Nedávno jsem přišel o lásku, nedokážu to pochopit, neumím se s tím vyrovnat, přemýšlím, jak ji získat zpět.. Můj mozek na to nestačí, všechny zkušenosti jsou k ničemu.. Možná potřebuji Váš pohled.. Možná se potřebuji jen vybrečet.. Nevím.. Nevím teď vůbec nic.. Pomůžete?

Bilatlapko, nepíšeš, jak jsi o svou lásku přišel... co bylo důvodem? Jak dlouho jste spolu byli?
Takto možná jen rada, pokud odešla ona např. za někým jiným, těžko ji tahat násilím zpět. Teď to moc bolí a máš pocit, že nikdy nepřebolí. Já bych se pořádně vybrečela a pak se vrhla na všechny činnosti, co mám ráda a na co třeba nebyl čas. Uvidíš, že bude líp :)

Zkusím to ve zkratce.. Jestli na to uvidím.. Nepoznávám se..
Potkali jsme se náhodou, díky jedné aplikaci.. Nikoho jsme nehledali, plácali jsme se ve svých nefunkčních vztazích, trávili večery, noci staráním se o virtuální akvária.. Ona v domě přítele, který ji podváděl, bez schopnosti odejít, kvůli dceři ( ne jeho, ne kvůli jejich vztahu, tam žádný nebyl, ale kvůli mami, já nechci, jsem zvyklá, mám tady kamarádky, kocoura.. ), kvůli sebevědomí, které nebylo.. Já v manželství, léta fungujícím jen kvůli synovi, vinou obou, dnes už ex.. Potkali jsem se, dlouho jsme si jen povídali, aniž bychom o sobě něco konkrétního věděli, naplňovali si čas přítomností toho druhého, těšením se na sebe, foukali bolístky.. Hezky se vstává, když někdo popřeje hezké ráno, dobře se usíná, když usínáš s dobrou nocí.. Sešli jsme se.. Jednou, hned podruhé.. Scházeli jsme se.. Jak to šlo, když byla příležitost.. Během tréninků dětí, místo večerního běhání, v autě.. Seznámili jsme děti ( ona dcera 10, já syn 9 ).. Veřejně, a přesto v utajení, potřebovala bydlet, než odejde, u mě to nešlo.. Rozhodla se.. Hledala místo pro život.. Výhled na společnou budoucnost.. Je fakt, že nic neslibovala.. Miluju ji.. V tom nejryzejším významu toho slova.. Milovala mě.. Aspoň jsem si to myslel.. Poprvé v životě jsem to zažil.. Nezištně, nesobecky, něžně, intenzivně..  Nemusel jsem panáčkovat jako pes kvůli kostičce.. Nemusel jsem dělat něco pro něco.. Nemusel jsem být ten, co dělá první kroky.. Obejme, aby ho obejmuli.. Těžko se to vysvětluje.. Léto jsme trávili ve čtyřech, nebylo to těžké, při nezájmu tehdejších partnerů.. Výlety, koupání, atrakce.. Rodina.. Našla domeček.. Koupila ho.. Našla se skrytá vada.. Problémy všude kolem,ale měla rameno.. Já taky.. Řešili jsme, zařizovali.. Ona s vědomím, že má konečně něco svého, já s nadějí, že budu součástí.. Radost.. Pár dní před přestěhováním konec.. Z ničeho.. Když trváš na důvodu, vždycky se nějaký najde.. Měl jsem problémy s nohou, díru na chodidle.. Věděla o tom, léčil jsem to.. Zajímala se o to, o mě.. Snažila se mě šetřit, co to šlo, abych se zahojil.. Poslední měsíc se to troch zhoršilo.. Možná tím běháním kolem všeho.. Ptala se ( neviděla, mám to pod obvazem.. ), říkal jsem o.k., aby byla klidná, abych jí nepřidělával další vrásky při tom všem.. Nechtěl jsem to tajit, jen vydržet těch čtrnáct dní, než bude ve svém a v klidu.. Neřekl jsem ji to, ale nekašlal jsem na to, řešil to, tak jak jsem měl.. Dozvěděla se to.. Bylo to pro ni důležité, nemůže mi věřit.. Nemůžu tomu věřit.. Nebo jiný.. Chce být sama, srovnat si svůj život, budem kamarádi, máme si co dát, nechce o mě přijít, ale.. černo.. Zničené děcko, které chvíli vidělo, že život může být fajn.. Já úplně mimo.. Nevím, proč funguju a jak.. Nespím, už pár týdnů, jedu asi na nějaký automat.. Mobil mi přirost  k ruce, čekám na pípnutí, zazvonění.. Snažil jsem se ji přesvědčit, řekl všechno, co ve mně bylo.. Ne.. Vím, že odepíše, když napíšu, vím, že zvedne telefon, když zavolám, vím, že se nezapře, když se objevím.. Ale nic z toho neudělá sama.. Kamarádka.. Kamaláska.. Nevím, co byla pravda, a co jsem si vysnil.. Nic neslibovala.. Konala.. Ukazovala.. Viděla, co vidím já.. Přesto.. Nevím, co dál.. Je mi dvaačtyřicet a nevím, co se životem, co bez ní, jak k ní.. Uhánět ji, nechat ji v klidu? Čekat? Co když zapomene.. Co když chce.. Nevím.. Byl jsem zvyklý vědět.. Co si myslí, co cítí, jak jí je.. Teď nevím vůbec nic.. Rozzuří ji růže za stěračem? Naštve ji zpráva před spaním? Nevím.. Nedělat nic mě ničí, ale má význam dělat něco?
Vybrečet se? Nic jiného nedělám.. Vypadám jak magor, když chodím po světě a tečou mi slzy.. Nemůžu to ovlivnit.. Usmívám se na pumpařku při placení za benzím a tečou mi slzy.. Oslovují mě všímaví spoluobčané, pane, není vám nic? Nic, alergie.. Bulím i teď.. Přišel jsem sem, mezi vás, ženy.. Kamarádům se tohle neříká.. Poraďte mi, prosím.. Co se mnou.. Co s ní.. Jak k ní..

