Jean Pierre Tirrell — 12. 7. 2015 14:56

Dobry den. Na tomhle foru je spousta vlaken zalozenych zenami, ja jsem chlap a rozvadim se.
S manzelkou jsem zil dva roky a ted zpetne myslim, ze duvodem naseho rozchodu bylo, ze cele nase manzelstvi stoji na spatnych zakladech. Kdyz jsem si manzelku bral, bylo mi 29, ji 26. Uprimne receno, bral jsem si ji sice z lasky, ale byl jsem zamilovan spis do jejiho vzhledu, nez do ni samotne. Je to velice krasna a pritazliva zena, okouzlujici. Kdyz prvin zamilovanost opadla, zjistil jsem, ze ji vubec nerozumim.
Je to samozrejme jen muj jednostranny pohled, ale zda se mi, ze manzelka je velice jednoducha zena, pro mne az prilis, nema smysl pro humor a nemam se s ni o cem bavit. Ted se ptam sam sebe, proc jsem ji vlastne bral? Tehdy jsem byl proste bezmezne zamilovan, i kdyz to bude znit dosti uboze a vulgarne, tesil jsem se zejmena na postel.
Ani ja jsem nebyl v jejich ocich ideal, bylo mi vycitano, ze nemam smysl pro humor, ze jsem introvert, ze se nedovedu bavit, ze svoji lasku nedovedu projevit a ze jsem casto pracovne mimo domu a stejne moc penez nevydelam. Vsechno je to pravda.
Ja jsem od manzelky odesel, pro ni to byl sok, to nepopiram. Ale nebyla v tom nevera, ani jsme se moc nehadali, az ke konci. Nejsem ani hrubian, nebylo zadne nasili. Vypadalo to, aspon podle meho nazoru, ze to bude rozumny rozvod, ktery nebudou provazet tahanice. Nemame deti, penize si rozdelime napul (ale neni moc co delit, ja nejsem zadny milionar ani ona ne). Byt byl jeji, tak se mi zdalo fer, kdyz odtud odjedu a byt ji necham. Vsechno bylo fajn.
Jenze pak jsem mel problem s bydlenim, nechci to tady rozepisovat, ale potreboval jsem nekolik dnu (nakonec z toho byly 3 dni a 3 noci) nekde prespat. Misto, ve kterem jsem bydlel, jsem musel opustit a to nove bylo volne az za tech nekolik dnu. Sel jsem k manzelce, to uz byly rozvodove papiry podany. Bez problemu mi dovolila u ni zustat, vzdyt na tom byte jeste porad mam trvalou adresu, takze vstup mi nikdo zakazat nemuze. Nemel jsem duvod jit nekam do hotelu. Behem tech tri dnu me manzelka zacala neocekavane svadet. Nejdrive jsem to nechapal, pak jsem si myslel, ze se chce udobrit, abych se k ni vratil. Odolaval jsem, ale pak mnazelka zapojila vsechny triky, jako zeny znaji a treti noc jsem podlehl. Ted se asi chcete zeptat, jak je mozne, ze spim s nekym, koho vubec nemiluji, z kym se chci rozejit, co jsem to za slabocha. Ja nevim jak se to mohlo stat. Jak uz jsem psal, manzelka je proste velice atraktivni, prestal jsem uvazovat hlavou. Nejsem zadny sexualni maniak ale premohla me touha. Kdyz bylo po vsem, tak jsem si uvedomil, ze jsem nemnel ochranu, ale ona me ujistovala, ze bere prasky (ty brala kdyz jsme byli jeste spolu to vim jiste). A pak noc plna vasne mohla pokracovat.
Pak jsem odesel a tim to zhaslo. Jenze za nejakou dobu zacala manzelka tvrdit, ze je se mnou tehotna. Tvrdi, ze se to stalo prave behem te noci. Nadale tvrdi, ze brala antioncepci, ale ze to selhalo.
Ted se samozrejme objevuje otazka, jestli je to moje dite, jestli me nesvadela prave proto, abych se s ni vyspal a ona pak tvrdila, ze je moje.
Chci se vas zeptat na radu, jak v tomhle pripade u soudu postupovat? Podle zakona je dite narozene me manzelce moji, ja se mam o nej starat, pokud se neprokaze, ze otec je nekdo jiny. Ale kdy to mam u soudu rict? Hned? Nebo nerikat vubec nic? Nebo cekat, az po mne bude chtit alimenty? Mam to rict pravnikovi, nebo je to pro rozvod naprosto nepodstatna vec? Nevite, kdy se da urcit otcovstvi ditete? Hned po narozeni? Nebo jeste predtim? Neorientuje se tady v tom nekdo? Diky za vase odpovedi.

