Píšu to sem na Psychologickou, protože se s touhle situací potřebuju srovnat psychicky.

Jsem sice VŠ, ale hned po škole jsem začla pracovat v jiném oboru. V takovém, který dnes prakticky z vnějších důvodů zanikl. Z původního vzdělání už nevím fakt nic a z toho, co jsem 25 let vykonávala, jsou nabyté odborné zkušenosti k ničemu. Mám sice organizační schopnosti a domluvím se AJ a NJ, ale to dnes má skoro každý vycházející středoškolák.

Aby to nebylo "tak snadné" ;) :/ , jsem v období přechodu, což se u mě projevilo dvěma depresivními epizodami, z čehož tu druhou vyvolal právě stres z nástupu do nové práce. Mám prý určitou poruchu adaptace. Jelikož jsem podvakrát byla s depresí 2 měsíce v nemocnici, mám si prý najít práci bez stresu. Jenže - jaká práce je dnes bez stresu?? A kde ji vzít??
A jsem z malého města a o mých pobytech v nemocnici  s depresí se tu mezi lidmi ví.

Zatím zažívám samá odmítnutí, už docela dlouho. Potřebuji tohle pbdobí nějak zvládnout a nezhroutit se potřetí.
Budu ráda za každý podnět, radu zkušenost od vás. Dík.

Niky, máš sama nějakou představu o tom, jakou práci bys chtěla vykonávat, nebo RÁDA vykonávala? Jsi nějak limitována výdělkem?

jsem z malého města
Třeba dojíždět by nešlo?

Poznám veľa ľudí, ktorí uprostred života (a v pracovnom už skôr v druehj polovici :-( ) zmenili úplne odbor práce, či už z vnútorných alebo vonkajších dôvodov. Ženy si trebárs našli nejaké podnikanie, alebo išli do pomáhacích odborov (preškolenie na opatrovateľku - to bude treba vždy), alebo si urobili nejakú rekvalifikáciu (bývalá budúca švagriná aj bakalársky stupeň VŠ) a začali odznova. ;-)

carpediem napsal(a):

Niky, máš sama nějakou představu o tom, jakou práci bys chtěla vykonávat, nebo RÁDA vykonávala? Jsi nějak limitována výdělkem?

Představu moc nemám, spíš vím, co bych nechtěla: Pracovat i noční směny, to bych asi nezvládla. Pracovat se stroji - u pásu taky ne, spíš bych chtěla být mezi lidmi.
Jediné, co se u nás momentálně nabízí je totiž práce v Lidlu a nebo práce v továrně u pásu, na 3 směny. To by asi ten Lidl byl pro mě lepší.
Limitovaná výdělkem jsem v tom smyslu, že děti už jsou naštěstí víceméně zajištěné, tak potřebuju uživit jen sama sebe.

Já vlastně rozumově vím, že jediná cesta pro mě je nepřestat hledat a snížit hodně nároky.

Spíš nevím, jak se s celou situací srovnat psychicky. Protože si připadám tak nějak bez jiskry a bez energie, k nutným běžným povinnostem se musím nutit a vlastně se celý den těším jen na spánek - jedinou úlevu. A z minula vím, jak blizoučko od touhy po spánku je touha nebýt, už se neprobudit.
Co jste dělali vy, pokud jste byli nezaměstnaní? V čem jste nacházeli útěchu a nějaký smysl života?

Dneska je hodně lidí v tomto věku, o které zaměstnavatelé moc nemají zájem. Přitom to jsou lidi už se zkušenostmi, ale ještě zdaleka ne staří, nebudou zůstávat doma s malými dětmi a už si umějí práce vážit. Jako zaměstnavatel bych sáhla po padesátnících všemi deseti. Bohužel, nejsem zaměstnavatel, ale zaměstnanec. Taky jsem byla bez místa a zažil to každý v naší rodině. Nic veselého na tom není. Podpořili jsme se slovně navzájem a každý si to svoje musel odžít, vyhledat, počkat si na to. Měla jsem v práci tři ženy, co braly antidepresiva. Překvapilo mě to. Měla jsem za to, že mají poměrně bezproblémový život, což já neměla ani zdaleka. V uplynulých 15 letech jsem zažila hodně ošklivých věcí. proč zrovna já, říkala jsem si. A docela se zamyslela nad tím, co by asi kolegyně užívaly za léky na mém místě. Pak jsem se tím trochu zabývala a dočetla se, že deprese je nemoc jako každá jiná a nemá se podceňovat. Že taky nemůžeme druhým chtít rozmluvit třeba zlomenou nohu.
Niky, sama cítíš, že se potřebuješ srovnat. Myslím, že víš, kudy na to jít. Že tu nejbližší pomocnou ruku máme každý na konci svého ramene. Někdy nejde všechno hned a teď, ale člověk si na to lepší musí sakra počkat. Jo, jiné ve Tvém věku teď mají práci a psychické problémy se jich netýkají. TEĎ. Věř mi, že si každý to svoje horší v životě musíme odžít a přečkat. Málokdo to má lehké celou dobu. A každá práce, i třeba ta, co si myslíme, že by nám nešla, se dá dělat s chutí.
Na to, co si myslí lidi ve vašem malém městě, se klidně vykašli. Bylas ve špitále s nervama? No a co. Ať se každý stará o sebe. Já byla ve špitále taky, a holt s něčím jiným, asi bys se mnou v žádném případě neměnila, ale žijeme, ještě nás čekají hezké věci a ten život je v našich rukách. Jaké si to uděláme, takové to budeme mít. Zaplaťpánbu, jsme svéprávné a nemusíme nikoho poslouchat.
Takže bych to neviděla vážně nijak černě. Taky si těžko zvykám na jiné lidi, kdo by jásal nad faktem, že se to dneska docela střídá. Nebo jsi už slyšela něco ve smyslu - hurá, zase šéf toho půlku vyházel, pojďme se vsadit, kdo z nás zbylých poletí první?
No tak. Neber to, co lidi říkají nebo si myslí až tak vážně. Oni taky mají svoje starosti. Dej si nohy na stůl, uvař si kafe jako teď já a řekni si, jo, dneska holt je trochu problém, musím to vzít, jaké to je, poněvadž hůř může být vždycky. Prostě si na to lepší počkám a zkusím tomu jít trochu naproti. V nejhorším ta nová práce nevyjde napoprvé, no.

:supr:

Ja som teda mala odstupné, takže som si ho veselo míňala :rodna: a potom som si urobila živnosť a začala som sa ako-tak živiť na živnosť, Nebolo to terno, ale na prežitie stačilo. No a po cca dvoch rokoch, keď som už bola otrávená ťahanicami s úradmi (to mimoriadne neznášam), prišla ponuka na zamestnanie a ja som ju rada prijala.

Co jste dělali vy, pokud jste byli nezaměstnaní?
Bylo mi asi tolik jako tobě, když jsem sháněla místo... a "díky" jednání personalistů a potencionálních zaměstnavatelů vůbec jsem si připadala naprosto "odepsaná", jelikož jsem nebyla "flexibilní" a do "mladýho kolektivu" vhodná. Praxe, zkušenosti, odrostlý děti, to jako by neexistovalo, krom toho jsem musela i překousnout neuvěřitelný nabídky platu pod minimální mzdou, pracovní doby "jak se šéfovi zlíbí" a podobně.
Tak jsem si holt z hledání fleku udělala tu náplň volnýho času - osobně jsem prošla neuvěřitelný množství míst, ještě víc jsem rozeslala životopisů, o telefonech nemluvě. Trvalo to tři měsíce, ale povedlo se a dělám doteď, i když bych už nemusela.
Ale přiznávám, že ke konci jsem už byla ochotná jít hodně pod svoje požadavky, protože bejt doma "jen tak" mě ničilo víc, než minimální peníze.

Kalupinko a ostatní, děkuji. Ano, je to tak, každý si to horší v životě musíme odžít.

Zažila jsem v životě různé problémy, rozvod, výchovu dětí sama, hledání nového partnera (pouze s dočasnými úspěchy), ale vždy jsem měla ještě nějakou energii, sílu se s tím prát. Teď se mi zdá, že se propadám do deprese, strašně mi chybí energie. Musím se hrozně nutit k udělání aspoň těch pár nutných věcí v domácnosti. Vlastně se těším jen na spánek, na úlevu, spím 10 hodin denně a i během dne občas pospávám... Já vím, že je to pokus o únik před problémy, ale nemůžu si pomoct. V teple pod peřinou mám aspoň částečný pocit bezpečí, útočiště, nebo jak to říct...

K psychiatrovi chodím pravidelně, psycholožka mi radí udělat si a dodržovat režim dne a hlavně - naučit se být sama se sebou, čerpat štěstí zevnitř...
Já se o to fakt poctivě snažím, přečetla jsem fůru knížek o pozitivním myšlení, teorii mám zkrátka zmáknutou, ale jak to nacpat do toho podvědomí, aby to fungovalo, se mi zkrátka nedaří.

Bojím se, že se propadám do deprese. Že zas skončím v nemocnici. A to je očistec... Léky na mě totiž moc nefungují, minule mi pomohly až elektrošoky...

Milá Nikky, nezoufej. Já jsem přišla o práci v 55 letech.Předtím však poslední čtyři roky bylo doslova peklo, co jsme si v práci vytrpěla. Nová vedoucí, svobodná matka ačkoliv s již dospělou dcerou, mi udělala z pracovní doby peklo. A skončilo to vyhazovem. Byla jsem rok na ÚP a práci stejně nesehnala. Ale ten rok jsem si opravdu užila jinak, dala jsme se dohromady zdravotně, odpočinula si, oprášila přátelství, na která jsme neměla vůbec čas, protože jsem dělala od nevidím do nevidím. A teprve, když jsem se dala dohromady se vše vyřešilo tak nějak samo. Nezoufej a hlavně si vůbec nepřipadej zbytečná, odstrčená apod. Musíš zvážit, zda množství lidí v Lidlu jsi schopná psychicky zvládat a může Ti to být i ku prospěchu anebo potřebuješ raději klid někde v klidnější práci. Přeju Ti hodně síly a nepoddávej se smutku.

Heleno,díky :hjarta: :pussa:  , dává mi to naději, že jsi to prožila taky a žes to zvládla a překonala....
Ano, tak to cítím, že být doma "jen tak" mě ničí, proto uvažuju i o tom Lídlu, za 12.000 hrubého 
Ale zároveň je to paradox - chtít pracovat, když moc nezvládám ani domácnost...

Mé děti i rodiče mi říkají, že mám žádat o invalidní důchod, ptala jsem se psychiatra, prý mi ho nedají, ale upřímně - ani bych ho vlastně nechtěla - být doma "k ničemu" a ještě mít na to papír...

Mám hodné děti i rodiče, i kamarády, vědí jak mi je a snaží se mi pomoct, ale už asi neví, co mi poradit... ani já nevím. jak si pomoct... Nechci je tím víc zatěžovat, tak se o radu obracím k vám - "neznámým lidem"...

Rozumem vím - jít dál, hledat dál, odžít si to, nic jiného nezbývá.... a přesto tady u vás podvědomně hledám jakousi zázračnou radu... :kapitulation:
Ale trochu mi pomáhá pocit, že to někteří z vás taky prožili, zvládli, že to se mnou nějak sdílíte... :pussa:

Číst babinet chodím už roky, v životních příbězích jednotlivých dopisovatelů jsem nacházívala i recept pro mě. Četla jsem tady ráda třeba Ivanu a Vilemínu, obě se také potýkaly s depresí a Ivana pak i s hledáním práce (naštěstí po čase i úspěšně). Ale bohužel, už jsem je tu déle neviděla... nevíte, co s nimi je?

Niky, moc držím palce, hlavně to nevzdávej. Už jen fakt, že o tomto problému píšeš a hledáš rady ukazuje, že se pereš a  věřím, že když vydržíš v hledání, určitě práci najdeš.
Je to přesně, jak píše Kalupinka, každý si tím někdy projde a musí prostě vytrvat. Někdy je třeba dělat kompromisy, ale důležité je zůstat v tom "kole" a nezastavit se. Pořád se snažit, pořád něco dělat.
Tady na fóru jsou diskuze, jak najít práci. Našla jsem v nich lidi v podobných situacích, jako ty. Píší, že práci nakonec mají a píší, jak se k ní dostali. Určitě v tom nejsi sama, přečti si jejich příspěvky, třeba dostaneš inspiraci nebo aspoň motivaci vytrvat.  Diskuze: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=51372#p3022334

Niky, držím palce, abys brzy našla práci, ve které budeš spokojená.
Vím, jak je těžké nepropadnout depresi, když to přichází, jak popisuješ. Je dobře, že máš kolem sebe rodiče, děti i kamarády, že na to nejsi sama. Držím palce, ať brzy najdeš nejenom jiskřičku, ale ohýnek radosti, aby zase bylo dobře. :par:

Znam to obdobi, kdy v zoufalstvi jakesi beznadeje doma nedokazes ani vynest odpadky.
Ale ver, ze az “vylezes z toho bunkru depresivnich myslenek“, treba do Lidla, nebo i na rohu rozdavat za par kacek regionalni drnnik /to jsou jen obrazy.../, hrozne se ti ulevi, uvidis.
Tak sup, zavri dvere zvenku, nadechnout, a bude lip!

Drnnik, hezky preklep, nechavam schvalne...

Ano, pomáhá mi to tady číst a vlastně mi asi trochu pomáhá i o tom psát.
Zkouším si stále uvědomovat pozitiva: Třeba proti problémům uprchlíků je moje situace procházka veselým lunaparkem...podobně i ve srovnání se známou, která příšla o dítě.... Já tohle všechno vím, tak sakra proč to na mě "nezabírá" ?

Bojím se, abych se nepropadla tak, abych nemusela do nemocnice....Ten pobyt tam byl hrozný, léky na mě zabírají vůbec nebo špatně. Až elektrošoky mě pomohly. Ony samy nejsou nic drastického (dost z mých známých se vydělí, když je zmíním, viděli prý Přelet nad kukaččím hnízdem...já naštěstí ne). Dávají se v narkóze, v sériích až po 10 opakováních. Mě jich dali šest, pak jsem byla asi 14 dní bezduchý, chodící panák bez vůle, ale pak přišel restart, vrátila se mi radost ze života a schopnost brát i problémy s nadhledem... Bohužel fungovalo to asi rok, a další rok se spíš propadám zas do deprese. I kvůli hledání práce a kvůli rozchodu s přítelem (rozešel se se mnou po 7 letech, v podstatě to souviselo s mou depresí a já ho vlastně chápu).

Dozvěděla jsem se o lékaři, který používá celostní medicínu. Volala jsem mu, poradil mi akupunkturu, přihlásila jsem se na ni. Nemáte někdo zkušenost deprese versus akupunktura?

Niky123 napsal(a):

Ano, pomáhá mi to tady číst a vlastně mi asi trochu pomáhá i o tom psát.
Zkouším si stále uvědomovat pozitiva: Třeba proti problémům uprchlíků je moje situace procházka veselým lunaparkem...podobně i ve srovnání se známou, která příšla o dítě.... Já tohle všechno vím, tak sakra proč to na mě "nezabírá" ?

Bojím se, abych se nepropadla tak, abych nemusela do nemocnice....Ten pobyt tam byl hrozný, léky na mě zabírají vůbec nebo špatně. Až elektrošoky mě pomohly. Ony samy nejsou nic drastického (dost z mých známých se vydělí, když je zmíním, viděli prý Přelet nad kukaččím hnízdem...já naštěstí ne). Dávají se v narkóze, v sériích až po 10 opakováních. Mě jich dali šest, pak jsem byla asi 14 dní bezduchý, chodící panák bez vůle, ale pak přišel restart, vrátila se mi radost ze života a schopnost brát i problémy s nadhledem... Bohužel fungovalo to asi rok, a další rok se spíš propadám zas do deprese. I kvůli hledání práce a kvůli rozchodu s přítelem (rozešel se se mnou po 7 letech, v podstatě to souviselo s mou depresí a já ho vlastně chápu).

Dozvěděla jsem se o lékaři, který používá celostní medicínu. Volala jsem mu, poradil mi akupunkturu, přihlásila jsem se na ni. Nemáte někdo zkušenost deprese versus akupunktura?

Protože deprese taková je, proto to nezabírá.
Zkus si promluvit s psychiatričkou. Třeba zkusit změnit medikaci.
Já jsem se díkybohu elektrošokům vyhnula. Kdyby to jen trošku šlo, zkus se jim vyhnout. Pomáhají obvykle jen na omezenou dobu a je to vlastně umělé vyvolání epileptického záchvatu. Přerušení špatných spojů v mozku a snaha o obnovení těch správných.
Zkušenosti s akupunkturou nemám.
Mně pomohla intenzivní dvouapulletá psychoterapie.

Niky123 napsal(a):

Ano, pomáhá mi to tady číst a vlastně mi asi trochu pomáhá i o tom psát.
Zkouším si stále uvědomovat pozitiva: Třeba proti problémům uprchlíků je moje situace procházka veselým lunaparkem...podobně i ve srovnání se známou, která příšla o dítě.... Já tohle všechno vím, tak sakra proč to na mě "nezabírá" ?

Bojím se, abych se nepropadla tak, abych nemusela do nemocnice....Ten pobyt tam byl hrozný, léky na mě zabírají vůbec nebo špatně. Až elektrošoky mě pomohly. Ony samy nejsou nic drastického (dost z mých známých se vydělí, když je zmíním, viděli prý Přelet nad kukaččím hnízdem...já naštěstí ne). Dávají se v narkóze, v sériích až po 10 opakováních. Mě jich dali šest, pak jsem byla asi 14 dní bezduchý, chodící panák bez vůle, ale pak přišel restart, vrátila se mi radost ze života a schopnost brát i problémy s nadhledem... Bohužel fungovalo to asi rok, a další rok se spíš propadám zas do deprese. I kvůli hledání práce a kvůli rozchodu s přítelem (rozešel se se mnou po 7 letech, v podstatě to souviselo s mou depresí a já ho vlastně chápu).

Dozvěděla jsem se o lékaři, který používá celostní medicínu. Volala jsem mu, poradil mi akupunkturu, přihlásila jsem se na ni. Nemáte někdo zkušenost deprese versus akupunktura?

Ja som, myslím, mala cca dva roky depresiu (ale nemám potvrdneé, nikam som nešla) a mne pomohlo len ju prečkať. Asi pomohlo, že som musela chodiť do práce a celkovo fungovať, ale tak, ako depresia sama prišla - bez nejakých výrazných vonkajších dôvodov - tak aj odišla. Bolo ju treba asi len prečkať... Alebo mi možno paradoxne pomohla jedna katastrofická udalosť, ktorá ma najprv zrazila na úplné dno a potom pomaly odtiaľ vytiahla... ťažko posúdiť. Ale určite mi nepomohli - dlhodobo - žiadne lieky, ba ani bylinky alebo prírodné leičivá. Na akupunktúru som chodila kvôli alergii a dačo mi pomohla (spolu s ďalšími prírodnými metódami), ale na túto depresiu som ju ani neskúšala. :/

Ja akupunkturu na bolava zada... Strasne bolesti, vystrelujici VSUDE, po ttech dnech prechazejici v nesnesitelnou bolest hlavy...
Jehly pomahaly okamzite po zavedeni, uzasnym prokrvenim a privalem horka do bolavych mist, ale mozna u mne hodne i proto, ze jsem silne “placebova“...
Neznam ucinek elekttosoku, snad mi nekdy nekdo dal elektrodu na ucho, kvuli zbaveni se koureni,ale ucinek jsem necitila a koureni se neznavila dodnes, coz mi je hoodne lito...

Když se v mysli vrátím do mých pobytů v nemocnici, právě elektrošoky mi přinesly úlevu a aspoň na čas vrátily mou normální běžnou povahu (přirozeně veselou, iniciativní a pozitivní). Kdyby to šlo chodit na ně nějak ambulantně, dala bych si je třeba hned.

Skupinová psychoterapie mi pomáhala v nemocnici, mimo ni bylo možné chodit jen klasicky k psycholožce, což chodím, ale moc mi to nepomáhá...
Naopak, čeho se bojím hodně, je změna medikace. Těch jsem zažila několik a u mě právě změny medikace byly dobou největších propadů. V jednom takovém měnění léků jsem uskutečnila vážný pokus o nebytí... :-(

Snad pomůže ta akupunktura....Blbé je jen to, že na ni se dá chodit jen od 7 do 15 hodin, takže kdybych se pokusila někam nastoupit, tak asi jakékoli chození po doktorech padá.....

Sakra, já vlastně mám v hlavě chaos: Nejdřív zkusit nějak "vyřešit" depresi a pak hledat práci a nebo najít si (jakoukoli) práci, což (možná, doufám) "vyřeší" mou depres i??

