Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40+.
Co vám rozvod dal a co vzal.
Chovali by jste se dnes jinak?
Chci o tom napsat knihu, která pomůže všem, které to teprve čeká, kterým to život naservíruje a budou na tom tak, jako kdysi já. bylo to strašné, položilo mě to. hodně mi to vzalo - a hodně dalo. možná nakonec víc dalo. ale stejně budu do smrti považovat rozpad mé rodiny za tragedii. no ale tragedie se dějí. a i mnohem horší.
děkuji vám všem, které si najdete čas, odvahu a chuť mi napsat.
bude to dárek pro nás, ženy které to potkalo. ale nejen pro ženy. a nejen pro ty které to potkalo.
prosím notoricky známé prudičky - pruďte jinde, nechte nás.

a asi napíšu můj příběh - zkráceně, znají ho tady všichni:
rozvod jako rána z jasného nebe - po 17 letech - zamiloval se do kolegyně - vykopla jsem ho okamžitě a probrečela jsem pak skoro rok. přestala jsem, když jsem potkala 1. přítele - pár měsíců neskutečná vášeň, nic víc. Hned poté 2. přítel - bez vášně a jiskry, ale moc hodný.
Kamarádím s oběma. Střídavě. No, nedaří se mi na poli lásky.
Jo a nezbláznila jsem se díky kamarádce kterou jsem potkala tady, která na tom byla stejně, denně jsme si povídaly, plakaly ... . Ona už je znova šťastně zadaná a je ráda, že je to tak, jak je.
Daří se mi ekonomicky: zrekonstruovala jsem dům, odešla jsem z místa ředitelky školy, založila a provozuji soukromé sociální služby (předtím pracovala jako dobrovolnice v komunitě, začala studovat další VŠ (v 53 letech je to těžší než za mlada, hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny).
Dbám o sebe.
Ulevilo se mi, neživím nemakačenka a pivaře (ano, za takovým jsem smutila, byla jsem slepá).
Ale zatím pouze doufám, že budu zase šťastná ve dvou. A bojím se, že ne. Že to už nepřijde, že to takto zůstane. Budu mít vše, jen ne lásku. A z toho mi je často do pláče. Zatím pro to tedy nic nedělám. Snad na jaře mrknu na seznamku. Nebo na nějakého chlapa - syn mi furt říká že po mě pokukují. Já to nevidím. Nemám na ně chuť.
Tak pište dámy.
Změnila jsem nick, ale určitě jste mě poznaly. tak pište, svěřujte se, ulevte si.

Jo a nenapsala jsem co ON - ex : nevím, jen z doslechu slyším že si ho k sobě nenastěhovala, bydlí na ubytovně (která je hned u jejího baráku), doufá už dva roky že se k ní nastěhuje a proto skáče jak ona píská - i do kostela chodí, coby ateista - aby ho nevyměnila (jako zástup jeho předchůdců). Zmáhá ho to chudáka, vypadá znechuceně, vyčerpaně, je bez energie - není k poznání. Ale líto mi ho není. Přeji mu to. Rozbil dvě (svoje) rodiny. Na ní ale nemá - ona také 2x rozvedená, ale má už 4. ženáče - 4 rodiny rozbila !!! Chlapy odtáhla a pak odkopla.  Nemohla jsem tomu uvěřit. Asi má problém. No, snad jeho neodkopne, patří k sobě. Ať se jim daří - ať už nerozbíjí dál.
Syn - kontaktoval ho pouze 2x do roka: narozeniny a vánoce. Syn má doposud deprese. Asi před měsícem synovi začal ex volat, přijel za ním do školy ... nevím přesně co tam bylo, najednou ho prostě začal kontaktovat. Syna vyděsil (zhoršila se mu deprese), protože si myslí, že se chce táta vrátit a bude ho přemlouvat ať mě zpracuje. Zablokoval si jeho číslo. Je mu jasné, že se nevrací z lásky, ale asi proto, že to s láskou jeho života již nevypadá na dlouhý spokojený život bez práce, jak to bylo u nás. Bóže já byla blbá!
Ale možná syn pouze maluje čerta na zeď. A ex je šťastný a spokojený. Ostatně napsal sms mojí sestře (se kterou se nestýkal ani když byl se mnou) ve které se rozplýval nad velikostí jejich lásky - jeho a jeho "osudové" lásky kvůli které během pár týdnu odešel od rodiny. Zajímavé je, že to psal ve chvíli, kdy mě viděl tančit s přítelem. na venkovské tancovačce jsme slavili rok seznámení - právě na této tancovačce jsme se poznali a já byla šťastná, snad poprvé od rozvodu (už máme domluvený příští rok). Já ex neviděla. Za synem nezašel (pár kroků k našemu domu).
tak asi tak.

Myslím si, že kdo to má v sobě vyřešeno a uzavřeno, už to rozebírat nechce.

Dokud to není uzavřeno, tak se to rozebírat nechce, ne? To se snaží každý plavat jak umí a koukat dopředu. Ale jak je to za mnou, patří to k mé historii která mě utvářela a dokonce si myslím, že rozebráním si zároveň udělám takové "poučení z krizového vývoje".
Navíc píšu PROČ se na to ptám. A kdo chce pomoct, pomůže svým příběhem a popíše svou "válku", protože každá je příšerná a každá jiná.

Juliano podobny pribeh jako u Sipove

eremuruss napsal(a):

Juliano podobny pribeh jako u Sipove

To je sipova...

juliana napsal(a):

Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40+.
Co vám rozvod dal a co vzal.
Chovali by jste se dnes jinak?
Chci o tom napsat knihu, která pomůže všem, které to teprve čeká, kterým to život naservíruje a budou na tom tak, jako kdysi já. bylo to strašné, položilo mě to. hodně mi to vzalo - a hodně dalo. možná nakonec víc dalo. ale stejně budu do smrti považovat rozpad mé rodiny za tragedii. no ale tragedie se dějí. a i mnohem horší.
děkuji vám všem, které si najdete čas, odvahu a chuť mi napsat.
bude to dárek pro nás, ženy které to potkalo. ale nejen pro ženy. a nejen pro ty které to potkalo.
prosím notoricky známé prudičky - pruďte jinde, nechte nás.

a asi napíšu můj příběh - zkráceně, znají ho tady všichni:
rozvod jako rána z jasného nebe - po 17 letech - zamiloval se do kolegyně - vykopla jsem ho okamžitě a probrečela jsem pak skoro rok. přestala jsem, když jsem potkala 1. přítele - pár měsíců neskutečná vášeň, nic víc. Hned poté 2. přítel - bez vášně a jiskry, ale moc hodný.
Kamarádím s oběma. Střídavě. No, nedaří se mi na poli lásky.
Jo a nezbláznila jsem se díky kamarádce kterou jsem potkala tady, která na tom byla stejně, denně jsme si povídaly, plakaly ... . Ona už je znova šťastně zadaná a je ráda, že je to tak, jak je.
Daří se mi ekonomicky: zrekonstruovala jsem dům, odešla jsem z místa ředitelky školy, založila a provozuji soukromé sociální služby (předtím pracovala jako dobrovolnice v komunitě, začala studovat další VŠ (v 53 letech je to těžší než za mlada, hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny).
Dbám o sebe.
Ulevilo se mi, neživím nemakačenka a pivaře (ano, za takovým jsem smutila, byla jsem slepá).
Ale zatím pouze doufám, že budu zase šťastná ve dvou. A bojím se, že ne. Že to už nepřijde, že to takto zůstane. Budu mít vše, jen ne lásku. A z toho mi je často do pláče. Zatím pro to tedy nic nedělám. Snad na jaře mrknu na seznamku. Nebo na nějakého chlapa - syn mi furt říká že po mě pokukují. Já to nevidím. Nemám na ně chuť.
Tak pište dámy.
Změnila jsem nick, ale určitě jste mě poznaly. tak pište, svěřujte se, ulevte si.

komu tím prospěješ? nikomu, zkušenosti jsou nepřenosné, každého ranilo něco jiného.... stále se  nimráš v tom stejném a jitříš rány.

Také si myslím, že nemáš uzavřeno, nejsi vyrovnaná s rozchodem a nimráš se v tom. Asi to ještě potřebuješ.
Myslím si, že bys neměla psát knížku. Jedině že bys nevěděla, co s penězi a zaplatila sis vydavatele. Ale podle mého názoru nejsi literárně nadaná, ani nemáš nadání pro napsání dobré literatury faktu na toto téma, kterou by lidé kupovali. Takových knížek je na trhu spousta.
Jako koníček dobrý. Ale nemyslím si, že by se ti někdo chtěl svěřovat a ulevovat si, jak jsi napsala. O to méně, abys jeho ulevování si použila do nějaké knížky. Nevím, jak je to s autorskými právy, ale ty ženy by, doufám, musely souhlasit s tím, abys jejich příběhy použila. Já si nepřeji, aby se o mém příběhu někdo v takové knížce zmiňoval.

Do svého rozboru jsi zapomněla napsat, že tvůj syn není biologickým synem muže, který se s tebou rozešel. To je dost podstatná informace. Když už jsi to na tomto vlákně tak podrobně rozepsala.

a taky měla velké plány s penzionem, ale asi sociální služby sypou více

Soukromě podnikáš, ještě ve svých letech studuješ - jsi dobrá. Daří se ti, dokázala jsi hodně.
To ti ten chlap tak chybí?

Chci o tom napsat knihu
To bys ale potřebovala dobrýho korektora...
"hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny"
Českej to nebude, co?

eremuruss napsal(a):

Juliano podobny pribeh jako u Sipove

ere - co tam píšu??? o novém nicku??? ty jedna!!!
napiš mi svůj příběh. také má nevšední sílu. koukala jsem na to, co se ti děle s vyvalenýma očima.
napiš do soukromé pošty ale asi raději.

Eva. napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Juliano podobny pribeh jako u Sipove

To je sipova...

BING HO !!! Ještě že na to v příspěvku upozorňuji.

erem si toho zřejmě nevšimla, že upozorňuješ na přejmenování.
Jak se ti povedlo přejmenovat se a to ještě nickem, který tady už někdo má?

aprill napsal(a):

juliana napsal(a):

Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40+.
Co vám rozvod dal a co vzal.
Chovali by jste se dnes jinak?
Chci o tom napsat knihu, která pomůže všem, které to teprve čeká, kterým to život naservíruje a budou na tom tak, jako kdysi já. bylo to strašné, položilo mě to. hodně mi to vzalo - a hodně dalo. možná nakonec víc dalo. ale stejně budu do smrti považovat rozpad mé rodiny za tragedii. no ale tragedie se dějí. a i mnohem horší.
děkuji vám všem, které si najdete čas, odvahu a chuť mi napsat.
bude to dárek pro nás, ženy které to potkalo. ale nejen pro ženy. a nejen pro ty které to potkalo.
prosím notoricky známé prudičky - pruďte jinde, nechte nás.

a asi napíšu můj příběh - zkráceně, znají ho tady všichni:
rozvod jako rána z jasného nebe - po 17 letech - zamiloval se do kolegyně - vykopla jsem ho okamžitě a probrečela jsem pak skoro rok. přestala jsem, když jsem potkala 1. přítele - pár měsíců neskutečná vášeň, nic víc. Hned poté 2. přítel - bez vášně a jiskry, ale moc hodný.
Kamarádím s oběma. Střídavě. No, nedaří se mi na poli lásky.
Jo a nezbláznila jsem se díky kamarádce kterou jsem potkala tady, která na tom byla stejně, denně jsme si povídaly, plakaly ... . Ona už je znova šťastně zadaná a je ráda, že je to tak, jak je.
Daří se mi ekonomicky: zrekonstruovala jsem dům, odešla jsem z místa ředitelky školy, založila a provozuji soukromé sociální služby (předtím pracovala jako dobrovolnice v komunitě, začala studovat další VŠ (v 53 letech je to těžší než za mlada, hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny).
Dbám o sebe.
Ulevilo se mi, neživím nemakačenka a pivaře (ano, za takovým jsem smutila, byla jsem slepá).
Ale zatím pouze doufám, že budu zase šťastná ve dvou. A bojím se, že ne. Že to už nepřijde, že to takto zůstane. Budu mít vše, jen ne lásku. A z toho mi je často do pláče. Zatím pro to tedy nic nedělám. Snad na jaře mrknu na seznamku. Nebo na nějakého chlapa - syn mi furt říká že po mě pokukují. Já to nevidím. Nemám na ně chuť.
Tak pište dámy.
Změnila jsem nick, ale určitě jste mě poznaly. tak pište, svěřujte se, ulevte si.

komu tím prospěješ? nikomu, zkušenosti jsou nepřenosné, každého ranilo něco jiného.... stále se  nimráš v tom stejném a jitříš rány.

o to se nestarej - a na to se neptám.

juliana napsal(a):

aprill napsal(a):

juliana napsal(a):

Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40+.
Co vám rozvod dal a co vzal.
Chovali by jste se dnes jinak?
Chci o tom napsat knihu, která pomůže všem, které to teprve čeká, kterým to život naservíruje a budou na tom tak, jako kdysi já. bylo to strašné, položilo mě to. hodně mi to vzalo - a hodně dalo. možná nakonec víc dalo. ale stejně budu do smrti považovat rozpad mé rodiny za tragedii. no ale tragedie se dějí. a i mnohem horší.
děkuji vám všem, které si najdete čas, odvahu a chuť mi napsat.
bude to dárek pro nás, ženy které to potkalo. ale nejen pro ženy. a nejen pro ty které to potkalo.
prosím notoricky známé prudičky - pruďte jinde, nechte nás.

a asi napíšu můj příběh - zkráceně, znají ho tady všichni:
rozvod jako rána z jasného nebe - po 17 letech - zamiloval se do kolegyně - vykopla jsem ho okamžitě a probrečela jsem pak skoro rok. přestala jsem, když jsem potkala 1. přítele - pár měsíců neskutečná vášeň, nic víc. Hned poté 2. přítel - bez vášně a jiskry, ale moc hodný.
Kamarádím s oběma. Střídavě. No, nedaří se mi na poli lásky.
Jo a nezbláznila jsem se díky kamarádce kterou jsem potkala tady, která na tom byla stejně, denně jsme si povídaly, plakaly ... . Ona už je znova šťastně zadaná a je ráda, že je to tak, jak je.
Daří se mi ekonomicky: zrekonstruovala jsem dům, odešla jsem z místa ředitelky školy, založila a provozuji soukromé sociální služby (předtím pracovala jako dobrovolnice v komunitě, začala studovat další VŠ (v 53 letech je to těžší než za mlada, hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny).
Dbám o sebe.
Ulevilo se mi, neživím nemakačenka a pivaře (ano, za takovým jsem smutila, byla jsem slepá).
Ale zatím pouze doufám, že budu zase šťastná ve dvou. A bojím se, že ne. Že to už nepřijde, že to takto zůstane. Budu mít vše, jen ne lásku. A z toho mi je často do pláče. Zatím pro to tedy nic nedělám. Snad na jaře mrknu na seznamku. Nebo na nějakého chlapa - syn mi furt říká že po mě pokukují. Já to nevidím. Nemám na ně chuť.
Tak pište dámy.
Změnila jsem nick, ale určitě jste mě poznaly. tak pište, svěřujte se, ulevte si.

komu tím prospěješ? nikomu, zkušenosti jsou nepřenosné, každého ranilo něco jiného.... stále se  nimráš v tom stejném a jitříš rány.

o to se nestarej - a na to se neptám.

a proč se staráš ty?

Eva. napsal(a):

Také si myslím, že nemáš uzavřeno, nejsi vyrovnaná s rozchodem a nimráš se v tom. Asi to ještě potřebuješ.
Myslím si, že bys neměla psát knížku. Jedině že bys nevěděla, co s penězi a zaplatila sis vydavatele. Ale podle mého názoru nejsi literárně nadaná, ani nemáš nadání pro napsání dobré literatury faktu na toto téma, kterou by lidé kupovali. Takových knížek je na trhu spousta.
Jako koníček dobrý. Ale nemyslím si, že by se ti někdo chtěl svěřovat a ulevovat si, jak jsi napsala. O to méně, abys jeho ulevování si použila do nějaké knížky. Nevím, jak je to s autorskými právy, ale ty ženy by, doufám, musely souhlasit s tím, abys jejich příběhy použila. Já si nepřeji, aby se o mém příběhu někdo v takové knížce zmiňoval.

Do svého rozboru jsi zapomněla napsat, že tvůj syn není biologickým synem muže, který se s tebou rozešel. To je dost podstatná informace. Když už jsi to na tomto vlákně tak podrobně rozepsala.

1. Neptám se na zhodnocení mého psychického stavu. A nebudu ti nic vyvracet - zbožňuješ takto psát holkám, které potřebují povzbuzení. Trochu se ti tím uleví, viď? Kdyby ne, ptala by ses, neoznamovala. A věř mi, že mám takový fofr, že na lkaní nemám čas. Občas bych si fakt potřebovala zalkat - ale fakt není čas.
2. Neptám se na to, co mám dělat nebo nedělat. Knížka- to není první dílko. První vyhrálo mezinárodní soutěž.
Pochopila jsem ale, že jsi geniální a zahodím tužku. Navíc, vydělat tím opravdu nechci - to totiž v ČR nejde. Jde mi úplně o něco jiného a proto to ráda zadotuji - vím jak jsem na tom byla. A to nebylo nic proti holkám s malými dětmi. Ber to jako způsob charity. I v té komunitě, která mě přivedla k soc. práci, dělám zadarmo - a rukama. A ráda.
Že není otcem syna, to je nepodstatné - hrůzné je, že ho ex "znovuobjevil" po dvou letech a syn se bojí zvednou cizí číslo (exovo číslo bloknul, já také) aby mu nedokazoval svou znovanalezenou lásku. Nechtěla jsem to tam psát, ale cpe se zpět - a z toho, to je pravda, je mi zle. I kdyby byl jediný na světě - on ne. Už nechci nikoho živit.

aprill napsal(a):

a taky měla velké plány s penzionem, ale asi sociální služby sypou více

ano. již plánuji dál. proto studuji.

juliana napsal(a):

aprill napsal(a):

a taky měla velké plány s penzionem, ale asi sociální služby sypou více

ano. již plánuji dál. proto studuji.

jj, to je jasné... důchody, příspěvky na péči... ach jo.

Judyna napsal(a):

Soukromě podnikáš, ještě ve svých letech studuješ - jsi dobrá. Daří se ti, dokázala jsi hodně.
To ti ten chlap tak chybí?

asi ne.protože kdybych chtěla, byl by tady. já spíš nemám čas na vztah. škola mi dává zabrat. a jak to začalo vážnět, tak už jsem mu prala, vařila, víc jsem uklízela ..., mluvil mi do věcí, na nákupu se ptal proč kupuji toto a ne tamto, večer jsem si nemohla dřepět u pc, musela jsem s ním koukat na správy ... . já nevím ... . asi není ten správný čas na vztah.
ale je hodný. hrozně moc. já jsem taková "nohama nad zemí" jak mi řekl. ale stáhnout dolů - to se teda nenechám.
jinak klienti - zbožňují ho. pomáhal mi moc.
prostě cítím, že ani jeden není ON. a že ho nenajdu na seznamce. a že mám na chlapa ještě dost času:lol:

helena napsal(a):

Chci o tom napsat knihu
To bys ale potřebovala dobrýho korektora...
"hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny"
Českej to nebude, co? http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

to asi jo heli. ale ta kniha bude ještě dlouho zrát. sommerová před lety napsala něco podobného. hrozně moc mi to tenkrát dalo.
je to němčina, kterou ve svém kraji uplatním víc než Aj. ale jde mi to ztuha. je tam na rozdíl od angličtiny dost gramatiky. budu mít i německy mluvící klientelu, tak to musím dát. dokonale dát.

aprill napsal(a):

juliana napsal(a):

aprill napsal(a):

komu tím prospěješ? nikomu, zkušenosti jsou nepřenosné, každého ranilo něco jiného.... stále se  nimráš v tom stejném a jitříš rány.

o to se nestarej - a na to se neptám.

a proč se staráš ty?

pokud nechceš pomoci - dej pokoj, jo?

aprill napsal(a):

juliana napsal(a):

aprill napsal(a):

a taky měla velké plány s penzionem, ale asi sociální služby sypou více

ano. již plánuji dál. proto studuji.

jj, to je jasné... důchody, příspěvky na péči... ach jo.

ano, ano. jen nevím, proč nad tím vzdycháš. ty děláš zadarmo?

Mě moc zajímá, jak se ti daří. A to, že se orientuješ na sociální služby  za peníze je pro mě zajímavé, jelikož mám rodinného příslušníka, o kterého pečuji a také už přemýšlím o tom, že najmu někoho, kdo by o něj pečoval za peníze.

šestka napsal(a):

Mě moc zajímá, jak se ti daří. A to, že se orientuješ na sociální služby  za peníze je pro mě zajímavé, jelikož mám rodinného příslušníka, o kterého pečuji a také už přemýšlím o tom, že najmu někoho, kdo by o něj pečoval za peníze.

velmi dobře si to rozmysli... myslím, že si raději sáhnu na dno svých sil, než staříkovi připravit peprné poslední chvilky.
http://www.lidovky.cz/policie-podezira- … _domov_sho

Tak napsat knížku pro stejně postižené lidi, kterým se rozpadla nebo rozpadá rodina, je podle mě dobrý nápad. Juli, jdi do toho, tvojí první knížku jsem četla, jsi talent.
Můj příběh si tady možná také pamatujete.
Momentálně se rozvádím. Mám 4 měsíce skvělého přítele, který se také rozvádí z toho samého důvodu jako já. Máme i stejně velké holčičky. Nakonec jsem šťastná, že se můj doufám, že brzy ex takto zbláznil. Jen díky tomu jsem poznala skvělého chlapa a člověka. Dříve jsem to neviděla. Teď vidím, že to manželství mělo svoje chyby.
Evo, co je nového u tebe? Ještě jsi se ženáčem, nebo se už rozvedl a máte čistý štít?

aprill napsal(a):

šestka napsal(a):

Mě moc zajímá, jak se ti daří. A to, že se orientuješ na sociální služby  za peníze je pro mě zajímavé, jelikož mám rodinného příslušníka, o kterého pečuji a také už přemýšlím o tom, že najmu někoho, kdo by o něj pečoval za peníze.

velmi dobře si to rozmysli... myslím, že si raději sáhnu na dno svých sil, než staříkovi připravit peprné poslední chvilky.
http://www.lidovky.cz/policie-podezira- … _domov_sho

:D šetko, tohohle se neboj, Juliino podnikání je v pohodě a klienti se tam mají jako v bavlnce. Vím to, protože tam jsem u ní často.

šestka napsal(a):

Mě moc zajímá, jak se ti daří. A to, že se orientuješ na sociální služby  za peníze je pro mě zajímavé, jelikož mám rodinného příslušníka, o kterého pečuji a také už přemýšlím o tom, že najmu někoho, kdo by o něj pečoval za peníze.

Ahoj šestko! už je to dobré jak píšu v předešlých příspěvcích (co tě nezabije, to tě posílí, ne?) - a uvidím dál co přijde. nechám vše plynout. je to úplně nový život. pestrý. jen se častěji setkávám se závistí ... . udání až na kraji. podle okolí jsem měla asi ležet bezvládná a opuštěná - a já si dělám takové věci!!! už ta rekonstrukce jim vyrazila dech. a pak penzion a pak chráněné bydlení - mo fuj!
nabídla bych ti své služby, ale jsem obsazená a na roky dopředu mám pořadník, mám jen pár klientů, víc nechci, abych jim dopřála luxus osobního přístupu. ale plánuji otevřít další objekt. no to musí teď počkat, abych to zvládla.
o penězích to není, ty jsou zasloužené. to jen někteří tak chápou a rádi plivnou. těm to vymlouvat nebudu.

Kely napsal(a):

aprill napsal(a):

šestka napsal(a):

Mě moc zajímá, jak se ti daří. A to, že se orientuješ na sociální služby  za peníze je pro mě zajímavé, jelikož mám rodinného příslušníka, o kterého pečuji a také už přemýšlím o tom, že najmu někoho, kdo by o něj pečoval za peníze.

velmi dobře si to rozmysli... myslím, že si raději sáhnu na dno svých sil, než staříkovi připravit peprné poslední chvilky.
http://www.lidovky.cz/policie-podezira- … _domov_sho

:D šetko, tohohle se neboj, Juliino podnikání je v pohodě a klienti se tam mají jako v bavlnce. Vím to, protože tam jsem u ní často.

:supr: :supr: :supr:
už vidím reklamu: dejte k nám vašeho staříka, my se o jeho peníze postaráme  :godlike::godlike::godlike:

aprill napsal(a):

Kely napsal(a):

aprill napsal(a):

velmi dobře si to rozmysli... myslím, že si raději sáhnu na dno svých sil, než staříkovi připravit peprné poslední chvilky.
http://www.lidovky.cz/policie-podezira- … _domov_sho

:D šetko, tohohle se neboj, Juliino podnikání je v pohodě a klienti se tam mají jako v bavlnce. Vím to, protože tam jsem u ní často.

:supr: :supr: :supr:
už vidím reklamu: dejte k nám našeho staříka, my se o jeho peníze postaráme  :godlike::godlike::godlike:

říká se : podle sebe soudím tebe.

o penězích to není
Pak nechápu, proč se o pár řádek vejš ptáš aprill "ty děláš zadarmo?"

aprill napsal(a):

Kely napsal(a):

aprill napsal(a):

velmi dobře si to rozmysli... myslím, že si raději sáhnu na dno svých sil, než staříkovi připravit peprné poslední chvilky.
http://www.lidovky.cz/policie-podezira- … _domov_sho

:D šetko, tohohle se neboj, Juliino podnikání je v pohodě a klienti se tam mají jako v bavlnce. Vím to, protože tam jsem u ní často.

:supr: :supr: :supr:
už vidím reklamu: dejte k nám našeho staříka, my se o jeho peníze postaráme  :godlike::godlike::godlike:

april jsem moc ráda, že Juli její podnikání přeješ :reta: To víš, každý svého štěstí strůjcem. A Juli je moc šikovná, empatická a má silné sociální cítění, tak se jí daří. Reklamu opravdu nepotřebuje, protože má plno na dalších pár let. To je myslím ta nejlepší reklama, jaká může být :godlike: Mimo jiné pracuje i jako dobrovolnice v jiných soc. zařízeních a její práce je velmi ceněna. Píšu to tady já proto, protože ona je velice skromný člověk a tímto se nechlubí.
Ale to jsme odbočili od tématu nevěrných lidí co rozbijí rodinu a připadá jim to naprosto normální. Toto vlákno by se mělo zabývat těmito zrůdnostmi.

Mám to dobře rozmyšleno. Nechci ale mamku vytrhnout z jejího přirozeného prostředí. Zůstane doma, dokud to půjde. Spíš si chci zaplatit nějaké mobilní pečovatelské služby v době, kdy jsem v práci. Jde mi ale spíš o to, kdo ji zabaví. Já zatím zvládám se sestrou vařit, prát a uklízet mamce. To nám problém nedělá. Ale dovedu si představit, že někteří lidé musejí dát své příbuzné do domu  s pečovatelskou službou nebo domova důchodců. Ale tohle vlákno není o tomto problému, tak končím.

helena napsal(a):

o penězích to není
Pak nechápu, proč se o pár řádek vejš ptáš aprill "ty děláš zadarmo?"

ale ona pracuje i zadarmo jako dobrovolnice..

juliana napsal(a):

Judyna napsal(a):

Soukromě podnikáš, ještě ve svých letech studuješ - jsi dobrá. Daří se ti, dokázala jsi hodně.
To ti ten chlap tak chybí?

asi ne.protože kdybych chtěla, byl by tady. já spíš nemám čas na vztah. škola mi dává zabrat. a jak to začalo vážnět, tak už jsem mu prala, vařila, víc jsem uklízela ..., mluvil mi do věcí, na nákupu se ptal proč kupuji toto a ne tamto, večer jsem si nemohla dřepět u pc, musela jsem s ním koukat na správy ... . já nevím ... . asi není ten správný čas na vztah.
ale je hodný. hrozně moc. já jsem taková "nohama nad zemí" jak mi řekl. ale stáhnout dolů - to se teda nenechám.
jinak klienti - zbožňují ho. pomáhal mi moc.
prostě cítím, že ani jeden není ON. a že ho nenajdu na seznamce. a že mám na chlapa ještě dost času:lol:

Juliano, četla jsem Tvůj první příspěvek nepozorně a přehlédla jsem, že ti jde o napsání knihy.

má plno na dalších pár let. To je myslím ta nejlepší reklama
Ale prd a vořech... při vší uctě k ní i jejímu zařízení.
Vzhledem k setrvalýmu nedostatku podobnejch míst se "pořadníku" není co divit.
ale ona pracuje i zadarmo jako dobrovolnice
Tím spíš to nechápu...

