Ahoj, plně souhlasím s tímto dokumentem http://www.youtube.com/watch?v=xPPdHPs6DFs - neplánovat, svěřit se do rukou Boha, ale neměli jste to někdo tak, že jste tomu Bohu jednoduše nevěřili? Že jste zažili hodně zlého, takže mu nevěříte, že Vás nenechá spadnout až na dno? Jak jste to řešili?
Nebo stejně jako v jiném dokumentu od Mooji si uvědomuji, že JÁ je jenom iluze, ale spolehnout se na to nechci, protože když se na něco spolehnu, musím v to mít 100% důvěru a to nemám.... nechci zažít zase další karamboly, utrpení.
Takže problém je ten: nevěřím v to na 100% a nedůvěřuji tomu. Vyřešili jste někdo?

Tulipánko, moje odpověď je, že Bůh neexistuje, takže mám vyřešenu důvěru či nedůvěru v něj. Jak můžeš věřit, že zrovna tebe nenechá Bůh padnout, když tolik dobrých lidí padlo a tolik darebáků se má úžasně. Kdyby to fungovalo tak, že když budu dobrá, Bůh se mi odmění! Ale není tomu tak. Je to věc naprosté náhody, kdo se má dobře a kdo ne. Proto kněží vždy tvrdili, že odměna dobrým lidem bude až po smrti. Protože nikdo neví, co je po smrti, bylo to zcela podle hesla "slibem nezarmoutíš".

Věřím v sebe.
Jelikož v každém z nás je Bůh, tak tím věřím i v něj.
Bůh není šedivý dědeček na nebesích...

Evo,
Bůh není šedivý stařeček na nebesích :) Nedůvěřuji tomu, co já sama nedokážu ovlivnit - pro mě Bůh. Je to třeba jen mé VYŠŠÍ JÁ - je to jedno. Když jsem v dětství a v mládí dostala tolik ran, nedokážu už věřit, že vše bude dobré a neustále se snažím vše ovlivnit tak, aby mě to zase nesrazilo. Je to fakt děěěěěsně vyčerpávající, frustrující, když se nedaří tak, jak si přeju :(

No, kdyby se pořád dařilo, tak jak chci já, zřejmě bych to brala jako samozřejmost a neuměla bych  být vděčná nebo poděkovat za situaci, že jsem štastná a spokojená. Prostě bych si toho nevážila. Někdy když je člověk nespokojený - je známkou toho, že má "něco" u sebe změnit.
Babička vždycky říkávala - Pánbůh pomáhej a pomož si sám. Z jakého úhlu pohledu je věc správně a z jakého už není? Je ten náš úhel pohledu ten správný?
O jaké odměně mluvíte? Odměna dobrým lidem? Odměnou je přeci vnitřní pocit a vnitřní klid. :)
Člověk by se měl spoléhat jednoznačně sám na sebe.  :)
A taky : Nekoukej na to, co nemáš, ale na to, co máš ;)

Duši, já to myslím trochu jinak: stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch a to tak, že pak vlastně vůbec nežiju život tady a teď, nedokážu si třeba jen dát hezkou snídani na terase, protože mě to zdržuje od toho, abych ovlivnila běh věcí - pro mě třeba to je získat dostatek financí na zimní sezónu, kdy mám výpadek příjmu. A jsem z toho psychicky fakt v depresi, když se mi to nedaří. Je tam pak obrovský existenční strach - protože nevěřím, že se o mě "Bůh" postará....

stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch
Což sice děláme víceméně všichni, ale tebe to "ničí" možná právě proto, že se tak strašně snažíš...
Co by se stalo, kdybys ten "dostatek financí" neměla? Šla bys bydlet pod most, umřela hlady... nebo bys našla jiný řešení?

No právě Tuli, čeho se bojíš, to si přivoláváš. Je to všechno v  tvojí hlavě, a na Boha to nesváděj - to není v jeho kompetenci se o tebe postarat jak to chceš ty.  (no když nad tím přemýšlím, tak vlastně co si přeješ? Co vysíláš? Mám strach, že nebudu mít příjmy - no tak je nemáš, takže vlastně se o tebe postará, ne že ne.  (vím, o čem mluvím, tedy píšu)

helena napsal(a):

stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch
Což sice děláme víceméně všichni, ale tebe to "ničí" možná právě proto, že se tak strašně snažíš...
Co by se stalo, kdybys ten "dostatek financí" neměla? Šla bys bydlet pod most, umřela hlady... nebo bys našla jiný řešení?

Heleno, to je právě to. Ta nejistota, co se se mnou stane a pak strach, že to nedokážu změnit (často se mi stává, jak už jsem tu psala, že mám pocit, že buším hlavou do dveří, opravdu moc se snažím a bez efektu).

dusička napsal(a):

No právě Tuli, čeho se bojíš, to si přivoláváš. Je to všechno v  tvojí hlavě, a na Boha to nesváděj - to není v jeho kompetenci se o tebe postarat jak to chceš ty.  (no když nad tím přemýšlím, tak vlastně co si přeješ? Co vysíláš? Mám strach, že nebudu mít příjmy - no tak je nemáš, takže vlastně se o tebe postará, ne že ne.  (vím, o čem mluvím, tedy píšu)

Jasný, je to v mé hlavě, ta nedůvěra. Bohovi je to upřímně jedno a on nemá žádné povinnosti. Jde o to nechat plynout život tak, jak jde i když nejde. Mám strach, že když se přestanu snažit, budu v perdeli :D

To je prostě normální života běh, že něco ovlivnit můžeš a něco prostě ne. Tak udělej všechno pro to, abys ty peníze měla a zbytek nech být. Když je mít nebudeš, tak řeš tu situaci až nastane. Nač sundávat kalhoty, když brod je ještě daleko? Jestli se nedokážeš ani v klidu nasnídat, protože nevíš, jak na tom budeš za x měsíců finančně, tak je něco hodně blbě (s tebou). Vždyť náš život, to jsou jen okamžiky "tady a teď" a člověk by se měl naučit radovat z přítomného okamžiku. Je to těžké, taky to úplně neumím, ale je to logické a vlastně jediné, co můžeš udělat. Jinak se budeš jen a jen trápit a nikdy nebudeš žít spokojeně. Nějaký Bůh s tím nemá nic společného.

Ta nejistota, co se se mnou stane a pak strach, že to nedokážu změnit
Ještě jednou - CO "se stane"? Jaký jsou možnosti? Nejen ty nejhorší, co si představuješ... určitě nehrozí jen ty.
Ty totiž ze samý hrůzy, že bys mohla "umřít hlady", "umřeš" na ten strach...

Ivana napsal(a):

To je prostě normální života běh, že něco ovlivnit můžeš a něco prostě ne. Tak udělej všechno pro to, abys ty peníze měla a zbytek nech být. Když je mít nebudeš, tak řeš tu situaci až nastane. Nač sundávat kalhoty, když brod je ještě daleko? Jestli se nedokážeš ani v klidu nasnídat, protože nevíš, jak na tom budeš za x měsíců finančně, tak je něco hodně blbě (s tebou). Vždyť náš život, to jsou jen okamžiky "tady a teď" a člověk by se měl naučit radovat z přítomného okamžiku. Je to těžké, taky to úplně neumím, ale je to logické a vlastně jediné, co můžeš udělat. Jinak se budeš jen a jen trápit a nikdy nebudeš žít spokojeně. Nějaký Bůh s tím nemá nic společného.

Od té doby, co jsem OSVČ, to tak bohužel je. Problémem je právě dělat VŠE pro to. Když pro to nic nedělám, cítím se provinile, že bych se měla víc snažit. Něco mě stále žene dělat pro to víc a víc. Aha, a možná jsem "doma" :) našla jsem situaci z dětství, kdy mi mamka stále říkala, že pro to nedělám dost, že musím víc.

helena napsal(a):

Ta nejistota, co se se mnou stane a pak strach, že to nedokážu změnit
Ještě jednou - CO "se stane"? Jaký jsou možnosti? Nejen ty nejhorší, co si představuješ... určitě nehrozí jen ty.
Ty totiž ze samý hrůzy, že bys mohla "umřít hlady", "umřeš" na ten strach...

A přesně o tom to je, to je to, o čem tu mluvím :supr:

Tulipánka napsal(a):

Evo,
Bůh není šedivý stařeček na nebesích :) Nedůvěřuji tomu, co já sama nedokážu ovlivnit - pro mě Bůh. Je to třeba jen mé VYŠŠÍ JÁ - je to jedno. Když jsem v dětství a v mládí dostala tolik ran, nedokážu už věřit, že vše bude dobré a neustále se snažím vše ovlivnit tak, aby mě to zase nesrazilo. Je to fakt děěěěěsně vyčerpávající, frustrující, když se nedaří tak, jak si přeju :(

Nie že všetko BUDE, ono to už JE dobré - možno nie príjemné, možno nie jednoduché, ale zasa užitočné a zrejme PRESNE TO, čo potrebuješ. ;) :jojo: Čo sa potrebuješ naučiť.

kdy mi mamka stále říkala, že pro to nedělám dost, že musím víc
A maminka, jak známo, má vždycky pravdu...
Chceš jí udělat radost nebo se bojíš - trestu... toho, že tě nebude mít ráda... že nebudeš "nej"...?

Tulipánka napsal(a):

dusička napsal(a):

No právě Tuli, čeho se bojíš, to si přivoláváš. Je to všechno v  tvojí hlavě, a na Boha to nesváděj - to není v jeho kompetenci se o tebe postarat jak to chceš ty.  (no když nad tím přemýšlím, tak vlastně co si přeješ? Co vysíláš? Mám strach, že nebudu mít příjmy - no tak je nemáš, takže vlastně se o tebe postará, ne že ne.  (vím, o čem mluvím, tedy píšu)

Jasný, je to v mé hlavě, ta nedůvěra. Bohovi je to upřímně jedno a on nemá žádné povinnosti. Jde o to nechat plynout život tak, jak jde i když nejde. Mám strach, že když se přestanu snažit, budu v perdeli :D

Snažiť sa AKTÍVNE je OK (mne sa páči ten vtip o Kohnovi, ktorý furt prosí Boha o peniaze, o veľkú výhru, až nakoniec Boh stratí nervy a zakričí naňho -"Tak si už ku.wa aspoň kúp lós!"), ale nechápem, čomu pomôže strachovať sa... hlavne ak ťa ten strach skôr ochromuje. Keby ťa vybičoval k aktivite (nájsť si napr. brigádu len na zimu), tak by splnil svoj účel, ale takto...?

Tulipánko, teď to bude znít tvrdě.
Ty sis nenechala poradit, aby sis nechala zaměstnání, kde máš jistý příjem a nešla do nejistého, co tě (stále si na tom trvám) neuživí.
V tomhle ti bůh (ať už je to kdokolilv) opravdu nepomůže. V dnešní době chtít se uživit tím, čím se živíš ty, je naivita, když budu mírná. Na tvém místě bych taky měla strach z existenční nouze, kdybych v tomhle nebyla rozumná a realistická a mermomocí se chtěla živit svým koníčkem, i kdyby mi vše ukazovalo, že nemám šanci. Tady opravdu neplatí, že budeš důvěřovat bohu a on tě uživí.
Ale přehodnotit to a najít si práci s platem můžeš vždycky. A věřím, že v tom ti bůh pomůže, když už to stavíš takhle. Když budeš realistická při výběru zaměstnání a nebudeš létat v oblacích.

Eva. napsal(a):

Tulipánko, teď to bude znít tvrdě.
Ty sis nenechala poradit, aby sis nechala zaměstnání, kde máš jistý příjem a nešla do nejistého, co tě (stále si na tom trvám) neuživí.
V tomhle ti bůh (ať už je to kdokolilv) opravdu nepomůže. V dnešní době chtít se uživit tím, čím se živíš ty, je naivita, když budu mírná. Na tvém místě bych taky měla strach z existenční nouze, kdybych v tomhle nebyla rozumná a realistická a mermomocí se chtěla živit svým koníčkem, i kdyby mi vše ukazovalo, že nemám šanci. Tady opravdu neplatí, že budeš důvěřovat bohu a on tě uživí.
Ale přehodnotit to a najít si práci s platem můžeš vždycky. A věřím, že v tom ti bůh pomůže, když už to stavíš takhle. Když budeš realistická při výběru zaměstnání a nebudeš létat v oblacích.

Evo, děkuji za názor, ono mě to uživí, od května jsem měla příjem cca. 150.000 Kč a k tomu beru ČID, je tu spíš jen ten strach, že by nemuselo (např. když školky, které byly minulý rok, letos znovu nechtějí a nebo se jedoduše neozývají).

Ty sis nenechala poradit
No promiň... snad je zletilá a svéprávná, ne?

je tu spíš jen ten strach, že by nemuselo
Hm... a co bys dělala jako zaměstnanec, do posledního halíře závislej na tom, jestli firma vydrží?

helena napsal(a):

Ty sis nenechala poradit
No promiň... snad je zletilá a svéprávná, ne?

je tu spíš jen ten strach, že by nemuselo
Hm... a co bys dělala jako zaměstnanec, do posledního halíře závislej na tom, jestli firma vydrží?

Tvůj názor se mi líbí. Není to o tom, co jsem udělala nebo neudělala, jde o to, jak se při tom cítím. A když špatně, je potřeba to vyřešit :)

V současné chvíli mi moc pomáhají Vaše názory, do toho koukám na Mooji, trochu jsem to obrečela a je mi trochu líp. Udělala jsem si Caro a jdu ven na sluníčko číst knížka se hrami pro děti, abych měla tipy na úkoly na příští rok :)

V podstatě řešíš to, co každý OSVČ ... to je daň za svobodu a možnost živit se svým koníčkem.
Na tvém místě bych popřemýšlela o "plánech B a C", které budou moct zastoupit "plán A", pokud se zrovna nebude dařit. Prostě mít rozjeto více různorodých činností ... A samozřejmě bych si začala tvořit "rezervní fond" pro období, kdy se nebude dařit vůbec.
No jistotu pravidelného příjmu nebudeš mít nikdy ... ani jako zaměstnanec, i když jako OSVČ riskuješ víc.

Tulipánka napsal(a):

Evo, děkuji za názor, ono mě to uživí, od května jsem měla příjem cca. 150.000 Kč a k tomu beru ČID, je tu spíš jen ten strach, že by nemuselo (např. když školky, které byly minulý rok, letos znovu nechtějí a nebo se jedoduše neozývají).

Jedna věc jsou příjmy, ale něco jiného je, co ti skutečně zůstane po zaplacení zdravotního a sociálního pojištění, daně z příjmu, nákladů na tvé podníkání.

Tulipánko, mně se  zdá, že tvůj problém je komprimovaný do hesla, které sis tu dala. Když jsem ho četla poprve, zježily se mi chlupy na krku a říkala jsem si: co tím ta Tulipánka chce říct? Co tím dává na jevo? Copak je to za chlapíka, co to napsal? A když jsem si ho vygůglovala, tak ještě: Kde to napsal?
Víš odpovědi na tyhle otázky?

Evo, no zbyde mi dost, abych měla stejný příjem jako kdybych dělala v práci.

Barča napsal(a):

Tulipánko, mně se  zdá, že tvůj problém je komprimovaný do hesla, které sis tu dala. Když jsem ho četla poprve, zježily se mi chlupy na krku a říkala jsem si: co tím ta Tulipánka chce říct? Co tím dává na jevo? Copak je to za chlapíka, co to napsal? A když jsem si ho vygůglovala, tak ještě: Kde to napsal?
Víš odpovědi na tyhle otázky?

Barčo, já bohužel vůbec nerozumím ...... Tulipánku jsem si dala jako přezdívku proto, že mě už žádné další slovo nenapadalo, všechna byla na nějakém diskuzním fóru zaplněná. Pak jsem ji začala používat běžně.

Tulipánko, tak proč ty strachy, když máš příjem, jako jsi měla v práci. Zbytečně si některé věci přivoláváš.
Myslím, že Barča neměla na mysli tvůj nick, ale to, co máš v podpisu.
Já nad tím taky přemýšlím. Jsi to první anebo to druhé? Nebo ještě něco úplně jiného?

Ach Tulipánko, promiň! Špatný termín. Myslela jsem samozřejmě ten citát, který máš v zápatí. Tvoje přezdívka mi naopak příjde překrásná, a kdyby o mě nebylo všeobecně známo, že jsem absolutně přející, tak ti ji závidím :P

Tuli - když už tě tady rozebíráme. Tulipánka nick mi přijde taky krásná, ale ten obrázek pod nickem - prohlížím si ho a přijde mi až agresivní, nevím. Vyzařuje z něho bojovnost, agresivita, negativita, pěsti . Nevím no. Tulipánka - si představuju svěží jarní louku - volnost, vánek, přirozenost.

Tulipánka napsal(a):

Evo,
Bůh není šedivý stařeček na nebesích :) Nedůvěřuji tomu, co já sama nedokážu ovlivnit - pro mě Bůh. Je to třeba jen mé VYŠŠÍ JÁ - je to jedno. Když jsem v dětství a v mládí dostala tolik ran, nedokážu už věřit, že vše bude dobré a neustále se snažím vše ovlivnit tak, aby mě to zase nesrazilo. Je to fakt děěěěěsně vyčerpávající, frustrující, když se nedaří tak, jak si přeju :(

Tak to je...
Napadlo tě někdy, že ona "boží milost" spočívá právě v tom, že se ti nedaří tak, jak ty si PŘEJEŠ, ale tak jak POTŘEBUJEŠ....?
A to vždycky nevíš...v tu chvíli to nevíš.... to zhodnotíš, až když si něčím projdeš. Čím víc se bráníš, tím větší utrpení si ty SAMA způsobuješ? Oddaluješ právě to, co POTŘEBUJEŠ....

Tulipánka napsal(a):

Duši, já to myslím trochu jinak: stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch a to tak, že pak vlastně vůbec nežiju život tady a teď, nedokážu si třeba jen dát hezkou snídani na terase, protože mě to zdržuje od toho, abych ovlivnila běh věcí - pro mě třeba to je získat dostatek financí na zimní sezónu, kdy mám výpadek příjmu. A jsem z toho psychicky fakt v depresi, když se mi to nedaří. Je tam pak obrovský existenční strach - protože nevěřím, že se o mě "Bůh" postará....

A proč by se o tebe měl starat? Tak, jak ty CHCEŠ? Zvlášť, když nevěříš a tím vlastně naplňuješ cosi jako ono "vrteti psem"

Tulipánka napsal(a):

dusička napsal(a):

No právě Tuli, čeho se bojíš, to si přivoláváš. Je to všechno v  tvojí hlavě, a na Boha to nesváděj - to není v jeho kompetenci se o tebe postarat jak to chceš ty.  (no když nad tím přemýšlím, tak vlastně co si přeješ? Co vysíláš? Mám strach, že nebudu mít příjmy - no tak je nemáš, takže vlastně se o tebe postará, ne že ne.  (vím, o čem mluvím, tedy píšu)

Jasný, je to v mé hlavě, ta nedůvěra. Bohovi je to upřímně jedno a on nemá žádné povinnosti. Jde o to nechat plynout život tak, jak jde i když nejde. Mám strach, že když se přestanu snažit, budu v perdeli :D

A když se snažíš, tak jsi kde? ;)

Míša Kulička napsal(a):

V podstatě řešíš to, co každý OSVČ ... to je daň za svobodu a možnost živit se svým koníčkem.
Na tvém místě bych popřemýšlela o "plánech B a C", které budou moct zastoupit "plán A", pokud se zrovna nebude dařit. Prostě mít rozjeto více různorodých činností ... A samozřejmě bych si začala tvořit "rezervní fond" pro období, kdy se nebude dařit vůbec.
No jistotu pravidelného příjmu nebudeš mít nikdy ... ani jako zaměstnanec, i když jako OSVČ riskuješ víc.

Amen :godlike:

Tulipánka napsal(a):

Ahoj, plně souhlasím s tímto dokumentem http://www.youtube.com/watch?v=xPPdHPs6DFs - neplánovat, svěřit se do rukou Boha, ale neměli jste to někdo tak, že jste tomu Bohu jednoduše nevěřili? Že jste zažili hodně zlého, takže mu nevěříte, že Vás nenechá spadnout až na dno? Jak jste to řešili?
Nebo stejně jako v jiném dokumentu od Mooji si uvědomuji, že JÁ je jenom iluze, ale spolehnout se na to nechci, protože když se na něco spolehnu, musím v to mít 100% důvěru a to nemám.... nechci zažít zase další karamboly, utrpení.
Takže problém je ten: nevěřím v to na 100% a nedůvěřuji tomu. Vyřešili jste někdo?

Tulipánko, i tu důvěru a spoléhání se člověk, normální smrtelník, učí celý život. Sama nedělám nic jinýho (viz muj podpisek zde). Situace nepotřebují být řešeny, situace se dějí samy, a když je řešíme, tak si jen komplikujeme život.
Prostě vyber nějakou maličkost, kterou necháš jen tak být a nevrhneš se hned, abys ji řešila. Jen ji sleduj. Experimentuj.
Co se stane?
Budeš nervózní, že "nic neděláš". Zkus to vydržet a znovu jen se zájmem sleduj, co se s tou miniaturní situací stane:
Zabije tě? ne.
Možná zjistíš, že se ta situace děje a řeší se SAMA.
A to jednoho může pěkně naštvat (vydrž, nenech se tím ukecat!), protože s tím přichází ztráta vlastní sebedůležitosti.
A to může být kámen úrazu....
Sebedůležitost totiž radši trpí, než by se vzdala sama sebe.
Nechat sebedůležitost plavat znamená důvěřovat.

