Tak zkusim po “Viktorsku“...
Jsem ta, co pláče u splavu nad “divným“ osudem, který ji /asi/ zahnal do kouta, kde si nepřála být.
Má předchůdkyně plod své lásky hodila za bouřky do vody, snad ve víře, že svou bolest ze sklamání, které zažila, utiší...

Je mi jí moc líto a nechci být jako ona...

Jestli vás to, některé z babinetek osloví, napište mi, prosím, coby “Viktorce“, co se dá dělat s plody naší “nerozumné“ vášně (a nemusej to zrovna byt DĚTI...), když se do neočekávaných závislostí dostanem, a pak nevíme, jak z nich VEN?

Jo, ja zapomela napsat DIK za odpovedi, no...

Prijať ich, preskúmať, čo sa dá s láskou si ponechať, zvyšok nejako rituálne odložiť, zničiť, darovať (ak niekto nájde na tom niečo dobré), zužitkovať. Poučiť sa a ísť ďalej. Objekt lásky je fuč, ale láska zostáva.

Hezká otázka, Viki....na zamyšlení.
Asi nějak tak, jak říká Seli.
Co není, to už není, marno tesknit, zytečno. Jen si rozdíráš duši.
Oplakat a pustit vesmíru/bohu, to je asi nejlepší.
A jedna psychofinta: svoje duševní děje vnímáme víceméně jako film a tak se s nimi i dá zacházet.
To znamená: scénu, na kterou nechceš myslet, tak oddálit ("poodjet kamerou") zbavit barev, utlumit zvuky.....zahalit do šera.
Co si chceš nechat (v hlavě/srdci) tak naopak - přiblížit, zjasnit barvy, podmalovat nějakou přitažlivou hudbou :)

Dorka napsal(a):

Tak zkusim po “Viktorsku“...
Jsem ta, co pláče u splavu nad “divným“ osudem, který ji /asi/ zahnal do kouta, kde si nepřála být.
Má předchůdkyně plod své lásky hodila za bouřky do vody, snad ve víře, že svou bolest ze sklamání, které zažila, utiší...

Je mi jí moc líto a nechci být jako ona...

Jestli vás to, některé z babinetek osloví, napište mi, prosím, coby “Viktorce“, co se dá dělat s plody naší “nerozumné“ vášně (a nemusej to zrovna byt DĚTI...), když se do neočekávaných závislostí dostanem, a pak nevíme, jak z nich VEN?

Dorko, to není osudem, ale námi samými. Vše máš ty ve vlastních rukou. Já vím, to se lehce řekne a hůře dělá. Ale už jen to uvědomění si, že vše je jen na nás. Někde ve vedlejší diskusi jsem zrovna dnes od tebe četla něco ve smyslu, že bez chlapa není nic, nejsi nic a že to tak máš a měnit nehodláš. Nevím už přesně, ale asi budeš vědět... a já to četla a říkám si, a jéjej, nepoučila se, nechce nic udělat proto, aby si příště ten nos zase nenamlátila. A že je jisté, že s tím příštím chlapem si ho namlátíš zase, pokud nic nezměníš.
I smutnit je třeba. Ale potom se vzchopit, zkusit se poučit a zkusit jít dál jinak a lépe.
Takhle to působí na mne, můžu se plést, nepročítám tady vše a nejsem tu často.
Každopádně držím pěsti! :pussa:

co se dá dělat s plody naší “nerozumné“ vášn
To je možností...
Můžeme si je, prevítky, nechat, hodit pod splav či na krk někomu jinýmu... ale nejlíp používat vhodnou "antikoncepci", aby nebylo nutný řešit "kam s ním"... 

Už nesmím snít,že kouzlo oněch dnů může se navrátit.
Je nutné pohnout se,bohatší o svůj žal, a vyjít svou cestou....

Li Čching Čao,čínská básnířka z přelomu 11-12.století

No jo, ano, vsecko to “dobre vim“, hlavou.
Ale to neco jineho, srdce?, ja nevim, co to je, “dítě ve mně“? - se mnou clouma ode zdi ke zdi. Jsem uz stara (a ne blba) na takove šílení...
Ukoncila jsem uz tolik vztahu, prekopala sve pocity i cely byt naruby, vyhodila do smeti veci, o kterch jsem myslela, zeje nenavidim, a nahradila je svyma cinkrlatkama... A...

A nic!

https://youtu.be/fmzLGVGZkVQ

Dorko, asi nic. Prostě tak to je, tak jsi nastavená. Nemyslím si, že se naučíš to nějak změnit, snad to ani nejde. Jsi taková. Je to Tvoje cesta, každý máme nějakou. Jednu závislost přebiješ druhou. Tak to asi bude. Ale když to víš, znáš se - snaž se ponechat si nějaký svůj vlastní prostor - jen to "svoje", které bude nezávisle na tom, jestli vedle sebe budeš mít partnera. To Ti zůstane a mohlo by tě to podržet, až (třeba) ten další odejde.

Ale jinak bych být Tebou PODĚKOVALA ZA TO, ŽE DOKÁŽEŠ PROŽÍT VELKOU LÁSKU. ZA TO, ŽE VŮBEC PŘIŠLA.

Jdu za tmy se psem, a pada hvezda. Obrovska, jasna hvezda, cekam, ze snad dopadne nekde prede mnou do travy...
A za tech par vterin, za ty zlomky chvíle, mi probleskne hlavou tolik myslenek...
To je ten asteroid, co ma letet tak blizko kolem nas...
To je urcite jen letadlo, satelit, meteorologicka stanice - ale proc to leti tak rychle, tolik záŕí a naraz zaniklo?
Ne, je to hvezda a pada, aby sis mohla neco prat...
Ale CO tak rychle?

At se mi vrati! At se mi vrati ty uhrancive blaznovy oci. At to tady zas vsechno srovna, abych mela co rozhazovat...

