AndreaP. — 19. 8. 2015 23:00

Nemáte někdo jakoukoliv svou či zprostředkovanou zkušenost s vitamínem C v infuzích pro onkologicky nemocného? Děkuji moc předem.

Petar — 20. 8. 2015 16:58

Osobně zkušenost nemám, ale zde se píše....
http://www.uspesna-lecba.cz/co-se-vas-t … e-uspechy/
Ono záleží, v jakém stavu je ten onkologický pacient. Nejhůře se napravuje lymfatický systém či metastázy. Tam je šance asi malá.
Je to již hodně špatně, nebo se to zdá, že by se to mohlo zlepšit?
On je na podporu imunity, ne proti rakovině,
Tady je uprostřed kniha o Céčku,v PDF, mrkni....
http://www.chlamydie.info/content/aktualizace-stavu
ale to by měli nejlépe podat informaci lékaři, i když.....Na podporu imunity je i polyoxidonium, které  několik mých známých s úspěchem použila při léčbě infekcí, jako borelie, chlamydie a pod. U nás není ani registrované, ale dá se sehnat v Rusku, na Ukrajině, ale i Slovensku.
http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/za … u-c-973896
To je tak moc individuální, že těžko radit.
Já bych asi doporučoval bud štávy nebo MMS
Tady jen přečíst - nic  nekupovat, ale hodně je to o stravě.....
http://bez-rakoviny.com/v4/?utm_source= … campaign=s

Petar — 20. 8. 2015 17:02

Určitě by byla dobrá hladovka....
http://biotta.webnode.cz/news/alternati … -rakoviny/                     pročíst vlevo záložky.....

AndreaP. — 20. 8. 2015 18:21

Děkuji moc, prostuduju :hjarta:
Jedná se o maminku - leukémie (diagnóza letos v dubnu) - prý nejhorší možná forma, lékaři mi v květnu sdělili, že jí už nemají jak pomoci (poté, co jí odrovnali chemoterapií). Jde mi nyní právě hlavně o posílení imunity, alespoň prodloužení života jako takového :( Nejsem schopna se vypořádat s ortelem, který mi dal lékař. Spojila jsem se s bylinkářem, nasadila bylinky, vyzkouším cokoliv.
Před dvěma lety mi onemocněl rakovinou táta, ten už bojuje teda dva roky - v té době jsem se také zajímala o MMS, jenže je to beran a není s ním moc řeč, ten to vzdal už na začátku. Jeho prognóza také špatná, táta už bohužel s metastázema, přišel pozdě.
Pocit, že mi současně vlastně postupně umírají oba rodiče, mě ničí :kapitulation:

PS : hladovka u mamky by bohužel asi nebyla to pravé, odjakživa je hodně drobná a při současných cca 45 kilech by to asi nebylo to nejlepší řešení :(

Pokud máte kdokoliv jakýkoliv tip, odkaz, radu, budu moc ráda.

Judyna — 20. 8. 2015 18:43

Andreo, zkušenost s tím nemám. Ale poté, co moje onkologicky nemocná kamarádka vyzkoušela i alternativní léčbu, léčitele (bez úspěchu), si skoro myslím, že je hodně důležité, aby dělala maminka to, z čeho má radost a jedla to, na co má chuť a co jí dělá dobře. Nevím, jestli to lze, jestli je to v tak náročné situaci vůbec možné, ale pomoci nastolit co největší pohodu. I psychika někdy dokáže zázraky. Říká se, že rakovina ve vyšším věku nepostupuje tak rychle.
Víš, těch rad a odkazů najdeš všude plno. Bohužel není zaručeno, že to, co pomůže jednomu, pomůže i druhému.
Moc držím palce. Ach jo.

helena — 20. 8. 2015 18:56

Člověk by pohnul nebem a zemí, viď...
Asi budeš/te muset hledat, co bude mamince vyhovovat - no, spíš co bude nejlíp snášet.
A i když je to situace na píp, má přece jen výhodu - je možný zkoušet cokoliv bez káravě zvednutýho medicínskýho ukazováku.
Přeju vám, abyste to "něco" brzo objevily.

