Ahoj,
tak na nás přišla řada a místo doporučování nepodporování množitelů konáme :). Zvažujeme, že dědovi pořídíme psa z útulku. Dříve měl psa, ale pak několik let ne. Chci se zeptat, zda je pořízení (dospělého) psa z útulku podle vás v něčem odlišné. Záleží samozřejmě na konkrétním zvířeti, ale jestli máte s takovou adopcí zkušenost a zda vám lidi z útulku dali nějaká specifická doporučení.

Děkuji

"Adopci z utulku" neznam.
Mam tretiho psa z utulku, rsp. ja dva a dcera mela toho tretiho, o kterem vim, ze je, rsp. byl z utulku.
Ze se tomu rika adopce, jsem netusila.
Pes by mel byt zdravej, zaockovanej, nekdy ma historii, ockovaci prukaz, cip...
Jak ktery utulek ma pravidla, ja se dvakrat setkala s tim, ze puvodni majitel nebo nalezce mel jakasi pravidla na to, ze do urcite doby si to muze rozmyslet a vzit zvire zpatky, coz se treba bohuzel stalo zrovna moji dceri, ktera psa z utulku dala vnukovi. Koupili mu prvni posledni, kluk si ho zamiloval a naucil se o nej starat. Predchozi majitel ho dal do utulku proto, ze psa poridili jako nevhodny vanocni darek do rodiny s dvouma detma, a nejak jim to nevyhovovalo, nevim, jestli detem nebo dospelakum. Pak, bohuzel, se rozmysleli a psa z rodiny moji dcery odnali, coz bylo fakt docela krute vuci memu vnukovi...., ale pravidla jsou takova...

Muj nynejsi pes je taky z utulku, majitele prisli, ze ju chtej umistit, a kdyz se dozvedeli, ze musej zaplatit, odesli a psa uvazali u plotu utulku a zdrhli. Pes ma cip, ale neni registrovanej, to zjistil utulek. Vek musel urcovat veterinar, zadne blizsi info majitele nezanechali. Ja prvni dny nevedela vubec nic, co ji (nechtela nic, ani drahe granule), zvyky, nic.
Ted je u mne treti rok. Miluje mne a ja ji, a kazdy den se vic poznavame.
Kdyby mi ted nekdo rekl, ze si ji vezme zpatky, prala bych se o ni jako matka o dite.

Jinak dostala nejakej "vystupni list", kde jsou zakladni udaje, a nejaka pravidla pro to, ze ockovani na nejakou dobu dopredu ma provedena a take registraci (povinne platby) tusim na rok zdarma, rsp. uhrazeny. Dostali jsme ockovaci prukaz s ockovanima, provedenyma v utulku, predchozi ne. Mozna pejskove, co jsou tam dani s dobrym umyslem, a jsou starsi, maji i svuj ockovaci prukaz z predchoziho zivota...

Mám jedno doporučení. Zeptat se dědy, jestli o psa vůbec stojí.
Navíc, vzít si už dospělého psa, když nevíš, co má za sebou, je docela riskantní. Měli jsme jednoho takového doma, byl pravděpodobně týraný a utekl. A i když jsme s ním zacházeli jako v bavlnce, párkrát nás rafnul. Stačilo v jeho přítomnosti jen zvýšit hlas, ne že bychom se hádali, jen jsme na sebe volali. Nebo prudký nečekaný pohyb, to startoval okamžitě.
Chápali jsme to a brali jako příslušenství, časem se uklidnil, když zjistil, že od nás ho žádná zákeřnost nečeká, ale jistí jsme si u něj nebyli nikdy.
Nevím jak by takového vystresovaného broučka zvládnul váš dědeček (netuším, jak je starý), ale každopádně bych to konzultovala nejdřív s ním. Aby chudák pes nešupajdil za pár dní zpátky do útulku. :/

Vzali jsme si z útulku starší fenku – měla asi 6 let, přesně to nevěděli. Byla hodná, ale patrně ji trápila nějaká žena, protože mě a dceru (a každou ženu, která k nám přišla), obcházela velkým obloukem. Trvalo skoro rok, než dokázala zůstat na místě a neodcházet, když jsem si vedle ní já nebo moje dcera, třeba jen sedla. S mými kluky byla kamarádka okamžitě. Později, když začala věřit i nám, dokázala si s námi i hrát. Ale chce to hodně trpělivosti a pochopení. Většinou nikdo neví, co všechno má ten pes za sebou.

Souhlasím s příspěvkem Hany - máme fenku z útulku, takové odrostlé štěně, když jsme si ji brali.
Vystrašená, když viděla koště, tak někam zalezla - chtěli jsme opravdu zamést, nesnáší děcka, když utíkají, řvou a nejvíc, když jedou na kole.
Na našeho mladého je jak mílius - nesmí jí ubližovat, ale známe děcka - chce jí objemout, pomazlit se, ale nemá cit...
No, zkrátka -nikdo neví, co pes z útulku může mít za sebou, nám trvalo skoro rok, než jsme si získali její důvěru.
Předpokládám, že jste svůj úmysl s dědou probrali - že o psa stojí, bude mít na něj čas i energii a že máte představu, co se psem, kdyby děda, nedejbůh, skončil v nemocnici.
Ale abych nepsala jen starosti a problémy - jak jsme se s naším pejskem sžili, tak je to ten nejvěrnější tvor na světě, vděčný, mazlivý...:hjarta: