Bibi77 — 19. 1. 2015 13:14

Dobrý den,
potřebuji se poradit co s 10ti letou dcerou, která má svoje večerní rituály před usnutím. Začíná to tím,že večer kolem půl 8, 8 hodiny se umyje, navečeří a má jít spát (většinou ji to zabere do 9 hodin ) tzn.,že v 9 hodin odchází nahoru do koupelny si vyčistit zuby,nachystat postel na spaní (jak ona říká) a na wc. Potom mě zavolá a chce pusu a křížek na čelo nejen pro ní,ale i pro plyšáka,se kterým spí. To by nebylo nic neobvyklého,ale ji tady tyto přípravy trvají hodinu, potom když mě zavolá,abych jí pusu a křížek dala, musí být všechno zase přesně podle rituálu (rozsvícené svělto na schodech,které ona zhasne jakmile přijdu, pusa musí probíhat podle pravidel : pusa,křížek,pusa jí, to samé i plyšákovi, pak mi řekne ať jí ráno vzbudím, opět následuje pusa,křížek,pusa a zase i plyšákovi, následně řekne,že nám všem přeje dobrou noc.) Jakmile já do toho řeknu něco navíc,pošle mě dolů a znovu jde do koupelny, na wc, upravit si postel nebo koberec. Poté mě opět zavolá a celé  to s pusou na dobrou noc opakuje. Stává se také, že už pusa proběhla,ona přijde do pokoje a tam má opět pocit,že si musí něco upravit (postel,koberec,atd.) nebo má špatně polštář pod hlavou. Tak opět vstane a celé se to opakuje znovu. Tak je to schopná dělat dokola i 3 hodiny. Ke konci je samozřejmě nešťastná a naštvaná, protože už chce spát a nemůže, jelikož ji něco pořád nutí dělat tyto rituály. Když je "naštvaná" zuří, tříská dveřmi ,bouchá do nábytku nebo křičí. Máme ještě 3,5 letou dceru, která už v tu dobu spí a toto ji samozřejmě ruší, takže na dceru naléháme ať je zticha. Nepomáhá nic, já spíš zakřičím,manžel jí dal i na zadek ( s tím já nesouhlasím, ale stalo se). Včera její rituály zašly tak daleko,že od 9 hod. to trvalo až do 2 hod. do rána,kdy se konečně dostala do postele. Podotýkám,že celkem v klidu (akorát já jsem vstávala asi 5x , manžel šel spát radši do obýváku a  mladší dceru rušila ze spaní tím,že pořád chodila do ložnice) . Řekla jsem jí, že jestli bude zase třískat dveřmi, bouchat do nábytku a pořád nás rušit ze spaní, tak teda budu vzhůru s ní až do rána, ať ví jaké to je ,když se člověk nemůže vyspat. Dělala jsem noční,takže mi nedělá problém být vzhůru. Myslím, že jednou by to stačilo, zkusila by jak je hotová  a byl by pro příště klid. Není to asi nejlepší řešení,ale co dělat? Takto terorizuje ona nás. Podotýkám, že podobná situace se stala,když mladší dceři bylo asi půl roku. Poté co byla situace neúnosná, jsme šli k psycholožce, ta nám řekla,že nežárlí, je v pohodě, akorát chce aby se jí víc manžel věnoval. Nicméně nakonec jí dal náš dětský lékař homeopatika Chamomilla 200ch, které brala denně 2 kuličky asi 5 měsíců . Situace se stabilizovala. Loni měla problém se strachem, nechtěla spávat ve svém pokojíku ( ten jsme museli nakonec přestěhovat), zavolala jsem kynezioložku a ta jí celkem pomohla - půl roku byl klid. Nevím v čem je problém, nechci udělat někde chybu, ale nevím jak to řešit. Podotýkám, že dcera asi od 2 let vidí duchy, teď i auru u lidí. Novostavba,kterou obýváme je postavená na místě,kde bývalo pohřebiště. Nebylo prý těsně pod barákem, ale v té lokalitě,kousek od našeho domu. Dcera je jinak přes den naprosto v pohodě, bez problémů, učí se dobře.  Co dělat,aby se něco nepokazilo a zároveň jak jí pomoci?  Za radu předem děkuji.

Eva. — 19. 1. 2015 13:27

Já bych s ní takové ceremónie už dávno nedělala.
Poslala bych ji po večeři a hygieně do postele, přišla za ní, dala jí pusu (žádné pusy plyšákovi ani žádné jiné ceremónie) a odešla bych z pokoje. Když bude řádit, ať si řádí. Však ono jí to dojde, že to prostě jinak nebude.
Dítě potřebuje pevné mantinely a ty mu musí dát rodič. Ty už jste měli dávno udělat.

Jaku — 19. 1. 2015 13:45

Už to je špatně,že vy "musíte" chodit za ní kvůli puse-at se princezna obtěžuje za vámi pro pusu.

Rovněž bych nedávala pusu plyšákům,jestli chce,aby hračky dostávaly taky pusu,at jim tu naši předá ona sama.

To její chování večer mi přijde až patologické; opravdu věnujete i jí přiměřenou pozornost přes den? Pokud ano,fakt nechápu jak se může normální člověk nechat tak ovládat dítětem jako vy. Od nás by za takové chování byla poprvé napomenuta,podruhé důrazně napomenuta, pak tedy pleskanec přes zadek a když ani toto by nechtěla pochopit,byla by seřezána a profackována,jsem přesvědčena,že by tohle určitě zabralo. A hlavně je chyba prvotní ve vašem chování jako rodičů. A obávám se,že se nezměníte,máme podobné známé,kde s nimi oře jejich pubertállní dcera a to dost hustě,už tam byli i policajti,když ji převezli z mejdla a ona přitom vykřikovala,jak má hnusné rodiče.

modrovous — 19. 1. 2015 13:47

Bibi, já bych asi kontaktovala dobrého psychologa. Tohle zní jako obsese a upřímně si nemyslím, že by to byla absence mantinelů, kterou vyřeší pleskanec na zadek, seřezání nebo profackování. :usch:
Opravdu bych ti doporučovala poradit se s odborníkem, tady relevantní radu asi nedostaneš. :/

Bibi77 — 19. 1. 2015 13:51

To jsme zkusili,ale nepomohlo to. Navíc pořád beru ohled na mladší dceru, nechci aby jí nějak výrazně narušila spaní ( i když se divím, že při tom co se děje ještě dokáže spát).  Než se narodila mladší dcera, byla ta starší středem pozornosti, snažila jsem se jí maximálně věnovat,ale chodívala jsem do práce na směny (denní,noční,víkendy,vánoce), takže si mě moc neužila a třeba teď má pocit ,že se jí dostatečně nevěnujeme.

modrovous — 19. 1. 2015 13:54

Co jste zkusili? Psychologa?

Bibi77 — 19. 1. 2015 13:54

Modrovous: taky mám ten pocit. Přes zadek sice dostala, ale bylo to ještě horší. Jinak je to hodná holka a určitě si nemyslím,že by to dopadlo jako u známých od Jaku.

Ivana — 19. 1. 2015 13:57

Připadá mi to jako obsedantně komupulzivní porucha. Rozhodně bych se vykašlala na homeopatika, kineziologii a jiné pavědy a zašla s dcerkou k pořádnému dětskému psychiatrovi.

Bibi77 — 19. 1. 2015 13:58

Modrouvous: zkusili jsme dát jednu pusu, s tím ,že víckrát už za ní nejdem. Nepomohlo to. U psycholožky jsme byli před 3 lety,když se podobný problém objevil poprvé. Ta nám řekla,že je v pořádku, nežárlí, a poté jsem ještě navštívila dětskéhjo lékaře, který nám dal homeopatika. Tentokrát jsem za náím byla taky, chtěl mi dát homeopatika na třy rituály ,ale jí si nejdříve vzala Chamomillu na vztek, která nám tenkrát pomohla ( dělala i podobné rituály) . Ty homeopatika se nesmí užívat zároveň, takže teď nevím, které dávat jako první. Asi teda zkusíme ty na rituály.

helena — 19. 1. 2015 14:00

Tak opět vstane a celé se to opakuje znovu. Tak je to schopná dělat dokola i 3 hodiny.
Já nevím... napadá mě nutkavý jednání (najdeš i pod kompulzivní jednání nebo OCD)... a je nutný najít pohnutky, který k němu vedly/vedou. Může to bejt "má pocit ,že se jí dostatečně nevěnujeme", ale klidně i úplně jinej spouštěč.
I když... "pořád beru ohled na mladší dceru" mi docela výstražně zablikalo.
To jsme zkusili,ale nepomohlo to.
Možná zkusit najít někoho, kdo se specializuje přímo na tyhle poruchy.

Bibi77 — 19. 1. 2015 14:00

Ivana: No , já nevím. Nechci, aby jí narvali práškama na oblbnutí, když ten problém je třeba někde úplně jinde. Ona totiž vidí duchy a auru a možná proto se bojí usnout. S tím mohou souviset i rituály.

modrovous — 19. 1. 2015 14:01

Ivana napsal(a):

Připadá mi to jako obsedantně komupulzivní porucha. Rozhodně bych se vykašlala na homeopatika, kineziologii a jiné pavědy a zašla s dcerkou k pořádnému dětskému psychiatrovi.

Taky mi to tak připadá. Ale homeopatika bych rozhodně nezavrhovala jako pavědu. Na psychické potíže u dětí jsou homeopatika úžasná. Ale jde o to, najít dobrého, zkušeného homeopata.

modrovous — 19. 1. 2015 14:04

Bibi77 napsal(a):

Ivana: No , já nevím. Nechci, aby jí narvali práškama na oblbnutí, když ten problém je třeba někde úplně jinde. Ona totiž vidí duchy a auru a možná proto se bojí usnout. S tím mohou souviset i rituály.

Já bych osobně opravdu do té homeopatie šla. Ale homeopata opravdu pečlivě vybírat.
Každopádně bych to řešila, a to tak, že hodně rychle.

sahleb — 19. 1. 2015 14:13

Me to pripada taky patologicke.  nekde je neco v neporadku.  Mozna, ze tak reaguje na prichod mladsiho sourozence.  Mozna, nevim. 

Rekla bych, ze vas primo terorizuje. Otazka je PROC?  Radim detskeho psychologa, tohle je az prilis. Nejdriv bych zkusila jeji radeni tvrde ignorovat.

modrovous — 19. 1. 2015 14:19

sahleb napsal(a):

Me to pripada taky patologicke.  nekde je neco v neporadku.  Mozna, ze tak reaguje na prichod mladsiho sourozence.  Mozna, nevim. 

Rekla bych, ze vas primo terorizuje. Otazka je PROC?  Radim detskeho psychologa, tohle je az prilis. Nejdriv bych zkusila jeji radeni tvrde ignorovat.