Petar — 20. 8. 2015 19:45

Tak to je  přesně to, co jsem nechtěl číst.  Kamarádka - vysoká funkce, hodně známých, čili vyloženě protekční pacient v nemocnici, zjistili jí leukemii,  byla zařazena do nějakého výzkumného programu, asi rok po nemocnicích a bylo jí hodně zle díky chemoterapii....a pak jí řekli, že jí už nemají v léčbě dál co nabídnout.  Smutné, moc smutné.....
Tady je fakt těžká rada, každý jsme jiný.....obávám se, že to infuzní Céčko k ničemu nebude...:-(, chemoterapie ničí i zdravé bunky :-(

vrabčák — 20. 8. 2015 21:27

Andrejko, z potravin se doporučuje: zelenina z rodu Allium, česnek, cibule, pórek, šalotka, pažitka, jahody, maliny, borůvky, brusinky, lněný olej, čekanka (puky), med, jablka, řeřicha, grapefruity, červená řepa, brokolice (i syrová), kurkuma, švestky-přímo ničí rakovinné buňky.
Z nápojů: zelený čaj, mléko, červené víno.
Andreo, už teď na Tebe, na celou Vaši rodinu moc myslím a přeju Vám hodně moc síly. :)

Petar — 20. 8. 2015 22:22

http://o.caqe.com/tema/leukemie/delejte … jsi-ucinky
Maminka by neměla hubnout....


DOTAZ


Manžel má rakovinu střev, zhubl již 17 kg, nechce jíst. Dostaneme do něj jen vývar a občas bílé pečivo. Co máme dělat, aby přestal hubnout?

Dá se zabránit hubnutí při onkologické léčbě?

Po chemoterapii jsem zhubla 10kg, jím hodně, ale nedaří se mi přibrat. Je to normální, že se při nádorovém onemocnění hubne?


ODPOVĚĎ


Nádorové (onkologické) onemocnění je často spojeno s rozvojem podvýživy, která se projevuje ztrátou tělesné hmotnosti – hubnutím. Pokud nemocný s nádorovým onemocněním hubne, je vždy třeba zjistit, jaká je příčina. Tu musí objasnit lékař, který má v současné době k dispozici celou řadu vyšetřovacích možností. Následná výživa by měla odpovídat stavu nemocného a příčině nedostatečného příjmu potravy.

Porucha výživy má několik příčin:

-        Snížená chuť t k jídlu - nechutenství je častou reakcí organismu na přítomnost nádoru v organismu.

-        Snížená chuť k jídlu se vyskytuje v důsledku psychického stresu u nemocného s nádorem.

-        Neschopnost přijímat dostatek výživy v důsledku postižení některých orgánů, které zajišťují příjem potravy – dutina ústní, jícen, žaludek, střevo.

-        Zvýšené nároky organismu na příjem výživy.

Další hubnutí pak souvisí s léčbou nádoru:

-        Ztráta váhy v důsledku operačního zákroku

-        Snížený příjem potravy po ozařování oblasti dutiny ústní a krku.

-        Výskyt aft a vředů v dutině ústní po chemoterapii (protinádorové léky) a ozařování

-        Postižení střeva po ozařování v oblasti dutiny břišní.

Pro léčbu nechutenství existují léky, které zvyšují chuť k jídlu, jejich vydání je však vázané na lékařský předpis.

Úpravu diety zajistí nutriční terapeutka nebo terapeut, kteří jsou schopni vypočítat energetickou potřebu a doporučit potraviny potřebné k udržení stavu výživy. O nutričních terapeutech je informován praktický lékař, který nemocného doporučuje.

V případech, kdy nepomůže úprava výživy, je nutno využít některý z prostředků a metod klinické výživy, který doporučuje lékař nutriční ambulance. Ten je schopen zajistit jak přípravky určené k popíjení, tak i výživu podávanou sondou nebo do cévního řečiště.

Je pravdou že v konečných  nevyléčitelných stádiích nádorového onemocnění již není možno nemocnému pomoci. Pak je třeba snížit jeho utrpení, přestože nemocný dále ztrácí hmotnost bez možnosti úpravy stavu.

Z rozsáhlé odpovědi je zřejmé, že řešení podvýživy u nemocných s nádorovým onemocněním není jednoduché a musí být řešeno lékařem nebo odborníkem v oboru výživy. Pokud nemocný ztrácí tělesnou hmotnost, pak je třeba vždy stav odborně řešit a uvedená péče je v naší zemi dostupná.

Prof. MUDr. Luboš Sobotka, CSc.

toto by maminka jíst neměla...
Nízkobakteriální dieta
Je zakázáno požívat : Čerstvé či tepelně nedostatečně upravené : maso, vajíčka, salámy, slaninu, tofu, apod.
Nepasterizované či čerstvé mléko, sýry, tvarohy a jogurty (s výjimkou termizovaných)
Zralé (plesnivé) sýry, med
Studené či chlazené saláty, dresinky (s výjimkou konzervovaných) Čerstvou zeleninu či čerstvé ovoce (s výjimkou okrájeného zdravého jablka či hrušky,
oloupaného banánu či pomeranče)
Nepasterizované i kupované ovocné i zeleninové šťávy a džusy „Čínské“ nudlové polévky
Tepelně neupravené koření (včetně kakaa, máku, ořechů, sušeného ovoce, bylinných čajů, apod.)
Tepelně neupravené „musli“, vločky, apod.
Nepasterizované pivo, studniční vodu, droždí, apod.
Domácí konzervy – jakékoliv (včetně kompotů)
Všechny polotovary tepelně neupravované a všechny potraviny z Fast Food
Točené zmrzliny, prodávané zákusky a dorty

Je leukemie chronická lymfatická
je leukemie akutní lymfoblastická ALL
a leukemie myeloidní  AML ............Kterou maminka má?

AndreaP. — 20. 8. 2015 23:12

Díky moc všem, je pro mě takovým pohlazením v těžkých chvílích číst milá slova. Vše si taky pročítám, odkazy postupně studuju, píšu si poznámky, jak správně napsala helena, musím najít to, co bude mamince sedět. Nechci jí pochopitelně trápit, spíše naopak. Lékař mi jí dal domů s tím, že to není nadlouho, já udělám prostě vše, aby to "ne nadlouho" bylo pokud možno co nejdelší a nejhezčí.

Pro mě je už velká výhra to, že v okamžiku, kdy jí po pěti týdnech izolace na jipce propouštěli, tak to nebyla máma, ale doslova apatická mrtvola, troska, která posledních 14 dní už vůbec nepřijímala potravu (už ani nekomentuju to, že lékaři toto neřešili :/ ). Teď už se zase i usmívá, má chuť k jídlu a občas i remcá :hjarta:

Judyno, přesně to mám na paměti, že musím doma udělat pohodu, takže si hodně povídáme, občas si z té nemoci děláme i srandu, mamča když začne mít pohřební řeči, tak jí s úsměvem pošlu do háje, prostě užíváme si každý den, jak to jen jde. A já holt při tom po očku sleduju, jak se cítí, jestli nemá teplotu a tak.

Petar, mamka má bohužel AML.

Co se týká stravy, mamka má obrovskou chuť k jídlu, komplikuje to ale to, že druhá chemoterapie v červnu způsobila těžký zánět žlučníku .... vznikl začarovaný kruh, žlučník je časovaná bomba, a měl by jít okamžitě ven, mamka není díky nemoci schopna operace .... no prostě na pytel všechno.