Veci sa nedejú náhodou. Asi som už viac skeptik, ako by sa žiadalo, ale neverím moc na "potrebu srovnat si život", hlavne ak predtým neboli náznaky čohosi. Chcem povedať, že zo sekundy na sekundu je takáto zmena podozrivá..

Ak budeš tlačiť na pílu, pravdepodobne ju nadobro od seba odoženieš (kuriózne ak to necháš plávať, možno sa tak stane tiež). Nevieš spraviť nič. Ak o ňu stojíš a máte byť spolu, stane sa. Dovtedy sa teš synovi a venuj sa všetkému, čo je pre Vás/Teba potešením a čo naplní dušu a telo.
Nechápal som, keď pri čítaní podobných skuhracích tém boli reakcie tvrdé, ale porozumel som, že pofúkať bolačku je rozumným, ale iba dočasným riešením. Ak by si chcel prefackať, pokojne môžem  :D

Prečítaj si v sekcii "Život po nevěře" Pandorin článok "Trápim se, protože chci". Skvostné čítanie.

Díky.. Ale čekal jsem spíš ženský pohled.. Co si myslí, co by ony, jak nezvratná jsou jejich rozhodnutí.. Nebo jak odvolatelná.. A díky čemu..

PS: nejsem fatalista, neumím sedět v křesle a čekat, co přijde. I když.. Teď v podstatě nic jiného nedělám.. Bojím se zničit tu naději, kterou mi nedala.. Pár facek nepomůže, ledaže bys to vzal krumpáčem..

Zkus sám v sobe zapatrat, co tě skutečně takhle sloužilo.
Nemyslím, že je to ztráta lásky spíš to, že ses k ní tak upnul.
Udělat si ze vztahu smysl života, znamená ho spolehlivě zabít,
Ženy stejně jako muži nerady přijímají zodpovědnost za život a štěstí druhého člověka.
Za svůj život taky odpovídáme každý sám.

Zkus udělat krok zpět - před vaše seznámení. Říkáš, že jsi nikoho nehledal, ale šťastný jsi asi taky moc nebyl, že?
Proč?
Co ti chybělo?
A mohla ti to všechno dát jedna žena? Kterákoliv.
Já bych řekla, že je to složitější a ty jsi chtěl jít zkratkou...
Jenže na téhle cestě žádné nejsou.
Zkus se tedy kousek vrátit.