Sahleb, proboha, četla jsi to vůbec? U psychologa už byli a chtěla bych v praxi vidět, jak bys něco takového "tvrdě ignorovala". :rolleyes:
Pokud je to opravdu obsese, tak to dítě je v první řadě zoufalý samo ze sebe, a potřebuje odbornou pomoc; není to o žádném terorizování rodičů.

Bibi77 — 19. 1. 2015 14:29

Sahleb: Modrovous má pravdu, dcera mi sama říkala, proč nemůže být normální jako ostatní děti ( v souvislosti s tím usínáním). Jinak je v pohodě. Říkám jí,že je úplně normální, šikovná holka, citlivá (možná až moc). Opravdu ji samotnou trápí, že dělá ty rituály.

Jaku — 19. 1. 2015 14:46

Bibi77 napsal(a):

Sahleb: Modrovous má pravdu, dcera mi sama říkala, proč nemůže být normální jako ostatní děti ( v souvislosti s tím usínáním). Jinak je v pohodě. Říkám jí,že je úplně normální, šikovná holka, citlivá (možná až moc). Opravdu ji samotnou trápí, že dělá ty rituály.

No tak když si jí to její chování ještě posvětila,tak co ještě,tak je vše vlastně ok,ne :/

Bibi77 — 19. 1. 2015 14:52

Jaku: Já jsem jí to neposvětila. Řekla jsem jí to ,když jsme se bavili odpoledne úplně v klidu. Nechci v ní vyvolat pocit, že je divná nebo nenormální.

helena — 19. 1. 2015 15:00

Nechci v ní vyvolat pocit, že je divná nebo nenormální.
Moment... chování, který popisuješ, skutečně standardní není.
Takže by nebylo od věci to dceři nějak rozumně vysvětlit... že sice není "cvok", ale běžně tohle desetiletý holčičky taky nedělají, takže všechno v pořádku zcela určitě není.
Když píšeš "U psycholožky jsme byli před 3 lety"... má to znamenat, že od tý doby byla v pořádku a začalo to teď nebo to trvá pořád a jen jste nikam nešli?

Bibi77 — 19. 1. 2015 15:12

Když jsme byli poprvé před 3 lety u psycholožky a řekla nám, že je v pořádku, akorát si přeje aby se jí manžel víc věnoval. Následně nám dal dětský doktor ty homeopatika a byla až doteď bez problémů. Byl menší problém akorát s tím, že nechtěla spávat v pokojíku ,který měla,viděla tam duchy a s tím jí pomohla kyneziolžka a navíc pokoj jsme přestěhovali (má jiný). Problém s rituály nebyl. Začalo to pozvolna někdy v říjnu a takto stupňovat se to začalo v prosinci.  Taky jsem se jí snažila vysvětlit, že její chování není úplně v pořádku. Když se o tom bavíme přes den, je úplně v pohodě, omlouvá se, řekne,že už se to nebude opakovat a přijde večer a je to tu znova. Zatím jsem se o tom bavila jen s dět.doktorem,který je zároveň homeopat.

carpediem — 19. 1. 2015 15:32

Ahoj, Bibi, nemohl by se za tím skrývat neurologický problém?

helena — 19. 1. 2015 15:34

Začalo to pozvolna někdy v říjnu
Copak se stalo v tý době? Nenapadá tě něco?

Bibi77 — 19. 1. 2015 15:45

Carpediem: Neurologický problém,nevím. Jaký myslíš konkrétně?

Bibi77 — 19. 1. 2015 15:46

Helena: Fakt nevím... Nic mě nenapadá. Nejsem si ani 100% jistá kdy přesně to začalo, ten říjen spíš tipuju.

carpediem — 19. 1. 2015 15:57

Bibi77 napsal(a):

Carpediem: Neurologický problém,nevím. Jaký myslíš konkrétně?

Jestli to nemůže být akutní stresová porucha.

Bibi77 — 19. 1. 2015 16:02

Carpediem,víš o tom něco víc? Jak se to projevuje?

carpediem — 19. 1. 2015 16:09

Může se to být reakce na nějaký úraz, nehodu nebo nějakou nečekaně silnou psychickou nebo fyzickou zátěž, projevuje se údajně takto nutkavým chováním. Píšu údajně, protože sama s tím nemám osobní zkušenost, ale obdobné problémy jako líčíš ty, měla moje kamarádka s dcerou.

Bibi77 — 19. 1. 2015 16:36

Carpediem,úraz ani nehoda to určitě být nemohla, fyzická zátěž taky ne. Napadá mě spíš psychická zátěž v souvislosti se školou. Nastoupila teď do 5.třídy ,mají na každý předmět jiného učitele, ona je navíc dyslektik ( to už se skoro úplně upravilo) a částečně dyskalkulik. Nějaké úlevy má, ale učí se výborně,teď to vypadá na dvě 2 (s učením to nijak nepřeháníme). Navíc je srpnové dítě,takže většina spolužáků je starších. Teď si uvědomuju, že ty její problémy před 3 lety byly v době kdy chodila do 2.třídy a měla navíc kroužek zpěvu a flétny - bylo toho na ní moc. Teď má jen flétnu, zpěv jsme zrušili, nesedla si s učitelkou. A jak to řešila kamarádka? Dík za info.

aprill — 19. 1. 2015 17:54

Ivana napsal(a):

Připadá mi to jako obsedantně komupulzivní porucha. Rozhodně bych se vykašlala na homeopatika, kineziologii a jiné pavědy a zašla s dcerkou k pořádnému dětskému psychiatrovi.

:jojo:

aprill — 19. 1. 2015 17:54

sahleb napsal(a):

Me to pripada taky patologicke.  nekde je neco v neporadku.  Mozna, ze tak reaguje na prichod mladsiho sourozence.  Mozna, nevim. 

Rekla bych, ze vas primo terorizuje. Otazka je PROC?  Radim detskeho psychologa, tohle je az prilis. Nejdriv bych zkusila jeji radeni tvrde ignorovat.

milující rodič :dumbom:

Anna M — 19. 1. 2015 18:45

Bibi77 napsal(a):

Modrouvous: zkusili jsme dát jednu pusu, s tím ,že víckrát už za ní nejdem. Nepomohlo to. U psycholožky jsme byli před 3 lety,když se podobný problém objevil poprvé. Ta nám řekla,že je v pořádku, nežárlí, a poté jsem ještě navštívila dětskéhjo lékaře, který nám dal homeopatika. Tentokrát jsem za náím byla taky, chtěl mi dát homeopatika na třy rituály ,ale jí si nejdříve vzala Chamomillu na vztek, která nám tenkrát pomohla ( dělala i podobné rituály) . Ty homeopatika se nesmí užívat zároveň, takže teď nevím, které dávat jako první. Asi teda zkusíme ty na rituály.

Dovoluji si vstoupit do vaší debaty:
Kdykoliv se řeší potíže dítěte, nesmíme zapomínat na prostředí, v kterém vyrůstá, jaké jsou podmínky ve škole, ale nejvíce na dítě působí matka. Nesmíme zapomenout na otce, ten je sebevědomí dcery. Vše souvisí se vším!
Chamomillu bych v tomto případě neviděla zcela přesně doporučenou, nepovažuji to více rozebírat.
Homeopatii bych však v tomto případě v žádném případě nezavrhovala.
Když budeme brát v úvahu, že vše je náš odraz, musíme myslet hlavně na naše děti. Je nutno tolerovat a chápat naše děti, protože to jsme my! Nesobeckost ve výchově, kde je vždy protkána láska a pochopení, vetšinou vše samo napraví.
Omlouvám se, pokud jsem nezapadla do Vašeho myšlení ......:gloria:

Eva. — 19. 1. 2015 19:10

Ta dívčinka, v podstatě už slečna, je možná nemocná. Možná autistka nebo tak něco. Ale nezlob se na mě, bibi, nechat se jako rodič od dítěte terorizovat takovým chováním, od devíti večer do dvou v noci, to přeháníš. Ta holčina nezná hranice. Ani autista ani jinak nemocné dítě nemá žádné právo takhle terorizovat rodiče, pokud mu to rodič sám nedovolí. A ty to dovoluješ. :dumbom:

Když budeš skutečně důsledná, vyhledáš skutečnou lékařskou pomoc, dobrého psychiatra a i psychologa, nepůjdeš k nim jednou a víckrát nic, ale podstoupíte skutečnou léčbu, a důrazně jí současně vysvětlíš, že tyhle večerní hry s ní hrát dál nebudeš, změní se to.

sahleb — 19. 1. 2015 19:17

modrovous napsal(a):

sahleb napsal(a):

Me to pripada taky patologicke.  nekde je neco v neporadku.  Mozna, ze tak reaguje na prichod mladsiho sourozence.  Mozna, nevim. 

Rekla bych, ze vas primo terorizuje. Otazka je PROC?  Radim detskeho psychologa, tohle je az prilis. Nejdriv bych zkusila jeji radeni tvrde ignorovat.

Sahleb, proboha, četla jsi to vůbec? U psychologa už byli a chtěla bych v praxi vidět, jak bys něco takového "tvrdě ignorovala". :rolleyes:
Pokud je to opravdu obsese, tak to dítě je v první řadě zoufalý samo ze sebe, a potřebuje odbornou pomoc; není to o žádném terorizování rodičů.

Sorry, toho psychologa jsem prehledla, antoz ten blok bez odstavcu se mi dost blbe cetl.   Terorizovani to je.  Takhle se to jmenuje. A uneco se v ni deje,  odbornou pomoc urcite potrebuje.

helena — 19. 1. 2015 19:27

nechat se jako rodič od dítěte terorizovat takovým chováním
Co konkrétně bys provedla s desetiletou slečnou, která "Když je "naštvaná" zuří, tříská dveřmi ,bouchá do nábytku nebo křičí." a to v noci, kdy ruší tátu a sestru, možná i sousedy?
Nechala ji bejt, ať si dělá co chce?

aprill — 19. 1. 2015 19:29

helena napsal(a):

nechat se jako rodič od dítěte terorizovat takovým chováním
Co konkrétně bys provedla s desetiletou slečnou, která "Když je "naštvaná" zuří, tříská dveřmi ,bouchá do nábytku nebo křičí." a to v noci, kdy ruší tátu a sestru, možná i sousedy?
Nechala ji bejt, ať si dělá co chce?

též jsem zvědavá na odpověď

Eva. — 19. 1. 2015 19:33

helena napsal(a):

nechat se jako rodič od dítěte terorizovat takovým chováním
Co konkrétně bys provedla s desetiletou slečnou, která "Když je "naštvaná" zuří, tříská dveřmi ,bouchá do nábytku nebo křičí." a to v noci, kdy ruší tátu a sestru, možná i sousedy?
Nechala ji bejt, ať si dělá co chce?

Včera večer, po druhém opakování bych ji byla zamkla do jejího pokoje. S tátou a dcerou bych se přestěhovala do přízemí, táta to koneckonců udělal. Důrazně bych slečně vysvětlila, že odemknu až tehdy, když přestane řádit a přestane mě terorizovat. A hned dneska bych s ní mazala k dětské doktorce a nechala se co nejdříve objednat k dětskému psychiatrovi. A nevypisovala bych na babinet, ale hledala skutečnou pomoc pro psychicky nemocnou dceru, když už jsem to od října a ještě léta před tím nechala dojít takhle daleko, že holka už neví, co se sebou.
Jestli paní teda nepotřebuje v noci spát, když dělala ty noční, samozřejmě by se měla na holku chodit občas do pokoje podívat, co tam vyvádí. I když by tam randál byl, i když by bylo ticho. Pokud by zjistila, že holka už spí, nechala by odemčeno.
Pokud by to ani tak nešlo, volala bych pohotovost. Na psychiatrii přiváželi i v noci pacienty, kteří si se sebou nevěděli rady. Tak by halt jela na psychiatrické oddělení hned a urgentně by se její stav řešil.

sahleb — 19. 1. 2015 19:39

Bibi77 napsal(a):

Carpediem,úraz ani nehoda to určitě být nemohla, fyzická zátěž taky ne. Napadá mě spíš psychická zátěž v souvislosti se školou. Nastoupila teď do 5.třídy ,mají na každý předmět jiného učitele, ona je navíc dyslektik ( to už se skoro úplně upravilo) a částečně dyskalkulik. Nějaké úlevy má, ale učí se výborně,teď to vypadá na dvě 2 (s učením to nijak nepřeháníme). Navíc je srpnové dítě,takže většina spolužáků je starších. Teď si uvědomuju, že ty její problémy před 3 lety byly v době kdy chodila do 2.třídy a měla navíc kroužek zpěvu a flétny - bylo toho na ní moc. Teď má jen flétnu, zpěv jsme zrušili, nesedla si s učitelkou. A jak to řešila kamarádka? Dík za info.

No asi se timto zpusobem nejak vzpira.  Mozna. Chce neco jineho.  Hlavne vyslo nahjevo, ze chce vice pozornosti od otce. Ale to nekdy dite nemuze dostat.

modrovous — 19. 1. 2015 19:42

Majko, ty jsi buď opravdu nemocná nebo neuvěřitelně bezcitná stvůra. Sorry, ale tohle je fakt neuvěřitelný.
Nenapadlo tě třeba, že by si v tomhle stavu to dítě mohlo ublížit? Zrovna tebe to nenapadne?
Ta "v podstatě už slečna" je DESETILETÉ DÍTĚ! :dumbom: :dumbom: :dumbom:
Dítě, které je možná psychicky nemocné a potřebuje pomoc, ne tvoje mantinely.

aprill — 19. 1. 2015 19:43

Eva. napsal(a):

helena napsal(a):

nechat se jako rodič od dítěte terorizovat takovým chováním
Co konkrétně bys provedla s desetiletou slečnou, která "Když je "naštvaná" zuří, tříská dveřmi ,bouchá do nábytku nebo křičí." a to v noci, kdy ruší tátu a sestru, možná i sousedy?
Nechala ji bejt, ať si dělá co chce?

Včera večer, po druhém opakování bych ji byla zamkla do jejího pokoje. S tátou a dcerou bych se přestěhovala do přízemí, táta to koneckonců udělal. Důrazně bych slečně vysvětlila, že odemknu až tehdy, když přestane řádit a přestane mě terorizovat. A hned dneska bych s ní mazala k dětské doktorce a nechala se co nejdříve objednat k dětskému psychiatrovi. A nevypisovala bych na babinet, ale hledala skutečnou pomoc pro psychicky nemocnou dceru, když už jsem to od října a ještě léta před tím nechala dojít takhle daleko, že holka už neví, co se sebou.
Jestli paní teda nepotřebuje v noci spát, když dělala ty noční, samozřejmě by se měla na holku chodit občas do pokoje podívat, co tam vyvádí. I když by tam randál byl, i když by bylo ticho. Pokud by zjistila, že holka už spí, nechala by odemčeno.
Pokud by to ani tak nešlo, volala bych pohotovost. Na psychiatrii přiváželi i v noci pacienty, kteří si se sebou nevěděli rady. Tak by halt jela na psychiatrické oddělení hned a urgentně by se její stav řešil.

to rada jak rychle a snadno vyvolat  v dítěti velkou psychickou poruchu....
pokud holka spí to by zjistila velmi rychle... byl by klid. divím se majko, že ti dcera svěří děti, já bych ti nesvěřila ani krysu!

aprill — 19. 1. 2015 19:44

modrovous napsal(a):

Majko, ty jsi buď opravdu nemocná nebo neuvěřitelně bezcitná stvůra. Sorry, ale tohle je fakt neuvěřitelný.
Nenapadlo tě třeba, že by si v tomhle stavu to dítě mohlo ublížit? Zrovna tebe to nenapadne?
Ta "v podstatě už slečna" je DESETILETÉ DÍTĚ! :dumbom: :dumbom: :dumbom:
Dítě, které je možná psychicky nemocné a potřebuje pomoc, ne tvoje mantinely.

kombinace obojího :kapitulation:

helena — 19. 1. 2015 19:45

Včera večer, po druhém opakování bych ji byla zamkla do jejího pokoje.
Hm... a taky by se mohlo stát, že než bys zase stihla odemknou, mohla by žába zareagovat nějaakou ošklivou zkratkou.

Eva. — 19. 1. 2015 19:45

modrovous napsal(a):

Majko, ty jsi buď opravdu nemocná nebo neuvěřitelně bezcitná stvůra. Sorry, ale tohle je fakt neuvěřitelný.
Nenapadlo tě třeba, že by si v tomhle stavu to dítě mohlo ublížit? Zrovna tebe to nenapadne?
Ta "v podstatě už slečna" je DESETILETÉ DÍTĚ! :dumbom: :dumbom: :dumbom:
Dítě, které je možná psychicky nemocné a potřebuje pomoc, ne tvoje mantinely.

Já píšu, že ta slečna je nejspíš psychicky nemocná. A její rodiče to měli řešit už dávno, a ne takhle pozdě, když už dcera opravdu nejspíš není schopná zvládat sama sebe. :(
Takže by s ní paní měla mazat k lékaři hned zítra, když to neudělala dneska.

helena — 19. 1. 2015 19:46

Já píšu, že ta slečna je nejspíš psychicky nemocná.
Soudím, že medicína od dob svěracích kazajek poněěkud pokročila...

aprill — 19. 1. 2015 19:48

Eva. napsal(a):

modrovous napsal(a):

Majko, ty jsi buď opravdu nemocná nebo neuvěřitelně bezcitná stvůra. Sorry, ale tohle je fakt neuvěřitelný.
Nenapadlo tě třeba, že by si v tomhle stavu to dítě mohlo ublížit? Zrovna tebe to nenapadne?
Ta "v podstatě už slečna" je DESETILETÉ DÍTĚ! :dumbom: :dumbom: :dumbom:
Dítě, které je možná psychicky nemocné a potřebuje pomoc, ne tvoje mantinely.

Já píšu, že ta slečna je nejspíš psychicky nemocná. A její rodiče to měli řešit už dávno, a ne takhle pozdě, když už dcera opravdu nejspíš není schopná zvládat sama sebe. :(

víš co majko, piš zase raději o svém milém. myslím, že tím napácháš méně škod.

Eva. — 19. 1. 2015 19:50

helena napsal(a):

Já píšu, že ta slečna je nejspíš psychicky nemocná.
Soudím, že medicína od dob svěracích kazajek poněěkud pokročila...

Ano, lékař dá injekci na uklidnění.
Nejspíš si mnohé vůbec nedovedete představit, co je to za psychický tlak na rodiče, a jak špatně na tom asi ta dívenka je. Proto nechápu, že to rodiče nechali zajít takhle daleko, jestli už to trvá od října a už se to stalo i před několika lety.

aprill — 19. 1. 2015 19:52

Eva. napsal(a):

helena napsal(a):

Já píšu, že ta slečna je nejspíš psychicky nemocná.
Soudím, že medicína od dob svěracích kazajek poněěkud pokročila...

Ano, lékař dá injekci na uklidnění.
Nejspíš si mnohé vůbec nedovedete představit, co je to za psychický tlak na rodiče, a jak špatně na tom asi ta dívenka je. Proto nechápu, že to rodiče nechali zajít takhle daleko, jestli už to trvá od října a už se to stalo i před několika lety.

chápeš, že ten šok může napáchat doživotní škody na mladém organismu????????

Eva. — 19. 1. 2015 19:57

Není potřeba, aby docházelo k šoku. Dceři bych srozumitelně vysvětlila, že její chování není v pořádku a že je nejspíš nemocná a potřebuje pomoc a do nemocnice bych jela s ní a zůstala bych s ní. Určitě se to dá řešit šetrněji, než nechat dceru 5 HODIN v noci opakovat nějaké "rituály" a nechat ji samu sebe takhle stresovat. Navíc to nebylo poprvé, takže kdyby to rodiče řešili včas, ke včerejšku nemuselo vůbec dojít.

aprill — 19. 1. 2015 19:59

Eva. napsal(a):

Není potřeba, aby docházelo k šoku. Dceři bych srozumitelně vysvětlila, že její chování není v pořádku a že je nejspíš nemocná a potřebuje pomoc a do nemocnice bych jela s ní a zůstala bych s ní. Určitě se to dá řešit šetrněji, než nechat dceru 5 HODIN v noci opakovat nějaké "rituály" a nechat ji samu sebe takhle stresovat. Navíc to nebylo poprvé, takže kdyby to rodiče řešili včas, ke včerejšku nemuselo vůbec dojít.

jsi směšná. jak psychicky nemocné osobě srozumitelně vysvětlíš, že jeho chování není v pořádku. tvé chování taky není v pořádku a stejně si nedáš domluvit i přestože s tebou málokdo (nikdo) souhlasí

Eva. — 19. 1. 2015 19:59

Matka píše, že dcera vidí duchy a auru,  a to už velmi dlouho. Jestli se dcera toho, co vidí, bojí, neví, jak to přijmout, jak si to vysvětlit, nechápu, proč tohle rodiče s psychiatrem či psychologem už dávno neřeší, aby to s dcerou nedošlo tak daleko, jako včera.

aprill — 19. 1. 2015 20:01

Eva. napsal(a):

Matka píše, že dcera vidí duchy a auru,  a to už velmi dlouho. Jestli se dcera toho, co vidí, bojí, neví, jak to přijmout, jak si to vysvětlit, nechápu, proč tohle rodiče s psychiatrem či psychologem už dávno neřeší, aby to s dcerou nedošlo tak daleko, jako včera.

ano dcera se bojí a proto ji zamknu do její pokoje , to je výborný nápad!

Eva. — 19. 1. 2015 20:02

Bibi77 napsal(a):

Dobrý den,
potřebuji se poradit co s 10ti letou dcerou, která má svoje večerní rituály před usnutím. Začíná to tím,že večer kolem půl 8, 8 hodiny se umyje, navečeří a má jít spát (většinou ji to zabere do 9 hodin ) tzn.,že v 9 hodin odchází nahoru do koupelny si vyčistit zuby,nachystat postel na spaní (jak ona říká) a na wc. Potom mě zavolá a chce pusu a křížek na čelo nejen pro ní,ale i pro plyšáka,se kterým spí. To by nebylo nic neobvyklého,ale ji tady tyto přípravy trvají hodinu, potom když mě zavolá,abych jí pusu a křížek dala, musí být všechno zase přesně podle rituálu (rozsvícené svělto na schodech,které ona zhasne jakmile přijdu, pusa musí probíhat podle pravidel : pusa,křížek,pusa jí, to samé i plyšákovi, pak mi řekne ať jí ráno vzbudím, opět následuje pusa,křížek,pusa a zase i plyšákovi, následně řekne,že nám všem přeje dobrou noc.) Jakmile já do toho řeknu něco navíc,pošle mě dolů a znovu jde do koupelny, na wc, upravit si postel nebo koberec. Poté mě opět zavolá a celé  to s pusou na dobrou noc opakuje. Stává se také, že už pusa proběhla,ona přijde do pokoje a tam má opět pocit,že si musí něco upravit (postel,koberec,atd.) nebo má špatně polštář pod hlavou. Tak opět vstane a celé se to opakuje znovu. Tak je to schopná dělat dokola i 3 hodiny. Ke konci je samozřejmě nešťastná a naštvaná, protože už chce spát a nemůže, jelikož ji něco pořád nutí dělat tyto rituály. Když je "naštvaná" zuří, tříská dveřmi ,bouchá do nábytku nebo křičí. Máme ještě 3,5 letou dceru, která už v tu dobu spí a toto ji samozřejmě ruší, takže na dceru naléháme ať je zticha. Nepomáhá nic, já spíš zakřičím,manžel jí dal i na zadek ( s tím já nesouhlasím, ale stalo se). Včera její rituály zašly tak daleko,že od 9 hod. to trvalo až do 2 hod. do rána,kdy se konečně dostala do postele. Podotýkám,že celkem v klidu (akorát já jsem vstávala asi 5x , manžel šel spát radši do obýváku a  mladší dceru rušila ze spaní tím,že pořád chodila do ložnice) . Řekla jsem jí, že jestli bude zase třískat dveřmi, bouchat do nábytku a pořád nás rušit ze spaní, tak teda budu vzhůru s ní až do rána, ať ví jaké to je ,když se člověk nemůže vyspat. Dělala jsem noční,takže mi nedělá problém být vzhůru. Myslím, že jednou by to stačilo, zkusila by jak je hotová  a byl by pro příště klid. Není to asi nejlepší řešení,ale co dělat? Takto terorizuje ona nás. Podotýkám, že podobná situace se stala,když mladší dceři bylo asi půl roku. Poté co byla situace neúnosná, jsme šli k psycholožce, ta nám řekla,že nežárlí, je v pohodě, akorát chce aby se jí víc manžel věnoval. Nicméně nakonec jí dal náš dětský lékař homeopatika Chamomilla 200ch, které brala denně 2 kuličky asi 5 měsíců . Situace se stabilizovala. Loni měla problém se strachem, nechtěla spávat ve svém pokojíku ( ten jsme museli nakonec přestěhovat), zavolala jsem kynezioložku a ta jí celkem pomohla - půl roku byl klid. Nevím v čem je problém, nechci udělat někde chybu, ale nevím jak to řešit. Podotýkám, že dcera asi od 2 let vidí duchy, teď i auru u lidí. Novostavba,kterou obýváme je postavená na místě,kde bývalo pohřebiště. Nebylo prý těsně pod barákem, ale v té lokalitě,kousek od našeho domu. Dcera je jinak přes den naprosto v pohodě, bez problémů, učí se dobře.  Co dělat,aby se něco nepokazilo a zároveň jak jí pomoci?  Za radu předem děkuji.

To vytučněné, že matka nenechá dívenku celou noc spát, je "skvělé" řešení. :dumbom:
Místo aby to už dávno řešila s odborníky.
Někdo tady zmiňuje, že si může zamčená ublížit. A když je v pokoji sama a bouchá do nábytku,... to si také může ublížit, když se rodiče snaží spát.
Rodiče by zasloužili, že to už dávno neřeší. :(

modrovous — 19. 1. 2015 20:03

Eva. napsal(a):

modrovous napsal(a):

Majko, ty jsi buď opravdu nemocná nebo neuvěřitelně bezcitná stvůra. Sorry, ale tohle je fakt neuvěřitelný.
Nenapadlo tě třeba, že by si v tomhle stavu to dítě mohlo ublížit? Zrovna tebe to nenapadne?
Ta "v podstatě už slečna" je DESETILETÉ DÍTĚ! :dumbom: :dumbom: :dumbom:
Dítě, které je možná psychicky nemocné a potřebuje pomoc, ne tvoje mantinely.

Já píšu, že ta slečna je nejspíš psychicky nemocná. A její rodiče to měli řešit už dávno, a ne takhle pozdě, když už dcera opravdu nejspíš není schopná zvládat sama sebe. :(
Takže by s ní paní měla mazat k lékaři hned zítra, když to neudělala dneska.

Jasně. A do té doby bys ji zamkla v poschodí a se zbytkem rodiny odešla někam, kde by tě nerušila.

Má drahá, rodiče prostě musí zvládnout tlak, který pociťují, když mají nemocné dítě. Musí zvládnout, když mají dítě postižené, dítě s rakovinou, leukémií, s psychickou poruchou. Prostě musí. To dítě se musí mít o koho opřít. má nárok mít vedle sebe oporu a ne sypající se trosku, která před ním uteče a nechá ho samotné.
Jo, ono to někdy bolí jak sviňa, ale tak to prostě je.
Jinak to není rodič, ale atrapa.
A buď si jistá, že mnohé z nás si dovedou představit věci, o kterých ty nemáš ani ponětí.

Jdu radši na vzduch, nějak se mi z téhle debaty udělalo mdlo. A taky jsme poněkud mimo téma.

Eva. — 19. 1. 2015 20:06

modrovousi, rodiče by žádný tlak možná zvládat nemuseli, kdyby stav dívenky už dávno řešili důsledně a dlouhodobě. A ne že jdou k psychologovi jednou a ten řekne, že je to OK a pak dál nic neřeší, jen jí cpou prášky, homeopatika, kterých účinky nejsou probádané a do dnešku se neví, jak vlastně ne/léčí.
Ta holčina potřebuje psychiatra a psychologa a ne chemii. A homeopatika jsou stejná chemie, jako jiné léky.

Eva. — 19. 1. 2015 20:10

Bibi77 napsal(a):

Carpediem,úraz ani nehoda to určitě být nemohla, fyzická zátěž taky ne. Napadá mě spíš psychická zátěž v souvislosti se školou. Nastoupila teď do 5.třídy ,mají na každý předmět jiného učitele, ona je navíc dyslektik ( to už se skoro úplně upravilo) a částečně dyskalkulik. Nějaké úlevy má, ale učí se výborně,teď to vypadá na dvě 2 (s učením to nijak nepřeháníme). Navíc je srpnové dítě,takže většina spolužáků je starších. Teď si uvědomuju, že ty její problémy před 3 lety byly v době kdy chodila do 2.třídy a měla navíc kroužek zpěvu a flétny - bylo toho na ní moc. Teď má jen flétnu, zpěv jsme zrušili, nesedla si s učitelkou. A jak to řešila kamarádka? Dík za info.

Nestuduj, jak to řešila nějaká kamarádka, ale běž s dcerkou k lékaři a hledej odbornou pomoc lidí, kteří tvou dceru vidí naživo. Neexperimentuj s radami z internetu od lidí, kteří vás nikdy neviděli.
Jestli je dcera dyslektik a dyskalkulik, zamyslete se i vy, jako rodiče, jestli na ni nemáte vysoké nároky a ona je pak pod tlakem.
ŘEŠTE S ODBORNÍKY, a to co nejdříve.

aprill — 19. 1. 2015 20:12

Eva. napsal(a):

Bibi77 napsal(a):

Carpediem,úraz ani nehoda to určitě být nemohla, fyzická zátěž taky ne. Napadá mě spíš psychická zátěž v souvislosti se školou. Nastoupila teď do 5.třídy ,mají na každý předmět jiného učitele, ona je navíc dyslektik ( to už se skoro úplně upravilo) a částečně dyskalkulik. Nějaké úlevy má, ale učí se výborně,teď to vypadá na dvě 2 (s učením to nijak nepřeháníme). Navíc je srpnové dítě,takže většina spolužáků je starších. Teď si uvědomuju, že ty její problémy před 3 lety byly v době kdy chodila do 2.třídy a měla navíc kroužek zpěvu a flétny - bylo toho na ní moc. Teď má jen flétnu, zpěv jsme zrušili, nesedla si s učitelkou. A jak to řešila kamarádka? Dík za info.

Nestuduj, jak to řešila nějaká kamarádka, ale běž s dcerkou k lékaři a hledej odbornou pomoc lidí, kteří tvou dceru vidí naživo. Neexperimentuj s radami z internetu od lidí, kteří vás nikdy neviděli.
Jestli je dcera dyslektik a dyskalkulik, zamyslete se i vy, jako rodiče, jestli na ni nemáte vysoké nároky a ona je pak pod tlakem.
ŘEŠTE S ODBORNÍKY, a to co nejdříve.

takže rozhodně nedělej to co ti majka(eva) radí a spolehni se na odborníky.

Eva. — 19. 1. 2015 20:20

Samozřejmě, že se paní má urychleně obrátit na odborníky.
Že bych včera dceru po druhém opakování zamkla, to bych udělala já podle toho, jak jsem dle popisu Bibi chování její dcery vyhodnotila. Ale to vůbec neznamená, že pokud bych to skutečně žila, chovala bych se podle skutečné situace.

Ale přece jenom mě moc zajímá, jak by Bibi udělala to, co tady popsala, že by dceru nutila být celou noc vzhůru. Opravdu si nedovedu představit, jak by takový podivný nápad na "vyléčení" své dcery prakticky realizovala. :dumbom:
To na tom dcerka asi teda nebude tak vážně, jestli ji Bibi má v úmyslu "léčit" tímto způsobem. :dumbom:

Kiara — 19. 1. 2015 20:31

aprill napsal(a):

... divím se majko, že ti dcera svěří děti, já bych ti nesvěřila ani krysu!

