cipisek28 — 13. 7. 2014 19:08

Ahoj, zdravím vás :)

dneska jsem se tu zaregistrovala a doufám, že mezi vás třeba trochu zapadnu a občas si vyměníme pár řádků. Do této kolonky jsem šla cíleně, protože se potřebuji vyloženě "vypsat".. S přítelem jsme spolu rok a čtvrt, znali jsme se už nějakou dobu předtím. Je ode mě starší o 5 let - 28 let, já 23 :rodna: Myslím, že nám to takhle spolu dobře klape. Je to inženýr architekt, takže věčně řeší rodinné baráčky, interiéry apod. I já od dětství se zabývám realitama, interiérama - baví mě to. I když mé povolání s tím nemá vůbec co dělat. Má mladší sestru, té je 26, má 4letého chlapečka, přítele. Teď budou kupovat baráček k rekonstrukci, on jim ho projektuje, řeší se to přes jeho firmu. Ale prostě jak o tom pořád slyším, že sestra si vybrala takovou omítku.. takovou podlahu.. takové spotřebiče.. Tak prostě se ve mě probudila závist, né že bych ji to nepřála, já ani sama nevím. Dokud jsem o tom neslyšela každý den, jak ona si něco vybírá, tak to bylo v pohodě a prostě jsem se i těšila, že jim pomůžeme - sama jsem se nabídla, že klidně přijedu pomoct s úklidem. Ale teď bych vraždila pohledem. Přítel na mě, že má pocit, že žárlím, ale v tu chvíli jsem to nepřiznala, začala jsem se stydět, že závidím jeho sestře budoucí bydlení. Přijdeme na návštěvu a hned co si vybrali, co kolik stojí apod. Můj přítel je ve svém živlu, oni taky, ale můj zájem o jejich rekonstrukci baráčku opadl, prostě to nějak odkývu, že pěkný co si vybrali a tím to pro mě hasne. Teď, už to ve mě tak zapšklý není, ale ještě pár dní dozadu mě to hodně štvalo, že ona "má" a já ne. My s přítelem teda spolu nebydlíme, ona je s přítelem 6 let a mají spolu navíc dítě, takže opravdu je to nepoměr, ale prostě bylo to ve mě a ještě trochu je. A pomáhat se mi už taky teda nechce :skurt: :butter: Prostě to tak je :/
Navíc jsem si všimla, že přítel jak viděl naprosto mé chladné reakce, že ho to asi napadlo, že prostě se mi fakt nechce ležet večer v posteli a řešit, že jeho sestra si chce dát takový a makový odstín podlahy do kuchyně.. Já to prostě měla na jazyku mu říct, že by udělal líp, kdyby se realizoval i třeba na našem budoucím bydlení, ale raději jsem mlčela, aby to nebral, že ho do něčeho nutím.
Teď nevím jak se chovat před jeho sestrou, která je plná euforie..ale mě už to taky nebaví poslouchat :co:

Bety — 13. 7. 2014 19:31

cipisek28 napsal(a):

prostě se mi fakt nechce ležet večer v posteli a řešit, že jeho sestra si chce dát takový a makový odstín podlahy do kuchyně..

ono se nadarmo neříká, že všeho moc škodí. Mohla by ses zkusit s přítelem dohodnout, že v určitých situacích se o tom bavit nebudete? Nebo že se o tom nebudete bavit v některých časových úsecích dne? Vždyť takhle celý den řešíte jen jeho pracovní zaměření! A s tou závistí - ono je to asi docela nakažlivé když se někdo něčím tak nadšeně neustále zabývá, kdyby se u vás pořád nemluvilo o jednom a tom samém, tak by tě to zřejmě ani nenapadlo, snad to nebude ani opravdová závist jako že se spíš cítíš trochu odstrčená, oni mají pořád jen ten svůj zájem a ty jsi náhle někde na okraji?

Jaku — 13. 7. 2014 23:13

Bez komunikace není partnerství,vztah.proto je tvoje velká chyba,že se neozveš a klidně mu to i tak řekni - o tom,že bys radši viděla to,kdyby se více rrealizoval co se týká vašeho bydlení - mimo jiné o tom si nenapsala vůbrec nic -jste v podnájmu,ve vlastním,čí je ten byt atp.

helena — 14. 7. 2014 6:54

Vidím tam nejmíň čtyři různý věci - nejdřív "závidím jeho sestře budoucí bydlení", potom "ona "má" a já ne", jako další "se mi fakt nechce ležet večer v posteli a řešit, že jeho sestra" a nakonec "by udělal líp, kdyby se realizoval i třeba na našem budoucím bydlení".
Není to řazený podle důležitosti, ale podle toho, jak jsi ta napsala za sebou... ale ten "žebříček" by sis měla udělat sama - co je pro tebe nejpodstatnější, co ti vadí víc a co je jen zástěrka pro něco jinýho.
Pro příklad (a fakt jen příklad!) - chtěla bys vlastní bydlení a přítel se k ničemu nemá... nechceš "aby to nebral, že ho do něčeho nutím", tak ten pocit "přehodíš" na jeho sestru... ale stejně tak tě (například) může štvát, že se ti přítel tolik nevěnuje a sestřičku "tahá" do vaší postele...
Těch možností je samozřejmě víc - a až přijdeš na to, co je zdrojem tvýho rozladění, budeš s tím moct něco u/dělat líp, než teď.

mimo jiné o tom si nenapsala vůbrec nic -jste v podnájmu,ve vlastním,čí je ten byt
Jaku, zas čteš na přeskáčku - jinak bys věděla, že "My s přítelem teda spolu nebydlíme"...

kalupinka — 9. 8. 2014 13:28

Asi to není až nějaká závist - pokud spolu budete déle, navážno, atd...jednou se taky třeba vyřádí na vašem společném bydlení a budeš vybírat Ty. Oni tím prostě oba žijí, mají to jako současného koníčka dá se říct  a Tebe se to víceméně netýká, otravovalo by Tě asi stejně, jako kdyby byl zemědělec a vykládal Ti denně o velkých širých lánech a termínech sklizně. Nesnaž se to prezentovat jako nějakou formu závisti, aby to nezkazilo ten váš vztah, spíš mu tak nějak rozumně a ve vhodnou dobu řekni, prosím tě, chápu, že vás to baví, ale mě baví zase jiné věci, tak bychom to měli a co budeme my dva spolu dělat o víkendu, aby nás to bavilo oba? On si nosí domů práci a ještě je to rodinně zainteresované, asi by každá druhá reagovala jako Ty, tj. měla by toho po čase docela dost. Řekla bych, pochopitelná reakce, ale je třeba ji nazvat pravým jménem. Ne závist, ale přesycenost. My si s bývalým povídali dlouho třeba v posteli o tom, jak udělat na Vánoce radost jeho mamince a tatínkovi, tam jsem měla pocit silné žárlivosti, ale správným výrazem pro mě by asi bylo, že mě z toho chytal fantas. Poněvadž jsem dobře věděla, že na to myslí i přes den, že s nimi řeší naše věci, že zkrátka jsem až ta druhá a ta nedůležitá. A z toho jednomu po deseti, dvaceti letech manželství notně musí hrabat. Hrabalo mi. Taky to dopadlo.