Filoménka — 14. 10. 2014 21:00

Mám cca půl roku vztah na dálku, který mi nevyhovuje. Svého přítele mám ráda, vídáme se cca o víkendech, ale zjistila jsem, že mi nevyhovují některé věci - především, že každý bydlíme jinde a společné bydlení se nerýsuje. Navíc přítel je mamánek, nedokáže opustit svoji matku a své rodné město, má zdravotní problémy, které odmítá řešit atd. Moc ráda bych z toho vztahu vycouvala, ale mám obavu, že to nezvládnu a přítel mi pak bude chybět. Co dělat? Necítím se ve vztahu šťastná:(

Selima — 14. 10. 2014 21:45

Co dělat? To, čo ti pomôže ísť za svojím šťastím... a dať tú možnosť aj jemu. Spolu asi veľmi šťastní nie ste a sotva sa to SAMO od seba zmení...

karfice — 14. 10. 2014 21:49

Tak si najdi někoho nového, a půl roku není žádná dlouhá doba. Mamánci jsou nejhorší, pryč od takového.

Judyna — 14. 10. 2014 21:53

No Filoménko, když nejsi ve vztahu šťastná, nemáte spolu děti ani společnou domácnost, tak proč ve vztahu pokračovat?
A bezbolestný rozchod neexistueje.

helena — 15. 10. 2014 6:29

Moc ráda bych z toho vztahu vycouvala... Necítím se ve vztahu šťastná
Přítel je takovej a makovej, ale po případným rozchodu "mi pak bude chybět"...nebude ti spíš scházet stav "někoho mám"?
Ty se chceš "bezbolestně rozejít", ale vztahem si klidně ubližovat necháš.

carpediem — 15. 10. 2014 8:21

Asi ti nezbude nic jiného, než se skutečně rozejít, i když bezbolestné to, zejména zpočátku, asi nebude. Takovýto vztah nemá žádnou perspektivu, ničil by tě.

Eva. — 15. 10. 2014 8:46

Už po dvou měsících chození jsi psala o problémech. Tak to ukonči dříve, než se váš vztah ještě protáhne, nebo nedejbože budeš těhotná.

Pandorraa — 15. 10. 2014 15:31

Bezbolestně se rozejít s někým, koho mám ráda, je stejně tak iluzorní, jako nechat si bezbolestně vytrhnout zub, který se rozpadá

Přestaň se chovat jak malá holka a prostě na sebe vezmi zodpovědnost, za to, co chceš a potřebuješ udělat - za odchod z neperspektivního a nefunkčního vztahu. Chvíli to bude bolet, chvíli si budeš připadat jak ten největší vyvrhel, který druhého zranil, ale nakonec to dopadne jako s tou ránou po vytrženém zubu - zacelí se a na jejím místě vznikne něco funkčního nebo minimálně zahojené a bezbolestné místo s malou nostalgickou vzpomínkou, že tam kdysi něco bylo, ale dnes už prostě není.

Eva. — 15. 10. 2014 15:58

Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.

Pandorraa — 15. 10. 2014 17:39

Eva. napsal(a):

Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.

No.. a právě o ten vnitřní boj jde :jojo:
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.

Filoménka — 15. 10. 2014 17:57

No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.

Filoménka — 15. 10. 2014 17:59

Pandorraa napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.

No.. a právě o ten vnitřní boj jde :jojo:
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.

Přesně jak to píšeš, když nejsi docela rozhodnutá, může to být pak pro mě špatné, toho se obávám.

Grainne — 15. 10. 2014 18:27

Filoménka napsal(a):

No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.

Pokud o tom nejsi stoprocentne presvedcena ... tak bych to zatim nedelala

Filoménka — 15. 10. 2014 18:44

Grainne napsal(a):

Filoménka napsal(a):

No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.

Pokud o tom nejsi stoprocentne presvedcena ... tak bych to zatim nedelala

Ono to většinou skončí tak, že jak jsem vnitřně rozervaná, tak pak dělám takový věci, že ten chlap se mnou prostě nevydrží a rozejde se se mnou on :-(

Grainne — 15. 10. 2014 18:47

Filoménka napsal(a):

Grainne napsal(a):

Filoménka napsal(a):

No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.