Ale já se nevzdávám. Rodiče potřebuju, a budu bojovat, dokud to půjde. Ach jooo.

Díky všem :hjarta:

Bety — 21. 8. 2015 6:42

Andrejko kupujete Nutridrinky? Hodně pomůžou při výživě, může to během dne pomalu popíjet. Případně se na doporučení lékaře podává Diasip.

helena — 21. 8. 2015 7:07

Na zánět žlučníku zkusit lnici a ostropestřec (čaj/tinktura), jinak na záněty všeobecně funguje řepík - v tomhle případě čaj, ale pro informaci, když už jsem ho zmínila - dá se použít i na oplachování ran, který se blbě hojí nebo hnisají.
Jinak Nutridrinku za mě taky ano - zkušenosti z několika stran. Tady máš odkaz, ať to nemusíš hledat http://www.nutridrink.cz/pripravky

taonata — 21. 8. 2015 8:30

Andrejko jsi úžasná dcera,držím vám všem palce.O vitamínu C v infuzích nic nevím,ale na posílení imunity můžu doporučit grepová semínka,také by tě mohlo zajímat toto.Andrejko,máš SZ.


Tieto malé jadierka zďaleka prekonávajú pri rakovine každú chemoterapiu
http://www.badatel.net/tieto-male-jadie … moterapiu/

modrovous — 21. 8. 2015 9:43

Andrejko, všechny ty rady jsou určitě dobře míněné, ale než bych se pustila do bylinek a různých výtažků z čehokoliv, asi bych to konzultovala s někým, kdo dělá celostní medicínu nebo aspoň dobře rozumí bylinkám. Aby nebyl efekt spíš opačný. Taky se může stát, že se některé z těch bylinek nebudou snášet mezi sebou nebo budou na jedné straně pomáhat a na druhé škodit.
Myslím na Tebe. :pussa:

Judyna — 21. 8. 2015 10:45

Modorovous má pravdu. Bylinky mají v sobě někdy až neuvěřitelnou sílu,  tak opatrně.
Já ale přihodím ještě jednu - jak jsi Andreo psala o tom, že maminka má špatný žlučník, tak smetánka (pampeliška) by měla při pravidelné konzumaci podporovat čištění jater žlučníku i žlučovodů, snad dokáže zbavit i žluč. kamenů, detoxikuje organismus a dokonce v Kanadě na nějaké universitě zjistili, že kořen efektivně zabíjí rakovinové buńky bez vedlejších účinků. No, tady je odkaz, ale najdeš toho určitě i víc http://www.ctyricitka.cz/?p=789

Ale opatrně se vším, opravdu se raděj poradit s lékařem nebo možná ještě líp - jestli máš nějakou dobrou lékárnici. mám pocit, že ty o vzájemných interakcích budou vědět víc.

Víš , rad najdeš hodně, ale těžko říct, která pomůže a vše se vyzkoušet nedá. Asi by bylo dobré soustředit se hlavně na ten žlučník, aby mohla maminka jíst.

A i ty se o sebe starej - něco si dopřej. Abys to vydržela. Někdy mám pocit, že sami nemocní svůj stav snáší líp než okolí, které tím trpí daleko víc....

Judyna — 21. 8. 2015 11:00

Ještě bych dodala - bylinky - super. Ale přesto mi ta psychika - to, jak jsi psala, že se snažíš dělat doma pohodu, příjde důležitější. Ta pohoda je základ všeho. Víš - ta moje kamarádka toho zkusila z alternativní medicíny opravdu hodně. Až chudák nevěděla, kam se vrtnout. To, na co měla chuť, si nedopřála. Ale ten klid, ten právě neměla....

modrovous — 21. 8. 2015 11:17

Judyno to napsala přesně.
Jenom bych k tomu (po vlastní trpké zkušenosti) dodala, že bych se v první řadě snažila s tou situací smířit. Akceptovat, že ta nemoc tady prostě je, že ten stav je takový, jaký je, a že donekonečna proti tomu bojovat prostě nemůžu.
Chtěla jsem to napsat už včera, ale takhle na "papír" se bojím, že to bude znít neomaleně, ale přesto to zkusím.
Někdy příbuzní takto nemocných bojují vlastně víc, než ti nemocní. Jak psala helena, člověk by pohnul nebem, zemí.
A někdy to prostě může být trošku kontraproduktivní. Netvrdím, že to tak Andrejka má, píšu jen, jak jsem to měla já.