Dekuju vam, ctu a mezi slzama pisu. A premyslim, asi to tak ma byt...

bellatrix napsal(a):

https://youtu.be/fmzLGVGZkVQ

Tohle mi bohuzel muj stupid robot neotevre. Az zitra v praci. Vratila jsem se na stanek s knihama, rsp.zitra otevirame novy v supermarkru tady pobliz... Jeste stesti. Ze mam vzdycky (a to fuckt) v te sve smule  stesti...

Píseň (Poštovní holub)

Bílým šátkem mává,
kdo se loučí,
každého dne se něco končí,
něco překrásného se končí.

Poštovní holub křídly o vzduch bije,
vraceje se domů,
s nadějí i bez naděje
věčně se vracíme domů.

Setři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná.

J. Seifert

Anebo tahle překrásná písnička :hjarta:

Dekuju, Hel, i tobe, Lupi, klip ted nemožu, ale slova pisne jsem si precetla v karaoke textech...
Hlava i uplakane oci me uz boli dostatecne na to, abych vlezla do vany a pote se odebrala do loze (ke kotatku) s myslenkou, ze Buh a muj virtualni svet je porad se mnou...
Dik vam, holky, ja to nejak preziju... ;)

Selima napsal(a):

Prijať ich, preskúmať, čo sa dá s láskou si ponechať, zvyšok nejako rituálne odložiť, zničiť, darovať (ak niekto nájde na tom niečo dobré), zužitkovať. Poučiť sa a ísť ďalej. Objekt lásky je fuč, ale láska zostáva.

Sel, citam vlakenko este na dobru noc znova a nieco uzasneho ma napadlo:
Ved ja to vlastne robim, alebo aspon skusam, co pises:
... S laskou si ponechavam spomienky na tych mnoho nadhernych okamzikov, dni a pocitov, ktore mi daroval, tiez drobnôstky (ó, ako rada som tam doklikala ten vokáň!), ktore som od neho dostala alebo kvoli nemu NAŠLA (niekde v antikva, po obchodíkoch alebo tak vselijako), ritualne som dnes definitivne vsetky jeho veci nabalila do batohu (nemal toho vela, ked ku mne prisiel byvat), a rozhodla sa odniest k jeho rodicom. (Oni tiez nic nevedia, otec umiera na rakovinu, a obaja sa nanho hnevaju, ale miluju ho, ... Tak sme na tom akosi rovnako...)

A vam, ak dovolite, darujem svoje myslienky a pocity, babulienky moje...

Dorka napsal(a):

No jo, ano, vsecko to “dobre vim“, hlavou.
Ale to neco jineho, srdce?, ja nevim, co to je, “dítě ve mně“? - se mnou clouma ode zdi ke zdi. Jsem uz stara (a ne blba) na takove šílení...
Ukoncila jsem uz tolik vztahu, prekopala sve pocity i cely byt naruby, vyhodila do smeti veci, o kterch jsem myslela, zeje nenavidim, a nahradila je svyma cinkrlatkama... A...

Ja som si do zblbnutia púšťala Passengera https://www.youtube.com/watch?v=RBumgq5yVrA - kvôli slovám, aj kvôli iným súvislostiam... Dva týždne som poplakávala (našťastie som bola priveľmi zamestnaná inými vecami, než aby som to preháňala) a potom to postupne prebolelo... až som jedného dňa bola pripravená vziať si ponaučenie, ale nenechať sa tým zablokovať - a znovu ísť do vzťahu so všetkým, čo k nemu treba.

Ale pravda je, že ja už mám tie vzťahy také nejaké, aby ma celkom nezomleli - a ani logisticky sa až tak veľa nemení, nemáme životy nejako strááááášne prepletené. Len tie emócie, žeano.... :grater: :kapitulation:

Tak jsem videla ty videjka...
Hm, aj jsem se bala pustit si sve oblibene Rihannino Russian Roulette, pac brecet v praci se neslusi...
Dloho jsem to milovala, kvuli obsahu a zvlastnimu klipu, a ted si to prozivam... Tak aby mi to srdce nepuklo v prac.dobe, to by asi za prac.uraz neuznali....

Vecer jeste napisu, co se stalo v noci...
Kazdopadne mi je lip.

2x

Chjo, lip snad fuckt bylo... :(
Po “vycerpavajicim tydnu“, na tele i na dusi, vlezu v nedeli vecer do vonave postylky, naladim muj jedinej slusnej kanal na TV, a tam Mareš!
Naladim se pote na Babi - a tam zhruba totéž... (aby se to aspon rymovalo...)
Asi zustanu stradajici a smutnici ne/duchodkyni, pac aj ta slovenska “podatelna“ u duchodoveho zabezpeceni mi “elektronicky“ odpovida jen mejlama, kde prilohy nejdou nikterak otevrit...
Takze, “volaj, alebo píš, Jozef Mak...“

Zda se, ze si tady “diskutuju“ sama. Nevadi. Usporadavam si myslenky a uklidnuju sama sebe, taky dobry, ne?
A treba to prospeje i nekomu, kdo je/bude v pod.situaci...

Tak jsem VOLALA, kdyz elektronicka korespondence selhala...
Zadne z kontakt.cisel neexistovalo (ac se info z netu jevilo jako “aktualni“)... Automat me upozornil, ze se muzu informovat na 1188.
Vim, ze tahle sluzba je draha, ale nic jineho mi nezbylo. Dostala jsem spravne cislo a pote i SPRAVNE info, teda ze slovenske duch.zabezp.od ceskeho nedostalo na mne zadny pozadavek, tudiz nic nepotvrzovalo, ale ze ma zamestnani tam vidi - atd.
Nez jsem se dostala k otazce, co tedy mam delat, tel. “vypadl“ a cerstve nabity kredit 200,-kc byl v hajz.lu...
Taky dobry. Budiz. Nevim proc, ale ulevilo se mi. Zrejme ceska strana neudelala vsechno, co mela, a me zahnali do kouta. Jo. Ale jsem zas o krok dal... Treba to v terminu stihnu. A kdyz ne, a “v koute“ zustanu, budu trpelive cekat, “az me v nem nekdo najde“... ;)

To bude dobrý! Hezky se vyspi, zítra by měl být dobrý den. :pussa:

Nejdřív jsem, Viki, přemýšlela, k čemu ti takové info je, pokud tě bolí srdce, a že ses snažila dovolat tomu pánovi.....pak jsem pochopila, doufám, že správně, že se chystáš do důchodu, a že jsi měla nějakou dobu zaměstnání na Slovensku, které by se ti do výpočtu důchodu mělo zahrnout. To si dobře ohlídej.