Pokud o tom nejsi stoprocentne presvedcena ... tak bych to zatim nedelala

Ono to většinou skončí tak, že jak jsem vnitřně rozervaná, tak pak dělám takový věci, že ten chlap se mnou prostě nevydrží a rozejde se se mnou on :-(

tak s tim uz nic nenadelas ... treba je to lepsi verze :)

Pandorraa — 15. 10. 2014 18:55

Filoménka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.

No.. a právě o ten vnitřní boj jde :jojo:
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.

Přesně jak to píšeš, když nejsi docela rozhodnutá, může to být pak pro mě špatné, toho se obávám.

JAK to pro tebe bude špatné?
V ČEM?
ČEHO se to konkretně bojíš?
Že budeš sama? Jako bez kluka? Bez CHLAPA? Ale to přece už jsi. Reakce tvého přítelé na to, že nejsi tak úplně ve všem spokojená rozhodně nejsou CHLAPSKÉ. A není to vůbec o tom, že chlapi nepláčou. Jasně, že pláčou, protože i oni mají city. Jenže je nepoužívají k tomu, aby druhého vydírali....

Pandorraa — 15. 10. 2014 18:56

Filoménka napsal(a):

Grainne napsal(a):

Filoménka napsal(a):

No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.

Pokud o tom nejsi stoprocentne presvedcena ... tak bych to zatim nedelala

Ono to většinou skončí tak, že jak jsem vnitřně rozervaná, tak pak dělám takový věci, že ten chlap se mnou prostě nevydrží a rozejde se se mnou on :-(

A ty se tomu divíš?
Nauč se být ve vztahu sama za sebe. Nikoho nezachraňuj, ale taky se nenechej zneužívat a bude to OK.

Eva. — 15. 10. 2014 19:01

Filoménka napsal(a):

No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.

Kluk (muž tohle není), který mě vydírá a manipuluje tím, že brečí, to není partner do života a otec pro děti. Hledáš vztah, anebo chceš být matkou Terezou? Na to si odpověz.
Koukám, že už ti to napsala i Pan o tom vydírání.

Filoménka — 15. 10. 2014 19:22

Pandorraa napsal(a):

Filoménka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):


No.. a právě o ten vnitřní boj jde :jojo:
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.

Přesně jak to píšeš, když nejsi docela rozhodnutá, může to být pak pro mě špatné, toho se obávám.

JAK to pro tebe bude špatné?
V ČEM?
ČEHO se to konkretně bojíš?
Že budeš sama? Jako bez kluka? Bez CHLAPA? Ale to přece už jsi. Reakce tvého přítelé na to, že nejsi tak úplně ve všem spokojená rozhodně nejsou CHLAPSKÉ. A není to vůbec o tom, že chlapi nepláčou. Jasně, že pláčou, protože i oni mají city. Jenže je nepoužívají k tomu, aby druhého vydírali....

Bojím se toho, že se s ním rozejdu, pak budu litovat a budu ho chtít zpátky, že to prostě nezvládnu vydržet pak bez něho.

Eva. — 15. 10. 2014 19:23

To je tvůj první kluk?
Neboj, zvládneš to. Nebudeš první ani poslední.

Filoménka — 15. 10. 2014 19:29

Dnes jsem se ho po telefonu ptala, jestli chce abych přijela teď co budu mít volno. Řekl mi, že přece musím přijet, když mám volno, řekla jsem že nemusím, že on půjde do práce a nebude mít na mě čas atd., že jsem u něho pořád, že bych jela třeba zase ke kámošce. On, že co to má být a prý tedy až přijedu tak to vyřešíme....

Filoménka — 15. 10. 2014 19:30

Eva. napsal(a):

To je tvůj první kluk?
Neboj, zvládneš to. Nebudeš první ani poslední.

to rozhodně ne, možná desátý :-(

Barča — 15. 10. 2014 19:36

Pandorraa napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.

No.. a právě o ten vnitřní boj jde :jojo:
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.