Ahoj. Dovolím si nesouhlasit, i když, dle ostatních soudě, tady máš silnou pozici.. Chtěl jsem jen názor ženy, ne psychologa.. Odpovídáš na otázku otázkami.. Říkáš, vrať se zpátky.. O to mi jde.. Ale jak? Já vím, žes to myslela asi jinak..
Nemyslím si, že žít pro druhé je blábol.. Víš to taky, jinak bys neměla přes 20tisíc příspěvků v kategorii vztahy.. Myslím si, že ať udělá člověk cokoliv, první, co udělá potom, je, že to sdílí.. Nebo aspoň chce sdílet..
Asi bychom se dostali někam úplně jinam, kdybych se tě zeptal, co je tedy smyslem života.. Udělat ze vztahu smysl života, nevnímat to jen jako frázi, znamená vztah naplnit, ne zabít.. Pokud tedy nevnímáš vztah jako stín u nohou, ztrátu vlastního já..
Pomineme-li děti, nemůžeme být zodpovědní za jiné.. Ale vlastní zodpovědností život jiných ovlivňujeme.. Jsme zodpovědní za to, co si myslíme, jak to říkáme a co pro to nebo podle toho děláme.. Používáme slova, kterých pravý význam si neuvědomujeme.. Nevěděla, co říká, dělá? Polekala se odezvy? Neupnul jsem se, odevzdal jsem se.. Celý.. Nezůstalo mi nic.. Věřil jsem.. Jí? Svým přeludům? Rýsujícímu se budoucnu?.. Lekla se? Jistoty, odevzdání? Řešíte tady ve velkém nevěru, odpustit, neodpustit, ale pokud vám někdo nabídne opak, je.. Slaboch? Co chcete? Jistotu nebo zápas, důvěru nebo podezření? Ničí jistota vztah? Tak proč řešit zálety?.. Jsem v tomhle hodně průhledný.. Věděla to, věděla, co všechno myslím, když jí říkám miluji tě.. Věděla, že to není pomíjivé.. Teď jen z dálky..
Šťastný jsem nebyl.. Až na těch pár měsíců..
Co mi chybělo a mohla mi to dát jedna?
Drobnosti.. Klid, pohoda, vzájemnost.. Místo, kam přijdeš a můžeš být sám sebou, nemusíš nic dokazovat, místo, kde tě čeká úsměv, protože jsi, nezištné objetí, jen tak, pro nic, ucho, které tě vyslechne, ruka, která tě pohladí.. Spolu, ne vedle.. Místo, kde máš postel, do které se těšíš proto, že tě tam čeká ne něco, ale někdo.. Místo, kde máš čas pro sebe a z toho sílu pro druhé.. Jeden gauč místo dvou křesel.. Místo, kde spokojenost toho druhého je víc ,než vlastní.. Místo, kde můžeš sdělit své sny, ani ne kvůli vyplnění,ale pro těšení se z možného..
Oběma směry.. Kolik k tomu potřebuješ lidí? Mně stačila jedna..
Ukázala mi to všechno, dávala mi to.. Poprvé.. Snažil jsem se o totéž..
Povím ti příběh:
Začátek vynechám, je to jen pár vztahů, kratších, delších, takových, jaké zažije asi většina během studií.. Vojna, bylo mi pětadvacet, nebyl jsem typ mezi čtyři zdi.. V noci jsem mizel.. Potkal jsem ji, malou, křehkou zrzku.. První noc jsme si povídali, druhou taky.. Spali jsme spolu.. Chytili mě.. Zostřený dozor, pak na měsíc hodně daleko.. Mobily tehdy moc nebyly.. Vrátil jsem se.. Utekl.. Byla těhotná.. Radost.. Problémy, já na vojně, ona v potížích.. Scházeli jsme se, kdy a kde to šlo, v autě, u známých, když jsem měl volný víkend, u nás.. Bříško rostlo.. Problémy se řešily.. Její.. Stálo mě to něco ke sto tisícům.. Vyřešeno.. Zmizela.. Našel jsem ji.. Scházeli jsme se i u jejích známých.. Měli pět dětí, vozil jsem jim tašky jídla, byl jsem provianťák.. Řekli mi to.. Prý svědomí.. Pozdě.. Hned první noc zjistila, co jsem zač.. Dál šlo všechno podle plánu.. Těhotná už byla.. Když jsme byli spolu, moc toho nenamluvila, slzy, tulení, pár úsměvů.. Když jsme telefonovali, ten její ji psal papírky, teď řekni tohle, teď tamto.. Pár jsem jich viděl.. Poslouchali to všichni, dobře se bavili.. Našel jsem je, kde mi řekli.. Seděla na válendě, krájela rajčata, prkýnko pod bradou, on vybaloval novou televizi.. Jediné, co stříkalo, byla šťáva z rajčat, když upadly.. Postavila se před něj.. Neudělal jsem nic, vůbec nic.. Za pár dní jsem poslouchal průběh porodu v přímém přenosu, frajer byl spíkr v rádiu..
Byl to kluk..
Tohle je horší.. Tehdy bych nejradši vraždil.. Teď se mi nechce žít.. Proč? Nevidím.. Smysl?.. Musím, jsem přece zodpovědný..
Někdy si připadám jak hadr, kterým setřou špínu a bláto a šup s ním do kýble..
Brát je hodně lehké, dávat.. Poprvé jsem přijímal, aniž bych musel dávat předem.. Nemusel.. Šlo to vzájemně.. Hloupé na tom je, že jsem se ji snažil naučit vážit si sebe sama, být pro sebe důležitá, řídit si život hlavně s ohledem na sebe.. Asi se mi to podařilo.. Podařilo se jí postavit se na vlastní.. Byl jsem berličky? Nebo je jen unavená tím vším a už nevěří, že může být něco tak, jak se to zdá.. Říkala, na začátku je všechno hezké..
Asi jsem tě nepochopil, i když jsem se snažil..
Nepochopila's ale ani ty mě.. Nepotřebuju rady, jak se s tím smířit, jak to překonat.. Potřebuju poradit, jak najít cestu zpátky, možná jen zjistit, jestli existuje naděje - jak psal sombrero, jestli tlačit na pilu nebo to nechat plavat, obojí s možným stejným výsledkem.. Jak jí ukázat, že to, co cítíme ( cítím - cítila ), má smysl.. Že má nárok na štěstí.. Že nemusí ublížit, když vlastně nechce.. Že není všechno stejné, že nejsem jako její manžel, který ji nechal dva měsíce před porodem, že nejsem jako její expřítel, který ji podváděl a ukájel si veřejně ego tím, jak 'hloupého' elektrikáře doma obskakuje poslušná doktorka.. Myslím, že jsem jí dokázal nebo ukázal, že má vlastní cenu.. Asi jsem to schytal za oba..
Řekni mi, prosím, co můžu a nepovídej o zkratkách.. Já mám pocit, že delší a složitější cestu bych nenašel..
Co doopravdy chcete?..
Asi bych měl být spokojený, že jsem dostal možnost to poznat.. Lásku.. Spousta lidí to štěstí nemá.. Nestačí mi to.. Opravdu ne.. Chci svou Baucis..
Sombrero zmiňoval tvůj článek.. Netrápím se, protože chci, tohle jsem opravdu nechtěl a myslím, že tomu věříš.. Trápím se, protože chci ji.. A nevím jak.. Jak malý dítě, viď? Pořád dokola..
Děkuji, že jsi napsala, měl jsem teď chvíli pocit, že zase stojím na nohou.. Odešlu to.. A zbude zase jen čekání.. A ticho, ve kterém nejde přehlušit myšlenky v hlavě.. Nechci se z nich vypovídat, i když to trochu pomáhá.. Chci najít cestu.. Pomoz mi, prosím.. Kdokoliv..
Vím, že to nejde..

