém kolegovi i o tvém manželovi. ;)

Budu trochu parafrázovat Barču - ...a taky poděkuj za to, že Tvůj bývalý kamarád měl dost rozumu na to, aby to skončil a nechce v žádném vztahu pokračovat.  Díky tomu jsi ještě s manželem. Kdyby to utnul později, byla bys teď možná sama.

Dorka napsal(a):

Rozum muze ovlyvnit aj zbytek tela, kdyz si stanovis priority...

Ja si mylsím, že srdce (alebo akokoľvek to nazveš ;) ) je pre rozum prisilný súper.

Jestli by to nebylo lepší, kdyby teď byla sama. Mohla by si najít přítele, se kterým by vztah nebyl zatížený nevěrou a tím vším kolem. Samota přece není žádný strašák.

:)

Měla jsem podobnou zkušenost jako ty a podařilo se mi vše vyřešit. Trápil mě vztah s manželem a v práci jsem se zakoukala do nového kolegy a bezhlavě se do něj zamilovala (a vyspala). Po 4 měsících  se to provalilo - někdo z práce nás asi práskl :(.A problémy začaly. Doma to bylo strašné a kolega se ke mě začal chovat divně a vyhýbal se mi. Aby toho nebylo málo tak mi ještě umřel můj miláček Teggy - pes :(. Byla jsem na dně. Hodně jsem to řešila a chtěla abychom zůstali přáteli. Zkoušela jsem zoufalé věci a dost se ztrapnila, milovala jsem ho. Už jsem myslela, že zůstanu sama.  Pak mi poradila kamarádka co studuje psychologii. Důležité je uvědomit si, koho vlastně miluješ a po čem toužíš. Zda-li je to manžel nebo přítel (pracovní kolega). Existeční problémy neřeš to se utřepe.