Niki?

Davam meziradky...

Hele, neni pro tebe ted nejdulezitejsi NEJAKEJ CLOVEK ?!?

Bydlim v cihlovem, docela malem dome...
Naproti mam skolu...
Slysim tady spousty zvuku, deti, auta, dopravu, stekani jinych psu, z domu, ulice...
Promin mi to, nejsem vedma, guru jara, zadnej “duchovni“ fanda, ale... SZ. Udelej to, pls.

Nejdřív zkusit nějak "vyřešit" depresi a pak hledat práci a nebo najít si (jakoukoli) práci, což (možná, doufám) "vyřeší" mou depres i??
Trochu to vyhlíží jako "rovnice nemá řešení"...
Samozřejmě nevím, jak se ne/cejtíš, ale když na to nahlídnu zvenku a nezúčastněně, asi bych zkusila pohledat nějakou brigádu, záskok či podobně nenáročnej flek i za cenu menších peněz a možnosti ukončení ve zkušebce s tím, že "se uvidí" jak a jestli vůbec to budeš zvládat a pak se rozhodovat dál.
Ad akupunktura - neexistuje jiný pracoviště s přívětivější ordinační dobou?
Ad invalidní důchod - nedalo by se s ošetřující lékařkou pohovořit aspoň o možnosti "osoby se zdravotním postižením/zdravotně znevýhodněné" (dříve ZPS)? Já k tomu detaily nevím (ale dá se to vyhledat), ovšem vzhledem k povinnostem zaměstnavatelů zaměstnat určitý % nebo to kompenzovat státu odvodama, by se možná mohlo zadařit.

Ano, Heleno, mas naprostou pravdu.
Dik, i za Niky.
I za mne.
Babi mam rada, je proste OK.
Aj v tech nejtezsich chvilich, no jo...

Niky123 napsal(a):

Sakra, já vlastně mám v hlavě chaos: Nejdřív zkusit nějak "vyřešit" depresi a pak hledat práci a nebo najít si (jakoukoli) práci, což (možná, doufám) "vyřeší" mou depresi?

Ahoj Niky, já jsem na tom přibližně stejně jako Ty - něco přes padesát, s vejškou, částečně AJ i NJ, možná jedinej rozdíl je v tom, že mám práci. Ale ani nevíš, jak se těším do důchodu - za deset let, musíme to holt vydržet :storstark:

Hele, Mikesi, ty vzdy prijdes zrovna v nejvhodnensi chvili..
Ze mas duchod za deset let a jiz ted ses v depresi? No opravdu povzbudive...
Jak svoji stareckou depresi lecis?
Babinetem asik ne, kdyz jses tady permanentne dle pravidla 'raz za uhersky rok su tady, nebo taky ne-no, jak sa zadari'...

Ale ani nevíš, jak se těším do důchodu - za deset let, musíme to holt vydržet
Jo, kocoure - to jsem si v tý době říkala taky...
Připravuj se... ono se to bude - jak se TEN den bude přibližovat - měnit tak, že se nestačíš divit

Nicky 123,
akupunktura je výborná věc. Mám s ní velice dobrou zkušenost. Ne každý, kdo ji provozuje, umí tzv. ušít léčbu na míru. To neumí každý. Napichované body by se měly měnit a střídat, není to jako když bereme denně dvakrát po snídani a večeři ten stejný lék. Akupunkturu Ti vřele doporučuji. Má jako léčba svoje opodstatnění a je osvědčená. Jsem ten typ, který nerad polyká jakýkoli lék. Injekce a kapačky jsou pro mě taky nepříjemné. Na akupunkturu jsem chodila k člověku, který už nežije. Ten to nejen uměl, ale hodně o ní věděl. A neskutečně mi pomohl. Svojí diagnózou předběhl i doktory - vypadala jsem jako hypochondr. Dneska je normální, že doktor už pozná, že člověku v těle chybí nějaký vitamín a prvek, tehdy před 25 lety toto bylo v plenkách.
Co Ti ale nedoporučuji, je přílišné spaní. Je to cesta nikam. Snaž se trošku o pravidelnost. Asi řeknu i za druhé, lecko, kdo to má v práci nabité - a já bohužel mám - je schopen sebou párkrát do měsíce plácnout a dvě hodinky odpoledne prospat. Tohle ale nelze dělat, když spíš v noci deset hodin! Není to dobré ani zdravé.  To je lepší dát si malou procházku. Využij toho volna ne ke spaní, ale k úklidu sama v sobě. Dávej si malé cíle, splnitelné, jako třeba vylepšení v bytě /srovnání skříně, zajištění drobné opravy, atd. Možná, že někde jsou v Tvém okolí lidi, co by uvítali pomoc na zahradě, s vypravením dětí do školy, s úklidem po malířích, každá kačka dobrá a i malá prácička Tě posune dál.
Snaž se nedostat se už do nemocnice. Léčba Ti pomůže jen na čas a léky Ti zatíží orgány, které v těle musejí fungovat. Vím, nám se to radí, když máme partnery a práci, ale ono to není napořád, za čas na tom třeba budu jako Ty a Ty jako já...
Neupadej do beznaděje. Máš v sobě víc síly, než si sama myslíš. A s jedním mužským taky svět nestojí a nepadá.

Dorka napsal(a):

Niki?

Davam meziradky...

Hele, neni pro tebe ted nejdulezitejsi NEJAKEJ CLOVEK ?!?

Bydlim v cihlovem, docela malem dome...
Naproti mam skolu...
Slysim tady spousty zvuku, deti, auta, dopravu, stekani jinych psu, z domu, ulice...
Promin mi to, nejsem vedma, guru jara, zadnej “duchovni“ fanda, ale... SZ. Udelej to, pls.

Dorko,

nevím, jestli jsem porozuměla tomu SZ - ale soukromá zpráva mi žádná nedorazila.

Máš svým způsobem pravdu s tím nějakým člověkem- po osamostatnění dětí se běžně asi nejdůležitějším člověkem stává zas partner. Jenže ten, co jsem si myslela, že je už napořád, se loni po sedmi letech se se mnou rozešel. Od jara zkouším seznámení přes internet. V létě mi svitla naděje - týden jsem měla pocit, že se snad i to štěstí unavilo a sedlo na mě, po týdnu nadějí se dotyčný projevil jako blb. Ale na ten týden (planých) nadějí vzpomínám, paradoxně to byl můj nejšťastnější týden v tomto roce, po pocitech deprese tehdy 7 dní ani památky...

Všechno je to jaksi propletené - deprese, chybějící partner i práce.Jak z toho ven? Asi vzít nějakou nenáročnou práci či brigádu, jak píše Helena. Nějakou práci vzít stejně dřív či později musím a na náročnou rozhodně psychicky nemám...

Ano, myslela jsem soukr.zpravu. Ve tve situaci mam na mysli mnohem hlubsi a intimnejsi “pokec“, nez terapeut nebo diskuzni forum....

Všechno je to jaksi propletené - deprese, chybějící partner i práce.Jak z toho ven?
Noo... asi se nesnažit "urvat" všechno naráz a bejt nešťastná z toho, že se to nedaří. Když budeš v rekonvalescenci po zlomenině krčku, taky v jednom víkendu neabsolvuješ velkej úklid, pěší túru Krkonošema a mysliveckou zábavu...

Niky123 napsal(a):

Číst babinet chodím už roky, v životních příbězích jednotlivých dopisovatelů jsem nacházívala i recept pro mě. Četla jsem tady ráda třeba Ivanu a Vilemínu, obě se také potýkaly s depresí a Ivana pak i s hledáním práce (naštěstí po čase i úspěšně). Ale bohužel, už jsem je tu déle neviděla... nevíte, co s nimi je?

Jsem tu :). Na Babinet nechodím každý den, už to tu není jako dřív, dost to tu skomírá.

Mám se tak nějak střídavě. Snažím se žít a ne jen přežívat, ale je to někdy hodně těžké. Žádný happyend se u mě nekoná. Jediný můj úspěch je to, že jsem zvládla vystudovat (Mgr.). Partnera nemám, proběhlo pár pokusů o seznámení z mé strany (internetové seznamky), ale nic nevyšlo. Za poslední dva roky se stýkám se spoustou nových lidí v různém věku v rámci práce, přesto jsem na žádného potenciálního partnera nenarazila, tak nevím, kde je chyba. Mívám chvíle, že se za to, jak jsem neschopná v partnerské oblasti, nenávidím. Závidím druhým, kteří mají funkční vztah. Závidím druhým, že mají jinou povahu, jiný temperament. Pak přijdou dny, kdy je mi to, že jsem single, tak nějak jedno a nepřemýšlím o tom. Snažím se držet doporučení dr. a psychologů, tj. vyplnit si čas smysluplnými koníčky, ty jsem si našla. Když jsme u těch koníčků, tak v rámci jednoho koníčku jezdím cca 4x za rok na srazy a taky jsem se tam s opačným pohlavím neseznámila.
Připadám si ve svých 28 letech stará, čas plyne, já se nikam neposunuju, mám pocit, jako by mi ujížděl vlak. A to o děti nechci.

Niky, moc Ti přeji, aby Ti bylo líp. Skoro věřím tomu, že kdybys našla nějakou tu práci - psychicky ne moc náročnou,snad by se to zlepšilo.
S nastupující depresí - přesně tak, jak to popisuješ - nadměrná potřeba spánku, pak všelijaké myšlenky..jsem se potýkala jen jednou v životě, k lékaři jsem nešla, ale trvalo to dlouho než mi bylo líp. Ovšem to jsem byla mladá, měla jsem celkově víc síly. Přesto to období bylo fakt hrozné. Mě tenkrát pomáhalo něco dělat - měla jsem  malé dítě - byla jsem na mateřské, takže jsem fungovat prostě musela. No a pak jakákoliv manuální práce, pokud možno mechanická.
A nejsi už třeba babička, že bys hlídala ve větší míře vnoučátka? Nebo co nějaké zvířátko? Kočka?

Dorka napsal(a):

Jak svoji stareckou depresi lecis?

Já Ti dám stařeckou depresi, bábo jedna :D

Chodím k psychině a beru nějaký prášky... Zoloft se to tuším jmenuje...

Děkuji vám všem, moc mi pomáháte. Vilemíno, zdravím tě a ráda tě tu zas vidím.
Dnes v novinách píšou, kolik firem v našem kraji shání marně lidi. Jsou to dělnická místa v automobil. průmyslu (30 km od nás), většinou na 3 směny. Ale některá prý jen na dvě směny. Za docela slušné (tedy pro mě) peníze - po zapracování kolem 20 tisíc.
Přemýšlím, jestli bych to psychicky dala. Kdyby ano, bylo by to řešení. Auto mám, dojíždět je sice protivné, ale u nás to takhle prostě je.

Docházím k názoru, že se zkusím nejdřív někde zaměstnat a to by mohlo vyřešit (nebo aspoň zmírnit) mou depresi. Obava, že mě to taky může srazit na kolena, tu je taky, ale snažím se na to nemyslet.

Judyno, vnoučata ještě nemám a zvířátko taky ne. A zvíře by mě momentálně omezovalo ve výběru práce (venčení apod.) Ale dík za příspěvek.

Niky123 napsal(a):

A zvíře by mě momentálně omezovalo ve výběru práce (venčení apod.) Ale dík za příspěvek.

Pokud nemáš odpor k hlodavcům, zkus si pořídit nějakého hlodavce. Jsou poměrně nenároční a udělají člověku spoustu radosti. Sama mám dva syrské křečky, vždycky se těším na večer, až se vzbudí, dělá mi obrovskou radost, když přešlapují před dvířky a chtějí jít ven. Ale chápu, že ne každý má hlodavce rád.

A zvíře by mě momentálně omezovalo ve výběru práce
Nemuselo by - už jsem párkrát "slavila úspěch" když jsem doporučila andulku. Nevenčí se, vydrží klidně sama, dá se ochočit a dokonce s tebou i pohovoří...

Andulky jsou velice společenští ptáčci, samota jim nesvědčí. Když andulku, tak jedině do páru. Pokud by byla samotná většinu dne, trápila by se. Pokud samotnou andulku, tak jedině pro člověka, který je většinu času s ní doma.

Niky123 napsal(a):

Dorka napsal(a):

Niki?

Davam meziradky...

Hele, neni pro tebe ted nejdulezitejsi NEJAKEJ CLOVEK ?!?

Bydlim v cihlovem, docela malem dome...
Naproti mam skolu...
Slysim tady spousty zvuku, deti, auta, dopravu, stekani jinych psu, z domu, ulice...
Promin mi to, nejsem vedma, guru jara, zadnej “duchovni“ fanda, ale... SZ. Udelej to, pls.

Dorko,

nevím, jestli jsem porozuměla tomu SZ - ale soukromá zpráva mi žádná nedorazila.

Máš svým způsobem pravdu s tím nějakým člověkem- po osamostatnění dětí se běžně asi nejdůležitějším člověkem stává zas partner. Jenže ten, co jsem si myslela, že je už napořád, se loni po sedmi letech se se mnou rozešel. Od jara zkouším seznámení přes internet. V létě mi svitla naděje - týden jsem měla pocit, že se snad i to štěstí unavilo a sedlo na mě, po týdnu nadějí se dotyčný projevil jako blb. Ale na ten týden (planých) nadějí vzpomínám, paradoxně to byl můj nejšťastnější týden v tomto roce, po pocitech deprese tehdy 7 dní ani památky...

Všechno je to jaksi propletené - deprese, chybějící partner i práce.Jak z toho ven? Asi vzít nějakou nenáročnou práci či brigádu, jak píše Helena. Nějakou práci vzít stejně dřív či později musím a na náročnou rozhodně psychicky nemám...

Partnera by som si nechala na koniec... Počula som takú zaujímavú myšlienku: keď sa stretnú dvaja šťastní a spokojní ľudia, ich šťastie sa znásobí. Keď sa stretnú dvaja zúfalci, znásobí sa ich zúfalstvo . No a jednému šťastnému a jednému zúfalému sa život môže zmeniť na to, kto "zvíťazí" - ten šťastnejší (ktorý potom, dúfajme, toho druhého "nakazí"), alebo naopak (platí dtto).
Ja by som určite zapracovala na sebe a hľadala si niečo - asi skoro čokoľvek - kde sa dostanem medzi ľudí. V depresii alebo aj len "depke" je asi najhoršie zastaviť sa, nič nerobiť a proplať sa vo sovjich stavoch. Nedá s atomu zarbániť inak, len is nájsť nejakú (aspoň minimálnu) náplň dňa "zvonka". Proste povinnosti, z ktorých sa nedá vykrútiť, nejaká zvládnuteľná pravidelnosť, režim dňa apod.

helena napsal(a):

A zvíře by mě momentálně omezovalo ve výběru práce
Nemuselo by - už jsem párkrát "slavila úspěch" když jsem doporučila andulku. Nevenčí se, vydrží klidně sama, dá se ochočit a dokonce s tebou i pohovoří... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Keby mala byť ale veľa sama, odporúčam radšej párik.. Síce si s tebou nepokecajú, ale úplne si vystačia sami. :jojo: Ja mám tri andule a jedného papagája a je to veselá cháska, na mne skoro nezávislá (cez dovolenku im chodili každý 2. deň dopĺňať pitie) a pritom príjemní spoločníci. Ale ani mačka nie je až také bremeno a keď sú dve, vystačia si úplne samy.

Všichni jste mi tady svými příspěvky moc pomohli, dva dny se cítím mnohem líp, možná jste mi poslali na dálku nějakou pozitivní energii (nejsem ezoterik, ale třeba na tom něco trochu je).
Tak se s vámi chci podělit o pokračování mého příběhu:

Na příští týden mám domluveno jednu schůzku - jde o nějaké místo asistentky, ale asi se z toho vyklube zas nějaké vnucování finančního poradenství :/

Ale objevila jsem inzerát a práci v domově pro seniory v blízkém městě. Mám tam taky domluvenu schůzku a zřejmě si tu práci na den zdarma vyzkouším. Moc mě to láká, vždy jsem ráda pomáhala lidem, a i v psychiatrické nemocnici, i když mi bylo zle, jsem stále vodila staroušky na záchod (těch tam bylo spousta, nevěděli kde jsou a stále hledali záchod nebo svůj pokoj.)

Pro sebe, ale i pro vás, si tady vypíšu plusy a mínusy:

Mínusy:
Práce psychicky i fyzicky náročná. Musela bych se naučit počítat se smrtí kolem sebe a s prací s bezmocnými.
Samozřejmě malé peníze - nástup 13000 hrubého.
Nutnost dodělat si kurz - to mi nevadí, ráda se učím.

Plusy: 12ti hodinové směny, ale jen přes den (ne noční). když už tedy budu dojíždět, tak klidně tam budu dýl.
Asi 16 směn za měsíc - tedy asi 14 dní v měsíci volno!!
Stálé místo až do důchodu,bez strachu z vyhození.
Práce s lidmi - vlastně spíš poslání.
5 týdnů dovolené.


Mám pocit, že by to mohlo být pro mě. Držte mi palce.Napíšu, jak to dopadlo. :hjarta: :pussa:

To je úžasné!
I to tvoje hodnoceni.
Palec nahoru...

Niky, to vypadá hezky. Držím palce. :par:

Niky, taky držím palce. Je to opravdu spíš poslání, protože jinak je to moc těžká práce za ostudný peníz - vzhledem k fyzické i psychické náročnosti.
I já o tom do budoucna trošku přemýšlím. Jenom nevím, jestli by to zvládly moje záda....

Držte mi palce.
Tfuj, tfuj, tfuj... zlom vaz

Už teď ti držím všechny palce.  :)

Niki, také moc držím palce! Myslím, že pro tebe (a vlastně pro každého) je lepší nepracovat v noci a tak podobně. Zarazilo mě to tvé pochopeni, nebo spíš dávání za pravdu tvému bývalému příteli, že se s tebou po dlouhé době rozešel kvůli tvé depresi. To od něj bylo hnusné a myslím, že bylo na místě být rozzlobená.
Tak hodně zdaru! :jojo:

Držím päste... moja kamoška sa takto pred nedávnom (cca poldruha roka) rekvalifikovala - v 47mich - a je šťastná a spokojná, určite spokojnejšia ako predtým v povolaní obchodníčky. Ale ona hovorí, že starých ľudí mala odjakživa rada a rada s nimi trávievala čas. Takže sa vlastne v tomto "našla".

Barča napsal(a):

Niki, také moc držím palce! Myslím, že pro tebe (a vlastně pro každého) je lepší nepracovat v noci a tak podobně. Zarazilo mě to tvé pochopeni, nebo spíš dávání za pravdu tvému bývalému příteli, že se s tebou po dlouhé době rozešel kvůli tvé depresi. To od něj bylo hnusné a myslím, že bylo na místě být rozzlobená.
Tak hodně zdaru! :jojo:

Já Niki rozumím... teda jejímu "pochopeni".
Kdybych byla nemocná nebo jinak běžnýho života neschopná, taky bych si nepřála, aby se mnou někdo byl jen "z povinnosti"... z pocitu, že "se to tak dělá". nebo nedejbože "co by tomu řekli lidi".

Tak první zprávy "z bojiště" :) :
Včera jsem si byla práci pečovatelky vyzkoušet. Myslím, že to zvládnu. Byli se mnou, co vím spokojení, i když verdikt ano/ne se dozvím až v úterý. Dnes tam mají na zkoušku další 2 adeptky, ale vím, že chtějí přijmout 2 lidi a zřejmě i třetího, jako náhradu za paní, která tam pracuje, ale jsou s ní nespokojení.

Dojmy? Převážně pozitivní, jen trošku smíšené: Je to těžká práce (fyz.i psych.), ale nesmírně potřebná. Je to spíš poslání. Budu ji dělat ráda a jak nejlíp umím (samozřejmě - jestli mě tedy vezmou!).

Ale cítím i kousek hořkosti, smutku za sebe: má SŠ, VŠ a jazykové a další kurzy, co mám, tu nejsou k ničemu. Já pracovat jednoznačně chci, ale když pro mě tahle společnost nemá v mých padesáti místo aspoň vzdáleně příslušné mé kvalifikaci, je to škoda i pro ni, vyhozené peníze za mé vzdělání...

Jsem ráda, že přestanu žít z úspor a že z těch 13 000 hrubého to základní poplatím. Zaplaťpábmu, že děti už jsou vystudované a dobře do života postavené....
Díky vám všem za podporu, držte mi v úterý palce, protože kdyby mi řekli, že mě ani sem neberou, tak to by mě strašlivě skříslo, jen co to teď píšu, tak mi vytryskly slzy.... Ale snad to vyjde a já zas budu tak nějak potřebná a schopná si sama vydělat aspoň  na to základní živobytí.