Michael

Andělské jméno.. Bohužel bůh nejsem, zbývá vůl..
Možná proto vůbec netuším, komu patří to o předsudcích..

Omlouvám se... ale první, co mě po přečtení napadlo, byl terminus technicus "užitečný blb"... nebo - slovy klasika -
"Mouřenín splnil svou úlohu, mouřenín může odejít."
Ptáš se "jak najít cestu zpátky". Každá rada drahá (zvláště při jednostranným pohledu, popisu a informacích), ale taky se zeptám - cestu kam? Do věčnýho štěstí, který tak poeticky popisuješ? (Což není ani urážka ani ironie.)
Zdá se mi, že si buď vybíráš k vidění jen to, co vidět chceš, nebo si myslíš, že to, co nabízíš, "přece nemůže žádná odmítnout"... Jak vidíš, může - ona i přemíra štěstí (jako ostatně přemíra čehokoli) bejvá k neunesení...

Tys nepoznal lásku. To je dle tvého popisu závislost.
Řeš sebe, změň sebe. Několikrát tady píšeš, žes byl zvyklý to a to. Tak to teď bude jinak, než na co jsi byl zvyklý. V životě máš kromě smrti jedinou jistotu. A tou je změna.
Píšeš nesrozumitelně. Co to znamená - díra v chodidle? Jakou roli ve vašem rozchodu sehrála? Něco si namlouváš?
Zatím podle mého názoru nejsi muž, dospělý do vztahů. Jenom záchranář, který za svou práci něco očekává. To není láska. Když si postavíš svůj smysl života na vztahu, dopadneš tak, jako jsi dopadl. Nemůžeš do svých chtění zatahovat jiné lidi. Oni nemusí chtít být tvým smyslem života. Jak by bylo tobě, kdyby si někdo postavil svůj smysl života na tobě a ty bys musel dělat, co on chce?
Neupnul jsem se, odevzdal jsem se.. Celý.. Nezůstalo mi nic. - tohle celé je špatně. Nevážila bych si člověka, který se odevzdal (kam?) a nejspíš očekává to samé i ode mě. Můžu napsat, co chci, za sebe. Ty zevšeobecňuješ, ptáš se, co chceme my, ženy. Ale každá žena je jiná. Nepřitahuje mě muž, který se celý odevzdá a nic mu nezůstane. Nechci, aby se celý odevzdal, stejně tak, jako i já chci zůstat sama sebou a sama sobě se neztratit. Jen takové partnerství je rovnocenné, hezké. Když jsme v něm sami sebou. Když si stále máme co dávat, dělat vztah zajímavý, přinášet do něj podněty a impulzy.

Byl by z tebe spisovatel červené knihovny. Chvilku se to dobře čte, taková odpočinková literatura. Ale mít to napořád, to se rychle přejí.

Já se přiznám, že na mne tvé psaní působí špatně. Píšeš zvláštním stylem, jako básník, jako pohádkář, co píše literární dílo tak, aby znělo dobře. Jestli jsi takovým způsobem mluvil se svojí přítelkyní, tak možná možná se zalekla a raději vycouvala. Neumím to lépe popsat.

Nemusíš souhlasit, to není povinnost.
Také bych jako Eva nechtěla muže, který se mi zcela odevzdá.
To není role, která by muži náležela: být odevzdány,

Máš pravdu, ty se netrápíš, protože chceš, ty se svým trapenim přímo opajíš.
Tragický romantický hrdina.....
Hledal jsi někdy odpověď na otázku: proč se mi to děje?
Proč právě MNĚ?

Na tvém místě bych odpovědi nehledala tady, ale našla si CHLAPA terapeuta.
Ten ti vysvětlí, že je zbytečně snažit se rozumět ženě. Nejdůležitější je porozumět sám sobě.

BTW: té ženě jsi vůbec nepomohl postavit se na nohy. Spíš naopak...