Mě se tady vždy nejvíc líbí, jak se tady mluví k věci :D :dumbom:

helena napsal(a):

o penězích to není
Pak nechápu, proč se o pár řádek vejš ptáš aprill "ty děláš zadarmo?"

FAKT NE?  ty opravdu nechápeš, co je to dělat za peníze a dělat pro peníze???  bóže. nebaví mě vysvětlovat to někomu, kdo si tady krátíš čas trollováním.
máš něco k tématu? pokud ne, nereaguji na tebe.

helena napsal(a):

má plno na dalších pár let. To je myslím ta nejlepší reklama
Ale prd a vořech... při vší uctě k ní i jejímu zařízení.
Vzhledem k setrvalýmu nedostatku podobnejch míst se "pořadníku" není co divit.
ale ona pracuje i zadarmo jako dobrovolnice
Tím spíš to nechápu...

já tebe také ne. A ani nechci raději. navíc o tom tohle téma není.

furt ty samé dokola - a vystrčily odsud ty, které tady hledaly pomoc v těžké situaci, ale dostaly tak akorát kopanec. 
navíc ani jedna nic neřekla k tématu - ale hned to braly hákem : co si myslí že bych měla, co nemám ... . bomba.
anebo ..... jsou to dámy za vodou, které už se věnují jen charitě, tak nechápou, že ne každý může pracovat zadarmo.
já dělala zadarmo rok. proti nim jsem nula. se jdu stydět. dělat za prachy - fuj!!!

Juliano, piš. Máš co říct, máš příběh, pády a zase zvednutí, prostě se u tebe něco děje, není to taková nuda, až se        z nudy hraje slovní kopaná. A hlavně jdeš se svým příběhem na veřejnost.

juliano, to je fajn, že se ti finančně daří. A to ostatní přijde, jak poplyne čas.

šestka napsal(a):

Juliano, piš. Máš co říct, máš příběh, pády a zase zvednutí, prostě se u tebe něco děje, není to taková nuda, až se        z nudy hraje slovní kopaná. A hlavně jdeš se svým příběhem na veřejnost.

děkuji. takových příběhů jsou spousty. bohužel. a myslím, že dokážou pomáhat. proto je chci zaznamenat. je jich skoro tolik, jako příběhů lásky.

Eva. napsal(a):

juliano, to je fajn, že se ti finančně daří. A to ostatní přijde, jak poplyne čas.

no nevím. zatím přišel ex. málem to se mnou švihlo. chtěl předat dárky. předal je synovi před barákem, stydím se, ale dovnitř jsem ho nepozvala. já vím, je to nízké. ale vnímala bych ho tady jako by mi koukal pod sukni - mám to tady vše úplně jinak. a do toho jak - do toho mu je hov ... .
a ucítila jsem nový pocit - je mi ho líto. zestárl opravdu moc. je mi toho, co se nám stalo, fakt moc líto. a nic nelze vrátit. snad z toho najde i on cestu ven a nedopadne jako jeho brácha - pod vlak. a toho jsem se bála fakt úplně od začátku. také neukočíroval vztahy.
jsem z toho nějak unavená. už si přeji klid. celý podzim nedal pokoj. to unavuje a ruší mé kruhy.

juliana napsal(a):

Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40+.
Co vám rozvod dal a co vzal.
Chovali by jste se dnes jinak?
Chci o tom napsat knihu, která pomůže všem, které to teprve čeká, kterým to život naservíruje a budou na tom tak, jako kdysi já. bylo to strašné, položilo mě to. hodně mi to vzalo - a hodně dalo. možná nakonec víc dalo. ale stejně budu do smrti považovat rozpad mé rodiny za tragedii. no ale tragedie se dějí. a i mnohem horší.
děkuji vám všem, které si najdete čas, odvahu a chuť mi napsat.
bude to dárek pro nás, ženy které to potkalo. ale nejen pro ženy. a nejen pro ty které to potkalo.
prosím notoricky známé prudičky - pruďte jinde, nechte nás.

a asi napíšu můj příběh - zkráceně, znají ho tady všichni:
rozvod jako rána z jasného nebe - po 17 letech - zamiloval se do kolegyně - vykopla jsem ho okamžitě a probrečela jsem pak skoro rok. přestala jsem, když jsem potkala 1. přítele - pár měsíců neskutečná vášeň, nic víc. Hned poté 2. přítel - bez vášně a jiskry, ale moc hodný.
Kamarádím s oběma. Střídavě. No, nedaří se mi na poli lásky.
Jo a nezbláznila jsem se díky kamarádce kterou jsem potkala tady, která na tom byla stejně, denně jsme si povídaly, plakaly ... . Ona už je znova šťastně zadaná a je ráda, že je to tak, jak je.
Daří se mi ekonomicky: zrekonstruovala jsem dům, odešla jsem z místa ředitelky školy, založila a provozuji soukromé sociální služby (předtím pracovala jako dobrovolnice v komunitě, začala studovat další VŠ (v 53 letech je to těžší než za mlada, hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny).
Dbám o sebe.
Ulevilo se mi, neživím nemakačenka a pivaře (ano, za takovým jsem smutila, byla jsem slepá).
Ale zatím pouze doufám, že budu zase šťastná ve dvou. A bojím se, že ne. Že to už nepřijde, že to takto zůstane. Budu mít vše, jen ne lásku. A z toho mi je často do pláče. Zatím pro to tedy nic nedělám. Snad na jaře mrknu na seznamku. Nebo na nějakého chlapa - syn mi furt říká že po mě pokukují. Já to nevidím. Nemám na ně chuť.
Tak pište dámy.
Změnila jsem nick, ale určitě jste mě poznaly. tak pište, svěřujte se, ulevte si.

V cem je rozdil oproti 40+ ?

eremuruss napsal(a):

Juliano podobny pribeh jako u Sipove

kdyz to je od ni ... tak logicky :godlike:

aprill napsal(a):

juliana napsal(a):

Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40+.
Co vám rozvod dal a co vzal.
Chovali by jste se dnes jinak?
Chci o tom napsat knihu, která pomůže všem, které to teprve čeká, kterým to život naservíruje a budou na tom tak, jako kdysi já. bylo to strašné, položilo mě to. hodně mi to vzalo - a hodně dalo. možná nakonec víc dalo. ale stejně budu do smrti považovat rozpad mé rodiny za tragedii. no ale tragedie se dějí. a i mnohem horší.
děkuji vám všem, které si najdete čas, odvahu a chuť mi napsat.
bude to dárek pro nás, ženy které to potkalo. ale nejen pro ženy. a nejen pro ty které to potkalo.
prosím notoricky známé prudičky - pruďte jinde, nechte nás.

a asi napíšu můj příběh - zkráceně, znají ho tady všichni:
rozvod jako rána z jasného nebe - po 17 letech - zamiloval se do kolegyně - vykopla jsem ho okamžitě a probrečela jsem pak skoro rok. přestala jsem, když jsem potkala 1. přítele - pár měsíců neskutečná vášeň, nic víc. Hned poté 2. přítel - bez vášně a jiskry, ale moc hodný.
Kamarádím s oběma. Střídavě. No, nedaří se mi na poli lásky.
Jo a nezbláznila jsem se díky kamarádce kterou jsem potkala tady, která na tom byla stejně, denně jsme si povídaly, plakaly ... . Ona už je znova šťastně zadaná a je ráda, že je to tak, jak je.
Daří se mi ekonomicky: zrekonstruovala jsem dům, odešla jsem z místa ředitelky školy, založila a provozuji soukromé sociální služby (předtím pracovala jako dobrovolnice v komunitě, začala studovat další VŠ (v 53 letech je to těžší než za mlada, hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny).
Dbám o sebe.
Ulevilo se mi, neživím nemakačenka a pivaře (ano, za takovým jsem smutila, byla jsem slepá).
Ale zatím pouze doufám, že budu zase šťastná ve dvou. A bojím se, že ne. Že to už nepřijde, že to takto zůstane. Budu mít vše, jen ne lásku. A z toho mi je často do pláče. Zatím pro to tedy nic nedělám. Snad na jaře mrknu na seznamku. Nebo na nějakého chlapa - syn mi furt říká že po mě pokukují. Já to nevidím. Nemám na ně chuť.
Tak pište dámy.
Změnila jsem nick, ale určitě jste mě poznaly. tak pište, svěřujte se, ulevte si.

komu tím prospěješ? nikomu, zkušenosti jsou nepřenosné, každého ranilo něco jiného.... stále se  nimráš v tom stejném a jitříš rány.

prudicka nemaji prudit :jojo:

aprill napsal(a):

a taky měla velké plány s penzionem, ale asi sociální služby sypou více

... NEPRUDIT >>   v prispevku je to vylozene napsano

helena napsal(a):

Chci o tom napsat knihu
To bys ale potřebovala dobrýho korektora...
"hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny"
Českej to nebude, co? http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

prudicky se opravdu nezaprou ... neni nad to si do nekoho pekne rejpnout

juliana napsal(a):

Judyna napsal(a):

Soukromě podnikáš, ještě ve svých letech studuješ - jsi dobrá. Daří se ti, dokázala jsi hodně.
To ti ten chlap tak chybí?

asi ne.protože kdybych chtěla, byl by tady. já spíš nemám čas na vztah. škola mi dává zabrat. a jak to začalo vážnět, tak už jsem mu prala, vařila, víc jsem uklízela ..., mluvil mi do věcí, na nákupu se ptal proč kupuji toto a ne tamto, večer jsem si nemohla dřepět u pc, musela jsem s ním koukat na správy ... . já nevím ... . asi není ten správný čas na vztah.
ale je hodný. hrozně moc. já jsem taková "nohama nad zemí" jak mi řekl. ale stáhnout dolů - to se teda nenechám.
jinak klienti - zbožňují ho. pomáhal mi moc.
prostě cítím, že ani jeden není ON. a že ho nenajdu na seznamce. a že mám na chlapa ještě dost času:lol:

no to je klasika ... nesmis se dat :)

Grainne napsal(a):

juliana napsal(a):

Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40+.
Co vám rozvod dal a co vzal.
Chovali by jste se dnes jinak?
Chci o tom napsat knihu, která pomůže všem, které to teprve čeká, kterým to život naservíruje a budou na tom tak, jako kdysi já. bylo to strašné, položilo mě to. hodně mi to vzalo - a hodně dalo. možná nakonec víc dalo. ale stejně budu do smrti považovat rozpad mé rodiny za tragedii. no ale tragedie se dějí. a i mnohem horší.
děkuji vám všem, které si najdete čas, odvahu a chuť mi napsat.
bude to dárek pro nás, ženy které to potkalo. ale nejen pro ženy. a nejen pro ty které to potkalo.
prosím notoricky známé prudičky - pruďte jinde, nechte nás.

a asi napíšu můj příběh - zkráceně, znají ho tady všichni:
rozvod jako rána z jasného nebe - po 17 letech - zamiloval se do kolegyně - vykopla jsem ho okamžitě a probrečela jsem pak skoro rok. přestala jsem, když jsem potkala 1. přítele - pár měsíců neskutečná vášeň, nic víc. Hned poté 2. přítel - bez vášně a jiskry, ale moc hodný.
Kamarádím s oběma. Střídavě. No, nedaří se mi na poli lásky.
Jo a nezbláznila jsem se díky kamarádce kterou jsem potkala tady, která na tom byla stejně, denně jsme si povídaly, plakaly ... . Ona už je znova šťastně zadaná a je ráda, že je to tak, jak je.
Daří se mi ekonomicky: zrekonstruovala jsem dům, odešla jsem z místa ředitelky školy, založila a provozuji soukromé sociální služby (předtím pracovala jako dobrovolnice v komunitě, začala studovat další VŠ (v 53 letech je to těžší než za mlada, hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny).
Dbám o sebe.
Ulevilo se mi, neživím nemakačenka a pivaře (ano, za takovým jsem smutila, byla jsem slepá).
Ale zatím pouze doufám, že budu zase šťastná ve dvou. A bojím se, že ne. Že to už nepřijde, že to takto zůstane. Budu mít vše, jen ne lásku. A z toho mi je často do pláče. Zatím pro to tedy nic nedělám. Snad na jaře mrknu na seznamku. Nebo na nějakého chlapa - syn mi furt říká že po mě pokukují. Já to nevidím. Nemám na ně chuť.
Tak pište dámy.
Změnila jsem nick, ale určitě jste mě poznaly. tak pište, svěřujte se, ulevte si.

V cem je rozdil oproti 40+ ?

v podstatě v ničem. jen 50+ už přeci jenom není tak ohebná (fyzicky ale hlavně psychicky) a nemá tolik síly na nový život.
jinak v ničem. a 40+ možná ještě má šanci mít dítě a založit novou rodinu. já nevím. já chtěla dítě a bylo mi 41. jen to nedopadlo.

graine - díky.:hjarta:

já spíš nemám čas na vztah. škola mi dává zabrat. a jak to začalo vážnět, tak už jsem mu prala, vařila, víc jsem uklízela ..., mluvil mi do věcí, na nákupu se ptal proč kupuji toto a ne tamto, večer jsem si nemohla dřepět u pc, musela jsem s ním koukat na správy
Kdyby to byl opravdu vztah a ne jen "mužskej v baráku", tak by sis ten čas našla...
Zdá se mi, že tebe svým způsobem soužití s chlapem "omezuje" - na tohle se ptá, tamto ne/chce, do onoho mluví... ale na druhou stranu ten "poslušnej" ti zas neimponuje, protože máš pocit, že všechno je na tobě... takový dilema - moc se ti nechce přizpůsobovat, ovšem "přizpůsobivýho" muže za rovnocennýho partnera nepovažuješ.
vnímala bych ho tady jako by mi koukal pod sukni - mám to tady vše úplně jinak. a do toho jak - do toho mu je hov... je mi ho líto
I zápo*ný emoce jsou emoce... a ty se pořád ještě cejtíš "nevyhrabaná". To je nakonec vidět i na tom, jak se to snažíš přerazit chlapama, který tě nijak zvlášť neberou a hromadou práce navíc. To je nakonec známá věc, že makačka působí jako "anestetikum". Nakonec porazit strom je lepší, než porazit láhev vizoura
Srovnaná budeš teprve tehdy, až budeš schopná unýst, že ex přišel do za klukem do tvýho bytu a třeba mu i kafe uvařit...

helena napsal(a):

já spíš nemám čas na vztah. škola mi dává zabrat. a jak to začalo vážnět, tak už jsem mu prala, vařila, víc jsem uklízela ..., mluvil mi do věcí, na nákupu se ptal proč kupuji toto a ne tamto, večer jsem si nemohla dřepět u pc, musela jsem s ním koukat na správy
Kdyby to byl opravdu vztah a ne jen "mužskej v baráku", tak by sis ten čas našla...
Zdá se mi, že tebe svým způsobem soužití s chlapem "omezuje" - na tohle se ptá, tamto ne/chce, do onoho mluví... ale na druhou stranu ten "poslušnej" ti zas neimponuje, protože máš pocit, že všechno je na tobě... takový dilema - moc se ti nechce přizpůsobovat, ovšem "přizpůsobivýho" muže za rovnocennýho partnera nepovažuješ.
vnímala bych ho tady jako by mi koukal pod sukni - mám to tady vše úplně jinak. a do toho jak - do toho mu je hov... je mi ho líto
I zápo*ný emoce jsou emoce... a ty se pořád ještě cejtíš "nevyhrabaná". To je nakonec vidět i na tom, jak se to snažíš přerazit chlapama, který tě nijak zvlášť neberou a hromadou práce navíc. To je nakonec známá věc, že makačka působí jako "anestetikum". Nakonec porazit strom je lepší, než porazit láhev vizoura http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Srovnaná budeš teprve tehdy, až budeš schopná unýst, že ex přišel do za klukem do tvýho bytu a třeba mu i kafe uvařit...

tak helčo - v první části máš pravdu. ta svoboda je omamná čím dál víc a jsem zvědavá, jestli někdo bude na to mít být mi partnerem.
přerazit to chlapama - to si opravdu myslíš, že se snažím? ani jednoho jsem neoslovila já. ani o jednoho se nějak nesnažím. dokonce jsem jim o sobě řekla, protože jsem nechtěla jít víc do vážna. a obojí jsou úspěšní, měla bych se dobře. prostě mi vešli do života.  a myslím si, že hledat po rozvodu partnera není projev neuzavřené minulosti jak se mi tu snažíš předestřít. naopak. a až opravdu začnu hledat - to bude fičák, to si piš. ale ne na seznamce. a ne v čr. ale až dostuduji.
jo a o té práci - nic nepřebíjím, to já tak mám odjakživa. a brigády jsem chodila od šesté třídy. máme to asi v rodině, sourozenci to mají také tak. postavíme bazén - a nemáme čas si v něm zaplavat. a makám méně než v manželstí - nemusím živit náročného chlapa. ex ještě spinkal a já jela do práce a už spinkal, když jsem dodělávala zakázku (měla jsem dvě práce). mezitím byl 3x na pivě - jojo byla jsem to ale krááááva.
k té srovnanosti : nikdy nepřijde do mého bytu . a ne proto, že bych s tím nebyla srovnaná, ale proto, že se děsím, že by nechtěl odejít. hoří mu koudel u pr..., nevyšlo mu to, hledá cestičku zpět - a ta již není. zneužívá k tomu syna.
a nevím proč bych měla vařit kafe pro někoho, kdo udělal to, co udělal on. kluka za dva roky viděl 4x - a teď mu začal chybět? houby, chybí mu dobré bydlo, ubytovna a 10 000 měsíčně ho přestala bavit. láska vyšuměla ... no jo no.
navíc, syn se s ním vidět nechce, nikdy by si s ním už ke kafi nesedl - a ještě víc než já se bojí, že chce návrat vzít přes něj (jak se to už jednou stalo). pohrdá s ním - ne že nás opustil, ale že se na něj vy ... po odchodu.
a dárky? byly tam i pro mne - vyhodili jsme to všechno.
takže dle tvého měřítka nebudu srovnaná nikdy - protože mu nikdy nedovolím jakkoliv vstoupit do mého života. já se mu do jeho také necpu.

a nevhrabaná se budu cítit už do smrti asi (no výstižněji smutná, ale srovnaná) - ale ne z toho druhomízáka (to byl nakonec dar, nemusím ho do smrti živit), ale z toho, že mi "zemřela " rodina, která byla pro mne vším a druhá už se mi "nenarodí" - jen bude max. přítel + rodina synova. no jo, poslala jsem lenocha do práce:dumbom:

Můj syn by ti řekl, že rodina můžeš být i ty sama. Nebo ty se synem. Nebo ty a přítel...
Vše je jenom v tvé hlavě, jak to vnímáš, jak to chceš vnímat.

jsem zvědavá, jestli někdo bude na to mít být mi partnerem
Jestliže to stavíš takhle, pak těžko...
že mi "zemřela " rodina, která byla pro mne vším a druhá už se mi "nenarodí"
Všem nám někdo a něco umírá i "umírá"... a všichni se s tím musíme nějak vyrovnat a unýst to. Trápit se až "do smrti" je ta horší možnost...

juliana napsal(a):

přerazit to chlapama - to si opravdu myslíš, že se snažím? ani jednoho jsem neoslovila já. ani o jednoho se nějak nesnažím. dokonce jsem jim o sobě řekla, protože jsem nechtěla jít víc do vážna. a obojí jsou úspěšní, měla bych se dobře. prostě mi vešli do života.  a myslím si, že hledat po rozvodu partnera není projev neuzavřené minulosti jak se mi tu snažíš předestřít. naopak. a až opravdu začnu hledat - to bude fičák, to si piš. ale ne na seznamce. a ne v čr. ale až dostuduji.
jo a o té práci - nic nepřebíjím, to já tak mám odjakživa. a brigády jsem chodila od šesté třídy. máme to asi v rodině, sourozenci to mají také tak. postavíme bazén - a nemáme čas si v něm zaplavat. a makám méně než v manželstí - nemusím živit náročného chlapa. ex ještě spinkal a já jela do práce a už spinkal, když jsem dodělávala zakázku (měla jsem dvě práce). mezitím byl 3x na pivě - jojo byla jsem to ale krááááva.

Zapojím se do hovoru :): Taky si trochu myslím, že ti chlapi jsou "k přeražení", nakonec, o čem svědčí, žes jednomu řekla o druhém? A tvoje předsevzetí k budoucímu opravdovému hledání partnera znějí poněkud výhružně. A že musíš něco dělat proto, abys něco dělala (viz bazén) od mládí - možná jsi něco přebíjela už od dětství, ne?

juliana napsal(a):

k té srovnanosti : nikdy nepřijde do mého bytu . a ne proto, že bych s tím nebyla srovnaná, ale proto, že se děsím, že by nechtěl odejít. hoří mu koudel u pr..., nevyšlo mu to, hledá cestičku zpět - a ta již není. zneužívá k tomu syna..

Tvůj bývalý, pokud vím, nemá žádnou jinou možnost zůstat, kromě toho, že by sis to přála sama - ať už sama za sebe, nebo za syna. A to je to, čeho se bojíš - že tě ukecá.

juliana napsal(a):

a nevím proč bych měla vařit kafe pro někoho, kdo udělal to, co udělal on. kluka za dva roky viděl 4x - a teď mu začal chybět? houby, chybí mu dobré bydlo, ubytovna a 10 000 měsíčně ho přestala bavit. láska vyšuměla ... no jo no.
navíc, syn se s ním vidět nechce, nikdy by si s ním už ke kafi nesedl - a ještě víc než já se bojí, že chce návrat vzít přes něj (jak se to už jednou stalo). pohrdá s ním - ne že nás opustil, ale že se na něj vy ... po odchodu.
a dárky? byly tam i pro mne - vyhodili jsme to všechno.

Myslím, že až na nic z toho, cos tu napsala ani nevzpomeneš a to kafe mu bez lítosti uděláš, pak budeš za vodou .....
a že teď ještě nejsi, z toho si nic nedělej, jsi ještě příliš krátce po rozvodu a rozchodu, dej si ještě tak 3 roky :pussa:

Myslím, že mu nikdy kafe neuděláš. Ona ta jizva po kudle do zad bude bolet do smti, sice méně a méně, ale budeš ji cítit stále.I kdyby nebolela, mozek nikdy nezapomene, že to bylo nezasloužené a nespravedlivé. Kdyby po odchodu projevil alespoň trochu lítosti a slušnosti, tak snad, ale takhle ne.

Eva. napsal(a):

Můj syn by ti řekl, že rodina můžeš být i ty sama. Nebo ty se synem. Nebo ty a přítel...
Vše je jenom v tvé hlavě, jak to vnímáš, jak to chceš vnímat.

ano, každý to máme jinak. a vše je správně.

já si myslím, že by jsi mu měla být vděčná, že tě "opustil" , sama teď vidíš, že to nebylo to pravé ořechové nebo se mýlím?
byl to lenoch, živila si ho (pokud to tak bylo) , máš mu děkovat ,že udělal co udělal a tobě dal šanci na nový život .

helena napsal(a):

jsem zvědavá, jestli někdo bude na to mít být mi partnerem
Jestliže to stavíš takhle, pak těžko...
že mi "zemřela " rodina, která byla pro mne vším a druhá už se mi "nenarodí"
Všem nám někdo a něco umírá i "umírá"... a všichni se s tím musíme nějak vyrovnat a unýst to. Trápit se až "do smrti" je ta horší možnost...

souhlas. ale já se netrápím, jen to budu mít do smrti za smutnou věc. přišla jsem o to nejvzácnější . (rodinu) vše je v mém životě  jinak, nic není jak bylo. i příbory, nádobí ... jsem např. vyhodila. vlastně vše.
a chlap - taky si myslím že těžko ... . nevím tedy přesně co chci, ale vím co nechci -  to je moje poučení "z krizového vývoje".  pro chlapa už nikdy žít nebudu jak jsem žila. jediná výjimka je syn, příp. vnuk. říkám si, že budu cestovat, celou zimu v čudu. ale to až syn i já dostudujeme a syn po mě převezme štafetu. těším se na to. ale tam hluboko uvnitř budu vždycky cítit, že jsem to chtěla jinak. že jsem chtěla zestárnout se svým mužem.
můj strejda odjel v 70 ti do Anglie, poznává tam život, dělá na cizineckém (umí 11 jazyků a nyní studuje čínštinu, tak je tam za poklad). zírám jak žije. celý život nemohl cestovat, byl vojenský pilot, tak si to užívá. je mi vzorem.

šestka napsal(a):

Myslím, že mu nikdy kafe neuděláš. Ona ta jizva po kudle do zad bude bolet do smti, sice méně a méně, ale budeš ji cítit stále.I kdyby nebolela, mozek nikdy nezapomene, že to bylo nezasloužené a nespravedlivé. Kdyby po odchodu projevil alespoň trochu lítosti a slušnosti, tak snad, ale takhle ne.

To si myslíš, kočičko. Ten starý Němec Alzheimer zvítězí nad všemi "dosmrtnými" bolestmi.
A vážně: MŮŽEŠ si to do smrti hejčkat, tu bolest a tu lítost, jenže když zavřeš oči nad tím, co všechno ses tím naučila, jak ses (k dobrému) změnila, jak jsi zase kousek nadhlédla a zlidštěla, z bolesti se stane bolestínskost a z lítosti sebelítost.
Tím vůbec nehci zlehčovat, je to veliká bolest, veliké zranění, které se musí čistit a ošetřovat ...... ale pokud si tam nebudeš zanášet nebo nenecháš zanést špínu a infekci, nebo si do toho nebudeš  rejpat, zahojí se. Ne za chvíli, chce to čas.

juliana napsal(a):

helena napsal(a):

jsem zvědavá, jestli někdo bude na to mít být mi partnerem
Jestliže to stavíš takhle, pak těžko...
že mi "zemřela " rodina, která byla pro mne vším a druhá už se mi "nenarodí"
Všem nám někdo a něco umírá i "umírá"... a všichni se s tím musíme nějak vyrovnat a unýst to. Trápit se až "do smrti" je ta horší možnost...

souhlas. ale já se netrápím, jen to budu mít do smrti za smutnou věc. přišla jsem o to nejvzácnější . (rodinu) vše je v mém životě  jinak, nic není jak bylo. i příbory, nádobí ... jsem např. vyhodila. vlastně vše.
a chlap - taky si myslím že těžko ... . nevím tedy přesně co chci, ale vím co nechci -  to je moje poučení "z krizového vývoje".  pro chlapa už nikdy žít nebudu jak jsem žila. jediná výjimka je syn, příp. vnuk. říkám si, že budu cestovat, celou zimu v čudu. ale to až syn i já dostudujeme a syn po mě převezme štafetu. těším se na to. ale tam hluboko uvnitř budu vždycky cítit, že jsem to chtěla jinak. že jsem chtěla zestárnout se svým mužem.
můj strejda odjel v 70 ti do Anglie, poznává tam život, dělá na cizineckém (umí 11 jazyků a nyní studuje čínštinu, tak je tam za poklad). zírám jak žije. celý život nemohl cestovat, byl vojenský pilot, tak si to užívá. je mi vzorem.

To je trošku marnotratnost, vyhazovat příbory, nádobí a další podobné, ne?
Bacha na to, abys syna neznásilňovala svýma představama o jeho (a své) budoucnosti.
Proč nepoužíváš velká písmena? To tě školství tak ujařmovalo, že ses teď musela písmem utrhnout ze řetězu?

juliana napsal(a):

těším se na to. ale tam hluboko uvnitř budu vždycky cítit, že jsem to chtěla jinak. že jsem chtěla zestárnout se svým mužem.

Ty už sis na to zadělala, že bude špatně? :/

Cituji: Zapojím se do hovoru smile: Taky si trochu myslím, že ti chlapi jsou "k přeražení", nakonec, o čem svědčí, žes jednomu řekla o druhém? A tvoje předsevzetí k budoucímu opravdovému hledání partnera znějí poněkud výhružně. A že musíš něco dělat proto, abys něco dělala (viz bazén) od mládí - možná jsi něco přebíjela už od dětství, ne?
Barčo: nevím o čem to svědčí, řekla jsem jednomu o druhém proto, aby nebyl náš "vztah" zavazující, ale volný, takové "frend with benefit".
výhružně to znít nemělo - byla to nadsázka, špatně jsi to pochopila
a od dětství proto, že jsme byli 4 děti, všichni jsme chodili do hudebky, měli lyže, kola, tábory ..., nechápu jak to naši dokázali - a na luxus navíc jsem si hold  musela vydělat, nechtěla jsem na to od rodičů. ano, už od šesté třídy. chtěla jsem foťák, rifle, magneťák. to byl luxus nevídaný. polovinu prázdnin jsem proto pracovala.
a jinak negativní věci z dětství přebíjíš až když vyrosteš. až pak ti věci dojdou.