Mám taky těžce nemocnou maminku, její choroba sice není zhoubná, ale já jsem to bohužel pojala tak, jako by mě osobně někdo vyhlásil válku. A´ž když jsem u příležitosti jedné "přesdržky" zabrzdila a viděla jsem, jak tu mámu za sebou v podstatě vleču, a jako šílená jí sháním další a další specialisty, a odmítám tu její nemoc vlastně vzít na vědomí, zatímco ona ji vlastně už celkem klidně přijala, a akceptovala, že s ní prostě musí nějak dožít, a lepší už to nikdy nebude.
Pak jsem si teprve uvědomila, že ona už nechce absolvovat další a další vyšetření, nechce, abych ji vláčela z ordinace do ordinace, že to vlastně podstupuje jenom kvůli mě, ale nejlíp by jí bylo, kdyby měla klid a ten čas, který ještě má, prožila v pohodě.
Chtěla jsem to Andrejce napsat snad jenom jako takové malé varování, kam až člověk může v takovéhle situaci sklouznout. A protože jsou to situace poměrně extrémní, nebývá člověk zrovna moc schopen nějaké sebereflexe.
Hodně síly, Andrejko.

AndreaP. — 21. 8. 2015 13:01

Bety napsal(a):

Andrejko kupujete Nutridrinky? Hodně pomůžou při výživě, může to během dne pomalu popíjet. Případně se na doporučení lékaře podává Diasip.

Nutridrinky dostávala na jipce a nechtěla je, nedokázala to polknout, nechutnalo jí to. Je fakt, že v té době jí nechutnalo vůbec nic. Teď má chuť k jídlu obrovskou, jenže zas se musí brzdit kvůli tomu žlučníku. Takže je fakt, že ten Nutridrink by mohl být řešení, aby posílila a zároveň nezatěžovala rapidně žlučník. Zkusím jí to koupit, třeba mi ho nehodí na hlavu :D

AndreaP. — 21. 8. 2015 13:12

K bylinkám - sama od sebe bych jí určitě nic nedávala, o bylinkách nevím skoro nic. Takže vše vlastně dělám díky konzultacím v místním vyhlášeném bylinkářství a v kontaktu jsem také s naší úžasnou paní lékarnicí. Co se týká lékařů - těm jsem nakonec teda řekla, že jsme se dali na alternativní způsob léčby (už jsem nebyla schopna poslouchat ty kecy o tom, že třeba to fakt dělá ta chemoterapie, že vypadá lépe a blablabla) - vlastně ta doktorka mě přivedla na ten vitamín C, kdy pronesla, že je něco mezi nebem a zemí, že chápe, že chci zkusit pro mamku vše, a že tu třeba mají pacienta, který byl na tom také hodně špatně a ten si právě platí ty infuze a zatím žije a je v pohodě (ano vím, zní to hrozně, ale je to prostě realita). Takže návštěvy u lékaře probíhají stylem ..... "jak se cítíte...aha....no víte, jak to je, užívejte dál bylinky, pokračujte v tom". Z jejich strany - NIC :( No na druhou stranu možná lepší, dvakrát nasadili chemoterapii a dvakrát málem u ní zemřela. Doufám, že s těmito pokusy už skončili.

