Chodím pravidelně každou neděli na hřbitov, dnes jsem se ale rozhodla, že tam půjdu po setmění. Vždy jsem měla z takové návštěvy strach, dnes jsem ale byla překvapena. Když jsem tam dorazila, bylo tam ještě spousta lidí, což jsem tak nějak čekala v tento den. Po nějakém čase jsem tam ale zůstala sama a cítila jsem se překvapivě dobře. Postála jsem u hrobu rodičů a prarodičů, pak se prošla mezi hroby a vyrazila k domovu. Mám z toho zvláštní, ale takový hezký pocit. Vůbec jsem necítila strach. Možná je to tím, že spousta těch rozsvícených svíček v tento den nedělá hřbitov tak tajemný, opuštěný a strašidelný. Nevím.
Když byl byl syn malý, chodili jsme jenom potmě. A rozsvítili pár svíček na opuštěných a zapomenutých hrobech.
Synovi to zůstalo doteď - byli se slečnou na hřbitově až po setmění.
Strach? Tak ten jsem na hřbitově necítila nikdy.
To je fajn, žes to zkusila.
Na hřbitově je pokoj. Nekonečný klid a smíření. Tedy pokud zrovna nepotkáš rákšasy. Ovšem ti jsou ve zdejších krajích poměrně vzácní. :tesi:
Právě po setmění je hřbitov nejhezčí. Je tam klid a ticho.
Každému, kdo není naladěný dovnitř, je tam trochu ouzko; kdo nevzpomíná anebo nerozjímá, cítí, že tam jaksi nepatří. A proto je tam každé zahloubané duši úplně báječně. Zvláště pak po setmění. ;) Jenom ti rákšasové, nebo nedej bože rákšasí!., tam neradno je potkat.
Neveřim na žádné tyhle bytosti - strašidla, hejkaly, klekánice, nebo chceš-li - rákšasí. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkala, ani neznám případ, že by tyto bytosti někomu někdy ublížily. Ublížit člověku může vždycky zase jenom člověk :rolleyes:
Já se na hřbitově bojím, ale nikoli zemřelých, nýbrž zlodějů a přepadávačů, kteří se tam v hojné míře vyskytují. Když jsou Dušičky, tak se nebojím, to je tam spousta lidí a je tam krásná mystická atmosféra s těmi světýlky na hrobech.
Mendy napsal(a):
. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkala
A ani nesetkáš, Mendy :)
Dělám si srandu, Mendy, jasně že se tam s nimi nesetkáš. Ale jak říká Ivana, mohl by se tam objevit nějaký pobuda, tedy inkarnovaný rákšasa do lidské sféry, a to by pak nebyl zrovna příjemný zážitek. Ovšem jinde tady hovoříte, že ono se to nestane, když si to sami nepřitáhnem (totiž fascinací zlem, na které neustále podvědomě myslíme), a s tím bych úplně a beze zbytku souhlasil.
mohl by se tam objevit nějaký pobuda
Kdyby jen pobuda... 
Před pár lety jsem si to metelila zmrzlým těsně předvánočním hřbitovem chvilku před zavřením, tedy téměř prázdným... a bála jsem se fest - ne toho, že někoho potkám, ale že někdo potká mě - neidentifikovatelnou siluetu v dlouhým kabátě, šálu přes hlavu, která se vynoří zpoza náhrobku... a buď mě někdo preventivně bací nebo budu křísit...
Mezitím však už ale tvůj palec stahoval ostatní prsty do karatistické dlaně a Ty, v každém okamžiku připravena zaujmout obranný postoj, jsi druhou rukou svírala kabelku, abys ji případně použila jako úderný nástroj ve smyslu cepínu, kladiva anebo v některých vyhrocených situacích osvědčeného válečku na nudle. ;)
Milej Crabate - jen kdybys věděl, co se mi stahovalo... 
Hehehe :vissla: hehe
Crabat napsal(a):
Hehehe :vissla: hehe
V jednom kočka, krysa a netopýr v podobě malého otravného chlupáče :vissla:
na cintoríny som chodila odjakživa, a odjakživa rada. Buď preto, že ma stará mama často na jeden vodila (k starému otcovi), alebo možno preto, že som si pritiahla niekoho, kto sa potom na nich dobre cítil... :/ a spríjemnil ich aj mne. Ťažko povedať, už ho pri sebe/v sebe nemám (aspoň to tak cítim) a opýtať sa niet koho. Báť som sa konkrétne mŕtvych nebála asi nikdy.
Mendy napsal(a):
Neveřim na žádné tyhle bytosti - strašidla, hejkaly, klekánice, nebo chceš-li - rákšasí. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkala, ani neznám případ, že by tyto bytosti někomu někdy ublížily. Ublížit člověku může vždycky zase jenom člověk :rolleyes:
Strašidla sú len "penzionovaní" ľudia bez telesnej schránky a je fakt, že ublížiť živým je pre nich ťažšie, ale že by nikdy nikomu neublížili, to by som si tvrdiť netrúfala (už len tým, že napr. vystrašia...). Živí majú väčšiu moc, lebo majú to, čo mŕtvu nie a čo chcú - telo a životnú energiu. :)
Na hřbitově je pokoj. Nekonečný klid a smíření.
Ano.
helena napsal(a):
mohl by se tam objevit nějaký pobuda
Kdyby jen pobuda... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Před pár lety jsem si to metelila zmrzlým těsně předvánočním hřbitovem chvilku před zavřením, tedy téměř prázdným... a bála jsem se fest - ne toho, že někoho potkám, ale že někdo potká mě - neidentifikovatelnou siluetu v dlouhým kabátě, šálu přes hlavu, která se vynoří zpoza náhrobku... a buď mě někdo preventivně bací nebo budu křísit... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Heleno, tys literární talent! Věčná škoda, že jsi nepotkala šikovnýho mistra kameramana (se šálou ležérně kolem krku).
Přiznej se, nebála ses taky trochu, že tě tam zavřou? To se stalo mýmu tátovi a jeho povedenýmu kamarádovi z dětsví; o dušičkách se na hřbitově poněkud zapomněli a pak oba, už v dosti pokročilém věku, přelejzali plot.
helena napsal(a):
mohl by se tam objevit nějaký pobuda
Kdyby jen pobuda... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Před pár lety jsem si to metelila zmrzlým těsně předvánočním hřbitovem chvilku před zavřením, tedy téměř prázdným... a bála jsem se fest - ne toho, že někoho potkám, ale že někdo potká mě - neidentifikovatelnou siluetu v dlouhým kabátě, šálu přes hlavu, která se vynoří zpoza náhrobku... a buď mě někdo preventivně bací nebo budu křísit... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Heleno, tys literární talent! Věčná škoda, že jsi nepotkala šikovnýho mistra kameramana (se šálou ležérně kolem krku).
Přiznej se, nebála ses taky trochu, že tě tam zavřou? To se stalo mýmu tátovi a jeho povedenýmu kamarádovi z dětsví; o dušičkách se na hřbitově poněkud zapomněli a pak oba, už v dosti pokročilém věku, přelejzali plot.
Nešlo mi to odeslat, a teď je to tu dvakrát!