Cituji: Tvůj bývalý, pokud vím, nemá žádnou jinou možnost zůstat, kromě toho, že by sis to přála sama - ať už sama za sebe, nebo za syna. A to je to, čeho se bojíš - že tě ukecá.
Nene. toho se nebojím vůbec  Neukecá ani mne ani syna. To už jsem totiž jednou udělala. Vzala ho zpět. Uprosil mě syn. A za 11 let to udělal zas. podruhé opakovat chybu??? tak to ne. ani kdybych měla doopravdy už být sama. a syn mi řekl: mami, to by to utrpení, které jsme prožili, bylo zbytečné.
jen si strašně moc přeji, aby to dal, aby dokázal nemožné: postavil se na vlastní nohy. protože vlastně mi zpětně došlo, že ho moje předchůdkyně(s tou komunikuji celá léta, je to super baba) i já jsme ho nesly životem. teď hold narazil na jiný kalibr. je to vlastně profesionálka, takových ženáčů už měla ! pch ! ale třeba to bude ještě dobré, třeba se ho děvčeti zželí a nechá si ho. vždyť ho tolik litovala jak se mnou trpěl, plakala proto ... . a to vypadal dobře. teď je to troska. potřebuje se přisát.
Cituji:Myslím, že až na nic z toho, cos tu napsala ani nevzpomeneš a to kafe mu bez lítosti uděláš, pak budeš za vodou .....
Vyloučeno.To by musel odejít jako muž a ne jako sráč : za podepsání rozvodu požadoval a dostal statisíce, zbalil co mohl a na syna se vy ... . Nechal nás samotné na baráku a šel za štěstím.
Cituji : a že teď ještě nejsi, z toho si nic nedělej, jsi ještě příliš krátce po rozvodu a rozchodu, dej si ještě tak 3 roky pussa   
Nerozumím. Jak si dát tři roky? Na co? Že s ním pakpřestanu pohrdat za to jak se choval? Že to čas omluví? Vyloučeno. A on to ví. A za tři roky už k nám snad už ani nepoleze. Už teď bych ho neřešila, kdyby dal pokoj synovi - tomu to ubližuje moc. A to mě bolí. Moc. Hlavně proto, že se začal sebepoškozovat poté, co ho ex najednou začal kontaktovat, vlezl za ním dokonce do školy. Syn začal chodit  na terapie. A ex mu v klidu přijde dát dárky a říct, že je tady pro něj! - a já mu mám k tomu uvařit kafe !!! Aby mohl v klidu  přemlouvat syna na kterého máma dá. Má to ostatně vyzkoušené, jednou to zabralo.
Navíc mi syn řekl, že to má v sobě vyřešené, že ho nechce zpět, že si o něm myslí své, jako by si to myslel u kohokoliv jiného, kdo by udělal to co ex - ale že je to pro něj strašně těžké to slyšet. Že chce zapomenout. že čekal dva roky že zavolá, napíše... a marně. nezazlíví mu rozvod - ale že ho nechal i když mu sliboval, že mezi nima to jede dál. a toto mi rve srdce. a bohužel to není můj boj. a syn asi bude zapomínat déle. konejšit ho nesmím - protože jsem ho konejšila po rozvodu - že se ho netýká, že jeho miluje a zůstává tátou - a syn mi žekl ať toho nechám, ať ho nechám... toto je na rozvodu to nejhorší. podle tohoto jsem to uzavřela - takže kafe... komukoliv, ale ex NE. nevím proč jo.

příspěvek níž je pro Barču

aprill napsal(a):

já si myslím, že by jsi mu měla být vděčná, že tě "opustil" , sama teď vidíš, že to nebylo to pravé ořechové nebo se mýlím?
byl to lenoch, živila si ho (pokud to tak bylo) , máš mu děkovat ,že udělal co udělal a tobě dal šanci na nový život .

aprill - JO. To je přesné. Do posledního písmenka. Jsem za novou šanci vděčná.

šestka napsal(a):

Myslím, že mu nikdy kafe neuděláš. Ona ta jizva po kudle do zad bude bolet do smti, sice méně a méně, ale budeš ji cítit stále.I kdyby nebolela, mozek nikdy nezapomene, že to bylo nezasloužené a nespravedlivé. Kdyby po odchodu projevil alespoň trochu lítosti a slušnosti, tak snad, ale takhle ne.

děkuji za pochopení. už jsem si myslela, že mluvím tatarsky, že mě tady nikdo nepochopí a furt jsem jen četla neustále mě předhazované "nevyrovnala, dej tomu čas, i negativní emoce ...", jako kdyby tady žádná netušila nic třeba i o hrdosti, nebo proč se kamarádit s podrazákem - kterýmkoliv.
opravdu děkuji.
nikdy bych ho zpět nevzala, je pod mojí úroveň s ním ztratit slovo . ty jeho luxusní pera jsem dala jednomu klukovi v komunitě kam docházím. nenaučil se sice psát, ale kreslí si. a nikdo mu nedá ani tužku. asi nejvíc ocenil, že jsou červená.

juliana napsal(a):

aprill napsal(a):

já si myslím, že by jsi mu měla být vděčná, že tě "opustil" , sama teď vidíš, že to nebylo to pravé ořechové nebo se mýlím?
byl to lenoch, živila si ho (pokud to tak bylo) , máš mu děkovat ,že udělal co udělal a tobě dal šanci na nový život .

aprill - JO. To je přesné. Do posledního písmenka. Jsem za novou šanci vděčná.

tak proč skuhráš? užívej si nové šance a kašli na sepisování "problémů" po rozvodu. nemáš proč se hrabat ze s....k, protože ty jsi šťastná! nebo to tak není? je nějaký kostlivec ve skříni, je něco co si jenom namlouváš?

Barča napsal(a):

šestka napsal(a):

Myslím, že mu nikdy kafe neuděláš. Ona ta jizva po kudle do zad bude bolet do smti, sice méně a méně, ale budeš ji cítit stále.I kdyby nebolela, mozek nikdy nezapomene, že to bylo nezasloužené a nespravedlivé. Kdyby po odchodu projevil alespoň trochu lítosti a slušnosti, tak snad, ale takhle ne.

To si myslíš, kočičko. Ten starý Němec Alzheimer zvítězí nad všemi "dosmrtnými" bolestmi.
A vážně: MŮŽEŠ si to do smrti hejčkat, tu bolest a tu lítost, jenže když zavřeš oči nad tím, co všechno ses tím naučila, jak ses (k dobrému) změnila, jak jsi zase kousek nadhlédla a zlidštěla, z bolesti se stane bolestínskost a z lítosti sebelítost.
Tím vůbec nehci zlehčovat, je to veliká bolest, veliké zranění, které se musí čistit a ošetřovat ...... ale pokud si tam nebudeš zanášet nebo nenecháš zanést špínu a infekci, nebo si do toho nebudeš  rejpat, zahojí se. Ne za chvíli, chce to čas.

možná. kdyby šlo o normálního chlapa. ale když kočko si konečně uvědomíš, co to bylo zač, jak se zachoval, co předvádí teď, tak po bolesti a lítosti přijde jen znechucení, pohrdání a chuť se od něj distancovat. úplně stejně jako od kohokoliv jiného takového.

Barča napsal(a):

juliana napsal(a):

helena napsal(a):

jsem zvědavá, jestli někdo bude na to mít být mi partnerem
Jestliže to stavíš takhle, pak těžko...
že mi "zemřela " rodina, která byla pro mne vším a druhá už se mi "nenarodí"
Všem nám někdo a něco umírá i "umírá"... a všichni se s tím musíme nějak vyrovnat a unýst to. Trápit se až "do smrti" je ta horší možnost...

souhlas. ale já se netrápím, jen to budu mít do smrti za smutnou věc. přišla jsem o to nejvzácnější . (rodinu) vše je v mém životě  jinak, nic není jak bylo. i příbory, nádobí ... jsem např. vyhodila. vlastně vše.
a chlap - taky si myslím že těžko ... . nevím tedy přesně co chci, ale vím co nechci -  to je moje poučení "z krizového vývoje".  pro chlapa už nikdy žít nebudu jak jsem žila. jediná výjimka je syn, příp. vnuk. říkám si, že budu cestovat, celou zimu v čudu. ale to až syn i já dostudujeme a syn po mě převezme štafetu. těším se na to. ale tam hluboko uvnitř budu vždycky cítit, že jsem to chtěla jinak. že jsem chtěla zestárnout se svým mužem.
můj strejda odjel v 70 ti do Anglie, poznává tam život, dělá na cizineckém (umí 11 jazyků a nyní studuje čínštinu, tak je tam za poklad). zírám jak žije. celý život nemohl cestovat, byl vojenský pilot, tak si to užívá. je mi vzorem.

To je trošku marnotratnost, vyhazovat příbory, nádobí a další podobné, ne?
Bacha na to, abys syna neznásilňovala svýma představama o jeho (a své) budoucnosti.
Proč nepoužíváš velká písmena? To tě školství tak ujařmovalo, že ses teď musela písmem utrhnout ze řetězu?

děkuji za cenná ponaučení a rady1. věci co za něco stály jsem dala charitě 2. syn má své plány a nenechá si je mnou diktovat. max mě požádá o radu. náš vztah je díky rozvodu neuvěřitelně perfektní.
písmena? velká? aha. jo - ty přijdeš fakt na všechno.

aprill napsal(a):

juliana napsal(a):

aprill napsal(a):

já si myslím, že by jsi mu měla být vděčná, že tě "opustil" , sama teď vidíš, že to nebylo to pravé ořechové nebo se mýlím?
byl to lenoch, živila si ho (pokud to tak bylo) , máš mu děkovat ,že udělal co udělal a tobě dal šanci na nový život .

aprill - JO. To je přesné. Do posledního písmenka. Jsem za novou šanci vděčná.

tak proč skuhráš? užívej si nové šance a kašli na sepisování "problémů" po rozvodu. nemáš proč se hrabat ze s....k, protože ty jsi šťastná! nebo to tak není? je nějaký kostlivec ve skříni, je něco co si jenom namlouváš?

je - přibírám:rolleyes:musím přestat žrát. a to mě teda bolí moc. nejvíc.
ale jo, rozvod mi dal mnohem víc než vzal. je to super. ale právě proto to chci napsat - dát naději těm, které to potká.
protože já to prožívala moc těžce, neviděla jsem světýlko na konci tunelu, plakala jsem a plakala.
a vše co mě potkalo, přišlo samo. fakt. prostě mě to napadlo. nepřemýšlela jsem o tom, šlo to samo. já vím, je to neuvěřitekné, ale fakt to tak bylo.
moje sekretářka říká: bůh ti nikdy nenaloží víc než uneseš.
a přednášející sociální politiky nám hned na první přednášce řekla: "v životě mi vždycky pomohlo se držet hesla : POMOŽ SI A BUDE TI POMOŽENO". a fakt že to funguje.
jinak - ta škola je pro mne to nejlepší co mi tento rok přinesl. znova sedím v posluchárně, jsem nejstarší, ale užívám si to hrozně moc. chtěli mě šoupnout hned do druháku, protože mám státnice z hlavních předmětů - ale kdepak, nedala jsem se - kolikrát v životě ještě můžu říkat že jsem studentka, ha? si to dám asi do seznamky: studentka hledá ....:lol:

no a konečně holky pište své příběhy. už je snad jasné, proč to po vás chci a nepodezříváte mě z těch hovadin o kterých se tady psalo. to jsem řešila jindy a jinde.
zítra je kouzelný den. ať ho máte co nejkrásnější.:hjarta:

Sipova,tobe take preji hezke vanoce.

šestka napsal(a):

Myslím, že mu nikdy kafe neuděláš. Ona ta jizva po kudle do zad bude bolet do smti, sice méně a méně, ale budeš ji cítit stále.I kdyby nebolela, mozek nikdy nezapomene, že to bylo nezasloužené a nespravedlivé. Kdyby po odchodu projevil alespoň trochu lítosti a slušnosti, tak snad, ale takhle ne.

Omlouvám se, že tady plevelím - pochopila jsem, že Juliana od nás chce příběhy do své knihy - ale na toto vytučnělé musím reagovat: není tomu tak. Tedy nutně ne u všech.

eremuruss napsal(a):

Sipova,tobe take preji hezke vanoce.

DĚKUJI. napíšu ti.

Kniha by se mohla jmenovat třeba:

- Uražený majestát
- Podražená, ale hrdá
- Pod mojí úroveň (ale až poté, co si dovolil milovat někoho jiného, než mě)
- Sebereflexe je jenom pro idioty
- Silou, rozumem a usilovnou prací

Bože, ty to vidíš :lol: :offtopic:

Proč zase ten jed. Napiš svou zkušenost. A pokud nemáš stejnou jako sipova, tak nemůžeš hodnotit. Každý to má jinak, neznamená to, že pokud ses ty z rozvodu oklepala lehce a tanečním krokem šla do nového života, že to tak mají i ostatní.Já ji chápu naprosto v jednom, a to je ztráta rodiny. Jinak se zakládá rodina ve 30  jinak v 50. Už proto, že zde hrají roli základní instikty, které jsou jiné ve 30 a jiné v 50.

Axi napsal(a):

Kniha by se mohla jmenovat třeba:

- Uražený majestát
- Podražená, ale hrdá
- Pod mojí úroveň (ale až poté, co si dovolil milovat někoho jiného, než mě)
- Sebereflexe je jenom pro idioty
- Silou, rozumem a usilovnou prací

Bože, ty to vidíš :lol: :offtopic:

:lol:  Axi, dovolíš, bych Tě platonicky milovala? :gloria:

Julijáno, jsou Vánoce, tak se ti to pokusím napsat nějak něžně.
Vykašli se na psaní knihy. Radši mákni na tom, aby ti bylo dobře. To, co tady z tebe padá totiž svědčí jenom o tom,
že jsi na nejlepší cestě, aby se z tebe stala zapšklá, zlá saň.
Vlastně ani nechápu smysl toho tvého hypotetického spisku. Myslíš, že když napíšu knížku o tom, jak jsem si zlámala nohu a jak to hrozně bolelo, budou čtenáře jejich vlastní zlomeniny bolet míň?
Prd a vořech, má milá, jak říkává helena. Bude je to bolet úplně stejně, a zrovna jako ti ostatní i oni budou muset počkat, až ta kost prostě sroste. A pak rehabilitovat. Někdo déle, někdo to zvládne rychleji, ale rozhodně to neurychlí ani nezjednoduší čtení spisků o tom, jak si nožku zlámal kdosi druhý, notabene když spisovatel sám je ještě ve stádiu hojení.

Přeji ti hezké Vánoce a úspěšnou rekonvalescenci p té tvé "zlomenině".

modrovous napsal(a):

Julijáno, jsou Vánoce, tak se ti to pokusím napsat nějak něžně.
Vykašli se na psaní knihy. Radši mákni na tom, aby ti bylo dobře. To, co tady z tebe padá totiž svědčí jenom o tom,
že jsi na nejlepší cestě, aby se z tebe stala zapšklá, zlá saň.
Vlastně ani nechápu smysl toho tvého hypotetického spisku. Myslíš, že když napíšu knížku o tom, jak jsem si zlámala nohu a jak to hrozně bolelo, budou čtenáře jejich vlastní zlomeniny bolet míň?
Prd a vořech, má milá, jak říkává helena. Bude je to bolet úplně stejně, a zrovna jako ti ostatní i oni budou muset počkat, až ta kost prostě sroste. A pak rehabilitovat. Někdo déle, někdo to zvládne rychleji, ale rozhodně to neurychlí ani nezjednoduší čtení spisků o tom, jak si nožku zlámal kdosi druhý, notabene když spisovatel sám je ještě ve stádiu hojení.

Přeji ti hezké Vánoce a úspěšnou rekonvalescenci p té tvé "zlomenině".

:supr:

modrovous napsal(a):

Axi napsal(a):

Kniha by se mohla jmenovat třeba:

- Uražený majestát
- Podražená, ale hrdá
- Pod mojí úroveň (ale až poté, co si dovolil milovat někoho jiného, než mě)
- Sebereflexe je jenom pro idioty
- Silou, rozumem a usilovnou prací

Bože, ty to vidíš :lol: :offtopic:

:lol:  Axi, dovolíš, bych Tě platonicky milovala? :gloria:

Tak tohle je typické pro babinet, to na jiných diskusích nenajdete. Je to sofistikované urážení a povyšování se na druhé. Je zajímavé, že administrátor zablokuje někoho, kdo se vyjádří vulgárně, ale tohle zákeřné a znevažující vyjádření nevidí. A navíc ti, co urážejí si ani nedají práci, aby se vyjádřili jinými slovními obraty.Já vím, že sipova si z toho už nic nedela, že to po ní steče jako voda po skle.

Je zajímavé, že administrátor zablokuje někoho, kdo se vyjádří vulgárně
Ale to se šeredně mejlíš, děvče...
ti, co urážejí si ani nedají práci, aby se vyjádřili jinými slovními obraty
Jakými, prosím tebe? Mají se "vyjádřit vulgárně, sofistikovaně" či jak? To by mě zajímalo...

helena napsal(a):

Je zajímavé, že administrátor zablokuje někoho, kdo se vyjádří vulgárně
Ale to se šeredně mejlíš, děvče... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
ti, co urážejí si ani nedají práci, aby se vyjádřili jinými slovními obraty
Jakými, prosím tebe? Mají se "vyjádřit vulgárně, sofistikovaně" či jak? To by mě zajímalo...

Zrovna tuhle reakci a právě od tebe jsem čekala. Tvoje specifikace, chytat za slovíčka. Ale to není vlákno moje a tvoje.

Ale to není vlákno moje a tvoje.
Nebyla jsem to já, kdo si začal, víš...

Axi napsal(a):

Kniha by se mohla jmenovat třeba:

- Uražený majestát
- Podražená, ale hrdá
- Pod mojí úroveň (ale až poté, co si dovolil milovat někoho jiného, než mě)
- Sebereflexe je jenom pro idioty
- Silou, rozumem a usilovnou prací

Bože, ty to vidíš :lol: :offtopic:

možná by taky bylo pěkné čtení, kdyby ex napsal knihu o žití se šípovou :vissla:

Ať to zkusí, ale pochybuji, že by ji sem dal všanc přispívajícím. Chce se o to ale pokusit sipova. Takže je mimo mísu psát, co by bylo, kdyby bylo. Je jisté, že problém vidí každy ze svého úhlu, to je jasná věc.

Šestko : Ano ano. Napsala jsi jim to výstižně.Ty dámy vůbec nezajímá o čem je diskuse, jen si potřebují ulevit - nepíšou nic k věci, jen se snaží ponížit, ublížit, ani jsem ty jedovaté sliny a rádoby rady nedočetla. Je to fakt hnus. Jsou to takové klubíčka plné nenávisti, bez pokory a snahy porozumět druhému. Nepochopily vůbec nic. Ulevují si tady. Schované v anonymitě.

Axi napsal(a):

Kniha by se mohla jmenovat třeba:

- Uražený majestát
- Podražená, ale hrdá
- Pod mojí úroveň (ale až poté, co si dovolil milovat někoho jiného, než mě)
- Sebereflexe je jenom pro idioty
- Silou, rozumem a usilovnou prací

Bože, ty to vidíš :lol: :offtopic:

Axi tobě musel někdo strašně ublížit když dokážeš toto vyplodit. nebo si jenom tak zlá a závistivá?

modrovous napsal(a):

Julijáno, jsou Vánoce, tak se ti to pokusím napsat nějak něžně.
Vykašli se na psaní knihy. Radši mákni na tom, aby ti bylo dobře. To, co tady z tebe padá totiž svědčí jenom o tom,
že jsi na nejlepší cestě, aby se z tebe stala zapšklá, zlá saň.
Vlastně ani nechápu smysl toho tvého hypotetického spisku. Myslíš, že když napíšu knížku o tom, jak jsem si zlámala nohu a jak to hrozně bolelo, budou čtenáře jejich vlastní zlomeniny bolet míň?
Prd a vořech, má milá, jak říkává helena. Bude je to bolet úplně stejně, a zrovna jako ti ostatní i oni budou muset počkat, až ta kost prostě sroste. A pak rehabilitovat. Někdo déle, někdo to zvládne rychleji, ale rozhodně to neurychlí ani nezjednoduší čtení spisků o tom, jak si nožku zlámal kdosi druhý, notabene když spisovatel sám je ještě ve stádiu hojení.

Přeji ti hezké Vánoce a úspěšnou rekonvalescenci p té tvé "zlomenině".

vánoce nevánoce - nemusíš být něžná - aha , vlastně ani nejsi - jsi jako jindy - hnusná!
na tvoje rady ti s ... bílý tesák. já ti také neradím - nedovolila bych si to bez tvého požádání - to je taková běžná slušnost, víš?
a že nechápeš - no hold na to ty nemáš - to mi je po tomto tvém cancu jasné.

a kdyby si pořádně četla diskusi - tak bys mi takovou hovadinu k vánocům nepřála. nebo přála - ale před dvěma lety.

aprill napsal(a):

Axi napsal(a):

Kniha by se mohla jmenovat třeba:

- Uražený majestát
- Podražená, ale hrdá
- Pod mojí úroveň (ale až poté, co si dovolil milovat někoho jiného, než mě)
- Sebereflexe je jenom pro idioty
- Silou, rozumem a usilovnou prací

Bože, ty to vidíš :lol: :offtopic:

možná by taky bylo pěkné čtení, kdyby ex napsal knihu o žití se šípovou :vissla:

:lol:

šestka napsal(a):

Ať to zkusí, ale pochybuji, že by ji sem dal všanc přispívajícím. Chce se o to ale pokusit sipova. Takže je mimo mísu psát, co by bylo, kdyby bylo. Je jisté, že problém vidí každy ze svého úhlu, to je jasná věc.

bingo - PROTO chci příběhy různé - různé úhly, přístupy, hloubky ... .

juliana napsal(a):

šestka napsal(a):

Ať to zkusí, ale pochybuji, že by ji sem dal všanc přispívajícím. Chce se o to ale pokusit sipova. Takže je mimo mísu psát, co by bylo, kdyby bylo. Je jisté, že problém vidí každy ze svého úhlu, to je jasná věc.

bingo - PROTO chci příběhy různé - různé úhly, přístupy, hloubky ... .

a proč chceš příběh od erem, když ta se rozvedla již dávno tomu a nesplňuje tvoji podmínku 50+?

Jsou to takové klubíčka plné nenávisti, bez pokory a snahy porozumět druhému.
Zato ty jsi ztělesněná empatie...
Ale vážně - proč tak podrážděně reaguješ na všechny, kteří s tebou nesouhlasí?

Sipova, prosím, rozšiř kriteria. Tahle poznámka mi připoměla práci úředníků, kteří vyplňují  předvvyplněné tabulky, a pokud na něco nemají kolonku, kterou odfajfkují, tak má žadatel smůlu.Psaní, stejně jako učitelování je práce tvůrčí, která se nikdy nevleze do tabulek. A už jdu slavit vánoce. Pěkné vánoce všem, s manželem i bez něj, s přítelem  i bez něj a pokud není spokojen, tak ať se snaži to příští rok zlepšit.

modrovous napsal(a):

Axi napsal(a):

Kniha by se mohla jmenovat třeba:

- Uražený majestát
- Podražená, ale hrdá
- Pod mojí úroveň (ale až poté, co si dovolil milovat někoho jiného, než mě)
- Sebereflexe je jenom pro idioty
- Silou, rozumem a usilovnou prací

Bože, ty to vidíš :lol: :offtopic:

:lol:  Axi, dovolíš, bych Tě platonicky milovala? :gloria:

Ano Budiž Ti to dovoleno. Ale, jak vidíš níže, je to marný, je to marný, je to marný. :lol:

juliana napsal(a):

Axi napsal(a):

Kniha by se mohla jmenovat třeba:

- Uražený majestát
- Podražená, ale hrdá
- Pod mojí úroveň (ale až poté, co si dovolil milovat někoho jiného, než mě)
- Sebereflexe je jenom pro idioty
- Silou, rozumem a usilovnou prací

Bože, ty to vidíš :lol: :offtopic:

Axi tobě musel někdo strašně ublížit když dokážeš toto vyplodit. nebo si jenom tak zlá a závistivá?

Já jsem hodný a přející a tohle je pro tvoje dobro; takový malý dárek pro tebe, který ti má pomoci. Samozřejmě jsem neočekával, že bys něco takového pochopila. :offtopic:

šestka napsal(a):

Proč zase ten jed. Napiš svou zkušenost. A pokud nemáš stejnou jako sipova, tak nemůžeš hodnotit. Každý to má jinak, neznamená to, že pokud ses ty z rozvodu oklepala lehce a tanečním krokem šla do nového života, že to tak mají i ostatní.Já ji chápu naprosto v jednom, a to je ztráta rodiny. Jinak se zakládá rodina ve 30  jinak v 50. Už proto, že zde hrají roli základní instikty, které jsou jiné ve 30 a jiné v 50.

Samozřejmě, že můžu hodnotit. Takovýhle kýč si přímo říká o to zhodnoť mě. :rolleyes:

šestka napsal(a):

Sipova, prosím, rozšiř kriteria. Tahle poznámka mi připoměla práci úředníků, kteří vyplňují  předvvyplněné tabulky, a pokud na něco nemají kolonku, kterou odfajfkují, tak má žadatel smůlu.Psaní, stejně jako učitelování je práce tvůrčí, která se nikdy nevleze do tabulek. A už jdu slavit vánoce. Pěkné vánoce všem, s manželem i bez něj, s přítelem  i bez něj a pokud není spokojen, tak ať se snaži to příští rok zlepšit.

píše jasně: Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40+.. takže proč by měla rozšiřovat kritéria, když ji zajímá konkrétní věková kategorie!

aprill napsal(a):

juliana napsal(a):

šestka napsal(a):

Ať to zkusí, ale pochybuji, že by ji sem dal všanc přispívajícím. Chce se o to ale pokusit sipova. Takže je mimo mísu psát, co by bylo, kdyby bylo. Je jisté, že problém vidí každy ze svého úhlu, to je jasná věc.

bingo - PROTO chci příběhy různé - různé úhly, přístupy, hloubky ... .

a proč chceš příběh od erem, když ta se rozvedla již dávno tomu a nesplňuje tvoji podmínku 50+?

no a ? bude porovnání, ne?

šestka napsal(a):

Sipova, prosím, rozšiř kriteria. Tahle poznámka mi připoměla práci úředníků, kteří vyplňují  předvvyplněné tabulky, a pokud na něco nemají kolonku, kterou odfajfkují, tak má žadatel smůlu.Psaní, stejně jako učitelování je práce tvůrčí, která se nikdy nevleze do tabulek. A už jdu slavit vánoce. Pěkné vánoce všem, s manželem i bez něj, s přítelem  i bez něj a pokud není spokojen, tak ať se snaži to příští rok zlepšit.

a máš pravdu !!!! kriteria jsou volná (věk ... )

juliana napsal(a):

aprill napsal(a):

juliana napsal(a):

bingo - PROTO chci příběhy různé - různé úhly, přístupy, hloubky ... .

a proč chceš příběh od erem, když ta se rozvedla již dávno tomu a nesplňuje tvoji podmínku 50+?

no a ? bude porovnání, ne?

ty taky nevíš co by jsi chtěla :lol: .
víš, je takové jedno pořekadlo.. kdo je zvědavý, bude brzy....

helena napsal(a):

Jsou to takové klubíčka plné nenávisti, bez pokory a snahy porozumět druhému.
Zato ty jsi ztělesněná empatie... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Ale vážně - proč tak podrážděně reaguješ na všechny, kteří s tebou nesouhlasí?

ono je rozdíl nesouhlasit a rýpat
když nejsem empatická, budu ematická:D .

Axi napsal(a):

juliana napsal(a):

Axi napsal(a):

Kniha by se mohla jmenovat třeba:

- Uražený majestát
- Podražená, ale hrdá
- Pod mojí úroveň (ale až poté, co si dovolil milovat někoho jiného, než mě)
- Sebereflexe je jenom pro idioty
- Silou, rozumem a usilovnou prací

Bože, ty to vidíš :lol: :offtopic:

Axi tobě musel někdo strašně ublížit když dokážeš toto vyplodit. nebo si jenom tak zlá a závistivá?