Jesli mluvíš, jako píšeš, tak potěš koště. Já bych vzala nohy na ramana už dříve než ona. S tebou si běžný život nedovedu představit. Já nerozumím každé druhé větě.

Asi jsme se nepochopili.. V základních pojmech.. Uznávám, možná píšu jinak.. S tečkami.. Prostor na myšlenky..
Odevzdání.. Pokud si představujete člověka klečícího na kolenou, podřízeného, ve střehu kvůli každému pohybu stínu, bez vlastní vůle a potřeb, v závěsu je to vaše představa. Já v tom vidím něco jiného. Mám práci, kamarády, zájmy., neklečím a nerecituji básničky, i když mi ta představa není tak úplně cizí. Když se mi líbí barvy podzimu, nemusím nutně chodit po lese a nablble se tvářit kolem. Snažil jsem se popsat, co cítím. Odevzdat se neznamená vzdát se sebe. Naopak. Je škoda, že nemluvíte i s ní.
Někde jsem to tady psal, nepotřebuju facky k probrání, prosil jsem o pomoc. Něco jako když bolí hlava. Co potřebujem? Řeči o příčinách a hlouposti nebo podat prášek, pohladit, tmu a ticho? Čekal jsem možná víc empatie. Proč tady jste? Kdo se vyžívá v bolesti? Snad nejste zdravotní sestry.
Jsme strašně zdeformovaní, nevíme, jaký význam mají doopravdy obyčejná slova, máme spolužití místo vztahů, valentýna místo prvního máje. Nevěříme možnému. Nevěříte.

M.
PS: Pan.: nenapsala's nic o smyslu.. Asi nenapíšeš, co znamená stát na vlastních nohou.

To ses vystihl přesně, když jsi napsal - jsme strašně zdeformování, nevíme, jaký význam mají doopravdy obyčejná slova. Ty možná máš spolužítí místo vztahů. Já ne. Mluv za sebe. I s tou tvou bývalou přítelkyní. Neschovávej se za vznešená literární díla. Ty nejsi opravdový. Nauč se jím být.

Něco jako když bolí hlava. Co potřebujem? Řeči o příčinách a hlouposti nebo podat prášek, pohladit, tmu a ticho?
Obé... jen v opačným gardu...
Pokud se totiž sám nedobereš příčiny hlavobolu, budeš neustále závislej na práškách... a časem bude jejich spotřeba stoupat... nebu přestanou zabírat...

Tlapko, jak dlouho jste byli spolu a proč jste si nekoupili dům společně, jestli jste spolu měli žít?

bila1tlapka napsal(a):

Asi jsme se nepochopili.. V základních pojmech.. Uznávám, možná píšu jinak.. S tečkami.. Prostor na myšlenky..
Odevzdání.. Pokud si představujete člověka klečícího na kolenou, podřízeného, ve střehu kvůli každému pohybu stínu, bez vlastní vůle a potřeb, v závěsu je to vaše představa. Já v tom vidím něco jiného. Mám práci, kamarády, zájmy., neklečím a nerecituji básničky, i když mi ta představa není tak úplně cizí. Když se mi líbí barvy podzimu, nemusím nutně chodit po lese a nablble se tvářit kolem. Snažil jsem se popsat, co cítím. Odevzdat se neznamená vzdát se sebe. Naopak. Je škoda, že nemluvíte i s ní.
Někde jsem to tady psal, nepotřebuju facky k probrání, prosil jsem o pomoc. Něco jako když bolí hlava. Co potřebujem? Řeči o příčinách a hlouposti nebo podat prášek, pohladit, tmu a ticho? Čekal jsem možná víc empatie. Proč tady jste? Kdo se vyžívá v bolesti? Snad nejste zdravotní sestry.
Jsme strašně zdeformovaní, nevíme, jaký význam mají doopravdy obyčejná slova, máme spolužití místo vztahů, valentýna místo prvního máje. Nevěříme možnému. Nevěříte.

M.
PS: Pan.: nenapsala's nic o smyslu.. Asi nenapíšeš, co znamená stát na vlastních nohou.

Michle, v každém z nás je bůh i vůl. Stačí si jen vybrat. Vzít zodpovědnost za tu volbu znamená stát na vlastních nohou.