Zpomal :lol:

Myslím si, že experimenty lze dělat, sama je dělám, učím se. Ale ne ve všech oblastech. Lépe řečeno, v některých oblastech se i my sami musíme přičinit trošku jiným způsobem.
Pokud se jedná o mé prostředky pro obživu, obzvláště když jsem samoživitelka a nemám partnera ani nikoho, kdo by mě finančně zachraňoval, nemůžu zaujmout postoj toho slabého, co má Tulipánka v podpisu. Takhle bůh opravdu nefunguje, že já se usadím doma v obýváku a budu čekat, než mi bůh sešle příležitost. Že se o to musím v první řadě přičinit já sama.
Tulipánka si šla včera číst knížku, která ji baví, na sluníčko. Nu a jiní v tu dobu pracovali, (aniž by jim ta práce přinášela třeba nějaké úžasné potěšení,) protože se potřebují uživit.
Bůh nefunguje tak, jak si představuje Tulipánka. Nebude jí plnit to, co ona chce, a tak, jak ona chce.
Snažit se ano. Ale ne zas nějak urputně, jak to cítím z Tulipánky.

Tulipánka si šla včera číst knížku, která ji baví, na sluníčko. Nu a jiní v tu dobu pracovali
Mňo... šla-li si "číst knížka se hrami pro děti, abych měla tipy na úkoly na příští rok", pak se to její práce týká - nebo ne?

Eva. napsal(a):

Tulipánko, tak proč ty strachy, když máš příjem, jako jsi měla v práci. Zbytečně si některé věci přivoláváš.
Myslím, že Barča neměla na mysli tvůj nick, ale to, co máš v podpisu.
Já nad tím taky přemýšlím. Jsi to první anebo to druhé? Nebo ještě něco úplně jiného?

Evo, já bych řekla, že jsem zatím na začátku cesty k Silní ji sami vytvářejí. Stejně tam někde vnímám ještě nějakou omezenost. Já bych tenhle problém ráda zRUŠila, ale nějak se k němu nedokážu dostat, prostě mé obranné mechanismy mě nepustí. Takže to "šolichám" takhle všelijak :)

Barča napsal(a):

Ach Tulipánko, promiň! Špatný termín. Myslela jsem samozřejmě ten citát, který máš v zápatí. Tvoje přezdívka mi naopak příjde překrásná, a kdyby o mě nebylo všeobecně známo, že jsem absolutně přející, tak ti ji závidím :P

Barčo, děkuji, už jsem doma. Jak jsem psala Evě, zatím jsem na cestě k vytváření příležitostí. Ale ještě stále mám pocit, že se mi někdo - Bůh? snaží klást klacky pod nohy a že to právě pílí musím překonat....

dusička napsal(a):

Tuli - když už tě tady rozebíráme. Tulipánka nick mi přijde taky krásná, ale ten obrázek pod nickem - prohlížím si ho a přijde mi až agresivní, nevím. Vyzařuje z něho bojovnost, agresivita, negativita, pěsti . Nevím no. Tulipánka - si představuju svěží jarní louku - volnost, vánek, přirozenost.

To bude asi ten boj s osudem :D

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Duši, já to myslím trochu jinak: stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch a to tak, že pak vlastně vůbec nežiju život tady a teď, nedokážu si třeba jen dát hezkou snídani na terase, protože mě to zdržuje od toho, abych ovlivnila běh věcí - pro mě třeba to je získat dostatek financí na zimní sezónu, kdy mám výpadek příjmu. A jsem z toho psychicky fakt v depresi, když se mi to nedaří. Je tam pak obrovský existenční strach - protože nevěřím, že se o mě "Bůh" postará....

A proč by se o tebe měl starat? Tak, jak ty CHCEŠ? Zvlášť, když nevěříš a tím vlastně naplňuješ cosi jako ono "vrteti psem"

Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách.... ale pro mě svěřit se do rukou Boha znamená to samé jako nechat osud plynout bez zasahování....

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

dusička napsal(a):

No právě Tuli, čeho se bojíš, to si přivoláváš. Je to všechno v  tvojí hlavě, a na Boha to nesváděj - to není v jeho kompetenci se o tebe postarat jak to chceš ty.  (no když nad tím přemýšlím, tak vlastně co si přeješ? Co vysíláš? Mám strach, že nebudu mít příjmy - no tak je nemáš, takže vlastně se o tebe postará, ne že ne.  (vím, o čem mluvím, tedy píšu)

Jasný, je to v mé hlavě, ta nedůvěra. Bohovi je to upřímně jedno a on nemá žádné povinnosti. Jde o to nechat plynout život tak, jak jde i když nejde. Mám strach, že když se přestanu snažit, budu v perdeli :D

A když se snažíš, tak jsi kde? ;)

Ano, uvědomuji si, že teď jsem v pekle. Ty obranné mechanismy, které mi stále velí s nepřízní osudu bojovat, se zatím nedají "odstranit z provozu". Ale díky, i to uvědomění pomáhá a nacházím v sobě strachy, které mi brání nechat osud plynout... :)

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Evo,
Bůh není šedivý stařeček na nebesích :) Nedůvěřuji tomu, co já sama nedokážu ovlivnit - pro mě Bůh. Je to třeba jen mé VYŠŠÍ JÁ - je to jedno. Když jsem v dětství a v mládí dostala tolik ran, nedokážu už věřit, že vše bude dobré a neustále se snažím vše ovlivnit tak, aby mě to zase nesrazilo. Je to fakt děěěěěsně vyčerpávající, frustrující, když se nedaří tak, jak si přeju :(

Tak to je...
Napadlo tě někdy, že ona "boží milost" spočívá právě v tom, že se ti nedaří tak, jak ty si PŘEJEŠ, ale tak jak POTŘEBUJEŠ....?
A to vždycky nevíš...v tu chvíli to nevíš.... to zhodnotíš, až když si něčím projdeš. Čím víc se bráníš, tím větší utrpení si ty SAMA způsobuješ? Oddaluješ právě to, co POTŘEBUJEŠ....

Pan, vím, chráním se.... nedopustím, abych znovu spadla :(

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Ahoj, plně souhlasím s tímto dokumentem http://www.youtube.com/watch?v=xPPdHPs6DFs - neplánovat, svěřit se do rukou Boha, ale neměli jste to někdo tak, že jste tomu Bohu jednoduše nevěřili? Že jste zažili hodně zlého, takže mu nevěříte, že Vás nenechá spadnout až na dno? Jak jste to řešili?
Nebo stejně jako v jiném dokumentu od Mooji si uvědomuji, že JÁ je jenom iluze, ale spolehnout se na to nechci, protože když se na něco spolehnu, musím v to mít 100% důvěru a to nemám.... nechci zažít zase další karamboly, utrpení.
Takže problém je ten: nevěřím v to na 100% a nedůvěřuji tomu. Vyřešili jste někdo?

Tulipánko, i tu důvěru a spoléhání se člověk, normální smrtelník, učí celý život. Sama nedělám nic jinýho (viz muj podpisek zde). Situace nepotřebují být řešeny, situace se dějí samy, a když je řešíme, tak si jen komplikujeme život.
Prostě vyber nějakou maličkost, kterou necháš jen tak být a nevrhneš se hned, abys ji řešila. Jen ji sleduj. Experimentuj.
Co se stane?
Budeš nervózní, že "nic neděláš". Zkus to vydržet a znovu jen se zájmem sleduj, co se s tou miniaturní situací stane:
Zabije tě? ne.
Možná zjistíš, že se ta situace děje a řeší se SAMA.
A to jednoho může pěkně naštvat (vydrž, nenech se tím ukecat!), protože s tím přichází ztráta vlastní sebedůležitosti.
A to může být kámen úrazu....
Sebedůležitost totiž radši trpí, než by se vzdala sama sebe.
Nechat sebedůležitost plavat znamená důvěřovat.

Zpomal :lol:

Tohle je dobrý nápad, zkusím to vyzkoušet, ale jak píšu, tak mi naskakuje úplně husina :D

Tuli,
ono to taky chvíli trvá, než se zajímavá věc prosadí, než se rozšíří dobrá pověst o tvojí bezva práci a nápadech. Možná by to chtělo jen vymyslet, jak by se o tvých hrách mohlo dovědět víc lidí (třeba letáčky do školek, skautíků a pod. v okolí té hry). Nevím, jaké máš další aktivity, ale mám jeden tvůj návod na jistou hru, kam jsem se bohužel zatím nedostala, ale nápad mi připadá zajímavý, přímo skvělý. Takže tak.

helena napsal(a):

Tulipánka si šla včera číst knížku, která ji baví, na sluníčko. Nu a jiní v tu dobu pracovali
Mňo... šla-li si "číst knížka se hrami pro děti, abych měla tipy na úkoly na příští rok", pak se to její práce týká - nebo ne?

Ano, týká se to mé obživy, ale už je to trochu pokrok, protože ještě nemám sehnané školky, což jsem nechala být a to je o hodně důležitější školky sehnat :)

Ale ještě stále mám pocit, že se mi někdo - Bůh? snaží klást klacky pod nohy a že to právě pílí musím překonat....
Zdá se mi, že tvoje "píle" je klacek největší...
Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách
A jak víš, že by ne/nechal?
Zas jeden z tvejch strachů... snaha o jejich překonávání ti musí brát spoustu energie, myšlenek a sil, který bys mohla investovat třeba do shánění školek. Jasně, že kdyžjsi utahaná z usekávání hlav, už se ti do ničeho nechce... rveš to násilím a pak z toho nemůžeš mít radost... není to jízda širejma lukama, ale kydání hnoje...

helena napsal(a):

Ale ještě stále mám pocit, že se mi někdo - Bůh? snaží klást klacky pod nohy a že to právě pílí musím překonat....
Zdá se mi, že tvoje "píle" je klacek největší...
Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách
A jak víš, že by ne/nechal?
Zas jeden z tvejch strachů... snaha o jejich překonávání ti musí brát spoustu energie, myšlenek a sil, který bys mohla investovat třeba do shánění školek. Jasně, že kdyžjsi utahaná z usekávání hlav, už se ti do ničeho nechce... rveš to násilím a pak z toho nemůžeš mít radost... není to jízda širejma lukama, ale kydání hnoje...

To si uvědomuji, snad se mi podaří nervat to takovým násilím... mrknu na to, měla by tam být nějaká situace, kdy to začalo, díky :)

Tulipánka napsal(a):

Tohle je dobrý nápad, zkusím to vyzkoušet, ale jak píšu, tak mi naskakuje úplně husina :D

Tvý TĚLO pochopilo a ví!

Tulipánka napsal(a):

To si uvědomuji, snad se mi podaří nervat to takovým násilím... mrknu na to, měla by tam být nějaká situace, kdy to začalo, díky :)

Nepřehazuj vidlema starej hnůj. Sedni na vršíček, čichej tu nádheru a ...
ehm:
zpomal :lol:

Tulipánka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Tulipánko, tak proč ty strachy, když máš příjem, jako jsi měla v práci. Zbytečně si některé věci přivoláváš.
Myslím, že Barča neměla na mysli tvůj nick, ale to, co máš v podpisu.
Já nad tím taky přemýšlím. Jsi to první anebo to druhé? Nebo ještě něco úplně jiného?

Evo, já bych řekla, že jsem zatím na začátku cesty k Silní ji sami vytvářejí. Stejně tam někde vnímám ještě nějakou omezenost. Já bych tenhle problém ráda zRUŠila, ale nějak se k němu nedokážu dostat, prostě mé obranné mechanismy mě nepustí. Takže to "šolichám" takhle všelijak :)

Tuli, duveruj své intuici. Pokud je to ona, co tě k řešení nepouští, tak do toho nechod. Nehrn to.

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Duši, já to myslím trochu jinak: stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch a to tak, že pak vlastně vůbec nežiju život tady a teď, nedokážu si třeba jen dát hezkou snídani na terase, protože mě to zdržuje od toho, abych ovlivnila běh věcí - pro mě třeba to je získat dostatek financí na zimní sezónu, kdy mám výpadek příjmu. A jsem z toho psychicky fakt v depresi, když se mi to nedaří. Je tam pak obrovský existenční strach - protože nevěřím, že se o mě "Bůh" postará....

A proč by se o tebe měl starat? Tak, jak ty CHCEŠ? Zvlášť, když nevěříš a tím vlastně naplňuješ cosi jako ono "vrteti psem"

Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách.... ale pro mě svěřit se do rukou Boha znamená to samé jako nechat osud plynout bez zasahování....

Ty prostě neumis věci "pustit",ze? Copak o to, někdy je dobré být akční. Jindy zase přijímající.
Podstatne jen je, naučit se rozlišit, kdy je třeba být to či ono.

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

A proč by se o tebe měl starat? Tak, jak ty CHCEŠ? Zvlášť, když nevěříš a tím vlastně naplňuješ cosi jako ono "vrteti psem"

Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách.... ale pro mě svěřit se do rukou Boha znamená to samé jako nechat osud plynout bez zasahování....

Ty prostě neumis věci "pustit",ze? Copak o to, někdy je dobré být akční. Jindy zase přijímající.
Podstatne jen je, naučit se rozlišit, kdy je třeba být to či ono.

Neumím pustit a ni to nejde, protože obranné mechanismy velí jít do akce. Takže když se blíží problém, makám jak fretka v tom válci, jenže jak obě víme, tak fretka maká, ale je furt na místě. Jenže přestat nedokáže. Když přestane, je v depresi víc než když maká.

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Duši, já to myslím trochu jinak: stále se snažím běh věcí ovlivňovat ve svůj prospěch a to tak, že pak vlastně vůbec nežiju život tady a teď, nedokážu si třeba jen dát hezkou snídani na terase, protože mě to zdržuje od toho, abych ovlivnila běh věcí - pro mě třeba to je získat dostatek financí na zimní sezónu, kdy mám výpadek příjmu. A jsem z toho psychicky fakt v depresi, když se mi to nedaří. Je tam pak obrovský existenční strach - protože nevěřím, že se o mě "Bůh" postará....

A proč by se o tebe měl starat? Tak, jak ty CHCEŠ? Zvlášť, když nevěříš a tím vlastně naplňuješ cosi jako ono "vrteti psem"

Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách.... ale pro mě svěřit se do rukou Boha znamená to samé jako nechat osud plynout bez zasahování....

Rekla bych, ze tam je jeste otazka, kdy vyvijet aktivitu a kdy uz to nechat byt, tzn. vedet, co vlastne nechat plynout ... Kdyz budes sedet s rukama v kline a nechas vse plynout, tak ti to zrejme moc uspokojeni neprinese ... pokud tedy nejsi realizovany jogin.
Ja jsem ve fazi, kdy do deje zasahuju jen natolik, aby veci fungovaly ... u tech vnejsich faktoru, ktere neni v mych silach ovlivnit, si pak rikam “dej se vule bozi“. :)

A pak tedy prichazi strach a stres, ale to je nase prirozena obrana ... nema smysl s nimi bojovat, jednak to vycerpava a druhak je to boj proti sobe samemu - me osobne totalne umrtvi, ustrnu v cinnosti a nejsem schopna pokracovat ... takze pak co? Nekde jsem cetla a osvedcilo se mi zacit tim, ze sve strachy a stresy prijmu jako soucast sve osobnosti.

A tak se bojim, ze mi zakaznik hodi projekt na hlavu, ze mi nezaplati ... proste se bojim a je to prirozene. A najednou zjistuju, ze v okamziku, kdy ten pocit strachu prijmu, mohu ho “pustit“ ... tzn, reknu si - ok Miso, tohoto se bojis, nic s tim nenadelas, patri to k situaci ... tak jo, no, co nadelam ... a jede se dal mocalem cernym kol bilejch skal ... treba planovat hry na pristi rok nebo navrhovat letaky pro skolky ci cokoliv jineho ... a tak ...

Prijetim vlastnich strachu se ucime nechat veci plynout ... nebo je nechat Bohovi ... nebo konovi, bo ten ma vetsi hlavu ... :)

Tulipánko, proč neRUŠíš jak divá? Proč nepřijímáš, že tě Bůh nechá na holičkách, že nejsi schopná se uživit, že nejsi schopna se dostatečně snažit, že jen narážíš hlavou na dveře, ........ PROČ to kurník nepříjmeš, aby ses toho mohla zbavit? Nechce se ti? :P

Neumím pustit a ni to nejde, protože obranné mechanismy velí jít do akce.
Jojo... a pak ti tytéž obranný mechanismy v jakýkoliv akci zabrání.
Mně sice nehonila představa toho, jak zabalená v pytli loutám pod mostem suchou kůrku... ale "jen" představa, že "tohle přece musím zvládnout", aniž bych brala v úvahu změnu vstupních parametrů a výhrůžky vlastního těla... načež mi to tělíčko prostě a jednoduše votočilo vypínačem... a byl to takovej zážitek, že (doufám) nikdy víc...

Míša Kulička napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

A proč by se o tebe měl starat? Tak, jak ty CHCEŠ? Zvlášť, když nevěříš a tím vlastně naplňuješ cosi jako ono "vrteti psem"

Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách.... ale pro mě svěřit se do rukou Boha znamená to samé jako nechat osud plynout bez zasahování....

Rekla bych, ze tam je jeste otazka, kdy vyvijet aktivitu a kdy uz to nechat byt, tzn. vedet, co vlastne nechat plynout ... Kdyz budes sedet s rukama v kline a nechas vse plynout, tak ti to zrejme moc uspokojeni neprinese ... pokud tedy nejsi realizovany jogin.
Ja jsem ve fazi, kdy do deje zasahuju jen natolik, aby veci fungovaly ... u tech vnejsich faktoru, ktere neni v mych silach ovlivnit, si pak rikam “dej se vule bozi“. :)

A pak tedy prichazi strach a stres, ale to je nase prirozena obrana ... nema smysl s nimi bojovat, jednak to vycerpava a druhak je to boj proti sobe samemu - me osobne totalne umrtvi, ustrnu v cinnosti a nejsem schopna pokracovat ... takze pak co? Nekde jsem cetla a osvedcilo se mi zacit tim, ze sve strachy a stresy prijmu jako soucast sve osobnosti.

A tak se bojim, ze mi zakaznik hodi projekt na hlavu, ze mi nezaplati ... proste se bojim a je to prirozene. A najednou zjistuju, ze v okamziku, kdy ten pocit strachu prijmu, mohu ho “pustit“ ... tzn, reknu si - ok Miso, tohoto se bojis, nic s tim nenadelas, patri to k situaci ... tak jo, no, co nadelam ... a jede se dal mocalem cernym kol bilejch skal ... treba planovat hry na pristi rok nebo navrhovat letaky pro skolky ci cokoliv jineho ... a tak ...

Prijetim vlastnich strachu se ucime nechat veci plynout ... nebo je nechat Bohovi ... nebo konovi, bo ten ma vetsi hlavu ... :)

:supr:

Barča napsal(a):

Tulipánko, proč neRUŠíš jak divá? Proč nepřijímáš, že tě Bůh nechá na holičkách, že nejsi schopná se uživit, že nejsi schopna se dostatečně snažit, že jen narážíš hlavou na dveře, ........ PROČ to kurník nepříjmeš, aby ses toho mohla zbavit? Nechce se ti? :P

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak :P
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Tulipánka napsal(a):

Barča napsal(a):

Tulipánko, proč neRUŠíš jak divá? Proč nepřijímáš, že tě Bůh nechá na holičkách, že nejsi schopná se uživit, že nejsi schopna se dostatečně snažit, že jen narážíš hlavou na dveře, ........ PROČ to kurník nepříjmeš, aby ses toho mohla zbavit? Nechce se ti? :P

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak :P
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Zajímavé, protože zrovna tohle je to, kde mě RUŠka pomohla. Jak ti to nešlo? Ty určitě víš, že je to nepříjemný a chce to čas, protože nánosy jsou mocné ..........

Barča napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Barča napsal(a):

Tulipánko, proč neRUŠíš jak divá? Proč nepřijímáš, že tě Bůh nechá na holičkách, že nejsi schopná se uživit, že nejsi schopna se dostatečně snažit, že jen narážíš hlavou na dveře, ........ PROČ to kurník nepříjmeš, aby ses toho mohla zbavit? Nechce se ti? :P

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak :P
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Zajímavé, protože zrovna tohle je to, kde mě RUŠka pomohla. Jak ti to nešlo? Ty určitě víš, že je to nepříjemný a chce to čas, protože nánosy jsou mocné ..........

Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám :)

Ním

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Asi by se neměl starat tak, jak chci, spíš mě nenechat na holičkách.... ale pro mě svěřit se do rukou Boha znamená to samé jako nechat osud plynout bez zasahování....

Ty prostě neumis věci "pustit",ze? Copak o to, někdy je dobré být akční. Jindy zase přijímající.
Podstatne jen je, naučit se rozlišit, kdy je třeba být to či ono.

Neumím pustit a ni to nejde, protože obranné mechanismy velí jít do akce. Takže když se blíží problém, makám jak fretka v tom válci, jenže jak obě víme, tak fretka maká, ale je furt na místě. Jenže přestat nedokáže. Když přestane, je v depresi víc než když maká.

Obranné mechanismy? Hm a seš si jistá, že jsou opravdu obranné?_

Pandorraa napsal(a):

Ním

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ty prostě neumis věci "pustit",ze? Copak o to, někdy je dobré být akční. Jindy zase přijímající.
Podstatne jen je, naučit se rozlišit, kdy je třeba být to či ono.