Niky123 napsal(a):

Píšu to sem na Psychologickou, protože se s touhle situací potřebuju srovnat psychicky.

Jsem sice VŠ, ale hned po škole jsem začla pracovat v jiném oboru. V takovém, který dnes prakticky z vnějších důvodů zanikl. Z původního vzdělání už nevím fakt nic a z toho, co jsem 25 let vykonávala, jsou nabyté odborné zkušenosti k ničemu. Mám sice organizační schopnosti a domluvím se AJ a NJ, ale to dnes má skoro každý vycházející středoškolák.

Aby to nebylo "tak snadné" ;) :/ , jsem v období přechodu, což se u mě projevilo dvěma depresivními epizodami, z čehož tu druhou vyvolal právě stres z nástupu do nové práce. Mám prý určitou poruchu adaptace. Jelikož jsem podvakrát byla s depresí 2 měsíce v nemocnici, mám si prý najít práci bez stresu. Jenže - jaká práce je dnes bez stresu?? A kde ji vzít??
A jsem z malého města a o mých pobytech v nemocnici  s depresí se tu mezi lidmi ví.

Zatím zažívám samá odmítnutí, už docela dlouho. Potřebuji tohle pbdobí nějak zvládnout a nezhroutit se potřetí.
Budu ráda za každý podnět, radu zkušenost od vás. Dík.

Zbytečně se podceňujete. Řada dnešních, hlavně placených VŠ má mnohem nižší úroveň, než ty před rokem 1989. Podobné a ještě horší to je s úrovní školství středoškolského. Takže "každý vycházející středoškolák" je na tom s těmi jazyky co popisujete statisticky hůře, než předpokládáte. Znám několik "nových" maturantů a znalost a schopnost reálně se domluvit  vámi uvedenými jazyky je děsivá, až žádná. Takže opakuji, nepodceňujte se. Dnešní vzdělávací systém nevyrábí chytřejší lidi, ba právě naopak. Hlavu vzhůru!!

Niky, držím palce. Ještě se zeptám - to budeš pracovat v domově důchodců nebo budeš pomáhat v domácnosti? Jedna moje kamarádka se dala taky na tuto dráhu, ale v domově důchodců vydržela jen měsíc. Teď jezdí za konkrétními lidmi k nim domů a je to prý lepší.
Ten plat je opravdu ostudný. Ale já vím, že je takový.....

Judyno, je to velký domov důchodců asi o 120 lidech. Já bych byla (budu? jestli mě tedy vezmou) na patře, kde většina lidí je s těžkou demencí. Asi polovička z nich jsou bezmocní ležící, musí se přebalovat, krmit, některým i se pití dává injekční stříkačkou (samozřejmě bez jehly) přímo do pusy, protože se už nemůžou napít normálně a nezvládnou to ani brčkem. Spíš to tu vypadá jako nějaká LDNka. Nic veselého. Ale vidím, jak někteří i z těch ležících občas reagují na vlídné slovo...
Ta práce má smysl a doufám, že mě vezmou a budu tady něco těm stařenkám a starouškům platná.
Využiju tady svou empatii, které mám od přírody dost. Ale ostatní části mých schopností a vzdělání tady budou ležet ladem.... :(  :kapitulation:

carlosi, s tím mým podceňování máte pravdu. Po x pracovních odmítnutích se fakt cítím jako prašivý pes a sebevědomí je na bodu mrazu. A navíc - deprese se sama projevuje nulovým sebevědomím, je to vlastně jeden z příznaků deprese.

Možná část středoškoláků na tom s těmi jazyky moc dobře není (tedy ti, co na učení kašlali). Ale většina z nich prošla zahraničními pobyty , kursy s rodilými mluvčími apod., takže kam se na ně jazykově hrabu....

Držte mi prosím v úterý palce, ať mě neodmítnou....

A jedna dost podstatná zpráva - psychicky je mi líp, cítím se už asi 3 dny normálně a skoro radostně - přes seznamku jsem někoho našla, zatím je to úplně na počátku, ale je tady určitá naděje..... :hjarta:

Čau
Udělej si kurz pečovatelky /zdarma od ÚP/ : jsi sama, znáš jazyky - v Německu tě vezmou za 50 000 + ubytování a strava. Oficiálně, s pojištěním. Stačí hledat. V Norsku (tam Aj) až  90 000. Hledej sama, nebo přes agenturu.
14 dní pracuješ /jsi v domě nonstop se starouškem / - 14 dní volno. Ale může to být i jinak. Je to něco jako operka - ale starší a pro starší.
Této práce si tam moc váží a obzvlášť si pochvalují ženy z ČR a SR, jsou empatičtější, laskavější ... .
V 50 jsem se rozvedla, odešla z postu ředitelky a život se mi obrátil naruby. Prošla jsem si peklem, depresí, byla jsem na kolenou. Po vzpamatování se studuji VŠ, podnikám a nový partner mě na rukou nosí /já ho tedy také rozmazluji jak můžu/.
Je to tvoje volba jak půjdeš dál. Pokud můžeš, odcestuj, vydělej si ať si v důchodu můžeš užívat. Jestli tedy tě nezakoukáš do nějakého cizince. Drž se, bojuj, neztrácej čas a sílu pro 20 000 ze kterých 5 projezdíš:rock:.

Niki, drzim palce, aby te vzali...
Jsem pecovatelkou uz patym rokem, doprovazet stare nemocne lidi na “posledni ceste“ je tezka prace, narocna fyzicky i psychicky, nedocenena u nas, ale velmi potrebna...
Mit kurz je dobre, ale ne nutne, nezbytne je “mit to v sobe“, a to ty, podle mne mas /soude podle toho, jak o svem mysleni a nadseni pises.../
Je to poslani, a cest a dar ho vykonavat...
Tak at se dari...

PS: A tve schopnosti, kt. povazujes za nevyuzite, muzes vyuzit jinak, treba ve volnem case, jako prekladatelka treba, nebo soukrome hodiny?

Mam velkou radost, ze se citis lip...
Tak se nenech odradit ani pripadnym nezdarem, a bojuj dal...

Juliano, obdivuji tě, ale na tebou navrhovanou cestu nemám odvahu a asi ani povahu. Jsem citově vázaná na svůj dům, zahradu a moji rodiče budou časem taky potřebovat podporu (79 a 76 let).
Víš, takový život jako popisuješ, jsem vedla hodně let, byla jsem tak trochu motorová myš, zvládla jsem to dost let, ale pak mě porazila první epizoda deprese a v nemocnici mi radili - hlavně zvolnit.

Vlastně bych chtěla žít takový "normální, obyčejný" život - chodit někam do práce, žít ve svém domě, kde jsem ráda, mít prima partnera (na obzoru se objevila naděje... :par: ), chodit na výlety a prožívat s partnerem společný hezký život....

Dorko, ty jsi ten správný typ na pečovatelku. Jestli mě vezmou, chtěla bych nasát tvůj optimismus a přirozenou radost ze života a to předávat těm starouškům.... :pussa:

Myslim, ze zatim ani netusis, kolik toho oni dokazou DAT TOBE. Ja osobne to vsecko /i to negativni od vecnych “zatrpklych morousu“/, povazuju za zazrak a uzasny obrovsky dar...

Myslím, že legálně dělat pečovatelku v zahraničí lze do 40 let. Má příbuzná tam pracovala. Vydělala si velice slušně a jak tu děvčata říkají, 14 dní práce tam, 14 dní doma volno. na starosti jednu starou osobu s jídlem, podáváním léků, vycházkami, předčítáním, a tak. Rodina velice vděčná a uznalá - oni museli do práce a nemohli se o přestárlého osamoceného rodiče celodenně starat. Připouštím, ne každý je toho schopen jak u vlastních lidí, tak u těch služebně přidělených. Všichni vědí, že to stejně skončí odchodem toho opečovávaného. Tady se happy endu nedočkáš.
Přeji Ti Niki, aby Tě přijali, abys tam obstála a aby Tě to obohatilo.
Až budeš muset s rodiči zůstat doma, nezapomeň, že je to finančně ohodnoceno, ta celodenní péče, a že se to počítá do důchodu. Moje kamarádka o oba rodiče pečovala a měsíčně na tom byla lépe, než když chodila do práce. Byli ale s odpuštěním ležáci, ale ona to pro ně udělala  ráda.

kalupinka napsal(a):

Myslím, že legálně dělat pečovatelku v zahraničí lze do 40 let. Má příbuzná tam pracovala. Vydělala si velice slušně a jak tu děvčata říkají, 14 dní práce tam, 14 dní doma volno. na starosti jednu starou osobu s jídlem, podáváním léků, vycházkami, předčítáním, a tak. Rodina velice vděčná a uznalá - oni museli do práce a nemohli se o přestárlého osamoceného rodiče celodenně starat. Připouštím, ne každý je toho schopen jak u vlastních lidí, tak u těch služebně přidělených. Všichni vědí, že to stejně skončí odchodem toho opečovávaného. Tady se happy endu nedočkáš.
Přeji Ti Niki, aby Tě přijali, abys tam obstála a aby Tě to obohatilo.
Až budeš muset s rodiči zůstat doma, nezapomeň, že je to finančně ohodnoceno, ta celodenní péče, a že se to počítá do důchodu. Moje kamarádka o oba rodiče pečovala a měsíčně na tom byla lépe, než když chodila do práce. Byli ale s odpuštěním ležáci, ale ona to pro ně udělala  ráda.

Legálně lze dělat pečovatelku v zahraničí v jakémkoliv věku, když to žena zvládá. Stejně jako u nás.

kalupinka napsal(a):

Myslím, že legálně dělat pečovatelku v zahraničí lze do 40 let. Má příbuzná tam pracovala. Vydělala si velice slušně a jak tu děvčata říkají, 14 dní práce tam, 14 dní doma volno. na starosti jednu starou osobu s jídlem, podáváním léků, vycházkami, předčítáním, a tak. Rodina velice vděčná a uznalá - oni museli do práce a nemohli se o přestárlého osamoceného rodiče celodenně starat. Připouštím, ne každý je toho schopen jak u vlastních lidí, tak u těch služebně přidělených. Všichni vědí, že to stejně skončí odchodem toho opečovávaného. Tady se happy endu nedočkáš.
Přeji Ti Niki, aby Tě přijali, abys tam obstála a aby Tě to obohatilo.
Až budeš muset s rodiči zůstat doma, nezapomeň, že je to finančně ohodnoceno, ta celodenní péče, a že se to počítá do důchodu. Moje kamarádka o oba rodiče pečovala a měsíčně na tom byla lépe, než když chodila do práce. Byli ale s odpuštěním ležáci, ale ona to pro ně udělala  ráda.

Kamarátka 45+ pracovala legálne niekoľko rokov vonku, starala sa o individuálnych starkých - o nikoho teda tak dlho, aby jej zomrel (ani tá 92-ročná pani z Berlína). Teraz, po presťahovaní, sa rozhodla robiť u nich v obci v diakonickom domove seniorov, kam - citujem - "môžem dobehnúť v papučiach". Spokojná ja predtým, aj teraz.

Áno, tak to je, keď tá dušička, čo “doprevádza“, je milujúca a milovaná...

Tehdy před 20 lety příbuzná myslím říkala, že zdravotní sestry agentura doporučuje pouze do 40 let. Nevím, jak to je nyní. Ona ale poskytovala i komplexní zdravotnický servis - injekce atd. Zdravotnice, která vařila,  ale to bylo tak nějak navíc. Hlavně potřebovali, aby s člověkem byla, mluvila, krmila ho a celkově obstarala. Vzala na vozíku ven, atd. No, vydělala si na dům a po té 40 si našla už práci tady. Ona se chopila té příležitosti krátce po revoluci. Mohla si to dovolit, její rodiče žili s nimi v domě a že byli na tom zdravotně dobře, děti byly obstarané. ZŠ měly v místě a manžel fungoval jako dobrý táta. ta rodina bez ní 2 týdny vydržela a pak byla s nimi 2 týdny denně a užila si je všechny. Musím říct, že ty dvě nebo tři rodiny s ní byly spokojené a nemohly si ji vynachválit. Raději zaplatili péči o svého starouška, než aby zůstali doma, zaprvé by museli zdravotnickou službu zaplatit a to asi hezky dostatečně těm v zdravotníkům v Rakouskum a zadruhé by museli pustit svoji práci a nikdo by jim asi nedal ani korunu. Myslím, že si příbuzná velice dobře spočítala, že jako zdravotní sestra zde by měla třetinu, čtvrtinu toho příjmu a o volnu ani nemluvě. Ty rodiny ji braly jako svého člena a když jeden klient zemřel, byla s nimi v první řadě na pohřbu jako skutečný člen rodiny. Ono obstarat kompletně člověka přes 80 rok dva tři čtyři...ať doma, tak v cizině - je oboje zápřahem.

nebo dělat doma dočasnou pěstounskou péči - od porodnice do asi jednoho roku dítěte. Asi 25 měsíčně. Ale je tam spousta požadavků ... třeba to zamítli, protože žadatelka měla také malé dítě /asi 5 let/ a prý by se tak nevěnovala svěřenému dítěti.
tak zvažuj, jsi ve velké výhodě když nepečuješ o děti. pokud nemáš odvahu "skočit", tak si to převaluj v hlavě, představuj, čti si příběhy žen. zkus to - až pak uvažuj o fleku pokladní /s VŠ a jazyky/. i když i tam si prý bez maturity neškrtneš.
POMOŽ SI A BUDE TI POMOŽENO. Funguje to, fakt.

Tak snad má můj příběh happy end: Vzali mě. :storstark:
Dnes jsem začala obíhat nezbytné vstupní procedury a někdy příští týden začnu doopravdy. Cítím tu práci jako kotvu, mám aspoň nějakou jistotu a pocit, že se sama uživím.
Budu tu práci dělat co nejlíp a přitom se budu poohlížet po něčem lépe placeném.

Deprese, zdá se, zázračně ustoupila, cítím se pár dní už normálně, radostně. Ale to není jen jistotou práce, ale i nadějí na hezký vztah, někoho jsem poznala přes seznamku :hjarta: . Kéž by to všechno vyšlo.

:supr:

Niky, super.

Niky, na  :storstark:

Jooo! Preju schopnost DAT a “prijmout“, co to jde...
Pak treba poznas, ze vic neni potreba..

Držím palce. Dávej si na sebe pozor! Jestlis jela, jak motorová myš, možná jsi k sobě bezohledná a máš sklon k vyhoření. A jestli půjdeš na to oddělení, o kterém jsi psala, je to nejtěžší. Starej se dobře o svou, tak blbě zvanou, duševní hygienu.

Niky, to je moc prima.
Dobré by bylo pracovat ještě na psychice. Aby ne/existence tvé deprese nebyla závislá na ne/existenci partnera.

Mnohonásobné odmítnutí může být sice depresivní, ovšem ve skutečnosti znamená spíše to, že se na jednu pozici hlásí příliš mnoho lidí. Neznamená to tedy nejspíš to, že se na pozici vyloženě nehodíte, nebo byste na ní neměla! Od určitého množství uchazečů to totiž pak už těžko někdo kvalifikovaně pozná. Naopak často dojde k tomu, že vyberou osobu neschopnou a za chvíli shání další.

Eva. napsal(a):

Niky, to je moc prima.
Dobré by bylo pracovat ještě na psychice. Aby ne/existence tvé deprese nebyla závislá na ne/existenci partnera.

ano, to je pravda!

Ještě bych dodala, že nejen psychika, ale i po fyzické stránce je tato práce těžká, ta moje známá nezvládala noční služby - že tam byla sama  a při manipulaci s klienty jí vypovídala záda....

Prosim, nestraste ji...
Po kratke dobe zkusenosti (a jestli dostane dobreho “zaucovatele“), sama prijde na finty, jak starecky polohovat a manipulovat s nima tak, aby sama sobe neublizovala...

Já (doufám) nestraším. Obecně si myslím, že práce se starými lidmi je fajn, a vůbec si nemyslím, že s nimi člověk jakkoli "zahazuje" vzdělání. Naopak, někteří jsou daleko vzdělanější, navíc zkušenější a člověk se od nich může spoustu dozvědět. I ti Nikyni alzheimeroví pacienti bývají spolehlivě usazení ve své profesi a tyto návyky jim vydrží ještě hluboko do nemoci. A ještě i ke konci mívají "jasné chvilky", ty jsou ale svým způsobem nejbolestnější - měla jsem dojem, že v tu chvíli vědí, jak jsou na tom zle, bolelo mě jejich vědomí i to, že za okamžik to zase pomine a ten kdysi brilantní mozek se ponoří do mlh.
Na druhou stranu je neuvěřitelně zajímavé a vzrušující sledovat stopy paměti, díky tomu budeš vnímat i svou. Možná stejně jako já zjistíš, žes o ní měla naprosto mylné představy. K tomu (ale i ke komunikaci a dobrému zacházení) je třeba se co nejvíc seznamovat s příbuznými a přáteli těch "svých", nechat si od nich vyprávět, nechat si o nich vyprávět.
Je to ohromně zajímavá a naplňující práce, jen je opravdu třeba na sebe dbát. Když to neuděláš, tak ubližuješ nejen sobě, ale i těm "svým", a ti za to nemohou. Před několika lety jsem měla maminku chvíli v LDN a když jsem tam sledovala ty sestry a sanitářky a sanitáře, říkala jsem si, že než tady trápit pacienty i sebe tou lhostejností a znechuceností, radši bych jim dala nějaké štědré sociální dávky, ale ať přestanou takhle škodit, říkala jsem si, že i nic je snad lepší, než tohle.
A co se manipulace se stařečky týče, také je dobré být pozorná a vynalézavá a "zdržet se" třeba s nastavením postele na jinou- vhodnější - výšku, když něco dělám. Mně hodně dala porada s fyzioterapeuty, jak správně co dělat. A důležité je taky neostýchat se požádat o pomoc muže. Často je alespoň pár asistentů nebo sanitářů, občas mizí, aby nebyli obtěžováni - tak nelenit, najít a obtěžovat. Když člověk vidí, jak zvládnou levou zadní to, s čím by se žena dřela ...... samozřejmě před tím dámy (i pány) pečlivě odít, či přikrýt, aby se nepropadaly/i studem.

pacienti bývají spolehlivě usazení ve své profesi a tyto návyky jim vydrží ještě hluboko do nemoci
Jak jsem to čtla, hned jsem si vzpomněla na tuhla paní doktorku:
Bývalá lékařka trpící Alzheimerem zachránila lidský život...
„Ačkoli sama trpí Alzheimerovou chorobou v posledním stadiu, a tudíž si sama vůbec neuvědomuje, že je odbornou lékařkou, její instinkty v tuto chvíli zafungovaly naprosto správně,“
http://www.kafe.cz/rodina-a-domov/byval … g4FNn3Odyo

Ano. Je to asi tak, jak Barča píše - pečovat o sebe po všech stránkách. Akorát s těmi asistenty - no asi jak kde. Ta  moje známá na tu fyzickou práci byla sama nebo ještě s jednou paní....Je zajímavé, že práci v domově důchodců fyzicky ani psychicky nezvládla, ale dělá pečovatelku po domácnostech a tam je moc spokojená. A její klienti prý také. I když má taky ležáky.

Ptz. kdyz ji v domove, rsp. LDN-ce nebo pod. nikdo nepomuze (aspon fyzicky), tak je to fakt “o hubu“ = zdravi, psych. i fyz., ...Kdyz ma na starosti vic lidi...
V domacnosti, kde je jeden, dva starousci, rychle najde zpusob, jak sebe nevycerpat a jim pomoct a zivutek ulehcit a zprijemnit na maximum, co jde...

Eva. napsal(a):

Niky, to je moc prima.
Dobré by bylo pracovat ještě na psychice. Aby ne/existence tvé deprese nebyla závislá na ne/existenci partnera.

Evo, ne/existence mé deprese nikdy nebyla a není závislá na ne/existenci partnera. V době, kdy jsem prožila své 2 depresivní epizody, jsem právě partnera ještě měla, a fakt mě podržel. Nikdy mu to nezapomenu. Rozešel se se mnou až později.
Ale samozřejmě - osamělost mi na náladě a životní pohodě nepřidávala, to ale nepřidává nikomu.

Barčo, nikdy jsem si nemyslela, že by práce se starými lidmi byla nějak podřadná. Je strašně záslužná, to vím, i to, že od nich člověk ještě leccos může odkoukat apod. Ale SŠ, VŠ nebo dokonce jazyky člověk nevyužije (pokud tedy nejde pracovat do zahraničí).