H.: hledat příčiny samozřejmě, předcházet problémům ano, ale v okamžiku bolesti pomoct.. Když máš špatnou zprávu, která není neodkladná, řekneš ji člověku, který se zrovna necítí? Ne, viď? Najdeš vhodnější chvíli.
Evo, nezlob se, nemyslel jsem to adresně, ale všeobecně. Když ti všechno funguje, je to fajn. Já se jen snažím o totéž.
Nebyli jsme spolu dlouho, jestli jsme vůbec byli spolu.. Asi rok ( na minuty to psát nebudu, zas bych to slíznul.. ). Chtěla mít konečně něco svého. Místo, odkud ji nemůže nikdo vyhnat. Chtěla ona sama. Vím, jak a v čem žila, myslím, že jsem to chápal. Vybírali jsme ho spolu, uklízeli, tahal jsem radiátory, zplnomocněn jsem zařizoval energie, převody, vymalovali, umyli okna.. Dům jsem ji nekoupil, ani se na tom finančně nepodílel. Nechtěla. Koupil jsem jí aspoň přívěšek na klíč. Se světýlkem a nápisem moje.. A druhý, se dvěma srdci.. Prodávám svůj dům, abych se vyrovnal s minulostí, zajistil manželku. Nechodím po světě s holým zadkem. Ano, doufal jsem, že budu mít kam,ale ne kvůli bydlení. I když nic neslibovala. Aspoň ne ze dne na den. Když si povídáš o společných vánocích, nemusiš přece říkat kde. Nějak mi to vyplynulo.. Poslouchal jsem, co říká, viděl, co dělá, ne, co jsem chtěl.
Nevím, jestli jsem si vybral být vůl nebo mi to bylo vybráno. Nezříkám se ale za to zodpovědnosti. Stojím na vlastních nohou, mám vlastní ruce a hlavu na krku. Jen mi to přijde málo.

Najdeš vhodnější chvíli.
Nebo taky ne... někdo "se zrovna necítí" celej život - velmi výhodná strategie, mimochodem.
Ale ty hledáš cestu... a to nebejvá jednoduchý - nebo vysíláš zmatečný signály. Potřebuješ regulovčíka nebo (spolu)plačku?

Nádych, výdych (y). A veľakrát prečítať texty prispievajúcich dám. Rozumné, možno v danom rozpoložení ťažšie pochopiteľné, ale pravdivé do špiku kostí. Nevzdávaj boj ani svoje vlákno (ak by si na zlomok sekundy chcel poďakovať za rady, čo nie sú možno v súlade s Tvojimi predstavami), skús byť trpezlivý a preskúmať veci z viacerých uhlov pohľadu, zaručene Ti nikto nechce zle.

V tryznive bolesti se vše krom toužebně očekávaného, žalostně postradaneho zdá málo.,.
Ten, kdo neživí své iluze, ale dovede přijmout nepříjemnou realitu, ten skutečně stojí na vlastních nohou.
Nehledá vně, ale uvnitř.

Bílá tlapko, nechci ti sypat sůl do ran, ale působíš na mě jako pozér. Možná je to póza obranná, ochranné zbarvení, bez něhož bys podle svého přesvědčení nebyl milovaný a ani nemohl milovat. Póza hodně vrostlá. Dokud ji neodstraníš, nezlepší se to. Platí stále "jaký šel, takovou potkal".
Jak v příběhu o tvé lásce, tak v příběhu o vztahu z vojny jsi se obsadil do role odpovědného spasitele. Vystup z ní. Není možné budovat partnerský vztah s ženou, které dáváš najevo, že bez tebe by byla slepice vysokoškolačka v područí primitivního vyučence .......  Je mi jasné, že jsi přesvědčen a VÍŠ, že to tak není ..........akorát, že to co chvíli
v různých podobách vystrčí růžky.
A pokud máš zdravotní potíže, jejichž součástí se stala "díra v noze", tak ty potíže asi nebudou krátkodobé a banální, ale naopak mohou komplikovat běžný život. A pokud jsem to pochopila správně, že dotyčná je lékařka a ty její péči o tvé zdraví a v podstatě její profesní hodnotu - něco, do čeho od mládí musela investovat hodně úsilí a času - bagatelizuješ lží, tak se nedivím, že jí to pobouřilo.

bila1tlapka napsal(a):

Asi jsme se nepochopili.. V základních pojmech.. Uznávám, možná píšu jinak.. S tečkami.. Prostor na myšlenky..
Odevzdání.. Pokud si představujete člověka klečícího na kolenou, podřízeného, ve střehu kvůli každému pohybu stínu, bez vlastní vůle a potřeb, v závěsu je to vaše představa. Já v tom vidím něco jiného. Mám práci, kamarády, zájmy., neklečím a nerecituji básničky, i když mi ta představa není tak úplně cizí. Když se mi líbí barvy podzimu, nemusím nutně chodit po lese a nablble se tvářit kolem. Snažil jsem se popsat, co cítím. Odevzdat se neznamená vzdát se sebe. Naopak. Je škoda, že nemluvíte i s ní.
Někde jsem to tady psal, nepotřebuju facky k probrání, prosil jsem o pomoc. Něco jako když bolí hlava. Co potřebujem? Řeči o příčinách a hlouposti nebo podat prášek, pohladit, tmu a ticho? Čekal jsem možná víc empatie. Proč tady jste? Kdo se vyžívá v bolesti? Snad nejste zdravotní sestry.
Jsme strašně zdeformovaní, nevíme, jaký význam mají doopravdy obyčejná slova, máme spolužití místo vztahů, valentýna místo prvního máje. Nevěříme možnému. Nevěříte.

M.
PS: Pan.: nenapsala's nic o smyslu.. Asi nenapíšeš, co znamená stát na vlastních nohou.

myslím, že sis nevybral nejlepší místo , kam napsat.  Tady se empatie moc nenosí . Max se dozvíš , že máš být štastný sám ze sebou :) přeju hodně štěstí , ať se netrápíš moc dlouho  .