:supr::godlike::supr:

Kiara — 19. 1. 2015 20:48

Bibi77: já bych na Tvém místě řešila situaci tak, že bych s dcerou co nejdříve navštívila odborníky. To, jak se to dítě chová je skutečně nestandardní a podle popisu večerních rituálů, které Tvoje dcerka vyžaduje plnit mi to silně připomíná počínající obsedantně-kompulzivní poruchu :/

Rozhodně bych se to nesnažila řešit vlastními silami nebo pasivně vyčkávat, tady je třeba jednat rychle a ihned, dřív než se dceřiny excesy začnou zhoršovat :jojo: Pokud se jedná o počínající známky onemocnění, je třeba to podchytit ihned v začátku, začít aktivně spolupracovat s lékaři a nenechat to dítě trápit :pussa:

bloncka — 19. 1. 2015 22:14

Je mi uzko z nekterych reakci :(

Bibi prosim, nezamykej dceru nikde, nevoz ji v noci nikam a uz vubec ne na psychiatrii... Radeji si k ni lehni nebo ji vezmi k sobe do postele, je jeste mala. A v klidu se porad s nejakym dobrym odbornikem na detskou psychiku. Prasky jsou az uplne posledni reseni, vubec bych o nich v tomto veku a v teto situaci neuvazovala, krome tech homeopatik, aspon neublizi, kdyz nepomuzou.... Ona potrebuje Tvou podporu, lasku, pocit bezpeci (ten asi hleda v tech ritualech).

Bibi77 — 19. 1. 2015 22:58

Bloncko, dík za tvůj názor. Vidím to taky tak. Z některých příspěvků jsem docela v šoku, viz. Eva. Rozhodně to u nás není taková katastrofa,abych dceru vozila někde po nocích na psychiatrii, tam ji napíchali oblbováky a udělali z ní trosku. Zajímalo by mě jestli bys tohle Evo udělala své dceři.
Neříkám, že nepůjdu k psychologovi, a rozhodně ji necpeme práškama po hrstech. Měla pouze pár kuliček Chamomilly (heřmánek).
Ve škole ten problém nebude, nijak na ni netlačíme, školu má ráda i učitele (až na jednu družinářku, která je má ve výtvarce).
Tak jak mi radíš ty dát jí víc lásky a poradit se s dobrým psychologem, bude snad řešení. Něco podobného mi dnes radila i kolegyně v práci. Napsala jsem do diskuze pouze proto, že jsem chtěla znát názory dalších lidí,to je vše. Určitě vím,že takhle to nechat nemůžu.

gymnasión — 20. 1. 2015 4:11

Bibi77 napsal(a):

Bloncko, dík za tvůj názor. Vidím to taky tak. Z některých příspěvků jsem docela v šoku, viz. Eva. Rozhodně to u nás není taková katastrofa,abych dceru vozila někde po nocích na psychiatrii, tam ji napíchali oblbováky a udělali z ní trosku. Zajímalo by mě jestli bys tohle Evo udělala své dceři.
Neříkám, že nepůjdu k psychologovi, a rozhodně ji necpeme práškama po hrstech. Měla pouze pár kuliček Chamomilly (heřmánek).
Ve škole ten problém nebude, nijak na ni netlačíme, školu má ráda i učitele (až na jednu družinářku, která je má ve výtvarce).
Tak jak mi radíš ty dát jí víc lásky a poradit se s dobrým psychologem, bude snad řešení. Něco podobného mi dnes radila i kolegyně v práci. Napsala jsem do diskuze pouze proto, že jsem chtěla znát názory dalších lidí,to je vše. Určitě vím,že takhle to nechat nemůžu.

Bibi, pokud mi dáš svou adresu do zpráv, pošlu Ti nějakou literaturu k Tvému tématu. Navrhuju kontaktovat prof. MUDr. Praška, autora publikací, a zjistit, kdo by mohl dceři poskytnout nejlepší péči.
Bude to běh na delší trať, ale určitě to za to stojí.

helena — 20. 1. 2015 6:59

Ta holčina potřebuje psychiatra a psychologa a ne chemii. A homeopatika jsou stejná chemie, jako jiné léky.
Aha... a když "lékař dá injekci na uklidnění", tak to žádná "chemie" není. To jsem dodnes netušila :co:
Mimochodem... kdybys o léčení psychických poruch měla jiný informace, než jen ty, který jsi posbírala při svém vlastním, věděla bys, že v některých případech je ta "chemie" nejvhodnější, protože prostě dodá tělu chybějící látku (případně eliminuje přebývající), což sebelepší psychiatr prostě nedovede... ;)

Eva. — 20. 1. 2015 7:38

Bibi77 napsal(a):

Bloncko, dík za tvůj názor. Vidím to taky tak. Z některých příspěvků jsem docela v šoku, viz. Eva. Rozhodně to u nás není taková katastrofa,abych dceru vozila někde po nocích na psychiatrii, tam ji napíchali oblbováky a udělali z ní trosku. Zajímalo by mě jestli bys tohle Evo udělala své dceři.
Neříkám, že nepůjdu k psychologovi, a rozhodně ji necpeme práškama po hrstech. Měla pouze pár kuliček Chamomilly (heřmánek).
Ve škole ten problém nebude, nijak na ni netlačíme, školu má ráda i učitele (až na jednu družinářku, která je má ve výtvarce).
Tak jak mi radíš ty dát jí víc lásky a poradit se s dobrým psychologem, bude snad řešení. Něco podobného mi dnes radila i kolegyně v práci. Napsala jsem do diskuze pouze proto, že jsem chtěla znát názory dalších lidí,to je vše. Určitě vím,že takhle to nechat nemůžu.

To není o tom, jestli bych to "udělala své dceři", jak píšeš. Udělala bych to pro svou dceru, kdyby to bylo nezbytně nutné a pomohlo by jí to z nezvladatelné situace. Napíchali jí oblbováky a udělali z ní trosku - to je nesmysl a představa lidí, kteří o tom nic neví. Akutní problém je lepší řešit s fundovanými lékaři, než nechat dceru, aby sama sebe z/ničila. A následně hledat, co by dceři pomohlo.
Tohle není o mé dceři. Je o tobě, o vás. Vy už jste "udělali vaší dceři". Podle mého názoru již dlouhodobě neřešíte její stav, její strachy a noční můry. Místo řešení se necháváš vmanipulovat do jejich rituálů, které ji, jak sama píšeš, ničí, a hraješ je s ní. :( Bude fajn pro vás pro všechny, když to rychle napravíte.

Selima — 20. 1. 2015 8:02

Bibi77 napsal(a):

Ivana: No , já nevím. Nechci, aby jí narvali práškama na oblbnutí, když ten problém je třeba někde úplně jinde. Ona totiž vidí duchy a auru a možná proto se bojí usnout. S tím mohou souviset i rituály.

Tak ak existuje nejaký odborník na toto - v Čechách nepoznám . najprv by som pracovala s tým... Ale myslím, ž rituály nie sú ani tak proti duchom, ako "proti" vám... Hoci to môže súvisieť.

Selima — 20. 1. 2015 8:30

helena napsal(a):

nechat se jako rodič od dítěte terorizovat takovým chováním
Co konkrétně bys provedla s desetiletou slečnou, která "Když je "naštvaná" zuří, tříská dveřmi ,bouchá do nábytku nebo křičí." a to v noci, kdy ruší tátu a sestru, možná i sousedy?
Nechala ji bejt, ať si dělá co chce?

A napadlo vám niekomu, že malá to nerobí vedome a naschvál? Že takto možno skôr volá o pomoc...?

Selima — 20. 1. 2015 8:32

modrovous napsal(a):

Majko, ty jsi buď opravdu nemocná nebo neuvěřitelně bezcitná stvůra. Sorry, ale tohle je fakt neuvěřitelný.
Nenapadlo tě třeba, že by si v tomhle stavu to dítě mohlo ublížit? Zrovna tebe to nenapadne?
Ta "v podstatě už slečna" je DESETILETÉ DÍTĚ! :dumbom: :dumbom: :dumbom:
Dítě, které je možná psychicky nemocné a potřebuje pomoc, ne tvoje mantinely.

Nehovoriac o takej banalite, že môže v noci potrebovať na záchod... aj keby si neubližovala. To je fakt "ľudomilné" riešenie.

Ivana — 20. 1. 2015 8:33

Podle mě je dcera psychicky nemocná, vidím to, znovu opakuji, na OCD. Pokud Bibi o této poruše nikdy neslyšela, o čemž pochybuju, tak být na jejím místě si o tom něco přečtu. Léčit psychickou poruchu tím, že budu nemocného milovat, je blbost. Tím jí nepomůžeš. Ona potřebuje odbornou pomoc - lékařskou pomoc. Objednala bych ji k dětskému psychiatrovi nejlépe takovému, který se na OCD specializuje, nebo s tím má aspoň nějaké zkušenosti. A s tou chemií - to je taková kravina, jako bys při angíně řekla, nebudují do ní cpát žádnou chemii a nepodala jí antibiotika, nýbrž by si k ní lehla do spostele a hladila ji po hlavičce. (Mimochodem, dcera by to těžko snesla, ona potřebuje dělat svoje rituály naprosto přesně a nic jiného - to je přesně ta OCD). Na auru a duchy moc nevěřím, ale jsem ochotna připustit, že dcera je abnormálně citlivá a senzitivní, což může být i příčina její duševní choroby.

Selima — 20. 1. 2015 8:33

helena napsal(a):

Já píšu, že ta slečna je nejspíš psychicky nemocná.
Soudím, že medicína od dob svěracích kazajek poněěkud pokročila...

Ako kde - v Bíline alebo ÚL zjavne nie...

Selima — 20. 1. 2015 8:34

aprill napsal(a):

Eva. napsal(a):

Není potřeba, aby docházelo k šoku. Dceři bych srozumitelně vysvětlila, že její chování není v pořádku a že je nejspíš nemocná a potřebuje pomoc a do nemocnice bych jela s ní a zůstala bych s ní. Určitě se to dá řešit šetrněji, než nechat dceru 5 HODIN v noci opakovat nějaké "rituály" a nechat ji samu sebe takhle stresovat. Navíc to nebylo poprvé, takže kdyby to rodiče řešili včas, ke včerejšku nemuselo vůbec dojít.

jsi směšná. jak psychicky nemocné osobě srozumitelně vysvětlíš, že jeho chování není v pořádku. tvé chování taky není v pořádku a stejně si nedáš domluvit i přestože s tebou málokdo (nikdo) souhlasí

Navyše DIEŤAŤU!

Eva. — 20. 1. 2015 8:36

Selima napsal(a):

A napadlo vám niekomu, že malá to nerobí vedome a naschvál? Že takto možno skôr volá o pomoc...?

To je přece samo sebou jasné, že takhle volá o pomoc. O tom není třeba se rozepisovat. Že neví, co se sebou a volá o pomoc.
Jen rodiče to neslyší a místo řešení s ní hrají a ještě to tím zhoršují. Hlavně máma nejspíš...

Selima — 20. 1. 2015 8:36

Eva. napsal(a):

helena napsal(a):

Já píšu, že ta slečna je nejspíš psychicky nemocná.
Soudím, že medicína od dob svěracích kazajek poněěkud pokročila...