Zítra mám jít k závodní doktorce, s výpisem z mé zdravotní dokumentace. Bohužel, mám v ní napsanou poznámku - depresivní sy (nevím, zda ta zkratka sy znamená stavy, sklony nebo co přesně) a mám tam vypsané léky na depresi, které beru.
Tak se trošku toho zítřka bojím, aby mi závodní doktorka neřekla - máte depresi, tak se na tuhle práci nehodíte, nebereme vás... :(

Sy jako symptomy?
Kdyz se lecis, problem by to byt nemel.
Lekar konstatuje stav a doporucuje, nebo ne. Kdyz nedoporuci, ver, ze vi proc.

Sy jako syndrom.

Pokračování mé story: Do toho domova důchodců jsem byla přijata, nastoupila jsem tam plna odhodlání. Po třech dnech jsem to bohužel musela vzdát. Nezvládala jsem to ani fyzicky - namožená záda, nemožnost hnout s těžšími pacienty, ale ani psychicky. Ta bezmoc, když jsem třeba ošetřovala klienty nekomunikující a nebo mluvící z cesty, ale hlavně stres - přebalujete jednoho, ale do toho vám zvoní alarm od dalších a mezitím máte rozdávat obědy a krmit klienty.... A vize toho, že když je chřipkové období nebo doba dovolených, tak na celém patře slouží i jediná pečovatelka (místo tří, které tam oficiálně mají být).
Skláním se až k zemi k ženským, které tam pracují a které to zvládají. Já na to bohužel nemám... :( :grater:

Jediné pozitivum minulých dní - nový přítel mě neuvěřitelně podporuje. :pussa:  :hjarta: Tak si říkám - zaplaťpámbu, že mi ho osud nadělil.
Mimo jiné - bydlí v blízkém větším městě. Takže nyní rozhazuji sítě dál a obvolávám a obesílám inzeráty přednostně v jeho bydlišti, abychom v případě nalezení práce v jeho městě bydleli spolu.

Dnes už jsem jakž takž smířená se svým neúspěchem v tom domově důchodců, ale v předchozích dnech mi bylo psychicky zle, byla jsem rozhozená a celá rozklepaná....
Už je mi líp (asi i díky navýšeným lékům od psychiatra a budu zkrátka bojovat dál.....

Nevadi, Niki, kazda zkusenost dobra, ne?
Vis, na to zvedani a manipulaci jsou ruzne “vychytavky a finty“, meli ti to aspon ukazat... Ale to je uz ted jedno. Hledej dal,drzim palce...

Dorko, ano, určitě mi to něco dalo: Budu si o to víc vážit života a zdraví. A pečovatelek, co to dělají, ty by si zasloužily svatozář. Moc si jich vážím, i Tebe, samozřejmě.

Bohužel mi to taky něco vzalo - zase další kousek mého chatrného sebevědomí.... :(

Vychytávky a grify mi tam ukazovali, ale jelikož jsem spíš drobné postavy (62 kg), tak ani s grify stokilového chlapa na posteli prostě  neposunu, neobrátím na bok a na tom boku při přebalování jednou rukou neudržím. :( :kapitulation:

Práce ošetřovatelky je velmi těžká, náročná psychicky i fyzicky. Obdivuju ženy, které ji dělají. Jsem sebekritická a to bych opravdu nezvládla.
Držím palce při dalším hledání, Niky.
Jen jsem se pozastavila - já bych se do sestěhovávání po tak krátké známosti a v našem věku už nehrnula. Nechala bych tomu nejdříve nějaký čas, nejmíň rok, spíš víc... Už jsem opatrná. Ale to je můj názor a postoj, možná ty to máš jinak.

Eva. napsal(a):

Práce ošetřovatelky je velmi těžká, náročná psychicky i fyzicky. Obdivuju ženy, které ji dělají. Jsem sebekritická a to bych opravdu nezvládla.
Držím palce při dalším hledání, Niky.
Jen jsem se pozastavila - já bych se do sestěhovávání po tak krátké známosti a v našem věku už nehrnula. Nechala bych tomu nejdříve nějaký čas, nejmíň rok, spíš víc... Už jsem opatrná. Ale to je můj názor a postoj, možná ty to máš jinak.

Já jsem si myslela, že ta práce je hlavně o schopnosti empatie, a tu já mám.
Ale jsem ráda, že jsem to aspoň zkusila, aspoň to mám ověřené, že tudy to nepůjde.

Co se týká toho sestěhování, asi jsem to předtím špatně napsala. Myslela jsem to tak - z okolních několika větších měst (v našem malém městě práce není) se při hledání soustředím hlavně na to město, kde bydlí můj přítel. Mohla bych u něj být  hodně často, což bychom si oba přáli. Svůj byt v rodinném domku bych si samozřejmě ponechala, mohli bychom sem jezdit třeba na víkendy.

Ano, Majko, chapu te. Taky ve mne “hrklo“, ale ne kvuli nesestehovat se, ale kvuli memu nastaveni “laska bud je, nebo neni“, takze VERIT!A doufat, obrovska a riskantni investice...
Niki je fajn! Da to!
Ja ji verim... A moooc fandim...

Niky123, prostě jsi to zkusila, udělala pro to, co šlo, takže hlavu vzhůru a jde se dál. Takhle fyzicky i psychicky náročnou práci nezvládne každý a já bych ji taky nemohla dělat. Jako jistě řada z nás ostatních. Zkus nehledat práci na plný úvazek, ale třeba krátkodobý záskok či brigádu. Tam zjistíš, co by Tě bavilo a co by Ti šlo. Člověka mohou uspokojit i menší cíle, než je plný úvazek na dobu neurčitou a hned na první pokus. Hodně štěstí a síly.

Niky, dopadla jsi stejně jako moje známá, o které sjem Ti před časem psala. A snažila jsem se psát opatrně, abych Tě neodradila. Ani ona to nedala fyzicky ani psychicky. Ale jako pečovatelka chodící do domácností pracuje dál - tam je spokojená. Je to prý daleko přijatelnější. Tak možná bys to mohla zkusit taky tak.
Nic si nevyčítej, ta práce je tak těžká, že plat 13 000 hrubého je HRUBÝM výsměchem.

To teda je :usch:

Plat trinact tacu - hruby vysmech, no...

Ja “zacla“ az po “odchazeni“, umirani a smrti me mamy.
Trosku jsem do te problematiky musela nahlednout, kdyz ona na “posledni ceste“ potrebovala moji pomoc.
Nikdy predtim jsem se nicim podobnym nezabyvala...
Kdyz jsem cekala svoji druhou dceru, jeste na Slovensku /1984/, ma “druha maminka“ a nejlepsi kamaradka opatrovala sveho tchana, lezaka, ve sve domacnosti...
Ja citila tu obrovskou peci a snahu, ac za docela slozitych podminek /sama cekala sve druhe dite/, vnimala ji, ale neprozivala jsem to tak hluboce, jako kdyz se to tykalo mne...
Kdyz s moji mamou zacinalo byt zle, chodila jsem za ni, jak to jen bylo mozne. Kdyz zaclo byt HODNE zle, objednala jsem sluzbu dostupnou od VZP. Kdyz uz to nestacilo, opustila jsem zamestnani, kt.me a dceru zivilo, pracovala jsem doma a mamu navstevovala a osetrovala dle moznosti, ktere jsem v te dobe pobazobala za dostacujici...

Rozhodne si musim poridit int.domu, pac psat neco “veledule“ na stupid robotu-chytrem mobilu s pididisplayem je narocny...

Jen jsem chtela rict, ze po opusteni “dobrych vydelku ve fabrice“ a doprovazeni mamy na posledni ceste jsem prehodnotila svuj zebricek hodnot a nastoupila k pecovatelske sluzbe...
Nejdriv z pocitu viny, ze jsem pro mamu neudelala vsecko, pozdeji jsem pochopila, ze JSEM TADY TED PRO TY, CO ME POTREBUJI....

Jo, ja vlastne chtela psat k tomu “směšnému“ platu...
Na fabrice jsem mela prumer cca 17tis. Ok. Slusne, i kdyz ne, jak pisou podle “prumer.platu v CR“, ok,ok...
Drela jsem jako blbec, ale mohla jsem zaplatit najem,  pokryt sve a dcery zakladni potreby...

Pak jsem “klesla“ na zhruba polovinu svych predchozich prijmu...
Jo, jo, nikdy me to nemrzelo!
U nove prace pecovatelky jsem mela cca 10 tis. /soukr.firma/, pak u nynejsi vydelky v hodinovce zalezici na poctu hodin u klientu..., nekdy 4 tacy a nekdy 12...

Ale nikdy jsem v dobe sve “asistencni sluzby“ nepremyslela a nezapochybovala o tom, ze bych kvuli smesnemu ohodnoceni sve starousky opustila...

No tak pokud s tím platem vyžiješ, tak není nad to dělat práci, která tě naplńuje. Ale přesto si myslím, že plat 13 000 hrubého je za tuto práci prostě ostudný - obecně.

Ta moje známá pracuje pod charitou, takže má asi taky míń. Ona mi to jednou říkala, ale já to zapomněla. Ale ona žádnou jinou práci u nás nesehnala a nakonec v tom našla zalíbení a baví jí to. Navíc její manžel pracuje taky, takže se oba uživí. Ona má sice úplně jinou profesi, ale udělala si přes rpacák nějakou rekvalifikaci na pečovatelku - myslím to trvalo půl roku. Jinak by ji nezaměstnali.

Dorka napsal(a):

Ale nikdy jsem v dobe sve “asistencni sluzby“ nepremyslela a nezapochybovala o tom, ze bych kvuli smesnemu ohodnoceni sve starousky opustila...

Právě. To máš jako s archeologií. Proto je v tom tak málo peněz - dělají to nadšenci, kteří řeší peníze až naposled.....

Jo, asi tak...

To by sa ale dalo možno napísať aj o školstve a ďalších odboroch... :-(

Vůbec jsem netušila, že jsou archeologové špatně placení. A přitom zbytečně, protože je jich relativně málo, takže by neubylo.

Selima napsal(a):

To by sa ale dalo možno napísať aj o školstve a ďalších odboroch... :-(

To hej.....napríklad hasiči :rolleyes:

Barčo, ke sklonku kariéry se vším, včetně příplatku za vedoucí pozici například - dvacka hrubýho :/ Aspoň před pár lety, kdy jsem končila - možná se to od té doby zlepšilo, ale pochybuju.
Takoví logopedi, například, taky ňamůza....tedy, pokud nemáš soukromou praxi. Ale na tu jsou licence a těch je omezený počet.

Lupi, ty jsi ARCHEOLOZKA???
Oou!!!
Tak to klobouk dolu a palec nahoru!!!

Ja vlastne ani nevim, co, nebo kdo jsem.
Ale nejvic, jak sama sebe vnimam, na “sklonku sveho pracovniho zivota“, jsem asi ta “markytanka“...
Ja vim, ze takove zamestnani ani povolani ani funkce uz dnes neni, ale ja ji jsem...

Nejsem už nic, Viki :) a nebyla jsem ani archeoložka, jen střední personál. Jsem vystudovaná restaurátorka textilu, jenže tam nebyla práce a když už byla, tak už jsme byla uchycená na archeologickým odboru.

Markytánka je náhodou moc pěkný! :supr:

Neeee. Markytánka neeeee.

To LM, uaa, krasny... !!! Mankote!!! Textil! Stare saticky...
A nejenom...
Uaa na entou!

Proc, Dzudy, markytanku ne???
Ja se v ni shledala, ac udivena..., ale ta “role“, zamereni, naplneni, poslani..., je mi nejbliz...
Markytanka NENI STETKA!
Je sluzebnicí...
Tou sikovnou...

Já myslím, že právě původně to vůbec nebylo označení štětky s vojskem jdoucí, ale spíš zdravotnice v poli, nebo tak nějak.

No Viki, já jsem to vlastně nikdy nedělala, jen na škole, pže jak říkám, tehdy bylo snad jedno, nebo dvě certifikovaný místa, samozřejmě obsazený až do důchodu příslušné restaurátorky :cool:
No a mimo Prahu jsem popravdě nepátrala, nikam daleko se mi nechtělo.

Jo. Zenska pro vsechno. Bez ni by se neobesli...

Markytánka - štětka ne. Ona existuje i mužská varianta a je to od slova "trhovec". Prodávala vojákům jídlo a drobné předměty, popřípadě poskytovala zdravotnické služby a jiné.
Ale jestli ti je toto Dorko nejblíž, jak jsi psala, proč ne.
To neee patřilo mně. Já bych markytánkou být nechtěla.

Když sleduji tolik let Dorčin život, opravdu je to taková markytánka. Prostě si takové chlapy přitahuje.
Mě to neláká, raději bych skutečného MUŽE, co se bude starat o mě a bude mě hýčkat, než dělat nějakému markytánku. :)

Eva. napsal(a):

Když sleduji tolik let Dorčin život, opravdu je to taková markytánka. Prostě si takové chlapy přitahuje.
Mě to neláká, raději bych skutečného MUŽE, co se bude starat o mě a bude mě hýčkat, než dělat nějakému markytánku. :)

Radeji bys.....ale, zatim se neobjevil.  Me tohle, "ja chci muze, ktery me bude hyckat" pripada jako urputne sneni nejakych holcicek o princi na bilem koni.

Kdy jindy, než na stáří si dopřát prince na bílém koni? Když už většina žen ví, co chce. Anebo přinejmenším, co nechce.
A když princ nepřijede, anebo nebude mít bílého koně, ani tak se nic nestane. :) Život je i tak krásný. :jojo:

V mých očích je Dorka markytánka v tom nejlepším slova smyslu:
Budu-li ve stáří odkázána na cizí pomoc, přála bych si, aby o mě pečovala ona nebo někdo jí typově podobný.  :par: :godlike: :supr:

Ja vam dekuju, drahe babinetky. Jen trochu poopravim Majcino 'ona je pritahuje'..., hm, je fakt, ze oni /ti péče potrebni/, to hned vycitej. A netyka se to jen mužů... Jsem proste nastavena a vzdy pripravena pomahat a pecovat... Tim padem lehce zneuzitelna, ptz. “v kazdem vidim slunce“, a rada bych, aby horelo...
Nikdy nebudu jina. Ani po dalsich “ranach“...

Budu-li ve stáří odkázána na cizí pomoc
Pevně doufám, že se mi podaří umřít dřív, než by na tohle došlo.

Niky123 napsal(a):

V mých očích je Dorka markytánka v tom nejlepším slova smyslu:
Budu-li ve stáří odkázána na cizí pomoc, přála bych si, aby o mě pečovala ona nebo někdo jí typově podobný.  :par: :godlike: :supr:

Vím, jak to myslíš a věřím tomu, že je Dorka v tom, co dělá, dobrá. Ale jen technická poznámka - myrkytánky nepečovaly o staré a nemocné, ale o vojáky v boji. A to je velký rozdíl.

helena napsal(a):

Budu-li ve stáří odkázána na cizí pomoc
Pevně doufám, že se mi podaří umřít dřív, než by na tohle došlo.

Ano. To by bylo ideální. Ale bohužel, podaří se to málokomu....

Judyna napsal(a):

helena napsal(a):

Budu-li ve stáří odkázána na cizí pomoc
Pevně doufám, že se mi podaří umřít dřív, než by na tohle došlo.

Ano. To by bylo ideální. Ale bohužel, podaří se to málokomu....

Já zase vidím kolem sebe opak. Že se to podaří hodně lidem.
Doufám, že i já budu mezi nimi. A kdyby ne, tak že budu mít dost vnitřní i vnější síly, abych to skončila sama dříve, než by došlo na to, že budu odkázána na cizí pomoc.

Dorka napsal(a):

Jo. Zenska pro vsechno. Bez ni by se neobesli...

Bez nej by sa ale neobišli VOJACI - čiže jej prakticky stále dýcha smrť na krk. A ona je s ňou kamoška, denne sa na ňu díva a možno ju aj pomáha privodiť :rolleyes: ... Mne sa viac páči, keď už tak, frontová sestrička alebo ošetrovateľka, niečo ako Florence Nightingale. Ale ako sa poznám - ja by som ajncvaj zdrhla. Ja mám smrť radšej na diaľkové ovládanie ako veľmi zblízka.

Mňa až tak nedesí byť odkázaná na cudziu pomoc, ale skôr nemať už radosť zo života a brať ju aj druhým :rolleyes: - čo spolu môže, ale nemusí súvisieť.

Ale bohužel, podaří se to málokomu....
No-o-o... člověk si může (a umí) poradit, pokud to jen trošku jde...

Nemyslí se tím ,třeba najít si práci, která Vás bude bavit? A nebude se vám z ní zvedat kufr jen, že si na ní vzpomenete? Je pozitivní a negativní stres, což asi víte. Když vás pracovně sem tam něco vystresuje budete více v pohodě než když budete ve stresu 90% v práci.

Nebo zkuste práci z domu. Jestli umíte třeba psát nebo něco. Na internetu pro plnění e-shopů, psaní článků atd je mnoho.

Milí přátelé, cítím to tak, že vám dlužím pokračování mého příběhu:

Poté, co jsem nezvládla práci pečovatelky v domově důchodců mi byl asi za týden nabídnuto prodávání v potravinách v našem městě. Ne supermarket, ale taková klasická prodejna se spoustou položek, zároveň s prodejnou Sazky a s malou cukrárnou.
První den to docela šlo. Druhý den jsem začala dělat chyby hlavně u kasy (špatně sem markovala) a byla jsem nešťastná, že si nedovedu zapamatovat, kde najít které zboží, hodně jsem tápala.
Třetí den jsem se po dvou hodinách klepala, úplně vynervovaná. Dělala jsem pořád víc a víc chyb nešťastná  tím, že já, VŠ s dvěma jazyky nejsem schopná ani prodávat v potravinách, kde pracují i nevyučení lidi z ulice. Vzdala jsem to.

Pak jsem byla asi týden doma a bylo mi psychicky hůř a hůř. Deprese se začala ozývat čím dál častěji a víc. Nakonec jsem svého psychiatra požádala, aby mi vyjednal pobyt v nemocnici, už jsem nemohla vydržet sama se sebou, bylo mi hůř a hůř. Musela jsem počkat týden, než se uvolnilo v nemocnici místo. Ten týden jsem vysloveně přetrpěla.

V nemocnici jsem pobyla 2 měsíce. První měsíc mi dávali stejné léky jako ambulantní psychiatr, jen v jiném poměru. Bylo to jak na houpačce - den, dva úplně dobře a pak propad, a tak pořád dokola. Po měsíci mi tedy léky radikálně vyměnili za zcela nové. Ty mě sedly a okamžitě zabraly. Tak už je mi měsíc úplně dobře, bez propadů. Pustili mě teprv před pár dny, chtěli mít ověřen účinek těch léků. Jsem terapeutickému týmu, lékařům i sestřičkám nevýslovně vděčná.

Prý mi navrhnou invalidní důchod 1. stupně, ale jestli to posudkový lékař uzná, to se uvidí. Kdyby ano, bylo by to fajn, měla bych ty asi 4000 - 5000 Kč jistých. Ak tomu si chci najít něco úplně jednoduchého, byť blbě placeného. Známá třeba vydává ručníky v plaveckém bazénu - tak asi něco takového bych si představovala.

Ale to budu řešit až po novém roce. Teď si hodlám užít vánoc a hlavně mého nového přítele. Seznámili jsme se přes seznamku asi měsíc před nástupem do nemocnice. Já mu než jsem šla do nemocnice vše o svém zdravotním stavu řekla a nabídla jsem mu svobodu. On to rezolutně odmítl, že se mě nevzdá a že ve dvou to určitě zvládnem. Celé 2 měsíce mě neskutečně podporoval. Tak teď jsme každou volnou chvilku spolu, je to krásné, chtěli bychom společně bydlet a už spolu zůstat napořád. Je úžasný a moc si rozumíme.

Tak mi držte palce, ať po novém roce něco jednoduchého najdu. Ale co je hlavní - je mi s těmi novými léky úplně dobře a s novou láskou jsem velmi šťastná. A s tou prací to nějak dopadne, věřím, že dřív nebo později něco najdu, něco bez stresu. Mějte se pěkně a po čase zas napíšu. :)

:supr:

Niky, ať se daří a krásné svátky.

helena napsal(a):

Ale bohužel, podaří se to málokomu....
No-o-o... člověk si může (a umí) poradit, pokud to jen trošku jde... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

... radšej tie pekné sviatky, veru...

Taky jsem to tu dneska vzala od týhle Heleniny poznámky (četla jsem ji asi třikrát), která se mi ani trochu nelíbí. A ještě k tomu za ní mrkáček...