Tady se empatie moc nenosí
Docela by mě zajímalo, jak by sis představovala konkrétní vyjádření empatie tlapkovi...
A taky proč se ti nezdá, že člověk má "být štastný sám ze sebou"....

Bílá tlaopko, ale my ti opravdu neporadíme, co máš dělat. Podle toho, jak píšeš, máš ji hodně rád, pak tedy udělej vše, co můžeš, co považuje za vhodné, aby se k Tobě vrátila. Ale musíš počítat s tím, že to třeba nevyjde. Ale aspoň pro to něco uděláš. Budeš pak vědět, že to prostě fakt nejde. Ale uneseš neúspěch?
Ale co udělat konkrétně - to musíš vědět ty, ty ji znáš.
Teď mě napadá - nemusíš mi ale odpovídat - možná vám to neklapalo úplně v intimní oblasti - víš, že tam nebyla ta jiskra, to opojení. Tedy u ní. Možná se snažila, ale zjistila, že to nejde. To je pak opravdu těžké a je poctivější se rozejít.
Podle čeho sis vybral nick? Nezlob se, ale na chlapa po čtyřicítce se mi zdá divný. Podle něj jsem zprvu myslela, že jsi mladý kluk. Bez urážky.

Nick?  Spoustu mi jich to zakázalo,  mrknul jsem na nohu v obvazu a bylo to. Myslím, že na lidech je k tomu i fotka.. K té noze - nic jsem nebagatelizoval.. Barčo, mám dojem, že víš, o čem mluvíš.. Kolegyně? Nevím, doopravdy se jí to asi dotklo. Nebyl v tom úmysl tajit, ani se na to vykašlat, jen jsem chtěl těch pár důležitých dní být s ní. Ne proto, že by to nezvládla sama.. Chtěl jsem být u toho..Byl jsem poměrně zanedbaný.. Začal jsem to řešit.. Protože to najednou mělo smysl. Srovnal jsem cukr, změnil životosprávu, přestal kouřit, začal řešit nohu, podstoupil kosmetický zákrok k omezení rizika infekcí, čeká mě poslední revize kostiček na pdk a resekce žaludku. Ne kvůli tloušťce, shodil jsem přes třicet kilo, ale prý to pomůže metabolismu cukru. Její nápad. Nedělám, to kvůli ní. Ale díky ní. Je v tom rozdíl. Jedinou ji to zajímalo. Byl jsem důležitý.  Už jsem to psal. Bylo to poprvé. Ukázala mi, že život může být hezký. V sexu asi problém nebyl. Píšu asi záměrně, víme, jak to je. Podle toho, co jsem viděl a cítil, podle toho, co pod námi zůstávalo, v těch řídkých případech, kdy jsme mohli být spolu sami, podle toho, že jsem nezačínal pořád první já. Jee, hezky se o tom píše..
Neřekl jsem, že je primitiv, nedělím lidi podle vzdělání, znám spoustu lidí bez vyššího vzdělání, kteří jsou daleko chytřejší, než já. Moudřejší.. Jen jsem popsal tehdejší stav věcí. Necítím se jako spasitel. Našli jsem se v dávno nefunkčních vztazích, zvedali jsme se vzájemně, opřeni jeden o druhého. Ano, asi by to sama kvůli sobě nezvládla. Já taky ne. To není spasitelství. Je to impuls..
Přijímám nechtěnou realitu, jsem připraven i na to, že to takhle zůstane. Třeba to odezní, možná najdu smíření. Možná.. Nejsem si ale vědom, že jsem provedl něco, s takovými následky, i když vy to vidíte jinak. Ona asi taky. Odpustí mi, chápe to, to je ale všechno. Nedala mi naději, přesto ji stále cítím. Já, v sobě. Jak dlouho umírá?

Dokonce resekce žaludku? To bych nedělala.
Spokojenost v milování není o tom, co pod vámi zůstávalo.
Smíření a klid najdeš určitě. Časem. A když budeš chtít, nebude to trvat dlouho. Zaměř se na sebe, dotáhni do konce svůj rozvod, věnuj se synovi a až budeš v pohodě, najdeš prima partnerku. Záchranářské vztahy většinou dříve nebo později skončí. Nezanedbávej se, kvůli sobě.

Já vím, jen z toho byla překvapená.. A resekce? Jsem člověk, který svědomitěji splácí, než šetří. Je to srozumitelné?

Ne, není srozumitelné, proč si chceš nechat udělat těžký zákrok, který vůbec nepotřebuješ.
Když bude tvá příští přítelkyně pracovat na pitevně, necháš se pitvat?

Nedělám, to kvůli ní. Ale díky ní.
A vocenění žádný... to musí otrávit...
Nejsem si ale vědom, že jsem provedl něco, s takovými následky, i když vy to vidíte jinak.
No zdali... "Ne proto, že by to nezvládla sama.. Chtěl jsem být u toho."
Ona to viděla stejně?