Neumím pustit a ni to nejde, protože obranné mechanismy velí jít do akce. Takže když se blíží problém, makám jak fretka v tom válci, jenže jak obě víme, tak fretka maká, ale je furt na místě. Jenže přestat nedokáže. Když přestane, je v depresi víc než když maká.

Obranné mechanismy? Hm a seš si jistá, že jsou opravdu obranné?_

Myslí si o sobě, že jsou obranné, ale obě víme, že jsou spíš sebedestruktivní....

Tulipánka napsal(a):

Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám :)

:offtopic: Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám :)

:offtopic: Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Proč myslíš?

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám :)

:offtopic: Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Tak to si vyRUŠ :D
Já jsem příkladem toho, jak RUŠka funguje. Z neúspěšného člověka, kterému se nic nedaří, který má nulové sebevědomí, neváží si sám sebe, neví, co chce, vinu svaluje na ostatní a život jen přežívá jsem se díky RUŠce dostala do stavu, kdy už si nepřipadám jako ten nejhorší člověk na světě, ale jako průměrný člověk s průměrným počtem "bloků", který dělá to, co ho baví a pomalu si začíná život užívat. Ale přesvědčovat tě nebudu, nemám důvod.

Tuli - co si napsala ted - věříš tomu, nebo si to jen nalháváš?
Přijde mi z tvého psaní ted v tomhle chlívku - jak si důvěřovat, že vinu svaluješ na boha, stále by si chtěla něco Rušit z dětství. Nevěřím tomu, že si příkladem toho, jak RUška funguje.
Nikdo nemůže říct, že si díky RUšce stal průměrný člověk. Za prvé, nikdo není průměrný, každý je něčím vyjímečný. A stejně, když to vyRuší, stejné tam zůstanou "body" chviličky, kdy se člověk zamyslí jako za "starého" myšlení.
A přesvědčovat mě fakt nemusíš. ;)

A podle mého Ruška nezpočívá v tom, dělat člověka v člověka jiného. kDyž např. budu bojácná, tak bojácná už zůstanu vždycky. Ale díky Rušce třeba, si to sama sobě přiznám, přijmu to, a nebudu s tím bojovat. A naopak využiju klady bojácnosti. Za slovo bojácnosti si dosad jakkékoliv slovo.

Duši, já Bohu vyčítám, že mi nedá to, co chci, ne že může za všechno ;)
Ano, ruškou přijímáš, že jsi třeba bojácná. A pak ti to nevadí, ale bojácná zůstaneš. Když přijmeš situaci, díky které jsi se stala bojácnou, tak bojácnou přestaneš být. Takhle mi to funguje.

Tuli : napsala si :
Že jste zažili hodně zlého, takže mu nevěříte, že Vás nenechá spadnout až na dno? Jak jste to řešili?
Prostě mi to přijde,
jak si napsala, že vinu svaluješ na boha.
Protože "kdyby" tě nechal, co ty chceš, byla by si už někde jinde. Opravdu?
A kočko - sebevědomá si až dost, pamatuju se, jak jsme tu řešili, jestli se do podnikání pustit nebo ne. Osobně bych se bála do toho jít. Ty sis to obhájila.  A ptala ses na to Boha?
Nevím no. Nemám ale nic proti Rušce.

Tulipánka napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám :)

:offtopic: Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Tak to si vyRUŠ :D
Já jsem příkladem toho, jak RUŠka funguje. Z neúspěšného člověka, kterému se nic nedaří, který má nulové sebevědomí, neváží si sám sebe, neví, co chce, vinu svaluje na ostatní a život jen přežívá jsem se díky RUŠce dostala do stavu, kdy už si nepřipadám jako ten nejhorší člověk na světě, ale jako průměrný člověk s průměrným počtem "bloků", který dělá to, co ho baví a pomalu si začíná život užívat. Ale přesvědčovat tě nebudu, nemám důvod.

nezlob se, tuli, kdyby to tak bylo, nezaložila by jsi tady toto téma.

aprill napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

gymnasión napsal(a):

:offtopic: Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Tak to si vyRUŠ :D
Já jsem příkladem toho, jak RUŠka funguje. Z neúspěšného člověka, kterému se nic nedaří, který má nulové sebevědomí, neváží si sám sebe, neví, co chce, vinu svaluje na ostatní a život jen přežívá jsem se díky RUŠce dostala do stavu, kdy už si nepřipadám jako ten nejhorší člověk na světě, ale jako průměrný člověk s průměrným počtem "bloků", který dělá to, co ho baví a pomalu si začíná život užívat. Ale přesvědčovat tě nebudu, nemám důvod.

nezlob se, tuli, kdyby to tak bylo, nezaložila by jsi tady toto téma.

April, nejsem svatá hned, jde to postupně ;) Co bych taky po celý zbytek života řešila, když je mi teprve 33 :godlike:

Tulipánka napsal(a):

Barča napsal(a):

Tulipánko, proč neRUŠíš jak divá? Proč nepřijímáš, že tě Bůh nechá na holičkách, že nejsi schopná se uživit, že nejsi schopna se dostatečně snažit, že jen narážíš hlavou na dveře, ........ PROČ to kurník nepříjmeš, aby ses toho mohla zbavit? Nechce se ti? :P

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak :P
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Co to je za víru, kde je něco za něco?
To si jako myslíš, že když se budeš chovat tak, jak se má, věřit v Boha a já nevím co ještě dalšího dobrého, že ti Bůh automaticky dopřeje to, co chceš ?
Nezlob se, ale víra a láska by měla být snad bez nároku na odměnu. Prostě bezpodmínečná.
Omlouvám se, nechci se Tě dotknout, snad jsem to jen špatně pochopila.

Tulipánka napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám :)

:offtopic: Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Tak to si vyRUŠ :D
Já jsem příkladem toho, jak RUŠka funguje. Z neúspěšného člověka, kterému se nic nedaří, který má nulové sebevědomí, neváží si sám sebe, neví, co chce, vinu svaluje na ostatní a život jen přežívá jsem se díky RUŠce dostala do stavu, kdy už si nepřipadám jako ten nejhorší člověk na světě, ale jako průměrný člověk s průměrným počtem "bloků", který dělá to, co ho baví a pomalu si začíná život užívat. Ale přesvědčovat tě nebudu, nemám důvod.

Myslim, ze presne naopak, Tulipanko. Konkretne ty se tu ted jevis jako priklad toho, ze Gym ma naprostou pravdu. Ta metoda ti pouze pomohla rychleji se dostat do stavu, do ktereho bys stejne jednou dospela sama ... sice asi mnohem pomaleji, nez s pomoci rus, ale tak nejak celostneji ... protoze soucasne by ses tim svym tempem dopracovala i k jiste zralosti, nadhledu a dalsim schopnostem, ktere ti ted zrejme bytostne chybi ...

já Bohu vyčítám, že mi nedá to, co chci
Zas jednou musím napsat, že bohové trestají splněním přání...

Bohu?

Judyna napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Barča napsal(a):

Tulipánko, proč neRUŠíš jak divá? Proč nepřijímáš, že tě Bůh nechá na holičkách, že nejsi schopná se uživit, že nejsi schopna se dostatečně snažit, že jen narážíš hlavou na dveře, ........ PROČ to kurník nepříjmeš, aby ses toho mohla zbavit? Nechce se ti? :P

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak :P
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Co to je za víru, kde je něco za něco?
To si jako myslíš, že když se budeš chovat tak, jak se má, věřit v Boha a já nevím co ještě dalšího dobrého, že ti Bůh automaticky dopřeje to, co chceš ?
Nezlob se, ale víra a láska by měla být snad bez nároku na odměnu. Prostě bezpodmínečná.
Omlouvám se, nechci se Tě dotknout, snad jsem to jen špatně pochopila.

Ano, špatně jsi to pochopila. Svěřit se do rukou Boha je pro mě nechat vše plynout a důvěřovat životu.... ale je pravda, že asi není správná cesta odevzdat moc nad mým životem Bohu (respt. věřit, že Bůhm, Vesmír... takovou moc má)

Míša Kulička napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

gymnasión napsal(a):

:offtopic: Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Tak to si vyRUŠ :D
Já jsem příkladem toho, jak RUŠka funguje. Z neúspěšného člověka, kterému se nic nedaří, který má nulové sebevědomí, neváží si sám sebe, neví, co chce, vinu svaluje na ostatní a život jen přežívá jsem se díky RUŠce dostala do stavu, kdy už si nepřipadám jako ten nejhorší člověk na světě, ale jako průměrný člověk s průměrným počtem "bloků", který dělá to, co ho baví a pomalu si začíná život užívat. Ale přesvědčovat tě nebudu, nemám důvod.

Myslim, ze presne naopak, Tulipanko. Konkretne ty se tu ted jevis jako priklad toho, ze Gym ma naprostou pravdu. Ta metoda ti pouze pomohla rychleji se dostat do stavu, do ktereho bys stejne jednou dospela sama ... sice asi mnohem pomaleji, nez s pomoci rus, ale tak nejak celostneji ... protoze soucasne by ses tim svym tempem dopracovala i k jiste zralosti, nadhledu a dalsim schopnostem, ktere ti ted zrejme bytostne chybi ...

Míšo, to víš, že bych tam dospěla, ale životem plným beznaděje a neštěstí. Co je špatného na prožít naplno své pocity a přijmout, že to tak je? Co je špatného na tom prožít si znovu událost z dětství a přijmout nepříjemné pocity, které z ní mám, když mě ta událost "drží v šachu" a nedokážu se přes ni přenést, tzn. říci si třeba ano, šikanovali mě, ale je to minulost, jdu dál.... co když jsem pořád to malé dítě, které se bojí šikany?

A pak? Co je nadhled? Tenhle můj problém mě tíží. Kdybych měla nadhled, problém nemám. Nadhled získávám tím, že situaci vyřeším, přestává pro mě být emočně silná.

helena napsal(a):

já Bohu vyčítám, že mi nedá to, co chci
Zas jednou musím napsat, že bohové trestají splněním přání...

Jo, dost dobré :supr:

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Ahoj, plně souhlasím s tímto dokumentem http://www.youtube.com/watch?v=xPPdHPs6DFs - neplánovat, svěřit se do rukou Boha, ale neměli jste to někdo tak, že jste tomu Bohu jednoduše nevěřili? Že jste zažili hodně zlého, takže mu nevěříte, že Vás nenechá spadnout až na dno? Jak jste to řešili?
Nebo stejně jako v jiném dokumentu od Mooji si uvědomuji, že JÁ je jenom iluze, ale spolehnout se na to nechci, protože když se na něco spolehnu, musím v to mít 100% důvěru a to nemám.... nechci zažít zase další karamboly, utrpení.
Takže problém je ten: nevěřím v to na 100% a nedůvěřuji tomu. Vyřešili jste někdo?

Tulipánko, i tu důvěru a spoléhání se člověk, normální smrtelník, učí celý život. Sama nedělám nic jinýho (viz muj podpisek zde). Situace nepotřebují být řešeny, situace se dějí samy, a když je řešíme, tak si jen komplikujeme život.
Prostě vyber nějakou maličkost, kterou necháš jen tak být a nevrhneš se hned, abys ji řešila. Jen ji sleduj. Experimentuj.
Co se stane?
Budeš nervózní, že "nic neděláš". Zkus to vydržet a znovu jen se zájmem sleduj, co se s tou miniaturní situací stane:
Zabije tě? ne.
Možná zjistíš, že se ta situace děje a řeší se SAMA.
A to jednoho může pěkně naštvat (vydrž, nenech se tím ukecat!), protože s tím přichází ztráta vlastní sebedůležitosti.
A to může být kámen úrazu....
Sebedůležitost totiž radši trpí, než by se vzdala sama sebe.
Nechat sebedůležitost plavat znamená důvěřovat.

Zpomal :lol:

Nevím, zda je to tak správně, ale: dnes jsem pustila "postarat se o syna, aby se v pořádku vypravil do školy". Můj problém: aby to bylo a aby to šlo hladce - to je to moje velké snažení.
Takže jsem mu dnes řekla jednou, že za chvíli odjíždíme, ať si dá do tašky všechny věci do školy. Odpověděl "Jo". Za pár minut se zvedám že odjíždím a brala si boty. Přestala jsem se starat, to bys měla vidět syna, jaký ho chytl hysterák.
Takže dnes jsem se nestarala a bohužel to dopadlo přesně tak, před čím se chci chránit :(

ale je pravda, že asi není správná cesta odevzdat moc nad mým životem Bohu
V tom případě mu nevyčítej, že ti "nedá to, co chci"... každej, kdo nám daruje, byť ryze nezištně, získává jistým způsobem nad námi "moc"... kdyby to měl bejt jen pocit vděčnosti - ten nepatří mezi oblíbený...
Takže dnes jsem se nestarala a bohužel to dopadlo přesně tak, před čím se chci chránit
Špatně... ne "se chránit", ale na/učit sebe i jeho chování v nový situaci. Nemůžeš očekávat okamžitý a perfektní splnění příkazu, když to dodnes fungovalo jinak. Zkus si to představit jako "chránit se" a "zvykat si" nebo "otužovat se".

Tulipánka napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Ahoj, plně souhlasím s tímto dokumentem http://www.youtube.com/watch?v=xPPdHPs6DFs - neplánovat, svěřit se do rukou Boha, ale neměli jste to někdo tak, že jste tomu Bohu jednoduše nevěřili? Že jste zažili hodně zlého, takže mu nevěříte, že Vás nenechá spadnout až na dno? Jak jste to řešili?
Nebo stejně jako v jiném dokumentu od Mooji si uvědomuji, že JÁ je jenom iluze, ale spolehnout se na to nechci, protože když se na něco spolehnu, musím v to mít 100% důvěru a to nemám.... nechci zažít zase další karamboly, utrpení.
Takže problém je ten: nevěřím v to na 100% a nedůvěřuji tomu. Vyřešili jste někdo?

Tulipánko, i tu důvěru a spoléhání se člověk, normální smrtelník, učí celý život. Sama nedělám nic jinýho (viz muj podpisek zde). Situace nepotřebují být řešeny, situace se dějí samy, a když je řešíme, tak si jen komplikujeme život.
Prostě vyber nějakou maličkost, kterou necháš jen tak být a nevrhneš se hned, abys ji řešila. Jen ji sleduj. Experimentuj.
Co se stane?
Budeš nervózní, že "nic neděláš". Zkus to vydržet a znovu jen se zájmem sleduj, co se s tou miniaturní situací stane:
Zabije tě? ne.
Možná zjistíš, že se ta situace děje a řeší se SAMA.
A to jednoho může pěkně naštvat (vydrž, nenech se tím ukecat!), protože s tím přichází ztráta vlastní sebedůležitosti.
A to může být kámen úrazu....
Sebedůležitost totiž radši trpí, než by se vzdala sama sebe.
Nechat sebedůležitost plavat znamená důvěřovat.

Zpomal :lol:

Nevím, zda je to tak správně, ale: dnes jsem pustila "postarat se o syna, aby se v pořádku vypravil do školy". Můj problém: aby to bylo a aby to šlo hladce - to je to moje velké snažení.
Takže jsem mu dnes řekla jednou, že za chvíli odjíždíme, ať si dá do tašky všechny věci do školy. Odpověděl "Jo". Za pár minut se zvedám že odjíždím a brala si boty. Přestala jsem se starat, to bys měla vidět syna, jaký ho chytl hysterák.
Takže dnes jsem se nestarala a bohužel to dopadlo přesně tak, před čím se chci chránit :(

Tuli - já ti nevím, ale proč pouštět věci typu - postarat se o syna. Seš máma, tak se starej ne. ;) Akorát třeba jinak, dohlížením, naučením samostatnosti a tak. Ale nejde to ze dne na den.
A před čím se chceš chránit? že kluk  chytl hysterák? A co třeba si připravit všechno večer v klidu. My to tak děláme, protože ráno není čas. Příprava tašky, oblečků, gumiček. Já už jen dohodím sváču .

PRomin Tuli, já ted tady budu :offtopic:
Jen jsem chtěla napsat. řešila jsem tady mojí holku, jak jí nic nebaví a tak, co na ní vymyslet. A musím zatukat, zabaví se sama :) zřejmě trochu povyrostla, uzrála, je trpělivější. O prázdninách gumičky, modelína, ted chodí do kroužku na keramiku. Čte si. Jo někdy otravuje, třeba ted mám rest obrázek do památníku :dumbom:

Člověk by měl hlavně umět rozeznat, které věci pustit může a které ne. Přípravu malého dítěte do školy pustit nelze, to dítě není dospělý člověk a ty jsi rodič. Přijde mi, Tulipánko, že ty bys chtěla mít bezproblémový život, aby vše šlo samo, tys nemusela dělat nic, než to, co tě baví. A aby ti bůh plnil, co ty si přeješ. Ale takhle to není. Problémy budou. My máme úkol naučit se zvládat je, řešit a nehroutit se z nich.

Eva. napsal(a):

Člověk by měl hlavně umět rozeznat, které věci pustit může a které ne. Přípravu malého dítěte do školy pustit nelze, to dítě není dospělý člověk a ty jsi rodič. Přijde mi, Tulipánko, že ty bys chtěla mít bezproblémový život, aby vše šlo samo, tys nemusela dělat nic, než to, co tě baví. A aby ti bůh plnil, co ty si přeješ. Ale takhle to není. Problémy budou. My máme úkol naučit se zvládat je, řešit a nehroutit se z nich.

Tak nějak bych si to přála :dumbom:
Spíš abych se nemusela stresovat, že mi něco nevyjde. A že těch věcí, co nemusí vyjít, je pořádné hafo :godlike:

Tulipánka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Člověk by měl hlavně umět rozeznat, které věci pustit může a které ne. Přípravu malého dítěte do školy pustit nelze, to dítě není dospělý člověk a ty jsi rodič. Přijde mi, Tulipánko, že ty bys chtěla mít bezproblémový život, aby vše šlo samo, tys nemusela dělat nic, než to, co tě baví. A aby ti bůh plnil, co ty si přeješ. Ale takhle to není. Problémy budou. My máme úkol naučit se zvládat je, řešit a nehroutit se z nich.

Tak nějak bych si to přála :dumbom:
Spíš abych se nemusela stresovat, že mi něco nevyjde. A že těch věcí, co nemusí vyjít, je pořádné hafo :godlike:

každému něco nevyjde...jen to,že to nevyjde musíš brát s nadhledem.

Spíš abych se nemusela stresovat, že mi něco nevyjde.
Ale to si většinou děláš sama... tak znova - zkoušej si představit různý možnosti CO konkrétně se stane (by se mohlo stát), když ti "něco nevyjde". Možná budeš překvapená... pokud teda tvý představy nebudou jen negativní...

A když ti to nevyjde, hledat to pozitivní. Jak se říká, něco špatný pro něco dobrý.  :)

Tulipánka napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Myslim, ze presne naopak, Tulipanko. Konkretne ty se tu ted jevis jako priklad toho, ze Gym ma naprostou pravdu. Ta metoda ti pouze pomohla rychleji se dostat do stavu, do ktereho bys stejne jednou dospela sama ... sice asi mnohem pomaleji, nez s pomoci rus, ale tak nejak celostneji ... protoze soucasne by ses tim svym tempem dopracovala i k jiste zralosti, nadhledu a dalsim schopnostem, ktere ti ted zrejme bytostne chybi ...

Míšo, to víš, že bych tam dospěla, ale životem plným beznaděje a neštěstí. Co je špatného na prožít naplno své pocity a přijmout, že to tak je? Co je špatného na tom prožít si znovu událost z dětství a přijmout nepříjemné pocity, které z ní mám, když mě ta událost "drží v šachu" a nedokážu se přes ni přenést, tzn. říci si třeba ano, šikanovali mě, ale je to minulost, jdu dál.... co když jsem pořád to malé dítě, které se bojí šikany?

A pak? Co je nadhled? Tenhle můj problém mě tíží. Kdybych měla nadhled, problém nemám. Nadhled získávám tím, že situaci vyřeším, přestává pro mě být emočně silná.

Jeste jinak - pripadas mi, jako clovek, ktereho nekdo pripravil na maraton trenovanim nohou v posilovne, a nebral pri tom v uvahu, ze mas napr. slabe srdce a nestacis s dechem. Misto toho, aby ti ten nekdo byl oporou a stal pri tobe pri pomalem prekonavani prekazek (s cimz je spojeno nejen pomale nabyvani sebevedomi, ale tez zisk zkusenosti i nadhledu), tak te naspeedoval k akci, ve ktere se ted zbytecne stresujes, pac ti “nestaci dech“ a chybi zkusenosti na rozliseni podstatneho od nepodstatneho, kontrolovatelneho od nekontrolovatelneho apod. Chces vsechno hned - uspech, schopnost syna sbalit si vcas kabelu ... Neberes v uvahu, ze vse chce svuj cas a vyvoj ... a vinis z toho koho? Boha?

Tulipánka- lituju Tvé děti, manžela, okolí

rudolf napsal(a):

Tulipánka- lituju Tvé děti, manžela, okolí

K tomu, myslím, není důvod ...

Tulipánka napsal(a):

Takže jsem mu dnes řekla jednou, že za chvíli odjíždíme, ať si dá do tašky všechny věci do školy. Odpověděl "Jo". Za pár minut se zvedám že odjíždím a brala si boty. Přestala jsem se starat, to bys měla vidět syna, jaký ho chytl hysterák.
Takže dnes jsem se nestarala a bohužel to dopadlo přesně tak, před čím se chci chránit :(

Tuli, doteď ten tvůj synek neměl potřebu, aby byl vypravený včas, měl na to tebe. Zkus s ním klidně dát řeč a vysvětlit mu, jak budou věci odteď a proč. A ráno nevyměkni, ale trvej si na svém...a uvidíš, jak se to spraví. Případně mu omez, co má rád večer (třeba pohádku, hry, cokoli), dokud nebude připravený na druhý den. Bohužel, chce to důslednost ....když budeš dělat všechno za něj, není to moc výchovné, víš? Ty jsi tam šéf, nedá se nic dělat. A navíc si pleteš na sebe bič, nakládáš si i jeho povinnosti. To žádnou RUŠkou nevyřešíš, být rodičem je bohužel docela dřina :) A tak je to se vším.
Mmch překvapilo mě, že syn už je školák, to to teda uteklo, nedávno jsi psala o miminku :).

rudolf napsal(a):

Tulipánka- lituju Tvé děti, manžela, okolí

Rudolfe, je mi líto tebe, upřímně. Ale ono to přijde :hjarta:

Děvčata, děkuju za nápady, ještě asi dost věcí nevidím, nechápu, ono se to bude dít postupně. Takže teď tomu dávám "volnou ruku", ať si to plyne. Každopádně ještě jednou díky za pomoc :)

Jak jsem teď začala řešit tu důvěru v Boha... http://www.firstclass.cz/2014/10/5-zbyt … 0dkxS.dpbs ;)
Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?

Tulipánka napsal(a):

Jak jsem teď začala řešit tu důvěru v Boha... http://www.firstclass.cz/2014/10/5-zbyt … 0dkxS.dpbs ;)
Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?

Tulipánko, nechci tě mustrovat, ale pokud chceš něco řešit s Bohem, nechoď ke kováříčkovi pro instantní zobchodovatelná moudra na interfernet, ale zamiř rovnou ke kováři - oslov Boha.

Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?
Mimochodem - ze stejnýho základu vzniklo i slovo nebožtík...

helena napsal(a):

Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?
Mimochodem - ze stejnýho základu vzniklo i slovo nebožtík... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

nebohý-nebožtík (myslím si)

a h se mění v ž :D

Tulipánka napsal(a):

Jak jsem teď začala řešit tu důvěru v Boha... http://www.firstclass.cz/2014/10/5-zbyt … 0dkxS.dpbs ;)
Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?

Nebylo by prospěšnější pořád neřešit? Obzvlášť důvěru v Boha? A jen nechat plynout?
Důvěru v sebe řeš, a ne v Boha.

nebohý-nebožtík (myslím si)
http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste … a-neboztik

helena napsal(a):

nebohý-nebožtík (myslím si)
http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste … a-neboztik

Děkuju.
"Bohatství"-odvozeno od "bůh"(slovo základové). Bohatství duševní, hmotné. Příliš velké hmotné bohatství-Co na to Bůh?

vrabčák napsal(a):

helena napsal(a):

nebohý-nebožtík (myslím si)
http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste … a-neboztik

Děkuju.
"Bohatství"-odvozeno od "bůh"(slovo základové). Bohatství duševní, hmotné. Příliš velké hmotné bohatství-Co na to Bůh?

Nic, proc by to mel resit? :)

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ním

Tulipánka napsal(a):

Neumím pustit a ni to nejde, protože obranné mechanismy velí jít do akce. Takže když se blíží problém, makám jak fretka v tom válci, jenže jak obě víme, tak fretka maká, ale je furt na místě. Jenže přestat nedokáže. Když přestane, je v depresi víc než když maká.

Obranné mechanismy? Hm a seš si jistá, že jsou opravdu obranné?_

Myslí si o sobě, že jsou obranné, ale obě víme, že jsou spíš sebedestruktivní....

No tak wau, že to víš! :)
Co s tím uděláš?
Já si v ženském kruhu na svou sebedestrukci postavila konstelaci. Na vědomé úrovni to pracuje tak, že vždycky, když si do těch kolejí najedu, hned si vzpomenu...že dělám zbytečnou hovadinu. Pomáhá to :)
Co to dělá na podvědomé úrovni, to je halt zahalené v nevědomí, ale nepochybuji, že to maká pro mně - pro všechny ženy v našem rodě :jojo:

Barča napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Mně RUŠka hodně pomáhá, ale jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím. Ale jak ukrajuji kousky okraje koláče, tak se pomalu a jistě dostávám do středu, určitě to dám :)

:offtopic: Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Proč myslíš?

Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola.

Míša Kulička napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

gymnasión napsal(a):

:offtopic: Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Tak to si vyRUŠ :D
Já jsem příkladem toho, jak RUŠka funguje. Z neúspěšného člověka, kterému se nic nedaří, který má nulové sebevědomí, neváží si sám sebe, neví, co chce, vinu svaluje na ostatní a život jen přežívá jsem se díky RUŠce dostala do stavu, kdy už si nepřipadám jako ten nejhorší člověk na světě, ale jako průměrný člověk s průměrným počtem "bloků", který dělá to, co ho baví a pomalu si začíná život užívat. Ale přesvědčovat tě nebudu, nemám důvod.

Myslim, ze presne naopak, Tulipanko. Konkretne ty se tu ted jevis jako priklad toho, ze Gym ma naprostou pravdu. Ta metoda ti pouze pomohla rychleji se dostat do stavu, do ktereho bys stejne jednou dospela sama ... sice asi mnohem pomaleji, nez s pomoci rus, ale tak nejak celostneji ... protoze soucasne by ses tim svym tempem dopracovala i k jiste zralosti, nadhledu a dalsim schopnostem, ktere ti ted zrejme bytostne chybi ...

Tak :jojo:
Taky jsem k tomu, že to takhle obecně funguje, velice rychle došla.
Jenže ono to není tak docela platné, protože ze zkušenosti vím, že i s RUŠ to každého pustí jen tak hluboko, odkud se může zase vynořit a normálně fungovat - tedy pokud není "terapeut" debil a nerve to silou.
Ani tahle metoda není všemocná. Po čase přestane fungovat, protože dotyčný, když si nedá pokoj, má prostě dost.
 
S touhle metodou se podle mého názoru musí zacházet velmi opatrně a ne rušit jako divá kde jakou pitomost.
A také ne rušit s kdekým, vnímat, na co je ten který člověk už připravený, co vlastně potřebuje a když to nejde, tak jít od toho a použít nějakou jinou, šetrnější a pomalejší metodu. A nebo to prostě nechat úplně být.

Tulipánka napsal(a):

Judyna napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak :P
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Co to je za víru, kde je něco za něco?
To si jako myslíš, že když se budeš chovat tak, jak se má, věřit v Boha a já nevím co ještě dalšího dobrého, že ti Bůh automaticky dopřeje to, co chceš ?
Nezlob se, ale víra a láska by měla být snad bez nároku na odměnu. Prostě bezpodmínečná.
Omlouvám se, nechci se Tě dotknout, snad jsem to jen špatně pochopila.

Ano, špatně jsi to pochopila. Svěřit se do rukou Boha je pro mě nechat vše plynout a důvěřovat životu.... ale je pravda, že asi není správná cesta odevzdat moc nad mým životem Bohu (respt. věřit, že Bůhm, Vesmír... takovou moc má)

Sakra Tulip, ty už jsi fakt "zblblá". Přestaň na sebe tlačit a věř sobě a svému vedení, tečka!
Nakonec v létě jsi vydělala tolik peněz, na které někteří pracují celý rok. Přestaň blbnout a odpočívej. Nechtěj všechno hned.
Však po novém roce zase všichni začnou myslet na to, co bude v létě. Teď je to nezajímá, řeší vánoce.
Uklidni se a nerouhej se.
Nebo jak říká helena - tvé přání se splní. A tvé přání to není to, co vysíláš VĚDOMĚ, to je to, co ti pořád straší v PODVĚDOMÍ!

Tulipánka napsal(a):

Přestala jsem se starat, to bys měla vidět syna, jaký ho chytl hysterák.
Takže dnes jsem se nestarala a bohužel to dopadlo přesně tak, před čím se chci chránit :(

Čemu se divíš? Prostě to na tebe zkouší. A tak, jak to na tebe funguje - co máš v sobě, za to se zachytí to, co tam má on a už to frčí.
Uklidni se, věř mu, je to už velkej kluk, nejvyšší čas, aby se vydal do světa chlapů :jojo:

Barča napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Jak jsem teď začala řešit tu důvěru v Boha... http://www.firstclass.cz/2014/10/5-zbyt … 0dkxS.dpbs ;)
Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?

Tulipánko, nechci tě mustrovat, ale pokud chceš něco řešit s Bohem, nechoď ke kováříčkovi pro instantní zobchodovatelná moudra na interfernet, ale zamiř rovnou ke kováři - oslov Boha.

Ty, Barčo, na rovinu: kterého?
Já abych si nedělala domněnky :jojo:

Poslouchej, Tulipánko, proč sis vlastně nenachystala nějaké mikulášské nebo vánoční besídky plné her a dobrodružství? Já myslím, že po úspěchu pohádkového lesa by po tobě školky znovu draply ...

Míšo,
jsem dost unavená, bylo to teď fakt náročné, od června jsme pracovala cca. 12 hodin denně, někdy i víc, takže potřebuju pauzu. A když je teď volněji, chtěla bych si vyřešit sama sebe, abych tu práci dokázala dělat s lehkostí a neměla potřebu tlačit na pilu a nebortila se, když mi to nejde tak, jak bych chtěla :)
Jednu mikulášskou besídku už mám ale předjednanou v našem centru pro děti :)

Fakt není problém, že bych neměla peníze, jde jen o strach z budoucnosti. Ale postupně se to zlepšilo, dnes jsem se samovolně dostala do situace asi před 10 lety, kdy jsem fakt neměla ani na chleba, byla to přesně ta situace, kdy mlátím na dveře jak pominutá a ony se neotevírají (prostě nebyla žádná šance se z toho dostat). Tak jsem si ji znovu prožila a cítím se lépe...

Děvčata, vím, co mi tu radíte, zvolnit, přestat řešit, ale já jsem pak doma protivná na všechny, na manžela se pořád rozčiluju, nemám energii na syna (a ten toho zákonitě výborně využívá - nestěžuji si, nechci řešit). Prostě když se necítím dobře, tak mlátím hlavou do všech stěn kolem a když se vymlátím, tak to přijde :D . Má technika práce, prosím o respekt :P

Tulipánka napsal(a):

Míšo,
jsem dost unavená, bylo to teď fakt náročné, od června jsme pracovala cca. 12 hodin denně, někdy i víc, takže potřebuju pauzu. A když je teď volněji, chtěla bych si vyřešit sama sebe, abych tu práci dokázala dělat s lehkostí a neměla potřebu tlačit na pilu a nebortila se, když mi to nejde tak, jak bych chtěla :)
Jednu mikulášskou besídku už mám ale předjednanou v našem centru pro děti :)

Fakt není problém, že bych neměla peníze, jde jen o strach z budoucnosti. Ale postupně se to zlepšilo, dnes jsem se samovolně dostala do situace asi před 10 lety, kdy jsem fakt neměla ani na chleba, byla to přesně ta situace, kdy mlátím na dveře jak pominutá a ony se neotevírají (prostě nebyla žádná šance se z toho dostat). Tak jsem si ji znovu prožila a cítím se lépe...

Děvčata, vím, co mi tu radíte, zvolnit, přestat řešit, ale já jsem pak doma protivná na všechny, na manžela se pořád rozčiluju, nemám energii na syna (a ten toho zákonitě výborně využívá - nestěžuji si, nechci řešit). Prostě když se necítím dobře, tak mlátím hlavou do všech stěn kolem a když se vymlátím, tak to přijde :D . Má technika práce, prosím o respekt :P

a co tak odborná lékařská pomoc :kapitulation:

Tuli, strach z budoucnosti má dnes moc lidí. Ale obávám se, že v tomto Bůh nepomůže.
To je dobře, že máš tu besídku. Volný čas využiješ k naplánování dalších akcí a na jaře to rozjedeš. Máš manžela, nejsi na to sama.

aprill napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Míšo,
jsem dost unavená, bylo to teď fakt náročné, od června jsme pracovala cca. 12 hodin denně, někdy i víc, takže potřebuju pauzu. A když je teď volněji, chtěla bych si vyřešit sama sebe, abych tu práci dokázala dělat s lehkostí a neměla potřebu tlačit na pilu a nebortila se, když mi to nejde tak, jak bych chtěla :)
Jednu mikulášskou besídku už mám ale předjednanou v našem centru pro děti :)

Fakt není problém, že bych neměla peníze, jde jen o strach z budoucnosti. Ale postupně se to zlepšilo, dnes jsem se samovolně dostala do situace asi před 10 lety, kdy jsem fakt neměla ani na chleba, byla to přesně ta situace, kdy mlátím na dveře jak pominutá a ony se neotevírají (prostě nebyla žádná šance se z toho dostat). Tak jsem si ji znovu prožila a cítím se lépe...

Děvčata, vím, co mi tu radíte, zvolnit, přestat řešit, ale já jsem pak doma protivná na všechny, na manžela se pořád rozčiluju, nemám energii na syna (a ten toho zákonitě výborně využívá - nestěžuji si, nechci řešit). Prostě když se necítím dobře, tak mlátím hlavou do všech stěn kolem a když se vymlátím, tak to přijde :D . Má technika práce, prosím o respekt :P

a co tak odborná lékařská pomoc :kapitulation:

Termín mám až v lednu....

Tulipánka napsal(a):

Judyna napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Barčo, už jsem to tak nějak vzdala, protože mi to prostě RUŠkou nešlo, nedostala jsem se tam ani s kolegy rušáčky. Takže tak :P
Když je to fakt hodně silné a do děch dveří se prostě nedostanu, tak v jednu chvíli přichází pasivita, kdy to vzdávám a to se pak dostávám právě do toho obviňování Boha, že jsem pro to tolik udělala a stejně mi to nedopřeje....

Co to je za víru, kde je něco za něco?
To si jako myslíš, že když se budeš chovat tak, jak se má, věřit v Boha a já nevím co ještě dalšího dobrého, že ti Bůh automaticky dopřeje to, co chceš ?
Nezlob se, ale víra a láska by měla být snad bez nároku na odměnu. Prostě bezpodmínečná.
Omlouvám se, nechci se Tě dotknout, snad jsem to jen špatně pochopila.

Ano, špatně jsi to pochopila. Svěřit se do rukou Boha je pro mě nechat vše plynout a důvěřovat životu.... ale je pravda, že asi není správná cesta odevzdat moc nad mým životem Bohu (respt. věřit, že Bůhm, Vesmír... takovou moc má)

Dôverovať v múdrosť a dobré vedenie Boha (Vesmíru, Osudu) - a celkom mu odovzdať zodpovednosť a kormidlo svojho života sú dve odlišné veci.
Mmch, v tvojom konkrétnom prípade mi ešte napadá: veci nie sú vždy také, aké sa zdajú... Možno to, ako sa ti ne/darí v podnikaní, je pre teba najväčší dar a najlepšia škola. :jojo: Lepšia, ako keby šlo všetko samo a hladko... čo my vieme.

Tulipánka napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Ahoj, plně souhlasím s tímto dokumentem http://www.youtube.com/watch?v=xPPdHPs6DFs - neplánovat, svěřit se do rukou Boha, ale neměli jste to někdo tak, že jste tomu Bohu jednoduše nevěřili? Že jste zažili hodně zlého, takže mu nevěříte, že Vás nenechá spadnout až na dno? Jak jste to řešili?
Nebo stejně jako v jiném dokumentu od Mooji si uvědomuji, že JÁ je jenom iluze, ale spolehnout se na to nechci, protože když se na něco spolehnu, musím v to mít 100% důvěru a to nemám.... nechci zažít zase další karamboly, utrpení.
Takže problém je ten: nevěřím v to na 100% a nedůvěřuji tomu. Vyřešili jste někdo?

Tulipánko, i tu důvěru a spoléhání se člověk, normální smrtelník, učí celý život. Sama nedělám nic jinýho (viz muj podpisek zde). Situace nepotřebují být řešeny, situace se dějí samy, a když je řešíme, tak si jen komplikujeme život.
Prostě vyber nějakou maličkost, kterou necháš jen tak být a nevrhneš se hned, abys ji řešila. Jen ji sleduj. Experimentuj.
Co se stane?
Budeš nervózní, že "nic neděláš". Zkus to vydržet a znovu jen se zájmem sleduj, co se s tou miniaturní situací stane:
Zabije tě? ne.
Možná zjistíš, že se ta situace děje a řeší se SAMA.
A to jednoho může pěkně naštvat (vydrž, nenech se tím ukecat!), protože s tím přichází ztráta vlastní sebedůležitosti.
A to může být kámen úrazu....
Sebedůležitost totiž radši trpí, než by se vzdala sama sebe.
Nechat sebedůležitost plavat znamená důvěřovat.

Zpomal :lol:

Nevím, zda je to tak správně, ale: dnes jsem pustila "postarat se o syna, aby se v pořádku vypravil do školy". Můj problém: aby to bylo a aby to šlo hladce - to je to moje velké snažení.
Takže jsem mu dnes řekla jednou, že za chvíli odjíždíme, ať si dá do tašky všechny věci do školy. Odpověděl "Jo". Za pár minut se zvedám že odjíždím a brala si boty. Přestala jsem se starat, to bys měla vidět syna, jaký ho chytl hysterák.
Takže dnes jsem se nestarala a bohužel to dopadlo přesně tak, před čím se chci chránit :(

A ako inak by sa to naučil? :co: Alebo ho mieniš vypravovať do školy a práce až do smrti...? :dumbom:

Dítě v první (možná ve druhé?) třídě se přece vypravuje s pomocí rodičů. Akorát ráno před vyučováním mi to přijde dost pozdě, to je chyba rodiče. Úkoly se píší odpoledne v předchozí den a pro mě je normální, když si dítě připraví tašku do školy po napsání úkolů. Ráno si do tašky akorát vloží svačinu, kterou mu udělal rodič.
Přijde mi spíš divné, jako když se rodič o své dítě vůbec nestará, když takhle malé dítě nemá ráno tašku připravenou z předchozího dne a ještě rodič dělá to, co popsala Tulipánka. Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? :co: Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem? :co:

Eva. napsal(a):

Dítě v první (možná ve druhé?) třídě se přece vypravuje s pomocí rodičů. Akorát ráno před vyučováním mi to přijde dost pozdě, to je chyba rodiče. Úkoly se píší odpoledne v předchozí den a pro mě je normální, když si dítě připraví tašku do školy po napsání úkolů. Ráno si do tašky akorát vloží snídani, kterou mu udělal rodič.
Přijde mi spíš divné, jako když se rodič o své dítě vůbec nestará, když takhle malé dítě nemá ráno tašku připravenou z předchozího dne a ještě rodič dělá to, co popsala Tulipánka. Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? :co: Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem? :co:

nemůže to zvládat, když nezvládá sebe....

Tulipánko, smiř se s tím, že život je jedna velká nejistota. Jediná jistota v životě je smrt, a to ještě člověk neví, kdy a jak přijde a vlastně ani, jestli je to opravdický konec, nebo po ní ještě něco je. Vše ostatní je naprostá nejistota, jestli budeme já a moji blízcí zdraví, jestli budu nebo nebudu mít práci a peníze, vše je nejisté. Jenže člověk tak, jako nemyslí každou minutu na to, že zemře, tak se musí naučit nemyslet na tuto nejistotu. Kdo se tohle nenaučí, bude celý život úzkostná troska. Já sama nejsem žádný velký optimista, vždy spíš počítám s horší variantou, ale snažím se dopředu se nestresovat. Nevím, v čem spočívá metoda RUŠ, moc takovým věcem nevěřím, ale tohle je zrovna věc, kterou by tě měla naučit.

jojo, a když mi není dobře na duši, připomenu si a to mě zvedne - koukej se na to, co máš a ne na to, co nemáš. :)

Tulipánka napsal(a):

Míšo,
jsem dost unavená, bylo to teď fakt náročné, od června jsme pracovala cca. 12 hodin denně, někdy i víc, takže potřebuju pauzu...

Ok, tak se nenervuj hovadinama a užívej pauzu. V klidu se věnuj synkovi, vytvoř mu (i sobě) pohodový denní či týdenní režim, na který si oba zvyknete, protože to vám oběma spoustu věcí ulehčí, zabav sebe nějakou další činností, která tě baví a naplňuje - maluj, studuj, piš, dělej cokoliv ... a když budeš mít pocit, že máš problém, zamysli se, jestli vám skutečně hrozí zima, cholera či hladomor ... :)

Tulipánka napsal(a):

A když je teď volněji, chtěla bych si vyřešit sama sebe, abych tu práci dokázala dělat s lehkostí a neměla potřebu tlačit na pilu a nebortila se, když mi to nejde tak, jak bych chtěla :) ...

To chce jedině čas a zkušenosti, to se nenaučíš ze dne na den ... já se třeba naučila brát spoustu věcí s lehkostí až po té, co jsem byla zavalena dalšími starostmi ...

Tulipánka napsal(a):

Jednu mikulášskou besídku už mám ale předjednanou v našem centru pro děti :)

Tak super :supr:

Pandorraa napsal(a):

Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola.