Niky, tvoje povídání mi ale udělalo velkou radost. Tak krásný Vánoce! A zdraví ať se ti pořád zlepšuje.  :)

:) za Viktorku...

Niky, vůbec není ostuda, nezvládnout kasu. Není to o vzdělání, je to o tom, která práce komu sedne. Můžeš být kapacita ve vědě přes nevímco a nebudeš stíhat rozvážet pizzu. Můžeš být lékař specialista a nebudeš zvládat práci u výrobní linky. Není tvá chyba, že je nezaměstanost a že musí lidi brát práci, jaká je. Nikoho nezajímá, zda jim sedne. Myslím, že jsi udělala dobře s ukončením práce, hospitalizací a nalezením přítele. A i kdyby zase přišlo nějaké zklamání, drž se, zase bude líp. Přeji Ti vše dobré.

Pokračování mého příběhu:

Vánoce až Nový rok jsem si užila a pomalu se adaptovala po nemocnici na domácí prostředí. Mezitím se má pracovní situace jaksi "načas sama vyřešila":
Jeden člen mé rodiny měl mrtvičku a měl teď být ještě 2 - 3 měsíce v nemocnici, dokud se nevylepší řeč a dokud nezvládne péči sám o sebe. Když jsem doktorům řekla, že jsem doma a můžu se o něj sama postarat, uvítali to (stejně jako dotyčný příbuzný). Domácí péče pro něj je ideální, můžu se mu věnovat víc, než se mu věnovali v nemocnici.
Jen ještě nevím, zda mám zůstat na ÚP nebo požádat o podporování člena rodiny, pokusím se to zjistit.

Jinak - cítím se velmi dobře. Od změny léků v nemocnici nepřišel žádný propad. Navíc - jsme teď s přítelem spolu každou chvilku, kdy to jde. Prožívám vlastně jedno z nejhezčích období života.
A jak to souvisí s tématem tohoto vlákna? Láska je úžasné antidepresivum. ;) :) :par:

Ano, některé věci se řeší samy...
Ten pacient myslím může dostat státní příspěvek na domácí péči, ale vyřízení trvá dost dlouho (komise + socialka), tak jestli má stav šanci na zlepšení a osamostatnění, hrozí, že podporu dostanete pozdě.

Niky, to je moc fajn. Ony ty svátky mohou být různě zátěžové a tys to zvládla tak dobře.

Další pokračování mého příběhu: Přiznali mi ten částečný invalidní důchod.
I když je to jen několik tisíc, pomohlo mi to ke klidu na duši: I kdybych žádnou práci nenašla, tak na samotné nejzákladnější živobytí mi to dá (jsem celkem nenáročná, bydlím ve svém, bez hypotéky či jiných závazků).
Ale určitě k tomu budu něco hledat, nejlíp na poloviční úvazek. A věřím, že se něco najde, třeba aspoň příležitostně.

Hlavní je pro mě to, že je mi dobře, bez sebemenších depresivních propadů. A že mě život zase baví. :)

:supr:

pomohlo mi to ke klidu na duši
No vidíš... paráda.
Taky jsem se po zaslání důchodovýho výměru "zklidnila" - sice pracuju, ale s vědomím, že se na to můžu kdykoli vykašlat. Úžasnej stav.

helena napsal(a):

pomohlo mi to ke klidu na duši
No vidíš... paráda.
Taky jsem se po zaslání důchodovýho výměru "zklidnila" - sice pracuju, ale s vědomím, že se na to můžu kdykoli vykašlat. Úžasnej stav.

No to musí být naprosto super. To by se mi taky moc líbilo.....(Komu ne). Nemít pořád ty nervy, že můžu přijít o práci a zde ani v okolí jinou těžko seženu (pokud nepočítám prodavačku v supermarketu za necelých 10 000 :butter: )

No to musí být naprosto super.
Si piš
A to si představ, že fakt stačí jen ta myšlenka, že "bych nemusela" (a můj šéf se z podobný představy vosypává )

Pokud máš částečnej , tak musíš platit zdravotní pojištění a to je docela nechutná částka , když má člověk mini důchod .

helena napsal(a):

No to musí být naprosto super.
Si piš http://fora.babinet.cz/img/smilies/stolt.gif
A to si představ, že fakt stačí jen ta myšlenka, že "bych nemusela" (a můj šéf se z podobný představy vosypává http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png)

To je zvláštní, tenhle fenomen : když člověk ví, že něco nemusí ...... nebo něco zažije  ,  když nebo kdyby .....

Já už se dopracovala do stadia , že mi stačí , že když budu chtít , budu mít zajíčka s růžovým a stačí mi jen ta myšlenka .......když se mi zachce .
A když budu chtít víc peněz, půjdu na brigádu , když se mi bude chtít.......
A když budu chtít , půjdu do divadla , na přednášku , na výstavu ......a stačí mi to kdyby a  sedím doma u seriálu........už jsem to všechno zažila stokrát, tak mi stačí to " kdyby " .

Kdybuju celej den a je mi krásně....... :D

tak mi stačí to " kdyby "
Já neříkám "kdyby", ale "až budu v důchodu"...

Rosieta napsal(a):

Pokud máš částečnej , tak musíš platit zdravotní pojištění a to je docela nechutná částka , když má člověk mini důchod .

při částečném ID   je člověk evidován  na ÚP  ( nebo může být) -    takže neplatí zdr.poj.

gemi napsal(a):

Rosieta napsal(a):

Pokud máš částečnej , tak musíš platit zdravotní pojištění a to je docela nechutná částka , když má člověk mini důchod .

při částečném ID   je člověk evidován  na ÚP  ( nebo může být) -    takže neplatí zdr.poj.

Teď sice na tom ÚP teď jsem, ale nehodlám být pořád. Já to beru a cítím tak, že částečnej důchod má člověk právě proto, že částečně pracovat může (a chce - tedy aspoň v mém případě).

Ale psychicky to člověku dodá na klidu, i pro to, že nemusím hledat práci tak urputně a za každou cenu a hned. Chvíli bych i s tím částečným ID vyžila, a hlavně - teď opravdu můžu vzít něco klidného, byť hodně blbě placeného. I něco, co by mě bez ID neuživilo.

Ale psychicky to člověku dodá na klidu, i pro to, že nemusím hledat práci tak urputně a za každou cenu a hned. Chvíli bych i s tím částečným ID vyžila, a hlavně - teď opravdu můžu vzít něco klidného, byť hodně blbě placeného. I něco, co by mě bez ID neuživilo.

Zas se mi nepovedlo “vygumovat“, co jsem chtela, ale budiz, snad budu spravne pochopena...

Dnes jsem mluvila se znamou v podobne situaci, jak jsem byla ja - o praci “na stara kolena“ prisla a do dalsi UZ NECHTELA... Nastoupi do predcasneho s vedomim, ze se ji bude “kratit“ a nepostaci ji, ale ma partnera (na rozdil ode mne), a ten “to pokryje“. Je to celkem smutna kalkulace, no ale v nasich podminkach jedina... Kdyz jsem “dopracovala“, dostanu aspon NECO, nejakou jistotu... A s tim ZBYTKEM si nejak poradim (mozna)...

Měla bych strach jít do důchodu za takovýchhle okolností. Že mi důchod nebude stačit a nemám na důchodový věk našetřeno, abych si mohla užívat a nemusela počítat každou korunu.

Jses si jista, Majko, ze “kdyz pujdes do duchodu a budes  MIT NA NEJ NASETRENO“, ze... :( budes   z i t   d u s t o j n e  ???
(neboli v “dostatku“ ?)

Rosieta napsal(a):

helena napsal(a):

No to musí být naprosto super.
Si piš http://fora.babinet.cz/img/smilies/stolt.gif
A to si představ, že fakt stačí jen ta myšlenka, že "bych nemusela" (a můj šéf se z podobný představy vosypává http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png)

To je zvláštní, tenhle fenomen : když člověk ví, že něco nemusí ...... nebo něco zažije  ,  když nebo kdyby .....

Já už se dopracovala do stadia , že mi stačí , že když budu chtít , budu mít zajíčka s růžovým a stačí mi jen ta myšlenka .......když se mi zachce .
A když budu chtít víc peněz, půjdu na brigádu , když se mi bude chtít.......
A když budu chtít , půjdu do divadla , na přednášku , na výstavu ......a stačí mi to kdyby a  sedím doma u seriálu........už jsem to všechno zažila stokrát, tak mi stačí to " kdyby " .

Kdybuju celej den a je mi krásně....... :D

To je fakt, ono úplně stačí to pomyšlení kdybych chtěla.....
Holky, vy se tak máte. Ale já si nestěžuju, mám práci, takže  v pohodě, ale u mě to kdyby (kdybych o ni přišla) právě na klidu ubírá.

Eva. napsal(a):

Měla bych strach jít do důchodu za takovýchhle okolností. Že mi důchod nebude stačit a nemám na důchodový věk našetřeno, abych si mohla užívat a nemusela počítat každou korunu.

Já taky a snažím se všelijak zabezpečit (to proto, že žiju dlouho sama, takže se spoléhám jen sama na sebe). Ale mám zatím práci, kdybych o ni přišla, tak u nás je bohužel poptávka jen po mužských technických profesích. Ty jsi ekonomka, ty bys práci taky možná sehnala.
O to víc myslím dopředu a nenechávám to být.

Judyna napsal(a):

Eva. napsal(a):

Měla bych strach jít do důchodu za takovýchhle okolností. Že mi důchod nebude stačit a nemám na důchodový věk našetřeno, abych si mohla užívat a nemusela počítat každou korunu.

Já taky a snažím se všelijak zabezpečit (to proto, že žiju dlouho sama, takže se spoléhám jen sama na sebe). Ale mám zatím práci, kdybych o ni přišla, tak u nás je bohužel poptávka jen po mužských technických profesích. Ty jsi ekonomka, ty bys práci taky možná sehnala.
O to víc myslím dopředu a nenechávám to být.

Tohle by mě strašně deptalo, to menší město, kde nejsou možnosti .
Člověk pak život proškudlí plnej strachu, že nebude mít na rohlík , když se něco stane .
To lidi drží strašně při zemi, nejsou v rozletu , nemůžou se sebrat a když maj chut , utrácet penízky občas za blbosti .

O to víc myslím dopředu a nenechávám to být.
To je chvályhodný
Těch, co na vlastní budoucnost kašlou, je i tak dost.
Blbý je, že pro ty (dneska) mladší fakt nebude muset bejt kde na důchody vzít.

Rosieta napsal(a):

Judyna napsal(a):

Eva. napsal(a):

Měla bych strach jít do důchodu za takovýchhle okolností. Že mi důchod nebude stačit a nemám na důchodový věk našetřeno, abych si mohla užívat a nemusela počítat každou korunu.

Já taky a snažím se všelijak zabezpečit (to proto, že žiju dlouho sama, takže se spoléhám jen sama na sebe). Ale mám zatím práci, kdybych o ni přišla, tak u nás je bohužel poptávka jen po mužských technických profesích. Ty jsi ekonomka, ty bys práci taky možná sehnala.
O to víc myslím dopředu a nenechávám to být.

Tohle by mě strašně deptalo, to menší město, kde nejsou možnosti .
Člověk pak život proškudlí plnej strachu, že nebude mít na rohlík , když se něco stane .
To lidi drží strašně při zemi, nejsou v rozletu , nemůžou se sebrat a když maj chut , utrácet penízky občas za blbosti .

Posunuli jsme se sice trochu :offtopic: , ale ať, i tohle výše napsané je docela zajímavé. Ano, je dobré mít na důchod své vlastní bydlení + něco našetřeno. Obojí naštěstí mám. Ale je třeba nezapomínat - žijeme teď a já dnes ty, co odcházejí do předčasného důchodu byť ho mají pak nižší, chápu. Vždyť tím získají dva, tři roky klidnějšího života teď, dokud je ještě nesužují choroby.
Kolega v bývalé práci pořád snil: Až dodělám barák a našetřím dětem, koupím si surfovací prkno, začnu lítat paragliding atd. atd.... Pak dostal po padesátce infarkt, za pár let druhý, , no - peněz má v důchodu fůru, ale nic z toho, o čem snil už nemůže - a navíc už ani nechce, podobně jako Rosieta, určité zpohodlnění asi přirozeně s věkem přichází.

A já najednou překvapeně vidím - i s minimem financí kupodivu vyžiju a přitom neškudlím, ani se vlastně nějak neomezuju a radost (výlet, kultura apod.) si klidně dělám.

Pointa?: Je to částečně i díky tomu maloměstu, kde bydlím. Ano, s prací je to tu mizerné. Ale: Zahrada a bazén u domu je mojí obrovskou radostí a relaxací. Do lesa to mám 5 minut pěšky, stejně tak do našeho divadla, kina, galerie. Taktéž i na nákup (to kdybych ve stáří už nemohla řídit auto, těch 300 m se snad dobelhám.) To potřebné se tu nakoupí a nejsou tu obchoďáky a lákadla, která lidi svádějí ke kupování věcí naprosto zbytných.
Ale hlavně - kořeny našeho rodu zde po staletí. Kamarádi a známí od školky poteď. Velká část rodiny kolem, nedaleko. Toho všeho si tu nesmírně užívám. Zlaté naše maloměsto. :)

Žiju taky v menším městě, 16 tisíc obyvatel. Ale kdyby bylo třeba, půjdu za prací i do Prahy. A na víkendy budu jezdit domů.
Taky žiji sama již 10 let a snažím se na stáří zabezpečit. Vlastní byt a nějaké úspory. Poučena z rozvodu nespoléhám na to, že by mě "zachraňoval" svým příjmem partner. Partner dneska může být a zítra být nemusí. Auto nechci, nejsem řidič, bojím se.
A žiju naplno, děti jsou dospělé a samostatné a já si užívám. A taky je trošku podporuji, hlavně dceru s rodinou, kde jsou malé dětičky. A synovi to šetřím. Co bych je nepodpořila, když můžu a chci.
Moje maminka je v důchodu od svých 52 let. Je mi 53 a nechtěla bych být v důchodu. Jsem ráda, že mám práci a dostanu se mezi lidi.
Niky, koukám, že ses naplno vrhla "do víru vášně". Tak ať vám to vydrží a zamilovanost přejde v lásku.

Dorka napsal(a):

Jses si jista, Majko, ze “kdyz pujdes do duchodu a budes  MIT NA NEJ NASETRENO“, ze... :( budes   z i t   d u s t o j n e  ???
(neboli v “dostatku“ ?)

Dorko, i ty jistě víš, že nikdo si nemůže být ničím jistý. Ale může se na stáří a důstojný život v něm připravovat. A když se třeba nedožije, zůstanou finance dětem. Rubáš nemá kapsy. :) A když se dožije, pořád lepší, mít zálohu pro strýčka příhodu, než si muset k důchodu přivydělávat, aby člověk vůbec přežil. A co bude dělat, když už nebude moct?

Pravda je , že i tady funguje : člověk míní, život mění .

Můj kamarád byl extrémní šetřílek na stáří, když měla bejt romantická večeře, smlouval se mnou a chtěl mě pustit na net , kterej jsem tehdy neměla ,"že to jako finančně nahradí tu večeři " ........:D
K svátku jsem dostávala 7 let prošlou šedivou bonboniéru , kterých měl plnou skříň......:D

A v 56 letech zemřel na infarkt u moře ve Španělsku a prachy rozfofrovali příbuzní....... :D

Rosieta napsal(a):

Judyna napsal(a):

Eva. napsal(a):

Měla bych strach jít do důchodu za takovýchhle okolností. Že mi důchod nebude stačit a nemám na důchodový věk našetřeno, abych si mohla užívat a nemusela počítat každou korunu.

Já taky a snažím se všelijak zabezpečit (to proto, že žiju dlouho sama, takže se spoléhám jen sama na sebe). Ale mám zatím práci, kdybych o ni přišla, tak u nás je bohužel poptávka jen po mužských technických profesích. Ty jsi ekonomka, ty bys práci taky možná sehnala.
O to víc myslím dopředu a nenechávám to být.

Tohle by mě strašně deptalo, to menší město, kde nejsou možnosti .
Člověk pak život proškudlí plnej strachu, že nebude mít na rohlík , když se něco stane .
To lidi drží strašně při zemi, nejsou v rozletu , nemůžou se sebrat a když maj chut , utrácet penízky občas za blbosti .

Máš pravdu s tím menším městem - možnosti pracovní zde opravdu nejsou. Tedy pro ženy - pro muže je jich dost.
Ale jak psala Niky - výhodu mají malá města obrovskou.
A s tím škudlením - je to právě naopak - nemohla bych si ničeho užít, kdyby žila ze dne na den. Takhle - když mám nějakou finanční zásobu, nemusím tak počítat a přemýšlet, jestli si můžu to nebo to dovolit. A utrácení za blbosti - udělat si radost - je hrozně důležité. Přitom mám i "pojištěno" na stáří. aspoň něco. Jestli to bude stačit, to nevím, to neví nikdo.
Ono totiž není důležité vydělávat hodně, ale umět hospodařit. Někdo třeba vydělává 25 000 měsíčně a má pořád "holej zadek".

Eva. napsal(a):

Dorka napsal(a):

Jses si jista, Majko, ze “kdyz pujdes do duchodu a budes  MIT NA NEJ NASETRENO“, ze... :( budes   z i t   d u s t o j n e  ???
(neboli v “dostatku“ ?)

Dorko, i ty jistě víš, že nikdo si nemůže být ničím jistý. Ale může se na stáří a důstojný život v něm připravovat. A když se třeba nedožije, zůstanou finance dětem. Rubáš nemá kapsy. :) A když se dožije, pořád lepší, mít zálohu pro strýčka příhodu, než si muset k důchodu přivydělávat, aby člověk vůbec přežil. A co bude dělat, když už nebude moct?

Je to tak.

nemůžou se sebrat a když maj chut , utrácet penízky občas za blbosti
Zas na malým městě není tolik lákadel... takže se dá na ty "blbůstky" něco našetřit a pak to rozfofrovat jinde ;)

A co bude dělat, když už nebude moct?
Bejvalo dobrým zvykem, že se postaraly děti...
Dneska je to spíš naopak :(

Judyna napsal(a):

Máš pravdu s tím menším městem - možnosti pracovní zde opravdu nejsou. Tedy pro ženy - pro muže je jich dost.
Ale jak psala Niky - výhodu mají malá města obrovskou.
A s tím škudlením - je to právě naopak - nemohla bych si ničeho užít, kdyby žila ze dne na den. Takhle - když mám nějakou finanční zásobu, nemusím tak počítat a přemýšlet, jestli si můžu to nebo to dovolit. A utrácení za blbosti - udělat si radost - je hrozně důležité. Přitom mám i "pojištěno" na stáří. aspoň něco. Jestli to bude stačit, to nevím, to neví nikdo.
Ono totiž není důležité vydělávat hodně, ale umět hospodařit. Někdo třeba vydělává 25 000 měsíčně a má pořád "holej zadek".

Tohle mám stejně.

Judyna napsal(a):

Rosieta napsal(a):

Judyna napsal(a):

.

Tohle by mě strašně deptalo, to menší město, kde nejsou možnosti .
Člověk pak život proškudlí plnej strachu, že nebude mít na rohlík , když se něco stane .
To lidi drží strašně při zemi, nejsou v rozletu , nemůžou se sebrat a když maj chut , utrácet penízky občas za blbosti .

A s tím škudlením - je to právě naopak - nemohla bych si ničeho užít, kdyby žila ze dne na den. Takhle - když mám nějakou finanční zásobu, nemusím tak počítat a přemýšlet, jestli si můžu to nebo to dovolit. A utrácení za blbosti - udělat si radost - je hrozně důležité. Přitom mám i "pojištěno" na stáří. aspoň něco. Jestli to bude stačit, to nevím, to neví nikdo.
Ono totiž není důležité vydělávat hodně, ale umět hospodařit. Někdo třeba vydělává 25 000 měsíčně a má pořád "holej zadek".

No jo Judy,ale ted je otázka čemu říkáš "dovolit si " .
Jak často jezdíš na dovolenou, nebo někam na víkend ? A jak často chodíš do restaurace, do divadla a na výlet ? To je totiž strašně relativní........

je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".

helena napsal(a):

je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".

jedna moje starší kamarádka říká - "nemusím všude být, všechno vidět a zkusit....." ..........v tom je taky kus moudrosti :)
(podotýkám, že by na "to všechno" měla....)

"nemusím všude být, všechno vidět a zkusit....."
Asi je na to potřeba určitej nadhled a tedy i věk, umět si vybírat - nakonec i v tom může bejt kus radosti. Aneb "to je fajn, že jsem byla tam a tam" je lepší, než "to je blbý, že jsem tam a tam nemohla".

helena napsal(a):

je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".