Dorka napsal(a):

Tak jsem VOLALA

Pokud žádáš o důchod, všechno by měl vyřídit příslušný úředník  ČSSZ. Také můžeš tady:
http://www.socpoist.sk/
požádat o výpis o odpracovaných letech, napiš do žádosti svoji adresu a rodné číslo.
Pošlou ti to bez problémů, taky jsem tam žádala a vše poslali brzo, nic v zápočtu nechybělo.
tady adresa:
http://www.socpoist.sk/kontakty--zsy/48002s
Sociálna poisťovňa, ústredie, Ul. 29. augusta č. 8 a 10, 813 63 Bratislava 1

všechno by měl vyřídit příslušný úředník  ČSSZ
To není tak docela pravda... může poradit jak, kde a co hledat či doložit, ale musí si to vyřídit žadatel sám.
Taky jsem mimo jiný kvůli odpracovanejm rokům předkládala pracovní smlouvu z roku asi 1973, protože podle inf. listu jaksi nehrály doby. Stanovisko bylo jednoznačný - vy rozporujete, vy doložíte.

Dekuju, Bety, za info, ale to vsechno  probehlo. Prave ze v tom predbeznem vypise narok mam a pak naraz zadost zamitli kvuli chybejicimu roku a mesici - neslo mi to do hlavy, kdyz urednice CSSZ vsecko ofocovala, vcetne mat.vysvedceni a prvni prac.smlouvy (ze ze Slovenska)  i evidencaku. Ze tam slovenske zamestnani neni zaznamenane, jsem se dozvedela az z prilohy zamitnuti zadosti...
Tim telefonatem jsem se akorat dozvedela, ze ceska strana na Slovensko zadny pozadavek neposlala, tudiz ho  nepotvrzovali...
Ted jdu na urad, a jsem zvedava, jestli me info “projde“... Moc si od toho neslibuju, jestli budou chtet vsecko pisemne dolozit, nestihnu to v terminu... :(

Tak po trihodinovem šíleně vycerpavajicim vysvetlovani, predkladani dokladu, kt.jsem uz dvakrat dokladala v Brne a pak tady v HK, telefonovani na ruzne instituce (nastesti uz na naklady a jmenem uradu), se prislo na to, ze CHYBU UDELAL az rozhodujici urad, Praha,  proste na Slovensko pozadavek neposlal, ac to v zadosti z Brna bylo. Toz tak. Klidne by me nechali na stara kolena si hledat dalsi praci, i kdyz uz nechci a nemusim...
Tak jsem zvedava, jak to doresej...

Dorko, nebude ti smutno, když budeš v důchodu? Nebo si budeš hledat nějakou drobnou práci na přivýdělek?

Tak snad vše dopadne dle tvých přání, Dorko. :)
Co se týká té otázky, jak na nezkrotné vášně. Já si myslím, že ty to máš v sobě. Nemůžeš zcela změnit svoji podstatu. Nechala bych asi vše tiše plynout, o nic se nesnažila, co má přijít, to přijde.Jen.....bych se, pokud možno, snažila vyhnout stejným vzorcům. :)

Smutno, za detma aj vnoucatama, mi je porad, aj s pracou... Jsem zatim na stanku, prodavam knihy, dívka, kalendare a tak, dokud jsem bez prijmu/duchodu. Zatim jsem jen pentlovala mezi uradama v Brne a tady, sve osobni zajmy nestihajic...
Na stanku mi je dobre - poklabosim, prodam lidem, co hledali a z ceho maji radost  a ja mam pak taky radost. Kdyz finance dovolej, budu za rodinou jezdit casteji, ted jsem se dostala sotva jednou za pul roku...
Velkou cast zivota jsem byla 24 hod.denne v pohotovosti pro nekoho, nebo neco. Libilo se mi to, ale vycerpalo me to, ted se tesim na dobu, kdy si cas a cinnost budu organizovat sama pro sebe.
Je fakt, ze si to ani neumim dost dobre predstavit, jen si tak o tom sním...
Ale jeden novy pocit velmi silne prozivam:
Nejsem za nikoho a nic zodpovedna - to je obrovska uleva...

Neuvažuješ o přestěhování zpět, abys měla zase rodinu blíž?

Ne. Pres vsechny city a stesky k nim, dnes uz vitezi me vlastni prani a predstavy, Hradec je nadhernej, klidnej, moc se mi libi. A jet za deckama jednou v mesici na den-dva, nebo kdyz budou potrebovat hlidani, mi staci.
Vcera, kdyz jsem nadsene volala prostredni dceri, ze prekazka k memu duchodu byla nalezena a bude odstranena a jak se mi ulevilo, ona rika: No vidis, mamko, ukoncila jsi dalsi etapu v zivote, dobu pracovniho procesu, ted si budes konecne užívat... A ja si pak vzpomela, ze jsem podobny vyraz chvilu predtim na tom urade pouzila, neco jako ze 'ma pracovni etapa byla naplnena a zcela me vycerpala, uz si potrebuju odpocinout'...

Chápu. Taky moc ráda bydlím na současném místě, i když mám všechny své blízké daleko.
Mou pracovní etapu naplním za 11 let, to je ještě dlouhá doba. Jestli nám mezitím ještě něco nepřidají. :dumbom:

Jo a jeste pro Carpe, moji “polovicatost bez chlapa' a 'me prednastavene neskrotne vášně'... No, kdovi, mozna i to “se usadilo a vycerpalo“, diky tomu, ze ex bez vysvetleni odesel, a ne zrovna nezištně... Prekvapeni, vztek, zlost, zloba i žal vyprchaly, “svalila jsem vinu“ na jeho nemoc, odpustila mu i sobe... A chybi mi dal. Nevim, kdyby se chtel vratit, jestli bych dokazala rict NE, i kdyz moc dobre vim, ze jsem nezvladatelna...
Fakt nevim, jestli bych jeste nejakemu muzi dokazala otevrit sve srdce... Zatim je vsecky vidim jako jakasi cizi chodici monstra....

Já vím. Rozumím ti. :)

Nejsem za nikoho a nic zodpovedna
Ale jsi... přinejmenším sama za sebe a za svý zvířátka
"Jsi zodpovědný za svou růži…"

helena napsal(a):

Nejsem za nikoho a nic zodpovedna
Ale jsi... přinejmenším sama za sebe a za svý zvířátka http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
"Jsi zodpovědný za svou růži…"

Ale to viš, že jo.Ty mě ale nebudou buzerovat, vymrčovat si, dělat ostudu, utrácet peníze, ....
Jsou vděčné, když přijdu domů, nechaj mě odpočinout...

A hele, jak se hezky klubou požadavky na vhodného partnera...

Nepřežeň to-Bärbel Mohr, která píše o VOSu a vosení má pěknou historku, jak si "objednala" chlapa a zadala cca 4 požadavky. Našel se, avšak ukázalo se, že sice je takovej/makovej, ale kromě toho má ještě něco, kvůli čemu se neshodli.
Tak se rozešli a ona upřesnila přání.....kolečko se zopáklo se stejným výsledkem.
Tak upřesňovala a upřesňovala, až měla dlouhej seznam, co ten chlap má/nemá být :cool: a zase to nevyšlo.
Tak jí to konečně došlo a řekla si, že chce k sobě prostě chlapa, aby jim spolu bylo dobře. Po všech stránkách.
A bylo :lol: myslím, že jsou spolu dodnes.

Lupi, moc hezký... :jojo:

Viď? V tom je prostě všechno.

Ano.
Vim to.
VIM! Vazne!
Nevim, jestli  to vsecko vzhledem k SOBE dokazu   r o z p o z n a t ..., ale rozhodne to VIM! No...

Tak se v mem zivote objevil ten EX.
Necekanej, nezvanej...
A, no, udelal mi z meho “maglajz zivutku“ maglajz total, nezvanej...

Dorka napsal(a):

Tak se v mem zivote objevil ten EX.
Necekanej, nezvanej...
A, no, udelal mi z meho “maglajz zivutku“ maglajz total, nezvanej...

Dorko, on ti maglajz neudělá, pokud to ty sama nedovolíš. Všechno je ve tvé hlavě a na tobě. Obávám se však, že ty jsi nepoučitelná a ještě mockrát si svým "zachraňováním" natlučeš.

Doufam, ze ne. Ted, pokud vubec neco, tak se necham “zachranit“ ja...

Tenhle tě nezachrání.
Jen tě přišel prozkoušet, co mu ještě dovolíš.

No, jednou, asi tak v pulce vztahu, to zaznelo... Tak zvlastne. Kdyz jsem opet (jako obvykle) prekousla nejakou nehoraznost, vecer, pri nasem “duchaplnem postelovem rozhovoru“ prohodil: ...“to je neuveritelne! Ona mi snad dovoli vsechno...“
Ano. S tim “ona“. Jako by to rikal nekomu a v moji nepritomnosti... Jenze ja, tehdy, ani ted, si nemyslim, ze si partneri maji neco dovolovat nebo zakazovat jeden druhemu. Proste ty “nehoraznosti“ bud nejsou, anebo se tolerujou... A ja asi toleruju presprilis...

Dorka napsal(a):

No, jednou, asi tak v pulce vztahu, to zaznelo... Tak zvlastne. Kdyz jsem opet (jako obvykle) prekousla nejakou nehoraznost, vecer, pri nasem “duchaplnem postelovem rozhovoru“ prohodil: ...“to je neuveritelne! Ona mi snad dovoli vsechno...“
Ano. S tim “ona“. Jako by to rikal nekomu a v moji nepritomnosti... Jenze ja, tehdy, ani ted, si nemyslim, ze si partneri maji neco dovolovat nebo zakazovat jeden druhemu. Proste ty “nehoraznosti“ bud nejsou, anebo se tolerujou... A ja asi toleruju presprilis...

Přesně to říkám. Ty se musíš dostat na totální dno a možná tam chvilku pobýt, aby ti konečně došlo.
Ani po tak strašných zkušenostech ti pořád nedochází.

Nejsem na dne.
Byla jsem, asi tri tydny. Po dobu, co jsem jeste jakymsi zpusobem nesla zodpovednost i za nej. Za to, co za paseku nadelal, nejen v mem zivote...
Az jsem ho “propustila“ a zacala se “normalne vztekat“, tak uz jsem se hrabala nahoru..., pac zlobit se na “blbeho“ partnera jsem doted neumela, asi tak...

Ano. Říkám, že ještě nejsi na dně. A nemyslím s tímto partnerem. Ale celkově. Až pak ti dojde, mimo jiné, o čem je partnerství. Není o tom, všechno partnerovi dovolit a tolerovat.
Ty si nevážíš sama sebe a necháváš se (z)ničit.
Ale na to si každý musíme přijít sám.

Eva. napsal(a):

.... o čem je partnerství. Není o tom, všechno partnerovi dovolit a tolerovat.

