Getlin — 1. 9. 2014 14:44

Ahoj,
chtěl bych se zeptat na vaše zkušenosti s vyhořelostí ve vztahu. S partnerkou jsme spolu osmým rokem. Známe se již od puberty, taková ta první platonická láska. Po letech jsme se dali do hromady a byla to láska jako trám.
Teď máme téměř tříletého syna a náš vztah je hodně blízko krachu, alespoň mi to tak připadá. Nesu na tom samozřejmě svoji část viny, nicméně teď bych chtěl náš vztah dát dopořádku a nějak mi to nejde. Máme hezké bydlení, na které jsme si vzali hypotéku, já se snažil vydělat peníze, aby jsme ji mohli splácet. Před narozením syna to ještě šlo, ale po jeho narození jsme spolu přestali prakticky intimně žít. Jenom jsem pracoval a když už jsem měl chvilku času, tak jsem dostal syna a byl s ním. K tomu ještě můj koníček florbal (tréninky, zápasy atd.).
Cca. před půl rokem jsem docela po haluzi objevil přítelkyninu virtuální nevěru na sociální síti a myslím, že se odehrávala a možná i odehrává v realitě. Samozřejmě jsem jí to řekl a řekl jsem ji i svůj názor. Bylo mi vyčteno úplně všechno a hlavně jsem s hrůzou zjistil, že přítelkyně si z našeho vztahu nepamatuje prakticky nic hezkého. Do té doby jsem bral náš vztah jako samozřejmost a až toto odhalení mi ukázalo, že se  o vztah musí pečovat.
Tak jsem se začal snažit, moji přítelkyni mám opravdu rád, ale zlepšení přichází velmi pozvolně (téměř mikroskopicky). Myslím si, že mne přestala milovat a má na mně nějakou averzi. Naopak si myslím, že miluje toho týpka z internetu, který jí píše krásné věci, ale neřeší s ní každodenní problémy a starosti.
Nicméně situace je taková, že teď nechce ona intimně žít se mnou, nechce se dle jejiho vyjádření ani rozcházet a má mne prý ráda.
Sakra co s tím??? Poradí někdo?

lupina montana — 1. 9. 2014 15:58

Tak doktor Šmolka, Getline.............takhle od noťasu to vypadá na klasický zádrhele v komunikaci a to se musí rozplétat postupně a od detailu :rolleyes: To tvé povídání je takové povšechné - což se nedivím, ani nepohoršuju, jen, že z toho materiál na radu nevykutáš. Jestli chcete vztah zachránit oba, tak bych mazala být vámi do poradny - když vám nesedne, tak do jiné - prostě k někomu, kdo bude poslouchat ty jednotlivé historky, ty kousky, ze kterých se patrně skládá vaše nedorozumění. A pomůže vám je postupně přeskládat. Tady je to asi moc veřejné.
Každopádně ti moc fandím, ono není moc  chlapů, co jim dojde, že  i pro vztah platí, že "bez práce nejsou koláče" .  :storstark:
Jediné, co mně napadá a co bys mohl udělat, je dát jí čas a prostor, aby se mohla vypovídat, co ji vlastně trápí. Ono to ženským většinou pomůže už samo o sobě - ujasníme si to, když to vyřkneme. Obrnit se proti výčitkám a nerudnostem a říct si, že je to něco, jako když musíte vyčistit jímku, nebo podobně :) (ale to jí proboha takhle neprezentuj! :lol:) A nechat ji mluvit. Většina žen ocení už tohle samo.

Selima — 2. 9. 2014 23:13

Njn, klasika: kým si ju mal istú, kašlal si na ňu... a až keď si niekoho našla, hoci virtuálne, všimol si si, že existuje a že by si ju mohol stratiť. Takže sa jej nedivím, že si pestuje JEHO - mám pocit, že vo chvíli, keď by prejavila náklonnosť k tebe, znovu by si si ju odfajkol ako "vybavenú" a odkráčal ľahostajne za svojimi záujmami... (Ono sa florbal a s.e.x nejako vylučujú? :co: )

Axi — 3. 9. 2014 3:20

Selima napsal(a):

Njn, klasika: kým si ju mal istú, kašlal si na ňu... a až keď si niekoho našla, hoci virtuálne, všimol si si, že existuje a že by si ju mohol stratiť. Takže sa jej nedivím, že si pestuje JEHO - mám pocit, že vo chvíli, keď by prejavila náklonnosť k tebe, znovu by si si ju odfajkol ako "vybavenú" a odkráčal ľahostajne za svojimi záujmami... (Ono sa florbal a s.e.x nejako vylučujú? :co: )

Jojo, přesně tak, pánovi asi něco podstatného uniklo.

helena — 3. 9. 2014 6:44

neřeší s ní každodenní problémy a starosti
Hm... a ty je s ní řešíš kdy, když "Jenom jsem pracoval a když už jsem měl chvilku času, tak jsem dostal syna a byl s ním. K tomu ještě můj koníček"? To ti asi taky moc času nezbejvá, řekla bych.
A jestlis "bral náš vztah jako samozřejmost", pak bych si skoro troufla myslet, že tě ani nenapadlo říkat jí - aspoň občas - ty "krásné věci"... nebo se mejlím?

Getlin — 3. 9. 2014 11:38

Ahoj, děkuji za všechny příspěvky a budu rád, pokud budte ragovat dál.
Každodenní strosti, jako zaplatit hypotéku, nakoupit, pohlídat malého, přinést to a odnést tohle. Vstávat v 4:30, být v práci, po návratu domů dostat kluka na hlídání, nebo jít na trénink, uspat ho a pak dělat na počítači práci, každý den... O víkendu jet na druhou stranu republiky na zápasy. Dotoho školení v zahraničí.
Nechci se tímto omlouvat, spíš jen na vysvětlenou. Bohužel patřím k lidem, kterým nestačí naznačovat, prostě to nepochopím. Ideální je mně kopnout do hlavy a přesně zařvat co se děje.
Před narozením malého to fungovalo, bohužel po jeho narození ne :(. Je to můj první syn, přítelkyně již třetí potomek a myslel jsem si, že je to lehčí.
Nějak jsem si idealizoval situaci ve ktré jsme byli a říkal jsem si, že ještě tohle vydržíme a pak to bude lepší. No bohužel jsem se vzpamatoval až již výše popsaným...
Teď nestavím naše materiální zabezpečení na první místo, možná že je již pozdě, ale chci dostat ještě šanci.
Závidím, všem, kterým vztah funguje a kdyby napsal někdo kdo prožil ve vztahu taky krizi a vztah dokázal zachránit byl bych moc rád.

helena — 3. 9. 2014 11:45

Vstávat v 4:30, být v práci, po návratu domů dostat kluka na hlídání, nebo jít na trénink, uspat ho a pak dělat na počítači práci, každý den... O víkendu jet na druhou stranu republiky na zápasy. Dotoho školení v zahraničí.
Nechybí ti v tom výčtu něco?

Selima — 3. 9. 2014 14:14

Zažili sme krízu vo vzťahu, chvíľu sme ho ešte resuscitovali, ale potom sme sa rozišli... U nás teda boli aj iné problémy, ale určite aj to "zovšednenie", prípadne "zautomatizovanie", "zľahostajnenie". Uisťujem ťa, že bohužiaľ nie si sám, kto je workoholik a rodinu má len preto, lebo sa to sluší a majú ju všetci - bývalý to mal podobne, tiež nestačili náznaky, ani povedanie nahlas... reagoval až na krik a hádky, to som zasa bola údajne hysterická.... nejaký čas som ešte ten vzťah ťahala takpovediac sama, ale dlhodobo je to neúnosné. Tak som v istom bode vzdala a panáčik sa nestíhal čudovať, čo sa deje ("čo sa ti stalo?"...). Rozchod bol už len logické pokračovanie.