Dnes jsem byla opět v tom bylinkářství a domluvila jsem mamce konzultaci u léčitele Wojnara (nevím, možná někdo z vás zná). Osobní zkušenost s ním nemám, dělá diagnostiku z očí, uvidíme. Mamka tam jít chce, zajišťovala jsem to po domluvě s ní, zda to nezkusíme. Už se varuju toho, abych jí tlačila někam, kam nechce - někdo tu o tom psal, tak reaguju. Tu blbost jsem asi také dělala první měsíc, teď už vím, že je to špatně. Musím akceptovat její rozhodnutí a přání, i když je to někdy strašně těžké.

Holky, fakt všem moc díky. Pro mě se tady toto vlákno stává takovou oázou klidu, ani jsem to nečekala :hjarta:

Ještě k tomu smíření se - já toho zatím nějak nejsem schopná, touto cestou jsem prošla už u táty a teď je to tu znovu a na mě je toho nějak .... moc? Pořád dokola se ptám Proč? Já vím, že je to nesmyslný dotaz, přesto ale myšlenky v hlavě zatím moc neovlivním. Střídá se u mě bezmoc, únava, vztek, odhodlání a tak nějak pořád dokola.

modrovous — 21. 8. 2015 13:20

AndreaP. napsal(a):

Ještě k tomu smíření se - já toho zatím nějak nejsem schopná, touto cestou jsem prošla už u táty a teď je to tu znovu a na mě je toho nějak .... moc? Pořád dokola se ptám Proč? Já vím, že je to nesmyslný dotaz, přesto ale myšlenky v hlavě zatím moc neovlivním. Střídá se u mě bezmoc, únava, vztek, odhodlání a tak nějak pořád dokola.

Možná než je člověk toho smíření nebo líp prostého přijetí té reality schopný, tak si asi musí projít i tou fází, kterou popisuješ. A vím, jak to člověka vyčerpává.
Mě to taky trvalo dlouho. Hodně dlouho. Ale nakonec v tom byl velký kus úlevy.

Ale když Tě tady čtu, tak myslím, žes to vzala za dobrý konec. :hjarta:

Judyna — 21. 8. 2015 14:35

...já si to myslím taky....
Jenom dělěj Andreo i něco se sebou, abys to vše zvládla. Zkus třeba u toho léčitele i něco pro sebe - na zklidnění a tak. A pak nějakou tu "osobní" radost. Klidně i hodně sladkou a nezdravou. Nebo rpocházky do přírody - jestli máš možnost. I ty si potřebuješ udělat chvilku pohody.

modrovous — 21. 8. 2015 15:00

Přesně. Dobíjet baterky je potřeba. :jojo:

modrovous — 8. 10. 2015 11:52

Opatrně se ptám, jak je, Andrejko?

AndreaP. — 8. 10. 2015 11:57

modrovous napsal(a):

Opatrně se ptám, jak je, Andrejko?

Díky za optání, modrovousi :hjarta: Bojujeme statečně, mamka se zatím drží, ťuk, ťuk, ťuk a dokud se drží mamka, snad se bude držet i taťka, jsou prostě na sebe napojeni a jeden bez druhého bude konečná. Pije bylinky, vlastně má jen alternativní léčbu jako takovou, tak jen doufám, že to tak zůstane co nejdéle a nebudou lékaři zas otravovat s chemou a podobně.  No jinak já jsem akorát dost unavená, je to strašný psychický záhul :kapitulation:

Judyna — 8. 10. 2015 14:12

To věřím, že jsi unavená.
Jinak v podstatě píšeš dobré zprávy, tak ať tak zůstane co nejdéle. Vzpomněla jsem si na Tebe už před časem, ale nějak jsem se neodvážila zeptat, takže Modrovousi - dík za Tvoji odvahu.

modrovous — 8. 10. 2015 14:46

Taky jsem se týden odhodlávala. :)