V tom jsem “jina“. Ja jsem presvedcena, (napořád a neměnně - divne slovo? ... nehodlam to menit), ze je. Absolutni svobodu v rozhodovani a konani pro sebe i partnera. S vedomim dusledku. Pokud “delam blbosti“ a je mi to tolerovano, vim, co tim riskuju... Kdyz jsem chytrej a PRAVEJ partner do vztahu, nebudu riskovat zbytecne...

Ty možná neriskuješ zbytečně. To, co píšeš, platí pro tebe.
Ale díky tvému přístupu k partnerství si s tebou tví partneři dělají, co se jim zamane. Jeden ti to dokonce výslovně řekl, a tobě stále nedochází. Co víc ještě má ten pánbůh pro tebe udělat, když ti to ani takhle jasně řečené nedochází? :co:

No preciz nic, Majko. Ja verim, ze me ma rad takovou, jaka jsem. Mam pro to padny duvod: Kde bych jinak vzala tolik sily jit dal bez ztraty kyticky?

To není o tom, jestli tě má bůh rád takovou, jaká jsi.
A bez ztráty kytičky určitě nejsi. Už jen ta spousta nepovedených manželství... A to, že se trápíš, aspoň to tady občas píšeš. Počítání každé koruny... atd.

To pro mne nejsou ztracene kyticky.
Kyticku ztratim, kdyz se musim za sebe stydet.
To se mi taky stava, nemysli, ze ne, ale “vyrikam si to s Bohem“ a jedu dal, v plne sile...
Jako v mych oblibenych “detskych playstationovych hrach“... Vycouvam, naberu fuel, a frcim do dalsich levelu... fuj, to nezni moc “cesky“, ale do tohoto konceptu se mi hodí... ;)

Eva. napsal(a):

Ano. Říkám, že ještě nejsi na dně. A nemyslím s tímto partnerem. Ale celkově. Až pak ti dojde, mimo jiné, o čem je partnerství. Není o tom, všechno partnerovi dovolit a tolerovat.
Ty si nevážíš sama sebe a necháváš se (z)ničit.
Ale na to si každý musíme přijít sám.

Zrovna jsem chtěla něco podobného napsat, ale Eva mě předběhla.
Ono to Dorko asi opravdu není o tom něco nekomu dovolovat. Ale je rozdíl mezi dovolit a dovolit si
To totiž souvisí s úctou jednoho k druhému. A pokud si někdo dovoluje hodně, neváží si Tě. A to je pak o ničem.
Ta úcta je důležitá.

No, to je urcite pravda, o te ucte jeden k druhemu...
Kdyz se ohlednu zpet, co vim, mi expartneri vetsinou prisli na to, kdo si koho jak kdy vážil (taky divna veta, ale myslim, ze s hlubokym smyslem...)
Pozdeji. Kdyz uz okolnosti byly nevratne... Nechci vypadat jako nejaka “náfuka“, ale myslim, ze zafungovalo pravidlo “hodnotu nekterych veci/vztahu si uvedomime az tehdy, kdyz o ne prijdeme“... To si nedomýšlím jen tak, dostalo se mi toho jako zpetnevazby po mnoha letech, od nich samotnych, nebo lidi jim blizkych...
Nevidim v tom nejake extra zadostiucineni, ani uspech. Spis vyzvu pro sebe. Jak presvedcit ty “mnou obdarovavane“, ze to neni “neuveritelne“ (jak jsem uz mockrat slysela), ani nejaka kulišárna, vtip, a pod., ale ze skutecne vkladam vsechno, a to same ocekavam.

Jak přesvědčit? Nijak.
Vyberat si partnera, kterého není třeba přesvědčovat.
A ne samé zkrachovalé existence a chudáky, abys měla koho zachraňovat. To můžeš v práci, když pečuješ o nemohoucí.   A ne ve vztahu.

Zajedno - výběr je důležitý a  pokud je to "jasné" hned na první pohled, pryž od toho.
A za druhé - přistupuj Dorko  ke vztahu tak, aby si Tě pánové vážili. Ale o tom je nemůžeš přesvědčit, ale měla by se projevovat tak, aby to prostě bylo.

Dorka napsal(a):

vkladam vsechno, a to same ocekavam.

Jenže takhle ten obchod nefunguje.
Vztah není obchod.

Dorka napsal(a):

No preciz nic, Majko. Ja verim, ze me ma rad takovou, jaka jsem. Mam pro to padny duvod: Kde bych jinak vzala tolik sily jit dal bez ztraty kyticky?

Ty si mýliš lásku so vzťahom... Mať niekoho rád neznamená všetko mu dovoliť, všekto mu odkývať, so všetkým súhlasiť a nechať sa ničiť... To je také sádlo-máslo poňatie vzťahu. Môže to fungovať s deťmi (ale ani tam to zvyčajne nesedí, keď dospejú... :/ ), ale určite to nerobí dobrotu v rovnocennom partnerskom vzťahu. Môžem milovať človeka, ale NEMUSÍM milovať všetko, čo robí, všetky jeho chyby (a hlavne by som mala rozlišovať chyby od dobrých skutkov - pre dobro nás oboch :jojo: .)

Dorka napsal(a):

No, to je urcite pravda, o te ucte jeden k druhemu...
Kdyz se ohlednu zpet, co vim, mi expartneri vetsinou prisli na to, kdo si koho jak kdy vážil (taky divna veta, ale myslim, ze s hlubokym smyslem...)
Pozdeji. Kdyz uz okolnosti byly nevratne... Nechci vypadat jako nejaka “náfuka“, ale myslim, ze zafungovalo pravidlo “hodnotu nekterych veci/vztahu si uvedomime az tehdy, kdyz o ne prijdeme“... To si nedomýšlím jen tak, dostalo se mi toho jako zpetnevazby po mnoha letech, od nich samotnych, nebo lidi jim blizkych...
Nevidim v tom nejake extra zadostiucineni, ani uspech. Spis vyzvu pro sebe. Jak presvedcit ty “mnou obdarovavane“, ze to neni “neuveritelne“ (jak jsem uz mockrat slysela), ani nejaka kulišárna, vtip, a pod., ale ze skutecne vkladam vsechno, a to same ocekavam.