Vnitřní boj, který navíc pískám já? Dost smutná představa, boj vždycky někdo prohraje, už nikdy víc. To radši vnitřní dialog. Může být i nahlas, kdyby se člověk dost neslyšel. Při něm je dobré jít nebo vytírat v zákleku, nebo něco podobného,více méně  rytmického, kývavého a prostého. První, na co je třeba se zeptat, poté co si přeříkáš VŠECHNO jak to vidíš, cítíš, neseš a tak, je: o co OPRAVDU jde, jak to vlastně OPRAVDU JE. A ve vnitřním dialogu, ne boji, hledáš odpověď Když si tohle všechno vyříkáš, máš po problému. Žes to udělala poznáš, že tě najednou vede přímá cestička k určitému řešení bez toho, že bys měla pocit, žes ZBYTEČNĚ UBLÍŽILA (včetně sebe), že je ti odpovědnost příliš těžká a nechce se ti ji nést. Že nejsi unavená, neztrácíš energii, nemáš výčitky. Nemusí se to podařit hned napoprvé, vnitřně to probrat, pravdy se dobrat a domluvit se. Ale už první setkání na této bázi ti přinese úlevu.

Pandorraa — 15. 10. 2014 19:38

Filoménka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Filoménka napsal(a):


Přesně jak to píšeš, když nejsi docela rozhodnutá, může to být pak pro mě špatné, toho se obávám.

JAK to pro tebe bude špatné?
V ČEM?
ČEHO se to konkretně bojíš?
Že budeš sama? Jako bez kluka? Bez CHLAPA? Ale to přece už jsi. Reakce tvého přítelé na to, že nejsi tak úplně ve všem spokojená rozhodně nejsou CHLAPSKÉ. A není to vůbec o tom, že chlapi nepláčou. Jasně, že pláčou, protože i oni mají city. Jenže je nepoužívají k tomu, aby druhého vydírali....

Bojím se toho, že se s ním rozejdu, pak budu litovat a budu ho chtít zpátky, že to prostě nezvládnu vydržet pak bez něho.

To není odpověď na mou otázku.
ČEHO budeš litovat, ČEHO KONKRÉTNĚ, CO ti ten vztah dává?
A odpověz si pravdivě, protože když budeš kličkovat, tak se z toho nevymotáš.

Jen na okraj: jaký je tvůj vztah k matce? Jak to u vás doma funguje?

Eva. — 15. 10. 2014 19:40

Barča napsal(a):

Vnitřní boj, který navíc pískám já? Dost smutná představa, boj vždycky někdo prohraje, už nikdy víc. To radši vnitřní dialog. Může být i nahlas, kdyby se člověk dost neslyšel. Při něm je dobré jít nebo vytírat v zákleku, nebo něco podobného,více méně  rytmického, kývavého a prostého. První, na co je třeba se zeptat, poté co si přeříkáš VŠECHNO jak to vidíš, cítíš, neseš a tak, je: o co OPRAVDU jde, jak to vlastně OPRAVDU JE. A ve vnitřním dialogu, ne boji, hledáš odpověď Když si tohle všechno vyříkáš, máš po problému. Žes to udělala poznáš, že tě najednou vede přímá cestička k určitému řešení bez toho, že bys měla pocit, žes ZBYTEČNĚ UBLÍŽILA (včetně sebe), že je ti odpovědnost příliš těžká a nechce se ti ji nést. Že nejsi unavená, neztrácíš energii, nemáš výčitky. Nemusí se to podařit hned napoprvé, vnitřně to probrat, pravdy se dobrat a domluvit se. Ale už první setkání na této bázi ti přinese úlevu.

Barčo, neblbni. To bych někdy vytírala  třeba několik měsíců a já potřebuju někdy spát a taky chodit do práce, abych se uživila. :D
Není pravda, že boj vždy někdo prohraje. Svůj vnitřní boj, o kterém mluvím, si vždy vyhrávám a nikdo neprohrává. Přijde mi, že nevíš, o čem mluvím.

Pandorraa — 15. 10. 2014 19:44

Barča napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mám zkušenost, že když jsem odešla z nefunkčního vztahu po vnitřním boji, nepřipadala jsem si jako vyvrhel. Věděla jsem, že je to správné, zavřela jsem dveře, odcházela a cítila, jak volně dýchám. Bylo mi to líto, ale cítila jsem se dobře, že jsem se konečně rozhodla udělat to, co je správné, že bychom se trápili oba. Jen to trvá, než člověk dojde k rozhodnutí, to před rozhodnutím bolí.

No.. a právě o ten vnitřní boj jde :jojo:
Když proběhne a ty se pro to rozhodneš, odejdeš.
Někdy ale odejdeš i když se tak docela nerozhodneš.... a to je pak mazec.

Vnitřní boj, který navíc pískám já? Dost smutná představa, boj vždycky někdo prohraje, už nikdy víc. To radši vnitřní dialog. Může být i nahlas, kdyby se člověk dost neslyšel. Při něm je dobré jít nebo vytírat v zákleku, nebo něco podobného,více méně  rytmického, kývavého a prostého. První, na co je třeba se zeptat, poté co si přeříkáš VŠECHNO jak to vidíš, cítíš, neseš a tak, je: o co OPRAVDU jde, jak to vlastně OPRAVDU JE. A ve vnitřním dialogu, ne boji, hledáš odpověď Když si tohle všechno vyříkáš, máš po problému. Žes to udělala poznáš, že tě najednou vede přímá cestička k určitému řešení bez toho, že bys měla pocit, žes ZBYTEČNĚ UBLÍŽILA (včetně sebe), že je ti odpovědnost příliš těžká a nechce se ti ji nést. Že nejsi unavená, neztrácíš energii, nemáš výčitky. Nemusí se to podařit hned napoprvé, vnitřně to probrat, pravdy se dobrat a domluvit se. Ale už první setkání na této bázi ti přinese úlevu.

Máš pravdu, vnitřní dialog je přesnější pojmenování, protože vnitřní boje samých se sebou vždycky prohrajeme. Taky je blbost bojovat sám se sebou.

Nicméně to v určitém období života děláme všichni :(

Filoménka — 15. 10. 2014 19:54

Pandorraa napsal(a):

Filoménka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):


JAK to pro tebe bude špatné?
V ČEM?
ČEHO se to konkretně bojíš?
Že budeš sama? Jako bez kluka? Bez CHLAPA? Ale to přece už jsi. Reakce tvého přítelé na to, že nejsi tak úplně ve všem spokojená rozhodně nejsou CHLAPSKÉ. A není to vůbec o tom, že chlapi nepláčou. Jasně, že pláčou, protože i oni mají city. Jenže je nepoužívají k tomu, aby druhého vydírali....

Bojím se toho, že se s ním rozejdu, pak budu litovat a budu ho chtít zpátky, že to prostě nezvládnu vydržet pak bez něho.

To není odpověď na mou otázku.
ČEHO budeš litovat, ČEHO KONKRÉTNĚ, CO ti ten vztah dává?
A odpověz si pravdivě, protože když budeš kličkovat, tak se z toho nevymotáš.

Jen na okraj: jaký je tvůj vztah k matce? Jak to u vás doma funguje?

Co mi ten vztah dává? Asi především, že teď momentálně mám někoho na koho se můžu spolehnout, opravdu spolehnout, i když je to na dálku, vím, že když budu potřebovat mám kam se obrátit. Drív jsem taky díky tomuto vztahu byla hodně nabitá energií, ale to už je fuč, teď mám spíš pocit, že mi tu energii zase zpátky bere.
Vztah s mámou? Jde to, mám ji ráda, ale asi ji nikdy neodpustím její až chorobnou závislost na mém otci.

Eva. — 15. 10. 2014 19:57

Proč mámě neodpustíš její chorobnou závislost? Proto, že ty jsi na partnerovi také závislá?
Ty se nemůžeš spolehnout především sama na sebe? Proč?

Filoménka — 15. 10. 2014 19:58

Eva. napsal(a):

Filoménka napsal(a):

No jo, je to těžké, asi jsem ještě k tomu rozchodu úplně nedospěla, asi to chce ještě čas. Obávám se, že nejsem dostatečně silná, abych toho nakonec ještě nelitovala a pak ještě nakonec nedolejzala já za ním.On má i kladné stránky,myslím,že to je hodný chlap, pracovitý, fér, když něco potřebuji vždy ochotně pomůže atd. Je ale velmi citlivý. Asi dvakrát jsem mu už naznačovala, že mi některé věci vadí a že s ním nemusím být a on vždy brečel. Fakt je, že jsem to ještě u chlapa neviděla, že by se takhle choval. Kvůli jeho zdravotním problémům mám obavy, že když se s ním rozejdu ublížím mu a hodně. Bohužel i sex není co býval, nějak se vše horší, ale to je možná tím, že ta počáteční euforie je pryč. Uvažovala jsem, že možná já prostě na dlouhodobý vztah nemám, prostě se mi nedaří si chlapa udržet, bud ho omrzím já, nebo on omrzí mě.

Kluk (muž tohle není), který mě vydírá a manipuluje tím, že brečí, to není partner do života a otec pro děti. Hledáš vztah, anebo chceš být matkou Terezou? Na to si odpověz.
Koukám, že už ti to napsala i Pan o tom vydírání.

no jo, celý život si vybírám slabochy, to vím

Filoménka — 15. 10. 2014 20:00

Eva. napsal(a):

Proč mámě neodpustíš její chorobnou závislost? Proto, že ty jsi na partnerovi také závislá?
Ty se nemůžeš spolehnout především sama na sebe? Proč?

Láska je přeci vždycky závislost.
City se dají těžko ovládat rozumem si myslím

Eva. — 15. 10. 2014 20:03

Filoménka napsal(a):

Láska je přeci vždycky závislost.
City se dají těžko ovládat rozumem si myslím

Skutečná láska není závislost.
Láska je láska.
Závislost je závislost. Pleteš si to.

Filoménka — 15. 10. 2014 20:07

Eva. napsal(a):

Filoménka napsal(a):

Láska je přeci vždycky závislost.
City se dají těžko ovládat rozumem si myslím

Skutečná láska není závislost.
Láska je láska.
Závislost je závislost. Pleteš si to.

Asi záleží na osobnosti člověka, co je podle tebe skutečná láska? Já to vidím tak, že lidi se na začátku vztahu do sebe poblázní, pak to opadne zůstane takové přátelství na vyšší úrovni, tak bych to asi nazvala. Tam já asi nikdy nedojdu, já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin

Filoménka — 15. 10. 2014 20:11

Eva. napsal(a):

Proč mámě neodpustíš její chorobnou závislost? Proto, že ty jsi na partnerovi také závislá?
Ty se nemůžeš spolehnout především sama na sebe? Proč?

Lepší je mít ještě někoho dalšího na koho se můžu spolehnout

Pandorraa — 15. 10. 2014 20:13

Filoménka napsal(a):

Co mi ten vztah dává? Asi především, že teď momentálně mám někoho na koho se můžu spolehnout, opravdu spolehnout, i když je to na dálku, vím, že když budu potřebovat mám kam se obrátit. Drív jsem taky díky tomuto vztahu byla hodně nabitá energií, ale to už je fuč, teď mám spíš pocit, že mi tu energii zase zpátky bere.
Vztah s mámou? Jde to, mám ji ráda, ale asi ji nikdy neodpustím její až chorobnou závislost na mém otci.

Možná tak trochu klameš sama sebe, že? To neříkám ironicky ani ve zlém. Prostě jsi UVNITŘ, tak nevidíš to, co já ZVENKU.
Něco bylo, už není, ale ty to stále nebereš na vědomí.... To je normální, takový poločas rozpadu.

Nu a pokud jde o mámu, tak jednak ji nemáš co odpouštět a druhák se zaměř na to, zda ji tak trochu nekopíruješ. Tak trochu hodně. A nebylo by divu, co jiného bys taky měla dělat, když jsi to viděla od dětství...

Tipnu si: táta není slaboch, možná spíš z tvého pohledu despota....? Nakonec i slaboch je despota, protože svou "slabostí" - kňouráním, pláčem, citovým vydíráním - ovládá toho,kdo se dá, stejně efektivně jako to někdo jiný dělá svou otevřenou agresivitou. Protože ono hodně záleží na tom, na co "slyšíme". Ten, kdo to rozezná a použije proti nám, se pak vždycky už najde.

Pandorraa — 15. 10. 2014 20:15

Filoménka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Proč mámě neodpustíš její chorobnou závislost? Proto, že ty jsi na partnerovi také závislá?
Ty se nemůžeš spolehnout především sama na sebe? Proč?

Láska je přeci vždycky závislost.
City se dají těžko ovládat rozumem si myslím

Tak to je jeden velký omyl.
City isce rozumem nemůžeš ovládnout, ale to, jak je promítneš do své reality, to už rozumem zkorigovat můžeš. A můžeš to dokonce udělat dvěma způsoby - sebedestruktivně a nebo sebeinspirativně a s láskou k sobě i tomu druhému.

Pandorraa — 15. 10. 2014 20:17

Filoménka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Filoménka napsal(a):

Láska je přeci vždycky závislost.
City se dají těžko ovládat rozumem si myslím

Skutečná láska není závislost.
Láska je láska.
Závislost je závislost. Pleteš si to.

Asi záleží na osobnosti člověka, co je podle tebe skutečná láska? Já to vidím tak, že lidi se na začátku vztahu do sebe poblázní, pak to opadne zůstane takové přátelství na vyšší úrovni, tak bych to asi nazvala. Tam já asi nikdy nedojdu, já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin

Hmm...kdo chce kam, pomůže si tam :jojo:

Pandorraa — 15. 10. 2014 20:18

Filoménka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Proč mámě neodpustíš její chorobnou závislost? Proto, že ty jsi na partnerovi také závislá?
Ty se nemůžeš spolehnout především sama na sebe? Proč?

Lepší je mít ještě někoho dalšího na koho se můžu spolehnout

To nemáš nikdy, pokud se nemůžeš spolehnout především sama na sebe, nevěříš hlavně sama sobě.

Eva. — 15. 10. 2014 20:23

Filoménka napsal(a):

Asi záleží na osobnosti člověka, co je podle tebe skutečná láska? Já to vidím tak, že lidi se na začátku vztahu do sebe poblázní, pak to opadne zůstane takové přátelství na vyšší úrovni, tak bych to asi nazvala. Tam já asi nikdy nedojdu, já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin

Neumím ti slovy popsat, co je láska. Cítím ji. Ale nedovedu najít slova, kterými bych to popsala.

Barča — 15. 10. 2014 23:39

Eva. napsal(a):

Není pravda, že boj vždy někdo prohraje. Svůj vnitřní boj, o kterém mluvím, si vždy vyhrávám a nikdo neprohrává. Přijde mi, že nevíš, o čem mluvím.

To je velmi pravděpodobné, že o tvých vnitřních bojích vím málo až nic. Použiji-li analogii, předpokládám, že jsou dlouhé (když si myslíš, že by ses kvůli vytírání při vnitřním dialogu nevyspala a neuživila) :) A to je asi všechno a pouhý předpoklad.

helena — 16. 10. 2014 6:54

mám někoho na koho se můžu spolehnout, opravdu spolehnout
Neodporuješ si poněkud, když současně říkáš "no jo, celý život si vybírám slabochy, to vím"?
já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin
Trochu mi to připomíná Grainne...

Barča — 16. 10. 2014 7:12

helena napsal(a):

já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin
Trochu mi to připomíná Grainne...

To mně také. Když jsem to jen okem přelétla, myslela jsem si, že to jsou příspěvky od Grainne. V tom případě je to dost těžké, protože podivíni, kteří dodají adrenalín jsou jiného typu, než podivíni, kteří slibují zázemí a porozumění.

helena — 16. 10. 2014 7:17

MUDr. Plzák kdysi psal o tom, jak žena uloví orla a pokusí se ho obratem nacpat do bačkor...