Hm, tomu říkám echt interpretace. Ty víš za jiné lidi? Ty VÍŠ, CO MAJÍ NA MYSLI? :gloria:
Říkáš lidem, co mají mít na mysli? Co tím máš na mysli? Myslíš?

Ivana napsal(a):

Tulipánko, smiř se s tím, že život je jedna velká nejistota. Jediná jistota v životě je smrt, a to ještě člověk neví, kdy a jak přijde a vlastně ani, jestli je to opravdický konec, nebo po ní ještě něco je. Vše ostatní je naprostá nejistota, jestli budeme já a moji blízcí zdraví, jestli budu nebo nebudu mít práci a peníze, vše je nejisté. Jenže člověk tak, jako nemyslí každou minutu na to, že zemře, tak se musí naučit nemyslet na tuto nejistotu. Kdo se tohle nenaučí, bude celý život úzkostná troska. Já sama nejsem žádný velký optimista, vždy spíš počítám s horší variantou, ale snažím se dopředu se nestresovat. Nevím, v čem spočívá metoda RUŠ, moc takovým věcem nevěřím, ale tohle je zrovna věc, kterou by tě měla naučit.

Ivano, máš naprostou pravdu. Ale ty jsi teď realtivně v pohodě,  pamatuji si, jak jsi byla nešťěstná v době, kdy jsi hledala práci. Nevím, jestli ti tenkrát pomhlo vědomí, že život je jedna velká nejistota. Myslím, že ti nejvíc pomohlo, když jsi tu práci našla. Bez ní by si byla v háji a stresovala by ses doteď.
Nic ve zlém. Myslím, že tak to má každý. Když jsme v pohodě, vidíme vše optimističtěji.

aprill napsal(a):

Eva. napsal(a):

Dítě v první (možná ve druhé?) třídě se přece vypravuje s pomocí rodičů. Akorát ráno před vyučováním mi to přijde dost pozdě, to je chyba rodiče. Úkoly se píší odpoledne v předchozí den a pro mě je normální, když si dítě připraví tašku do školy po napsání úkolů. Ráno si do tašky akorát vloží snídani, kterou mu udělal rodič.
Přijde mi spíš divné, jako když se rodič o své dítě vůbec nestará, když takhle malé dítě nemá ráno tašku připravenou z předchozího dne a ještě rodič dělá to, co popsala Tulipánka. Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? :co: Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem? :co:

nemůže to zvládat, když nezvládá sebe....

Hele vy dvě jezinky bezinky, nenapadlo vás, že to může být ještě i jinak? Že syn má v tašce, co potřebuje, jen se mu nechce oblékat, louda se se snidani, hraje si.... Prostě nespolupracuje? Pak je ovšem všechno jiné, že? Co my víme, jak to ráno u Tulipankovych vypadá.

Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem?
No co by? Občas by se musela smířit s tím, že potomek třeba donese poznámku...
Když bude dítko večer tvrdit, že nic... ale skutečně nic za úkol nemají - a ráno za pět sedm z něj vypadne, že nutně potřebuje sedmnáct kaštanů, metr růžový mašle a tři plechovky fazolí... tak můžeeš bejt supermatka a moc s tím nenaděláš. I když pravdaa... supermatka by si ještě před spaním obvolala ostatní stepforďanky a ujistila se...

:D
Tak to já žádná suermatka nebyla, čili syn byl samý černý puntík za zapomínání.
Já to měla totiž ještě komplikovanější - mám a měla jsem časté odpolední služby, takže syn už od první třídy se učil a psal úkoly sám. zkoušela jsem to hned o škole, ale toho nebyl schopný, musel si odpočinout. Takže musel sám.

helena napsal(a):

Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem?
No co by? Občas by se musela smířit s tím, že potomek třeba donese poznámku... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
Když bude dítko večer tvrdit, že nic... ale skutečně nic za úkol nemají - a ráno za pět sedm z něj vypadne, že nutně potřebuje sedmnáct kaštanů, metr růžový mašle a tři plechovky fazolí... tak můžeeš bejt supermatka a moc s tím nenaděláš. I když pravdaa... supermatka by si ještě před spaním obvolala ostatní stepforďanky a ujistila se... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Dnes už ne, DU se konzultují se spolumatkami na FB nebo Twitteru ... "Holký ... chápete to cviko? Ta úča je úplně blbá, ne? Můj má VŠ, ale tohle teda nedává ani on ..." a tak prostě ...

DU se konzultují se spolumatkami na FB nebo Twitteru
To víš... já jsem ještě z tý starý školy...

helena napsal(a):

DU se konzultují se spolumatkami na FB nebo Twitteru
To víš... já jsem ještě z tý starý školy... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

No však já taky (též jsem v sedm ráno sháněla např. zeminu a travní semeno) ... blbý na tom je, jak rychle si bobánci navykli na stav, že si mamka sama zjistí, co mají mít do školy ... a to není zrovna ideální.

též jsem v sedm ráno sháněla např. zeminu a travní semeno
Předpokládám, že sehnala...
a to není zrovna ideáln
Bodejť... právě ve společnosti orientovaný na výkon by si individuum mělo umět poradit samo...

aprill napsal(a):

Eva. napsal(a):

Dítě v první (možná ve druhé?) třídě se přece vypravuje s pomocí rodičů. Akorát ráno před vyučováním mi to přijde dost pozdě, to je chyba rodiče. Úkoly se píší odpoledne v předchozí den a pro mě je normální, když si dítě připraví tašku do školy po napsání úkolů. Ráno si do tašky akorát vloží snídani, kterou mu udělal rodič.
Přijde mi spíš divné, jako když se rodič o své dítě vůbec nestará, když takhle malé dítě nemá ráno tašku připravenou z předchozího dne a ještě rodič dělá to, co popsala Tulipánka. Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? :co: Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem? :co:

nemůže to zvládat, když nezvládá sebe....

Holky, vy řešíte blbosti. Úkoly děláme samozřejmě večer. Ale všimla jsem si, když jsem si večer listovala jeho pracovními sešity, že tam nemá dodělaný jeden domácí úkol, kterého jsme si nevšimli, tak jsem ho vzbudila ráno dřív, aby si ho dodělal. A pak si měl sbalit všechny věci zpátky do tašky. Ale prý až za chvíli, že se bude ještě dívat na pohádku. A pak mu říkám, že za chvíli odjíždíme a dál už to znáte....

helena napsal(a):

též jsem v sedm ráno sháněla např. zeminu a travní semeno
Předpokládám, že sehnala... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png ...

I za cenu toho, že jsem pak přijela pozdě do práce :) ... šla jsem jí to předat o první přestávce ... ale tak nějak se tehdy ve mně něco zlomilo a bylo to skutečně naposled ...

Pandorraa napsal(a):

aprill napsal(a):

Eva. napsal(a):

Dítě v první (možná ve druhé?) třídě se přece vypravuje s pomocí rodičů. Akorát ráno před vyučováním mi to přijde dost pozdě, to je chyba rodiče. Úkoly se píší odpoledne v předchozí den a pro mě je normální, když si dítě připraví tašku do školy po napsání úkolů. Ráno si do tašky akorát vloží snídani, kterou mu udělal rodič.
Přijde mi spíš divné, jako když se rodič o své dítě vůbec nestará, když takhle malé dítě nemá ráno tašku připravenou z předchozího dne a ještě rodič dělá to, co popsala Tulipánka. Má jedno jediné dítě a ani to nezvládá? :co: Co by dělala, kdyby jich měla víc a s ne moc velkým věkovým rozdílem? :co:

nemůže to zvládat, když nezvládá sebe....

Hele vy dvě jezinky bezinky, nenapadlo vás, že to může být ještě i jinak? Že syn má v tašce, co potřebuje, jen se mu nechce oblékat, louda se se snidani, hraje si.... Prostě nespolupracuje? Pak je ovšem všechno jiné, že? Co my víme, jak to ráno u Tulipankovych vypadá.

jj, to je jasné, že nespolupracuje, protože kdyby spolupracoval, tak to tulipánka nebude řešit.  a kdyby ona byla v pohodě, tak ji syn nerozhodí...

Pandorraa napsal(a):

Barča napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Jak jsem teď začala řešit tu důvěru v Boha... http://www.firstclass.cz/2014/10/5-zbyt … 0dkxS.dpbs ;)
Mimochodem, není bohatství právě od slova Bůh?

Tulipánko, nechci tě mustrovat, ale pokud chceš něco řešit s Bohem, nechoď ke kováříčkovi pro instantní zobchodovatelná moudra na interfernet, ale zamiř rovnou ke kováři - oslov Boha.

Ty, Barčo, na rovinu: kterého?
Já abych si nedělala domněnky :jojo:

Tak s domněnkami asi nepomohu, neboť jsem nepochopila, na co se ptáš.:kapitulation:

Míša Kulička napsal(a):

helena napsal(a):

též jsem v sedm ráno sháněla např. zeminu a travní semeno
Předpokládám, že sehnala... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png ...

I za cenu toho, že jsem pak přijela pozdě do práce :) ... šla jsem jí to předat o první přestávce ... ale tak nějak se tehdy ve mně něco zlomilo a bylo to skutečně naposled ...

Nebylo nedílnou součástí toho zlomení se něčeho vytočení očí vzhůru, výraz "šiš, co zase chce" a šouravoklátivě znuděný krok slečny dcery, jímž si ke dveřím třídy, z nichž tě vytlačila, doplouhala pro zeminu a semena? My tohle totiž máme v rodině. :P

Pandorraa napsal(a):

Barča napsal(a):

gymnasión napsal(a):

:offtopic: Obavam se, ze psychologicky mechanismus teto terapie nedela zrovna zdrave lidi...

Proč myslíš?

Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola.

Já moc tu metodu neznám, ale kdyby se mi tohle stalo, pomyslela bych nejdřív na 3 množnosti: první by byla strašná únava spojená s jistou nešikovností, druhá moc široce a obecně pojaté téma, které sice JE citlivé, ale je toho tolik a tak různorodé, že je to neuchopitelné a navzájem se to ruší a nebo to za třetí není pravda, bolestné se upravilo a vzalo faleš.
Povolaná vynášet soudy se cítím proto, že jsem absolvovala 2 "sezení" RUŠky jakožto klientka a pak jsem si sama ještě něco opracovala a nepřišlo mi to ani jako něco nefyziologicky zrychlující, ani vysilující a podobně. A teď, když jsem si na ni v pravý čas vzpomněla, jsem si uvědomila, že ji na momentální problémy zase použiji a s úspěchem jsem tak učinila.  Fakt je, že si myslím, že zdaleka nejsem tak cílená, ctižádostivá, motivovaná a "duchovní" (ty úvozovky jsou o mně), jako Tulipánka a nevím, zda můj úspěch by jinému stál za pohled.

Barča napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

helena napsal(a):

též jsem v sedm ráno sháněla např. zeminu a travní semeno
Předpokládám, že sehnala... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png ...

I za cenu toho, že jsem pak přijela pozdě do práce :) ... šla jsem jí to předat o první přestávce ... ale tak nějak se tehdy ve mně něco zlomilo a bylo to skutečně naposled ...

Nebylo nedílnou součástí toho zlomení se něčeho vytočení očí vzhůru, výraz "šiš, co zase chce" a šouravoklátivě znuděný krok slečny dcery, jímž si ke dveřím třídy, z nichž tě vytlačila, doplouhala pro zeminu a semena? My tohle totiž máme v rodině. :P

nené, to chodila teprve do druhé třídy ... spíš tam zaznělo něco v tom smyslu, že díky mně může klíďo-brďo zapomínat ... tak to jsem jí teda rychle vyvedla z omylu. :)

Barča napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánko, nechci tě mustrovat, ale pokud chceš něco řešit s Bohem, nechoď ke kováříčkovi pro instantní zobchodovatelná moudra na interfernet, ale zamiř rovnou ke kováři - oslov Boha.

Ty, Barčo, na rovinu: kterého?
Já abych si nedělala domněnky :jojo:

Toho svého, přece. Každý má jiného boha, někdo přísného, který všechno vidí a trestá, někdo toho fousatého dědečka na obláčku, laskavého a dobrotivého, někdo "něco mezi nebem a zemí"....bohů je tolik, kolik je na planetě lidí, protože i bůh společný jedné skupině má přece jen odlišné znaky, dle povahy věřícího. Řekla bych, že ani dva lidé na zemi nemají totožného boha :)

spíš tam zaznělo něco v tom smyslu, že díky mně může klíďo-brďo zapomínat
Zabít to nemůžeš, vychovat to musíš...

helena napsal(a):

spíš tam zaznělo něco v tom smyslu, že díky mně může klíďo-brďo zapomínat
Zabít to nemůžeš, vychovat to musíš... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Jak rikavala tchyne: “Topit se to ma, dokud to nevidi ...“ a dodavala: “Herodes - to byl kral“ ... Ona sva vnoucata milovala ...

gymnasión napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola.

Hm, tomu říkám echt interpretace. Ty víš za jiné lidi? Ty VÍŠ, CO MAJÍ NA MYSLI? :gloria:
Říkáš lidem, co mají mít na mysli? Co tím máš na mysli? Myslíš?

Hrůza,VIĎ.
Halt se s tím budeš muset nějak srovnat, že někdo VÍ a ty NE ;)

aprill napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

aprill napsal(a):

nemůže to zvládat, když nezvládá sebe....

Hele vy dvě jezinky bezinky, nenapadlo vás, že to může být ještě i jinak? Že syn má v tašce, co potřebuje, jen se mu nechce oblékat, louda se se snidani, hraje si.... Prostě nespolupracuje? Pak je ovšem všechno jiné, že? Co my víme, jak to ráno u Tulipankovych vypadá.

jj, to je jasné, že nespolupracuje, protože kdyby spolupracoval, tak to tulipánka nebude řešit.  a kdyby ona byla v pohodě, tak ji syn nerozhodí...

Tak já osobně bych ho spíš ráno nebudila kvůli nedodělanému úkolu, na který jsme zapomněli.
A děti jsou různé, některé pečlivé, jiné nezodpovědné, jiné zase úplně v pohodě a všechno jim jde samo a jiné prokrastinují co to dá. Všechny jsou ale naším odrazem.
Možná Tulip do svého syna příliš promítá svůj perfekcionalismus a zodpovědnost.
Školák by už měl dostat část zodpovědnosti za svou přípravu do školy a nést ji až do konce, třeba i k té poznámce.
Jak dalece je poznámka jen jeho a nebo dokonce hloupé paní učitelky, to už by měl zase umět rozeznat rodič a nedělat z každého komára velblouda.

Barča napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Barča napsal(a):

Tulipánko, nechci tě mustrovat, ale pokud chceš něco řešit s Bohem, nechoď ke kováříčkovi pro instantní zobchodovatelná moudra na interfernet, ale zamiř rovnou ke kováři - oslov Boha.

Ty, Barčo, na rovinu: kterého?
Já abych si nedělala domněnky :jojo:

Tak s domněnkami asi nepomohu, neboť jsem nepochopila, na co se ptáš.:kapitulation:

To víš, že jsi pomohla, tohle mi stačí, díky.

Pandorraa napsal(a):

Hrůza,VIĎ.
Halt se s tím budeš muset nějak srovnat, že někdo VÍ a ty NE ;)

Zavři. Plácáš

gymnasión napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Hrůza,VIĎ.
Halt se s tím budeš muset nějak srovnat, že někdo VÍ a ty NE ;)

Zavři. Plácáš

Chápu, je to pro tebe těžke.

Pandorraa napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Hrůza,VIĎ.
Halt se s tím budeš muset nějak srovnat, že někdo VÍ a ty NE ;)

Zavři. Plácáš

Chápu, je to pro tebe těžke.

Ten tvuj mozek je mi takovej nepochopitelnej, jak to říct: furt se tak nějak předvádíš, či co, jak jsi skvělá, jak VÍŠ a myslíš za jiný... Ale tak nějak tam chybí kapička soudnýho uvažování...
Takže si budu muset nechat ten svuj mozek. Nevědoucí... Totéž doporučuji i ostatním.
(Ach, obvykle v takové chvíli dodáš sadu invektiv a nekorektních otázek, no tim už se nebudu bavit, je to furt na jedno brdo... Nějaká drobná změna, či posun, by tam nebyly? Bylo by to vítané :) )

Tulipánko,
na tobě si nesmírně vážím toho, že vždy řešíš jen sama sebe, jdeš klidně s kůží na trh a soustředíš se jen na své vlastní "bloky".
Na rozdíl od jiných, viz gymnasión výše, kteří sice chytají v některých chvílích na první našlápnutí - to ona zareagovala na mé VĚDĚNÍ a rádoby chytře zamotala do celé rozpravy to, co VADÍ jí a je to tedy JEJÍ problém, ale ani je nenapadne přemýšlet proč, dokonce ani skrze druhé - ǒ jak je ta pandora nesoudná, že? - nejsou schopni reflektovat sebe.

Tulip, vůbec nejsi ani špatná matka, ani špatná podnikatelka. Jen jsi sevřená strachy a nevidíš, že úplně zbytečně. To se poddá, chce to jen čas, který sama sobě moc nedáváš.... Buď na sebe hodná :)

Pandorraa napsal(a):

aprill napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Hele vy dvě jezinky bezinky, nenapadlo vás, že to může být ještě i jinak? Že syn má v tašce, co potřebuje, jen se mu nechce oblékat, louda se se snidani, hraje si.... Prostě nespolupracuje? Pak je ovšem všechno jiné, že? Co my víme, jak to ráno u Tulipankovych vypadá.

jj, to je jasné, že nespolupracuje, protože kdyby spolupracoval, tak to tulipánka nebude řešit.  a kdyby ona byla v pohodě, tak ji syn nerozhodí...

Tak já osobně bych ho spíš ráno nebudila kvůli nedodělanému úkolu, na který jsme zapomněli.
A děti jsou různé, některé pečlivé, jiné nezodpovědné, jiné zase úplně v pohodě a všechno jim jde samo a jiné prokrastinují co to dá. Všechny jsou ale naším odrazem.
Možná Tulip do svého syna příliš promítá svůj perfekcionalismus a zodpovědnost.
Školák by už měl dostat část zodpovědnosti za svou přípravu do školy a nést ji až do konce, třeba i k té poznámce.
Jak dalece je poznámka jen jeho a nebo dokonce hloupé paní učitelky, to už by měl zase umět rozeznat rodič a nedělat z každého komára velblouda.

Davídek je mé dokonalé zrcadlo :D , to víš, že přes ty své iluze každý vidíme ten svět podle nás. Učitelka říkala že je zbrklý, kritiku si bere osobně a všechno moc řeší :D

Pandorraa napsal(a):

Tulipánko,
na tobě si nesmírně vážím toho, že vždy řešíš jen sama sebe, jdeš klidně s kůží na trh a soustředíš se jen na své vlastní "bloky".
Na rozdíl od jiných, viz gymnasión výše, kteří sice chytají v některých chvílích na první našlápnutí - to ona zareagovala na mé VĚDĚNÍ a rádoby chytře zamotala do celé rozpravy to, co VADÍ jí a je to tedy JEJÍ problém, ale ani je nenapadne přemýšlet proč, dokonce ani skrze druhé - ǒ jak je ta pandora nesoudná, že? - nejsou schopni reflektovat sebe.

Tulip, vůbec nejsi ani špatná matka, ani špatná podnikatelka. Jen jsi sevřená strachy a nevidíš, že úplně zbytečně. To se poddá, chce to jen čas, který sama sobě moc nedáváš.... Buď na sebe hodná :)

Pan, díky, to víš, že se to "vsákne". Třeba teď jsme strávili dva dny v Praze a já si ty 2 dny tak pěkně užila, úplně se uvolnila, když jsem viděla ty lidi kolem sebe, jak se uvolněně procházejí kolem nás, že jsem si ani tak neodpočinula na týdenní all inclusive dovolené :) . Některé starosti jsem předala manželovi a kupodivu to zvládl moc dobře :supr: , takže jsem si fakt odpočinula :godlike:

Tulipánko, proč kupodivu? Manžel není stejný rodič, jako ty? Nebereš si to, co není tvé? Není zákon, že matka to zvládne a otec "jen" kupodivu. Nemáš i tady nějaký nevyřešený problém? Předej svému muži, co je jeho.

Eva. napsal(a):

Tulipánko, proč kupodivu? Manžel není stejný rodič, jako ty? Nebereš si to, co není tvé? Není zákon, že matka to zvládne a otec "jen" kupodivu. Nemáš i tady nějaký nevyřešený problém? Předej svému muži, co je jeho.

a proč ne kupodivu? je fajn, že tulipánka zjistila , že je nahraditelná , ne?

Mně to přijde normální, že to táta zvládl. Nevnímám to tak, že kupodivu. Nedivím se tomu.

Eva. napsal(a):

Mně to přijde normální, že to táta zvládl. Nevnímám to tak, že kupodivu. Nedivím se tomu.

ano, teď ti to přijde normální, před dvaceti lety by ti to určitě normální nepřišlo... každý se vyvíjí. i tul bude časem jiná a bude se divit něčemu jinému, co kupodivu tobě k divení opět nepřijde.

Eva. napsal(a):

Tulipánko, proč kupodivu? Manžel není stejný rodič, jako ty? Nebereš si to, co není tvé? Není zákon, že matka to zvládne a otec "jen" kupodivu. Nemáš i tady nějaký nevyřešený problém? Předej svému muži, co je jeho.

No když jsem vždycky všechno zařizovala a řídila já, tak manžel neměl nějak potřebu se do toho "míchat". A já myslela, že na to nemá buňky, ale celkem jo :)

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánko,
na tobě si nesmírně vážím toho, že vždy řešíš jen sama sebe, jdeš klidně s kůží na trh a soustředíš se jen na své vlastní "bloky".
Na rozdíl od jiných, viz gymnasión výše, kteří sice chytají v některých chvílích na první našlápnutí - to ona zareagovala na mé VĚDĚNÍ a rádoby chytře zamotala do celé rozpravy to, co VADÍ jí a je to tedy JEJÍ problém, ale ani je nenapadne přemýšlet proč, dokonce ani skrze druhé - ǒ jak je ta pandora nesoudná, že? - nejsou schopni reflektovat sebe.

Tulip, vůbec nejsi ani špatná matka, ani špatná podnikatelka. Jen jsi sevřená strachy a nevidíš, že úplně zbytečně. To se poddá, chce to jen čas, který sama sobě moc nedáváš.... Buď na sebe hodná :)

Pan, díky, to víš, že se to "vsákne". Třeba teď jsme strávili dva dny v Praze a já si ty 2 dny tak pěkně užila, úplně se uvolnila, když jsem viděla ty lidi kolem sebe, jak se uvolněně procházejí kolem nás, že jsem si ani tak neodpočinula na týdenní all inclusive dovolené :) . Některé starosti jsem předala manželovi a kupodivu to zvládl moc dobře :supr: , takže jsem si fakt odpočinula :godlike:

Hezké :jojo:
Dej si pašáka :supr:

Pandorraa napsal(a):

Tulipánko,
na tobě si nesmírně vážím toho, že vždy řešíš jen sama sebe, jdeš klidně s kůží na trh a soustředíš se jen na své vlastní "bloky".
Na rozdíl od jiných, viz gymnasión výše, kteří sice chytají v některých chvílích na první našlápnutí - to ona zareagovala na mé VĚDĚNÍ a rádoby chytře zamotala do celé rozpravy to, co VADÍ jí a je to tedy JEJÍ problém, ale ani je nenapadne přemýšlet proč, dokonce ani skrze druhé - ǒ jak je ta pandora nesoudná, že? - nejsou schopni reflektovat sebe.

Tulip, vůbec nejsi ani špatná matka, ani špatná podnikatelka. Jen jsi sevřená strachy a nevidíš, že úplně zbytečně. To se poddá, chce to jen čas, který sama sobě moc nedáváš.... Buď na sebe hodná :)

Jj, ty nemáš problém. Ty problém děláš jiným svou "vševědoucností" a manipulací s jejich prožitky, což je vůči lidem, kteří ti věří, hodně nesolidní postup. Blbý je, že Ti věří natolik, že si nevšimnou, co se děje.... nj, starej scénář

aprill napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mně to přijde normální, že to táta zvládl. Nevnímám to tak, že kupodivu. Nedivím se tomu.

ano, teď ti to přijde normální, před dvaceti lety by ti to určitě normální nepřišlo... každý se vyvíjí. i tul bude časem jiná a bude se divit něčemu jinému, co kupodivu tobě k divení opět nepřijde.

I před třiceti lety mi to přišlo normální. Já i můj BM jsme byli stejní rodiče. BM zvládal péči o děti stejně dobře, jako já. Toto jsem neřešila, proto je pro mě zajímavé, že některé ženy mají pocit, že muž to nezvládne.

Eva. napsal(a):

Tulipánko, proč kupodivu? Manžel není stejný rodič, jako ty? Nebereš si to, co není tvé? Není zákon, že matka to zvládne a otec "jen" kupodivu. Nemáš i tady nějaký nevyřešený problém? Předej svému muži, co je jeho.

Možná měla Tulipánka napsat: ku MÉMU podivu ............ a hned by to bylo jasné! Přej jí JEJÍ vlastní divení. ;)

Eva. napsal(a):

Mně to přijde normální, že to táta zvládl. Nevnímám to tak, že kupodivu. Nedivím se tomu.

No tak ty o máš takto a Tulipánka proste inak... Čo je na tom, preboha divného?

gymnasión napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánko,
na tobě si nesmírně vážím toho, že vždy řešíš jen sama sebe, jdeš klidně s kůží na trh a soustředíš se jen na své vlastní "bloky".
Na rozdíl od jiných, viz gymnasión výše, kteří sice chytají v některých chvílích na první našlápnutí - to ona zareagovala na mé VĚDĚNÍ a rádoby chytře zamotala do celé rozpravy to, co VADÍ jí a je to tedy JEJÍ problém, ale ani je nenapadne přemýšlet proč, dokonce ani skrze druhé - ǒ jak je ta pandora nesoudná, že? - nejsou schopni reflektovat sebe.

Tulip, vůbec nejsi ani špatná matka, ani špatná podnikatelka. Jen jsi sevřená strachy a nevidíš, že úplně zbytečně. To se poddá, chce to jen čas, který sama sobě moc nedáváš.... Buď na sebe hodná :)

Jj, ty nemáš problém. Ty problém děláš jiným svou "vševědoucností" a manipulací s jejich prožitky, což je vůči lidem, kteří ti věří, hodně nesolidní postup. Blbý je, že Ti věří natolik, že si nevšimnou, co se děje.... nj, starej scénář

A prečo sa schovávaš za druhých - a ešte ich máš za blbov, ktorí si nevšimnú...? Máš pocit, že ty si jediný génius, ktorý odhalil nebezpečného protivníka a všetci ostatní sú chudáci idioti, ktorým ty Ó, Vševedúca musíš odhaliť Pravdu? Nechaj každého dospelého a svojprávneho, nech si myslí čo chce, nie? Ak máš problém s Pan (na čo máš smao právo), tak píš láskavo v prvej osobe a neschovávaj sa za nemenovaných "jiných"....

Eva. napsal(a):

aprill napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mně to přijde normální, že to táta zvládl. Nevnímám to tak, že kupodivu. Nedivím se tomu.

ano, teď ti to přijde normální, před dvaceti lety by ti to určitě normální nepřišlo... každý se vyvíjí. i tul bude časem jiná a bude se divit něčemu jinému, co kupodivu tobě k divení opět nepřijde.

I před třiceti lety mi to přišlo normální. Já i můj BM jsme byli stejní rodiče. BM zvládal péči o děti stejně dobře, jako já. Toto jsem neřešila, proto je pro mě zajímavé, že některé ženy mají pocit, že muž to nezvládne.

Tak sorry, ale ten tvoj to zjavne akosi nezvládol... nehovorím o balení desiaty a organizovaní výletov, aby bolo jasné. To možno zvládal, ale iné aspekty otcovstva brutálne nezvládol. Holt, všade je niečo.

Selima napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánko,
na tobě si nesmírně vážím toho, že vždy řešíš jen sama sebe, jdeš klidně s kůží na trh a soustředíš se jen na své vlastní "bloky".
Na rozdíl od jiných, viz gymnasión výše, kteří sice chytají v některých chvílích na první našlápnutí - to ona zareagovala na mé VĚDĚNÍ a rádoby chytře zamotala do celé rozpravy to, co VADÍ jí a je to tedy JEJÍ problém, ale ani je nenapadne přemýšlet proč, dokonce ani skrze druhé - ǒ jak je ta pandora nesoudná, že? - nejsou schopni reflektovat sebe.

Tulip, vůbec nejsi ani špatná matka, ani špatná podnikatelka. Jen jsi sevřená strachy a nevidíš, že úplně zbytečně. To se poddá, chce to jen čas, který sama sobě moc nedáváš.... Buď na sebe hodná :)

Jj, ty nemáš problém. Ty problém děláš jiným svou "vševědoucností" a manipulací s jejich prožitky, což je vůči lidem, kteří ti věří, hodně nesolidní postup. Blbý je, že Ti věří natolik, že si nevšimnou, co se děje.... nj, starej scénář

A prečo sa schovávaš za druhých - a ešte ich máš za blbov, ktorí si nevšimnú...? Máš pocit, že ty si jediný génius, ktorý odhalil nebezpečného protivníka a všetci ostatní sú chudáci idioti, ktorým ty Ó, Vševedúca musíš odhaliť Pravdu? Nechaj každého dospelého a svojprávneho, nech si myslí čo chce, nie? Ak máš problém s Pan (na čo máš smao právo), tak píš láskavo v prvej osobe a neschovávaj sa za nemenovaných "jiných"....

Pro Sel, Pan a Tulipánku:
Díky Sel.
Fakt jsem se nad Tvým textem zamýšlím. JO, může bejt, i to, co mi píšeš. Nejsem neomylná. Spíš je fajn vystavit vlastní chybu, aby člověk na ni viděl, v čemž mi Tvůj příspěvek opět pomohl.
Ale do práce! :)

Taže příspěvek #103, cituji:
Tulipánka: "[...] jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím."
Pandorra: "Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola."

Hm. Mrkni na to:
1/Pan se ani nepokusí zjistit, co se děje, když T. necítí nic. Necítit nic je významná zpráva! Ale Pan to rovnou přesune klokaním skokem do úplně jiné roviny (viz citace), což je základní metodologická chyba.
2a/ Je-li to interpretace, pak je to celkem průšvih, protože převrací Tulipánčino nastavení, aniž se byť jen pokusí ohledat, kde a jak se Tulipánčin pocit objevil, jak se v něm T. cítí a jak mu rozumí etc.
2aa/ Navíc svou interpretaci P. okoření svým: "vím, že jsi měla na mysli". To je nekorektní interpretace, zvlášť pokud se P. tak hluboce zajímá o terapeutickou práci. Lze se totiž o jiných nejvýš domnívat.
2b/ Není-li to interpretace a je to oslava zdárných výsledků RUŠky, pak Pandořin text v souvislosti s Tulipánčiným vyjádřením postráda smysl a Tulipánku (nebo kohokoli) může zmást do té míry, že T. odmítne vlastní pocit jako cosi nevhodného a nesprávného. No baže: když autorita P. svým veletočem celou situaci převrátí o 180 stupňů...
Summa summarum: chci říct, že Pan předčasně vynáší soudy o situaci, kterou neprozkoumala.

A budu tak drzá, že řeknu, že Pan se dopouští poměrně významných chyb. Což je u většiny necertifikovaných největší problém, protože bez supervize se po nějaké době stávají nezničitelnými majiteli vesmíru...

Budiž oheň na střeše. Nebudu RUŠit :).

Tulipánko, proč kupodivu?
Protože si Tulip "myslela, že na to nemá buňky"...
Tobě se nikdy nestalo, že ses zmýlila v odhadu člověka nebo situace? Asi ne, viď...
BM zvládal péči o děti stejně dobře, jako já.
Řekněme, že děti nechodily hladový, špinavý a za školu...

gymnasión napsal(a):

Selima napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Jj, ty nemáš problém. Ty problém děláš jiným svou "vševědoucností" a manipulací s jejich prožitky, což je vůči lidem, kteří ti věří, hodně nesolidní postup. Blbý je, že Ti věří natolik, že si nevšimnou, co se děje.... nj, starej scénář

A prečo sa schovávaš za druhých - a ešte ich máš za blbov, ktorí si nevšimnú...? Máš pocit, že ty si jediný génius, ktorý odhalil nebezpečného protivníka a všetci ostatní sú chudáci idioti, ktorým ty Ó, Vševedúca musíš odhaliť Pravdu? Nechaj každého dospelého a svojprávneho, nech si myslí čo chce, nie? Ak máš problém s Pan (na čo máš smao právo), tak píš láskavo v prvej osobe a neschovávaj sa za nemenovaných "jiných"....

Pro Sel, Pan a Tulipánku:
Díky Sel.
Fakt jsem se nad Tvým textem zamýšlím. JO, může bejt, i to, co mi píšeš. Nejsem neomylná. Spíš je fajn vystavit vlastní chybu, aby člověk na ni viděl, v čemž mi Tvůj příspěvek opět pomohl.
Ale do práce! :)

Taže příspěvek #103, cituji:
Tulipánka: "[...] jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím."
Pandorra: "Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola."

Hm. Mrkni na to:
1/Pan se ani nepokusí zjistit, co se děje, když T. necítí nic. Necítit nic je významná zpráva! Ale Pan to rovnou přesune klokaním skokem do úplně jiné roviny (viz citace), což je základní metodologická chyba.
2a/ Je-li to interpretace, pak je to celkem průšvih, protože převrací Tulipánčino nastavení, aniž se byť jen pokusí ohledat, kde a jak se Tulipánčin pocit objevil, jak se v něm T. cítí a jak mu rozumí etc.
2aa/ Navíc svou interpretaci P. okoření svým: "vím, že jsi měla na mysli". To je nekorektní interpretace, zvlášť pokud se P. tak hluboce zajímá o terapeutickou práci. Lze se totiž o jiných nejvýš domnívat.
2b/ Není-li to interpretace a je to oslava zdárných výsledků RUŠky, pak Pandořin text v souvislosti s Tulipánčiným vyjádřením postráda smysl a Tulipánku (nebo kohokoli) může zmást do té míry, že T. odmítne vlastní pocit jako cosi nevhodného a nesprávného. No baže: když autorita P. svým veletočem celou situaci převrátí o 180 stupňů...
Summa summarum: chci říct, že Pan předčasně vynáší soudy o situaci, kterou neprozkoumala.

A budu tak drzá, že řeknu, že Pan se dopouští poměrně významných chyb. Což je u většiny necertifikovaných největší problém, protože bez supervize se po nějaké době stávají nezničitelnými majiteli vesmíru...

Budiž oheň na střeše. Nebudu RUŠit :).

Mně se líbí, jak napíšu něco nejednoznačného a pak z toho tady vznikne debata téměř na nože ;)
Ono to stejně asi nepomůže, ale zkusím to vysvětlit: když je něco hodně bolestného, tak ty emoce potlačuji, abych to necítila. Pak se to snažím přijmout RUŠkou, ale když je to hodně bolestné, tak ty emoce prostě necítím,. Jsou potlačené, aby mi neublížiliy. A ani silou vlastní vůle je nedokážu pustit. Proto mi to přijímání nefunguje, neboť základem je naplno ty emoce prožít a když to neprožiju, nevyčistím to a nepomůže mi to.

Tulipánka napsal(a):

Mně se líbí, jak napíšu něco nejednoznačného a pak z toho tady vznikne debata téměř na nože ;)
Ono to stejně asi nepomůže, ale zkusím to vysvětlit: když je něco hodně bolestného, tak ty emoce potlačuji, abych to necítila. Pak se to snažím přijmout RUŠkou, ale když je to hodně bolestné, tak ty emoce prostě necítím,. Jsou potlačené, aby mi neublížiliy. A ani silou vlastní vůle je nedokážu pustit. Proto mi to přijímání nefunguje, neboť základem je naplno ty emoce prožít a když to neprožiju, nevyčistím to a nepomůže mi to.

A já jsem ráda, žes zobrazila svůj pohled. Díkes

Douška 1: To, co píšeš, si myslím, mělo padnout už dávno, pak bych takhle netrojčila :lol:.

Douška 2: A jak pravila jedna zkušená žena: "Když něco nemůžeš unést, tak jen pootevři dveře a zas je přibouchni. A dělej to tak dlouho, až budou moci zůstat otevřené.."
Ale stejně si rejpnu směrem k RUŠkařům, že mi ta metoda připadá zbytečně razantní a jak psala Kulička, dochází pak k nerovnoměrnostem a výkyvům v celkovém vývoji.

Douška 3: Jinej moudrej muž, tibetskej mistr, pravil, že se věci musí dlouho vařit, než jsou poživatelné...

Douška 4: Možná by stálo za úvahu ještě toto: snahou "prožít" emoce se člověk vystavuje tomu, že ty emoce spíš živí, než by se s nimi vypořádával. A rozlišit, kdy jde o "znovuprožití" a kdy jde o zbytečné živení a přilévání do ohně, může být nesnadný úkol... Což zastánci razantních terapií někdy nevidí, někdy to zne-  a využívají, někdy s tím umějí zacházet. Ale to už je kus vod kusu

Selima napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tulipánko,
na tobě si nesmírně vážím toho, že vždy řešíš jen sama sebe, jdeš klidně s kůží na trh a soustředíš se jen na své vlastní "bloky".
Na rozdíl od jiných, viz gymnasión výše, kteří sice chytají v některých chvílích na první našlápnutí - to ona zareagovala na mé VĚDĚNÍ a rádoby chytře zamotala do celé rozpravy to, co VADÍ jí a je to tedy JEJÍ problém, ale ani je nenapadne přemýšlet proč, dokonce ani skrze druhé - ǒ jak je ta pandora nesoudná, že? - nejsou schopni reflektovat sebe.

Tulip, vůbec nejsi ani špatná matka, ani špatná podnikatelka. Jen jsi sevřená strachy a nevidíš, že úplně zbytečně. To se poddá, chce to jen čas, který sama sobě moc nedáváš.... Buď na sebe hodná :)

Jj, ty nemáš problém. Ty problém děláš jiným svou "vševědoucností" a manipulací s jejich prožitky, což je vůči lidem, kteří ti věří, hodně nesolidní postup. Blbý je, že Ti věří natolik, že si nevšimnou, co se děje.... nj, starej scénář

A prečo sa schovávaš za druhých - a ešte ich máš za blbov, ktorí si nevšimnú...? Máš pocit, že ty si jediný génius, ktorý odhalil nebezpečného protivníka a všetci ostatní sú chudáci idioti, ktorým ty Ó, Vševedúca musíš odhaliť Pravdu? Nechaj každého dospelého a svojprávneho, nech si myslí čo chce, nie? Ak máš problém s Pan (na čo máš smao právo), tak píš láskavo v prvej osobe a neschovávaj sa za nemenovaných "jiných"....

Sel, vždy je lepší před sebe nastrčit druhé a celé to zabalit do spasitelského a ochranářského obalu, než si prostě obyčejně přiznat: Ta ženská mě neskutečně ser... musím se podívat na to, proč vlastně, co to mám v sobě, za co se chytám.
Lepší je si vytvářet domněnky a druhým podsouvat to, co je moje.
Znám to a nevadí mi to.
Někteří už jsou prostě takoví - vševědoucí. Jen na sobě to nevidí, vidí to na těch druhých.
Gym si vytváří domněnky o tom, co a jak já dělám, jak to je ve skutečnosti, to ji nezajímá, jak to má ona sama, to raději nezkoumá. Učebnicový příklad sebeochranné slepoty...

gymnasión napsal(a):

Selima napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Jj, ty nemáš problém. Ty problém děláš jiným svou "vševědoucností" a manipulací s jejich prožitky, což je vůči lidem, kteří ti věří, hodně nesolidní postup. Blbý je, že Ti věří natolik, že si nevšimnou, co se děje.... nj, starej scénář

A prečo sa schovávaš za druhých - a ešte ich máš za blbov, ktorí si nevšimnú...? Máš pocit, že ty si jediný génius, ktorý odhalil nebezpečného protivníka a všetci ostatní sú chudáci idioti, ktorým ty Ó, Vševedúca musíš odhaliť Pravdu? Nechaj každého dospelého a svojprávneho, nech si myslí čo chce, nie? Ak máš problém s Pan (na čo máš smao právo), tak píš láskavo v prvej osobe a neschovávaj sa za nemenovaných "jiných"....

Pro Sel, Pan a Tulipánku:
Díky Sel.
Fakt jsem se nad Tvým textem zamýšlím. JO, může bejt, i to, co mi píšeš. Nejsem neomylná. Spíš je fajn vystavit vlastní chybu, aby člověk na ni viděl, v čemž mi Tvůj příspěvek opět pomohl.
Ale do práce! :)

Taže příspěvek #103, cituji:
Tulipánka: "[...] jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím."
Pandorra: "Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola."

Hm. Mrkni na to:
1/Pan se ani nepokusí zjistit, co se děje, když T. necítí nic. Necítit nic je významná zpráva! Ale Pan to rovnou přesune klokaním skokem do úplně jiné roviny (viz citace), což je základní metodologická chyba.
2a/ Je-li to interpretace, pak je to celkem průšvih, protože převrací Tulipánčino nastavení, aniž se byť jen pokusí ohledat, kde a jak se Tulipánčin pocit objevil, jak se v něm T. cítí a jak mu rozumí etc.
2aa/ Navíc svou interpretaci P. okoření svým: "vím, že jsi měla na mysli". To je nekorektní interpretace, zvlášť pokud se P. tak hluboce zajímá o terapeutickou práci. Lze se totiž o jiných nejvýš domnívat.
2b/ Není-li to interpretace a je to oslava zdárných výsledků RUŠky, pak Pandořin text v souvislosti s Tulipánčiným vyjádřením postráda smysl a Tulipánku (nebo kohokoli) může zmást do té míry, že T. odmítne vlastní pocit jako cosi nevhodného a nesprávného. No baže: když autorita P. svým veletočem celou situaci převrátí o 180 stupňů...
Summa summarum: chci říct, že Pan předčasně vynáší soudy o situaci, kterou neprozkoumala.

A budu tak drzá, že řeknu, že Pan se dopouští poměrně významných chyb. Což je u většiny necertifikovaných největší problém, protože bez supervize se po nějaké době stávají nezničitelnými majiteli vesmíru...

Budiž oheň na střeše. Nebudu RUŠit :).

Přiznám se, že jsem to nedočetla.
Na tohle nemá cenu reagovat, protože ty sis prostě zase jen vybrala a pospojovala to, co tobě v textu ZASVÍTILO, nikoliv to, na co já v daný okamžik ve skutečnosti reagovala - v tebou uvedeném příspěvku reaguju na Barču, to sis nevšimla?
A přesto, že psaný projev může být matoucí, normálně se zeptat, jak jsem to vlastně myslela, to tě ani nenapadlo.

A už vůbec tě nanapadlo to, co tu napasla Sel, že Tulip je svéprávná bytost, se kterou se dokonce znám osobně a která se na rozdíl od tebe, pokud mi nerozumí,  ptát umí.
Nu a o tom, jak pracuju, když skutečně pracuju, nemáš ani páru.
Ale mysli si, co chceš.
Tvé domněnky jsou tvoje :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Sel, vždy je lepší před sebe nastrčit druhé a celé to zabalit do spasitelského a ochranářského obalu, než si prostě obyčejně přiznat: Ta ženská mě neskutečně ser... musím se podívat na to, proč vlastně, co to mám v sobě, za co se chytám.
Lepší je si vytvářet domněnky a druhým podsouvat to, co je moje.
Znám to a nevadí mi to.
Někteří už jsou prostě takoví - vševědoucí. Jen na sobě to nevidí, vidí to na těch druhých.
Gym si vytváří domněnky o tom, co a jak já dělám, jak to je ve skutečnosti, to ji nezajímá, jak to má ona sama, to raději nezkoumá. Učebnicový příklad sebeochranné slepoty...

Milá Pan. Bohužel jsem takovej puntičkář, že jsem dala v plen konkrétní situaci... a na to nemáš co  říct, leda spustit svou obvyklou tirádu... nojono..
Přeju vše nejlepší. BI
P.S.: Lepší říct, že je něco blbost, než nabrat sílu a DOČÍST TO... nespěchej na sebe, času je dost...

Tulipánka napsal(a):

Mně se líbí, jak napíšu něco nejednoznačného a pak z toho tady vznikne debata téměř na nože ;)
Ono to stejně asi nepomůže, ale zkusím to vysvětlit: když je něco hodně bolestného, tak ty emoce potlačuji, abych to necítila. Pak se to snažím přijmout RUŠkou, ale když je to hodně bolestné, tak ty emoce prostě necítím,. Jsou potlačené, aby mi neublížiliy. A ani silou vlastní vůle je nedokážu pustit. Proto mi to přijímání nefunguje, neboť základem je naplno ty emoce prožít a když to neprožiju, nevyčistím to a nepomůže mi to.

Tulip, mě se to nelíbí, mně už to dost otravuje, jak si tu pomalu v každém vlákně, do kterého se zapojím, někteří lidé řeší své vlastní animozity skrze mě a vůbec jim to nepřijde hloupé. A nelíbí se mi to proto, že se tím zbytečně zas... vlákna. Jinak mě je to fuk, ať každý dělá to, co umí.

A potlačování emocí - necítění, to je jasné. Proto ti tu skoro všichni píšeme, abys na sebe netlačila.
Proto souhlasím s Míšou, protože metodu znám a VÍM, jak funguje, abys se s její pomocí nesnažila dostat někam, kde ještě být nemáš.
Navíc já osobně si myslím, že je velký omyl myslet si, že to zvládneš sama, dobře, že už si to nemyslíš.
Vůbec nesouhlasím s tím, že by si rušáci měli rušit své bloky sami. To je jako nabádat zubaře, aby si sám vytrhl bolavý zub. To považuji za sebetrýznění. To i to. Nežijeme na pustém ostrově, abychom to museli dělat Stačí si přiznat: mám problém, to samo o sobě už je velká práce, a pak je lepší vyhledat někoho, komu důvěřuju, že mi s tím pomůže, protože stojí vně, má nadhled a nedovolí mi kličkovat. To celé bolest totiž zbytečně prohlubuje a prodlužuje.

Prostě buď na sebe hodná :jojo:

gymnasión napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Sel, vždy je lepší před sebe nastrčit druhé a celé to zabalit do spasitelského a ochranářského obalu, než si prostě obyčejně přiznat: Ta ženská mě neskutečně ser... musím se podívat na to, proč vlastně, co to mám v sobě, za co se chytám.
Lepší je si vytvářet domněnky a druhým podsouvat to, co je moje.
Znám to a nevadí mi to.
Někteří už jsou prostě takoví - vševědoucí. Jen na sobě to nevidí, vidí to na těch druhých.
Gym si vytváří domněnky o tom, co a jak já dělám, jak to je ve skutečnosti, to ji nezajímá, jak to má ona sama, to raději nezkoumá. Učebnicový příklad sebeochranné slepoty...

Milá Pan. Bohužel jsem takovej puntičkář, že jsem dala v plen konkrétní situaci... a na to nemáš co  říct, leda spustit svou obvyklou tirádu... nojono..
Přeju vše nejlepší. BI
P.S.: Lepší říct, že je něco blbost, než nabrat sílu a DOČÍST TO... nespěchej na sebe, času je dost...

Gym,
s tvými domněnkami a předsudky já nic neudělám, ani když si tvůj text opíšu stokrát a naučím se ho nazpaměť.
Vysvětlovat ti, jak jsem co myslela a na co jsem vlastně reagovala, nemám sebemenší potřebu. Natož se nějak bránit a obhajovat. Prostě si mysli, co chceš.
Zažila jsem tu už mnoho těch, kteří věděli všechno o mé práci, ačkoliv o ní nevěděli vůbec nic. Nikdy se mnou nepracovali. Jediné, co věděli, bylo to, co vědět CHTĚLI a to se mnou nemá nic společného.
Respektuj prostě, že tohle vlákno není o mně ani o tobě a pokud si chceš něco řešit, založ si své vlastní.

Pandorraa napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Sel, vždy je lepší před sebe nastrčit druhé a celé to zabalit do spasitelského a ochranářského obalu, než si prostě obyčejně přiznat: Ta ženská mě neskutečně ser... musím se podívat na to, proč vlastně, co to mám v sobě, za co se chytám.
Lepší je si vytvářet domněnky a druhým podsouvat to, co je moje.
Znám to a nevadí mi to.
Někteří už jsou prostě takoví - vševědoucí. Jen na sobě to nevidí, vidí to na těch druhých.
Gym si vytváří domněnky o tom, co a jak já dělám, jak to je ve skutečnosti, to ji nezajímá, jak to má ona sama, to raději nezkoumá. Učebnicový příklad sebeochranné slepoty...

Milá Pan. Bohužel jsem takovej puntičkář, že jsem dala v plen konkrétní situaci... a na to nemáš co  říct, leda spustit svou obvyklou tirádu... nojono..
Přeju vše nejlepší. BI
P.S.: Lepší říct, že je něco blbost, než nabrat sílu a DOČÍST TO... nespěchej na sebe, času je dost...

Gym,
s tvými domněnkami a předsudky já nic neudělám, ani když si tvůj text opíšu stokrát a naučím se ho nazpaměť.
Vysvětlovat ti, jak jsem co myslela a na co jsem vlastně reagovala, nemám sebemenší potřebu. Natož se nějak bránit a obhajovat. Prostě si mysli, co chceš.
Zažila jsem tu už mnoho těch, kteří věděli všechno o mé práci, ačkoliv o ní nevěděli vůbec nic. Nikdy se mnou nepracovali. Jediné, co věděli, bylo to, co vědět CHTĚLI a to se mnou nemá nic společného.
Respektuj prostě, že tohle vlákno není o mně ani o tobě a pokud si chceš něco řešit, založ si své vlastní.

Přeju vše nejlepší. Nespěchej na sebe, času je dost... BI

Někdy je lepší poslechnout kritiku, než hejno přikyvovačů ... kritika může posílit schopnosti, nutí k zamyšlení a dalšímu studiu ... kejvači posílí akorát tak ego a stokrát opakované chyby.

To, na co původně reagovala Gym, je nejen hrubou psychologickou či psychoterapeutickou chybou, ale je to nekorektní i ve slušné diskuzi ... Takže, co se nad tím aspoň zamyslet?

Míšo, nemám problém se zamyslet nad korektní kritikou, ale taky nemám potřebu zabývat se teoriemi, které vycházejí ze špatné premisy. Nebo ty snad ztrácíš čas vysvětlováním něčeho, co neexistuje, protože je to myšlenkovou konstrukcí vycházející z nepochopení? To prostě nejde, nebo-li, jak napsala gym - nemám na to co říci. Opravdu nemám, protože cokoliv řeknu, bude muset vycházet z faktu, že pracuji s domněnkami druhého člověka. A to já už nedělám, nepotřebuji to, stačí?
Já myslela, že tohle jsme si už objasnily, jak vidno, vytvořila jsem si domněnku. Mea culpa.
Jinak ale  nespěchejte, času dost.

Hlavně už nechte na pokoji Tulipánčino vlákno.

Míša Kulička napsal(a):

Někdy je lepší poslechnout kritiku, než hejno přikyvovačů ... kritika může posílit schopnosti, nutí k zamyšlení a dalšímu studiu ... kejvači posílí akorát tak ego a stokrát opakované chyby.

To, na co původně reagovala Gym, je nejen hrubou psychologickou či psychoterapeutickou chybou, ale je to nekorektní i ve slušné diskuzi ... Takže, co se nad tím aspoň zamyslet?

Dle mého náhledu má Míša Kulička naprostou pravdu. Jenom malá poznámka na okraj:jenom dvě osoby tu mají podle mě velmi často téměř totožnou dikci. Učitelka a její žákyně.

carpediem napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Někdy je lepší poslechnout kritiku, než hejno přikyvovačů ... kritika může posílit schopnosti, nutí k zamyšlení a dalšímu studiu ... kejvači posílí akorát tak ego a stokrát opakované chyby.

To, na co původně reagovala Gym, je nejen hrubou psychologickou či psychoterapeutickou chybou, ale je to nekorektní i ve slušné diskuzi ... Takže, co se nad tím aspoň zamyslet?

Dle mého náhledu má Míša Kulička naprostou pravdu. Jenom malá poznámka na okraj:jenom dvě osoby tu mají podle mě velmi často téměř totožnou dikci. Učitelka a její žákyně.

Teď už jen přijít na to, kdo je kdo :lol:

Tulipánka napsal(a):

Mně se líbí, jak napíšu něco nejednoznačného a pak z toho tady vznikne debata téměř na nože ;)
Ono to stejně asi nepomůže, ale zkusím to vysvětlit: když je něco hodně bolestného, tak ty emoce potlačuji, abych to necítila. Pak se to snažím přijmout RUŠkou, ale když je to hodně bolestné, tak ty emoce prostě necítím,. Jsou potlačené, aby mi neublížiliy. A ani silou vlastní vůle je nedokážu pustit. Proto mi to přijímání nefunguje, neboť základem je naplno ty emoce prožít a když to neprožiju, nevyčistím to a nepomůže mi to.

Něco k těm emocím a přístupu k nim.
Doporučila bych ti ještě úžasné video Radkina Honzáka, ale je bohužel placené ...

gymnasión napsal(a):

Selima napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Jj, ty nemáš problém. Ty problém děláš jiným svou "vševědoucností" a manipulací s jejich prožitky, což je vůči lidem, kteří ti věří, hodně nesolidní postup. Blbý je, že Ti věří natolik, že si nevšimnou, co se děje.... nj, starej scénář

A prečo sa schovávaš za druhých - a ešte ich máš za blbov, ktorí si nevšimnú...? Máš pocit, že ty si jediný génius, ktorý odhalil nebezpečného protivníka a všetci ostatní sú chudáci idioti, ktorým ty Ó, Vševedúca musíš odhaliť Pravdu? Nechaj každého dospelého a svojprávneho, nech si myslí čo chce, nie? Ak máš problém s Pan (na čo máš smao právo), tak píš láskavo v prvej osobe a neschovávaj sa za nemenovaných "jiných"....

Pro Sel, Pan a Tulipánku:
Díky Sel.
Fakt jsem se nad Tvým textem zamýšlím. JO, může bejt, i to, co mi píšeš. Nejsem neomylná. Spíš je fajn vystavit vlastní chybu, aby člověk na ni viděl, v čemž mi Tvůj příspěvek opět pomohl.
Ale do práce! :)

Taže příspěvek #103, cituji:
Tulipánka: "[...] jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím."
Pandorra: "Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola."

Hm. Mrkni na to:
1/Pan se ani nepokusí zjistit, co se děje, když T. necítí nic. Necítit nic je významná zpráva! Ale Pan to rovnou přesune klokaním skokem do úplně jiné roviny (viz citace), což je základní metodologická chyba.
2a/ Je-li to interpretace, pak je to celkem průšvih, protože převrací Tulipánčino nastavení, aniž se byť jen pokusí ohledat, kde a jak se Tulipánčin pocit objevil, jak se v něm T. cítí a jak mu rozumí etc.
2aa/ Navíc svou interpretaci P. okoření svým: "vím, že jsi měla na mysli". To je nekorektní interpretace, zvlášť pokud se P. tak hluboce zajímá o terapeutickou práci. Lze se totiž o jiných nejvýš domnívat.
2b/ Není-li to interpretace a je to oslava zdárných výsledků RUŠky, pak Pandořin text v souvislosti s Tulipánčiným vyjádřením postráda smysl a Tulipánku (nebo kohokoli) může zmást do té míry, že T. odmítne vlastní pocit jako cosi nevhodného a nesprávného. No baže: když autorita P. svým veletočem celou situaci převrátí o 180 stupňů...
Summa summarum: chci říct, že Pan předčasně vynáší soudy o situaci, kterou neprozkoumala.

A budu tak drzá, že řeknu, že Pan se dopouští poměrně významných chyb. Což je u většiny necertifikovaných největší problém, protože bez supervize se po nějaké době stávají nezničitelnými majiteli vesmíru...

Budiž oheň na střeše. Nebudu RUŠit :).

Chýb sa dopúšťajú aj certifikovaní, aj necertifikovaní ;) - v tom to nebude. Kto sa už nedopúšťa chýb, nemusí sa nič učiť a "je povýšený" - alebo postupuje - do ďalšieho levelu bez ztráty desítky. Pan sa asi chýb/chyby dopustila, ale jednak to tu nie je platená poradňa, druhak Tulipánka je zrejme natoľko pokročilá (hoci ktovie či certifikovaná), že si z toho vezme to svoje a treťak sa môže (Tulip) ohradiť, ak má pocit, že Pan hovorí za ňu, niečo jej vnucuje, vkladá do úst, apod. pričom to nie je pravda. Ja by som sa určite ohradila, keby to tak bolo(akože sa to v minulosti stalo x-krát)... ale je fakt, že ja som ja a Tulipánka je Tulipánka. Ibaže tým, že ty teraz takto bojuješ za ňu (naozaj za ňu?), správaš sa rovnako ako to vyčítaš Pan, to sa na mňa nehnevaj. Projikuješ do Tulip niečo svoje, až to nie je pekné...

gymnasión napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Mně se líbí, jak napíšu něco nejednoznačného a pak z toho tady vznikne debata téměř na nože ;)
Ono to stejně asi nepomůže, ale zkusím to vysvětlit: když je něco hodně bolestného, tak ty emoce potlačuji, abych to necítila. Pak se to snažím přijmout RUŠkou, ale když je to hodně bolestné, tak ty emoce prostě necítím,. Jsou potlačené, aby mi neublížiliy. A ani silou vlastní vůle je nedokážu pustit. Proto mi to přijímání nefunguje, neboť základem je naplno ty emoce prožít a když to neprožiju, nevyčistím to a nepomůže mi to.

A já jsem ráda, žes zobrazila svůj pohled. Díkes

Douška 1: To, co píšeš, si myslím, mělo padnout už dávno, pak bych takhle netrojčila :lol:.

Douška 2: A jak pravila jedna zkušená žena: "Když něco nemůžeš unést, tak jen pootevři dveře a zas je přibouchni. A dělej to tak dlouho, až budou moci zůstat otevřené.."
Ale stejně si rejpnu směrem k RUŠkařům, že mi ta metoda připadá zbytečně razantní a jak psala Kulička, dochází pak k nerovnoměrnostem a výkyvům v celkovém vývoji.

Douška 3: Jinej moudrej muž, tibetskej mistr, pravil, že se věci musí dlouho vařit, než jsou poživatelné...

Douška 4: Možná by stálo za úvahu ještě toto: snahou "prožít" emoce se člověk vystavuje tomu, že ty emoce spíš živí, než by se s nimi vypořádával. A rozlišit, kdy jde o "znovuprožití" a kdy jde o zbytečné živení a přilévání do ohně, může být nesnadný úkol... Což zastánci razantních terapií někdy nevidí, někdy to zne-  a využívají, někdy s tím umějí zacházet. Ale to už je kus vod kusu

Na emócie poznám trochu inú metódu, ale bez osobného výkladu (najlepšie človeka, čo ju robí a naozaj jej rozumie) nemá veľmi význam rozoberať ju. Inak - ak ťa niečo trápi, otravuje, vracia sa, tak na tom treba pracovať, lebo inak sa to usadí vo forme telesnej bolesti alebo choroby a otravuje, kým si to človek konečne nevšimne, neuvedomí (alebo nezomrie, ak je príliš tvrdohlavý :sjuk: ).

Napíšem len toľko: veľa emócií, aj (alebo hlavne) negatívnych, sú len programy z detstva, prípadne od predkov; čiže - môj existenčný strach ani nemusí byť môj vlastný, ale naučený/odovzdaný existenčný strach babičky, ktorá zažila vlastne dve svetové vojny... a na takej alebo onakej úrovni to (nevedome) odovzdáva ďalej svojim potomkom.

Selima napsal(a):

Napíšem len toľko: veľa emócií, aj (alebo hlavne) negatívnych, sú len programy z detstva, prípadne od predkov; čiže - môj existenčný strach ani nemusí byť môj vlastný, ale naučený/odovzdaný existenčný strach babičky, ktorá zažila vlastne dve svetové vojny... a na takej alebo onakej úrovni to (nevedome) odovzdáva ďalej svojim potomkom.

To je jedna z mnoha moznosti. A strach sice muze byt babicky, ale nejak nalozit s nim musime my ... Stejne jako s dalsimi pocity a emocemi, ktere mohou mit puvod uplne nekde jinde.

Mozna je dobre zacit sledovanim kdy, kde a za jakych okolnosti se v nas emoce probouzi, a proc zrovna urcite emoce vnimame negativne ... Neni to tak uplne jednoduche, protoze ta cast mozku, ktera ma emoce na starosti, je starsi nez cast, kterou myslime, a patrne z toho duvodu jsou emoce rychlejsi, nez myslenky. Ale jeste rychlejsi, nez emoce, je telo a jeho signaly ... A kdyz tedy nejakou dobu jen sledujeme, jak nam to v te hlave srotuje, tak jsme schopni i vypozorovat, jake telesne signaly predchazi urcite emoci (poceni, svedeni, tlak kolem zaludku a pod. ...) ... ve chvili, kdy se naucime zachytit emoci v zarodku, muzeme ji zpracovat (procitit) rychleji, snadneji a efektivneji, nez kdyz ji nechame propuknout v plne sile....

Myslim, ze tim je dobre zacit ... Je to sice beh na delsi trat, ale kdyz to clovek zvladne, bude se mu lepe nakladat i s kostlivci ve skrini ...

Selima napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Selima napsal(a):

A prečo sa schovávaš za druhých - a ešte ich máš za blbov, ktorí si nevšimnú...? Máš pocit, že ty si jediný génius, ktorý odhalil nebezpečného protivníka a všetci ostatní sú chudáci idioti, ktorým ty Ó, Vševedúca musíš odhaliť Pravdu? Nechaj každého dospelého a svojprávneho, nech si myslí čo chce, nie? Ak máš problém s Pan (na čo máš smao právo), tak píš láskavo v prvej osobe a neschovávaj sa za nemenovaných "jiných"....

Pro Sel, Pan a Tulipánku:
Díky Sel.
Fakt jsem se nad Tvým textem zamýšlím. JO, může bejt, i to, co mi píšeš. Nejsem neomylná. Spíš je fajn vystavit vlastní chybu, aby člověk na ni viděl, v čemž mi Tvůj příspěvek opět pomohl.
Ale do práce! :)

Taže příspěvek #103, cituji:
Tulipánka: "[...] jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím."
Pandorra: "Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola."

Hm. Mrkni na to:
1/Pan se ani nepokusí zjistit, co se děje, když T. necítí nic. Necítit nic je významná zpráva! Ale Pan to rovnou přesune klokaním skokem do úplně jiné roviny (viz citace), což je základní metodologická chyba.
2a/ Je-li to interpretace, pak je to celkem průšvih, protože převrací Tulipánčino nastavení, aniž se byť jen pokusí ohledat, kde a jak se Tulipánčin pocit objevil, jak se v něm T. cítí a jak mu rozumí etc.
2aa/ Navíc svou interpretaci P. okoření svým: "vím, že jsi měla na mysli". To je nekorektní interpretace, zvlášť pokud se P. tak hluboce zajímá o terapeutickou práci. Lze se totiž o jiných nejvýš domnívat.
2b/ Není-li to interpretace a je to oslava zdárných výsledků RUŠky, pak Pandořin text v souvislosti s Tulipánčiným vyjádřením postráda smysl a Tulipánku (nebo kohokoli) může zmást do té míry, že T. odmítne vlastní pocit jako cosi nevhodného a nesprávného. No baže: když autorita P. svým veletočem celou situaci převrátí o 180 stupňů...
Summa summarum: chci říct, že Pan předčasně vynáší soudy o situaci, kterou neprozkoumala.