To je možno ten problém - mať "všechno" furt, stále, každý deň, celý život, na 100% - :rolleyes: ja by som sa zbláznila. To je dobré do filmu, nie do života. ;)

No jo, Sel, keby si aspoň poriadne čítala, kde už ideš radiť, ani raz totiž nereaguješ na myšlienku, ale iba na pár slov úplně vytrhnutých z kontextu...

Tak ak som nepochopila myšlienku, môže zo byť z 50% mnou a z 50% tým, kto ju vyslovil - nie? Čo keby si ju nejako spresnila, aby som "nevytrhávala z kontextu)...? ;)

Absolutni svobodu v rozhodovani a konani pro sebe i partnera. S vedomim dusledku.
Zapomínáš na jedno - "udělat, co si přeju a nikomu neublížit".
Jenže ty si v rámci tý svobody ubližovat necháš...

Tak ono - možno jej nejakým spôsobom robí dobre nechať si ubližovať... :kapitulation:

Nerobi. Len maju vsetci, nielen moji muzi, ale aj ostatni, s ktorymi pridem do styku, moznost urobit vsetko, co len chcu, a neublizit mi. Ti, ktorych “si pripustim k telu“ (ako sa hovori) vedia, cim mi ublizia. Tak potom nesu nasledky...
Uvediem priklad...
Na novom stanku sa docasne musim striedat s kolegynou, o kt.viem, ze klamala nasej veducej. Uvadzala ju proste vedome v omyl a ka som na to uplnou nahodou prisla

Musim pisat iba kratsie prispevky, lebo na malom displayi mobilu sa mi text “schova“  a potom pisem naslepo s preklepmi...
Dotykalo sa to nas vsetkych (museli sme sa prisposobovat jej a jej moznostiam, o ktorych prave klamala.)
Povedala som to veducej, a povedala som aj jej, ze viem, ze klame a dalej to tolerovat nebudem, ked to ovlyvnuje moj zivot.
Dusovala sa, ze to a ono, a ze uz nikdy! Ok. Ale ja uz jej nikdy doverovat nebudem, ani ked ona “naozaj uz nikdy“... To je DOSLEDOK...

Dorka napsal(a):

Nerobi. Len maju vsetci, nielen moji muzi, ale aj ostatni, s ktorymi pridem do styku, urobit vsetko, co len chcu, a neublizit mi. Ti, ktorych “si pripustim k telu“ (ako sa hovori) vedia, cim mi ublizia. Tak potom nesu nasledky...
Uvediem priklad...
Na novom stanku sa docasne musim striedat s kolegynou, o kt.viem, ze klamala nasej veducej. Uvadzala ju proste vedome v omyl a ka som na to uplnou nahodou prisla

To si někdy odporuje. Udělat vše, co chtějí, a neublížit. To není všechno, co chtějí. Někdo prostě ani ublížit nechce, a přesto ublíží. Protože tak to v životě je. Někdo to vidí tak, že pomáhá, a ten druhý to vnímá jako ublížení. Anebo naopak. :D Život je kouzelný.

Ano. Zivot je kouzelny. Vážně.
Ja nemluvila jen o pomoci.
Mluvim o jednani jednoho k druhemu...

Já taky nepsala o pomoci. Ale o všem ve vztahu mezi lidmi.

Ok, mozna jsme trosku zabredli do filozofie, ale to me bavi....
Tak se vratime k Diogenovi a jeho sudu... Ok,ok.
Kdosi mu tam zastinil Slunce a on rekl: „Odstup“...
Vymezil hranice, “jak neublizit“. Ja, a mozna ani nikdo, nevime, co by nasledovalo... (hm, to mozna taky stoji za zamysleni se...)
Ja myslim, ze ten clovek ustoupil, udelal krok/kroky vpravo nebo vlevo, aby dal “nestinil“... Nechtel UBLIZOVAT...
Takovou moznost ma kazdy, ne?

Takovou možnost každý má.
Ale ty nechápeš, že ho do ní nemůžeš nutit. Že ty zodpovídáš jen sama za sebe a své chování.
A nemůžeš nikoho nutit k obchodu - jak se chováš ty, aby se choval i ten druhý k tobě.
Nemáš právo nikoho do ničeho nutit ani po něm vyžadovat nějaké chování k sobě jako oplátku za tvé chování.
Máš právo "POUZE" nastavit své mantinely. Mantinely svého chování a mantinely chování druhého k tobě. A když je druhý nedodržuje, tak má smůlu a ty už s ním nebudeš, jestli si sama sebe aspoň trošku vážíš a máš se ráda. Nenecháš si ubližovat.

No a?
Tak to vidim, citim, MAM NASTAVENO, vim, ze to neni jednoduche pro me ani pro me milacky,...
No a?
Taky chci zit po svezm. Nehresim proti zakonu, a uz “nevyskakuju“ VE VEREJNEM ZAJMU...
Jo. Schovam se nekde ve svem soukromi...
A nejak bude, no...

Len maju vsetci, nielen moji muzi, ale aj ostatni, s ktorymi pridem do styku, urobit vsetko, co len chcu, a neublizit mi.
Ublížit se dá i nevědomky... ale pokud "Ti, ktorych “si pripustim k telu“... vedia, cim mi ublizia.", udělají to a tvůj přístup (s nímž jsi zřejmě smířená) je "Tak potom nesu nasledky", pak má asi Selima pravdu...