Přeju jako Judy, ať tenhle relativně příznivý stav vydrží co nejdéle. A Tobě hodně sil, vím, jak je to vyčerpávající. :pussa:

vrabčák — 8. 10. 2015 19:03

Andreo, i já se připojuju k Judyně a Modrovousovi. Však víš... :)  :)  :)

AndreaP. — 8. 10. 2015 20:42

Díky moc holky :pussa::pussa::pussa: Prostě bojujeme (ale ne nijak násilně, vše děláme tak nějak intuitivně a přirozeně) a dokud to jen trošku půjde, tak se jen tak lehce nevzdáme :)

AndreaP. — 13. 9. 2019 21:29

Našla jsem toto své staré vlákno .... je tak zvláštní to zpětně číst. Je to jako vrátit se v čase, přesně se mi vybavují ty okamžiky. Jak to u nás dopadlo asi většina tady ví, už nemám ani maminku, ani tatínka. Úplně nejtěžší z těch pěti a půl roků boje o život byl ten rok poslední, kdy zemřela maminka a zůstal táta sám. Okamžik, kdy mi zavolala lékařka z nemocnice, že už se to stalo....a já musela jít za tátou, který zrovna spal (ten den jsem s ním byla na onkologii a byl unavený), musela ho vzbudit a říct mu to.To bylo hodně krutý. To nejtěžší. Pořád vidím jeho výraz v očích. Vidím a navždy budu vidět a slyšet i jejich poslední pohledy a slova.  Byla jsem "nezkušená", doma dvě zoufalé děti (deset měsíců před tím totiž zemřela i manželova maminka, takže ztratili obě babičky), umírající táta - čerstvý vdovec a já musela zařídit vše, od nemocnice, přes pohřeb až po hrob. Je šílený stát nad rakví vlastní mámy (navíc, když byla tak mladá a zemřela dva dny před svými narozeninami) .... a o rok později si to zopakovat komplet to samé s tátou.

Kdybych měla ty roky bilancovat - bylo to zoufalý. Beznadějný. Smutný. Chvílemi i nadějný. Byla to smršť. Fičák. Facky zleva a zprava. Ale byly i chvíle, kdy jsme se dokonce i smáli. Velmi často brečeli (tajně, aby to ten druhý neviděl). Hodiny a hodiny strávené u lékařů. Častokrát střet s jejich arogancí, občas (velmi často) si člověk připadá jako při boji s větrnými mlýny. Potkala jsem ale také během té cesty zdravotnický personál, před kterým smekám (přesněji za celou tu dobu to byly jen dva lékaři a jedna sestřička a těm jsem pak osobně poděkovala). Potkala jsem také hyeny, na které snad karma jednou dolehne. Neskutečně jsem za ty roky zestárla, hodně se "zocelila" a výrazně změnila. Vím to.  Je to nepřenesitelná osudová zkušenost.

Na konci září to bude rok, co jsem, jak já říkám "úplný sirotek". Často si v duchu kladu otázku, jak jsi to proboha všechno přežila? Jak si to vůbec zvládla? Upřímně - nevím. Co vím, že rána v duši je hluboká a jizva v srdci stále moc čerstvá. Nevím, zda se s tím někdy vyrovnám. Teď prostě dělám jediné ... jdu dál. Moc nepřemýšlím. Prostě žiju. Snažím se po kouskách dát dohromady. Jde to sice pomalu, ale jak je asi poznat i z napsaného, já se jen tak nedám. Bojuju :hjarta:

A nakonec mého slohu velké děkuji i vám všem, co jste mi psali, píšete a byli při mě :hjarta:

Judyna — 13. 9. 2019 21:54

Andrejko, člověk vydrží hodně...
Tak bojuj a jdi dál, stojí to za to. Teď ještě "kulháš" a jsi trošku shrbená, ale postupem času bude Tvá chůze jistější a záda rovnější. Bolest a únava budou čím dál menší. Časem.
Navíc já fakt věřím tomu, že naši mrtví milovaní na nás dávají pozor a jsou nějakým způsobem s námi.