Getlin — 4. 9. 2014 6:12

Děkuji za vaše příspěvky.
Helčo, chybí mi tam chvilka pro partnerku a kdybych mohl vrátit čas, tak by tam byla, třeba na úkor tréninku, nebo pracovního nasazení. Čas nevrátím, hledám jak ven z krize. Plzák tvrdí, že pokud se krize vyřeší tak je vztah hezčí a kvalitnější jak před krizí. To je věc, která mne motivuje o partnerku "bojovat" a také samozřejmě to, že ji mám moc rád.
Selimo, mrzí mne, že váš vztah dopadl rozchodem, není to pro mne moc povzbudivé. Děkuji ti za tvůj názor. Mám takovou práci, která bohužel potřebuje nadšení já ho měl a byl jsem v práci dobrý. Hloupě jsem si myslel, že mi to, že dokáži zajistit rodinu u partnerky zajistí respekt, uznání a lásku. Bohužel jsem otevřel pozdě oči.
Uvědomuji si velké množství svých chyb, ale jak jsem již psal, už je nedokáži vzít zpět. Já se chci dívat do předu a přál bych si, aby náš vztah dostal ještě jednu šanci. Hledám radu jak něco udělat líp a ne to co jsem neudělal dobře :)

helena — 4. 9. 2014 6:59

chybí mi tam chvilka pro partnerku
Nejen... aspoň podle mýho pohledu... nějak se nezmiňuješ o "chvilkách" společnejch, s celou rodinou...
Hledám radu jak něco udělat líp a ne to co jsem neudělal dobře
Ale to přece souvisí... když víš, cos "neudělal dobře", pak taky víš (nebo bys vědět měl) "jak něco udělat líp"... či to zkusit jinak, než jsi dělal doteď a nefungovalo to.
Konkrétní radu na míru ušitou nedostaneš a ani dostat nemůžeš, páč schází informace z druhý strany... možná by nebyla od věci nějaká "opravdová" poradna. Třeba jen proto, aby vás tam naučili spolu mluvit a vyjadřovat svý pocity i přání vůči druhýmu... zdá se mi totiž, že to vám chybí možná víc, než "pouhý" intimní soužití - to už je jen špička ledovce.

Eva. — 4. 9. 2014 7:22

Getline, před osmi lety jsi tady psal o osmiletém vztahu s partnerkou a nejspíš o jeho konci ze stejných důvodů, o jakých píšeš teď. Nevystoupils ze svého kruhu a chováš se ve vztahu stejně (nesprávně). Nepoučil ses, jak to udělat jinak? Bude se ti to nejspíš stále opakovat, dokud nezměníš své chování. Jdi nebo jděte spolu do poradny, když na to nemůžete přijít ve dvou. Už nejsi nejmladší a čas utíká. Tvá přítelkyně má zřejmě 2 děti z předchozího vztahu, jak jsem vyrozuměla z tvého psaní. Nejspíš ani ona už nechce vrhat se do dalších vztahů, možná už jí taky není 20. Myslím si, že máte šanci, pokud spolu chcete skutečně být, pokud se milujete a budete spolu na svém vztahu pracovat.
Btw že něčí vztah je po překonané krizi hezčí, než byl, toho se nedrž. To není pravidlo. Je to individuální.
My jsme s bývalým manželem ustáli dvě krize a při třetí jsme se po více než 20 letech rozešli.
Myslím si, že když mezi partnery už není láska, žít spolu ze zvyku nebo z jiných důvodů není hezký život.

starykocour — 3. 1. 2019 15:43

No, Getline, proč o všem píšeš jako o vztahu ? Máš svůj dům, svoji práci, svoje kamarády, svoje děti a doma ženu jako služku, která tam prostě je, jako správce všeho Tvého. Jaký čas trávíš s ní ? Povídáš si s ní každý den, ajk se měla, co se stalo ? Koukáte se na filmy ? Jezdíte na dovolenou ? Víš vůbec co má ráda, po čem touží ? Jaké jsou její sny ? Co musela obětovat ?