No, v tom vytucnenem textu jsi vynechala (nevim proc?) slovo “moznost“, coz podstatne zmenilo jeji vyznam. Z moznosti udelat neco se tak stal prikaz/navod udelat to - a tak to neni.
A druha slovni hricka vznikla kombinaci cesko-slovenskeho textu, kde taky doslo k ZASADNI zmene vyznamu:
Prelozim to...
... vědí, cim mi ublizi, a udelaji to, tak potom NESOU (slovensky “nesú“) nasledky... Ne ja, ale oni. Zadne sado-maso, ale trpelivost, shovivavost? Mozna prehnana (prilis siroke mantinely?).
Takze v pripade Diogenova sudu ja nevolam 'Odstup', ale cekam, jestli se treba ohledne, a prijde na to sam, ze mi stini... Pokud to neni tupec, sobec nebo tak neco, tak by mel. Podle me.
Toz tak...

Eva. napsal(a):

Dorka napsal(a):

Nerobi. Len maju vsetci, nielen moji muzi, ale aj ostatni, s ktorymi pridem do styku, urobit vsetko, co len chcu, a neublizit mi. Ti, ktorych “si pripustim k telu“ (ako sa hovori) vedia, cim mi ublizia. Tak potom nesu nasledky...
Uvediem priklad...
Na novom stanku sa docasne musim striedat s kolegynou, o kt.viem, ze klamala nasej veducej. Uvadzala ju proste vedome v omyl a ka som na to uplnou nahodou prisla

To si někdy odporuje. Udělat vše, co chtějí, a neublížit. To není všechno, co chtějí. Někdo prostě ani ublížit nechce, a přesto ublíží. Protože tak to v životě je. Někdo to vidí tak, že pomáhá, a ten druhý to vnímá jako ublížení. Anebo naopak. :D Život je kouzelný.

K vytučnělému - ano, odporuje. A celá ta věta, co si dala Dorka pod čáru, je absolutně nelogická. Já už jsem se s ní jednou o tom bavila - myslím, že to bylo v době, než si to tam dala.
Absolutní svoboda = udělat, co si přeju a nikomu neublížit..to je protimluv. Pokud se někdo cítí absolutně svobodný a dělá si co chce, pak je to bez ohledu na okolí. Pokud ten ohled má - "neublížit", pak už to není absolutní svoboda.

Aha, tak ted uz vidim, ze to slovo “možnosť“ vynechala Majka. No ale na tom, ze se vyznam vety pozmenil, to nic nemění...

Samozrejme, pro nekoho, kdo ma potrebu delat spatne veci, to neni absolutni svoboda... Ja na ty “zlobry“ jaksi zapomela... ;)

Dorka napsal(a):

Samozrejme, pro nekoho, kdo ma potrebu delat spatne veci, to neni absolutni svoboda... Ja na ty “zlobry“ jaksi zapomela... ;)

To je jedno, jestli máš na myslí lidi dobré či zlé. Prostě jen obecně si to odporuje z logiky věci. Pokud už máš na někoho ohledy - "neublížit", není to absolutní svoboda.

Ok. Dam to pryc, vymyslim si nove motto. Stejne uz je okoukane...
Jen me v te souvislosti napadlo jeste cosi duchaplneho: Buh nam tu absolutni svobodu dal. Tak se, diky ni, lehce delime, rozlisujeme, na “dobre a spatne = spravedlive a nespravedlive“. Za to jsem vdecna...

Taky nesouhlasím, ale to je jedno. Nic ve zlém :storstark:
Proč bychom si nemohly ponechat každá svoje myšlenky, že?

Jasně. Myslenky jsou jedna z mala veci, ktere se nedaji ani ukrast, ani vnutit. Mozna bych si do toho motta mela pridat jeste toto. Ale to uz by byl poradnej maglajz - “z kazdeho rožka troška“...

No, v tom vytucnenem textu jsi vynechala (nevim proc?) slovo “moznost“, coz podstatne zmenilo jeji vyznam...
A druha slovni hricka vznikla kombinaci cesko-slovenskeho textu, kde taky doslo k ZASADNI zmene vyznamu
Nevynechala, jak už sis všimla...
Celkově ovšem aby se v tom vyznalo...

Dorka napsal(a):

Aha, tak ted uz vidim, ze to slovo “možnosť“ vynechala Majka. No ale na tom, ze se vyznam vety pozmenil, to nic nemění...

Já jsem to slovo nevynechala, neboť jsem kopírovala tvůj text.
Ale tys ho následně, až po mém kopírování, opravila a slovo možnost tam doplnila. :)

Ty prasatka jsou moc roztomily...

Eva. napsal(a):

Dorka napsal(a):

Aha, tak ted uz vidim, ze to slovo “možnosť“ vynechala Majka. No ale na tom, ze se vyznam vety pozmenil, to nic nemění...

Já jsem to slovo nevynechala, neboť jsem kopírovala tvůj text.
Ale tys ho následně, až po mém kopírování, opravila a slovo možnost tam doplnila. :)

To je mozne, az jsem to po sobecetla, tak jsem to pridala, pac to t patri. Tak se omlouvam. Diky blbemu robotovi nevidim cely text, tak zo musim korigovat az po odeslani, no...

A taky nevim, jestli je zprava, kt. se upravuje, na desce, nebo “stazena“...

Dorka napsal(a):

Jasně. Myslenky jsou jedna z mala veci, ktere se nedaji ani ukrast, ani vnutit. Mozna bych si do toho motta mela pridat jeste toto. Ale to uz by byl poradnej maglajz - “z kazdeho rožka troška“...

Dorko, myšlenky se dají ukrást a vydávat za své. Myšlenky se dají vnutit, tomu se říká manipulace a někdo to ovládá mistrně, že si toho ani nevšimneš a přijmeš je za své. Vyšší level je vymývání mozků.

Nedají se ukrást, ty, co se ti honí hlavou. Ukrást se dá pouze jejich autorství, pokud byly zveřejněny...
O té manipulaci a vymývání mozku jsem přemýšlela. Ale to, myslím, není vnucení myšlenky, ale dlouhodobější proces, kdy se myšlenky odkloní. Nemůžeš někomu vnutit, že myslí na jablko, když na něj nemyslí.