No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .

Rosieta napsal(a):

helena napsal(a):

je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".

No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .

Akorát že pod pojmem "užívat si" si každý můžeme představovat něco jiného........podle svého založení

Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej
Ale prd a vořech... "většinu peněz strkat do štrozoku" umí i obyvatel velkoměstskej. Takovej kolikrát ani "jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě" nemusí mít.

Mne zadny Aqua a obed na vylete nechybi... Ja bych “uzivani si“ videla tak v 2x do roka na tri tydny k mori, bez starosti s cestou, ubytovanim a stravou. Ve dvou. Taky si to uziju, az toho “partaka“ najdu... Aj z toho pididuchodu. Ptz., kdyz se chce, vsecko jde.

Rosieta napsal(a):

helena napsal(a):

je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".

No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .

Rosieto, kam na to paušalizování chodíš? :co:

Nemám pocit, že my na maloměstě jsme "zvyklý mít ten život okleštěnej". Já si třeba neumím představit, že bych se jako většina Pražáků musela trmácet koupat do Akvaparků. Ano, občas si tam zajedu, když se mi chce (Mám to tam 16 km, takže nějak podobně jako asi průměrnej Pražák ). Ale od května do září jsem naložená ve svém v bazénu. 10 minut pěšky mám koupaliště a když nasednu na kolo tak za chvíli mám prima koupání v řece nebo jinde ve volné přírodě. No a tak jednou za rok nějaké moře si taky dám....

Ale hlavně - užívání si přeci není o tom kolikrát, kde, za kolik a kdo víc.
Mám pocit, že z přítomných babinetek si života umí snad nejvíc užívat Dorka - má upřímnou radost z takových věcí jako akvárko, zahrát si šachy apod. To ne každý umí....

Až ve mne hrklo, když jsem v předchozím příspěvku viděla své jméno..., víš co? Já jsem prostě tak nastavená. Každý večer, když jdu se psem, si říkám, jak vám napíšu, jak se nádherně třpytilo listí v parku, a že mi to připadalo, jako bychom kráčely po křišťálovém kobercu... Ale než dojdu domů, stane se tolik úžasných věcí, že na to zapomenu...
Teď mám nejnovější báječnou zábavu - sbírám albertová semínka, sázím do kelímků a až se oteplí, šup s nima na můj pidizáhonek... To bude radosti na starém Hradci...

Dorka napsal(a):

Mne zadny Aqua a obed na vylete nechybi... Ja bych “uzivani si“ videla tak v 2x do roka na tri tydny k mori, bez starosti s cestou, ubytovanim a stravou. Ve dvou. Taky si to uziju, az toho “partaka“ najdu... Aj z toho pididuchodu. Ptz., kdyz se chce, vsecko jde.

Dorko a kolik těch tvých par´táků bylo co tě vzali 2 krát do roka k moři ? Když máš pořád nějaký vztahy?
Na co budeš vzpomínat až budeš stará, na akvárko?

Niky123 napsal(a):

Rosieta napsal(a):

helena napsal(a):

je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".

No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .

Rosieto, kam na to paušalizování chodíš? :co:

Nemám pocit, že my na maloměstě jsme "zvyklý mít ten život okleštěnej". Já si třeba neumím představit, že bych se jako většina Pražáků musela trmácet koupat do Akvaparků. Ano, občas si tam zajedu, když se mi chce (Mám to tam 16 km, takže nějak podobně jako asi průměrnej Pražák ). Ale od května do září jsem naložená ve svém v bazénu. 10 minut pěšky mám koupaliště a když nasednu na kolo tak za chvíli mám prima koupání v řece nebo jinde ve volné přírodě. No a tak jednou za rok nějaké moře si taky dám....

Ale hlavně - užívání si přeci není o tom kolikrát, kde, za kolik a kdo víc.
Mám pocit, že z přítomných babinetek si života umí snad nejvíc užívat Dorka - má upřímnou radost z takových věcí jako akvárko, zahrát si šachy apod. To ne každý umí....

Tak samozřejmě že je to u každýho jinak . Ale u Dorky je to z nouze ctnost ........kromě toho , já si taky všímám detailů a vychutnám si je.........jdu třeba do zasněženýho lesa a jsem tam dvě hodiny v tý nádheře .

Ale kromě toho, taky chci jít do galerie k Bínovi a tam si dát zázvorovej čaj za 55 kč a prohlídnout si obrazy , pak jít do cukrárny , kde je knihovna a dát si dobroty a koupit klobásy  - jsou to i lahůdky a  číst si . A potom si sednout k řece k zámku a pak jít na oběd.
To všechno s cestou vyjde minimálně na 400 kč a to by mi skutečně chybělo, kdybych nemohla .
A znám hodně lidí, kteří by prostě tohle nedali a z mýho pohledu maj ten život okleštěnej .....jít nasucho a nemít na medovník, když jdu okolo , by mě deprimovalo .

Zrovna ted jsem se ptala svojí terapeutky, jak často chodí do restaurace a úplně jsem viděla, že nikdy ........zrudla, zapařila se a začala něco blekotat .........asi nevěděla co by řekla, kdybych se ptala na detaily........

Rosieta napsal(a):

Dorko a kolik těch tvých par´táků bylo co tě vzali 2 krát do roka k moři ? Když máš pořád nějaký vztahy?
Na co budeš vzpomínat až budeš stará, na akvárko?

V produktivním věku mateřství jsem netoužila po užívání si u moře, užívala jsem si s dětmi, kdekoliv. Byla jsem šťastná matka, dokud mi soudy děti nezačaly rozdělovat. To trvalo smutných 8 měsíců, v konečném důsledku se ale dá říct, že JENOM. Nikdy jsem nebyla bez nich, až do jejich dospělosti. To mě naplňovalo a stačilo.
Když děti odešly, začla jsem po tom moři toužit, a taky si to naplním. Nemám potřebu vzpomínat, protože žiju dneškem, a ten je dost bohatý... Nudit se nestíhám...

To poslední manželství bylo riziko, které se proměnilo v hazard. A poslední vztah byl asi na to, abych pochopila, že "může být ještě hůře", než si myslim, ale tomu já stejně nevěřím. Hůř už bylo...

Takže tak. Já nemám žádné " z nouze cnost ", taková jsem byla a vždycky budu. I když teď zdědím dva melouny...

co tě vzali 2 krát do roka k moři
Proč je nutný mít někoho, kdo "někam vezme"?
Protože chlapi jsou na to, aby byli ždímaný?
jsem se ptala svojí terapeutky, jak často chodí do restaurace a úplně jsem viděla, že nikdy
Jsi na ty restauračky nějak umanutá, co?
Třeba kdyby ses jí optala z čeho má radost, překvapila by tě.

Niky123 napsal(a):

Rosieta napsal(a):

helena napsal(a):

je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".

No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .

Rosieto, kam na to paušalizování chodíš? :co:

Nemám pocit, že my na maloměstě jsme "zvyklý mít ten život okleštěnej". Já si třeba neumím představit, že bych se jako většina Pražáků musela trmácet koupat do Akvaparků. Ano, občas si tam zajedu, když se mi chce (Mám to tam 16 km, takže nějak podobně jako asi průměrnej Pražák ). Ale od května do září jsem naložená ve svém v bazénu. 10 minut pěšky mám koupaliště a když nasednu na kolo tak za chvíli mám prima koupání v řece nebo jinde ve volné přírodě. No a tak jednou za rok nějaké moře si taky dám....

Ale hlavně - užívání si přeci není o tom kolikrát, kde, za kolik a kdo víc.
Mám pocit, že z přítomných babinetek si života umí snad nejvíc užívat Dorka - má upřímnou radost z takových věcí jako akvárko, zahrát si šachy apod. To ne každý umí....

:supr:

helena napsal(a):

"nemusím všude být, všechno vidět a zkusit....."
Asi je na to potřeba určitej nadhled a tedy i věk, umět si vybírat - nakonec i v tom může bejt kus radosti. Aneb "to je fajn, že jsem byla tam a tam" je lepší, než "to je blbý, že jsem tam a tam nemohla".

JJ, tak ako niekomu stačí pomyslieť si, že by mohol.... ísť do dôchodku, mať zajačika s ružovým, atď., tak niekomu (=mne, aby som bola konkrétna) stačí pozrieť si kultúrny program a pokiaľ ma niečo vyslovene nezaujme, s radosťou sa toho vzdám. Mám toho dosť pracovne a keď mám ísť niekam súkromne, x-krát sa nakoniec už vychystaná vyzlečiem  a radšej ostanem doma... zavolám si niekoho domov, alebo ani nezavolám a niečo si pustím alebo prečítam. :jojo:  Proste som toho už videla, počula a zažila toľko, že si občas rada všeličo odpustím... (a odmietam aj pozvania, pokiaľ to nieje niečo vyslovene úchvatné, alebo pokiaľ nechcem byť s tým človekom stroj čo stoj.

helena napsal(a):

co tě vzali 2 krát do roka k moři
Proč je nutný mít někoho, kdo "někam vezme"?
Protože chlapi jsou na to, aby byli ždímaný?
jsem se ptala svojí terapeutky, jak často chodí do restaurace a úplně jsem viděla, že nikdy
Jsi na ty restauračky nějak umanutá, co?
Třeba kdyby ses jí optala z čeho má radost, překvapila by tě.

Helčo,prosímtě nevykusuj pořád.......Dorka jasně psala, že chce jet ve dvou , tak se ptám, kdy jela ve dvou k moři , když tady píše , že aqua jí neláká a jiný věci taky ne .

A o tý restauračce jsem mluvila , protože to bylo k tématu , mluvila jsem o povolání číšník.........kdybych se zeptala ve chvíli, kdy rozebírám číšniky , z čeho má radost ....myslela by si, že mi hráblo......  :D

Anoano, podľa mňa veľa ľudí si "užíva" tak, že škudlí na kultúre, výletoch, apod. a potom sa "rozšoupnú" v nákupných centrách... Ale - proti gustu žiaden dišputát.

Rosieta napsal(a):

...kdybych se zeptala ve chvíli, kdy rozebírám číšniky , z čeho má radost ....myslela by si, že mi hráblo......  :D

A mela by pravdu, ze jo?

Selima napsal(a):

Anoano,... veľa ľudí si "užíva" tak, že škudlí na kultúre, výletoch, apod. a potom sa "rozšoupnú" v nákupných centrách... Ale - proti gustu žiaden dišputát.

Dnes jsem to komusi rikala podobne: Nekteri chodi na “rodinny vylet“ do nakupnich center. A pak to i jejich deti povazuji za “obohacujici kulturni zazitek“ (jak smutne :()

No a někteří lidé třeba šetří tak, že nejdou na koncert, ale hrají na  nástroj, chodí zpívat do sboru, hrají divadlo, chodí tancovat, kreslit, pěstují na zahradě, opravují boží muka, sází alej, klučí náletové stromy .... Já třeba moc do restaurací nechodím, protože jen zřídka nemám pocit, že bych to udělala líp. Tak si uvařím. Experimentuju s kvasnými procesy :P

Dorka napsal(a):

Selima napsal(a):

Anoano,... veľa ľudí si "užíva" tak, že škudlí na kultúre, výletoch, apod. a potom sa "rozšoupnú" v nákupných centrách... Ale - proti gustu žiaden dišputát.

Dnes jsem to komusi rikala podobne: Nekteri chodi na “rodinny vylet“ do nakupnich center. A pak to i jejich deti povazuji za “obohacujici kulturni zazitek“ (jak smutne :()

Ale houby. V nákupních centrech bývá taky spousta zajímavého. Třeba různé výstavy i kulturní akce, koncerty, bruslení na střeše, třeba v Harfě...
Neví, proč lidé na nákupní centra nadávají a zavrhují je. Vždyť když jsem byla třeba v Káhiře v jedné z největších tržnic arabského světa, anebo v tržnici v Jeruzalémě, to přece není nic jiného, než naše nákupní centra, jen v trošku jiném hávu. A co třeba tržnice v Londýně, či jinde. A ty existují už stovky let... A taky tam lidé chodili a chodí a nikdo tržnice ani lidi, co tam chodí, nezavrhuje.

Eva. napsal(a):

Dorka napsal(a):

Selima napsal(a):

Anoano,... veľa ľudí si "užíva" tak, že škudlí na kultúre, výletoch, apod. a potom sa "rozšoupnú" v nákupných centrách... Ale - proti gustu žiaden dišputát.

Dnes jsem to komusi rikala podobne: Nekteri chodi na “rodinny vylet“ do nakupnich center. A pak to i jejich deti povazuji za “obohacujici kulturni zazitek“ (jak smutne :()

Ale houby. V nákupních centrech bývá taky spousta zajímavého. Třeba různé výstavy i kulturní akce, koncerty, bruslení na střeše, třeba v Harfě...
Neví, proč lidé na nákupní centra nadávají a zavrhují je. Vždyť když jsem byla třeba v Káhiře v jedné z největších tržnic arabského světa, anebo v tržnici v Jeruzalémě, to přece není nic jiného, než naše nákupní centra, jen v trošku jiném hávu. A co třeba tržnice v Londýně, či jinde. A ty existují už stovky let... A taky tam lidé chodili a chodí a nikdo tržnice ani lidi, co tam chodí, nezavrhuje.

No ano, chodí tam nakupovat, proč by je někdo zavrhoval. Ale tady byla řeč o kultuře a zábavě.

Barča napsal(a):

Eva. napsal(a):

Ale houby. V nákupních centrech bývá taky spousta zajímavého. Třeba různé výstavy i kulturní akce, koncerty, bruslení na střeše, třeba v Harfě...
Neví, proč lidé na nákupní centra nadávají a zavrhují je. Vždyť když jsem byla třeba v Káhiře v jedné z největších tržnic arabského světa, anebo v tržnici v Jeruzalémě, to přece není nic jiného, než naše nákupní centra, jen v trošku jiném hávu. A co třeba tržnice v Londýně, či jinde. A ty existují už stovky let... A taky tam lidé chodili a chodí a nikdo tržnice ani lidi, co tam chodí, nezavrhuje.

No ano, chodí tam nakupovat, proč by je někdo zavrhoval. Ale tady byla řeč o kultuře a zábavě.

Možná sis jen nepozorně přečetla. Tak to vytučním.

Dorka jasně psala, že chce jet ve dvou , tak se ptám, kdy jela ve dvou k moři
Kdyby už někdy "jela ve dvou k moři", asi by psala, že zase "chce jet ve dvou", ne?
Ale já se ptala na něco jinýho...

Já třeba moc do restaurací nechodím, protože jen zřídka nemám pocit, že bych to udělala líp.
Když už neberu v úvahu cenu. Což není o "škudlení", ale o přiměřenosti.
Krom toho já třeba nepříliš ráda jím mezi lidma - možná ještě blok z dávnejch školních jídelen

No ano, chodí tam nakupovat, proč by je někdo zavrhoval. Ale tady byla řeč o kultuře a zábavě.
No vždyť... základní reklamní tah - "nalákáme je na nějakou (relativně - typu zákazníka odpovídající) atraktivní akci a to by bylo, aby cestou nějaký korunky nenasypali"... Všimni si, že většina těchhle záležitostí se koná v místech od vchodu co nejvzdálenějších

Rosieta napsal(a):

helena napsal(a):

je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".

No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .

Ne vsichni lidi na to maji,ze mohou ject na dovolenou.Nekdo si nemuze dovolit dovolenou ani v Cechach.

Rosieta napsal(a):

Niky123 napsal(a):

Rosieta napsal(a):

No právě a to je ten problém, těm lidem z malýho města stačí jednou za rok jet do Aqua a dvakrát na oběd na výletě a tomu říkají , že mají co potřebujou a užívají si. Jsou prostě vrozeně zvyklý mít ten život okleštěnej a většinu peněz strkat do štrozoku .

Rosieto, kam na to paušalizování chodíš? :co:

Nemám pocit, že my na maloměstě jsme "zvyklý mít ten život okleštěnej". Já si třeba neumím představit, že bych se jako většina Pražáků musela trmácet koupat do Akvaparků. Ano, občas si tam zajedu, když se mi chce (Mám to tam 16 km, takže nějak podobně jako asi průměrnej Pražák ). Ale od května do září jsem naložená ve svém v bazénu. 10 minut pěšky mám koupaliště a když nasednu na kolo tak za chvíli mám prima koupání v řece nebo jinde ve volné přírodě. No a tak jednou za rok nějaké moře si taky dám....

Ale hlavně - užívání si přeci není o tom kolikrát, kde, za kolik a kdo víc.
Mám pocit, že z přítomných babinetek si života umí snad nejvíc užívat Dorka - má upřímnou radost z takových věcí jako akvárko, zahrát si šachy apod. To ne každý umí....

Tak samozřejmě že je to u každýho jinak . Ale u Dorky je to z nouze ctnost ........kromě toho , já si taky všímám detailů a vychutnám si je.........jdu třeba do zasněženýho lesa a jsem tam dvě hodiny v tý nádheře .

Ale kromě toho, taky chci jít do galerie k Bínovi a tam si dát zázvorovej čaj za 55 kč a prohlídnout si obrazy , pak jít do cukrárny , kde je knihovna a dát si dobroty a koupit klobásy  - jsou to i lahůdky a  číst si . A potom si sednout k řece k zámku a pak jít na oběd.
To všechno s cestou vyjde minimálně na 400 kč a to by mi skutečně chybělo, kdybych nemohla .
A znám hodně lidí, kteří by prostě tohle nedali a z mýho pohledu maj ten život okleštěnej .....jít nasucho a nemít na medovník, když jdu okolo , by mě deprimovalo .

Zrovna ted jsem se ptala svojí terapeutky, jak často chodí do restaurace a úplně jsem viděla, že nikdy ........zrudla, zapařila se a začala něco blekotat .........asi nevěděla co by řekla, kdybych se ptala na detaily........

Roz,ano mas pravdu je to hezke si dat nekde caj za 55 kc k tomu predrazenej medovnik.Ale ne kazdy by to za tohle dal,kazdy ma sve za co nesmyslne utraci.Ja treba zbytecne utracim za vonavky,mam jich spoustu,ale porad je kupuju,ale drahy caj a predrazeny medovnik bych si nedala.Na obed si rada zajdu,ale ne do zadnych spicialnich restauraci,mam rada ceskou kuchyni,tak pouze tam kde me muzou nabidnout ceske hotovky.Take v praci,uz vi kdyz mame vecirek,ze kdyz vybiraji restauraci,ze me neucti zadnym testovinovym salatem,ale vybiraji restauraci kde me udelaji alespon klasicky rizek.

kazdy ma sve za co nesmyslne utraci
Tak tak... každej máme svoje "hříchy"
Jen nechápu, proč má někdo potíž pochopit, že ty jeho nemusí jinýho zajímat a není proto "divnej".

helena napsal(a):

kazdy ma sve za co nesmyslne utraci
Tak tak... každej máme svoje "hříchy" http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Jen nechápu, proč má někdo potíž pochopit, že ty jeho nemusí jinýho zajímat a není proto "divnej".

No je to pravda, že každej ty prachy investuje jinak , aby měl potěšení .

Ale stejně , mě to přijde divný , třeba Barča jde hrát divadlo, nebo na ten nástroj , nebo malovat ven ........a potom hladová běží domů, ohřát si starý jídlo .......to mi přijde skutečně extrémní šetrnost .
My taky děláme tyhle alternativní věci ,ale pak jdeme a dáme si jídlo v příjemným prostředí.
Celej život se bát si dát pizzu , abych pak měla v létě na moře mi přijde prostě , že ten život je okleštěnej .
Tady v Praze v době oběda jsou restaurace, obchodáky uplně narvaný a všichni jedí mimo domov .
A kapličku finančně  podporuju taky a kromě toho si prostě dám jídlo , když někde jsem .

a kromě toho si prostě dám jídlo , když někde jsem...
... a druhej si ho prostě nedá
Co ti na tom "přijde divný"?
Někdo holky, jinej vdolky...

Rosieta napsal(a):

My taky děláme tyhle alternativní věci ,ale pak jdeme a dáme si jídlo v příjemným prostředí.
Celej život se bát si dát pizzu , abych pak měla v létě na moře mi přijde prostě , že ten život je okleštěnej .
Tady v Praze v době oběda jsou restaurace, obchodáky uplně narvaný a všichni jedí mimo domov .
A kapličku finančně  podporuju taky a kromě toho si prostě dám jídlo , když někde jsem .

Víš, Roz, když kulturní vyžití nazýváš alternativou, vypadá to, že máš tu pizzu na vrcholu žebříčku. Já miluju dobré jídlo, které udělal někdo jiný, ale za minigolf nebo jízdu na pouťovém autíčku bych ho nevyměnila.
Mě zas tvé touhy připadají okleštěné - na vytahování se cizími tituly a vzpomínky na růžové oné...