Já jsem hodný a přející a tohle je pro tvoje dobro; takový malý dárek pro tebe, který ti má pomoci. Samozřejmě jsem neočekával, že bys něco takového pochopila. :offtopic:

to je super jak se umíš pochválit. ty se tím řídíš, viď ? dovol mi ale odmítnout tvůj dárek.
no jo, v apatice rozum nekoupím, co nadělám ... , hold musím žít dál jak primitiv .... splést si snahu pomoci se snahou vysmívat se ... se stydím:tesi:

:hjarta:Děkuji všem kteří mi posíláte příběhy. vážím si toho.:hjarta: a děkuji, že jste to celé pochopily. po zpracování vám vše pošlu zpět k přečtení + ještě dotazy (tyto dotazy a vaše odpovědi budou v knize též uvedeny).
a milí rejpalové -  předvedli jste toho za tu chvilku, co funguje tato diskuse, fakt dost. a je to pro dobro věci.  i vaše reakce budou knize. hlavně reakce axe - ta s jeho návrhem názvů knihy. ta je obzvlášť vypečená.
nakonec vaše reakce knihu myslím obohatí - s tím jsem vůbec nepočítala. ale je to super. tak i vám děkuji.
a rozšíření pravidel - to je bezva nápad, děkuji. to porovnání bude myslím dobré - osloví víc čtenářů, nejen 50+.

Juliáno, napsat knížku je možná dobrý nápad, ale neříkala bych tomu knížka, spíš soubor úvah, a rozhodně jako počin jen do vlastního šuplíku.. Vypsat se z problémů, vrátit se k nim později je jistě dobré, je pak možné vidět věci i jinak, než v té rozjitřenosti, ale: úroveň našeho krásného, bohatého jazyka ve tvém podání kapku úpí, což v diskuzích až tak nevadí, ale v knize jistě ano....a za druhé (a podle mě hlavně) ses pořád ještě s tím problémem nevyrovnala, jen se snažíš o svaly tam, kde by měly být city a pochopení.....a tak nevím, zda by to byl o zrovna ten správný manuál pro ženy, co se dostanou do podobné situace. Spíš ne. Vlastně si myslím, že určitě ne.
Prostě mi nepřipadá jako dobrý nápad chtít rozdávat rady na všechny strany (pro "stejně" postižené), když si s BM pořád ještě nedokážeš ani sednout ke kafi, a v sobě (a možná i v synovi) živíš pocit ukřivděnosti, ponížení a uraženosti.

Rozvedené holky v tomhle věku....  Každá má trochu jiný příběh. Každá hledá jinou cestu, jak to změnit, aby byla spokojená a šťastná. Každá ale buďto neviděla nebo vidět nechtěla, jak se manželství hroutí, až došlo k neúnosnému bodu. Pak to teprve řešily. Ztratily tak docela drahocenný čas. Zaprvé mladší člověk si snáz najde dalšího partnera, má víc síly poprat se se vším, má lepší perspektivu, nejen protože má relativně víc času dosáhnout nějakého cíle a užít si výsledků toho, kam došel. On si nikdo nedá poradit, každý si tu cestičku musí najít sám. Je zcestné si myslet, že přijde něco nebo někdo, co mi problém vyřeší. Hledáme spojence, hledáme parnera. Voláme příbuzné do šiku, obvoláváme kamarádky, abychom od nich slyšely to, co právě slyšet potřebujeme. Ztrácíme čas, poněvadž bychom nejprv měly najít samy sebe. Měly bychom si v klidu sednout a říct si, dobrá, teď jsem na tomhle místě. Když se ohlídnu, asi na tom taky mám svůj podíl. Už na to budu sama, potřebuju si ujasnit, co v mých silách je a co ne. O co stojím a bez čeho se obejdu. Co opravdu potřebuju a s čím budu potřebovat pomoct. Jestli tohle je už to dno, nebo jestli ještě něco přijde. Každá se neobejdeme bez majetkového vyrovnání, případného přestěhování, možná změny práce. Některá přijdeme o známé, příbuzné. Je lepší počítat s tím horším. Aspoň nebudeme tak zaskočeny a nesrazí nás to zase níž. Těžko se padá dolů, když jsme v manželství byly někde výš. Žena podnikatele, zvyklá na své slovo ve firmě, zvyklá mít svůj plat jako kapesné, zvyklá na životní standard několika zahraničních dovolených v roce stojí najednou ve stejné linii jako utiskovaná máma dvou tří dětí, která už ledacos v životě musela obětovat a překousnout. Spolumajitelka nemovitosti, předmětu budoucího majetkového sporu, je najednou před rozvodem stejně jako žena, která bydlela s manželem v nájemním bytě. A najednou mají všechny ty starosti společné - kde budu bydlet, budu na tom finančně hůř, přijdu o některé lidi  a co tím vším vlastně ztratím. Ztráta manžela, s nímž člověk léta žil, byl na něj zvyklý, miloval ho....to zatřese s každou. V té době si ale asi ani jedna neuvědomí, že může i získat. Že to záleží hlavně na tom, jak se k tomu všemu postaví. Ono jde do konce života ze sebe udělat oběť. Ono i jde vzít to sportovně a udělat pro to, abych si situaci zlepšila, co půjde. Ono lze i permanentně shánět chlapy a to tak, že vše ostatní odsunu. Jde i začít střídat zaměstnání a bydliště, až nakonec nebudu mít ani jedno jisté. Jde i se soudit do alelujá o poslední po*ný kastrol, který byl ve společném vlastnictví. Ono jde i zanevřít na celé mužské pokolení a najust si už nikoho nenajít, neboť máme vysoké nároky a málokdo je nás hoden. Jde ale i vzít si natruc prvního, ať to je kdokoli. Čím výš, tím líp. Ať je ten člověk jakýkoli, ať se k nám hodí nebo ne. Jde i říct si, jo, tak teď se poučím z toho, co bylo, uzavřu to a jdu dál. Jsou cesty různé, stejně jako lidi jsou různí. My rozvedené holky, čím víc nám je, tím víc bychom měly mít rozumu a využít zkušeností - my bychom si měly uvědomit jedno: že bychom měly jednat a žít tak, abychom uměly vydržet samy se sebou. Jak v dobách lepších, tak v dobách horších, které nám tou změnou nastaly. I cesta prý může být cílem. Lze i od rozvodu tam někam, abychom si řekly - no, nakonec dobrý. Mám kam vstát do práce, mám se z ní kam vrátit, umím se spolehnout sama na sebe, mám kolem sebe pár lidí, co si s nimi mám co říct a hlavně, vím, že se neztratím. Ať už sama nebo s někým, jsem spokojená zrovna takhle, umím se s problémem poprat. A někdo se pere i déle. Energii plácá nesmyslně na věci, které nejsou prvořadé. Hledá, a nenachází. Nepodívala se na konec svého ramene, kde by měl každý začít. Nechala se  vyplatit, a přitom  žije v pronájmech bez vlastní střechy nad hlavou. Načala už x tý vztah, skončil zrovna tak rychle jako začal,  a neřešila podstatnější každodenní věci. Po x té změnila místo, bydliště, jako by měla hlavu jinde, než na krku.  My musíme začít řešit to nejprvořadější.  Abychom mohly existovat, musíme se snažit, pracovat, musíme bydlet, musíme vědět, že děláme, co můžeme a mít pocit, že je to takhle pro nás dobré. Některé nejsou asi šťastné nebo spokojené. permanentně. Mají už kolikátého parnera nebo naopak nepotkaly ani jednoho. Stěhovaly se mockrát nebo mockrát změnily práci - a to vše neuváženě. Nedovedly dohlédnout , kam ten krok povede, takže jsou bez práce, bez bydlení. Věčným stěžováním - měly začít u sebe - si odradily lidi, co by jim i byli pomohli. Nyní se jim spíš vyhnou. Slyší totiž pořád totéž: stížnosti na všechno kolem. Žádná si neřekne, já hloupá, můžu si za to, kde teď jsem. Dělám to blbě. Od rozchodu totiž kopeme samy za sebe. A samy si zodpovídáme za to, jaké, kde a  kým jsme. My neumíme být samy, samostatné, neumíme zodpovídat za to, co jsme udělaly. Pořád se ohlížíme zpátky, nebo se rozhlížíme, kde je kdo, aby nám pomohl. Ale nikdo za nás nic neudělá. My si to nechceme připustit. Vrtáme se v minulosti, bojíme se budoucna - a neužijeme si dnešek. Ať je jakýkoli, je náš. A je na nás, jak s ním naložíme. Dnešek je bod na křižovatce. Kolikrát se člověk bude chtít vrátit? Kolikrát se vrátí? Nebo zůstane na té křižovatce sedět a nikam se nehne? To není do knížky, to je do úvahy o životě, že. My holky se spíš držíme těch jistot, ať jsou jakkoli chatrné a asi se spíš bojíme někam hnout. Hneme se, až když musíme. A nikdy asi na to nejsme připravené, no.

Daphné napsal(a):

Juliáno, napsat knížku je možná dobrý nápad, ale neříkala bych tomu knížka, spíš soubor úvah, a rozhodně jako počin jen do vlastního šuplíku.. Vypsat se z problémů, vrátit se k nim později je jistě dobré, je pak možné vidět věci i jinak, než v té rozjitřenosti, ale: úroveň našeho krásného, bohatého jazyka ve tvém podání kapku úpí, což v diskuzích až tak nevadí, ale v knize jistě ano....a za druhé (a podle mě hlavně) ses pořád ještě s tím problémem nevyrovnala, jen se snažíš o svaly tam, kde by měly být city a pochopení.....a tak nevím, zda by to byl o zrovna ten správný manuál pro ženy, co se dostanou do podobné situace. Spíš ne. Vlastně si myslím, že určitě ne.
Prostě mi nepřipadá jako dobrý nápad chtít rozdávat rady na všechny strany (pro "stejně" postižené), když si s BM pořád ještě nedokážeš ani sednout ke kafi, a v sobě (a možná i v synovi) živíš pocit ukřivděnosti, ponížení a uraženosti.

milá daphné - já v této diskusi nežádám o názory, rady nebo rozbory. takže si mysli co chceš, ale mě tím neobtěžuj. děkuji.

kalupinko OK -  a toto o čem píšeš, to není jen porozvodové blues.  raději mi napiš svůj příběh. konkrétní. tohoto povšechného je všude plno.

možná jste si nevšimly - ale já se neptám pouze JAK vše probíhalo, ale JAK to skončilo. a předpokládám, že těch "pohádkových" konců bude víc, protože "co tě nezabije, to tě posílí" a to je fakt. ale někdy to tak být nemusí.
a tím "jak to skončilo" - myslím  život po vyrovnání se. a okamžik vyrovnání se se prostě pozná, že? a najednou vidíme co nám rozvod dal a co vzal. to ale až s odstupem. a čím větším, tím lépe. protože jak se ze všech sil snažíme plavat a neutopit, nevidíme skoro nic. je o tom mnoho děl, filmů. nádherných.
a to je na tomto hnusu  ve kterém jsme plavaly, to krásné. většina nakonec poznáme a s vděčností si uvědomíme že nám byla dána šance. a je na nás jak s ní naložíme.
takže se ptám žen, které jsou roky po rozvodu (nejlépe) a dokáží se na vše podívat s odstupem.

takže radilky, které jste poznaly, že mé vědomosti, dovednosti, schopnosti, duševní stav, vyrovnání se se s rozvodem, ex .... je prabídné a jsem pouhá neschopná troska nic nechápající vaše dobře míněné rady a erudované závěry - jojo, beru to a prosím vás, už mi dejte pokoj a nechte mě bídně pohořet. protože vaše rady mi přijdou všelijaké a hlavně nemající za cíl doopravdy poradit.
nemůže mít každý vaši úroveň a i my, méně schopní a nadaní máme právo říci svůj názor, mít své sny, cíle ... a pokusit se jich dosáhnout. a nabití čumáku k tomu patří, ne? s tím musí počítat každý, že?
i když : " kdo nic nedělá, nic nezkazí".
ale ani nic nedokáže.

juliana napsal(a):

Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40.......

Tak mě napadlo, ne všechny ženy jsou rozvedené proto, že jejich manžel měl jinou ženu. Některé jsou rozvedené proto, že ony měly jiného muže a jiné zase kvůli spoustě jiných důvodů.
Tebe zajímají pouze příběhy žen, které jsou rozvedené kvůli existenci jiné ženy?

Eva. napsal(a):

juliana napsal(a):

Napište jaké to bylo než to bouchlo, jak se choval během výbuchu on, vy i ta jeho nová, děti, jak dlouho jste byly mimo, co vám pomohlo, za jak dlouho jste zjistily, že už ho nechcete, kdy a jak jste šly do nového vztahu a jak dopadl, jak dopadl ex, co děti na piruetu tatíka říkají dnes a jestli se o ně, byť dospělé zajímá ... .
Je to totiž trochu jiný rozvod než ve 30+, 40.......

Tak mě napadlo, ne všechny ženy jsou rozvedené proto, že jejich manžel měl jinou ženu. Některé jsou rozvedené proto, že ony měly jiného muže a jiné zase kvůli spoustě jiných důvodů.
Tebe zajímají pouze příběhy žen, které jsou rozvedené kvůli existenci jiné ženy?

to vůbec ne, naopak

kalupinka napsal(a):

Rozvedené holky v tomhle věku....  Každá má trochu jiný příběh. Každá hledá jinou cestu, jak to změnit, aby byla spokojená a šťastná. Každá ale buďto neviděla nebo vidět nechtěla, jak se manželství hroutí, až došlo k neúnosnému bodu. Pak to teprve řešily. Ztratily tak docela drahocenný čas. Zaprvé mladší člověk si snáz najde dalšího partnera, má víc síly poprat se se vším, má lepší perspektivu, nejen protože má relativně víc času dosáhnout nějakého cíle a užít si výsledků toho, kam došel. On si nikdo nedá poradit, každý si tu cestičku musí najít sám. Je zcestné si myslet, že přijde něco nebo někdo, co mi problém vyřeší. Hledáme spojence, hledáme parnera. Voláme příbuzné do šiku, obvoláváme kamarádky, abychom od nich slyšely to, co právě slyšet potřebujeme. Ztrácíme čas, poněvadž bychom nejprv měly najít samy sebe. Měly bychom si v klidu sednout a říct si, dobrá, teď jsem na tomhle místě. Když se ohlídnu, asi na tom taky mám svůj podíl. Už na to budu sama, potřebuju si ujasnit, co v mých silách je a co ne. O co stojím a bez čeho se obejdu. Co opravdu potřebuju a s čím budu potřebovat pomoct. Jestli tohle je už to dno, nebo jestli ještě něco přijde. Každá se neobejdeme bez majetkového vyrovnání, případného přestěhování, možná změny práce. Některá přijdeme o známé, příbuzné. Je lepší počítat s tím horším. Aspoň nebudeme tak zaskočeny a nesrazí nás to zase níž. Těžko se padá dolů, když jsme v manželství byly někde výš. Žena podnikatele, zvyklá na své slovo ve firmě, zvyklá mít svůj plat jako kapesné, zvyklá na životní standard několika zahraničních dovolených v roce stojí najednou ve stejné linii jako utiskovaná máma dvou tří dětí, která už ledacos v životě musela obětovat a překousnout. Spolumajitelka nemovitosti, předmětu budoucího majetkového sporu, je najednou před rozvodem stejně jako žena, která bydlela s manželem v nájemním bytě. A najednou mají všechny ty starosti společné - kde budu bydlet, budu na tom finančně hůř, přijdu o některé lidi  a co tím vším vlastně ztratím. Ztráta manžela, s nímž člověk léta žil, byl na něj zvyklý, miloval ho....to zatřese s každou. V té době si ale asi ani jedna neuvědomí, že může i získat. Že to záleží hlavně na tom, jak se k tomu všemu postaví. Ono jde do konce života ze sebe udělat oběť. Ono i jde vzít to sportovně a udělat pro to, abych si situaci zlepšila, co půjde. Ono lze i permanentně shánět chlapy a to tak, že vše ostatní odsunu. Jde i začít střídat zaměstnání a bydliště, až nakonec nebudu mít ani jedno jisté. Jde i se soudit do alelujá o poslední po*ný kastrol, který byl ve společném vlastnictví. Ono jde i zanevřít na celé mužské pokolení a najust si už nikoho nenajít, neboť máme vysoké nároky a málokdo je nás hoden. Jde ale i vzít si natruc prvního, ať to je kdokoli. Čím výš, tím líp. Ať je ten člověk jakýkoli, ať se k nám hodí nebo ne. Jde i říct si, jo, tak teď se poučím z toho, co bylo, uzavřu to a jdu dál. Jsou cesty různé, stejně jako lidi jsou různí. My rozvedené holky, čím víc nám je, tím víc bychom měly mít rozumu a využít zkušeností - my bychom si měly uvědomit jedno: že bychom měly jednat a žít tak, abychom uměly vydržet samy se sebou. Jak v dobách lepších, tak v dobách horších, které nám tou změnou nastaly. I cesta prý může být cílem. Lze i od rozvodu tam někam, abychom si řekly - no, nakonec dobrý. Mám kam vstát do práce, mám se z ní kam vrátit, umím se spolehnout sama na sebe, mám kolem sebe pár lidí, co si s nimi mám co říct a hlavně, vím, že se neztratím. Ať už sama nebo s někým, jsem spokojená zrovna takhle, umím se s problémem poprat. A někdo se pere i déle. Energii plácá nesmyslně na věci, které nejsou prvořadé. Hledá, a nenachází. Nepodívala se na konec svého ramene, kde by měl každý začít. Nechala se  vyplatit, a přitom  žije v pronájmech bez vlastní střechy nad hlavou. Načala už x tý vztah, skončil zrovna tak rychle jako začal,  a neřešila podstatnější každodenní věci. Po x té změnila místo, bydliště, jako by měla hlavu jinde, než na krku.  My musíme začít řešit to nejprvořadější.  Abychom mohly existovat, musíme se snažit, pracovat, musíme bydlet, musíme vědět, že děláme, co můžeme a mít pocit, že je to takhle pro nás dobré. Některé nejsou asi šťastné nebo spokojené. permanentně. Mají už kolikátého parnera nebo naopak nepotkaly ani jednoho. Stěhovaly se mockrát nebo mockrát změnily práci - a to vše neuváženě. Nedovedly dohlédnout , kam ten krok povede, takže jsou bez práce, bez bydlení. Věčným stěžováním - měly začít u sebe - si odradily lidi, co by jim i byli pomohli. Nyní se jim spíš vyhnou. Slyší totiž pořád totéž: stížnosti na všechno kolem. Žádná si neřekne, já hloupá, můžu si za to, kde teď jsem. Dělám to blbě. Od rozchodu totiž kopeme samy za sebe. A samy si zodpovídáme za to, jaké, kde a  kým jsme. My neumíme být samy, samostatné, neumíme zodpovídat za to, co jsme udělaly. Pořád se ohlížíme zpátky, nebo se rozhlížíme, kde je kdo, aby nám pomohl. Ale nikdo za nás nic neudělá. My si to nechceme připustit. Vrtáme se v minulosti, bojíme se budoucna - a neužijeme si dnešek. Ať je jakýkoli, je náš. A je na nás, jak s ním naložíme. Dnešek je bod na křižovatce. Kolikrát se člověk bude chtít vrátit? Kolikrát se vrátí? Nebo zůstane na té křižovatce sedět a nikam se nehne? To není do knížky, to je do úvahy o životě, že. My holky se spíš držíme těch jistot, ať jsou jakkoli chatrné a asi se spíš bojíme někam hnout. Hneme se, až když musíme. A nikdy asi na to nejsme připravené, no.

kalupinko, všechny ženy nejsou takové, jak jsi tady popsala v těch všeobecných částech.
A nemyslím si, že když žijeme, jakkoliv, že ztrácíme čas. Nikdy neztrácíme čas.
A není zákonem, že každá žena musí mít partnera a děti.
Život je život a ne ztráta času. Každý jím jdeme od začátku do konce. A podle mě žádný čas není ztracený. Každá vteřina nám něco přinese.

juliana napsal(a):

to vůbec ne, naopak

Ale z tvého prvního příspěvku to tak vyznívá.

juliana napsal(a):

......

takže radilky, které jste poznaly, že mé vědomosti, dovednosti, schopnosti, duševní stav, vyrovnání se se s rozvodem, ex .... je prabídné a jsem pouhá neschopná troska nic nechápající vaše dobře míněné rady a erudované závěry - jojo, beru to a prosím vás, už mi dejte pokoj a nechte mě bídně pohořet. protože vaše rady mi přijdou všelijaké a hlavně nemající za cíl doopravdy poradit.
nemůže mít každý vaši úroveň a i my, méně schopní a nadaní máme právo říci svůj názor, mít své sny, cíle ... a pokusit se jich dosáhnout. a nabití čumáku k tomu patří, ne? s tím musí počítat každý, že?
i když : " kdo nic nedělá, nic nezkazí".
ale ani nic nedokáže.

Když tě tak čtu.....napadlo mě, že existují i ženy, které 1. mají vždycky PRAVDU, a 2. když ne, platí bod 1. Sebestředné, nepokorné, s velikým egem.....trošku jako ta rybářova žena v pohádce o zlaté rybce.
Nemusím, naštěstí, dát na to, co píšeš výše (opravdu pozoruhodný rozbor :)), aby bylo po tvém a byl klid. Vážím si ale svého času natolik, abych ho už nemarnila tady, takže mizím. Případné jedovatosti a ironii si ušetři, ano?

Kalupinko, moc pěkný příspěvek :storstark:, i když asi také mimo cíl.

Eva. napsal(a):

juliana napsal(a):

to vůbec ne, naopak

Ale z tvého prvního příspěvku to tak vyznívá.

no, tak to jsem si vůbec neuvědomila. díky. a díky za tvé připomínky dole - mluvíš mi z duše

Daphné napsal(a):

juliana napsal(a):

......

takže radilky, které jste poznaly, že mé vědomosti, dovednosti, schopnosti, duševní stav, vyrovnání se se s rozvodem, ex .... je prabídné a jsem pouhá neschopná troska nic nechápající vaše dobře míněné rady a erudované závěry - jojo, beru to a prosím vás, už mi dejte pokoj a nechte mě bídně pohořet. protože vaše rady mi přijdou všelijaké a hlavně nemající za cíl doopravdy poradit.
nemůže mít každý vaši úroveň a i my, méně schopní a nadaní máme právo říci svůj názor, mít své sny, cíle ... a pokusit se jich dosáhnout. a nabití čumáku k tomu patří, ne? s tím musí počítat každý, že?
i když : " kdo nic nedělá, nic nezkazí".
ale ani nic nedokáže.

Když tě tak čtu.....napadlo mě, že existují i ženy, které 1. mají vždycky PRAVDU, a 2. když ne, platí bod 1. Sebestředné, nepokorné, s velikým egem.....trošku jako ta rybářova žena v pohádce o zlaté rybce.
Nemusím, naštěstí, dát na to, co píšeš výše (opravdu pozoruhodný rozbor :)), aby bylo po tvém a byl klid. Vážím si ale svého času natolik, abych ho už nemarnila tady, takže mizím. Případné jedovatosti a ironii si ušetři, ano?



ráda!!! pááááááááááááááááá




Kalupinko, moc pěkný příspěvek :storstark:, i když asi také mimo cíl.

Axi napsal(a):

Kniha by se mohla jmenovat třeba:

- Uražený majestát
- Podražená, ale hrdá
- Pod mojí úroveň (ale až poté, co si dovolil milovat někoho jiného, než mě)
- Sebereflexe je jenom pro idioty
- Silou, rozumem a usilovnou prací

Bože, ty to vidíš :lol: :offtopic:

ta první možnost je docela trefa :)

helena napsal(a):

Je zajímavé, že administrátor zablokuje někoho, kdo se vyjádří vulgárně
Ale to se šeredně mejlíš, děvče... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
ti, co urážejí si ani nedají práci, aby se vyjádřili jinými slovními obraty
Jakými, prosím tebe? Mají se "vyjádřit vulgárně, sofistikovaně" či jak? To by mě zajímalo...

třeba by mohly přestat urážet , to by pro začátek úplně stačilo

juliana napsal(a):

možná jste si nevšimly - ale já se neptám pouze JAK vše probíhalo, ale JAK to skončilo. a předpokládám, že těch "pohádkových" konců bude víc, protože "co tě nezabije, to tě posílí" a to je fakt. ale někdy to tak být nemusí.
a tím "jak to skončilo" - myslím  život po vyrovnání se. a okamžik vyrovnání se se prostě pozná, že? a najednou vidíme co nám rozvod dal a co vzal. to ale až s odstupem. a čím větším, tím lépe. protože jak se ze všech sil snažíme plavat a neutopit, nevidíme skoro nic. je o tom mnoho děl, filmů. nádherných.
a to je na tomto hnusu  ve kterém jsme plavaly, to krásné. většina nakonec poznáme a s vděčností si uvědomíme že nám byla dána šance. a je na nás jak s ní naložíme.
takže se ptám žen, které jsou roky po rozvodu (nejlépe) a dokáží se na vše podívat s odstupem.

takže radilky, které jste poznaly, že mé vědomosti, dovednosti, schopnosti, duševní stav, vyrovnání se se s rozvodem, ex .... je prabídné a jsem pouhá neschopná troska nic nechápající vaše dobře míněné rady a erudované závěry - jojo, beru to a prosím vás, už mi dejte pokoj a nechte mě bídně pohořet. protože vaše rady mi přijdou všelijaké a hlavně nemající za cíl doopravdy poradit.
nemůže mít každý vaši úroveň a i my, méně schopní a nadaní máme právo říci svůj názor, mít své sny, cíle ... a pokusit se jich dosáhnout. a nabití čumáku k tomu patří, ne? s tím musí počítat každý, že?
i když : " kdo nic nedělá, nic nezkazí".
ale ani nic nedokáže.

No ja se s rozvodem vyrovnavala hodne dlouho,mozna dodnes coz je 19 let jsem se s nim,az tak uplne nevyrovnala.Prece jenom byl ma prvni laska a opravdu velka laska.Na tu se nezapomina.....

ono je rozdíl nesouhlasit a rýpat
Ano - a "milí rejpalové" (a "rejpalky", abych dodržela genderovej status ) jsou všichni, kteří s tebou nevyjou ve stejný tónině, dopouštějí se vlastních názorů, či - ó hrůzo - si dovolí nesouhlasit...

třeba by mohly přestat urážet , to by pro začátek úplně stačilo
Myslíš třeba takhle, Grainne?
"jsi jako jindy - hnusná! na tvoje rady ti s ... bílý tesák... a že nechápeš - no hold na to ty nemáš - to mi je po tomto tvém cancu jasné"

helena napsal(a):

ono je rozdíl nesouhlasit a rýpat
Ano - a "milí rejpalové" (a "rejpalky", abych dodržela genderovej status http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png) jsou všichni, kteří s tebou nevyjou ve stejný tónině, dopouštějí se vlastních názorů, či - ó hrůzo - si dovolí nesouhlasit...

třeba by mohly přestat urážet , to by pro začátek úplně stačilo
Myslíš třeba takhle, Grainne?
"jsi jako jindy - hnusná! na tvoje rady ti s ... bílý tesák... a že nechápeš - no hold na to ty nemáš - to mi je po tomto tvém cancu jasné"

To už byla reakce ... třeba tohle

Chci o tom napsat knihu
To bys ale potřebovala dobrýho korektora...
"hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny"
Českej to nebude, co? http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif


se nedá podat slušnější formou ?

helena napsal(a):

ono je rozdíl nesouhlasit a rýpat
Ano - a "milí rejpalové" (a "rejpalky", abych dodržela genderovej status http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png) jsou všichni, kteří s tebou nevyjou ve stejný tónině, dopouštějí se vlastních názorů, či - ó hrůzo - si dovolí nesouhlasit...

třeba by mohly přestat urážet , to by pro začátek úplně stačilo
Myslíš třeba takhle, Grainne?
"jsi jako jindy - hnusná! na tvoje rady ti s ... bílý tesák... a že nechápeš - no hold na to ty nemáš - to mi je po tomto tvém cancu jasné"

jsi v tom, jak si najít hůl, mistr, to jo - už ti to tady někdo psal. několikkrát.
škoda že ti furt nedošlo o čem je tato diskuse. příběh nenapíšeš, ale ...  už mě unavuješ.
končím, nemám na toto čas ani náladu.
holky které chtějí přispět, budeme pokračovat v SP, od téhle sbírky laskavých rad a hodnocení už se distancuji.
:storstark:

Já jsem se rozvádět chtěla, ale i tak mi trvalo skoro na den 3 roky, kdy jsem byla úplně za vodou. Do té doby jsem pořád byla taková zklamaná. A pak se to zlomilo a následovala jen pozitiva a sociální jistoty.
Dávno je mi jedno, co BM dělá nebo nedělá. Udělat mu kafe pro mě není problém.