Selima — 16. 10. 2014 8:47

Láska je cit, často neovládateľný vôľou... ale jeho vyjadrením v hmotnom svete 3D reality je vzťah, a ten už veru ovládateľný JE... :jojo: Aký si ho urobíš, taký ho máš. ;)

rudolf — 16. 10. 2014 8:58

Filomenka- odporuješ si a vlastně nevíš co chceš a myslím, že my Ti tady nepomůžeme- protože máš pořád tu svoji teorii. Těch Tvých partnerů je mi asi líto.
Pořiď si tygra, když chceš adrenalin.

Grainne — 16. 10. 2014 11:17

Barča napsal(a):

helena napsal(a):

já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin
Trochu mi to připomíná Grainne...

To mně také. Když jsem to jen okem přelétla, myslela jsem si, že to jsou příspěvky od Grainne. V tom případě je to dost těžké, protože podivíni, kteří dodají adrenalín jsou jiného typu, než podivíni, kteří slibují zázemí a porozumění.

nemyslím, že se musí jednat o podivíny ... spíše o udržení  toho počátečního stavu  než to upadne do stereotypu a lehkého nezájmu ... což by snad mělo fungovat u každého vztahu

helena — 16. 10. 2014 11:30

spíše o udržení  toho počátečního stavu  než to upadne do stereotypu a lehkého nezájmu
Jako kafemlejnek...

Grainne — 16. 10. 2014 11:35

helena napsal(a):

spíše o udržení  toho počátečního stavu  než to upadne do stereotypu a lehkého nezájmu
Jako kafemlejnek...

jen poznámka k těm podivínům :)

helena — 16. 10. 2014 11:46

jen poznámka k těm podivínům
Ale prd a vořech... pořád to samý... koukám, že na věku někdy fakt nezáleží...

Grainne — 16. 10. 2014 11:52

helena napsal(a):

jen poznámka k těm podivínům
Ale prd a vořech... pořád to samý... koukám, že na věku někdy fakt nezáleží...

asi ne .. je vidět , že někdo ten " adrenalin "  v mém pojetí ..zájem , touhu , vášen.. k životu nepotřebuje a stačí mu něco  jiného .. to už zase já netuším co to je .

Eva. — 16. 10. 2014 12:06

Grainne napsal(a):

asi ne .. je vidět , že někdo ten " adrenalin "  v mém pojetí ..zájem , touhu , vášen.. k životu nepotřebuje a stačí mu něco  jiného .. to už zase já netuším co to je .

O tom, kdo adrenalin ve tvém pojetí potřebuje, si myslím, že je nevyzrálý. Ještě nedospěl. I když je mu třeba 50.
Btw touha a vášeň je v dobrém vztahu pořád.

Grainne — 16. 10. 2014 12:18

Eva. napsal(a):

Grainne napsal(a):

asi ne .. je vidět , že někdo ten " adrenalin "  v mém pojetí ..zájem , touhu , vášen.. k životu nepotřebuje a stačí mu něco  jiného .. to už zase já netuším co to je .

O tom, kdo adrenalin ve tvém pojetí potřebuje, si myslím, že je nevyzrálý. Ještě nedospěl. I když je mu třeba 50.
Btw touha a vášeň je v dobrém vztahu pořád.

však já o adrenalinu nepsala , nejsem tak akční typ :).. myslím, asi to samé co ty ... když to tam není , tak je to o ničem

babinetka211 — 16. 10. 2014 13:07

Ono je pravděpodobné, že Vám bude chybět, pokud ho máte, nebo jste ho měla ráda. Kdyby ne, bylo by to asi hodně zvláštní. Na druhou stranu, pokud člověk není ve vztahu šťastný, není to dobré. Když nejste šťastná teď a východisko z situace, kterou popisujete nevidíte, běžte od sebe. Co vy víte, možná si časem uvědomíte, že to nebylo dobré řešení a možná vás to oba nakopne k tomu, abyste našli společné řešení, které vám bude vyhovovat. Je sice pravděpodobnější, že ne, ale na světě chodí spoustu osamělých duší, možná potkáte někoho, s kým vám život přijde smysluplnější a radostnější a váš přítel taky. Takhle se budete jen trápit, vy i on.