Rosieta napsal(a):

helena napsal(a):

kazdy ma sve za co nesmyslne utraci
Tak tak... každej máme svoje "hříchy" http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Jen nechápu, proč má někdo potíž pochopit, že ty jeho nemusí jinýho zajímat a není proto "divnej".

No je to pravda, že každej ty prachy investuje jinak , aby měl potěšení .

Ale stejně , mě to přijde divný , třeba Barča jde hrát divadlo, nebo na ten nástroj , nebo malovat ven ........a potom hladová běží domů, ohřát si starý jídlo .......to mi přijde skutečně extrémní šetrnost .
My taky děláme tyhle alternativní věci ,ale pak jdeme a dáme si jídlo v příjemným prostředí.
Celej život se bát si dát pizzu , abych pak měla v létě na moře mi přijde prostě , že ten život je okleštěnej .
Tady v Praze v době oběda jsou restaurace, obchodáky uplně narvaný a všichni jedí mimo domov .
A kapličku finančně  podporuju taky a kromě toho si prostě dám jídlo , když někde jsem .

Až budeš v Brně zajdi do Monte Bu na steak z japonského hovězího, s přílohou a máčou za 1500,- kaček. Vynikající.  A potom zajdi kousek vedle do Caffe del Saggio na cibetkovou kávu za 350,- kaček. Také vynikající. I všelijaké domácí štrůdlíky tam mají.

helena napsal(a):

je otázka čemu říkáš "dovolit si "
Řekla bych, že není důležitý ptá se "jak často?", ale "stačí ti to pro radost?".

Tak tak.
Já mám to štěstí, že si můžu dovolit vše, na co mám "chuť". I kdyby to byl třeba měsíc někde v Thajsku. Ale když já jdu raděj do lesa.....:)

Ale když já jdu raděj do lesa...
Ááá - další do klubu těch "nechápanejch"

Rosieta napsal(a):

helena napsal(a):

kazdy ma sve za co nesmyslne utraci
Tak tak... každej máme svoje "hříchy" http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Jen nechápu, proč má někdo potíž pochopit, že ty jeho nemusí jinýho zajímat a není proto "divnej".

No je to pravda, že každej ty prachy investuje jinak , aby měl potěšení .

Ale stejně , mě to přijde divný , třeba Barča jde hrát divadlo, nebo na ten nástroj , nebo malovat ven ........a potom hladová běží domů, ohřát si starý jídlo .......to mi přijde skutečně extrémní šetrnost .
My taky děláme tyhle alternativní věci ,ale pak jdeme a dáme si jídlo v příjemným prostředí.
Celej život se bát si dát pizzu , abych pak měla v létě na moře mi přijde prostě , že ten život je okleštěnej .
Tady v Praze v době oběda jsou restaurace, obchodáky uplně narvaný a všichni jedí mimo domov .
A kapličku finančně  podporuju taky a kromě toho si prostě dám jídlo , když někde jsem .

Roz, copak starý, ale ještě zkvašený :) - Experimentuju s kvasnými procesy - píše Barča.... Ale já si pod tím představuju kvas pro destilaci, nebo kvásek na dobrý chleba....super.

Ne. Já teda taky jdu ráda do restaurace. I u nás na malém městě je to běžný jev, že lidi se chodí do hospody najíst. Mám ráda to prostředí, dobroty, které si doma neuvařím. Máme s kámoškou i oblíbenou cukrárnu a pivovar. No ale na druhou stranu - když chci teď nevěstě udělat radost za to, že tak dobře zvládla zkoušky, zvu ji na DOMÁCÍ oběd dle jejího výslovného přání.
Divadlo já třeba moc nemusím, ale koncerty - to jo. Teď v nejbližší době se chystám na Tublatanku a moc se těším.

helena napsal(a):

Ale když já jdu raděj do lesa...
Ááá - další do klubu těch "nechápanejch" http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

No a to jsem klesla tak hluboko, že si občas nemůžu pomoct a obejmu nějakej ten strom, pohladím kámen či vodu....A jsem tam sama, nikde nikdo. :)

Já jsem dokonce tak zvrhlá, že jsem měla v mládí takovou docela zajímavou nabídku na práci - no dneska by se řeklo v "šoubyznysu" (samozřejmě otázkou by bylo, jestli bych se tam chytla, ale nabídka to byla zajímavá - i finančně - oproti mé práci) - jenže já tehdy trochu jezdila na vandry a představa, že bych hodně víkendů trávila pokaždé jinde a někde po hotelích mě tak vyděsila, že jsem to ani nezkusila.

Eva. napsal(a):

Dorka napsal(a):

Selima napsal(a):

Anoano,... veľa ľudí si "užíva" tak, že škudlí na kultúre, výletoch, apod. a potom sa "rozšoupnú" v nákupných centrách... Ale - proti gustu žiaden dišputát.

Dnes jsem to komusi rikala podobne: Nekteri chodi na “rodinny vylet“ do nakupnich center. A pak to i jejich deti povazuji za “obohacujici kulturni zazitek“ (jak smutne :()

Ale houby. V nákupních centrech bývá taky spousta zajímavého. Třeba různé výstavy i kulturní akce, koncerty, bruslení na střeše, třeba v Harfě...
Neví, proč lidé na nákupní centra nadávají a zavrhují je. Vždyť když jsem byla třeba v Káhiře v jedné z největších tržnic arabského světa, anebo v tržnici v Jeruzalémě, to přece není nic jiného, než naše nákupní centra, jen v trošku jiném hávu. A co třeba tržnice v Londýně, či jinde. A ty existují už stovky let... A taky tam lidé chodili a chodí a nikdo tržnice ani lidi, co tam chodí, nezavrhuje.

Pre mňa je veľký rozdiel medzi tržnicou a nákupným centrom - to druhé má málokedy dušu - aspoň u nás. Ja tam zablúdim tak max do etnoshopu, do kina (zriedka), chovproduktu... a tým som vybavená. Odkedy sú niekt. odevné a obuvné značky aj mimo OC, mám vystaráno.

Ad reštaurácie: chodím občas (robím v centre, tak sa tomu dá ťažko úplne vyhnúť), ale keď už, tak chcem niečo, čo si doma neurobím ;) Inak pokojne ostanem pri nejakom drinku alebo káve. Ja osobne mám rada exotické reštaurácie, alebo potom jednoduché, nevyfikundované slovenské jedlá. A neurazia ma ani dobrou, tenkou pizzou.

Petr100 napsal(a):

Rosieta napsal(a):

helena napsal(a):

kazdy ma sve za co nesmyslne utraci
Tak tak... každej máme svoje "hříchy" http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Jen nechápu, proč má někdo potíž pochopit, že ty jeho nemusí jinýho zajímat a není proto "divnej".

No je to pravda, že každej ty prachy investuje jinak , aby měl potěšení .

Ale stejně , mě to přijde divný , třeba Barča jde hrát divadlo, nebo na ten nástroj , nebo malovat ven ........a potom hladová běží domů, ohřát si starý jídlo .......to mi přijde skutečně extrémní šetrnost .
My taky děláme tyhle alternativní věci ,ale pak jdeme a dáme si jídlo v příjemným prostředí.
Celej život se bát si dát pizzu , abych pak měla v létě na moře mi přijde prostě , že ten život je okleštěnej .
Tady v Praze v době oběda jsou restaurace, obchodáky uplně narvaný a všichni jedí mimo domov .
A kapličku finančně  podporuju taky a kromě toho si prostě dám jídlo , když někde jsem .

Až budeš v Brně zajdi do Monte Bu na steak z japonského hovězího, s přílohou a máčou za 1500,- kaček. Vynikající.  A potom zajdi kousek vedle do Caffe del Saggio na cibetkovou kávu za 350,- kaček. Také vynikající. I všelijaké domácí štrůdlíky tam mají.

Japonské hovädzie som nemala, ale cibetkovú kávu áno - neočarila ma... :/ Respektíve nie úmerne cene - som rada, že som ju ochutnala, ale viackrát nemusím. Ale uznávam, že ja s mojim zvrátenými chuťami (všetko sladké - káva napr. havajská ochutená kokosom a vanilkou :P ) som asi exot.

U nás bola výborná reštaurácia Neolit, kde podávali kadejaké exotické mäso - ochutnala som bizóna, krokodíla a tuším klokana - a mali aj výbornú obsluhu. Bohužiaľ sa obsluha úplne zhumpľovala, takže už mi je jedno, či mi ponúknu hoci aj labu mamuta... proste tam nechodím a ani už nemienim.

To Petr:
Až budeš v Brně zajdi do Monte Bu na steak z japonského hovězího, s přílohou a máčou za 1500,- kaček. Vynikající.  A potom zajdi kousek vedle do Caffe del Saggio na cibetkovou kávu za 350,- kaček. Také vynikající. I všelijaké domácí štrůdlíky tam mají....
Joo, ty provokatere!
Roz si mozna najde ruzoveho “oneho“, co ji tam pozve, nebo taky ne. Pak nebudes mit spriznence, co s tim udelas, Petre?

Nebudu dělat nic. To spíš ona ho musí pozvat a také všechno zalepit.

Mně se tak moc líbí obrat "zajíček s růžovým oné".
Mám obavy, že až půjdu v neděli do kina (abych pořád nelítala jen po lesích :) ) a potkám na městě nějakého mladého kluka, tak si budu představovat to "růžové oné" .
Ano Roz - bohužel jenom představovat :).

Vždyť ona si to v jejich letech také jen představuje.

Judyna napsal(a):

Mně se tak moc líbí obrat "zajíček s růžovým oné".
Mám obavy, že až půjdu v neděli do kina (abych pořád nelítala jen po lesích :) ) a potkám na městě nějakého mladého kluka, tak si budu představovat to "růžové oné" .
Ano Roz - bohužel jenom představovat :).

Proč bohužel? Ty bys chtěla? Jestli ano, tak co ti brání?
Btw růžového nemají jen zajíčci... :)

Eva. napsal(a):

Judyna napsal(a):

Mně se tak moc líbí obrat "zajíček s růžovým oné".
Mám obavy, že až půjdu v neděli do kina (abych pořád nelítala jen po lesích :) ) a potkám na městě nějakého mladého kluka, tak si budu představovat to "růžové oné" .
Ano Roz - bohužel jenom představovat :).

Proč bohužel? Ty bys chtěla? Jestli ano, tak co ti brání?
Btw růžového nemají jen zajíčci... :)

myslím, že ros by ti to vyvrátila. pouze zajíčci mají růžového :lol:. a víš, že by i mě zajímalo, co mají ostatní :vissla:

Tak treba osel ho ma cerneho a az po zem. Teda aspon ten, co jsem ho jako decko videla v Jugine, ho mel... Az za mnoho let jsem pochopila, coze mu to tam bimbalo a proc tak hýkal... ;)

Tak se nám tohle vlákno, původně dost neveselé, krásně proměnilo. Nad poslední stránkou jsem se hned po ránu od srdce zasmála. :lol:
Vlastně se nám to proměnilo ve vlákno Co mě dnes rozesmálo. A to je docela pozitivní zjištění. :)

PS:
Jedna technická pro administrátory: V nabízených smajlících mi jeden dost chybí: "Růžové oné". :lol: Doporučuji přidat, samozřejmě v autentické růžové barvě. Jak je vidět, byl by to smajlík asi dost používaný... :lol: :vissla:

Judyna napsal(a):

Mně se tak moc líbí obrat "zajíček s růžovým oné".
Mám obavy, že až půjdu v neděli do kina (abych pořád nelítala jen po lesích :) ) a potkám na městě nějakého mladého kluka, tak si budu představovat to "růžové oné" .
Ano Roz - bohužel jenom představovat :).

To je právě naivní představa neznalých lidí  , že si zajíčky musí jen představovat . Kdybys o ně měla skutečně zájem a začala hledat na netu , nastal by šrumec.
Všichni zajíčci chtějí zralou ženu , zkušenou, navíc ta žena má byt se sprchou , teplou čistou postel , umí vařit , umí sexovat ......zatímco 20 letá slečna nic z toho nemá .
On vlastně plynule přejde od maminky do náruče druhé maminky a ještě má tu užasnou věc, krásnej a častej sex , proto je zralá sen všech mladých mužů , je to jejich další maminka .
A další naivní představa je to co píše Petr.......že taková žena musí platit , omyl, je to přesně naopak, platit musí zajíc a on to udělá , protože přes obrovskou touhu po sexu nevidí život reálně , kouká hlavně, aby kocour byl rychle v troubě.........:D

To je ale po ránu veselo na Starém Bělidle :lol::lol::lol:...............
I to ranní kafe líp chutná :supr:

Přeju všem pěknou "fašankovou" sobotu! :hjarta:

Rosieta napsal(a):

...
Všichni zajíčci chtějí zralou ženu , zkušenou, navíc ta žena má byt se sprchou , teplou čistou postel , umí vařit , umí sexovat ......zatímco 20 letá slečna nic z toho nemá ...
A další naivní představa je to co píše Petr.......že taková žena musí platit , omyl, je to přesně naopak, platit musí zajíc a on to udělá , protože přes obrovskou touhu po sexu nevidí život reálně , kouká hlavně, aby kocour byl rychle v troubě.........:D

Jo. A ouplne nejnaivnejsi je predstava, ze “VSICHNI“, jak pises...
Na netu totiz, podle mne, hledaji sex jen muzi neschopni ho najit v realu, nebo kurevnici.
Shodou okolnosti jsem nedavno pri vecerni prochazce se psem vyslechla rozhovor tří rozparadenych mladiku, kterym v jejich alkoholovem rozpolozeni bylo evidentne jedno, co slysim. Kdyz vynecham “ty vole!“ za kazdym druhym slovem, znelo to asi takhle: ...sbalil jsem tam nejakou starou brecu, a kdyz jsem se u ni rano probudil, zvedl se mi kybl. Zdrhal jsem, jak to slo, a az doma (zrejme U MAMINKY) jsem prisel na to, ze mi sebrala vsecky prachy... Zabiju ji, jestli ji potkam... A ostatni se stridave smali a litovali ho, “vola“...

Rosieta napsal(a):

Judyna napsal(a):

Mně se tak moc líbí obrat "zajíček s růžovým oné".
Mám obavy, že až půjdu v neděli do kina (abych pořád nelítala jen po lesích :) ) a potkám na městě nějakého mladého kluka, tak si budu představovat to "růžové oné" .
Ano Roz - bohužel jenom představovat :).

To je právě naivní představa neznalých lidí  , že si zajíčky musí jen představovat . Kdybys o ně měla skutečně zájem a začala hledat na netu , nastal by šrumec.
Všichni zajíčci chtějí zralou ženu , zkušenou, navíc ta žena má byt se sprchou , teplou čistou postel , umí vařit , umí sexovat ......zatímco 20 letá slečna nic z toho nemá .
On vlastně plynule přejde od maminky do náruče druhé maminky a ještě má tu užasnou věc, krásnej a častej sex , proto je zralá sen všech mladých mužů , je to jejich další maminka .
A další naivní představa je to co píše Petr.......že taková žena musí platit , omyl, je to přesně naopak, platit musí zajíc a on to udělá , protože přes obrovskou touhu po sexu nevidí život reálně , kouká hlavně, aby kocour byl rychle v troubě.........:D

Tak promiň, já netušil, že pracuješ v nevěstinci.

Petr100 napsal(a):

Rosieta napsal(a):

Judyna napsal(a):

Mně se tak moc líbí obrat "zajíček s růžovým oné".
Mám obavy, že až půjdu v neděli do kina (abych pořád nelítala jen po lesích :) ) a potkám na městě nějakého mladého kluka, tak si budu představovat to "růžové oné" .
Ano Roz - bohužel jenom představovat :).

To je právě naivní představa neznalých lidí  , že si zajíčky musí jen představovat . Kdybys o ně měla skutečně zájem a začala hledat na netu , nastal by šrumec.
Všichni zajíčci chtějí zralou ženu , zkušenou, navíc ta žena má byt se sprchou , teplou čistou postel , umí vařit , umí sexovat ......zatímco 20 letá slečna nic z toho nemá .
On vlastně plynule přejde od maminky do náruče druhé maminky a ještě má tu užasnou věc, krásnej a častej sex , proto je zralá sen všech mladých mužů , je to jejich další maminka .
A další naivní představa je to co píše Petr.......že taková žena musí platit , omyl, je to přesně naopak, platit musí zajíc a on to udělá , protože přes obrovskou touhu po sexu nevidí život reálně , kouká hlavně, aby kocour byl rychle v troubě.........:D

Tak promiň, já netušil, že pracuješ v nevěstinci.

:lol::supr:

Petr100 napsal(a):

Tak promiň, já netušil, že pracuješ v nevěstinci.

Vážně?!?

Dorka napsal(a):

Petr100 napsal(a):

Tak promiň, já netušil, že pracuješ v nevěstinci.

Vážně?!?

Nezáviď. :)

Co. Zes to netusil, nebo ze je/byla Roz stetka?

Tak pochybuju,ze mlady kluci by meli zajem o starou brecu.To snad jen ti nevabneho vzhledu  ktery svym vzhledem odpuzuji sve vrstevnice.Tak jim nic jineho nezbyva.

eremuruss napsal(a):

Tak pochybuju,ze mlady kluci by meli zajem o starou brecu.To snad jen ti nevabneho vzhledu  ktery svym vzhledem odpuzuji sve vrstevnice.Tak jim nic jineho nezbyva.

Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.
(Jára Cimrman)

Zažila jsem paní z Ovy , která měla vyndávací zuby a vypadala jako o berličce hnáty křivé pod plachetkou ......a měla doma 22 letýho zajocha , kterej se přestěhoval do jejího města kvůli ní a zača tam studovat VŠ.
V létě pracoval v Kolbence v Plzni , obrovská dřina,  protože ona mu vysvětlila, že se musí starat o rodinu ( rozuměj pod plachetkou osoba a on ) a že chce podzim v Řecku........:D

Takových podobných případů bylo víc a já jedna z nich .
Jak říkám , kocour musí bejt v troubě a přes to vlak nejede.

Jinak Petře dík za inspiraci ,ale tak drahý restaurace já zase nemusím a ani na ně nemám........já jsem spíš na ty omáčky , vepřoknedlo , zvěřina, šípková omáčka .....prostě klasický hotovky , ale dobře udělaný.
A cibetková káva je z hovínek ne?

Rosieta napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Tak pochybuju,ze mlady kluci by meli zajem o starou brecu.To snad jen ti nevabneho vzhledu  ktery svym vzhledem odpuzuji sve vrstevnice.Tak jim nic jineho nezbyva.

Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.
(Jára Cimrman)

Zažila jsem paní z Ovy , která měla vyndávací zuby a vypadala jako o berličce hnáty křivé pod plachetkou ......a měla doma 22 letýho zajocha , kterej se přestěhoval do jejího města kvůli ní a zača tam studovat VŠ.
V létě pracoval v Kolbence v Plzni , obrovská dřina,  protože ona mu vysvětlila, že se musí starat o rodinu ( rozuměj pod plachetkou osoba a on ) a že chce podzim v Řecku........:D

Takových podobných případů bylo víc a já jedna z nich .
Jak říkám , kocour musí bejt v troubě a přes to vlak nejede.

Částečně Rosieta pravdu má. Opravdu někteří mladí chlapi starší ženy vyhledávají.
Když jsem mívala seznamovací inzeráty (decentní a ve vážném seznámení), občas mi takoví zajíčci odepsali. Jeden byl dokonce o 25 let mladší, myslela jsem si, že jde o omyl, upozorňovala jsem ho taktně, že se asi spletl a nekouknul na můj věk. Odepsal mi, že se nespletl a že má opravdový zájem.
Tehdy mi psali i o 20 let starší, jen těch v normálních, ve vhodném věku bylo tehdy málo... :kapitulation:

Mno, o mne jednou, kdyz jsem byla dlouho sama, projevil vehementni zajem kluk o patnact let mladsi. Bylo mu 30, ja cerstvou babickou. Dusoval se, ze to mysli vazne, ze vsecky jeho predchozi pritelkyne byly starsi, nektere i nez ja... Tp by mi az tak nevadilo. Byl pozorny, darecky, romantika a pod., ovsem kdyz doslo na snatek a “spoluziti“, mel JEDINOU podminku, ze totiz jedine s maminkou v jejich  zripokojaku v panelaku. Ja se uplne nevinne zeptala: Ona je nemocna? A on, ze ne, proc? Ze ji nikdy neopusti, dokud bide ziva...
To mi “nejak nevonelo“, ze by mamánek, co chce vhupsnout z jednoho maminkovskeho objeti do druheho?
No, romantice starsi zeny a zajicka byl razem konec. A ja, dle jeho slov, byla ta nejvetsi hlupacka, jakou kdy potkal..