Ano, lékař dá injekci na uklidnění.
Nejspíš si mnohé vůbec nedovedete představit, co je to za psychický tlak na rodiče, a jak špatně na tom asi ta dívenka je. Proto nechápu, že to rodiče nechali zajít takhle daleko, jestli už to trvá od října a už se to stalo i před několika lety.

A TOTO má byť riešenie jej problému? Tak to už aj krútenie kosťou nad hlavou mi pripadá ako účinnejšia liečba... Nehovoriac o homeopatii. Injekcia na upokojenie uľaví rodičom, ale nie malej pacientke. :rolleyes:

Eva. — 20. 1. 2015 8:37

Ivana napsal(a):

Podle mě je dcera psychicky nemocná, vidím to, znovu opakuji, na OCD. Pokud Bibi o této poruše nikdy neslyšela, o čemž pochybuju, tak být na jejím místě si o tom něco přečtu. Léčit psychickou poruchu tím, že budu nemocného milovat, je blbost. Tím jí nepomůžeš. Ona potřebuje odbornou pomoc - lékařskou pomoc. Objednala bych ji k dětskému psychiatrovi nejlépe takovému, který se na OCD specializuje, nebo s tím má aspoň nějaké zkušenosti. A s tou chemií - to je taková kravina, jako bys při angíně řekla, nebudují do ní cpát žádnou chemii a nepodala jí antibiotika, nýbrž by si k ní lehla do spostele a hladila ji po hlavičce. (Mimochodem, dcera by to těžko snesla, ona potřebuje dělat svoje rituály naprosto přesně a nic jiného - to je přesně ta OCD). Na auru a duchy moc nevěřím, ale jsem ochotna připustit, že dcera je abnormálně citlivá a senzitivní, což může být i příčina její duševní choroby.

Myslím, žes to plně vystihla. Dcera opravdu potřebuje dlouhodobou a správnou odbornou pomoc.

Eva. — 20. 1. 2015 8:39

Selima napsal(a):

A TOTO má byť riešenie jej problému? Tak to už aj krútenie kosťou nad hlavou mi pripadá ako účinnejšia liečba... Nehovoriac o homeopatii. Injekcia na upokojenie uľaví rodičom, ale nie malej pacientke. :rolleyes:

Nikde nepíšu, že to je řešení jejich problému. To je řešení POUZE akutní nezvladatelné situace.
Nic nevíš o tom, jestli vhodný uklidňující lék uleví holčině v akutní situaci, když řádí, protože neumí zvládnout své vnitřní běsy.

Selima — 20. 1. 2015 8:42

Ivana napsal(a):

Podle mě je dcera psychicky nemocná, vidím to, znovu opakuji, na OCD. Pokud Bibi o této poruše nikdy neslyšela, o čemž pochybuju, tak být na jejím místě si o tom něco přečtu. Léčit psychickou poruchu tím, že budu nemocného milovat, je blbost. Tím jí nepomůžeš. Ona potřebuje odbornou pomoc - lékařskou pomoc. Objednala bych ji k dětskému psychiatrovi nejlépe takovému, který se na OCD specializuje, nebo s tím má aspoň nějaké zkušenosti. A s tou chemií - to je taková kravina, jako bys při angíně řekla, nebudují do ní cpát žádnou chemii a nepodala jí antibiotika, nýbrž by si k ní lehla do spostele a hladila ji po hlavičce. (Mimochodem, dcera by to těžko snesla, ona potřebuje dělat svoje rituály naprosto přesně a nic jiného - to je přesně ta OCD). Na auru a duchy moc nevěřím, ale jsem ochotna připustit, že dcera je abnormálně citlivá a senzitivní, což může být i příčina její duševní choroby.

Ja pri angíne beriem antibiotiká tak raz za 5-8 rokov, väčšinou si s tým viem rady inak a na antibiotiká ani nedôjde... ;) Ale pri rakovine by som asi chemoterapiu brala, tipujem... hoci otcova sesternica, uznávaná lekárka, ju už pri recidíve choroby odmietla. :jojo: Neexistuje jedno rýchle, účinné univerzálne riešenie pre všetkých. ;)

Selima — 20. 1. 2015 8:44

Eva. napsal(a):

Selima napsal(a):

A TOTO má byť riešenie jej problému? Tak to už aj krútenie kosťou nad hlavou mi pripadá ako účinnejšia liečba... Nehovoriac o homeopatii. Injekcia na upokojenie uľaví rodičom, ale nie malej pacientke. :rolleyes:

Nikde nepíšu, že to je řešení jejich problému. To je řešení POUZE akutní nezvladatelné situace.
Nic nevíš o tom, jestli vhodný uklidňující lék uleví holčině v akutní situaci, když řádí, protože neumí zvládnout své vnitřní běsy.

Tak ak ide o uľavenie v akútnej situácii, to zasa pomôže aj úder kladivom po hlave - ide len o to, či to je najlepšie riešenie.

Eva. — 20. 1. 2015 8:49

Selima napsal(a):

Tak ak ide o uľavenie v akútnej situácii, to zasa pomôže aj úder kladivom po hlave - ide len o to, či to je najlepšie riešenie.

Víš stejně dobře jako já, žes napsala nesmysl.
Jestli znáš lepší řešení, co měla Bibi udělat, když dcera 5 hodin řádila a terorizovala celou rodinu a nepomáhalo nic, tak jí ho napiš.

Pandorraa — 20. 1. 2015 10:09

Bibi, nečetla jsem reakce, pouze tvůj text.
V současné době už i osvícení psychiatři a psychologové berou na vědomí fakt, že něco jako duše opravdu existuje.
Konečně se začíná mluvit o psychospirituální krizi a ta se striktně odděluje od psychiatrických nemocí.
Já si nemyslím, že tvá dcera je psychiatrický případ. Myslím si, že kineziologie a homeo jsou dobrým řešením, jen je třeba v téhle léčbě systematicky pokračovat.
To, co jsi na konci napsala, že dcera komunikuje s duchy a vidí auru, beru jako její "rozšířené vidění", tedy schopnost nahlížet i tam, kam my ostatní nevidíme. V případě, že váš dům stojí na bývalém pohřebišti, mi její chování dává jasný smysl.

Když "tam" nevidíme, neznamená to ještě, že to neexistuje, a ten, kdo tu pro nás neuchopitelnou schopnost má, je blázen.
Pro mne existuje jen jeden psychiatr, kterému bych v tomto případě s klidem svěřila své dítě a to MUDr. Petr Mílek. U něj mám jistotu, že nikoho zbytečně "nezapráškuje", protože ke svým pacientům přistupuje s pokorou a pracuje i s tím, co většina stále odmítá - s rožšířeným viděním druhých lidí.
Tady máš reference: http://www.znamylekar.cz/petr-milek/psy … ec-kralove
A ještě http://www.diabasis.cz/psychospiritualn … lni-krizi/

Myslím, že je to i o vás - tobě a tvém muži. Přijmout fakt, že máte "divné" dítě je možná začátkem pro konec jejího podivného chování.

Bibi77 — 20. 1. 2015 12:14

Pandoro, dík za kontakt. Jsem ráda, že existuje někdo, kdo je ochoten přijmout fakt, že někteří lidé vidí víc než my ostatní. Docela se o toto zajímám, dcera je evidentně (jak mi to řeklo více lidí znalých věci) tzv. diamantové dítě.
Četla jsem knížky od Lorny Byrne a v té první ona popisuje svůj život v dětství a věci , které vidí. Naprosto se to shoduje.
Já věřím ,že jsou lidi, kteří tuto schopnost mají. I moje sestřenice viděla už jako dospělá ducha svého dědy, babičky,atd. A je úplně normální.  Takže si myslím, že je potřeba pracovat s každým člověkem -potenciálním pacientem komplexně.

petrulec — 20. 1. 2015 15:27

Teoreticky to může být akutní stresová porucha.

šestka — 20. 1. 2015 17:49

Mě to její chování připadá jako autismus.

Eva. — 20. 1. 2015 18:04

Taky mi to přijde jako autistické rysy, to už jsem tady psala.
Stejně jako to, že by se rodiče měli v první řadě zabývat tím, že dcera vidí duchy a auru. A zřejmě neví, co si s tím počít a možná má z toho strach. Takže hledat někoho, kdo tomu rozumí, aby s dcerkou nějak pracoval.

Judyna — 20. 1. 2015 18:06

Bibi, to, že Tvoje dcera vidí duchy a má svoje rituály mohou být dvě odlišné věci. Nemusí to spolu souviset. Nedávno jsem se bavila s jednou slečnou - je jí 19 let, duchy vidívala (teď už méně), ale nic jiného. Chci říct, že jinak nemá problém. Ty rituály - to už nejsou jen nějaké náznaky, maličkosti, které by mohly vést k domněnce, že dcera potřebuje víc jistoty. Je to ve větší míře a asi bych připustíla možnost, že může jít o počátek psychického problému - jak psala Ivana. Nejsema odborník, vyslovuju pouze svůj názor.
Ještě jedna věc - jestli se nemýlím, psala jsi, že dceři je 10 let. Je tedy v počátku puberty, v těle nastává bouře a to je i období, kdy se mohou počátky psych. problému objevit. Rozumíš - nemusí to mí tnějakou konkrétní příčinu v rodině nebo nějakém  prožitku. Nemusí, ale může. Volila bych odboníka, jak zde zaznělo několikrát.

Obecná poznámka na okraj - Eva a Sahleb teda perlí.

Anna M — 20. 1. 2015 18:31

Pandorraa napsal(a):

Bibi, nečetla jsem reakce, pouze tvůj text.
V současné době už i osvícení psychiatři a psychologové berou na vědomí fakt, že něco jako duše opravdu existuje.
Konečně se začíná mluvit o psychospirituální krizi a ta se striktně odděluje od psychiatrických nemocí.
Já si nemyslím, že tvá dcera je psychiatrický případ. Myslím si, že kineziologie a homeo jsou dobrým řešením, jen je třeba v téhle léčbě systematicky pokračovat.
To, co jsi na konci napsala, že dcera komunikuje s duchy a vidí auru, beru jako její "rozšířené vidění", tedy schopnost nahlížet i tam, kam my ostatní nevidíme. V případě, že váš dům stojí na bývalém pohřebišti, mi její chování dává jasný smysl.

Když "tam" nevidíme, neznamená to ještě, že to neexistuje, a ten, kdo tu pro nás neuchopitelnou schopnost má, je blázen.
Pro mne existuje jen jeden psychiatr, kterému bych v tomto případě s klidem svěřila své dítě a to MUDr. Petr Mílek. U něj mám jistotu, že nikoho zbytečně "nezapráškuje", protože ke svým pacientům přistupuje s pokorou a pracuje i s tím, co většina stále odmítá - s rožšířeným viděním druhých lidí.
Tady máš reference: http://www.znamylekar.cz/petr-milek/psy … ec-kralove
A ještě http://www.diabasis.cz/psychospiritualn … lni-krizi/

Myslím, že je to i o vás - tobě a tvém muži. Přijmout fakt, že máte "divné" dítě je možná začátkem pro konec jejího podivného chování.

Ano. Pandorro, nelze jen souhlasit a srdečně zdravím!

aprill — 20. 1. 2015 19:02

šestka napsal(a):

Mě to její chování připadá jako autismus.

mi ne.

sandra — 20. 1. 2015 19:23

Mlátit dítě, zamykat dítě...sorry. Nejde očividně o vzpupnost nebo naschvály dítětě, když je z toho holčička očividně sama dost nešťastná.
Když jsem to včera četla, tak se mi úplně udělalo zle a jsem rada, že má ta holčička za maminku Bibi a ne jiné "chytré" pisatelky.

Bibi, moc držím palce :hjarta:

modrovous — 20. 1. 2015 20:09

S úžasem a hubou dokořán hledím na to, jak majkafa dokáže během 4 stránek přešaltovat od zpovykaného spratka, jemuž je nutno stanovit pevné mantinely, přes spratka, jehož je nutno zavřít někam, kde nebude svým vyváděním rušit zbytek rodiny, k okamžité odborné pomoci, odvozu na specializované psychiatrické pracoviště, a teď tu máme dokonce autismus. :rolleyes:
To všechno proložené poukazováním na neschopnost rodičů.
Koukám, že bys taky uživila jednoho Ovčáčka co mluvčího, viď? :/

Eva. — 20. 1. 2015 21:19

sandro, až budeš mít vlastní děti, až budou pak dospělé a tobě jako matce NIKDY neselžou nervy, pak si můžeme popovídat... Až o tom budeš něco vědět z vlastních zkušeností. :offtopic:
To se týká i ostatních svatých matek. Ať hodí kamenem, jestli jim při výchově jejich dětí NIKDY neselhaly nervy. Mně by po takovém pětihodinovém výstupu, jaký tady popsala Bibi, selhaly. Jsem jenom člověk.

Selima — 20. 1. 2015 23:54

Eva. napsal(a):

Selima napsal(a):

Tak ak ide o uľavenie v akútnej situácii, to zasa pomôže aj úder kladivom po hlave - ide len o to, či to je najlepšie riešenie.

Víš stejně dobře jako já, žes napsala nesmysl.
Jestli znáš lepší řešení, co měla Bibi udělat, když dcera 5 hodin řádila a terorizovala celou rodinu a nepomáhalo nic, tak jí ho napiš.

To bola irónia, hyperbola, humor, poetická licencia... :kapitulation: A než dieťa niekam zatvárať je lepšie nechať ho tak a za bieleho dňa sa spýtať napr. školskej psychologičky, apod. Možno aj nič nerobiť je lepšie ako zatvárať ho... :rolleyes:

Selima — 20. 1. 2015 23:58

Nervy mi prdli, ale nezatvárala som ho nikam... Raz som ho vyhodila za bytové dvere (podotýkam, že hodinu vykrikoval, že pôjde od nás preč), ale pyšná na to nie som a nikomu by som to veru neradila.

aprill — 21. 1. 2015 5:59

Eva. napsal(a):

sandro, až budeš mít vlastní děti, až budou pak dospělé a tobě jako matce NIKDY neselžou nervy, pak si můžeme popovídat... Až o tom budeš něco vědět z vlastních zkušeností. :offtopic:
To se týká i ostatních svatých matek. Ať hodí kamenem, jestli jim při výchově jejich dětí NIKDY neselhaly nervy. Mně by po takovém pětihodinovém výstupu, jaký tady popsala Bibi, selhaly. Jsem jenom člověk.

pokud někomu selžou nervy...tak své pochybení nedává jako návod. opět jsi se ukázala jako sobecký a necitlivý jedinec.

helena — 21. 1. 2015 7:28

S úžasem a hubou dokořán hledím
Nápodobně... jen jsi to napsala dřív...
Ale zas na druhou stranu - už jsme si mohly/i zvyknout, ne? http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png
To všechno proložené poukazováním na neschopnost rodičů.
Nic tak nenačechrá vlastní ego a sebevědomí jako možnost udělat z druhýho nemožnýho necitlivýho indolenta...
Taky už to tu párkrát bylo.

sandro, až budeš mít vlastní děti, až budou pak dospělé a tobě jako matce NIKDY neselžou nervy, pak si můžeme popovídat
Nejsem sandra, ale mám všechny tebou požadovaný atributy http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png takže se cítím být práva onoho "popovídání"... například k tématu "svatých matek", kterým "NIKDY neselhaly nervy".
Bibi i "po takovém pětihodinovém výstupu" dceři nijak neubližuje, netrestá, nezraňuje... zatímco ty po pouhém přečtení navrhuješ jako řešení " bych ji byla zamkla do jejího pokoje" - to ti ty nervíky ruply docela fofrem. Ani nechci domejšlet, kdybys neco podobnýho měla doma... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

Eva. — 21. 1. 2015 7:34

aprill, člověk obvykle vidí v tom druhém to, s čím má sám problém. Tak to funguje.
Někdo v tom vidí návod. Jiný v tom vidí to, co jsem skutečně napsala. Svou odpověď na dotaz heleny a aprill, co bych (nejspíš) v této konkrétní situaci udělala . Také jsem napsala, že bych to nenechala dojít takhle daleko a řešila s dcerkou její problémy již dříve. Nenechala bych se terorizovat a manipulovat do takových rituálů, jaké popisuje Bibi, protože ona tím jen zvyšuje dcerčinu nejistotu místo toho, aby její stav řešila průběžně a DLOUHODOBÉ s odborníky, aby k těmto krajním stavům nedocházelo.

Bibi, co tomu říká tvůj manžel, že s dcerou hraješ její hry a necháš se takhle manipulovat jejími rituály, až to dojde do takových extrémů, jaké popisuješ?
Rituály ano, pokud je dítě potřebuje. Ale neškodné jemu i okolí a bez mé asistence.
Bibi, už jste byly u lékaře a řešíte akutní situaci? Neotálej do chvíle, než dcera dojde do psychického rozpoložení, že si při svém vzteku, když rituály nefungují tak, jaké má nutkání, ublíží.

lepista — 21. 1. 2015 8:04

Přesně stejně jsem se chovala já jako malá, tj. kolem 4-6 let. Terorizovala jsem rodiče před spaním, jak má být složený kapesník, jak musí být načechrán polštář, kolikrát mám dostat pusu atd. Až jednoho dne rodičům došla trpělivost a na něčí radu, že mají utnout mnou vyžadované aktivity, nastavit režim dle sebe a nechat mě ať se s tím poperu jak můžu. Že déle než 3 dny "přešaltrování" trvat nebude.
Tak v den D rodiče změnili své chování, já křičela, brečela, vztekala se, usnula jsem vyčerpáním z breku...ale fakt déle než tři dny mě to nevydrželo.

sahleb — 21. 1. 2015 14:23

Eva. napsal(a):

sandro, až budeš mít vlastní děti, až budou pak dospělé a tobě jako matce NIKDY neselžou nervy, pak si můžeme popovídat... Až o tom budeš něco vědět z vlastních zkušeností. :offtopic:
To se týká i ostatních svatých matek. Ať hodí kamenem, jestli jim při výchově jejich dětí NIKDY neselhaly nervy. Mně by po takovém pětihodinovém výstupu, jaký tady popsala Bibi, selhaly. Jsem jenom člověk.

Ja teda nevim, ale nechat se takhle teroriziova, sorry, nic jineho me nenapada, je sila. Moje selhani nervu by asi bylo, ze bych sla spat jinam.  Urcite jsem proti mlaceni deti, to vynechavam. Ale tady jsem bezradna. Jsem taky jen clovek.

AndreaP. — 21. 1. 2015 15:52

Vlákno promazáno. Odstranila jsem veškeré off topic příspěvky týkající se tolik oblíbeného "zrcadlení", kterým se to na poslední straně vlákna jen hemžilo, jelikož toto je téma natolik závažné, zvlášť když se jedná o malé dítě, že se zde vaše přestřelky nehodí. Příspěvky mimo téma budu obzvláště zde nekompromisně a bez dalšího upozornění mazat.

sandra — 21. 1. 2015 20:08

Eva. napsal(a):

sandro, až budeš mít vlastní děti, až budou pak dospělé a tobě jako matce NIKDY neselžou nervy, pak si můžeme popovídat... Až o tom budeš něco vědět z vlastních zkušeností. :offtopic:
To se týká i ostatních svatých matek. Ať hodí kamenem, jestli jim při výchově jejich dětí NIKDY neselhaly nervy. Mně by po takovém pětihodinovém výstupu, jaký tady popsala Bibi, selhaly. Jsem jenom člověk.

Evo, nikde jsem v uvodu necetla, ze se mohou k tematu vyjadrovat pouze ti, kteri splnuji podminky v poctu deti, veku, atd.  A k tvemu komentari, nezijes se mnou v domacnosti, takze nevim, kde beres tu jistotu, ze deti nemam.
Omlouvam se za :offtopic:.

Eva. — 21. 1. 2015 20:21

.

aprill — 21. 1. 2015 20:22

Eva. napsal(a):

3.7.2014 - Já děti taky nechci. Je těžký to přiznat, zejména když se ptají kamarádky, které se snazi zoufale otěhotnět :(

Tos napsala tady na babinetu ty, sandro. Chtěla jsem ti psát SZ, nechci to tu plevelit, ale bohužel máš plnou schránku.
To lžeš?

Omlouvám se autorce vlákna. Až si to sandra přečte, smažu to.

ty sis snad vedeš ke každému jménu poznámky...  to že děti nechce, neznamená, že je v domácnosti nemá.

Bibi77 — 22. 1. 2015 15:56

Všem, které toto téma ještě zajímá a něco sem napsaly: Kolikrát se nestačím divit....
My se problém řešit snažíme, ale je tolik možných příčin... O OCD jsem něco četla, můžed to být,ale nemusí. Autistické znaky jsou jiné,to vylučuju.  Po chamomille je dcera klidnější, ale s usínáním jsou problémy pořád, takže máme od homeopata - dětského lékaře, který se zabývá jak klasickou medicínou, tak alternativou - homeopatika na rituály, následně jsme domluvení s paní, která má osobní zkušenosti (jak ona tak její dcera) s tím ,že vidí duchy, umí je odvádět a poradí dceři jak se s tím, že tuto schopnost má, vyrovnat. Podotýkám, že dcera se strašně těší,až se s ní setká a bude to moci probrat s někým,kdo je na stejné úrovni, co se týká těchto schopností.
Lékaři jsem samozřejmě řekla,že tam náznaky OCD mohou být nebo to  tak vypadá, ale vzhledem k celé situaci nám doporučil nejdřív zkusit homeopatika na rituály a sezení u paní. Myslí si totiž, že je lepší zkusit nejdříve tuto metodu a poté jít třeba k psychiatrovi, jelikož tam se vás neptají, dají vám léky na utlumení ,aby byl tzv.klid a neřeší další možné příčiny.
Doufám teda, že pomůže co jsem výše popsala. Pokud ne, zkusily bychom asi p. doktora (psychiatra) v Hradci Královém ( kontakt jsem dostala zde v diskuzi od jedné dobré duše, DÍK), který je osvícený a bere v potaz i to, že už je mezi námi více lidí, kteří "vědí" to co my ne.
Jen na okraj -  manžel to vidí podobně. 
Každopádně to chce hodně trpělivosti a snažit se řešit příčinu, ne následek.

aprill — 22. 1. 2015 16:00

Bibi77 napsal(a):

Všem, které toto téma ještě zajímá a něco sem napsaly: Kolikrát se nestačím divit....
My se problém řešit snažíme, ale je tolik možných příčin... O OCD jsem něco četla, můžed to být,ale nemusí. Autistické znaky jsou jiné,to vylučuju.  Po chamomille je dcera klidnější, ale s usínáním jsou problémy pořád, takže máme od homeopata - dětského lékaře, který se zabývá jak klasickou medicínou, tak alternativou - homeopatika na rituály, následně jsme domluvení s paní, která má osobní zkušenosti (jak ona tak její dcera) s tím ,že vidí duchy, umí je odvádět a poradí dceři jak se s tím, že tuto schopnost má, vyrovnat. Podotýkám, že dcera se strašně těší,až se s ní setká a bude to moci probrat s někým,kdo je na stejné úrovni, co se týká těchto schopností.
Lékaři jsem samozřejmě řekla,že tam náznaky OCD mohou být nebo to  tak vypadá, ale vzhledem k celé situaci nám doporučil nejdřív zkusit homeopatika na rituály a sezení u paní. Myslí si totiž, že je lepší zkusit nejdříve tuto metodu a poté jít třeba k psychiatrovi, jelikož tam se vás neptají, dají vám léky na utlumení ,aby byl tzv.klid a neřeší další možné příčiny.
Doufám teda, že pomůže co jsem výše popsala. Pokud ne, zkusily bychom asi p. doktora (psychiatra) v Hradci Královém ( kontakt jsem dostala zde v diskuzi od jedné dobré duše, DÍK), který je osvícený a bere v potaz i to, že už je mezi námi více lidí, kteří "vědí" to co my ne.
Jen na okraj -  manžel to vidí podobně. 
Každopádně to chce hodně trpělivosti a snažit se řešit příčinu, ne následek.

držím vám všem palečky ať to zvládnete :pussa:

Bibi77 — 22. 1. 2015 16:08

Díky.

Natálie — 28. 1. 2015 10:14

Eva. napsal(a):

Já bych s ní takové ceremónie už dávno nedělala.
Poslala bych ji po večeři a hygieně do postele, přišla za ní, dala jí pusu (žádné pusy plyšákovi ani žádné jiné ceremónie) a odešla bych z pokoje. Když bude řádit, ať si řádí. Však ono jí to dojde, že to prostě jinak nebude.
Dítě potřebuje pevné mantinely a ty mu musí dát rodič. Ty už jste měli dávno udělat.

Taky bych řekla, že je to porucha, kterou by měl řešit odborník. Tahle fundovaná rada by mohla akorát uškodit!

Lamatko — 28. 1. 2015 15:37

Ahoj Bibi,
Tak jak to popisuješ, tak to vypadá ze dcerka opravdu trpí psychickou poruchou. Podle mě tady žádné dávání na zadek nepomůže. Sama se tím musí trápit, když ji pořad něco nutí tyto věci delat. Asi bude treba s ni zajít co nejdříve k psycholozce, ale jiné než u které jste byli. Přeju ať se vám tento problém podaří co nejdříve vyřešit, protože tím trpíte všichni.

Rosmise — 1. 2. 2015 16:34

Bibi77 napsal(a):

Všem, které toto téma ještě zajímá a něco sem napsaly: Kolikrát se nestačím divit....
My se problém řešit snažíme, ale je tolik možných příčin... O OCD jsem něco četla, můžed to být,ale nemusí. Autistické znaky jsou jiné,to vylučuju.  Po chamomille je dcera klidnější, ale s usínáním jsou problémy pořád, takže máme od homeopata - dětského lékaře, který se zabývá jak klasickou medicínou, tak alternativou - homeopatika na rituály, následně jsme domluvení s paní, která má osobní zkušenosti (jak ona tak její dcera) s tím ,že vidí duchy, umí je odvádět a poradí dceři jak se s tím, že tuto schopnost má, vyrovnat. Podotýkám, že dcera se strašně těší,až se s ní setká a bude to moci probrat s někým,kdo je na stejné úrovni, co se týká těchto schopností.
Lékaři jsem samozřejmě řekla,že tam náznaky OCD mohou být nebo to  tak vypadá, ale vzhledem k celé situaci nám doporučil nejdřív zkusit homeopatika na rituály a sezení u paní. Myslí si totiž, že je lepší zkusit nejdříve tuto metodu a poté jít třeba k psychiatrovi, jelikož tam se vás neptají, dají vám léky na utlumení ,aby byl tzv.klid a neřeší další možné příčiny.
Doufám teda, že pomůže co jsem výše popsala. Pokud ne, zkusily bychom asi p. doktora (psychiatra) v Hradci Královém ( kontakt jsem dostala zde v diskuzi od jedné dobré duše, DÍK), který je osvícený a bere v potaz i to, že už je mezi námi více lidí, kteří "vědí" to co my ne.
Jen na okraj -  manžel to vidí podobně. 
Každopádně to chce hodně trpělivosti a snažit se řešit příčinu, ne následek.

Tohle co popisuješ je typické pro autismus.....rituály a takové těžké , jsou u autíků běžné.

Další typický projev autíků je OCD , velký procento Aspergerů má OCD .Asperger je inteligentní autista .

A další projev u AS jsou psychotické projevy , vidí duchy a podobně. To všechno jsou typické projevy vysocefunkčích autíků a budou se zhoršovat, ne zlepšovat .
Takže jí klidně cpi homeo, stejně toho psychiatra vyhledáte časem , dotlačí vás to .

Rosmise — 1. 2. 2015 16:38

A bacha na OCD, čím dřív se porucha začne léčit, tím snáz se odstraní, pokud se dlouho otálí, nejde to potom.

Moje dcera měla OCD a ještě rok to trvalo, než s lékem vymizely příznaky . A ke konci už to měla tolik, že se nemohla učit, nemohla se soustředit .
Jsou lidi , kteří mají OCD a pak už celé dny myjí byt, nebo svý ruce a jsou v důchodu , protože nedělají nic jinýho.

Rosmise — 1. 2. 2015 16:53

Bibi77 napsal(a):

Bloncko, dík za tvůj názor. Vidím to taky tak. Z některých příspěvků jsem docela v šoku, viz. Eva. Rozhodně to u nás není taková katastrofa,abych dceru vozila někde po nocích na psychiatrii, tam ji napíchali oblbováky a udělali z ní trosku. Zajímalo by mě jestli bys tohle Evo udělala své dceři.
Neříkám, že nepůjdu k psychologovi, a rozhodně ji necpeme práškama po hrstech. Měla pouze pár kuliček Chamomilly (heřmánek).
Ve škole ten problém nebude, nijak na ni netlačíme, školu má ráda i učitele (až na jednu družinářku, která je má ve výtvarce).
Tak jak mi radíš ty dát jí víc lásky a poradit se s dobrým psychologem, bude snad řešení. Něco podobného mi dnes radila i kolegyně v práci. Napsala jsem do diskuze pouze proto, že jsem chtěla znát názory dalších lidí,to je vše. Určitě vím,že takhle to nechat nemůžu.

Katastrofa to je Bibi, pokud je jí 10 let a má už tak silný potíže .
Tyhle problémy se u dětí objevují až v pubertě , až ve 15-20 letech a ona to má už ted tak silný .

Naše nejlepší kartářka Ariana Argoni, která je velice nadaná a "slyší řeč zvířat " má těžkou bipolární poruchu . Můj kamarád to samý a vždycky mě přesvědčoval , že mám svoji psychózu nechat proběhnout, že je to PSK.
A ted když jsou oba nemocní , cpou se léky horem dolem , aby zastavili ty potíže jako depky , bludy atd.
Takže tvoje dcera je velice nadaná a intuitivní (taky je dys, což bývá) Ale je potřeba to regulovat léky.

A nemusíš mít strach, tam stačí jedna tabletka , nebo dvě , žádný hrsti léků a zfetovaný dítě .
Prostě blázni někdy mívají nadpřirozené schopnosti.
Jak vidíš, i kdyby měla nadpřirozený schopnosti, léčí se to léky . I lidi co se zabývají duchovnem a jsou skutečně nadaní ty léky zobou , jiná cesta není .

cibulinecka — 1. 2. 2015 22:04

Tak po přečtení o  této malé slečně,mě zůstává rozum stát.Ta s maminkou cvičí,až to hezký není.Udělala bych tomu krátký proces,nebo slečna bude s mamkou cvičit úplně ve všem.To musí mít nějaký řád,co si můžou ty naše prťata dovolit,kde je ta míra,co ještě ANO,a co NÉÉ.

helena — 2. 2. 2015 9:15

Udělala bych tomu krátký proces
Jakpak? http://fora.babinet.cz/img/smilies/va.gif Poděl se o dobrou radu zkušený matky...

Pandorraa — 4. 2. 2015 15:52

AnnaM, díky a také zdravím :)

Bibi, udělala jsi moudré rozhodnutí, kdyby něco, klidně se ozvi, držím palce.

Mendy — 4. 2. 2015 16:47

aprill napsal(a):

Eva. napsal(a):

sandro, až budeš mít vlastní děti, až budou pak dospělé a tobě jako matce NIKDY neselžou nervy, pak si můžeme popovídat... Až o tom budeš něco vědět z vlastních zkušeností. :offtopic:
To se týká i ostatních svatých matek. Ať hodí kamenem, jestli jim při výchově jejich dětí NIKDY neselhaly nervy. Mně by po takovém pětihodinovém výstupu, jaký tady popsala Bibi, selhaly. Jsem jenom člověk.

pokud někomu selžou nervy...tak své pochybení nedává jako návod. opět jsi se ukázala jako sobecký a necitlivý jedinec.

O co ty jsi lepší... :rolleyes:

AndreaP. — 11. 2. 2015 20:22

Toto vlákno, přesněji tento příběh mladé dívky, potažmo následně jejich rodičů nás "inspiroval" a naše redaktorka oslovila odborníka na slovo vzatého, a sice MUDr. Martinu Zvěřovou, PhD., z psychiatrické kliniky VFN. Ta popsala příznaky obsese, jejich průběh i možnou léčbu. Více si můžete přečíst a poslechnout  (součástí je i audio rozhovor) v níže uvedeném článku ...

http://zdraviamy.cz/m/articles/view/Co-je-obsese