Dorka — 12. 7. 2015 15:38

Ukazala ti tehotenskou knizku?

Jean Pierre Tirrell — 12. 7. 2015 15:42

Dorka napsal(a):

Ukazala ti tehotenskou knizku?

ne. Ted uz najednou nema zajem se se mnou moc kontaktovat. Ja vim, ze tehotenstvi muze byt i fingovane, ale proc by to delala?:/ :co:

Eva. — 12. 7. 2015 15:49

Proč vůbec tohle řešíš, dokud jsi neviděl těhotenskou knížku s datem porodu, od kterého lze odvodit datum početí?
Proč by to dělala? Třeba proto, že chce, abys s ní zůstal? Ty vůbec neznáš ženy. Jestli se nechce rozvádět, udělá cokoliv, aby tomu zabránila. Nu a když stáhneš žádost o rozvod a budete zase spolu, pak nebude nic jednoduššího, než říct, že potratila...
Naivko. :D

Dorka — 12. 7. 2015 15:49

1.dostat te zpatky?
2.pokud je fakt tehotna, nejaky fotrik by se pro bejby hodil, ne?

Eva. — 12. 7. 2015 15:52

Btw, chlap taky udělá cokoliv, když chce nějakou ženu dostat. Není to jen doména žen. :)
Není nic jednouduššího, než trvat na těhotenské knížce, popřípadě zajít s manželkou i do těhotenské poradny nebo na ultrazvuk.

Selima — 12. 7. 2015 16:42

Podľa zákona je dieťa tvoje, ak sa nedokáže opak - čiže po narodneí podať žalobu na určenie otcovstva a čakať. Dovtedy platiť a poradila by som aj nejakú psychologickú poradňu, kvôli lepšiemu výberu budúcej partnerky a lepšiemu odolávaniu zvodom... :D

Dorka — 12. 7. 2015 17:35

Doporucila bych domnelemu tatkovi kliknout na “Prenatalni test otcovstvi“, provadi se v 9.tydnu tehotenstvi.

vrabčák — 12. 7. 2015 21:50

Jean Pierre Tirrell, nechtěl by ses, prosím tě, zapojit do naší slovní kopané ve francouzštině? Nějak nám to tu vázne...  :)

Jean Pierre Tirrell — 13. 7. 2015 15:59

vrabčák napsal(a):

Jean Pierre Tirrell, nechtěl by ses, prosím tě, zapojit do naší slovní kopané ve francouzštině? Nějak nám to tu vázne...  :)

bohuzel, ja francouzky neumim

vrabčák — 13. 7. 2015 17:26

Díky za odpověď. Mateš krásnými francouzskými jmény i příjmením. Francouzština je nádherný jazyk  :jojo: ,  :) .

Selima — 13. 7. 2015 22:52

Je - vždy ma poteší vo filme aj pesničke... A keď ňou niekto hovorí naživo... :rodna: tak to viem aj priviesť do rozpakov, ako sa nadchnem. :hjarta:

vrabčák — 14. 7. 2015 10:15

Čeština i slovenština ;) stojí v mých očích hodně vysoko, ale francouzština se mnou taky doslova cloumá. Fr. chansony :hjarta:, způsob projevu i při běžném dorozumívání, vitalita...:)
Ale jak je to v současnosti u Francouzů s rozvodovostí ve srovnání s námi, vůbec netuším.

Soleil — 14. 7. 2015 11:51

Škoda, dámy, že se neslyšíme :jojo:
Klidně bych na vás chvilku mluvila francouzsky:)
Ale abych se držela tématu, Jeane. Dej tomu čas, zatím nedělej nic. Žena vůbec nemusí být těhotná, případně může potratit ( i naoko), Eva má pravdu. Počkej, a pokud se dítě narodí, pak to řeš.