Ad 194 Judyno, svýho času, při venčení psiska, jsem občas potkávala paní, která klidně objímala stromy přede mnou. Nebylo mi to příjemný. A když něco vyprávěla, pořád se ke mně přibližovala, skoro se fyzicky dotýkala, a já pořád ustupovala, couvala. Rušila mi "moje  kruhy" takovým způsobem, že jsem si ji začala ošklivit a prchala jsem před ní...
S fyzickým kontaktem s přírodou to mám ale podobně jako ty a taky u toho chci být sama.
Sakra! "50" je dávno fuč, ze života se raduju (ať je, jaký je) a práci momentálně nehledám. :)

aprill napsal(a):

Eva. napsal(a):

Judyna napsal(a):

Mně se tak moc líbí obrat "zajíček s růžovým oné".
Mám obavy, že až půjdu v neděli do kina (abych pořád nelítala jen po lesích :) ) a potkám na městě nějakého mladého kluka, tak si budu představovat to "růžové oné" .
Ano Roz - bohužel jenom představovat :).

Proč bohužel? Ty bys chtěla? Jestli ano, tak co ti brání?
Btw růžového nemají jen zajíčci... :)

myslím, že ros by ti to vyvrátila. pouze zajíčci mají růžového :lol:. a víš, že by i mě zajímalo, co mají ostatní :vissla:

Tak to zisti... ;)

Dorka napsal(a):

Rosieta napsal(a):

...
Všichni zajíčci chtějí zralou ženu , zkušenou, navíc ta žena má byt se sprchou , teplou čistou postel , umí vařit , umí sexovat ......zatímco 20 letá slečna nic z toho nemá ...
A další naivní představa je to co píše Petr.......že taková žena musí platit , omyl, je to přesně naopak, platit musí zajíc a on to udělá , protože přes obrovskou touhu po sexu nevidí život reálně , kouká hlavně, aby kocour byl rychle v troubě.........:D

Jo. A ouplne nejnaivnejsi je predstava, ze “VSICHNI“, jak pises...
Na netu totiz, podle mne, hledaji sex jen muzi neschopni ho najit v realu, nebo kurevnici.
Shodou okolnosti jsem nedavno pri vecerni prochazce se psem vyslechla rozhovor tří rozparadenych mladiku, kterym v jejich alkoholovem rozpolozeni bylo evidentne jedno, co slysim. Kdyz vynecham “ty vole!“ za kazdym druhym slovem, znelo to asi takhle: ...sbalil jsem tam nejakou starou brecu, a kdyz jsem se u ni rano probudil, zvedl se mi kybl. Zdrhal jsem, jak to slo, a az doma (zrejme U MAMINKY) jsem prisel na to, ze mi sebrala vsecky prachy... Zabiju ji, jestli ji potkam... A ostatni se stridave smali a litovali ho, “vola“...

Dúfam ale, že ani ty nechceš tvrdiť, že to VŠETCI mladíci majú takto...? ;) A percento zúfalcov či kurevníkov na nete je zhruba rovnaké ako mimo neho... Kurevníka či zúfalca nerobí net, ale niečo iné. ;)

eremuruss napsal(a):

Tak pochybuju,ze mlady kluci by meli zajem o starou brecu.To snad jen ti nevabneho vzhledu  ktery svym vzhledem odpuzuji sve vrstevnice.Tak jim nic jineho nezbyva.

A prečo majú mladé kočky záujem o starých uchrchlaných dedkov...? ;) A že toho je štatisticky viac....

Rosieta napsal(a):

Jinak Petře dík za inspiraci ,ale tak drahý restaurace já zase nemusím a ani na ně nemám........já jsem spíš na ty omáčky , vepřoknedlo , zvěřina, šípková omáčka .....prostě klasický hotovky , ale dobře udělaný.
A cibetková káva je z hovínek ne?

Cibetková káva je z kávy, len má trochu dlhší a mkomplikovanejší spôsob spracovania. :D

Mňa občas osloví nejaký mladík aj mimo zoznamku, v reále... ale radšej nezisťujem, čo sa za tým je, koľko mu to odhodlanie vydrží a aké má oné :lol: .... Som tvor zvedavý, ale zasa nemusím vedieť všetko. :jojo:
A aby som nebola :offtopic: - na depresie (a možno aj nezamestnanosť) môže byť zajačík s ružovým oné celkom dobrý protiliek. :rodna:

Barča napsal(a):

No a někteří lidé třeba šetří tak, že nejdou na koncert, ale hrají na  nástroj, chodí zpívat do sboru, hrají divadlo, chodí tancovat, kreslit, pěstují na zahradě, opravují boží muka, sází alej, klučí náletové stromy .... Já třeba moc do restaurací nechodím, protože jen zřídka nemám pocit, že bych to udělala líp. Tak si uvařím. Experimentuju s kvasnými procesy :P

:offtopic:

můžu se zeptat - máš vyzkoušenou kvašenou mrkev ( pickles) ? jak dlouho trvá, než vykvasí

Ježíš, kvašená mrkev......... :usch:
Tak to by mně ani nenapadlo. Uf.

Selima napsal(a):

Rosieta napsal(a):

Jinak Petře dík za inspiraci ,ale tak drahý restaurace já zase nemusím a ani na ně nemám........já jsem spíš na ty omáčky , vepřoknedlo , zvěřina, šípková omáčka .....prostě klasický hotovky , ale dobře udělaný.
A cibetková káva je z hovínek ne?

Cibetková káva je z kávy, len má trochu dlhší a mkomplikovanejší spôsob spracovania. :D

...doufám, že ta zrnka pořádně promejou před konečnou úpravou ....:)

Vrabčáku já taky objímám stromy .....a u některých skutečně citím, jak jimi proudí energie , uplně vrněj .

Je dost divný , že ti zrovna tahle paní lezla do teritoria , to dělaj lidi, co nemají intuici a cit , lezou těsně k lidem a vůbec jim nedojde , že každej člověk kolem sebe potřebuje prostor .
A já to taky nesnáším , tyhle vlezly co člověku dejchaj do obličeje a ani nepoznaj , že je to všem nepříjemný.

Judyna napsal(a):

Ježíš, kvašená mrkev......... :usch:
Tak to by mně ani nenapadlo. Uf.

ale jdi -  a kvašené - kysané zelí jíš ?  ;)
je to stejný proces, a chuť té mrkve je jemnější, než kysané zelí,

To jo,  zelíčko ano.
Ale já měla na ty Barčiny kvasné procesy prostě jiné asociace.....Na zelí jsem si fakt nevzpomněla. A o kvašené mrkvi jsem nikdy neslyšela.

Eva. napsal(a):

Judyna napsal(a):

Mně se tak moc líbí obrat "zajíček s růžovým oné".
Mám obavy, že až půjdu v neděli do kina (abych pořád nelítala jen po lesích :) ) a potkám na městě nějakého mladého kluka, tak si budu představovat to "růžové oné" .
Ano Roz - bohužel jenom představovat :).

Proč bohužel? Ty bys chtěla? Jestli ano, tak co ti brání?
Btw růžového nemají jen zajíčci... :)

...teď nevím, jestli myslíš zajíčky nebo "zajíčky".....:gloria:

A ještě jedno slovo, které se mi líbí, hodící se k těm "růžovým oné"
RÁDODAJKY.

A rozhoďnožky - o,ou, to je doba, co tady byly na dennim poradku... ;)

Judyna napsal(a):

Selima napsal(a):

Rosieta napsal(a):

Jinak Petře dík za inspiraci ,ale tak drahý restaurace já zase nemusím a ani na ně nemám........já jsem spíš na ty omáčky , vepřoknedlo , zvěřina, šípková omáčka .....prostě klasický hotovky , ale dobře udělaný.
A cibetková káva je z hovínek ne?

Cibetková káva je z kávy, len má trochu dlhší a mkomplikovanejší spôsob spracovania. :D

...doufám, že ta zrnka pořádně promejou před konečnou úpravou ....:)

Aj ja dúfam... ale nejako mi to žily netrhá. Keď sa to prepraží, pomelie a uvarí, je to už vcelku fuck :vissla: :fuck: .
Ja mám väčší problém s držkami - a ani polievku z nich veru nejem... :usch:

Ani já nejím držkovou. Nemůžu ani biskupa u drůbeže, byť je prý snad chutný.

Ja mám väčší problém s držkami
Já taky - jsou drahý...

Judyna napsal(a):

Ani já nejím držkovou. Nemůžu ani biskupa u drůbeže, byť je prý snad chutný.

A to zas já ano.... :P Ale na čiernej listine mám ešte ľadvinky (ani keď som ich pripravovala, vraj dobre, nemohla som ich jesť...) a zabíjačkovú krv... Krvvaničky mi už až tak nevadia :/ .

helena napsal(a):

Ja mám väčší problém s držkami
Já taky - jsou drahý... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

U nás asi nie (nie je to tá tradícia) - ale ktovie, či sa vôbec predávajú...

Holky vy nevíte co je dobry.

Tak drzky zrovna ne-e  ale kdyz je z polevky vytaham, tak je stokrat lepsi, nez gulasova...

Petr100 napsal(a):

Holky vy nevíte co je dobry.

:) Proti gustu...

Selima napsal(a):

Judyna napsal(a):

Ani já nejím držkovou. Nemůžu ani biskupa u drůbeže, byť je prý snad chutný.

A to zas já ano.... :P Ale na čiernej listine mám ešte ľadvinky (ani keď som ich pripravovala, vraj dobre, nemohla som ich jesť...) a zabíjačkovú krv... Krvvaničky mi už až tak nevadia :/ .

Mňam...................krev na cibulce, třeba z kačeny..............ledvinky jsou božské, biskupa nejím a d*žky můžu, ale nekupuju si je..............ano, jsou moc drahé

Selima napsal(a):

Judyna napsal(a):

Ani já nejím držkovou. Nemůžu ani biskupa u drůbeže, byť je prý snad chutný.

A to zas já ano.... :P Ale na čiernej listine mám ešte ľadvinky (ani keď som ich pripravovala, vraj dobre, nemohla som ich jesť...) a zabíjačkovú krv... Krvvaničky mi už až tak nevadia :/ .

Držkám a ledvinkám se vyhýbám (dodnes si vybavuju nelibou "vůůůni" vznášející se nad školní jídelnou, když byly ledvinky), ale biskupa jsem už od mala měla doma rezervovanýho. :D  Působí to tedy, že jsem byla pěkně otrlý parchant, ale ve skutečnosti cíťa. Ještě, že jsem se v průběhu života dokázala postupně otužit. :styrka:
(Jak jsme se od deprese dostali k jídlu? :lol: )

Jak jsme se od deprese dostali k jídlu?
Když máme hlad, jsme depresivní???

helena napsal(a):

Jak jsme se od deprese dostali k jídlu?
Když máme hlad, jsme depresivní??? http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

to sice jo, ale nezřídka k tomu dojde i před 50-kou    :vissla:

helena napsal(a):

Jak jsme se od deprese dostali k jídlu?
Když máme hlad, jsme depresivní??? http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

No, to bude ta reaktivní deprese. ;)
Ale jak to přijde, že některý depresivní drží hladovku a jiný by spořádal snad i tu Depresi? :/

helena napsal(a):

Ja mám väčší problém s držkami
Já taky - jsou drahý... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

sice jsou drahé ,ale i to mě neodradí od jejich nákupu..
přemýšlela jsem  dlouho,jestli je něco, co bych s chutí nesnědla. nemohla jsem na nic přijít, ale až tady jsem si uvědomila, jediné co bych nesnědla je biskup :usch:

gemi napsal(a):

Barča napsal(a):

No a někteří lidé třeba šetří tak, že nejdou na koncert, ale hrají na  nástroj, chodí zpívat do sboru, hrají divadlo, chodí tancovat, kreslit, pěstují na zahradě, opravují boží muka, sází alej, klučí náletové stromy .... Já třeba moc do restaurací nechodím, protože jen zřídka nemám pocit, že bych to udělala líp. Tak si uvařím. Experimentuju s kvasnými procesy :P

:offtopic:

můžu se zeptat - máš vyzkoušenou kvašenou mrkev ( pickles) ? jak dlouho trvá, než vykvasí

Dělám mrkev se zelím a s cibulí, mám v pokoji ve skříni (tma a relativně stálá teplota), na menší kousky, trvá mi to max. týden (většinou 6 dní). Když přidávám koření, tak většinou o den déle, hlavně křen.
Já jsem se letos (vlastně už od předloňského podzimu) "soustředila" na cidre (2014 bylo hodně jablek) a zkouším mléčně zakvašené ryzce, protože jsme našli jedno "neviditelné" velmi věrné ryzcoviště.

Z kurete jo, ten je lahudka, kdyz je krupavouckek, ale z husy, nebo kaceny, to bych bahala... Ale zase, vzhledem k tomu, ze tech “velkych“ se mi zatim nedostalo, a k moji zvedavosti, bych mozna uždibla, a pokud by to slo, i snedla. Z kurete je to fakt lahudka... A z nej muzu fakt vsechno (srdicko, nadrobno zaludky do polevky, kridylka, krk okusovat, treba jen vareny v polevce... Mnam!)

Barča napsal(a):

gemi napsal(a):

Barča napsal(a):

No a někteří lidé třeba šetří tak, že nejdou na koncert, ale hrají na  nástroj, chodí zpívat do sboru, hrají divadlo, chodí tancovat, kreslit, pěstují na zahradě, opravují boží muka, sází alej, klučí náletové stromy .... Já třeba moc do restaurací nechodím, protože jen zřídka nemám pocit, že bych to udělala líp. Tak si uvařím. Experimentuju s kvasnými procesy :P

:offtopic:

můžu se zeptat - máš vyzkoušenou kvašenou mrkev ( pickles) ? jak dlouho trvá, než vykvasí

Dělám mrkev se zelím a s cibulí, mám v pokoji ve skříni (tma a relativně stálá teplota), na menší kousky, trvá mi to max. týden (většinou 6 dní). Když přidávám koření, tak většinou o den déle, hlavně křen.
Já jsem se letos (vlastně už od předloňského podzimu) "soustředila" na cidre (2014 bylo hodně jablek) a zkouším mléčně zakvašené ryzce, protože jsme našli jedno "neviditelné" velmi věrné ryzcoviště.

Můžeš přesně popsat jak tu zeleninu nakládáš?

A kurňa, Petre,... Je ti padesat, mas sklony k depresi a hledas praci? Tak to jses tady spravne.
Jinak odpoved na tvuj dotaz by me taky zajimala, ac zadnou podminku z nazvu vlakna nesplnuju... :(

...jsem to tady  nechtěla plevelit se zeleninou , tak to píšu do SZ ,  :)
...a vidím že už je nás několik, koho to zajímá :jojo:

Díky.

Všichni, kdo hledají práci, můžou nakládat zeleninu...
(Nic ve zlým, Barčo )

Klidně si tu vařte a nakládejte zeleninu. :D Vlastně je pozitivní, že se z "mého" docela vážného vlákna stal chat. :)

Momentálně u mě po depresi ani stopa (ťuk, ťuk, ťuk, ťuk..), těch 50 je mi zatím pořád ;) a nějaké možnosti klidné práce na půl úvazku se trochu rýsují.....
Až bude něco nového, dám zas vědět, jak můj příběh pokračuje. :)

Tedaaa! Ja to taky chtela vedet, o te zelenine, a ted mam z toho depresi, ze to slo do SZ. ;)

vrabčák napsal(a):

helena napsal(a):

Jak jsme se od deprese dostali k jídlu?
Když máme hlad, jsme depresivní??? http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

No, to bude ta reaktivní deprese. ;)
Ale jak to přijde, že některý depresivní drží hladovku a jiný by spořádal snad i tu Depresi? :/

Holt, všelijakých nás pánbožko má... :jojo:

aprill napsal(a):

helena napsal(a):

Ja mám väčší problém s držkami
Já taky - jsou drahý... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

sice jsou drahé ,ale i to mě neodradí od jejich nákupu..
přemýšlela jsem  dlouho,jestli je něco, co bych s chutí nesnědla. nemohla jsem na nic přijít, ale až tady jsem si uvědomila, jediné co bych nesnědla je biskup :usch:

Ja kôpor :usch: a asi fakt tie najvnútornejšie vnútornosti (so srdcom, pečeňou a jazykom ale nemám problém... ). Vrátane mozočku. :usch:

Niky123 napsal(a):

Klidně si tu vařte a nakládejte zeleninu. :D Vlastně je pozitivní, že se z "mého" docela vážného vlákna stal chat. :)

Momentálně u mě po depresi ani stopa (ťuk, ťuk, ťuk, ťuk..), těch 50 je mi zatím pořád ;) a nějaké možnosti klidné práce na půl úvazku se trochu rýsují.....
Až bude něco nového, dám zas vědět, jak můj příběh pokračuje. :)

:supr: Dovtedy môžeš nakladať zeleninu... ;)

Tak ještě jedna zpráva z bojiště ode mě, možná, že to už bude takový závěr tohoto mého vlákna, protože mám pocit (ťuk,ťuk,ťuk), že jsem se dobrala k happy-endu:

Rozhodla jsem se, že si žádnou práci na půl úvazku zatím hledat nebudu. Že povýším svého dosavadního koníčka na živnost.
Na uživení by to nebylo, ale na přiživení (počítám tak 5 tisíc měsíčně) by to být mělo. Budu si dělat na svém a po svém.
Základ financí mi dá ten částečný invalidní důchod, i většinu odvodů. Jako část.invalidní důchodce si budu platit jen 789 Kč/měsíc  odvodů na sociální pojištění, aby mi tyto roky šly jako odpracované roky na důchod.

Tak asi tak po roce budu už vědět, zda mě tohle živnostničení bude finančně stačit. Kdyby ano, zkousnu v budoucnu i to otravování s EET. Kdyby to bylo na vážkách a nebo dávalo mi to míň než těch 5000 měsíčně, tak bych pak hledala něco jiného.

Budu tak mít klidnou a mě velmi milou práci, spoustu času na svého přítele, děti, zahradu, přátele, koníčky. Budu takřka neustále k ruce stárnoucím rodičům. 
Už si to začínám připravovat a moc se těším. Cítím se skvěle, v duši klid a pohoda. Snad mi to díky té klidné práci co nejdéle vydrží. :)  :D

Niky mám obavy, že pokud budeš kasírovat penízky pravidelně, i utrápených 5 kapříků měsíčně, tak bez EET to asi nepůjde. Ať se daří.

Niky, to vypadá moc dobře, jak to píšeš. Tak ať to vyjde.

Petr100 napsal(a):

Niky mám :Pobavy, že pokud budeš kasírovat penízky pravidelně, i utrápených 5 kapříků měsíčně, tak bez EET to asi nepůjde. Ať se daří.

Petře, ti mí kapříci v žádném případě nebudou utrápení. Vydělám je s radostí, na svém koníčku. :) A vím, že mi budou k běžnému životu s ČID stačit. A na dovču v zahraničí apod. můžu kdykoli sáhnout do úspor, proto je mám.

Právě proto si dávám takový zkušební rok, kde uvidím přesně, jaká bude realita (může být jak lepší, tak horší, než očekávání). Myslím, že u mě bude EET připadat v úvahu až v poslední řadě (hostinská tedy nebudu :D, abych to EET musela mít už v listopadu).
Když to bude dobré, tak i to EET se skřípěním zubů přežiju. Ale pokud by to mělo být na vážkách, tak se na to vykašlu dřív, než ke mě otravování s  EET doběhne. ;) :jojo:

Pokud to chceš rozjet hned tak to jo. Můžeš prozradit v jakém oboru?

Dobře jsi to vymyslela, Niky... houby deprese, kapříci
Tak ať maj´ co nejvíc šupinek.

Niky,
mám radost s tebou ... moc ti přeju, aby se tvůj plán podařilo uskutečnit :jojo:

Díky. :par: :)

To je hezký, Niky! Ať se ti daří! :storstark:

Gratulujem, to znie  výborne... skúsiť to treba, podľa mňa. A ďalej uvidíš... ;)

http://video.aktualne.cz/dvtv/deprese-m … 5900fea04/

Tohle patří tématem do mého příběhu, pro jeho dokreslení. Pod každé slovo Jana Korytáře bych se mohla podepsat.

Už jsem to slyšela, je to moc zajímavé. Obzvláště, když mám (bohužel) vlastní zkušenosti s těžkou depresí. Jsem tak moc vděčná, že už od roku 2007 mám klid, a bez léků. Doufám, že to tak bude i nadále.