Grainne napsal(a):

helena napsal(a):

ono je rozdíl nesouhlasit a rýpat
Ano - a "milí rejpalové" (a "rejpalky", abych dodržela genderovej status http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png) jsou všichni, kteří s tebou nevyjou ve stejný tónině, dopouštějí se vlastních názorů, či - ó hrůzo - si dovolí nesouhlasit...

třeba by mohly přestat urážet , to by pro začátek úplně stačilo
Myslíš třeba takhle, Grainne?
"jsi jako jindy - hnusná! na tvoje rady ti s ... bílý tesák... a že nechápeš - no hold na to ty nemáš - to mi je po tomto tvém cancu jasné"

To už byla reakce ... třeba tohle

Chci o tom napsat knihu
To bys ale potřebovala [b]dobrýho korektora...
"hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny"
Českej to nebude, co? http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
[/b]

se nedá podat slušnější formou ?

kašli na to - stačí se kouknout na její češtinu v těchto jejich větách, ve kterých se naváží do mé češtiny.
víš, učit se cizí jazyk v mém věku je fakt téžké - takže její poznámka je opravdu mimózní, je to úmysl - u ní je to ale běžná věc, je prostě taková.
vždyť to vidíš jak tady všechny radí (na to nemáš, nech toho, si taková a maková ...). a když se bráníš, teprve začnou. na netu se tomu říká trollení. prý je to běžná věc a podporuje to anonymita internetu - v reálu by si to většinou nedovolily, tam jsou za slušné a dodržují základní normy, protože toto je asociální.
mě to tady docela vyškolilo. podobné dámy se na jiných diskuzích vyskytují minimálně.
nemá cenu s nimi ztrácet čas - v apatice nekoupí ...

Daphné napsal(a):

juliana napsal(a):

......

takže radilky, které jste poznaly, že mé vědomosti, dovednosti, schopnosti, duševní stav, vyrovnání se se s rozvodem, ex .... je prabídné a jsem pouhá neschopná troska nic nechápající vaše dobře míněné rady a erudované závěry - jojo, beru to a prosím vás, už mi dejte pokoj a nechte mě bídně pohořet. protože vaše rady mi přijdou všelijaké a hlavně nemající za cíl doopravdy poradit.
nemůže mít každý vaši úroveň a i my, méně schopní a nadaní máme právo říci svůj názor, mít své sny, cíle ... a pokusit se jich dosáhnout. a nabití čumáku k tomu patří, ne? s tím musí počítat každý, že?
i když : " kdo nic nedělá, nic nezkazí".
ale ani nic nedokáže.

Když tě tak čtu.....napadlo mě, že existují i ženy, které 1. mají vždycky PRAVDU, a 2. když ne, platí bod 1. Sebestředné, nepokorné, s velikým egem.....trošku jako ta rybářova žena v pohádce o zlaté rybce.
Nemusím, naštěstí, dát na to, co píšeš výše (opravdu pozoruhodný rozbor :)), aby bylo po tvém a byl klid. Vážím si ale svého času natolik, abych ho už nemarnila tady, takže mizím. Případné jedovatosti a ironii si ušetři, ano?

To je ale chyba. Zvláště nyní, o vánocích, je naší svatou křesťanskou povinností člověka, kterému takhle ošklivě vyhřezne ego, utěšit a ukázat mu správnou cestu. :grater::lol:

juliano- četla a sledovala jsem kdysi Tvůj příběh. Byla jsi na kolemou, nešťastná, plná nenávisti, neštěstí a toužila jsi po tom, aby to období už skončilo. Stalo se, je to už nějaká doba................. a z Tebe se stala nepříjemná ženská, která je sebestředná, rádoby sebevědomá a plánuje napsat knihu. S Tvými výrazy a literárním projevem tady jsi nejsem jissstá, zda dobře děláš. Piš-to jo, ale do šuplíku a loudit tady příběhy a dávat do knihy výpisky z diskuze- bože ženská-hop na zem.

Grainne napsal(a):

helena napsal(a):

ono je rozdíl nesouhlasit a rýpat
Ano - a "milí rejpalové" (a "rejpalky", abych dodržela genderovej status http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png) jsou všichni, kteří s tebou nevyjou ve stejný tónině, dopouštějí se vlastních názorů, či - ó hrůzo - si dovolí nesouhlasit...

třeba by mohly přestat urážet , to by pro začátek úplně stačilo
Myslíš třeba takhle, Grainne?
"jsi jako jindy - hnusná! na tvoje rady ti s ... bílý tesák... a že nechápeš - no hold na to ty nemáš - to mi je po tomto tvém cancu jasné"

To už byla reakce ... třeba tohle

Chci o tom napsat knihu
To bys ale potřebovala dobrýho korektora...
"hlavně jazyk drtím denně aspoň 2 hodiny"
Českej to nebude, co? http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif


se nedá podat slušnější formou ?

myslím, že to je napsáno moc hezky!

lea64 napsal(a):

Já jsem se rozvádět chtěla, ale i tak mi trvalo skoro na den 3 roky, kdy jsem byla úplně za vodou. Do té doby jsem pořád byla taková zklamaná. A pak se to zlomilo a následovala jen pozitiva a sociální jistoty.
Dávno je mi jedno, co BM dělá nebo nedělá. Udělat mu kafe pro mě není problém.

Leo super. toto slyším často. takto to mám s prvním mužem. ale s tímto to kafe fakt nedám. a kvůli mě to opravdu není. to jak se choval ke mě, to není vůbec podstatné. ale to, co udělal synovi který mu věřil - to je hnus. proto si ho nevážím - ale nevážila bych si kohokoliv jiného takového. a to jsem s ním po rozvodu kafe dala, pozvala jsem ho dovnitř - ale pak se začal chovat tak jak se choval a už bych ho domů nepozvala. a nejednou mu po dvou letech syn začal chybět a tak začne chodit na kafe???  ještě by na něj začal chodit pravidelně. znám svoje lidi - nene, to nejde.
dnes jsem se ještě dozvěděla, že včera psal mému bratrovi a sestře se kterými mám velmi blízký vztah. najednou si také na na ně vzpomněl. sourozenci mi moc pomohli v těch nejtěžších chvílích a myslí si o něm své. doposud ho nezajímali a najednou mu chybí???  já nekontaktuji nikoho z jeho blízkých. jeho syn mě začal kontaktovat - ozval se mi také téměř po dvou letech. dokonce přijel.  s ním je to OK, naše vztahy jdou mimo ex. je mu strašně líto že jsme se rozvedli. to mě překvapilo.
vrátit se určitě nechce. to je nemožné. myslím, že ho vůbec nenapadne že ublížil. děcku. oběma děckám. první žena ho také brala - a pak jím začala pohrdat - ze stejného důvodu jako já.
bóže to jsem se zas rozepsala. ale vím proč - co si o tom myslíš TY LEO? rejpalky prosím nechte si své názory pro sebe - dovedu si je představit.

rudolf napsal(a):

juliano- četla a sledovala jsem kdysi Tvůj příběh. Byla jsi na kolemou, nešťastná, plná nenávisti, neštěstí a toužila jsi po tom, aby to období už skončilo. Stalo se, je to už nějaká doba................. a z Tebe se stala nepříjemná ženská, která je sebestředná, rádoby sebevědomá a plánuje napsat knihu. S Tvými výrazy a literárním projevem tady jsi nejsem jissstá, zda dobře děláš. Piš-to jo, ale do šuplíku a loudit tady příběhy a dávat do knihy výpisky z diskuze- bože ženská-hop na zem.

děkuji za vzácné rady a průřez mou osobností. můj názor na toto viz. níže.

tady je to - až teda na mne - samá milá, příjemná, taktní a osvícená žena:lol::lol::lol:

juliana napsal(a):

tady je to - až teda na mne - samá milá, příjemná, taktní a osvícená žena:lol::lol::lol:

možná by ses měla zamyslet...

rudolf napsal(a):

juliano- četla a sledovala jsem kdysi Tvůj příběh. Byla jsi na kolemou, nešťastná, plná nenávisti, neštěstí a toužila jsi po tom, aby to období už skončilo. Stalo se, je to už nějaká doba................. a z Tebe se stala nepříjemná ženská, která je sebestředná, rádoby sebevědomá a plánuje napsat knihu. S Tvými výrazy a literárním projevem tady jsi nejsem jissstá, zda dobře děláš. Piš-to jo, ale do šuplíku a loudit tady příběhy a dávat do knihy výpisky z diskuze- bože ženská-hop na zem.

jo a vzpomínám si na tebe když jsem byla na kolenou - nepomáhala si ani náhodou, už vůbec neutěšovala - už tenkrát si mi dávala sodu. dost hustě. jsi dárek pro ty, co hledají pomoc - vlastně už ne, sem už nevlezou.

aprill napsal(a):

juliana napsal(a):

tady je to - až teda na mne - samá milá, příjemná, taktní a osvícená žena:lol::lol::lol:

možná by ses měla zamyslet...

také si to o tobě myslím - pak možná přestaneš ubližovat a ponižovat

holky pište do SP - já na ty jedubaby a jedudědka už nemám náladu.

Axi napsal(a):

Daphné napsal(a):

Nemusím, naštěstí, dát na to, co píšeš výše (opravdu pozoruhodný rozbor :)), aby bylo po tvém a byl klid. Vážím si ale svého času natolik, abych ho už nemarnila tady, takže mizím. Případné jedovatosti a ironii si ušetři, ano?

To je ale chyba. Zvláště nyní, o vánocích, je naší svatou křesťanskou povinností člověka, kterému takhle ošklivě vyhřezne ego, utěšit a ukázat mu správnou cestu. :grater::lol:

Tak dobrá, nezapálím si za trest po obědě cigárko.....ale neplačte, můžete si za to sami :)

Daphné, možná jsem mimo cíl, některým se možná zdá, že napadám holky, co to momentálně nezvládají, nedořešily, ale já jenom vyjádřila názor na to, jaké my holky děláme chyby. A to proto, abychom si je uvědomily a nasměrovaly se nějakým zádoucím pro nás vítanějším směrem. Ty chyby děláme všechny a žádná nechceme být sama. Co si budeme povídat. Váháme, přemýšlíme, říkáme si, měla jsem, mohla jsem, dedukujeme, co by kdyby, atd. Každá máme svůj příběh, každá volíme jiný postup, jinou cestu, ale všechny jsme rozvodem nešťastné, nějakým způsobem poznamenané, i když jsme ho třeba i iniciovaly samy. Když už to nešlo jinak.
Juliáno, v tom, co bylo, se nechci, nebudu hrabat. Bylo to ošklivé a je to za mnou. Je to stejné, jako kdybys po někom chtěla, aby Ti vyprávěl věci ze svého hlubokého soukromí. Jsou místa, kam druhé nepouštíme. Leccos ani neřekneme členům rodiny. A teď bychom to tu měly propírat před veřejností, byť v uzavřenější společnosti? Myslím, že to nemá moc smysl, ani se zabývat tím, to sepisovat. je dost psychologickýcjh knížek, které nastiňují situace, vedoucí ke konci manželství. Třeba, pokud potřebuješ detaily o soukromí lidí, by ses uplatnila někde v nějaké redakci. Já za sebe nemám zájem poskytovat informace o věcech, které jsou mé soukromí a jsou už za mnou. Až tak naivní člověk být nemůže, aby si myslel, že mu jeden vztah vydrží celý život, žejo. A řekla bych, že ty mladší holky v tomhle mají daleko víc jasno, než my, starší generace. Ty si tohle uvědomují, ještě než jim vztah asi začne. A mají víc zkušenotí, než jsme mívaly my v jejich věku. A na rozdíl od nás si nenechají nic líbit.

kalupinka napsal(a):

Daphné, možná jsem mimo cíl, některým se možná zdá, že napadám holky, co to momentálně nezvládají, nedořešily, ale já jenom vyjádřila názor na to, jaké my holky děláme chyby. A to proto, abychom si je uvědomily a nasměrovaly se nějakým zádoucím pro nás vítanějším směrem. Ty chyby děláme všechny a žádná nechceme být sama. Co si budeme povídat. Váháme, přemýšlíme, říkáme si, měla jsem, mohla jsem, dedukujeme, co by kdyby, atd. Každá máme svůj příběh, každá volíme jiný postup, jinou cestu, ale všechny jsme rozvodem nešťastné, nějakým způsobem poznamenané, i když jsme ho třeba i iniciovaly samy. Když už to nešlo jinak.
Juliáno, v tom, co bylo, se nechci, nebudu hrabat. Bylo to ošklivé a je to za mnou. Je to stejné, jako kdybys po někom chtěla, aby Ti vyprávěl věci ze svého hlubokého soukromí. Jsou místa, kam druhé nepouštíme. Leccos ani neřekneme členům rodiny. A teď bychom to tu měly propírat před veřejností, byť v uzavřenější společnosti? Myslím, že to nemá moc smysl, ani se zabývat tím, to sepisovat. je dost psychologickýcjh knížek, které nastiňují situace, vedoucí ke konci manželství. Třeba, pokud potřebuješ detaily o soukromí lidí, by ses uplatnila někde v nějaké redakci. Já za sebe nemám zájem poskytovat informace o věcech, které jsou mé soukromí a jsou už za mnou. Až tak naivní člověk být nemůže, aby si myslel, že mu jeden vztah vydrží celý život, žejo. A řekla bych, že ty mladší holky v tomhle mají daleko víc jasno, než my, starší generace. Ty si tohle uvědomují, ještě než jim vztah asi začne. A mají víc zkušenotí, než jsme mívaly my v jejich věku. A na rozdíl od nás si nenechají nic líbit.

kalupinko - moc hezky napsané.
vyprávět příběh - jen ten, kdo chce
nepotřebuji detaily ze soukromí - jsou jen jeden z kamínků mozaiky kterou tvořím.
hele - já byla tak naivní a myslela jsem si, že je to "až dokud nás smrt nerozdělí". nojo no. teď mám zase problém brát to trochu vážně, furt chci mít jednu nohu volnou:D

juliana šípová- tak jsem se nezmýlila- no a jinak to nebyla vzácná rada- to bylo  zhodnocení toho, co se z Tebe stalo. Fakt-hele to sebevědomí prodávají kde- no ale Ty jsi byla někde ve výprodeji. Jsi trapná stárnoucí opuštěná ženská, která žije na nějakým obláčku- tak bacha na bouřku Ty spisovatelko. Jinak sodu jsem Ti dávala jen proto, že těch konejšení jsi dostávala dost.

rudolf napsal(a):

juliana šípová- tak jsem se nezmýlila- no a jinak to nebyla vzácná rada- to bylo  zhodnocení toho, co se z Tebe stalo. Fakt-hele to sebevědomí prodávají kde- no ale Ty jsi byla někde ve výprodeji. Jsi trapná stárnoucí opuštěná ženská, která žije na nějakým obláčku- tak bacha na bouřku Ty spisovatelko. Jinak sodu jsem Ti dávala jen proto, že těch konejšení jsi dostávala dost.

Bylo to nutné, takový rýpanec?

lea64 napsal(a):

rudolf napsal(a):

juliana šípová- tak jsem se nezmýlila- no a jinak to nebyla vzácná rada- to bylo  zhodnocení toho, co se z Tebe stalo. Fakt-hele to sebevědomí prodávají kde- no ale Ty jsi byla někde ve výprodeji. Jsi trapná stárnoucí opuštěná ženská, která žije na nějakým obláčku- tak bacha na bouřku Ty spisovatelko. Jinak sodu jsem Ti dávala jen proto, že těch konejšení jsi dostávala dost.

Bylo to nutné, takový rýpanec?

nech ji. tohle ní vypovídá dost. ulevuje si - běžný jev u určitého typu lidí. k tomu není co dodat.
tady ta diskuse je docela slušná sociologická sonda. smutná ovšem.

rudolf napsal(a):

juliana šípová- tak jsem se nezmýlila- no a jinak to nebyla vzácná rada- to bylo  zhodnocení toho, co se z Tebe stalo. Fakt-hele to sebevědomí prodávají kde- no ale Ty jsi byla někde ve výprodeji. Jsi trapná stárnoucí opuštěná ženská, která žije na nějakým obláčku- tak bacha na bouřku Ty spisovatelko. Jinak sodu jsem Ti dávala jen proto, že těch konejšení jsi dostávala dost.

:supr::supr::supr:

Juliana šípová- ale to je normální jev diskuzí- když Ti někdo nedává za pravdu, tak má problém a ulevuje si.  V pohodě- plkej si tu nesmysli, masíruj si sebevědomí. A až budeš v pořádku, přečti si vše znovu. Myslíš že všichni jsou tu s problémem  - že Tě nelitují a nemažou med kolem úst.

Soucítění a mazání medu kolem kuhy jsou naprosto rozdílné kvalifikace.To je, jako by jsi míchala barvy a vůně.

Proč potřebuješ do někoho, kdo se se svěří se svým problémem do něho kopnout, jen z toho důvodu, že ho ostatní litují? Je to závist nebo vrozená surovost?

rudolf napsal(a):

Juliana šípová- ale to je normální jev diskuzí- když Ti někdo nedává za pravdu, tak má problém a ulevuje si.  V pohodě- plkej si tu nesmysli, masíruj si sebevědomí. A až budeš v pořádku, přečti si vše znovu. Myslíš že všichni jsou tu s problémem  - že Tě nelitují a nemažou med kolem úst.

ámen: :lol:

šestka napsal(a):

Soucítění a mazání medu kolem kuhy jsou naprosto rozdílné kvalifikace.To je, jako by jsi míchala barvy a vůně.

to nepochopí. nezná termín soucit a empatie

šestka napsal(a):

Proč potřebuješ do někoho, kdo se se svěří se svým problémem do něho kopnout, jen z toho důvodu, že ho ostatní litují? Je to závist nebo vrozená surovost?

také jsem si říkala co ji k tomu vede. je to dost za hranicí. kdo je šťastný, ten tohle nedělá.

Asi jste nečetly - že Šestko -minulou diskuzi juliany.  To nemění nic na mém názoru, že ze sebe dělá někoho, co není a je nepříjemná na všechny, kdo jí oponují. No jo-soucit, empatie - k čemu to bylo Tobě???  Tu moji neřešte.

Já vím, že je juliana jiná, než byla. A mám z toho radost, že se dokázala postavit, neskučet, jednat, žít, plánovat co dál se životem apod. A už se mi mnohokrát v životě stalo, že jsem někoho podceńovala např ve škole, já premiant, on taktak prolézající, a po několika letech jsem zírala, co v životě dosáhl.Takže už nikdy dopředu nikoho nepodceňuji. Jak např helena se vysmívá, že si musí najít korektora, tak si ho najde, na tom zrození knihy přece nestojí.Mám radost, když se někomu daří, je to pro mě inspirace, protože sama mám tendenci se dívat na sebe negativně.A pokud se chlubí dopředu a pak si nabije nos, tak je to zase jen a jen její věc. A budu ráda, když o tom napíše.

Kely napsal(a):

aprill napsal(a):

Kely napsal(a):

:D šetko, tohohle se neboj, Juliino podnikání je v pohodě a klienti se tam mají jako v bavlnce. Vím to, protože tam jsem u ní často.

:supr: :supr: :supr:
už vidím reklamu: dejte k nám našeho staříka, my se o jeho peníze postaráme  :godlike::godlike::godlike:

april jsem moc ráda, že Juli její podnikání přeješ :reta: To víš, každý svého štěstí strůjcem. A Juli je moc šikovná, empatická a má silné sociální cítění, tak se jí daří. Reklamu opravdu nepotřebuje, protože má plno na dalších pár let. To je myslím ta nejlepší reklama, jaká může být :godlike: Mimo jiné pracuje i jako dobrovolnice v jiných soc. zařízeních a její práce je velmi ceněna. Píšu to tady já proto, protože ona je velice skromný člověk a tímto se nechlubí.
Ale to jsme odbočili od tématu nevěrných lidí co rozbijí rodinu a připadá jim to naprosto normální. Toto vlákno by se mělo zabývat těmito zrůdnostmi.

Niežeby to bolo niečo radostné - ale žiť s niekým bez lásky, len zo zvyku alebo preto, že mám z toho výhody - to NIE JE zrúdné? Radšej budem, ak ma niekto taký opustí (ale mal by sa postarať teda o deti - s tými sa nedá rozviesť tak ľahko...) a ja dostanem šancu na niekoho lepšieho, na lepší vzťah.

juliana napsal(a):

a nevhrabaná se budu cítit už do smrti asi (no výstižněji smutná, ale srovnaná) - ale ne z toho druhomízáka (to byl nakonec dar, nemusím ho do smrti živit), ale z toho, že mi "zemřela " rodina, která byla pro mne vším a druhá už se mi "nenarodí" - jen bude max. přítel + rodina synova. no jo, poslala jsem lenocha do práce:dumbom:

keď niečo umrie, zároveň to urobí miesto pre niečo nové - a je len na tebe, ako to "nové" bude vyzerať...

Judyna napsal(a):

šestka napsal(a):

Myslím, že mu nikdy kafe neuděláš. Ona ta jizva po kudle do zad bude bolet do smti, sice méně a méně, ale budeš ji cítit stále.I kdyby nebolela, mozek nikdy nezapomene, že to bylo nezasloužené a nespravedlivé. Kdyby po odchodu projevil alespoň trochu lítosti a slušnosti, tak snad, ale takhle ne.

Omlouvám se, že tady plevelím - pochopila jsem, že Juliana od nás chce příběhy do své knihy - ale na toto vytučnělé musím reagovat: není tomu tak. Tedy nutně ne u všech.

Ja som bývalému ZA SEBA v podstate vďačná. Vďaka nášmu rozchodu som zažila veci, ktoré by som s ním určite nemala šancu zažiť, vrátane terajších koníčkov, asi ja práce, pobytu v zahraničí - a niekoľkých (dvoch-troch?) úžasných vzťahov. Boli aj negatíva - ale ani tie by som za vzťahu s ním nezažila... ;) Po rozchode som bola ako zombie a on žiaril, teraz v lete som sa s ním zhodou okolností zišla - a dosť sa to otočilo. (A ešte sa to možno x-krát otočí...) Skrátka: každý chvíľku ťahá pílku. :jojo: Keby sme mali vtedy dokonalý vzťah, asi by mi to oblo viac ľúto, ale my sme už hovorili rozchode, len sme to nezvládli. Akurát je mi ľúto jeho syna,  sním ten rozchod zamával dokonale. :/ Ale ja som bola 30 rovných, takže asi do tvojej ankety nezapadám.

Selima napsal(a):

Kely napsal(a):

aprill napsal(a):

:supr: :supr: :supr:
už vidím reklamu: dejte k nám našeho staříka, my se o jeho peníze postaráme  :godlike::godlike::godlike:

april jsem moc ráda, že Juli její podnikání přeješ :reta: To víš, každý svého štěstí strůjcem. A Juli je moc šikovná, empatická a má silné sociální cítění, tak se jí daří. Reklamu opravdu nepotřebuje, protože má plno na dalších pár let. To je myslím ta nejlepší reklama, jaká může být :godlike: Mimo jiné pracuje i jako dobrovolnice v jiných soc. zařízeních a její práce je velmi ceněna. Píšu to tady já proto, protože ona je velice skromný člověk a tímto se nechlubí.
Ale to jsme odbočili od tématu nevěrných lidí co rozbijí rodinu a připadá jim to naprosto normální. Toto vlákno by se mělo zabývat těmito zrůdnostmi.

Niežeby to bolo niečo radostné - ale žiť s niekým bez lásky, len zo zvyku alebo preto, že mám z toho výhody - to NIE JE zrúdné? Radšej budem, ak ma niekto taký opustí (ale mal by sa postarať teda o deti - s tými sa nedá rozviesť tak ľahko...) a ja dostanem šancu na niekoho lepšieho, na lepší vzťah.

:supr:

šestka napsal(a):

Já vím, že je juliana jiná, než byla. A mám z toho radost, že se dokázala postavit, neskučet, jednat, žít, plánovat co dál se životem apod. A už se mi mnohokrát v životě stalo, že jsem někoho podceńovala např ve škole, já premiant, on taktak prolézající, a po několika letech jsem zírala, co v životě dosáhl.Takže už nikdy dopředu nikoho nepodceňuji. Jak např helena se vysmívá, že si musí najít korektora, tak si ho najde, na tom zrození knihy přece nestojí.Mám radost, když se někomu daří, je to pro mě inspirace, protože sama mám tendenci se dívat na sebe negativně.A pokud se chlubí dopředu a pak si nabije nos, tak je to zase jen a jen její věc. A budu ráda, když o tom napíše.

děkuji. jsi odvážná toto tady napsat. no - já se postavila až po několika pokusech a trvalo mi to dlouho - a upadnout znova můžu kdykoliv, s tím se musí počítat. knihou se nechlubím, není zatím čím, jen sbírám materiál. představ si, že snad ten nejzajímavější mám z prostředí bezdomovců. snad to dokážu. a i kdyby ne, no a co! dopíšu ji v domově důchodců.
jinak již jsem psala, že nejsem češka - tak proto nepíšu tak perfektně

Selima napsal(a):

Judyna napsal(a):

šestka napsal(a):

Myslím, že mu nikdy kafe neuděláš. Ona ta jizva po kudle do zad bude bolet do smti, sice méně a méně, ale budeš ji cítit stále.I kdyby nebolela, mozek nikdy nezapomene, že to bylo nezasloužené a nespravedlivé. Kdyby po odchodu projevil alespoň trochu lítosti a slušnosti, tak snad, ale takhle ne.

Omlouvám se, že tady plevelím - pochopila jsem, že Juliana od nás chce příběhy do své knihy - ale na toto vytučnělé musím reagovat: není tomu tak. Tedy nutně ne u všech.

Ja som bývalému ZA SEBA v podstate vďačná. Vďaka nášmu rozchodu som zažila veci, ktoré by som s ním určite nemala šancu zažiť, vrátane terajších koníčkov, asi ja práce, pobytu v zahraničí - a niekoľkých (dvoch-troch?) úžasných vzťahov. Boli aj negatíva - ale ani tie by som za vzťahu s ním nezažila... ;) Po rozchode som bola ako zombie a on žiaril, teraz v lete som sa s ním zhodou okolností zišla - a dosť sa to otočilo. (A ešte sa to možno x-krát otočí...) Skrátka: každý chvíľku ťahá pílku. :jojo: Keby sme mali vtedy dokonalý vzťah, asi by mi to oblo viac ľúto, ale my sme už hovorili rozchode, len sme to nezvládli. Akurát je mi ľúto jeho syna,  sním ten rozchod zamával dokonale. :/ Ale ja som bola 30 rovných, takže asi do tvojej ankety nezapadám.

tak to tedy nevadí. a napsala jsi to teda úžasně!!!! tak to je. děkuji.

Selima napsal(a):

Kely napsal(a):

aprill napsal(a):

:supr: :supr: :supr:
už vidím reklamu: dejte k nám našeho staříka, my se o jeho peníze postaráme  :godlike::godlike::godlike:

april jsem moc ráda, že Juli její podnikání přeješ :reta: To víš, každý svého štěstí strůjcem. A Juli je moc šikovná, empatická a má silné sociální cítění, tak se jí daří. Reklamu opravdu nepotřebuje, protože má plno na dalších pár let. To je myslím ta nejlepší reklama, jaká může být :godlike: Mimo jiné pracuje i jako dobrovolnice v jiných soc. zařízeních a její práce je velmi ceněna. Píšu to tady já proto, protože ona je velice skromný člověk a tímto se nechlubí.
Ale to jsme odbočili od tématu nevěrných lidí co rozbijí rodinu a připadá jim to naprosto normální. Toto vlákno by se mělo zabývat těmito zrůdnostmi.

Niežeby to bolo niečo radostné - ale žiť s niekým bez lásky, len zo zvyku alebo preto, že mám z toho výhody - to NIE JE zrúdné? Radšej budem, ak ma niekto taký opustí (ale mal by sa postarať teda o deti - s tými sa nedá rozviesť tak ľahko...) a ja dostanem šancu na niekoho lepšieho, na lepší vzťah.

to máš pravdu, ale když se manžel po 20 letech bláznivě zamiluje, opustí do měsíce rodinu, manželce řekne ať se co nejdřív vystěhuje a nedá jí nic, je to dům po jeho rodičích, co na tom že celé manželství cpali všechny prachy do baráku oba. no  a po roce a půl smutně píše své čtyřleté dceři (která tráví první vánoce již s novým tatínkem a novou sestřičkou - protože toho zas takto opustila maminka s okouzlujícím číšníkem) že se na ní moc těší, že je mu u stromečku smutno, už není s tou úžasnou láskou která dala nový směr jeho životu ???!!! je smutný, zestárl a exmanželka mi říká: co bych za to dala, aby se to nestalo. protože zpět - to už nejde.

např helena se vysmívá, že si musí najít korektora
Jsi dobrá, když z pouhýho konstatování faktu vyčteš, co čím chtěl básník říci... nebo že by se to šiklo jako klacek?

když se manžel po 20 letech bláznivě zamiluje... toho zas takto opustila maminka s okouzlujícím číšníkem
Vždycky si říkám, že by nebylo od věci slyššet i tu druhou - "ošklivou"  stranu.

Klidně teď ,,básníku" můžeš napsat, cos tím chtěl říci. To je zajímavé, že všichni pochopili, cos tím chtěla říci a ty teď zbaběle od svého básnického vyjádření ustupuješ. Prosím tě, to se tak jedovatě bavíš i se svými přáteli, každého chytáš za slovíčko? Neznám nikoho, kdy by pitval vyřčená slova s tvou důkladností.

všichni pochopili, cos tím chtěla říci
Viď? I ta, který to bylo určený...

To bys ale potřebovala dobrýho korektora...
"to asi jo heli. ale ta kniha bude ještě dlouho zrát."

(viz juliana #21 22. 12. 2014 13:27)

helena napsal(a):

všichni pochopili, cos tím chtěla říci
Viď? I ta, který to bylo určený... http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png

To bys ale potřebovala dobrýho korektora...
"to asi jo heli. ale ta kniha bude ještě dlouho zrát."

(viz juliana #21 22. 12. 2014 13:27)

no. já právě  ne. mě to došlo až když jste to rozjely ve svém stylu.

šestka napsal(a):

Klidně teď ,,básníku" můžeš napsat, cos tím chtěl říci. To je zajímavé, že všichni pochopili, cos tím chtěla říci a ty teď zbaběle od svého básnického vyjádření ustupuješ. Prosím tě, to se tak jedovatě bavíš i se svými přáteli, každého chytáš za slovíčko? Neznám nikoho, kdy by pitval vyřčená slova s tvou důkladností.

šestko - jsou ukryté v anonymitě internetu - proto se tak chovají. takto si ulevují. tohle ve skutečnosti nejde - je to za hranicí tzv. nepsaných pravidel. jsou to takové pohádkové jedubaby. ve skutečnosti jsou jako jed - pardon, med.:lol:

juliana napsal(a):

šestka napsal(a):

Klidně teď ,,básníku" můžeš napsat, cos tím chtěl říci. To je zajímavé, že všichni pochopili, cos tím chtěla říci a ty teď zbaběle od svého básnického vyjádření ustupuješ. Prosím tě, to se tak jedovatě bavíš i se svými přáteli, každého chytáš za slovíčko? Neznám nikoho, kdy by pitval vyřčená slova s tvou důkladností.

šestko - jsou ukryté v anonymitě internetu - proto se tak chovají. takto si ulevují. tohle ve skutečnosti nejde - je to za hranicí tzv. nepsaných pravidel. jsou to takové pohádkové jedubaby. ve skutečnosti jsou jako jed - pardon, med.:lol:

jak označíš sama sebe?

aprill napsal(a):

juliana napsal(a):

šestka napsal(a):

Klidně teď ,,básníku" můžeš napsat, cos tím chtěl říci. To je zajímavé, že všichni pochopili, cos tím chtěla říci a ty teď zbaběle od svého básnického vyjádření ustupuješ. Prosím tě, to se tak jedovatě bavíš i se svými přáteli, každého chytáš za slovíčko? Neznám nikoho, kdy by pitval vyřčená slova s tvou důkladností.

šestko - jsou ukryté v anonymitě internetu - proto se tak chovají. takto si ulevují. tohle ve skutečnosti nejde - je to za hranicí tzv. nepsaných pravidel. jsou to takové pohádkové jedubaby. ve skutečnosti jsou jako jed - pardon, med.:lol:

jak označíš sama sebe?

ty nezklameš nikdy.:lol:

Aprill - také čekám, co to bude.

juliana napsal(a):

Selima napsal(a):

Kely napsal(a):

april jsem moc ráda, že Juli její podnikání přeješ :reta: To víš, každý svého štěstí strůjcem. A Juli je moc šikovná, empatická a má silné sociální cítění, tak se jí daří. Reklamu opravdu nepotřebuje, protože má plno na dalších pár let. To je myslím ta nejlepší reklama, jaká může být :godlike: Mimo jiné pracuje i jako dobrovolnice v jiných soc. zařízeních a její práce je velmi ceněna. Píšu to tady já proto, protože ona je velice skromný člověk a tímto se nechlubí.
Ale to jsme odbočili od tématu nevěrných lidí co rozbijí rodinu a připadá jim to naprosto normální. Toto vlákno by se mělo zabývat těmito zrůdnostmi.

Niežeby to bolo niečo radostné - ale žiť s niekým bez lásky, len zo zvyku alebo preto, že mám z toho výhody - to NIE JE zrúdné? Radšej budem, ak ma niekto taký opustí (ale mal by sa postarať teda o deti - s tými sa nedá rozviesť tak ľahko...) a ja dostanem šancu na niekoho lepšieho, na lepší vzťah.

to máš pravdu, ale když se manžel po 20 letech bláznivě zamiluje, opustí do měsíce rodinu, manželce řekne ať se co nejdřív vystěhuje a nedá jí nic, je to dům po jeho rodičích, co na tom že celé manželství cpali všechny prachy do baráku oba. no  a po roce a půl smutně píše své čtyřleté dceři (která tráví první vánoce již s novým tatínkem a novou sestřičkou - protože toho zas takto opustila maminka s okouzlujícím číšníkem) že se na ní moc těší, že je mu u stromečku smutno, už není s tou úžasnou láskou která dala nový směr jeho životu ???!!! je smutný, zestárl a exmanželka mi říká: co bych za to dala, aby se to nestalo. protože zpět - to už nejde.

Je to tak. Já jsem díky tomu, že on rozbil Fungující rodinu na padrť, poznala mnohem, mnohem lepšího chlapa, než je on. Skoro exmanžel, ať si teď svojí samotu vypije do dna. Přeji mu jen to špatné. Vůbec ne kvůli mě, on už je pro mě cizí a je to dávno za mnou, protože jsem zamilovaná. Je to kvůli malé, které zničil rodinu..bezdůvodně, jen proto, že ho chytla druhá míza. Třeba to malou do budoucna nijak nepoznamená. Pokud ano, ať on skončí co nejhůře.

helena napsal(a):

např helena se vysmívá, že si musí najít korektora
Jsi dobrá, když z pouhýho konstatování faktu vyčteš, co čím chtěl básník říci... nebo že by se to šiklo jako klacek? http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

když se manžel po 20 letech bláznivě zamiluje... toho zas takto opustila maminka s okouzlujícím číšníkem
Vždycky si říkám, že by nebylo od věci slyššet i tu druhou - "ošklivou"  stranu.

Druhá špatná strana, byla velmi nešťastná. Proto si pořídila se svojí okoukanou manželkou malé dítě :dumbom:

Kely napsal(a):

juliana napsal(a):

Selima napsal(a):

Niežeby to bolo niečo radostné - ale žiť s niekým bez lásky, len zo zvyku alebo preto, že mám z toho výhody - to NIE JE zrúdné? Radšej budem, ak ma niekto taký opustí (ale mal by sa postarať teda o deti - s tými sa nedá rozviesť tak ľahko...) a ja dostanem šancu na niekoho lepšieho, na lepší vzťah.

to máš pravdu, ale když se manžel po 20 letech bláznivě zamiluje, opustí do měsíce rodinu, manželce řekne ať se co nejdřív vystěhuje a nedá jí nic, je to dům po jeho rodičích, co na tom že celé manželství cpali všechny prachy do baráku oba. no  a po roce a půl smutně píše své čtyřleté dceři (která tráví první vánoce již s novým tatínkem a novou sestřičkou - protože toho zas takto opustila maminka s okouzlujícím číšníkem) že se na ní moc těší, že je mu u stromečku smutno, už není s tou úžasnou láskou která dala nový směr jeho životu ???!!! je smutný, zestárl a exmanželka mi říká: co bych za to dala, aby se to nestalo. protože zpět - to už nejde.

Je to tak. Já jsem díky tomu, že on rozbil Fungující rodinu na padrť, poznala mnohem, mnohem lepšího chlapa, než je on. Skoro exmanžel, ať si teď svojí samotu vypije do dna. Přeji mu jen to špatné. Vůbec ne kvůli mě, on už je pro mě cizí a je to dávno za mnou, protože jsem zamilovaná. Je to kvůli malé, které zničil rodinu..bezdůvodně, jen proto, že ho chytla druhá míza. Třeba to malou do budoucna nijak nepoznamená. Pokud ano, ať on skončí co nejhůře.

přej  a bude ti přáno.... aby ses nedivila :kapitulation:

aprill napsal(a):

Kely napsal(a):

juliana napsal(a):

to máš pravdu, ale když se manžel po 20 letech bláznivě zamiluje, opustí do měsíce rodinu, manželce řekne ať se co nejdřív vystěhuje a nedá jí nic, je to dům po jeho rodičích, co na tom že celé manželství cpali všechny prachy do baráku oba. no  a po roce a půl smutně píše své čtyřleté dceři (která tráví první vánoce již s novým tatínkem a novou sestřičkou - protože toho zas takto opustila maminka s okouzlujícím číšníkem) že se na ní moc těší, že je mu u stromečku smutno, už není s tou úžasnou láskou která dala nový směr jeho životu ???!!! je smutný, zestárl a exmanželka mi říká: co bych za to dala, aby se to nestalo. protože zpět - to už nejde.

Je to tak. Já jsem díky tomu, že on rozbil Fungující rodinu na padrť, poznala mnohem, mnohem lepšího chlapa, než je on. Skoro exmanžel, ať si teď svojí samotu vypije do dna. Přeji mu jen to špatné. Vůbec ne kvůli mě, on už je pro mě cizí a je to dávno za mnou, protože jsem zamilovaná. Je to kvůli malé, které zničil rodinu..bezdůvodně, jen proto, že ho chytla druhá míza. Třeba to malou do budoucna nijak nepoznamená. Pokud ano, ať on skončí co nejhůře.

přej  a bude ti přáno.... aby ses nedivila :kapitulation:

Čemu bych se měla divit? Abych nebyla potrestána za to, že mu přeji jen to špatné? Za co, nebo proč bych mu měla přát jen to dobré? Zachoval se hrozně, nestačilo mu rozbít rodinu. Vyhazoval mě na mateřské z domu, bezcitně bez ohledu na malou atd. atd. Karta se otočila, neb boží mlýny melou spravedlivě. Mě se začíná dařit. On upadá tam, kam upadnout měl. Každý je svého štěstí strůjcem.

Kely napsal(a):

Čemu bych se měla divit? Abych nebyla potrestána za to, že mu přeji jen to špatné? Za co, nebo proč bych mu měla přát jen to dobré? Zachoval se hrozně, nestačilo mu rozbít rodinu. Vyhazoval mě na mateřské z domu, bezcitně bez ohledu na malou atd. atd. Karta se otočila, neb boží mlýny melou spravedlivě. Mě se začíná dařit. On upadá tam, kam upadnout měl. Každý je svého štěstí strůjcem.

To je moc fajn, Kely, že se ti začíná dařit. Podle toho, co píšeš, se tvůj manžel zachoval mimořádně hnusně. Zvlášť pobuřující je jeho chování k malé dceři. Je velmi smutné, když se otcové "zříkají" svých dětí. Přesto si myslím, že bys mu nemusela přát jen špatné, kálíš tím do vlastního hnízda - ať chceš nebo nechceš, bývalý manžel JE biologickým otcem tvé dcery, přeješ-li mu jen špatné, přeješ to i, jako krvi jeho krve, jí. Poškozuješ tím i ji. Určitě ti to příjde nespravedlivé, ale takhle to prostě je. Co mu nic nepřát? Co zkusit se na něj vykašlat?

Mrzí mě, že se to tady zvrtlo v napadání a osočování - přemýšlela jsem o tématu. Věkově se mě týká - je mi 50+. Myslím, že tato věková kategorie se skutečně liší od ostatních, jak správně psala Juliana, manželky jsou už v postproduktivním věku a zaniká jedna ze základních rolí manželství - přivádění potomků na svět. Často už ani není nutné starat se o ně a živit je. Postě zmizí snad nejdůležitější náplň vztahu.
Žena v případném příštím vztahu, na rozdíl od muže nemůže už nabídnout jednu velmi důležitou věc - možnost společného potomka. Co to znamená?
Ženy přes 50 po rozpadu/rozvodu také řeší přednostně úplně jiné věci, než mladší kategorie. Jejich dospělé děti jsou v jiné situaci, v jiném vztahu k oběma rodičům, než ty mladší. 
Pokud manžel takovou ženu (mě, přespadesátnici) opustí, proč? Ty důvody nejsou úplně stejné, jako u 20+, 30+, 40+.
Bylo by zajímavé tuto kategorii nechat věkově omezenou. Je fajn, že v každém věku žena nachází po opuštění partnerem partnera podstatně lepšího, je to jistě útěšné a třeba. Je ale pro 50+ třeba hledat partnera? Mají na něj čas a trpělivost?
Pokud ano, nezmění se výčet optimálních vlastností u partnera?
A jinak: pokud bude Juliana psát knihu, korektora samozřejmě potřebovat bude. To není nic proti ní. Jazykoví korektoři jsou takřka všude, a tam kde nejsou, je to zatraceně vidět. A to, že helena bazíruje na zdánlivých "prkotinách", na tom také nevidím nic špatného - řeč souvisí s myšlením, buďme tedy rády, že ji máme, a máme takhle možnost na svém myšlení, a tím i na sobě, pracovat - je tu na místě přísloví: Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu.

Za co, nebo proč bych mu měla přát jen to dobré?
"Jako i my odpouštíme našim viníkům"... zvláště když víš, že "boží mlýny melou spravedlivě".
Je dobré umět rozlišovat mezi trestem a pomstou...

Kely napsal(a):

helena napsal(a):

např helena se vysmívá, že si musí najít korektora
Jsi dobrá, když z pouhýho konstatování faktu vyčteš, co čím chtěl básník říci... nebo že by se to šiklo jako klacek? http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

když se manžel po 20 letech bláznivě zamiluje... toho zas takto opustila maminka s okouzlujícím číšníkem
Vždycky si říkám, že by nebylo od věci slyššet i tu druhou - "ošklivou"  stranu.

Druhá špatná strana, byla velmi nešťastná. Proto si pořídila se svojí okoukanou manželkou malé dítě :dumbom:

Helena psala o slyšení druhé strany, ne o tom, co si první strana myslí o pohnutkách té druhé. ;)

Kely napsal(a):

aprill napsal(a):

Kely napsal(a):

Je to tak. Já jsem díky tomu, že on rozbil Fungující rodinu na padrť, poznala mnohem, mnohem lepšího chlapa, než je on. Skoro exmanžel, ať si teď svojí samotu vypije do dna. Přeji mu jen to špatné. Vůbec ne kvůli mě, on už je pro mě cizí a je to dávno za mnou, protože jsem zamilovaná. Je to kvůli malé, které zničil rodinu..bezdůvodně, jen proto, že ho chytla druhá míza. Třeba to malou do budoucna nijak nepoznamená. Pokud ano, ať on skončí co nejhůře.

přej  a bude ti přáno.... aby ses nedivila :kapitulation:

Čemu bych se měla divit? Abych nebyla potrestána za to, že mu přeji jen to špatné? Za co, nebo proč bych mu měla přát jen to dobré? Zachoval se hrozně, nestačilo mu rozbít rodinu. Vyhazoval mě na mateřské z domu, bezcitně bez ohledu na malou atd. atd. Karta se otočila, neb boží mlýny melou spravedlivě. Mě se začíná dařit. On upadá tam, kam upadnout měl. Každý je svého štěstí strůjcem.

Jednou, až pochopíš, že odpuštění není nejdůležitější pro toho, komu je odpuštěno, ale právě pro toho KDO ODPOUŠTÍ, pak se ti hodně uleví a bude se ti líp žít.

Přání "všeho nejhoršího" se obvykle spolehlivě vracívá tam, odkud bylo vypuštěno.

K omezení kategorie, jak píše Barča, na 50+ bych podotkla, že tady na babinetu je málo žen, které se rozvedly v 50+. Většina se nás rozvedla dříve.

Kely, až budeš doopravdy vyrovnaná, nebudeš svému BM přát špatné věci.
I podle toho se pozná, jak daleko s vyrovnáním se už jsi. Ty jsi ještě krátce po rozchodu a poměrně brzy jdeš do nového vztahu, nemělas čas vyrovnat se s tím, být chvíli sama, dát sama sobě čas. Ty i tvůj nový přítel se zatím "jenom" zachrańujete, nejdete do nového vztahu s uzavřeným a vyrovnaným vztahem předchozím.
Jen čas ukáže, zda to bylo dobře anebo ne.

Kely napsal(a):

Je to tak. Já jsem díky tomu, že on rozbil Fungující rodinu na padrť, poznala mnohem, mnohem lepšího chlapa, než je on. Skoro exmanžel, ať si teď svojí samotu vypije do dna. Přeji mu jen to špatné. Vůbec ne kvůli mě, on už je pro mě cizí a je to dávno za mnou, protože jsem zamilovaná. Je to kvůli malé, které zničil rodinu..bezdůvodně, jen proto, že ho chytla druhá míza. Třeba to malou do budoucna nijak nepoznamená. Pokud ano, ať on skončí co nejhůře.

No právě. Dávno za tebou to není, protože ještě nejste asi ani rozvedeni. A není to za tebou, pouze sis to překryla zamilováním. Ne láskou. Zatím "jenom" zamilováním.
Já bych za sebe neřekla, jako říkáš ty - žes poznala lepšího chlapa. Znáš ho krátce. A už tady máš vlákno o problémech se sžíváním s dětmi...
Já jsem potkala jiného muže. Nevím, jestli lepšího nebo horšího, Ale určitě takového, se kterým vzájemně ladíme.
Myslím si, že měřítko pro lepší-horší muž neexistuje, stejně jako neexistuje lepší-horší žena. Jak se to měří? Kdo je pro někoho horší, přesto, že v době zamilovanosti byl ten lepší, může být lepší pro jiného. A kdo je nyní mnohem, mnohem lepší, může být už zítra nejhorší...
Podle mě je příhodnější  "měřítko" jestli spolu ladíme, jestli už mermomocí musíme něco měřit.

modrovous napsal(a):

Jednou, až pochopíš, že odpuštění není nejdůležitější pro toho, komu je odpuštěno, ale právě pro toho KDO ODPOUŠTÍ, pak se ti hodně uleví a bude se ti líp žít.

Přání "všeho nejhoršího" se obvykle spolehlivě vracívá tam, odkud bylo vypuštěno.

Ano, tak to je.

Eva. napsal(a):

K omezení kategorie, jak píše Barča, na 50+ bych podotkla, že tady na babinetu je málo žen, které se rozvedly v 50+. Většina se nás rozvedla dříve.

To je pravděpodobné, jde o to, co vlastně julianu zajímá. Nakonec, nemusí hledat jen tady (určitě existují weby pro seniorky ;)).

Tento rok jsem psala svuj zivotni pribeh do casopisu,upozornovala jsem redakci,ze slohove to moc dobre nebude,ze to neumim.Pribeh teda upravili,ale tak,ze pribeh,uz nevyjadroval to co mel,ze ja jsem v nem nepoznavala ze sveho zivota nic,az na par malych odstavecku.Uz to nedavalo zadny vyznam,byl to naprosto jiny pribeh.....
Nevedela jsem kdy to vytisknou a az po skoro pulce cteni pribehu jsem zjistila,ze je to vlastne muj pribeh.......

Takze tim chci rict,ze Sipova zadneho jazykovího korektora nepotrebuje je to prece ucitelka nebo reditelka a ta ma patricne vzdelani k tomu,ze kniha bude OK.A ne,aby to za ni delal nekdo jinej ktery to vsechno prevrati a zadny vyznam to mit nebude.

zadneho jazykovího korektora nepotrebuje
Celkem chápu, že podle tebe ne...
Ale jednak je rozdíl mezi úpravou textu, která "to vsechno prevrati" a korekcí gramatiky... jednak si myslím, že když už někdo investuje do knížky, očekává určitou úroveň.

eremuruss napsal(a):

Takze tim chci rict,ze Sipova zadneho jazykovího korektora nepotrebuje je to prece ucitelka nebo reditelka a ta ma patricne vzdelani k tomu,ze kniha bude OK.A ne,aby to za ni delal nekdo jinej ktery to vsechno prevrati a zadny vyznam to mit nebude.

Erem, ve tvém případě možná dali dohromady několik příběhů, čtenářům na tom přece nezáleží.
Korektura je důležitá, protože psaní článků, knížek, fejetonů a podobně má své zákonitosti....nejen gramatiku, interpunkci, slovní zásobu, ale také skladbu vět, aby měly hlavu a patu (a taky tělo, samozřejmě :)), aby dávaly smysl. To po formální stránce, tam může korektor věci upravit. Ta obsahová stránka už je na autorovi :), a tam se rozhoduje o kvalitě. Jako z každého tenisty nebude Lendl, tak ani z každého psavce nebude Čapek.

P.S. Divila by ses, co dokážou napsat (některé) učitelky. Být ředitelem také neznamená, že se všichni umějí správně písemně projevovat....bohužel.

Eva. napsal(a):

Kely, až budeš doopravdy vyrovnaná, nebudeš svému BM přát špatné věci.
I podle toho se pozná, jak daleko s vyrovnáním se už jsi. Ty jsi ještě krátce po rozchodu a poměrně brzy jdeš do nového vztahu, nemělas čas vyrovnat se s tím, být chvíli sama, dát sama sobě čas. Ty i tvůj nový přítel se zatím "jenom" zachrańujete, nejdete do nového vztahu s uzavřeným a vyrovnaným vztahem předchozím.
Jen čas ukáže, zda to bylo dobře anebo ne.

Špatně jsem to formulovala. Nepřeji mu to nejhorší, je mi už ukradený. Jen mu neodpustím. Proč bych měla? Že se mi tím uleví? ;) Možná se to i stalo a odpustila jsem mu, protože to je už pro mě cizí člověk. Opakuji co jsem tady už psala. Odpustit se dá třeba jedna věc, nebo i dvě, ale řada zrůdností, které napáchal okolo a poškozovali mojí dceru...proč jako odpouštět, to mi hlava nebere.

Eva. napsal(a):

Kely napsal(a):

Je to tak. Já jsem díky tomu, že on rozbil Fungující rodinu na padrť, poznala mnohem, mnohem lepšího chlapa, než je on. Skoro exmanžel, ať si teď svojí samotu vypije do dna. Přeji mu jen to špatné. Vůbec ne kvůli mě, on už je pro mě cizí a je to dávno za mnou, protože jsem zamilovaná. Je to kvůli malé, které zničil rodinu..bezdůvodně, jen proto, že ho chytla druhá míza. Třeba to malou do budoucna nijak nepoznamená. Pokud ano, ať on skončí co nejhůře.

No právě. Dávno za tebou to není, protože ještě nejste asi ani rozvedeni. A není to za tebou, pouze sis to překryla zamilováním. Ne láskou. Zatím "jenom" zamilováním.
Já bych za sebe neřekla, jako říkáš ty - žes poznala lepšího chlapa. Znáš ho krátce. A už tady máš vlákno o problémech se sžíváním s dětmi...
Já jsem potkala jiného muže. Nevím, jestli lepšího nebo horšího, Ale určitě takového, se kterým vzájemně ladíme.
Myslím si, že měřítko pro lepší-horší muž neexistuje, stejně jako neexistuje lepší-horší žena. Jak se to měří? Kdo je pro někoho horší, přesto, že v době zamilovanosti byl ten lepší, může být lepší pro jiného. A kdo je nyní mnohem, mnohem lepší, může být už zítra nejhorší...
Podle mě je příhodnější  "měřítko" jestli spolu ladíme, jestli už mermomocí musíme něco měřit.

Nic ničím nepřekrývám. To už mám za sebou v případě prvního mého přítele, ten byl jen náplast. Tohle už je láska. Po rozchodu teď budu dva roky. Nebyla jsem nikdy tak do nikoho zamilovaná, ani na začátku vztahu se svým manželem.
Je lepší v mnoha věcech, než on. A nemusíme to teď svalovat na moje růžové brýle. Jsou to prostě povahové vlastnosti, které on má vrozené a takový on je. Vidím na něm i chyby. I tak je v celkovém skore, lepší než muž, se kterým jsem žila 20 let. Jen jsem nevěděal, že lepší existují, protože jsem jen slepě žila pro rodinu. Z toho jsem si také odnesla ponaučení dámy ;)

Kely napsal(a):

Nic ničím nepřekrývám. To už mám za sebou v případě prvního mého přítele, ten byl jen náplast. Tohle už je láska. Po rozchodu teď budu dva roky. Nebyla jsem nikdy tak do nikoho zamilovaná, ani na začátku vztahu se svým manželem.
Je lepší v mnoha věcech, než on. A nemusíme to teď svalovat na moje růžové brýle. Jsou to prostě povahové vlastnosti, které on má vrozené a takový on je. Vidím na něm i chyby. I tak je v celkovém skore, lepší než muž, se kterým jsem žila 20 let. Jen jsem nevěděal, že lepší existují, protože jsem jen slepě žila pro rodinu. Z toho jsem si také odnesla ponaučení dámy ;)

Ještě na konci května 2013 jste s manželem normálně spolu žili...
Nikdy nepíšeš o své starší dceři... Jako by ani neexistovala...
Lžeš sama sobě? :offtopic:

Eva. napsal(a):

Kely napsal(a):

Nic ničím nepřekrývám. To už mám za sebou v případě prvního mého přítele, ten byl jen náplast. Tohle už je láska. Po rozchodu teď budu dva roky. Nebyla jsem nikdy tak do nikoho zamilovaná, ani na začátku vztahu se svým manželem.
Je lepší v mnoha věcech, než on. A nemusíme to teď svalovat na moje růžové brýle. Jsou to prostě povahové vlastnosti, které on má vrozené a takový on je. Vidím na něm i chyby. I tak je v celkovém skore, lepší než muž, se kterým jsem žila 20 let. Jen jsem nevěděal, že lepší existují, protože jsem jen slepě žila pro rodinu. Z toho jsem si také odnesla ponaučení dámy ;)

Ještě na konci května 2013 jste s manželem normálně spolu žili...
Nikdy nepíšeš o své starší dceři... Jako by ani neexistovala...
Lžeš sama sobě? :offtopic:

Tohle není zpovědnice - nemusí psát o všem.
V květnu 2013 bylo vše už několik měsíců rozjeté - ale ano, ještě spolu žili. Normálně ovšem ne
No a ten její partner - to o něm píše ještě rezervovaně. Já do něj zamilovaná nejsem - a tak vidím reálně: jí to neuvěřitelné štěstí potkat takovéhoto muže. Je chytrý, hodný ... .

Eva. napsal(a):

Kely napsal(a):

Nic ničím nepřekrývám. To už mám za sebou v případě prvního mého přítele, ten byl jen náplast. Tohle už je láska. Po rozchodu teď budu dva roky. Nebyla jsem nikdy tak do nikoho zamilovaná, ani na začátku vztahu se svým manželem.
Je lepší v mnoha věcech, než on. A nemusíme to teď svalovat na moje růžové brýle. Jsou to prostě povahové vlastnosti, které on má vrozené a takový on je. Vidím na něm i chyby. I tak je v celkovém skore, lepší než muž, se kterým jsem žila 20 let. Jen jsem nevěděal, že lepší existují, protože jsem jen slepě žila pro rodinu. Z toho jsem si také odnesla ponaučení dámy ;)

Ještě na konci května 2013 jste s manželem normálně spolu žili...
Nikdy nepíšeš o své starší dceři... Jako by ani neexistovala...
Lžeš sama sobě? :offtopic:

Co to tady meleš? V čem lžu sama sobě? Se starší dcerou jdu zítra na oběd, máme normální vztahy. Co ta má co společného s tím, že její tatínek rozflákal rodinu a rozbil jí tříleté holčičce? Nemluvím o ní proto, že tohle téma jde mimo ní. Jej jí 20, ale týká se to malé. Ta bude žít jiný život.
Jinak jsem se tě tady před pár dny ptala, jestli jsi ještě pořád dlouhodobou milenkou ženáče. Neodpověděla jsi. A to :offtopic: rozhodně v této diskuzi není.
Jinak ve finále jsem šťastná, protože mám skvělého nového partnera - to pro ostatní ženy, které se trápí. Nebojte se, je to velké trápení s nimi. Ale bude Vám jednou mnohem líp, až se jich zbavíte a potká Vás štěstí. A ono potká, protože každý si ho zaslouží.

Kely, můj přítel je ženatý. V lednu oslávíme 6 let, co jsme spolu. Je mi s ním pořád hezky, čím dál, tím víc, jak se víc poznáváme. Jsem s ním šťastná.

Eva. napsal(a):

Kely, můj přítel je ženatý. V lednu oslávíme 6 let, co jsme spolu. Je mi s ním pořád hezky, čím dál, tím víc, jak se víc poznáváme. Jsem s ním šťastná.

Tak to ti přeji.

a potká Vás štěstí. A ono potká, protože každý si ho zaslouží.
Ale prd a vořech... to jako bys řekla, že "každý" bude žít se svojí polovičkou šťastně až do smrti...
Jo, zní to hezky, dá se o tom snít... jenže když "nepotká" (což se stává docela často), může se dotyčnej snílek cejtit o něco ošizenej... místo aby uměl najít štěstí v tom, co má nebo mít může.

To je zase takové podivné - každý si to zaslouží. Ano, každý si něco "zaslouží". Podle toho, co vysílá.
To je stejné, jako mnohem, mnohem lepší chlap, horší chlap, rodina na padrť, ať si samotu vypije do dna, až se jich zbavíte...
Btw proč je podle tebe samota negativní? Být sama se sebou, umět být sama se sebou tak, aby ti bylo hezky, to je to, co by se měl naučit, k čemu by měl dojít každý člověk. Aby jeho hezký život nebyl závislý pouze na existenci partnera. To je pro partnera dost těžká úloha, když má zajišťovat druhému partnerovi hezký život. Takový závazek, koule na noze.
Jak by ses, Kely, cítila ty s takovým závazkem, povinností - zajistit partnerovi hezký život? Tebe by to netížilo?

Štěstí je jako voda v dlani. Čím víc ji tiskneš, tím víc ti uniká.

Eva. napsal(a):

To je zase takové podivné - každý si to zaslouží. Ano, každý si něco "zaslouží". Podle toho, co vysílá.
To je stejné, jako mnohem, mnohem lepší chlap, horší chlap, rodina na padrť, ať si samotu vypije do dna, až se jich zbavíte...
Btw proč je podle tebe samota negativní? Být sama se sebou, umět být sama se sebou tak, aby ti bylo hezky, to je to, co by se měl naučit, k čemu by měl dojít každý člověk. Aby jeho hezký život nebyl závislý pouze na existenci partnera. To je pro partnera dost těžká úloha, když má zajišťovat druhému partnerovi hezký život. Takový závazek, koule na noze.
Jak by ses, Kely, cítila ty s takovým závazkem, povinností - zajistit partnerovi hezký život? Tebe by to netížilo?

Štěstí je jako voda v dlani. Čím víc ji tiskneš, tím víc ti uniká.

Evo, někdo má samotu rád a vyhledává jí a vyhovuje mu a je v ní šťastný, proč ne? Mě velmi tížila. Byla jsem před přítelem půl roku sama a byla jsem nešťastná. Vůbec nechápu o jaké koule na noze to mluvíš :) To, že jsme spolu a jsme spolu šťastní necítíme vzájemně, že bychom si byli koulemi na noze. Naopak pomáháme si vzájemně, jsme si oporou při řešeních našich problémů..prožíváme spolu hezké i horší situace. Člověk a nejen člověk byl stvořen k životu v páru. To jen tato doba přinesla tolik modní záležitost singel života. Každému co víc vyhovuje.

Člověk a nejen člověk byl stvořen k životu v páru.
Ještě jednou prd a vořech... pár je "stvořenej" tak akorát kvůli rozmnožování, potažmo době vyvedení mladejch...
To, že z mnoha dobrejch důvodů - převážně materiálních - začali žít lidi ve dvojicích, původním záměrem nebylo.

helena napsal(a):

Člověk a nejen člověk byl stvořen k životu v páru.
Ještě jednou prd a vořech... pár je "stvořenej" tak akorát kvůli rozmnožování, potažmo době vyvedení mladejch...
To, že z mnoha dobrejch důvodů - převážně materiálních - začali žít lidi ve dvojicích, původním záměrem nebylo.

Potom nevím ,proč spoustu lidí žije v párech. A materiální důvody to nejsou, třeba jen láska. Já vím, tohle se už v dnešní době nenosí :dumbom: asi jsme moc zastaralá a konzervativní :reta:
http://www.bulvy.cz/2014/12/01/11-zvira … ot-v-paru/

Juliano? Proč se nevnoříš do vlastního příběhu, prožitého, a možná dosud někde v duši živého? Bývá to vlastní bolest, která způsobuje, že se odvracíš k jiným příběhům a zkušenostem. Jenže z živosti TVÉHO prožitku může povstat ten nejlepší příběh...
Nepsat z vlastního nitra znamená zhmotňovat jalovosti...

Co se mne týče: starej pes jako já si líže rány výhradně o samotě

Tu bude ten známej rozdíl mezi samotou a osaměním :)

Daphné napsal(a):

Tu bude ten známej rozdíl mezi samotou a osaměním :)

Ano. Někdo nerozlišuje mezi samotou a osaměním.
Samota nemusí nutně znamenat osamělost.
A to, že jsem mezi lidmi, dokonce že žiju s partnerem, může přesto vyvolávat pocit osamělosti.

Daphné napsal(a):

Tu bude ten známej rozdíl mezi samotou a osaměním :)

Nerozumím, co chceš říct

Potom nevím ,proč spoustu lidí žije v párech. A materiální důvody to nejsou, třeba jen láska.
Protože je to jaksi v kraji zvykem... ostatně ona i ta láska je poněkud sobeckej důvod = nebejt sám/sama... někdy za každou cenu.
A k tomu tvýmu odkazu - savců je známo cca 5,5 tisíce, ptáků skoro deset tisíc... kolik promile je z toho těch jedenáct druhů?

A co státy, ve kterých je legální mnohoženství? Anebo třeba někde i mnohomužství?
Souhlasím, že člověk rád žije ve skupině, ať už se jmenuje rodina nebo jakkoliv. Že se potřebuje setkávat s jinými lidmi.
Ale že by jediným možným způsobem byl pár, a to ještě pár sameček-samička, tak to opravdu není.

Kely, to přece vůbec není o tom, jestli jsi, jak píšeš, moc zastaralá a konzervativní. Jen si touto frází maskuješ prostý fakt, že neumíš/nechceš být sama, ale s mužem. Na tom není nic špatného, ale ten muž nesmí být jediným zdrojem tvého štěstí, tvého hezkého života. Aby se ti žilo hezky, to je jenom na tobě. Nikdo jiný ti to nezajistí. Co když ti i tento muž odejde? Není lepší naučit se být sama se sebou, aby ti bylo hezky? To přece nevylučuje, že k tomu současně můžeš žít i s partnerem. Jen nemá být jediným smyslem tvého života.

Eva. napsal(a):

A co státy, ve kterých je legální mnohoženství? Anebo třeba někde i mnohomužství?
Souhlasím, že člověk rád žije ve skupině, ať už se jmenuje rodina nebo jakkoliv. Že se potřebuje setkávat s jinými lidmi.
Ale že by jediným možným způsobem byl pár, a to ještě pár sameček-samička, tak to opravdu není.

Kely, to přece vůbec není o tom, jestli jsi, jak píšeš, moc zastaralá a konzervativní. Jen si touto frází maskuješ prostý fakt, že neumíš/nechceš být sama, ale s mužem. Na tom není nic špatného, ale ten muž nesmí být jediným zdrojem tvého štěstí, tvého hezkého života. Aby se ti žilo hezky, to je jenom na tobě. Nikdo jiný ti to nezajistí. Co když ti i tento muž odejde? Není lepší naučit se být sama se sebou, aby ti bylo hezky? To přece nevylučuje, že k tomu současně můžeš žít i s partnerem. Jen nemá být jediným smyslem tvého života.

Evo, jistě máš svým způsobem pravdu. Ćlověk by měl umět žít sám, protože ne vždy se najde ta druhá polovička pro pěkný vztah. Ano máš pravdu nechci být sama. Zkusila jsem to a nenašla v tom zalíbení. Proto jsem hledala partnera a našla. Najít normálního partnera v této době je nadlidský výkon ;) Ale to není na tohle vlákno. On není jediným smyslem mého života, kdo to tohle řekl? Používáš tady takové fráze, jako koule u nohy...teď jsem se zamyslela. Mluví z tebe ta milenka a když píšeš, tak vlastně jako milenka. Tou koulí u nohy jsi vlastně myslela manželku, že? Jenže já jsem teď naštěstí v úplně jiné pozici, než manželka ;) a milenkou nikdy být nechci.

Kely, píšu to jako bývalá manželka. Udělala jsem chybu, že jsem svého manžela postavila na piedestál a byl pro mě vším. Taky jsem si bez něj neuměla představit svůj život. Taky jsem si neuměla představit život bez nějakého partnera. Neuměla jsem si představit, že mohu žít sama a může mi být hezky na světě. Nebyla jsem sebevědomá žena ale chudinka, co visí svému manželovi na krku a pro něj je koulí na nohe.
Píšeš, že jsi v jiné pozici, než manželka. Jsi ve stejné pozici, pokud žiješ s partnerem. Jsi partnerka, stejně jako manželka je partnerka. Jen to má úředně potvrzeno.

Eva. napsal(a):

Kely, píšu to jako bývalá manželka. Udělala jsem chybu, že jsem svého manžela postavila na piedestál a byl pro mě vším. Taky jsem si bez něj neuměla představit svůj život. Taky jsem si neuměla představit život bez nějakého partnera. Neuměla jsem si představit, že mohu žít sama a může mi být hezky na světě. Nebyla jsem sebevědomá žena ale chudinka, co visí svému manželovi na krku a pro něj je koulí na nohe.
Píšeš, že jsi v jiné pozici, než manželka. Jsi ve stejné pozici, pokud žiješ s partnerem. Jsi partnerka, stejně jako manželka je partnerka. Jen to má úředně potvrzeno.

Já s přítelem nežiju, bydlím sama ;)

gymnasión napsal(a):

Juliano? Proč se nevnoříš do vlastního příběhu, prožitého, a možná dosud někde v duši živého? Bývá to vlastní bolest, která způsobuje, že se odvracíš k jiným příběhům a zkušenostem. Jenže z živosti TVÉHO prožitku může povstat ten nejlepší příběh...
Nepsat z vlastního nitra znamená zhmotňovat jalovosti...

Co se mne týče: starej pes jako já si líže rány výhradně o samotě

gymnasión - já tady již poněkolikáté opakuji: opravdu nežádám o rady co a jak mám nebo nemám, názory na mé plány ... a fakt nechápu, proč mi je tady neustále furt dokola včetně tebe někdo vnucuje, hodnotí mé pohnutky, duševní stav, co mě bolí, nebolí  ... . říká mi jak jsem na tom 
ty tvé řečnické otázky ... ty jaloviny co tady píšeš ... . zamysli se nad tím cos napsala a proč si to napsala - jaké tě k tomu doopravdy vedly pohnutky. myslím, že kdybys to myslela dobře - to by sis musela myslet, že jsem bezmozek neschopný myšlenky.
to je tvoje věc jak si lížeš rány. tvá odpověď je jaksi mimo mísu.
co je to ve vás za pýchu? já bych si toto - a vůbec rady někomu, hodnocení ho ... nedovolila k nikomu kdo mě o to nepožádá.
takže gymnasión - starej se o sebe , lízej si rány.
jo - a já žiji již úplně jiný příběh. můžu se vrátit a pokračovat v tom starém - ale ten nový je mnohem lepší. to chci těm, kteří budou mou knihu číst, říci. je tomu totiž tak v 99 % ! z obrovské bolesti se zrodí nový a nádherný život.
přeji ho všem kteří rozvodem prošli. vykopne to fakt nahoru - jen ten kopanec hold bolí.

Daphné napsal(a):

Tu bude ten známej rozdíl mezi samotou a osaměním :)

jojo, potřebovala bych víc samoty, je to fičák. a osamění? to díkybohu neznám. jojo, jde být osamělý i v obklopení lidí

helena napsal(a):

Potom nevím ,proč spoustu lidí žije v párech. A materiální důvody to nejsou, třeba jen láska.
Protože je to jaksi v kraji zvykem... ostatně ona i ta láska je poněkud sobeckej důvod = nebejt sám/sama... někdy za každou cenu.
A k tomu tvýmu odkazu - savců je známo cca 5,5 tisíce, ptáků skoro deset tisíc... kolik promile je z toho těch jedenáct druhů?

helčo helčo - prd a vořech - tomu sama nevěříš, jen si chceš zase čutnout
nechtít být sama je sobecké??? bóže - mít nějaké základní životní potřeby nebo i touhy (které si sama ani nevybírám) je sobecké???
mám dost - tady je to fakt zvrácené

Kely napsal(a):

Já s přítelem nežiju, bydlím sama ;)

Psalas, že se sžíváte, že spolu budete bydlet.
Tak to je jenom dobře, jestli to už tak máš.

juliana napsal(a):

přeji ho všem kteří rozvodem prošli. vykopne to fakt nahoru - jen ten kopanec hold bolí.

To neplatí u všech.

Eva. napsal(a):

Kely napsal(a):

Já s přítelem nežiju, bydlím sama ;)

Psalas, že se sžíváte, že spolu budete bydlet.
Tak to je jenom dobře, jestli to už tak máš.

Plánujeme spolu samozřejmě bydlení, do budoucna. Je tady spousta věcí, které musíme předtím vyřešit.

juliana napsal(a):

helena napsal(a):

Potom nevím ,proč spoustu lidí žije v párech. A materiální důvody to nejsou, třeba jen láska.
Protože je to jaksi v kraji zvykem... ostatně ona i ta láska je poněkud sobeckej důvod = nebejt sám/sama... někdy za každou cenu.
A k tomu tvýmu odkazu - savců je známo cca 5,5 tisíce, ptáků skoro deset tisíc... kolik promile je z toho těch jedenáct druhů?

helčo helčo - prd a vořech - tomu sama nevěříš, jen si chceš zase čutnout
nechtít být sama je sobecké??? bóže - mít nějaké základní životní potřeby nebo i touhy (které si sama ani nevybírám) je sobecké???
mám dost - tady je to fakt zvrácené

tam muze bejt zakopanej pes... jet bez vyberu podle naprogramovanyho, tak nejak obecne uznavanyho schematu...

tomu sama nevěříš... mít nějaké základní životní potřeby nebo i touhy (které si sama ani nevybírám) je sobecké???
Podívej - pokud něčemu nevěřím, tak to nehlásám.
Samozřejmě, že to "je sobecké"... "základní životní potřeby nebo i touhy" člověk naplňuje (pomíjím výjimky typu "obětoval/a se" - ať už komu/čemukoliv) především s ohledem na sebe a na svůj duševní i tělesnej komfort.
Někdo holt pro něj potřebuje partnera, jinej dítě, kocoura nebo naopak vůbec nikoho - ale vždycky je to primárně jeho preference.

juliana napsal(a):

Selima napsal(a):

Kely napsal(a):

april jsem moc ráda, že Juli její podnikání přeješ :reta: To víš, každý svého štěstí strůjcem. A Juli je moc šikovná, empatická a má silné sociální cítění, tak se jí daří. Reklamu opravdu nepotřebuje, protože má plno na dalších pár let. To je myslím ta nejlepší reklama, jaká může být :godlike: Mimo jiné pracuje i jako dobrovolnice v jiných soc. zařízeních a její práce je velmi ceněna. Píšu to tady já proto, protože ona je velice skromný člověk a tímto se nechlubí.
Ale to jsme odbočili od tématu nevěrných lidí co rozbijí rodinu a připadá jim to naprosto normální. Toto vlákno by se mělo zabývat těmito zrůdnostmi.

Niežeby to bolo niečo radostné - ale žiť s niekým bez lásky, len zo zvyku alebo preto, že mám z toho výhody - to NIE JE zrúdné? Radšej budem, ak ma niekto taký opustí (ale mal by sa postarať teda o deti - s tými sa nedá rozviesť tak ľahko...) a ja dostanem šancu na niekoho lepšieho, na lepší vzťah.

to máš pravdu, ale když se manžel po 20 letech bláznivě zamiluje, opustí do měsíce rodinu, manželce řekne ať se co nejdřív vystěhuje a nedá jí nic, je to dům po jeho rodičích, co na tom že celé manželství cpali všechny prachy do baráku oba. no  a po roce a půl smutně píše své čtyřleté dceři (která tráví první vánoce již s novým tatínkem a novou sestřičkou - protože toho zas takto opustila maminka s okouzlujícím číšníkem) že se na ní moc těší, že je mu u stromečku smutno, už není s tou úžasnou láskou která dala nový směr jeho životu ???!!! je smutný, zestárl a exmanželka mi říká: co bych za to dala, aby se to nestalo. protože zpět - to už nejde.

Njn, i tak še dá, ako hovoria naši Východniari...

Kely napsal(a):

aprill napsal(a):

Kely napsal(a):

Je to tak. Já jsem díky tomu, že on rozbil Fungující rodinu na padrť, poznala mnohem, mnohem lepšího chlapa, než je on. Skoro exmanžel, ať si teď svojí samotu vypije do dna. Přeji mu jen to špatné. Vůbec ne kvůli mě, on už je pro mě cizí a je to dávno za mnou, protože jsem zamilovaná. Je to kvůli malé, které zničil rodinu..bezdůvodně, jen proto, že ho chytla druhá míza. Třeba to malou do budoucna nijak nepoznamená. Pokud ano, ať on skončí co nejhůře.

přej  a bude ti přáno.... aby ses nedivila :kapitulation:

Čemu bych se měla divit? Abych nebyla potrestána za to, že mu přeji jen to špatné? Za co, nebo proč bych mu měla přát jen to dobré? Zachoval se hrozně, nestačilo mu rozbít rodinu. Vyhazoval mě na mateřské z domu, bezcitně bez ohledu na malou atd. atd. Karta se otočila, neb boží mlýny melou spravedlivě. Mě se začíná dařit. On upadá tam, kam upadnout měl. Každý je svého štěstí strůjcem.

Pozri, každému sa vráti to, čo vysiela (čo robí, čo hovorí i čo si myslí) - jemu jeho zbrklé rozhodnutie (to sa už možno deje) a tebe tvoje hnusné (ne)prianie. Ale ty potom budeš udivená a ukrivdená, ako sa môže takej prajnej a dobrosrdečnej osobe, takej chudinke obeti, diať niečo zlé? :co:
Riešenie podľa mňa je vykašlať sa na to, čo bolo, nepiplať si staré krivdy, ale dívať sa do budúcnosti a snažiť sa dať dcére pekný vzor partnerského vzťahu, aby mala v dospelosti z čoho vychádzať (s exom to asi nebude ideálny príklad). A čo je exovo, by som fakt nechala na ňom... ono sa mu to pekne vráti. Čomu dávaš energiu, to rastie a prekvitá (vrátane nenávisti, negácie, apod.) a čo ignoruješ, to samo odumiera.

Barča napsal(a):

Mrzí mě, že se to tady zvrtlo v napadání a osočování - přemýšlela jsem o tématu. Věkově se mě týká - je mi 50+. Myslím, že tato věková kategorie se skutečně liší od ostatních, jak správně psala Juliana, manželky jsou už v postproduktivním věku a zaniká jedna ze základních rolí manželství - přivádění potomků na svět. Často už ani není nutné starat se o ně a živit je. Postě zmizí snad nejdůležitější náplň vztahu.
Žena v případném příštím vztahu, na rozdíl od muže nemůže už nabídnout jednu velmi důležitou věc - možnost společného potomka. Co to znamená?
Ženy přes 50 po rozpadu/rozvodu také řeší přednostně úplně jiné věci, než mladší kategorie. Jejich dospělé děti jsou v jiné situaci, v jiném vztahu k oběma rodičům, než ty mladší. 
Pokud manžel takovou ženu (mě, přespadesátnici) opustí, proč? Ty důvody nejsou úplně stejné, jako u 20+, 30+, 40+.
Bylo by zajímavé tuto kategorii nechat věkově omezenou. Je fajn, že v každém věku žena nachází po opuštění partnerem partnera podstatně lepšího, je to jistě útěšné a třeba. Je ale pro 50+ třeba hledat partnera? Mají na něj čas a trpělivost?
Pokud ano, nezmění se výčet optimálních vlastností u partnera?
A jinak: pokud bude Juliana psát knihu, korektora samozřejmě potřebovat bude. To není nic proti ní. Jazykoví korektoři jsou takřka všude, a tam kde nejsou, je to zatraceně vidět. A to, že helena bazíruje na zdánlivých "prkotinách", na tom také nevidím nic špatného - řeč souvisí s myšlením, buďme tedy rády, že ji máme, a máme takhle možnost na svém myšlení, a tím i na sobě, pracovat - je tu na místě přísloví: Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu.

Keď sa zamieňa rodičovský a partnerský vzťah, tak s odchodom detí naozaj mizne jediný dôvod existencie vzťahu. Ak sú partneri okrem rodičov a partnermi, môže im začať nová, radostnejšia etapa. A nemyslím si, že by všetci chlapi 40+ s odrastenými deťmi túžili znovu prebaľovať, starať sa, financovať...

gymnasión napsal(a):

juliana napsal(a):

helena napsal(a):

Potom nevím ,proč spoustu lidí žije v párech. A materiální důvody to nejsou, třeba jen láska.
Protože je to jaksi v kraji zvykem... ostatně ona i ta láska je poněkud sobeckej důvod = nebejt sám/sama... někdy za každou cenu.
A k tomu tvýmu odkazu - savců je známo cca 5,5 tisíce, ptáků skoro deset tisíc... kolik promile je z toho těch jedenáct druhů?

helčo helčo - prd a vořech - tomu sama nevěříš, jen si chceš zase čutnout
nechtít být sama je sobecké??? bóže - mít nějaké základní životní potřeby nebo i touhy (které si sama ani nevybírám) je sobecké???
mám dost - tady je to fakt zvrácené

tam muze bejt zakopanej pes... jet bez vyberu podle naprogramovanyho, tak nejak obecne uznavanyho schematu...

no, opět - buď si to nepochopila, nebo se tak tváříš. jsou to základy psychologie. obecné psychologie.

helena napsal(a):

tomu sama nevěříš... mít nějaké základní životní potřeby nebo i touhy (které si sama ani nevybírám) je sobecké???
Podívej - pokud něčemu nevěřím, tak to nehlásám.
Samozřejmě, že to "je sobecké"... "základní životní potřeby nebo i touhy" člověk naplňuje (pomíjím výjimky typu "obětoval/a se" - ať už komu/čemukoliv) především s ohledem na sebe a na svůj duševní i tělesnej komfort.
Někdo holt pro něj potřebuje partnera, jinej dítě, kocoura nebo naopak vůbec nikoho - ale vždycky je to primárně jeho preference.

ano ano - ale to není sobeckost. ta má trochu jinou definici.
jinak jsem myslela základní životní potřeby - dle obecné psychologie. ty platí ať se nám to líbí nebo nelíbí.

kdysi dávno mě udivilo, že o přežití či nepřežití vojáka zapikaného někdě v džungli nebo zákopu rozhodnou ponožky! čisté ponožky! pokud má vůli a sílu je mít - šance na přežití je několikanásobně vyšší - také jde o splnění potřeby. a jaké obyčejné.
sobec jeden!

juliana napsal(a):

gymnasión napsal(a):

juliana napsal(a):

helčo helčo - prd a vořech - tomu sama nevěříš, jen si chceš zase čutnout
nechtít být sama je sobecké??? bóže - mít nějaké základní životní potřeby nebo i touhy (které si sama ani nevybírám) je sobecké???
mám dost - tady je to fakt zvrácené

tam muze bejt zakopanej pes... jet bez vyberu podle naprogramovanyho, tak nejak obecne uznavanyho schematu...

no, opět - buď si to nepochopila, nebo se tak tváříš. jsou to základy psychologie. obecné psychologie.

Psychologie koneckonců, a obecná psychologie zvláště, nemá nakonec nic jinýho na práci než průměrovat... Je to věda popisná, a tedy vždy pozadu :).
Jakmile se řekne "chci" a "nechci", v téže chvíli je alespoň palec nohy v zóně sobectví. Je OK si to uvědomit.

Selima napsal(a):

Kely napsal(a):

aprill napsal(a):

přej  a bude ti přáno.... aby ses nedivila :kapitulation:

Čemu bych se měla divit? Abych nebyla potrestána za to, že mu přeji jen to špatné? Za co, nebo proč bych mu měla přát jen to dobré? Zachoval se hrozně, nestačilo mu rozbít rodinu. Vyhazoval mě na mateřské z domu, bezcitně bez ohledu na malou atd. atd. Karta se otočila, neb boží mlýny melou spravedlivě. Mě se začíná dařit. On upadá tam, kam upadnout měl. Každý je svého štěstí strůjcem.

Pozri, každému sa vráti to, čo vysiela (čo robí, čo hovorí i čo si myslí) - jemu jeho zbrklé rozhodnutie (to sa už možno deje) a tebe tvoje hnusné (ne)prianie. Ale ty potom budeš udivená a ukrivdená, ako sa môže takej prajnej a dobrosrdečnej osobe, takej chudinke obeti, diať niečo zlé? :co:
Riešenie podľa mňa je vykašlať sa na to, čo bolo, nepiplať si staré krivdy, ale dívať sa do budúcnosti a snažiť sa dať dcére pekný vzor partnerského vzťahu, aby mala v dospelosti z čoho vychádzať (s exom to asi nebude ideálny príklad). A čo je exovo, by som fakt nechala na ňom... ono sa mu to pekne vráti. Čomu dávaš energiu, to rastie a prekvitá (vrátane nenávisti, negácie, apod.) a čo ignoruješ, to samo odumiera.

no, to je bomba jak si to napsala!!! a je to tak.

ale Kely je už "za". dceři dává ona a i její přítel to, co jí otec nikdy nedal. a ještě sestřičku k tomu !!!  exáka myslím spíš lituje když u ní pořád častěji a nenápadně vzbuzuje lítost (aby byl vzat na milost). a hold dostala vztek.  kdo by nedostal - došlo mu co udělal a již nic nejde zpět.

modrovous napsal(a):

Kely napsal(a):

aprill napsal(a):

přej  a bude ti přáno.... aby ses nedivila :kapitulation:

Čemu bych se měla divit? Abych nebyla potrestána za to, že mu přeji jen to špatné? Za co, nebo proč bych mu měla přát jen to dobré? Zachoval se hrozně, nestačilo mu rozbít rodinu. Vyhazoval mě na mateřské z domu, bezcitně bez ohledu na malou atd. atd. Karta se otočila, neb boží mlýny melou spravedlivě. Mě se začíná dařit. On upadá tam, kam upadnout měl. Každý je svého štěstí strůjcem.

Jednou, až pochopíš, že odpuštění není nejdůležitější pro toho, komu je odpuštěno, ale právě pro toho KDO ODPOUŠTÍ, pak se ti hodně uleví a bude se ti líp žít.

Přání "všeho nejhoršího" se obvykle spolehlivě vracívá tam, odkud bylo vypuštěno.

Myslím, že odpustenie je dôležité pre obe strany (pre každú z iného dôvodu), ale pri existencii spoločných detí je to životné dôležité minimálne preto, že tieto deti majú 50% z každého rodiča, a pri zásadnom konflikte sa ich 50% ocitá v strašnom konflikte s druhými 50 percentami :/ . Mať v sebe 50% "toho zločinca" musí byť hrozný pocit, ale dosť ťažko sa dá predstierať, že to tak nie je... Dá sa to znenávidieť, poprieť, dištancovať sa od tých 50% génov - ale ony tam aj tak zostanú... Pre ne je to odpustenie možno najdôležitejšie.
Inak, ja si všeobecne myslím, že odpusteniu by ale mala predchádzať nejaká snaha zo strany "previnilca", ak sa fakt previnil, a rozhovor s vysvetlením, ak je to previnenie len relatívne či subjektívne. Zasa odpustiť len naoko alebo len vedome (pričom všetko vo mne kričí "Nikdy, ty sviniar!") nemá ten želaný efekt. :/

gymnasión napsal(a):

juliana napsal(a):

gymnasión napsal(a):

tam muze bejt zakopanej pes... jet bez vyberu podle naprogramovanyho, tak nejak obecne uznavanyho schematu...

no, opět - buď si to nepochopila, nebo se tak tváříš. jsou to základy psychologie. obecné psychologie.

Psychologie koneckonců, a obecná psychologie zvláště, nemá nakonec nic jinýho na práci než průměrovat... Je to věda popisná, a tedy vždy pozadu :).
Jakmile se řekne "chci" a "nechci", v téže chvíli je alespoň palec nohy v zóně sobectví. Je OK si to uvědomit.

zase vedle. :rolleyes:

juliana napsal(a):

Selima napsal(a):

Kely napsal(a):

Čemu bych se měla divit? Abych nebyla potrestána za to, že mu přeji jen to špatné? Za co, nebo proč bych mu měla přát jen to dobré? Zachoval se hrozně, nestačilo mu rozbít rodinu. Vyhazoval mě na mateřské z domu, bezcitně bez ohledu na malou atd. atd. Karta se otočila, neb boží mlýny melou spravedlivě. Mě se začíná dařit. On upadá tam, kam upadnout měl. Každý je svého štěstí strůjcem.

Pozri, každému sa vráti to, čo vysiela (čo robí, čo hovorí i čo si myslí) - jemu jeho zbrklé rozhodnutie (to sa už možno deje) a tebe tvoje hnusné (ne)prianie. Ale ty potom budeš udivená a ukrivdená, ako sa môže takej prajnej a dobrosrdečnej osobe, takej chudinke obeti, diať niečo zlé? :co:
Riešenie podľa mňa je vykašlať sa na to, čo bolo, nepiplať si staré krivdy, ale dívať sa do budúcnosti a snažiť sa dať dcére pekný vzor partnerského vzťahu, aby mala v dospelosti z čoho vychádzať (s exom to asi nebude ideálny príklad). A čo je exovo, by som fakt nechala na ňom... ono sa mu to pekne vráti. Čomu dávaš energiu, to rastie a prekvitá (vrátane nenávisti, negácie, apod.) a čo ignoruješ, to samo odumiera.

no, to je bomba jak si to napsala!!! a je to tak.

ale Kely je už "za". dceři dává ona a i její přítel to, co jí otec nikdy nedal. a ještě sestřičku k tomu !!!  exáka myslím spíš lituje když u ní pořád častěji a nenápadně vzbuzuje lítost (aby byl vzat na milost). a hold dostala vztek.  kdo by nedostal - došlo mu co udělal a již nic nejde zpět.

Môže to byť zdravý vztek (ktorý jej zabráni vziať so späť, ľutovať ho, pomáhať mu, apod.), alebo nezdravý vztek, ktorý ju hodí o týždne, mesiace, roky naspäť a spôsobí blbé pocity, ohováranie otca pred dcérou, apod... Vztek je emócia, ale človek sa môže rozhodnúť, ako s ňou naloží...

juliana napsal(a):

gymnasión napsal(a):

juliana napsal(a):

no, opět - buď si to nepochopila, nebo se tak tváříš. jsou to základy psychologie. obecné psychologie.

Psychologie koneckonců, a obecná psychologie zvláště, nemá nakonec nic jinýho na práci než průměrovat... Je to věda popisná, a tedy vždy pozadu :).
Jakmile se řekne "chci" a "nechci", v téže chvíli je alespoň palec nohy v zóně sobectví. Je OK si to uvědomit.

zase vedle. :rolleyes:

Tož...co už, že..

Selima napsal(a):

Inak, ja si všeobecne myslím, že odpusteniu by ale mala predchádzať nejaká snaha zo strany "previnilca", ak sa fakt previnil, a rozhovor s vysvetlením, ak je to previnenie len relatívne či subjektívne. Zasa odpustiť len naoko alebo len vedome (pričom všetko vo mne kričí "Nikdy, ty sviniar!") nemá ten želaný efekt. :/

Pokud o to odpuštění provinilec stojí, chce "narovnat" vztahy, tak určitě. Pokud o to nestojí, neomluví se, atd., tak je pro mě přesto výhodné odpustit, tedy nechat to být, neužírat se tím. Nezapomenu (pokud mi to ten Němec a spol. dovolí), takže nemusím litovat, nemusím opakovat chyby, nebudu brát zpět a tak, ale nebudu se užírat, nebude mne to zaslepovat. Pravda je, že to mohu udělat, až mě přejde vztek.

Selima napsal(a):

Keď sa zamieňa rodičovský a partnerský vzťah, tak s odchodom detí naozaj mizne jediný dôvod existencie vzťahu. Ak sú partneri okrem rodičov a partnermi, môže im začať nová, radostnejšia etapa. A nemyslím si, že by všetci chlapi 40+ s odrastenými deťmi túžili znovu prebaľovať, starať sa, financovať...

Pokusila jsem se popsat, čím se liší konce manželství (protože ta končí rozvodem) žen 50+ a případné následné možnosti od jiných věkových kategorií, a že si myslím, že se liší. (Téměř) nic víc a nic míň.

Daphné napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Takze tim chci rict,ze Sipova zadneho jazykovího korektora nepotrebuje je to prece ucitelka nebo reditelka a ta ma patricne vzdelani k tomu,ze kniha bude OK.A ne,aby to za ni delal nekdo jinej ktery to vsechno prevrati a zadny vyznam to mit nebude.

Erem, ve tvém případě možná dali dohromady několik příběhů, čtenářům na tom přece nezáleží.
Korektura je důležitá, protože psaní článků, knížek, fejetonů a podobně má své zákonitosti....nejen gramatiku, interpunkci, slovní zásobu, ale také skladbu vět, aby měly hlavu a patu (a taky tělo, samozřejmě :)), aby dávaly smysl. To po formální stránce, tam může korektor věci upravit. Ta obsahová stránka už je na autorovi :), a tam se rozhoduje o kvalitě. Jako z každého tenisty nebude Lendl, tak ani z každého psavce nebude Čapek.

P.S. Divila by ses, co dokážou napsat (některé) učitelky. Být ředitelem také neznamená, že se všichni umějí správně písemně projevovat....bohužel.

Aj obsah, resp. zaradenie, štýl, apod. upravuje redaktor, resp., editor vydavateľstva - autor má konečné slovo, ale redaktor mu do toho smie a má hovoriť.

Kely napsal(a):

Eva. napsal(a):

Kely napsal(a):

Nic ničím nepřekrývám. To už mám za sebou v případě prvního mého přítele, ten byl jen náplast. Tohle už je láska. Po rozchodu teď budu dva roky. Nebyla jsem nikdy tak do nikoho zamilovaná, ani na začátku vztahu se svým manželem.
Je lepší v mnoha věcech, než on. A nemusíme to teď svalovat na moje růžové brýle. Jsou to prostě povahové vlastnosti, které on má vrozené a takový on je. Vidím na něm i chyby. I tak je v celkovém skore, lepší než muž, se kterým jsem žila 20 let. Jen jsem nevěděal, že lepší existují, protože jsem jen slepě žila pro rodinu. Z toho jsem si také odnesla ponaučení dámy ;)

Ještě na konci května 2013 jste s manželem normálně spolu žili...
Nikdy nepíšeš o své starší dceři... Jako by ani neexistovala...
Lžeš sama sobě? :offtopic:

Co to tady meleš? V čem lžu sama sobě? Se starší dcerou jdu zítra na oběd, máme normální vztahy. Co ta má co společného s tím, že její tatínek rozflákal rodinu a rozbil jí tříleté holčičce? Nemluvím o ní proto, že tohle téma jde mimo ní. Jej jí 20, ale týká se to malé. Ta bude žít jiný život.
Jinak jsem se tě tady před pár dny ptala, jestli jsi ještě pořád dlouhodobou milenkou ženáče. Neodpověděla jsi. A to :offtopic: rozhodně v této diskuzi není.
Jinak ve finále jsem šťastná, protože mám skvělého nového partnera - to pro ostatní ženy, které se trápí. Nebojte se, je to velké trápení s nimi. Ale bude Vám jednou mnohem líp, až se jich zbavíte a potká Vás štěstí. A ono potká, protože každý si ho zaslouží.

kazdeho nepotka

Příběhy žen 50+ moc pěkně popsala ve své knize Magická padesátka Marcela Košanová.

ale to není sobeckost. ta má trochu jinou definici.
Třeba tuhle - Sobec je člověk, který myslí víc na sebe, než na mě. :lol:
Poslechni, že ty považuješ sobectví za fuj vlastnost?
o přežití či nepřežití vojáka zapikaného někdě v džungli nebo zákopu rozhodnou ponožky!... pokud má vůli a sílu je mít... také jde o splnění potřeby. a jaké obyčejné. sobec jeden!
Nazýváš jej ironicky "sobec jeden"... a ani netušíš, jak blízko jsi pravdě.
Značně totiž záleží na tom, jakým způsobem se k těm vypranejm fuseklím dopracuje... :vissla:

Selima napsal(a):

Aj obsah, resp. zaradenie, štýl, apod. upravuje redaktor, resp., editor vydavateľstva - autor má konečné slovo, ale redaktor mu do toho smie a má hovoriť.

Obsah a styl, Seli? Já ti věřím, není povolanějšího nad tebe.....ale k čemu je pak autor? To by se mi teda hrubě nelíbilo, být autorem :) Aby mi upravovali obsah, zkracovali, vlastně přepracovávali, že bych pak dílo třeba ani nepoznala? Neber mi iluze :) Představ si to v jiném umění - že by někdo radil a upravoval díla třeba Michelangelovi ( David je nahatej, nezdá se vám, pane Michelangelo? Trošku vám to tady přitesnu, jo?), natož Picassovi? Fakt jsem si myslela, že autorství, co se obsahu týká, je opravdu autorovo...no co už.

helena napsal(a):

ale to není sobeckost. ta má trochu jinou definici.
Třeba tuhle - Sobec je člověk, který myslí víc na sebe, než na mě. :lol:
Poslechni, že ty považuješ sobectví za fuj vlastnost?
o přežití či nepřežití vojáka zapikaného někdě v džungli nebo zákopu rozhodnou ponožky!... pokud má vůli a sílu je mít... také jde o splnění potřeby. a jaké obyčejné. sobec jeden!
Nazýváš jej ironicky "sobec jeden"... a ani netušíš, jak blízko jsi pravdě.
Značně totiž záleží na tom, jakým způsobem se k těm vypranejm fuseklím dopracuje... :vissla:

prd a vořech - jde o to, zdali to dá a tak dokáže posílit VŠE v sobě v sílu přežít

jde o to, zdali to dá a tak dokáže posílit VŠE v sobě v sílu přežít
Jistě... a co má prosím tohle chování společnýho s ne/sobectvím?

Cirilla napsal(a):

Příběhy žen 50+ moc pěkně popsala ve své knize Magická padesátka Marcela Košanová.

Skúsim si to pozrieť, dík za tip...
Inak, ja si neviem vybaviť žiadnu ženu z môjho okruhu známych, ktorá by sa rozviedla po 50tke... :/ Možno môj bývalý riaditeľ, ktorý si narazil mladicu :dumbom:, ale tam som to skôr prežívala s tou druhou stranou, od absurdného balenia mladicou, cez opustenie rodiny, až po smutné konce. :grater: :kapitulation: Bývalka ho nakoniec, keď ho mladica obrala prakticky o všetko, vzala späť a neskôr doopatrovala v Alzheimerovi. :( :kapitulation: Iný prípad si nepamätám. Len dve vdovy 50+ - ale to je asi iná pieseň...

Daphné napsal(a):

Selima napsal(a):

Aj obsah, resp. zaradenie, štýl, apod. upravuje redaktor, resp., editor vydavateľstva - autor má konečné slovo, ale redaktor mu do toho smie a má hovoriť.

Obsah a styl, Seli? Já ti věřím, není povolanějšího nad tebe.....ale k čemu je pak autor? To by se mi teda hrubě nelíbilo, být autorem :) Aby mi upravovali obsah, zkracovali, vlastně přepracovávali, že bych pak dílo třeba ani nepoznala? Neber mi iluze :) Představ si to v jiném umění - že by někdo radil a upravoval díla třeba Michelangelovi ( David je nahatej, nezdá se vám, pane Michelangelo? Trošku vám to tady přitesnu, jo?), natož Picassovi? Fakt jsem si myslela, že autorství, co se obsahu týká, je opravdu autorovo...no co už.

Pokiaľ viem, napríklad Rowlingovú dlho odmietali, potom jej rukopis vzali, ale dosť upravovali - a je otázka, či to bolo dobre alebo zle... "Vypísaný" autor si už môže rozkazovať, ale začiatočník musí (a mal by, možno aj vo vlastnom záujme), si nechať poradiť. Niekedy vydavateľstvo neupraví skoro nič, inokedy prakticky prepíše... a možno tomu istému autorovi.

Kely napsal(a):

helena napsal(a):

Člověk a nejen člověk byl stvořen k životu v páru.
Ještě jednou prd a vořech... pár je "stvořenej" tak akorát kvůli rozmnožování, potažmo době vyvedení mladejch...
To, že z mnoha dobrejch důvodů - převážně materiálních - začali žít lidi ve dvojicích, původním záměrem nebylo.

Potom nevím ,proč spoustu lidí žije v párech. A materiální důvody to nejsou, třeba jen láska. Já vím, tohle se už v dnešní době nenosí :dumbom: asi jsme moc zastaralá a konzervativní :reta:
http://www.bulvy.cz/2014/12/01/11-zvira … ot-v-paru/

V dnešní době sa skôr žije v trojuholníku/štvoruholníku/mnohouholníku, keď to vezmeš štatisticky. A nemáš celkom pravdu, historicky sme žili stáročia / tisícročia vo väčších skupinách, kde pár bol len malou čiastkou, a aj to väčšinou len pár rokov, poťažmo tak 20 rokov (ženy často umierali pri pôrodoch a muži vo vojnách), takže možno odtiaľ ten sklon rozširovať pár na viacuholník... :jojo: V podstate tých 15-20 rokov je asi tak maximum, čo spolu páry žili - potom buď jeden umrel, alebo muž odišiel za prácou, žena sa odsťahovala opatrovať rodičov, apod. Neboli rozvody, ale ani ich nebolo treba. :/

juliana napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Juliano? Proč se nevnoříš do vlastního příběhu, prožitého, a možná dosud někde v duši živého? Bývá to vlastní bolest, která způsobuje, že se odvracíš k jiným příběhům a zkušenostem. Jenže z živosti TVÉHO prožitku může povstat ten nejlepší příběh...
Nepsat z vlastního nitra znamená zhmotňovat jalovosti...

Co se mne týče: starej pes jako já si líže rány výhradně o samotě

gymnasión - já tady již poněkolikáté opakuji: opravdu nežádám o rady co a jak mám nebo nemám, názory na mé plány ... a fakt nechápu, proč mi je tady neustále furt dokola včetně tebe někdo vnucuje, hodnotí mé pohnutky, duševní stav, co mě bolí, nebolí  ... . říká mi jak jsem na tom 
ty tvé řečnické otázky ... ty jaloviny co tady píšeš ... . zamysli se nad tím cos napsala a proč si to napsala - jaké tě k tomu doopravdy vedly pohnutky. myslím, že kdybys to myslela dobře - to by sis musela myslet, že jsem bezmozek neschopný myšlenky.
to je tvoje věc jak si lížeš rány. tvá odpověď je jaksi mimo mísu.
co je to ve vás za pýchu? já bych si toto - a vůbec rady někomu, hodnocení ho ... nedovolila k nikomu kdo mě o to nepožádá.
takže gymnasión - starej se o sebe , lízej si rány.
jo - a já žiji již úplně jiný příběh. můžu se vrátit a pokračovat v tom starém - ale ten nový je mnohem lepší. to chci těm, kteří budou mou knihu číst, říci. je tomu totiž tak v 99 % ! z obrovské bolesti se zrodí nový a nádherný život.
přeji ho všem kteří rozvodem prošli. vykopne to fakt nahoru - jen ten kopanec hold bolí.

Myslím, že to bola jej odpoveď na TVOJU otázku, ako sa ženy vyrovnávajú s rozchodom. Hlboko som sa zamyslela, kto je tu teda mimo mísu... a kde sa v tebe berie ten hnev na ženy. Alebo je to hnev na kohokoľvek, kto nepovie presne to, čo ty očakávaš? :co: Neviem...

gymnasión napsal(a):

juliana napsal(a):

helena napsal(a):

Potom nevím ,proč spoustu lidí žije v párech. A materiální důvody to nejsou, třeba jen láska.
Protože je to jaksi v kraji zvykem... ostatně ona i ta láska je poněkud sobeckej důvod = nebejt sám/sama... někdy za každou cenu.
A k tomu tvýmu odkazu - savců je známo cca 5,5 tisíce, ptáků skoro deset tisíc... kolik promile je z toho těch jedenáct druhů?

helčo helčo - prd a vořech - tomu sama nevěříš, jen si chceš zase čutnout
nechtít být sama je sobecké??? bóže - mít nějaké základní životní potřeby nebo i touhy (které si sama ani nevybírám) je sobecké???
mám dost - tady je to fakt zvrácené

tam muze bejt zakopanej pes... jet bez vyberu podle naprogramovanyho, tak nejak obecne uznavanyho schematu...

No ale to robíme všetky/všetci do istej miery, či si to priznáme, rozoznáme to, alebo nie... Podvedomé programy, napr. z detstva, sú sfiňa...

Barča napsal(a):

Selima napsal(a):

Inak, ja si všeobecne myslím, že odpusteniu by ale mala predchádzať nejaká snaha zo strany "previnilca", ak sa fakt previnil, a rozhovor s vysvetlením, ak je to previnenie len relatívne či subjektívne. Zasa odpustiť len naoko alebo len vedome (pričom všetko vo mne kričí "Nikdy, ty sviniar!") nemá ten želaný efekt. :/

Pokud o to odpuštění provinilec stojí, chce "narovnat" vztahy, tak určitě. Pokud o to nestojí, neomluví se, atd., tak je pro mě přesto výhodné odpustit, tedy nechat to být, neužírat se tím. Nezapomenu (pokud mi to ten Němec a spol. dovolí), takže nemusím litovat, nemusím opakovat chyby, nebudu brát zpět a tak, ale nebudu se užírat, nebude mne to zaslepovat. Pravda je, že to mohu udělat, až mě přejde vztek.

Jj, celé je to proces, ktorý chce čas...

Daphné napsal(a):

Selima napsal(a):

Aj obsah, resp. zaradenie, štýl, apod. upravuje redaktor, resp., editor vydavateľstva - autor má konečné slovo, ale redaktor mu do toho smie a má hovoriť.

Obsah a styl, Seli? Já ti věřím, není povolanějšího nad tebe.....ale k čemu je pak autor? To by se mi teda hrubě nelíbilo, být autorem :) Aby mi upravovali obsah, zkracovali, vlastně přepracovávali, že bych pak dílo třeba ani nepoznala? Neber mi iluze :) Představ si to v jiném umění - že by někdo radil a upravoval díla třeba Michelangelovi ( David je nahatej, nezdá se vám, pane Michelangelo? Trošku vám to tady přitesnu, jo?), natož Picassovi? Fakt jsem si myslela, že autorství, co se obsahu týká, je opravdu autorovo...no co už.

:) Pokiaľ viem, Michelangelove fresky v Sixtínskej kaplnke mali byť, a možno aj boli, zahalené...  Neidealizujme si veci, cenzúra - nie len redakčné vedenie - bola vždy, je a asi aj bude.

Selima napsal(a):

V dnešní době sa skôr žije v trojuholníku/štvoruholníku/mnohouholníku, keď to vezmeš štatisticky. A nemáš celkom pravdu, historicky sme žili stáročia / tisícročia vo väčších skupinách, kde pár bol len malou čiastkou, a aj to väčšinou len pár rokov, poťažmo tak 20 rokov (ženy často umierali pri pôrodoch a muži vo vojnách), takže možno odtiaľ ten sklon rozširovať pár na viacuholník... :jojo: V podstate tých 15-20 rokov je asi tak maximum, čo spolu páry žili - potom buď jeden umrel, alebo muž odišiel za prácou, žena sa odsťahovala opatrovať rodičov, apod. Neboli rozvody, ale ani ich nebolo treba. :/

Četla jsem o tom, že dnes je nejspíš proto tolik rozvodů, že žijeme déle a 15-20 let je opravdu maximum, co páry spolu žijí, než dovedou děti do dospělosti. Pak už vědí, jestli se svým partnerem chtějí žít dál, jestli při prvním výběru dobře vybírali. A taky se člověk mění. Proto nejspíš pak hledají na další roky někoho, kdo by k nim více ladil.
A taky že někteří muži mají ještě potřebu založit druhou rodinu s novou mladou partnerkou a zopakovat si to. Ostatně to kolem sebe hodně vidíme.

Eva. napsal(a):

Selima napsal(a):

V dnešní době sa skôr žije v trojuholníku/štvoruholníku/mnohouholníku, keď to vezmeš štatisticky. A nemáš celkom pravdu, historicky sme žili stáročia / tisícročia vo väčších skupinách, kde pár bol len malou čiastkou, a aj to väčšinou len pár rokov, poťažmo tak 20 rokov (ženy často umierali pri pôrodoch a muži vo vojnách), takže možno odtiaľ ten sklon rozširovať pár na viacuholník... :jojo: V podstate tých 15-20 rokov je asi tak maximum, čo spolu páry žili - potom buď jeden umrel, alebo muž odišiel za prácou, žena sa odsťahovala opatrovať rodičov, apod. Neboli rozvody, ale ani ich nebolo treba. :/

Četla jsem o tom, že dnes je nejspíš proto tolik rozvodů, že žijeme déle a 15-20 let je opravdu maximum, co páry spolu žijí, než dovedou děti do dospělosti. Pak už vědí, jestli se svým partnerem chtějí žít dál, jestli při prvním výběru dobře vybírali. A taky se člověk mění. Proto nejspíš pak hledají na další roky někoho, kdo by k nim více ladil.
A taky že někteří muži mají ještě potřebu založit druhou rodinu s novou mladou partnerkou a zopakovat si to. Ostatně to kolem sebe hodně vidíme.

Ale blbost,znam spoustu paru co spolu ziji 45 a vice let.

erem, to už je zase jiná doba, ti lidé se narodili v jiné době a prožili svůj vztah před revolucí. To jsou v podstatě naši rodiče. Na ty už se to nevztahuje.

Selima napsal(a):

Daphné napsal(a):

Selima napsal(a):

Aj obsah, resp. zaradenie, štýl, apod. upravuje redaktor, resp., editor vydavateľstva - autor má konečné slovo, ale redaktor mu do toho smie a má hovoriť.

Obsah a styl, Seli? Já ti věřím, není povolanějšího nad tebe.....ale k čemu je pak autor? To by se mi teda hrubě nelíbilo, být autorem :) Aby mi upravovali obsah, zkracovali, vlastně přepracovávali, že bych pak dílo třeba ani nepoznala? Neber mi iluze :) Představ si to v jiném umění - že by někdo radil a upravoval díla třeba Michelangelovi ( David je nahatej, nezdá se vám, pane Michelangelo? Trošku vám to tady přitesnu, jo?), natož Picassovi? Fakt jsem si myslela, že autorství, co se obsahu týká, je opravdu autorovo...no co už.

Pokiaľ viem, napríklad Rowlingovú dlho odmietali, potom jej rukopis vzali, ale dosť upravovali - a je otázka, či to bolo dobre alebo zle... "Vypísaný" autor si už môže rozkazovať, ale začiatočník musí (a mal by, možno aj vo vlastnom záujme), si nechať poradiť. Niekedy vydavateľstvo neupraví skoro nič, inokedy prakticky prepíše... a možno tomu istému autorovi.

Ono by to nemělo být tak, že jim to pošleš, oni to přepíšou jak se jim zachce, a pak to vydají, ale jde o spolupráci autora a nakladatelského redaktora. Dobrý redaktor většinou miluje "svého autora" a vzájemná spolupráce je ku prospěchu věci. Pokud máš nějakého oblíbeného autora, zkus si v tiráži najít, kdo knihu redigoval, a pokud se odpovědný redaktor liší, pravděpodobně se svým způsobem liší i text (nemyslím námět a spol.) :). Nota bene, spousta spisovatelů a báníků používá psaní jako autopsychoterapii a artefakt vznikne až s pomocí redaktora (vše platí i v ženském rodu - spisovatelky, autorky, básnířky a redaktorky).
O lásce k autorům za všechny: Bedřich Fučík: Čtrnáctero zastavení.

ti lidé se narodili v jiné době a prožili svůj vztah před revolucí
Mňo... u těch co prožívají či "prožili svůj vztah" až po ní je limitních pětadvacet roků, že... delší zatím bejt nemůže...

eremuruss napsal(a):

Eva. napsal(a):

Selima napsal(a):

V dnešní době sa skôr žije v trojuholníku/štvoruholníku/mnohouholníku, keď to vezmeš štatisticky. A nemáš celkom pravdu, historicky sme žili stáročia / tisícročia vo väčších skupinách, kde pár bol len malou čiastkou, a aj to väčšinou len pár rokov, poťažmo tak 20 rokov (ženy často umierali pri pôrodoch a muži vo vojnách), takže možno odtiaľ ten sklon rozširovať pár na viacuholník... :jojo: V podstate tých 15-20 rokov je asi tak maximum, čo spolu páry žili - potom buď jeden umrel, alebo muž odišiel za prácou, žena sa odsťahovala opatrovať rodičov, apod. Neboli rozvody, ale ani ich nebolo treba. :/

Četla jsem o tom, že dnes je nejspíš proto tolik rozvodů, že žijeme déle a 15-20 let je opravdu maximum, co páry spolu žijí, než dovedou děti do dospělosti. Pak už vědí, jestli se svým partnerem chtějí žít dál, jestli při prvním výběru dobře vybírali. A taky se člověk mění. Proto nejspíš pak hledají na další roky někoho, kdo by k nim více ladil.
A taky že někteří muži mají ještě potřebu založit druhou rodinu s novou mladou partnerkou a zopakovat si to. Ostatně to kolem sebe hodně vidíme.

Ale blbost,znam spoustu paru co spolu ziji 45 a vice let.

není to blbost....
před sto lety se lidé dožívali daleko nižšího věku než nyní.

eremuruss napsal(a):

Eva. napsal(a):

Selima napsal(a):

V dnešní době sa skôr žije v trojuholníku/štvoruholníku/mnohouholníku, keď to vezmeš štatisticky. A nemáš celkom pravdu, historicky sme žili stáročia / tisícročia vo väčších skupinách, kde pár bol len malou čiastkou, a aj to väčšinou len pár rokov, poťažmo tak 20 rokov (ženy často umierali pri pôrodoch a muži vo vojnách), takže možno odtiaľ ten sklon rozširovať pár na viacuholník... :jojo: V podstate tých 15-20 rokov je asi tak maximum, čo spolu páry žili - potom buď jeden umrel, alebo muž odišiel za prácou, žena sa odsťahovala opatrovať rodičov, apod. Neboli rozvody, ale ani ich nebolo treba. :/

Četla jsem o tom, že dnes je nejspíš proto tolik rozvodů, že žijeme déle a 15-20 let je opravdu maximum, co páry spolu žijí, než dovedou děti do dospělosti. Pak už vědí, jestli se svým partnerem chtějí žít dál, jestli při prvním výběru dobře vybírali. A taky se člověk mění. Proto nejspíš pak hledají na další roky někoho, kdo by k nim více ladil.
A taky že někteří muži mají ještě potřebu založit druhou rodinu s novou mladou partnerkou a zopakovat si to. Ostatně to kolem sebe hodně vidíme.

Ale blbost,znam spoustu paru co spolu ziji 45 a vice let.

Píšem historicky a štatisticky významne.... Ty si už starožitnosť, že pamätáš historické rodiny?

Selima napsal(a):

gymnasión napsal(a):

juliana napsal(a):

helčo helčo - prd a vořech - tomu sama nevěříš, jen si chceš zase čutnout
nechtít být sama je sobecké??? bóže - mít nějaké základní životní potřeby nebo i touhy (které si sama ani nevybírám) je sobecké???
mám dost - tady je to fakt zvrácené

tam muze bejt zakopanej pes... jet bez vyberu podle naprogramovanyho, tak nejak obecne uznavanyho schematu...

No ale to robíme všetky/všetci do istej miery, či si to priznáme, rozoznáme to, alebo nie... Podvedomé programy, napr. z detstva, sú sfiňa...

To samozrejme, ale je dobry si to tu a tam pripomenout