E. děkuji za úsměv. Naštěstí neznám žádnou patoložku. Zatím.. A pořád doufám, že nebude jiná příští. To jen, abych nezklamal..
K bříšku - nejsi jediná, kdo to říká, je to tak půl na půl. Dlouho jsem o tom přemýšlel. Nejedná se o jen množství, odstraněná část prý obsahuje ostrůvky buněk, které ovlivňují metabolismus cukru. U sekundárních je přes osmdesát procent po zákroku bez cukrovky. Viděl jsem výsledky, celkem relevantní, od člověka, který jich udělal přes 750. Asi by mi slušelo, abych napsal, že budu těch dvacet procent. Věřím, že nebudu. S váhou to nesouvisí, jsem hluboko pod hodnotou bmi, kterou proplácí pojišťovny. Jen bude jednodušší dodržovat režim, v čemž jsem teď ne úplně důsledný. A třeba to nebude potřeba vůbec. Navíc - prý se to dá přežrat.. A, abych nezklamal, chci, aby věděla, že dělám všechno, co můžu.. Mezi případy byla i její sestřenka, teď je o třicet kilo lehčí a bez cukrovky.. A bude to v její nemocnici..
Jo, součástí toho všeho je i psychoprofil. Prošel jsem..
A vocenění žádný.. Otrávení jsem odolal..
Jestli to viděla stejně? Asi ne. Asi by viděla radši, jak sedím s nohou nahoře.. To, že stačilo čtrnáct dnů a klidně bych si ji vyvázal ke stropu jako omluva nestačilo.. Spoustu věcí jsme viděli stejně. Myslím. Ale většina většinou nerozhoduje..
Budu končit. Děkuji H. a E. Možná nechápete, ale někdo tady zmiňoval v odpovědi empatii, takhle si ji asi představuji. Těm ostatním.. Nevím, co jste prožili, ale myslím, že tenhle váš způsob by fungoval do očí, s třesením hlavou, držením za ruku, možná i s těmi fackami.. Jenže jste jen písmenka. Zapomínáte, že na druhé straně sedí člověk, který prosil o pomoc, a že tam sedí sám. A díky vám se cítí, že je proti němu celej svět. Vím, že takhle nemám právo psát, nezvali jste mě. Omlouvám se. A děkuji. Mějte se, jak uznáte za nejlepší.
Snad je to pořád dost sebetrýznivé a nesrozumitelné..
Používáte hezké citáty..
Stanu se ponorkou..
M.

Ahoj, H. :-)

Michaeli, máš opravdu zvláštní mluvu a názory. Ale každý jsme jiný. Pokud bolí hlava, vezme si člověk prášek, ale ten odstraní jen následek, ne příčinu. O té by měl člověk přemýšlet a snažit se s tím něco udělat. Mě přijde, že ty chceš ten prášek, aby přešla bolest hlavy, ale nechceš hledat tu příčinu. Tady nejsou zdravotní sestry. Myslím, že v příspěvcích máš popsáno, že by chtělo, aby ses zamyslel nad sebou. Co ty můžeš udělat pro sebe a ne ti druzí. Měj rád sám sebe.

A co se týče tvé přítelkyně? Podle mého názoru jsi jí pomohl uvědomit si sama sebe a začít žít nový život. Ale pokud delší dobu žila s člověkem, který se k ní nechoval příliš dobře, omezoval ji, chce chvíli klidu sama pro sebe. A toho, že ses jí odevzdal, jak píšeš, se mohla zaleknout (mohlo jí to taky omezovat) a proto to ukončila. Nevíš, jak se choval její manžel na začátku vztahu. Možná jí to trošku připomnělo minulost a nechtěla opakovat tu stejnou chybu. Možná jsi pro ni byl jen přechodný most do dalšího osvobozujícího života, což ani ona sama neví a jednala dle intuice. Jak píšu, jsou to všechno MOŽNÁ, nikomu do hlavy nevidíme. Na tvém místě bych se podívala na svůj život a hledala opakující se vzorce ve vztazích, tam může být zakopaný pes. No a třeba i ona měla být ve tvém životě ukazatelem, co již neopakovat. Přeju ti vše nej, ať se ze svého žalu brzo dostaneš a začneš si život užívat, ne se někomu obětovat.

Michael, nepíšem to prvý raz - nevzdávaj to. Ani vo vzťahu ani na tomto vlákne. Videl som kopec prípadov, keď odpovede neboli poňaté správne alebo tak, ako boli adresované, a zakladateľ kapituloval a znechutený odišiel.
Znova - nikto Ti nechce zle. Sú to pohľady odvšadiaľ, od ľudí z mäsa a kostí, teda žiadne písmenká. Nemyslím si, že by si dal niekto "námahu" vypisovať litánie, len aby niečo znevažoval a chcel by trápenie. Ruku na srdce - keby si bol dostal dva fúriky uisťovania, že bude všetko OK, pomohlo by? Nemyslím. Určite si tému zakladal, pretože si sa chcel vykecať. Od toho to tu je. Páčiš zo seba postupne podstatu, a neverím, že Ťa netlačí na skúmanie z iných strán. Holt pozitívne memento.