Filoménka — 16. 10. 2014 16:30

helena napsal(a):

mám někoho na koho se můžu spolehnout, opravdu spolehnout
Neodporuješ si poněkud, když současně říkáš "no jo, celý život si vybírám slabochy, to vím"?
já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin
Trochu mi to připomíná Grainne...

slaboch rovná se nespolehlivý???

Filoménka — 16. 10. 2014 16:34

rudolf napsal(a):

Filomenka- odporuješ si a vlastně nevíš co chceš a myslím, že my Ti tady nepomůžeme- protože máš pořád tu svoji teorii. Těch Tvých partnerů je mi asi líto.
Pořiď si tygra, když chceš adrenalin.

Jistě, to není problém mých partnerů, to je jen můj vlastní problém

Filoménka — 16. 10. 2014 16:39

babinetka211 napsal(a):

Ono je pravděpodobné, že Vám bude chybět, pokud ho máte, nebo jste ho měla ráda. Kdyby ne, bylo by to asi hodně zvláštní. Na druhou stranu, pokud člověk není ve vztahu šťastný, není to dobré. Když nejste šťastná teď a východisko z situace, kterou popisujete nevidíte, běžte od sebe. Co vy víte, možná si časem uvědomíte, že to nebylo dobré řešení a možná vás to oba nakopne k tomu, abyste našli společné řešení, které vám bude vyhovovat. Je sice pravděpodobnější, že ne, ale na světě chodí spoustu osamělých duší, možná potkáte někoho, s kým vám život přijde smysluplnější a radostnější a váš přítel taky. Takhle se budete jen trápit, vy i on.

Mě nepřipadá, že on by se nějak trápil, jak jste na to přišla?

helena — 16. 10. 2014 19:01

slaboch rovná se nespolehlivý???
Myslíš, že ne? Proč?

vrabčák — 17. 10. 2014 9:15

Myslím, že slaboch může často selhat, a tím je nespolehlivý.

Grainne — 17. 10. 2014 12:16

Filoménka napsal(a):

helena napsal(a):

mám někoho na koho se můžu spolehnout, opravdu spolehnout
Neodporuješ si poněkud, když současně říkáš "no jo, celý život si vybírám slabochy, to vím"?
já potřebuji mít asi pořád ten adrenalin
Trochu mi to připomíná Grainne...

slaboch rovná se nespolehlivý???

slaboch je skoro  kazdy ... :(

helena — 17. 10. 2014 12:36

slaboch je skoro  kazdy
Kecáš... a víš to.

Grainne — 17. 10. 2014 14:02

helena napsal(a):

slaboch je skoro  kazdy
Kecáš... a víš to.

hmm :/   popremyslim .. treba nejakeho znam

Filoménka — 17. 10. 2014 17:40

Tak jsem díky téhle diskuzi zatím přišla na to, že se s ním rozcházet zatím nechci, že by mi chyběl. Něco jsme si už vysvětlili po telefonu, on mi napsal, že upadáme do stereotypu a že je to především jeho chyba. Tak uvidím, jak se to bude vyvíjet dál, už jednou řekl i ve společnosti našich známých, že by bylo řešení, kdyby odešel za mnou, třeba k tomu nakonec jednou dospěje. Ale díky za vaše názory

Judyna — 17. 10. 2014 20:44

Hodně štěstí Filoménko. Třeba se podaří to společné bydlení a lépe se poznáte.

Filoménka — 22. 10. 2014 16:36

Judyna napsal(a):

Hodně štěstí Filoménko. Třeba se podaří to společné bydlení a lépe se poznáte.

Děkuji, snad si nedělám jen iluze

christiana66 — 6. 3. 2018 22:53

Promluv si s ním na rovinu, vše o čem píšeš tady by jsi měla říct i jemu...žádný rozchod není bez bolesti, to k tomu patří. Píšeš, že nejsi ve vztahu šťastná a to je to, od čeho se musíš odrazit...je to tvůj život a to jestli budeš šťastná, záleží jen na tobě:)