To je pravda. Ty, co se ti honí hlavou a které nezveřejníš, ti nikdo neukradne.


Nemůžeš někomu vnutit, že myslí na jablko, když na něj nemyslí.
..si teda myslím, že ano. Jde o sugesci.

Dorka napsal(a):

Musim pisat iba kratsie prispevky, lebo na malom displayi mobilu sa mi text “schova“  a potom pisem naslepo s preklepmi...
Dotykalo sa to nas vsetkych (museli sme sa prisposobovat jej a jej moznostiam, o ktorych prave klamala.)
Povedala som to veducej, a povedala som aj jej, ze viem, ze klame a dalej to tolerovat nebudem, ked to ovlyvnuje moj zivot.
Dusovala sa, ze to a ono, a ze uz nikdy! Ok. Ale ja uz jej nikdy doverovat nebudem, ani ked ona “naozaj uz nikdy“... To je DOSLEDOK...

Tak to je logický dôsledok, ale... uvažovala si niekedy o jej motivácii? Že proste možno nechcela ublížiť, len krátkozrako videla iba seba a svoj prospech?

Dorka napsal(a):

No, v tom vytucnenem textu jsi vynechala (nevim proc?) slovo “moznost“, coz podstatne zmenilo jeji vyznam. Z moznosti udelat neco se tak stal prikaz/navod udelat to - a tak to neni.
A druha slovni hricka vznikla kombinaci cesko-slovenskeho textu, kde taky doslo k ZASADNI zmene vyznamu:
Prelozim to...
... vědí, cim mi ublizi, a udelaji to, tak potom NESOU (slovensky “nesú“) nasledky... Ne ja, ale oni. Zadne sado-maso, ale trpelivost, shovivavost? Mozna prehnana (prilis siroke mantinely?).
Takze v pripade Diogenova sudu ja nevolam 'Odstup', ale cekam, jestli se treba ohledne, a prijde na to sam, ze mi stini... Pokud to neni tupec, sobec nebo tak neco, tak by mel. Podle me.
Toz tak...

No tak to si zjavne vyberáš tupcov, alebo sebcov, alebo obidvoje... z toho, čo tu píšeš. Otázka znie - aspoň pre mňa - PREČO, zo všetkých tých tisícov, ba miliónov mužov. ;)

Dorka napsal(a):

Samozrejme, pro nekoho, kdo ma potrebu delat spatne veci, to neni absolutni svoboda... Ja na ty “zlobry“ jaksi zapomela... ;)

Napadlo ti niekedy, že môžeš ublížiť trebárs aj vlastnému dieťaťu, v mene absolútnej slobody - trebárs si slobodne nájdeš partnera, ktorý nemá rád tvoje milované dieťa? Ty mu neubližuješ, ty ho miluješ, ale miluješ aj muža, ktorého si si slobodne našla... A dieťa trpí, povedzme.

Judyna napsal(a):

Dorka napsal(a):

Jasně. Myslenky jsou jedna z mala veci, ktere se nedaji ani ukrast, ani vnutit. Mozna bych si do toho motta mela pridat jeste toto. Ale to uz by byl poradnej maglajz - “z kazdeho rožka troška“...

Dorko, myšlenky se dají ukrást a vydávat za své. Myšlenky se dají vnutit, tomu se říká manipulace a někdo to ovládá mistrně, že si toho ani nevšimneš a přijmeš je za své. Vyšší level je vymývání mozků.

Ukradnúť sa dajú, ale pritom, chvalabohu, tomu pôvodnému majiteľovi ostanú :D . To je nádherný dar, nie? A vnútiť nemôžeš bez aktívneho súhlasu danej osoby - možno s výnimkou lobotómie alebo nejakej operácie mozgu, chemickej látky, alebo tak.

Judyna napsal(a):

To je pravda. Ty, co se ti honí hlavou a které nezveřejníš, ti nikdo neukradne.


Nemůžeš někomu vnutit, že myslí na jablko, když na něj nemyslí.
..si teda myslím, že ano. Jde o sugesci.

Ale aj proti tomu sa dá brániť... ;) Hoci to chce byť o krok popredu.

Selima napsal(a):

Tak to je logický dôsledok, ale... uvažovala si niekedy o jej motivácii? Že proste možno nechcela ublížiť, len krátkozrako videla iba seba a svoj prospech?

No to ano, ale klamala ucelovo, lebo keby povedala pravy dovod, nikto by jej nevyhovel. Svoju lenivost a neochotu prisposobit sa ospravedlnovala chorobou, dokonca pobytom v nemocnici, a pritom som ju opakovane zdravu a nadmerne čulú videla inde...

Selima napsal(a):

...
No tak to si zjavne vyberáš tupcov, alebo sebcov, alebo obidvoje... z toho, čo tu píšeš. Otázka znie - aspoň pre mňa - PREČO, zo všetkých tých tisícov, ba miliónov mužov. ;)

Tupcov urcite nie, egoistov mozno, ked nad tym tak premyslam... Skrytych za slubmi 'si najlepsia, urobim pre teba vsetko...', a ked sa pride na to, ze vlastne nic nechcem, len lasku a pritomnost, tak sa to zvrtne na zneuzivanie, to mozno ano.
Moze to byt vzorec z detstva. Mna otec miloval, ale ci mamu, tym si ista nie som. Je to smutne skonstatovat, alr myslim, ze ju iba “pouzival“, ... tak, ako to robia moji partneri. Zomrel skor, nez som to stacila pochopit, tak to asi vo mne tak zostalo. Dik, Sel, to je dost dolezite poznanie.

Nechci plevelit nějaké jiné vlákno...
Dnes mě dorazil titulek "Ideálem dneška je homosexuál s pejskem". Přišlo mi to tak " nechutné", že jsem to ze zvědavosti šla číst. Překvapení. Ten článek pod tím debilnim titulkem je dost dobrej...