Eva. — 14. 7. 2015 12:10

Máš nick podle Jean Pierre Torrell?

Mně se francouzština nelíbí a doslova ji nemám ráda. V Paříži se mi líbilo, ale žádná srdeční záležitost to nebyla. Nevím, proč, mám to již od děstství. Francouzština mi na poslech přijde strašná. A ty šansóny, to se nedá poslouchat. To jejich přehnané a afektované vyslovování. :(
Miluji vše anglické. Londýn je město, které mě dojímá. Stejně jako Jeruzalem. Anglie je pro mě nádherná země.

Selima — 14. 7. 2015 13:09

Mne sa páči aj, aj (a ešte taliančina), ale francúzština, hlavne tá spisovná a bez nejakých extrémynch prízvukov, vedie... (Dokonca ma raz na sorbonnskú framcúzštinu skoro zbalil jeden Kamerúnčan :cool: - našťastie som bola šťastne zadaná, ale musela som ho poprosiť, aby prepol na angličtinu, inak by som ho bola asi znásilnila priamo na verejnom mieste :rodna: ). A Paríž je pre mňa stelesnením romantiky, hoci vidiek ja možno ešte romantickejší - ten mám etše len v pláne preskúmať. A ani Kanada nemusí byť od veci... :hjarta:

carpediem — 14. 7. 2015 13:18

No vida, kam se lze dostat od rozvodu...:D :D :D
Francouzština se mi moc líbí, s její správnou výslovností mám ale dost potíže, což je dáno výslovností jiných cizích jazyků, kterými občas komunikuji. Více než Paříž se mi líbí Normandie a hlavně Bretagne (byla legrace, když jsme starého sedláka umluvili, aby na nás promluvil bretoňsky a nerozuměli ani fň...) a taky malá městečka v Provence.
Jo, a románské jazyky se mi líbí mnohem více než germánské. :)

vrabčák — 14. 7. 2015 15:46

Soleil napsal(a):

Škoda, dámy, že se neslyšíme :jojo:
Klidně bych na vás chvilku mluvila francouzsky:)
Ale abych se držela tématu, Jeane. Dej tomu čas, zatím nedělej nic. Žena vůbec nemusí být těhotná, případně může potratit ( i naoko), Eva má pravdu. Počkej, a pokud se dítě narodí, pak to řeš.

Soleil, to by se mi moc líbilo. Ovšem porozumění, toť jiná otázka.  :/
S tím, co adresuješ Jeanovi, úplně souhlasím.

vrabčák — 14. 7. 2015 15:49

Eva. napsal(a):

Máš nick podle Jean Pierre Torrell?

Mně se francouzština nelíbí a doslova ji nemám ráda. V Paříži se mi líbilo, ale žádná srdeční záležitost to nebyla. Nevím, proč, mám to již od děstství. Francouzština mi na poslech přijde strašná. A ty šansóny, to se nedá poslouchat. To jejich přehnané a afektované vyslovování. :(
Miluji vše anglické. Londýn je město, které mě dojímá. Stejně jako Jeruzalem. Anglie je pro mě nádherná země.

Teď jsem se na chvilku ocitla na divadelních prknech. Docela zajímavá představa.  ;)

vrabčák — 14. 7. 2015 15:58

carpediem napsal(a):

No vida, kam se lze dostat od rozvodu...:D :D :D
Francouzština se mi moc líbí, s její správnou výslovností mám ale dost potíže, což je dáno výslovností jiných cizích jazyků, kterými občas komunikuji. Více než Paříž se mi líbí Normandie a hlavně Bretagne (byla legrace, když jsme starého sedláka umluvili, aby na nás promluvil bretoňsky a nerozuměli ani fň...) a taky malá městečka v Provence.
Jo, a románské jazyky se mi líbí mnohem více než germánské. :)

Carpe, v románských jazycích je přece schované slunce, moře, blízkost...:)
Kdysi jsem provázela po Praze své rumunské přátele. Tři rozuměli francouzsky (byli jsme na tom podobně) a jedna jen rusky (byly jsme na tom podobně). To přepínání z jazyka do jazyka byl horrror.  :o