A budu tak drzá, že řeknu, že Pan se dopouští poměrně významných chyb. Což je u většiny necertifikovaných největší problém, protože bez supervize se po nějaké době stávají nezničitelnými majiteli vesmíru...

Budiž oheň na střeše. Nebudu RUŠit :).

Chýb sa dopúšťajú aj certifikovaní, aj necertifikovaní ;) - v tom to nebude. Kto sa už nedopúšťa chýb, nemusí sa nič učiť a "je povýšený" - alebo postupuje - do ďalšieho levelu bez ztráty desítky. Pan sa asi chýb/chyby dopustila, ale jednak to tu nie je platená poradňa, druhak Tulipánka je zrejme natoľko pokročilá (hoci ktovie či certifikovaná), že si z toho vezme to svoje a treťak sa môže (Tulip) ohradiť, ak má pocit, že Pan hovorí za ňu, niečo jej vnucuje, vkladá do úst, apod. pričom to nie je pravda. Ja by som sa určite ohradila, keby to tak bolo(akože sa to v minulosti stalo x-krát)... ale je fakt, že ja som ja a Tulipánka je Tulipánka. Ibaže tým, že ty teraz takto bojuješ za ňu (naozaj za ňu?), správaš sa rovnako ako to vyčítaš Pan, to sa na mňa nehnevaj. Projikuješ do Tulip niečo svoje, až to nie je pekné...

Dříve bych asi byla moc vděčná, když Pan napíše příspěvek, ve kterém se mě dle mého názoru snaží chránit. Je to od ní samozřejmě hezké. Dnes už ale kritku dokážu brát s rezervou a uvědomuji si, že co člověk, to jiný názor a už to neberu tak, že když kdokoliv něco napíše, je to pravda a na mě je s tím něco udělat a budu se trápit, že nejsem taková, jaká bych správně měla být.
To, co o Pan píšou ostatní disktující, může být klidně pravda. Ale není to jedno? I kdyby si o sobě myslela, že má vždycky pravdu, nemá na to právo? Proč by se měla kvůli někomu měnit? Zvlášť pokud tuto vlastnost v sobě přijímá a nevadí ji. Mám také spoustu vlastností, které společnost odsuzuje, no a? Kdo nemá, jak se říká, ať hodí kamenem. A když to někomu vadí, čí je to problém? Mám měnit sama sebe, jen když někomu na mě vadí, že si o sobě myslím, že mám vždycky pravdu????? Nedáte mi právo si tuto vlastnost ponechat?
Nevadí mi, když Pan mluví za mě. A ani jsem ten pocit neměla. Ale kdybych ho měla, nevadí mi to, protože i když mluví za mě, je to přeci pořád názor Pan a ne můj. Když je to pro mě důležité, napíšu, že to takhle nemám a mám to jinak.

Míša Kulička napsal(a):

Selima napsal(a):

Napíšem len toľko: veľa emócií, aj (alebo hlavne) negatívnych, sú len programy z detstva, prípadne od predkov; čiže - môj existenčný strach ani nemusí byť môj vlastný, ale naučený/odovzdaný existenčný strach babičky, ktorá zažila vlastne dve svetové vojny... a na takej alebo onakej úrovni to (nevedome) odovzdáva ďalej svojim potomkom.

To je jedna z mnoha moznosti. A strach sice muze byt babicky, ale nejak nalozit s nim musime my ... Stejne jako s dalsimi pocity a emocemi, ktere mohou mit puvod uplne nekde jinde.

Mozna je dobre zacit sledovanim kdy, kde a za jakych okolnosti se v nas emoce probouzi, a proc zrovna urcite emoce vnimame negativne ... Neni to tak uplne jednoduche, protoze ta cast mozku, ktera ma emoce na starosti, je starsi nez cast, kterou myslime, a patrne z toho duvodu jsou emoce rychlejsi, nez myslenky. Ale jeste rychlejsi, nez emoce, je telo a jeho signaly ... A kdyz tedy nejakou dobu jen sledujeme, jak nam to v te hlave srotuje, tak jsme schopni i vypozorovat, jake telesne signaly predchazi urcite emoci (poceni, svedeni, tlak kolem zaludku a pod. ...) ... ve chvili, kdy se naucime zachytit emoci v zarodku, muzeme ji zpracovat (procitit) rychleji, snadneji a efektivneji, nez kdyz ji nechame propuknout v plne sile....

Myslim, ze tim je dobre zacit ... Je to sice beh na delsi trat, ale kdyz to clovek zvladne, bude se mu lepe nakladat i s kostlivci ve skrini ...

Míšo - dík :par:

Neděkuj, to vůbec není jednoduchá cesta ...

Tulipánka napsal(a):

Selima napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Pro Sel, Pan a Tulipánku:
Díky Sel.
Fakt jsem se nad Tvým textem zamýšlím. JO, může bejt, i to, co mi píšeš. Nejsem neomylná. Spíš je fajn vystavit vlastní chybu, aby člověk na ni viděl, v čemž mi Tvůj příspěvek opět pomohl.
Ale do práce! :)

Taže příspěvek #103, cituji:
Tulipánka: "[...] jak je to hodně bolavé, prostě nic necítím."
Pandorra: "Za sebe: nic necítit je pěkná blbost. To zavání výrobou citově plochých bytostí.
Ale protože metodu znám, vím, že jsi měla na mysli, že necítíš negativní emoce spojené s konkretním prožitkem, který se udál kdysi v minulosti, tudíž tě vzpomínka na něj už nezraňuje, dovedeš si z něj tedy vzít i to pozitivní - zkušenost, která je tam také obsažena - a nemusíš ho tedy v různých obměnách prožívat stále dokola."

Hm. Mrkni na to:
1/Pan se ani nepokusí zjistit, co se děje, když T. necítí nic. Necítit nic je významná zpráva! Ale Pan to rovnou přesune klokaním skokem do úplně jiné roviny (viz citace), což je základní metodologická chyba.
2a/ Je-li to interpretace, pak je to celkem průšvih, protože převrací Tulipánčino nastavení, aniž se byť jen pokusí ohledat, kde a jak se Tulipánčin pocit objevil, jak se v něm T. cítí a jak mu rozumí etc.
2aa/ Navíc svou interpretaci P. okoření svým: "vím, že jsi měla na mysli". To je nekorektní interpretace, zvlášť pokud se P. tak hluboce zajímá o terapeutickou práci. Lze se totiž o jiných nejvýš domnívat.
2b/ Není-li to interpretace a je to oslava zdárných výsledků RUŠky, pak Pandořin text v souvislosti s Tulipánčiným vyjádřením postráda smysl a Tulipánku (nebo kohokoli) může zmást do té míry, že T. odmítne vlastní pocit jako cosi nevhodného a nesprávného. No baže: když autorita P. svým veletočem celou situaci převrátí o 180 stupňů...
Summa summarum: chci říct, že Pan předčasně vynáší soudy o situaci, kterou neprozkoumala.

A budu tak drzá, že řeknu, že Pan se dopouští poměrně významných chyb. Což je u většiny necertifikovaných největší problém, protože bez supervize se po nějaké době stávají nezničitelnými majiteli vesmíru...

Budiž oheň na střeše. Nebudu RUŠit :).

Chýb sa dopúšťajú aj certifikovaní, aj necertifikovaní ;) - v tom to nebude. Kto sa už nedopúšťa chýb, nemusí sa nič učiť a "je povýšený" - alebo postupuje - do ďalšieho levelu bez ztráty desítky. Pan sa asi chýb/chyby dopustila, ale jednak to tu nie je platená poradňa, druhak Tulipánka je zrejme natoľko pokročilá (hoci ktovie či certifikovaná), že si z toho vezme to svoje a treťak sa môže (Tulip) ohradiť, ak má pocit, že Pan hovorí za ňu, niečo jej vnucuje, vkladá do úst, apod. pričom to nie je pravda. Ja by som sa určite ohradila, keby to tak bolo(akože sa to v minulosti stalo x-krát)... ale je fakt, že ja som ja a Tulipánka je Tulipánka. Ibaže tým, že ty teraz takto bojuješ za ňu (naozaj za ňu?), správaš sa rovnako ako to vyčítaš Pan, to sa na mňa nehnevaj. Projikuješ do Tulip niečo svoje, až to nie je pekné...

Dříve bych asi byla moc vděčná, když Pan napíše příspěvek, ve kterém se mě dle mého názoru snaží chránit. Je to od ní samozřejmě hezké. Dnes už ale kritku dokážu brát s rezervou a uvědomuji si, že co člověk, to jiný názor a už to neberu tak, že když kdokoliv něco napíše, je to pravda a na mě je s tím něco udělat a budu se trápit, že nejsem taková, jaká bych správně měla být.
To, co o Pan píšou ostatní disktující, může být klidně pravda. Ale není to jedno? I kdyby si o sobě myslela, že má vždycky pravdu, nemá na to právo? Proč by se měla kvůli někomu měnit? Zvlášť pokud tuto vlastnost v sobě přijímá a nevadí ji. Mám také spoustu vlastností, které společnost odsuzuje, no a? Kdo nemá, jak se říká, ať hodí kamenem. A když to někomu vadí, čí je to problém? Mám měnit sama sebe, jen když někomu na mě vadí, že si o sobě myslím, že mám vždycky pravdu????? Nedáte mi právo si tuto vlastnost ponechat?
Nevadí mi, když Pan mluví za mě. A ani jsem ten pocit neměla. Ale kdybych ho měla, nevadí mi to, protože i když mluví za mě, je to přeci pořád názor Pan a ne můj. Když je to pro mě důležité, napíšu, že to takhle nemám a mám to jinak.

Vždycky je důležitý  , kdo proti Pan jde , kdo to píše...............Gym je stará opuštěná ženská, myslím, že i trochu smrdí , cítím to až sem..... Nemá žádnou rodinu , nic , všude jezdí sama a čas od času prostě potřebuje někoho seřvat , protože se nemá doma logicky s kým hádat.......po mně šla jak slepice po flusu , proptože jsem věci psala pravdivě a drsně ....a ona potřebovala štěknout .
A Carpe je cvok, kterej si hraje na netovou policii, včera mi na Abeceda vyhrožovala, že můj život bude peklo , jestli budu dál psát na diskuzi ......a tady holt , když už nemá mě , tak šije do Evy a do Pan......je to narušená osoba. A Gym opuštěnej člověk . Navíc Gym o životě ví přesně houbeles, když si neprožila ty děti a vztahy .......ona o životě jen teoretizuje .
No a Míša má bohužel těžkou sociopati, stačí se podívat na Politiku ........těžkou poruchu osobnosti směrem do psychopatie . Někdy to mívají nadaní vzdělaní lidé .

Vždycky se u každého příspěvku musíme podívat na to , KDO  to píše. Pokud to píše bezdomovec a radí milionáři, jak má žít a bydlet, nemá ten příspěvek váhu , je to jen netový pruzení chudáka.
A gym je skutečně takový "bezdomovec" proti Pan , která je obklopená rodinou a kvantem lidí , kteří jí uznávají .
Já taky s Pan ve všem nesouhlasím a rozčiluje mě někdy, ale hodně jsem se od ní naučila. Roz.

Ááá - dobří holubi se vracejí...

helena napsal(a):

Ááá - dobří holubi se vracejí... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

No já jen abych uvedla věci na pravou míru a zas jdu.......:-D Roz.

Už chceš jít? Ještě jsme tě ani nepřivítaly ... a jak se vůbec máš?

:lol:  :lol: :lol:

... no to je teda předvánoční překvápko :lol:

helena napsal(a):

Ááá - dobří holubi se vracejí... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Myslíš do ústavu?:D

gymnasión napsal(a):

... no to je teda předvánoční překvápko :lol:

Těch ještě bude.:)Jenom jsou furt na jedno brdo.

gymnasión napsal(a):

... no to je teda předvánoční překvápko :lol:

...spíš halloween :)

Ostatně by mě zajímalo, jak vlastně začal halloween, u nás moc tradici nemá.....souvislost s duchy, záhrobím a podobně je nasnadě, ale pojmout to jako srandu je vážná věc :). Předchází svátek všech svatých, ale v tom to asi taky nebude...že by nějaký zlomek vědomí po Keltech?

Údajně vychází z judaistických tradic a částečně ze Samhainu.

Daphné napsal(a):

Ostatně by mě zajímalo, jak vlastně začal halloween, u nás moc tradici nemá.....souvislost s duchy, záhrobím a podobně je nasnadě, ale pojmout to jako srandu je vážná věc :). Předchází svátek všech svatých, ale v tom to asi taky nebude...že by nějaký zlomek vědomí po Keltech?

V podstatě jsou to Dušičky. All-Hallows-Eve = Předvečer všech svatých. Oba svátky vycházejí ze společného základu, jehož stopy lze nalézt až ve starověkém Římě ... jak se šířil po Evropě, přizpůsoboval se místním zvyklostem, takže má různé podoby ... no mně je to anglosaské "strašení" přece jen bližší, než hispánské pikniky na hrobech předků ... :)

Míša Kulička napsal(a):

Daphné napsal(a):

Ostatně by mě zajímalo, jak vlastně začal halloween, u nás moc tradici nemá.....souvislost s duchy, záhrobím a podobně je nasnadě, ale pojmout to jako srandu je vážná věc :). Předchází svátek všech svatých, ale v tom to asi taky nebude...že by nějaký zlomek vědomí po Keltech?

V podstatě jsou to Dušičky. All-Hallows-Eve = Předvečer všech svatých. Oba svátky vycházejí ze společného základu, jehož stopy lze nalézt až ve starověkém Římě ... jak se šířil po Evropě, přizpůsoboval se místním zvyklostem, takže má různé podoby ... no mně je to anglosaské "strašení" přece jen bližší, než hispánské pikniky na hrobech předků ... :)

Já jsem pro piknik. Důvěřuju dobrému jídlu a pití (abych jako zůstala u tématu).

gymnasión napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Daphné napsal(a):

Ostatně by mě zajímalo, jak vlastně začal halloween, u nás moc tradici nemá.....souvislost s duchy, záhrobím a podobně je nasnadě, ale pojmout to jako srandu je vážná věc :). Předchází svátek všech svatých, ale v tom to asi taky nebude...že by nějaký zlomek vědomí po Keltech?

V podstatě jsou to Dušičky. All-Hallows-Eve = Předvečer všech svatých. Oba svátky vycházejí ze společného základu, jehož stopy lze nalézt až ve starověkém Římě ... jak se šířil po Evropě, přizpůsoboval se místním zvyklostem, takže má různé podoby ... no mně je to anglosaské "strašení" přece jen bližší, než hispánské pikniky na hrobech předků ... :)

Já jsem pro piknik. Důvěřuju dobrému jídlu a pití (abych jako zůstala u tématu).

To ja take, ale obejdu  se u toho bez hrobu ...Co myslis, je mozne duverovat vsemu, na co mame chut?

Já nejvíc důvěřuju zakázanému ovoci. :lol:

Míša Kulička napsal(a):

To ja take, ale obejdu  se u toho bez hrobu ...Co myslis, je mozne duverovat vsemu, na co mame chut?

Hroby jsou takove pekne male zahradky... s kytickama, svicickama a thaaak...
Jasne! duveruju kazdy chuti...prtz: ona se znechuti :-D

carpediem napsal(a):

Já nejvíc důvěřuju zakázanému ovoci. :lol:

... vo tym žádná (pochyba) :)

Tulipánku, získal jsem z Tvých řádků dojem, jak jsi podvědomě paralyzována, že někde něco děláš špatně a v důsledku toho se situace obrátí, což by v Tvém případě (a asi nejen v Tvém) vedlo v prvé řadě ke ztrátě příjmů a tím pádem katastrofální situaci. Proto prosíš Boha jak o život, aby Ti v této věci pomohl, ale nějak se nemůžeš spolehnout na to, že to udělá, protože intuitivně vnímáš, něco v této situaci není tak zcela košér. A  máš pravdu - není. Takovýmto jednáním si totiž zaděláváme na připoutanost ke světu. Zatímco veškeré lekce Universa směrem k nám nás mají naučit pravému opaku, totiž odpoutanosti. A Ty intuitivně vnímáš, že v tomhle aspektu se na něj jaksi nemůžeš stoprocentně spolehnout, což Tě ještě více bičuje a trápí.

Takže, jak tady děvčata říkala, asi bych se na Tvém místě pokusil přenést těžiště mysli jinam. Do procesů v souladu s výukou odpoutanosti. Jenom tak s Ním totiž budeme jedné mysli a výukové lekce nemusí zase až tolik bolet. Neboť "svou" si neprosadíme, ba ani nevíme, do jak nešťastných konců by nás sveřepě prosazovaná vůle zavedla, kdyby nám ji naplnil.

Daphné napsal(a):

Ostatně by mě zajímalo, jak vlastně začal halloween, u nás moc tradici nemá.....souvislost s duchy, záhrobím a podobně je nasnadě, ale pojmout to jako srandu je vážná věc :). Předchází svátek všech svatých, ale v tom to asi taky nebude...že by nějaký zlomek vědomí po Keltech?

Je to vážny keltský sviatok - Kelti vedeli, že to je čas, keď sa otvárajú brány medzi svetmi živých a mŕtvych... Americká sranda je už len chabý odtlačok toho pôvodného.

gymnasión napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Daphné napsal(a):

Ostatně by mě zajímalo, jak vlastně začal halloween, u nás moc tradici nemá.....souvislost s duchy, záhrobím a podobně je nasnadě, ale pojmout to jako srandu je vážná věc :). Předchází svátek všech svatých, ale v tom to asi taky nebude...že by nějaký zlomek vědomí po Keltech?

V podstatě jsou to Dušičky. All-Hallows-Eve = Předvečer všech svatých. Oba svátky vycházejí ze společného základu, jehož stopy lze nalézt až ve starověkém Římě ... jak se šířil po Evropě, přizpůsoboval se místním zvyklostem, takže má různé podoby ... no mně je to anglosaské "strašení" přece jen bližší, než hispánské pikniky na hrobech předků ... :)

Já jsem pro piknik. Důvěřuju dobrému jídlu a pití (abych jako zůstala u tématu).

Jj, a radovať sa symbolicky s blízkymi, ktorí nemajú telo - to je ono! :rock:

Máš pravdu, Selimo, radovat se, to potřebujeme. ;)

Dokonce ti, co jsou tohoto dne narození, mají přímý kontakt se záhrobím. A mnohdy spolu ve snech, či meditacích rozpráví.

no podle mého ,mi stačí vlastní zkušenost z každodenní Prahy, a popřípadě zajímavá diskuze na http://www.czporadna.cz/?qa=32622/jehovisti
Pokud máte jiný zájem, neváhejte se se mnou do této diskuze přidat a přesvědčit mě, že se pletu...

Budu rád, když se podíváte i na ostatní příspěvky :)

Crabat napsal(a):

Tulipánku, získal jsem z Tvých řádků dojem, jak jsi podvědomě paralyzována, že někde něco děláš špatně a v důsledku toho se situace obrátí, což by v Tvém případě (a asi nejen v Tvém) vedlo v prvé řadě ke ztrátě příjmů a tím pádem katastrofální situaci. Proto prosíš Boha jak o život, aby Ti v této věci pomohl, ale nějak se nemůžeš spolehnout na to, že to udělá, protože intuitivně vnímáš, něco v této situaci není tak zcela košér. A  máš pravdu - není. Takovýmto jednáním si totiž zaděláváme na připoutanost ke světu. Zatímco veškeré lekce Universa směrem k nám nás mají naučit pravému opaku, totiž odpoutanosti. A Ty intuitivně vnímáš, že v tomhle aspektu se na něj jaksi nemůžeš stoprocentně spolehnout, což Tě ještě více bičuje a trápí.

Takže, jak tady děvčata říkala, asi bych se na Tvém místě pokusil přenést těžiště mysli jinam. Do procesů v souladu s výukou odpoutanosti. Jenom tak s Ním totiž budeme jedné mysli a výukové lekce nemusí zase až tolik bolet. Neboť "svou" si neprosadíme, ba ani nevíme, do jak nešťastných konců by nás sveřepě prosazovaná vůle zavedla, kdyby nám ji naplnil.

Crabe, ani nevíš jak ráda bych si přála volně žít a užívat života ve všech jeho podobách bez toho strachu, který mě doslova vysává... ale jdu k němu stále blíž a cítím, že už ho brzy najdu a přijmu :)

Tulip, mně v téhle situaci pomohlo obrátit pozornost na to, co mám, co funguje, co umím, v čem jsem dobrá. Obrátila jsem myšlení - tím, co se nedaří, se zabývám jen ve chvíli, kdy je to třeba řešit, nehrabu a neulpivam v negativních věcech, svou energie věnují posilování toho, co je mi prijemne, co je v životě OK.

Znáš přece to pravidlo: čemu dáváš svou pozornost, to roste.
Každopádně ti držím palce :)

Jo jo, Pan.., "a který vlk zvítězí?"
A starý indián odpoví: "Ten, kterého sytíš."

Pomalu, opatrně, zlehýnka,
našlapuje po špičkách,
by neprobudila toho,
co doposud ještě spí.

Crabe, všichni víme, co máme dělat. Každý je jedinečným expertem na svůj vlastní život :)
Jen čas od času potřebujeme někoho a nebo něco, abychom si vlastní jedinečnost a úžasnost připomněli. Abychom se rozvzpomněli.
Však ona si Tulip taky časem vzpomene :)

Já vím, Pan, a pozdravuji, mávám radostí, že vás tu obě zase vidím. :rock: