Dobrý den,

ráda bych se s Vámi poradila. Mám vztah trvající třičtvrtě roku.
Vídáme se téměř denně, vypomáhám mu večer po práci v jeho firmě. Problém je v tom, že se pro mě stal „středem vesmíru“ v duševním slova smyslu.  Nejde o to, že bych s ním chtěla trávit každou volnou chvilku, to určitě ne. Každý máme své zájmy, já se vídám s kamarády, chodím cvičit, do muzea, na výstavy atd, prostě vše, co mě baví a zajímá. Problém je v tom, že v tomto čase a i v době, kdy jsem v práci nebo doma, neustále na přítele myslím. Na to, co mu uvařím, na to co asi zrovna dělá atd. Samozřejmě mu to nedávám najevo, píšeme a voláme si přes den v běžné frekvenci, spíš píše a volá více  on mně než já jemu.
Potřebovala bych poradit s tím, jak se v mojí mysli od přítele alespoň trochu odpoutat a myslet třeba více na sebe.
Tak pokud někdo máte podobnou zkušenost, budu ráda za každou radu :-)

Nerekla bych ,ze jsi na nem citove zavisla .Myslim,ze je to normalni,hlavne na zacatku vztahu ,ze na neho porad myslis . Neresila bych to ,je to prece prijemne na nekoho koho mame radi myslet.

Tak už jen to, že si svoji přílišnou závislost uvědomuješ, je první hodně důležitý krok ke změně.

No a druhá rada ode mně, která byla téměř dvacet let citově závislá na jednom týpkov a dost na svoji závislost dojelai, zní: Jseš to ty, která rozhoduje na co nebo na koho budeš myslet. A věř mi, opravdu to jde, říct si: na tohle (na tohodle) teď myslet nebudu, teď budu myslet na jiné věci. Ze začátku to je těžké, ale dá se to nacvičit. Zkus ve svých myšlenkách nejdřív věnovat stejně času sobě jako jemu a postupně to vyladit ke své spokojenosti.

Držím palce :)