Otazka : setrite si na vlastni pohreb nebo to nechate zaplatit pozustale? Ptam se , protoze jsem X let platila pohrebne a ted ta spolecnost zkrachovala , takze to bylo k prdu  . Ja sama si chci na to nasetrit , nechci zatezovat moje syny . Jak to mate vy ?Mam kamaradku  a ta rika ,po me potopa a nesetri nic , pry at se na ni potom decka slozi . Ja tohle nechapu a pripada mi to bezohledne

Taha napsal(a):

Otazka : setrite si na vlastni pohreb nebo to nechate zaplatit pozustale? Ptam se , protoze jsem X let platila pohrebne a ted ta spolecnost zkrachovala , takze to bylo k prdu  . Ja sama si chci na to nasetrit , nechci zatezovat moje syny . Jak to mate vy ?Mam kamaradku  a ta rika ,po me potopa a nesetri nic , pry at se na ni potom decka slozi . Ja tohle nechapu a pripada mi to bezohledne

nemůžu říct, že šetřím, ale peníze mám...takže kdyby něco ...mají mě za co pochovat

Já nechci pohřeb. Moji chlapi to vědí.
Žádné obřady, oznámení, nic.
Na spálení v obyčejné rakvi momentálně bych mít mohla, ale stejně si myslím, že by to mělo jít ze zdrav. pojištění.
nemyslím si, že je správné, aby si člověk "musel moci dovolit" vůbec zemřít.
V takovém systému se cítím v pasti, jako oběť, která se provinila už tím, že se narodila.
To se mi nezdá správné.

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

Modroočka napsal(a):

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

Mám to stejně.

Modroočka napsal(a):

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

tak s tím bych se nějak neuměla smířit... to po čem touží dam a oli mi přijde hodně zvláštní až divné

Damilo, neříkej, že odložíš své úmrtí proto, že bys neměla peníze. Když musíš, tak musíš. :D
Možná by bylo dobré číst si, seznamovat se s tím, jak to chodí v jiných krajinách. Nejenom s pohřebem, ale i placením porodu, mateřskou, nemocenskou...
Chca nechca při úmrtí blízcí nějaká vydání mají. Třeba už jenom za rakev.
Podle mě by měl mít člověk vždy nějaké finance v záloze. Nu a halt je někdy použije na své úmrtí. :)
Taho, co je to pohřebné? Ty žiješ v jiném státě? Tam se na pohřeb spoří u nějaké "firmy"?
Mám nějaké finance naspořené. Takže má děcka se snad nebudou muset na můj pohřeb skládat, když použiju tvé výrazy. Nechci mít nic okázalého a chci rozptýlit do mého milovaného Jaderského moře. Kdyby to nešlo, nasypou mí blízcí můj popel do nějakého potůčku nebo řeky a já už si tam doplavu.

Modroočka napsal(a):

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

Bez všeho kolem znamená bez obřadu? Víš, že je obřad pro blízké hodně důležitý? Je to taková tečka, ne každý se umí rozloučit sám a rozloučit se je třeba. Pro klid v duši. Takže to stejně jako april nechápu.
Jinak na pohřeb nešetřím, ale nějaké peníze mám, takže by bylo z čeho zaplatit.

Možná, ale netrvám na tom. Ani to není tak, že bych po tom toužila, nemít obřad. Ani mít ho. Budu mrtvá, takže rozhodne moje příbuzenstvo, jak s tím naloží. Popravdě, něž mít obřad s tím, že tam jdou lidi ze slušnosti, byť mě neměli v lásce, to je lepší, ať tam nejdou. Nemám ráda pokrytecký scény a divadla. Takže pokud obřad, tak maximálně pro ty úplně nejbližší. A hrob nechci.
Milovala jsem svoji babičku, vzpomínám na ni pořád, ale na hrob nechodím. Zapálím si za ni svíčku doma. Je to srdečnější, než tam nosit kytky a přitom myslet na to, aby mě nepomluvilo okolí.

To je zvláštní, že mě nikdy nenepadlo, že by lidi chodili na pohřeb ze slušnosti a přitom toho dotyčného neměli rádi. Asi se to děje, ale vůbec by mě to nenapadlo. Stejně tak s tím, že by mě pomluvilo okolí kvůli hrobu....máš s obojím asi velké zkušenosti. Z prvního příspěvku to vypadalo, že nechceš pohřeb, teď píšeš, že je ti jedno jak to pozůstalí udělají. Trochu zmatek

Modroočka napsal(a):

Možná, ale netrvám na tom. Ani to není tak, že bych po tom toužila, nemít obřad. Ani mít ho. Budu mrtvá, takže rozhodne moje příbuzenstvo, jak s tím naloží. Popravdě, něž mít obřad s tím, že tam jdou lidi ze slušnosti, byť mě neměli v lásce, to je lepší, ať tam nejdou. Nemám ráda pokrytecký scény a divadla. Takže pokud obřad, tak maximálně pro ty úplně nejbližší. A hrob nechci.
Milovala jsem svoji babičku, vzpomínám na ni pořád, ale na hrob nechodím. Zapálím si za ni svíčku doma. Je to srdečnější, než tam nosit kytky a přitom myslet na to, aby mě nepomluvilo okolí.

oli, na pohřeb chodím protože chci, ne protože to je slušnost... na hřbitov chodím ráda. je tam klid a vyčistím si hlavu.

Taha napsal(a):

Otazka : setrite si na vlastni pohreb nebo to nechate zaplatit pozustale? Ptam se , protoze jsem X let platila pohrebne a ted ta spolecnost zkrachovala , takze to bylo k prdu  . Ja sama si chci na to nasetrit , nechci zatezovat moje syny . Jak to mate vy ?Mam kamaradku  a ta rika ,po me potopa a nesetri nic , pry at se na ni potom decka slozi . Ja tohle nechapu a pripada mi to bezohledne

Šetřit si na pohřeb je škoda peněz, pak člověk potřebuje peníze na léčbu a nebudou, akorát se dočká člověk toho pohřbu dříve. Dobrý je šetřit si na stáří a když člověk umře, tak po něm něco zbude a z toho se pohřeb zaplatí.

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

tak s tím bych se nějak neuměla smířit... to po čem touží dam a oli mi přijde hodně zvláštní až divné

Aprill, možná u mě je to spíše nějakou zkušeností, která mi dovolila na smrt se těšit.
Jsem tady už vlastně přesčas, a beru každý den trochu jako bonus.
Smrt mám spojenou spíše s koncem utrpení.

Moji rodiče byli pohřbeni bez obřadu (přáli si to), s nimi jsem se stihla rozloučit ještě za života. Maminku jsme v urně měli týden v bytě, než jsme ji do hrobu za tátou stihli zavézt. Chodila jsem kolem ní a rozmlouvala s ní.
Pro někoho možná děsivé. Nevím.
A vůbec jsme s věcmi kolem úmrtí rodičů zacházeli tak nějak asi jinak, než se považuje za uctivé ke smrti.
Podrobnosti vynechám...ale možná právě takový postoj mi pomohl se oddělit postupně a přirozeně. bez traumatu a bez výčitek.

holcina napsal(a):

To je zvláštní, že mě nikdy nenepadlo, že by lidi chodili na pohřeb ze slušnosti a přitom toho dotyčného neměli rádi. Asi se to děje, ale vůbec by mě to nenapadlo. Stejně tak s tím, že by mě pomluvilo okolí kvůli hrobu....máš s obojím asi velké zkušenosti. Z prvního příspěvku to vypadalo, že nechceš pohřeb, teď píšeš, že je ti jedno jak to pozůstalí udělají. Trochu zmatek

Není to zmatek. Řekla jsem, že kdyby se se mnou cokoli stalo, nechci obřad ani hrob. Že budu ráda, když na mě budou vzpomínat v dobrým. Ale pokud se synové rozhodnou pro obřad, nezabráním jim v tom. Budu mrtvá a těžko jim budu moct něco zakazovat.
A zkušenost s pohřbem a melou kvůli hrobům, tu mám přímo z rodiny.

Že bych si šetřila přímo na pohřeb, to ne. Ale nějaké peníze doufám po mě zbudou a za ty mě snad pohřbí. jak a co se mnou po smrti udělají, nechám na pozůstalých, mě už to trápit nebude. Pohřeb mojí maminky, nic okázalého, stál před pěti lety cca 20 000,- Kč. Tak snad aspoň tolik po mě zbude.

holcina napsal(a):

To je zvláštní, že mě nikdy nenepadlo, že by lidi chodili na pohřeb ze slušnosti a přitom toho dotyčného neměli rádi. Asi se to děje, ale vůbec by mě to nenapadlo. Stejně tak s tím, že by mě pomluvilo okolí kvůli hrobu....máš s obojím asi velké zkušenosti. Z prvního příspěvku to vypadalo, že nechceš pohřeb, teď píšeš, že je ti jedno jak to pozůstalí udělají. Trochu zmatek

Jo, taky mám zkušenost, že lidi chodili na pohřeb jen že se to hodí, a taky jsem zažila, že pozůstalé pomlouvali, jak byli oblečení, apod., prostě svatba nebo pohřeb, je to často divadlo pro okolí.

Měla jsem i malou svatbu (tam to bez obřadu nešlo), a nechci pohřeb. Přijdou mi to tak intimní záležitosti, že si je chci prožít sama v sobě, nebo s nejbližšími. to je ale mým nastavením, dokážu pochopit, že druzí to mají jinak.

Např. se mi stalo, že umřel známý (mladý člověk), a jak se pohřbům vyhýbám, tak u něj jsem měla přímo potřebu na ten pohřeb jít. Cítila jsem závazek.  Tenzi, prostě jsem tam potřebovala jít. ani nevím jestli kvůli němu nebo kvůli sobě, tohle jsem vůbec neřešila.

Stejně tak chodím na hřbitov za rodiči-ale tam čistě kvůli nim, protože vím, že by to chtěli, jaký měli přístup k tradici. Chodím tam málo a mám proto černé svědomí. Tam přesně vím, že kvůli nim, ne kvůli sobě.
Je to trochu z ruky, tak se vymlouvám, ale dnes bych tam zajet mohkla, když tak o tom píšu...vezmu kolo a pojedu. :)

Spálit bez obřadu a rozptýlit... i když je fakt, že pak už do toho nebudu mít pozůstalejm co kecat...
Když budou chtít zajít s kytkou a vzpomínkou, můžou kdyykoliv... ale proč by měli udržovat hrob nebo okýnko? Protože "se to sluší"? Aby je "lidi nepomluvili"? Jsou i jiný způsoby, jak si ty, co odešli, připomenout... když chceme...

helena napsal(a):

Spálit bez obřadu a rozptýlit... i když je fakt, že pak už do toho nebudu mít pozůstalejm co kecat... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Když budou chtít zajít s kytkou a vzpomínkou, můžou kdyykoliv... ale proč by měli udržovat hrob nebo okýnko? Protože "se to sluší"? Aby je "lidi nepomluvili"? Jsou i jiný způsoby, jak si ty, co odešli, připomenout... když chceme...

protože chtějí

helena napsal(a):

Spálit bez obřadu a rozptýlit... i když je fakt, že pak už do toho nebudu mít pozůstalejm co kecat... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Když budou chtít zajít s kytkou a vzpomínkou, můžou kdyykoliv... ale proč by měli udržovat hrob nebo okýnko? Protože "se to sluší"? Aby je "lidi nepomluvili"? Jsou i jiný způsoby, jak si ty, co odešli, připomenout... když chceme...

Přesně tak, Heli, líp bych to asi ani neuměla podat.

vidím, že to máme každý jinak... já chodím na hřbitov na návštěvu (jen to kafe jaksi není).  vzpomínání doma u stolu u fotky mi nic nedá.

protože chtějí
A co když nechtějí, nemůžou, nezvládají?
Ono stačí, abys měla hrob/y kdovíkde a byla ráda, že je stačíš objet jednou za rok kolem dušiček...

helena napsal(a):

protože chtějí
A co když nechtějí, nemůžou, nezvládají?
Ono stačí, abys měla hrob/y kdovíkde a byla ráda, že je stačíš objet jednou za rok kolem dušiček...

však my ty hroby taky nemáme za komínem... co je tak pracného na udržování hrob, jednu za čas ten mramor umýt?

jednu za čas ten mramor umýt
Hm... my v mramoru či žule nemáme ani jeden... ale běžná údržba je to poslední, ta se dá vždycky nějak zajistit.
Jenže jak máš jednou "pevný místo", svým způsobem ty pozůstalý nutíš k tomu, aby zajistili, docházeli, starali se... proč? To je skoro to samý, jako jim odkázat pastoušku v Horní Dolní s tím, že ji nesmějí prodat.

Naše společnost kašle na rituály...pak se divíme, že morálka, etika, slušnost, atd. upadá, mizí....

Jediné, co ještě oslavujeme, to je příchod dítěte na svět.
Je to velká radost.
Pak už to podle toho, jak se chováme, vypadá jen na samé starosti.
Chybí přechody z jednoho světa do druhého:

- ze světa malých děti do světa adolescentů
- ze světa dětí, do světa dospělých
- ze světa svobodných, do světa zadaných (vždyť svatba, to je přece jenom papír, my se milujeme, žádný nepotřebujeme)
- ze světa ekonomicky aktivních do světa odpočívajících
- vzpomněla bych si jistě i na víc přechodových rituálů, ale to není teď podstatné
- podstatný je na tomto vlákně přechod ze světa živých do světa mrtvých
Pohřební rituál je důležitější než si myslíte. Především pro pozůstalé.
Ve chvíli, kdy je opouští blízká bytost a oni cítí velkou bolest, to ani tak nevnímají, ale po čase se objeví prázdnota - po zemřelém, se kterým se pořádně nerozloučili..... pak je dost problém to zpětně udělat. Vím, co říkám, znám to jak z osobní zkušenosti - a to obřad v rodinném kruhu byl, taky hrob existuje, ale rituál pro mne nebyl naplňující - tak z příběhů klientů.
Nepodceňujte to.

Rituál rozloučení nemusí být honosný a takový, "jak se sluší".
Měl by být hlavně dostatečným rozloučením pro pozůstalé. Láskyplným odpoutáním se a vyprovozením zemřelého do "říše mrtvých".

Rozptýlení na k tomu určeném místě a nebo do moře, potůčku, v horách ap. to se mi líbí. To může být moc hezký a naplňující rituál :jojo:
I s kytkou se tam dá pak přijít, pokud někdo z pozůstalých bude mít tu potřebu. A to nejspíš s přibývajícím věkem mít bude :)

Souhlasím se vším, co napsala Pan.
Všechny tyhle rituály u nás probíhají a jsem za to ráda. Nejspíš i proto, že jsem si tím "rozloučení" s vlastním tátou musela projít o 25 let později než mělo být. A těch problémů co mi to nasekalo...
Jinak na hroby jezdím, když chci, když mám tu potřebu. Ze slušnosti se mi to ještě nestalo. To samé s pohřby.

Pan, na těch rituálech něco určitě je.
Svou funkci plnily, a dnes je to jaksi jinak. Není to tak úplně naše rozhodnutí jako jedince odpoutat se od rituálů-je to nejspíš tím, že už neplní to co původně plnily, i když proběhnou...nemají ten účinek. Proto se lidi od toho odvracejí.
O důvodech by se dalo polemizovat asi dlouze. tohle je jen konstatování. ne  postoj.

Líbí se mi oslavy které plní účel. Vítání občánků na úřadě  to tak úplně není.
U pohřbu a svatby je to podobné.


K těm přechodům od dětství k adolescenci, pak k dospělosti...to mě zaujalo, to je pravda, tam mi to chybí (předání občanky a úřadu, nebo složení maturity není asi úplně to ono), ale zas když si představím domorodé kmeny, jak tam ten "přechod" probíhá často bolestivě a krvavě, tak to fakt radši volím ten úřad. :-)

aprill napsal(a):

vidím, že to máme každý jinak... já chodím na hřbitov na návštěvu (jen to kafe jaksi není).  vzpomínání doma u stolu u fotky mi nic nedá.

Jo, tomuhle docela rozumím.
Něco do sebe to má, že se člověk musí zvednout a někam dojít.
Divadlo doma v TV by mě asi taky tolik nebavilo, jako když za ním musím do Národního...
Stejně tak restaurace a večeře doma je podstatný rozdíl v prožitku.
Jojo, takhle když na to koukám, má to význam.

Damila napsal(a):

Pan, na těch rituálech něco určitě je.
Svou funkci plnily, a dnes je to jaksi jinak. Není to tak úplně naše rozhodnutí jako jedince odpoutat se od rituálů-je to nejspíš tím, že už neplní to co původně plnily, i když proběhnou...nemají ten účinek. Proto se lidi od toho odvracejí.
O důvodech by se dalo polemizovat asi dlouze. tohle je jen konstatování. ne  postoj.

Líbí se mi oslavy které plní účel. Vítání občánků na úřadě  to tak úplně není.
U pohřbu a svatby je to podobné.


K těm přechodům od dětství k adolescenci, pak k dospělosti...to mě zaujalo, to je pravda, tam mi to chybí (předání občanky a úřadu, nebo složení maturity není asi úplně to ono), ale zas když si představím domorodé kmeny, jak tam ten "přechod" probíhá často bolestivě a krvavě, tak to fakt radši volím ten úřad. :-)

ano, dneska je to jinak, protože je nedodržujeme a vymlouváme se na cokoliv... na nedostatek času, na to, že to tak nechceme... pokaždé se nějaká dobrá výmluva najde.

Damila napsal(a):

Pan, na těch rituálech něco určitě je.
Svou funkci plnily, a dnes je to jaksi jinak. Není to tak úplně naše rozhodnutí jako jedince odpoutat se od rituálů-je to nejspíš tím, že už neplní to co původně plnily, i když proběhnou...nemají ten účinek. Proto se lidi od toho odvracejí.
O důvodech by se dalo polemizovat asi dlouze. tohle je jen konstatování. ne  postoj.

Líbí se mi oslavy které plní účel. Vítání občánků na úřadě  to tak úplně není.
U pohřbu a svatby je to podobné.


K těm přechodům od dětství k adolescenci, pak k dospělosti...to mě zaujalo, to je pravda, tam mi to chybí (předání občanky a úřadu, nebo složení maturity není asi úplně to ono), ale zas když si představím domorodé kmeny, jak tam ten "přechod" probíhá často bolestivě a krvavě, tak to fakt radši volím ten úřad. :-)

Proč myslíš, že by dnes ty rituály neměly plnit svoji funkci? Pokud se dodržují tak určitě plní.
Když bylo dětem 15 předali jsme jim občanku s tím, že teď za sebe jsou plně zodpovědní atd., když jim bylo 18 něco podobného s řidičákem. Jasně, není to jako u těch domorodých kmenů, ale to si myslím, že je úplně jedno. Jde o to uvědomění si toho přechodu. I pro mě to bylo hodně důležité, uvědomila jsem si, že jsou dospělí a bylo to tak nějak "lehčí". Stejně to mám s těmi pohřby a svatbami

Damila napsal(a):

Pan, na těch rituálech něco určitě je.
Svou funkci plnily, a dnes je to jaksi jinak. Není to tak úplně naše rozhodnutí jako jedince odpoutat se od rituálů-je to nejspíš tím, že už neplní to co původně plnily, i když proběhnou...nemají ten účinek. Proto se lidi od toho odvracejí.
O důvodech by se dalo polemizovat asi dlouze. tohle je jen konstatování. ne  postoj.

Líbí se mi oslavy které plní účel. Vítání občánků na úřadě  to tak úplně není.
U pohřbu a svatby je to podobné.


K těm přechodům od dětství k adolescenci, pak k dospělosti...to mě zaujalo, to je pravda, tam mi to chybí (předání občanky a úřadu, nebo složení maturity není asi úplně to ono), ale zas když si představím domorodé kmeny, jak tam ten "přechod" probíhá často bolestivě a krvavě, tak to fakt radši volím ten úřad. :-)

Dam, já myslím, že lidé se odvrátili od rituálů ne proto, že by nefungovay, ale proto že se nechali přesvědčit, že je nepotřebují a nebo je nahradily těmi, které skutečně nefungují, viz vítání občánků,k teré mělo vymýtit křest.

Osobně za velmi důležitý považuji krom rituálu uvítání do života a rozloučení se s mrtvým, rituál:
- přechod chlapce do světa mužů
- přechod dívky do světa žen
Kdyby tyto rituály byly naplněny - je jedno, jak je kdo provede, hlavně, když to bude cítit dobře - nepobíhalo by kolem nás tolik dezorientovaných čtyřicetiletých chlapců a zmatených stejně starých žen nedospělých holek....

Například tuhle rituální pouť bych doporučila každé žene, která hledá sama sebe:
http://www.zenskekruhy.cz/kurzy?task=vi … vent_id=34

Na pohřbech svých blízkých jsem byla.
Ale když to vezmu sama za sebe, svoje milovaný mám "v srdci". Vlastně v hlavě, tam je mám, tam jsou se mnou. Nemusím jim klečet u hrobu, myslím na ně, nezapomínám. Pro mě je to takhle správně, pro druhýho ne. Ale řídím se tím, co považuju za správný podle sebe. Ne, že by se to mělo dělat takhle. To, že nebudu mít obřad při pohřbu se spoustou lidí, o který bych třeba ani nestála. Obřad pro mě bude, když mě mí blízcí "rozpráší" tam, kde si to budu přát. V tichosti, v klidu.

Modroočka napsal(a):

Na pohřbech svých blízkých jsem byla.
Ale když to vezmu sama za sebe, svoje milovaný mám "v srdci". Vlastně v hlavě, tam je mám, tam jsou se mnou. Nemusím jim klečet u hrobu, myslím na ně, nezapomínám. Pro mě je to takhle správně, pro druhýho ne. Ale řídím se tím, co považuju za správný podle sebe. Ne, že by se to mělo dělat takhle. To, že nebudu mít obřad při pohřbu se spoustou lidí, o který bych třeba ani nestála. Obřad pro mě bude, když mě mí blízcí "rozpráší" tam, kde si to budu přát. V tichosti, v klidu.

a kde jsi přišla na to, že se u hrobku klečí???? že by mi něco uniklo :co:

Pandorraa napsal(a):

Osobně za velmi důležitý považuji krom rituálu uvítání do života a rozloučení se s mrtvým, rituál:
- přechod chlapce do světa mužů
- přechod dívky do světa žen
Kdyby tyto rituály byly naplněny - je jedno, jak je kdo provede, hlavně, když to bude cítit dobře - nepobíhalo by kolem nás tolik dezorientovaných čtyřicetiletých chlapců a zmatených stejně starých žen nedospělých holek....

Asi by to tu bylo dost :offtopic:, ale tohle mě zaujalo, vlastně jsem nikdy nad tím takhle nepřemýšlela. Ale vnímám, že je to důležité téma.

Co se týče naplněnosti a nenaplněnosti rituálů, tak když budu tedy mluvit za sebe, tak já jsem od nich ustoupila právě proto, že moji potřebu prostě nenaplňovaly. Mně způsobily frustraci. Tak jak jsem je poznala, byly pro mě vždy zátěží. Hlavně ty pohřby.

Naplňovalo mě to znechucením, když o mých blízkých mluvila cizí paní nezúčastněným hlasem a četla z papíru o jejich životě...bylo to jako zneuctění. Měla jsem chuť vzít si tu svou část bolesti a utéct s ní daleko, daleko od té šaškárny. Tohle je to, co ve mně z těchto "rituálů" zůstalo. Pocit trapnosti, neosobnosti a moje zlost.



Celkově jsem tedy ustoupila od rituálů a oslav i svátků, já už jsem to dopracovala tak daleko, že neslavím Velikonoce , a Vánoce jen z musu-žádná výzdoba nic. Silvestr nesnáším, neslavím a přenáším to na své blízké. Ale pořád mi to přijde upřímnější, než si na něco hrát, co tam není. A přešlo to i do osobní roviny, nedávno jsem měla kulatiny, prošly aniž bych je slavila. Jsem z těch oslav tak znechucená, že mi bylo nepříjemné i když mi někdo přál. ne proto, že jsem stará, ale proto, že už v mé mysli pozbyly smyslu oslavy veškeré.

Damila napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Osobně za velmi důležitý považuji krom rituálu uvítání do života a rozloučení se s mrtvým, rituál:
- přechod chlapce do světa mužů
- přechod dívky do světa žen
Kdyby tyto rituály byly naplněny - je jedno, jak je kdo provede, hlavně, když to bude cítit dobře - nepobíhalo by kolem nás tolik dezorientovaných čtyřicetiletých chlapců a zmatených stejně starých žen nedospělých holek....

Asi by to tu bylo dost :offtopic:, ale tohle mě zaujalo, vlastně jsem nikdy nad tím takhle nepřemýšlela. Ale vnímám, že je to důležité téma.

Co se týče naplněnosti a nenaplněnosti rituálů, tak když budu tedy mluvit za sebe, tak já jsem od nich ustoupila právě proto, že moji potřebu prostě nenaplňovaly. Mně způsobily frustraci. Tak jak jsem je poznala, byly pro mě vždy zátěží. Hlavně ty pohřby.

Naplňovalo mě to znechucením, když o mých blízkých mluvila cizí paní nezúčastněným hlasem a četla z papíru o jejich životě...bylo to jako zneuctění. Měla jsem chuť vzít si tu svou část bolesti a utéct s ní daleko, daleko od té šaškárny. Tohle je to, co ve mně z těchto "rituálů" zůstalo. Pocit trapnosti, neosobnosti a moje zlost.



Celkově jsem tedy ustoupila od rituálů a oslav i svátků, já už jsem to dopracovala tak daleko, že neslavím Velikonoce , a Vánoce jen z musu-žádná výzdoba nic. Silvestr nesnáším, neslavím a přenáším to na své blízké. Ale pořád mi to přijde upřímnější, než si na něco hrát, co tam není.

dam, z toho co jsi napsala je cítit, že nejsi v pohodě ...až se srovnáš, věř, že to bude jiné.
cizí paní...tak proč jsi nepožádala někoho známého , aby se ujal smuteční řeči? všechno se dá vyřešit.
vánoce miluji, velikonoce taky... jenom ten silvestr nemusím :/

Pro mě je důležitý nerušit a neobtěžovat... takže (nejen co do pohřbu) vybírám nejméně obtěžující možnosti a s těma seznamuju ty, jichž se to týká...
Vyberou-li si jinak - jejich věc, ale nemusejí si vyčítat, že se na něco vykašlali.

Modroočka napsal(a):

Na pohřbech svých blízkých jsem byla.
Ale když to vezmu sama za sebe, svoje milovaný mám "v srdci". Vlastně v hlavě, tam je mám, tam jsou se mnou. Nemusím jim klečet u hrobu, myslím na ně, nezapomínám. Pro mě je to takhle správně, pro druhýho ne. Ale řídím se tím, co považuju za správný podle sebe. Ne, že by se to mělo dělat takhle. To, že nebudu mít obřad při pohřbu se spoustou lidí, o který bych třeba ani nestála. Obřad pro mě bude, když mě mí blízcí "rozpráší" tam, kde si to budu přát. V tichosti, v klidu.

M9t své blízkí v srdci je samozřejmé a nesouvisí to s rituálem rozloučení - pohřebním obřadem.
To jsou dvě různé věci.
A obřad by měl být OK pro pozůstalé, nikoliv šou pro veřejnost.
Vůbec nejde o to, dělat to tak, jak se sluší, ale tak, jak to vyhovuje zemřelému - pokud jasně deklaroval své přání - a jeho blízkým.

Takže ještě jednou opakuji: rozloučit se pomocí vyhovujícího rituálu a ponechat si svého blízkého v srdci. Honosný mramorový hrob není třeba, klidně i nebeský obřad, jak to probíhá v Tibetu.
Bez toho rozloučení to ale moc nefunguje....

aprill napsal(a):

dam, z toho co jsi napsala je cítit, že nejsi v pohodě ...až se srovnáš, věř, že to bude jiné.
cizí paní...tak proč jsi nepožádala někoho známého , aby se ujal smuteční řeči? všechno se dá vyřešit.
vánoce miluji, velikonoce taky... jenom ten silvestr nemusím :/

Aprill,
já se nesrovnám, takhle já to mám už roky. Mně nikdo teď neublížil, můž životní postoj je důsledkem mých zkušeností.
Jsem takový melancholik. Flegmatik. Mám to takhle.
Nejsem s tím extrémně šťastná, ale ani ne nešťastná.
Tohle není duševní stav, ale životní postoj.
Na tohle AD fakt nejsou. :)

Že si oslavy umíš užít, to ti přeji. Aspoň je dobrý důvod, proč ještě existují. A taky pro děti, pro ty to význam má, a pro ty jsem to taky roky dokázala dělat...

je dobře, že to máš takhle, že ti rituály pomáhají. Aspoň si nemusíš přijít jako mimozemšťan, jako já. :lol:

Damila napsal(a):

aprill napsal(a):

dam, z toho co jsi napsala je cítit, že nejsi v pohodě ...až se srovnáš, věř, že to bude jiné.
cizí paní...tak proč jsi nepožádala někoho známého , aby se ujal smuteční řeči? všechno se dá vyřešit.
vánoce miluji, velikonoce taky... jenom ten silvestr nemusím :/

Aprill,
já se nesrovnám, takhle já to mám už roky. Mně nikdo teď neublížil, můž životní postoj je důsledkem mých zkušeností.
Jsem takový melancholik. Flegmatik. Mám to takhle.
Nejsem s tím extrémně šťastná, ale ani ne nešťastná.
Tohle není duševní stav, ale životní postoj.
Na tohle AD fakt nejsou. :)

Že si oslavy umíš užít, to ti přeji. Aspoň je dobrý důvod, proč ještě existují. A taky pro děti, pro ty to význam má, a pro ty jsem to taky roky dokázala dělat...

je dobře, že to máš takhle, že ti rituály pomáhají. Aspoň si nemusíš přijít jako mimozemšťan, jako já. :lol:

tak to jsem opravdu neměla na mysli..

Pan, ale když si to zemřelý nepřál, aby měl pohřeb s obřadem, tak bys mu ho taky vystrojila?

Damila napsal(a):

Pan, ale když si to zemřelý nepřál, aby měl pohřeb s obřadem, tak bys mu ho taky vystrojila?

já si myslím, že to že zemřelý "nechce" pohřeb je ze několika důvodů - nemá peníze, nechce obtěžovat rodinu se zařizováním pohřbu.

Damila napsal(a):

Asi by to tu bylo dost :offtopic:, ale tohle mě zaujalo, vlastně jsem nikdy nad tím takhle nepřemýšlela. Ale vnímám, že je to důležité téma.

Co se týče naplněnosti a nenaplněnosti rituálů, tak když budu tedy mluvit za sebe, tak já jsem od nich ustoupila právě proto, že moji potřebu prostě nenaplňovaly. Mně způsobily frustraci. Tak jak jsem je poznala, byly pro mě vždy zátěží. Hlavně ty pohřby.

Naplňovalo mě to znechucením, když o mých blízkých mluvila cizí paní nezúčastněným hlasem a četla z papíru o jejich životě...bylo to jako zneuctění. Měla jsem chuť vzít si tu svou část bolesti a utéct s ní daleko, daleko od té šaškárny. Tohle je to, co ve mně z těchto "rituálů" zůstalo. Pocit trapnosti, neosobnosti a moje zlost.



Celkově jsem tedy ustoupila od rituálů a oslav i svátků, já už jsem to dopracovala tak daleko, že neslavím Velikonoce , a Vánoce jen z musu-žádná výzdoba nic. Silvestr nesnáším, neslavím a přenáším to na své blízké. Ale pořád mi to přijde upřímnější, než si na něco hrát, co tam není. A přešlo to i do osobní roviny, nedávno jsem měla kulatiny, prošly aniž bych je slavila. Jsem z těch oslav tak znechucená, že mi bylo nepříjemné i když mi někdo přál. ne proto, že jsem stará, ale proto, že už v mé mysli pozbyly smyslu oslavy veškeré.

To znechucení z profesionálního "rituálu" v krematoriu znám..... tehdy mi umřela milovaná babička a já, když to poslouchala, byla vzteky bez sebe...když jsme vycházeli ven, uvolnily se moje emoce a já se na schodech krematoria smála jak blázen....
Bylo to děsný.
TOHLE nejsou žádné rituály, tohle jej jejich karikatura.
Trvalo mi několik let, než jsem si to srovnala.

Pokud jde o oslavy narozenin, měla jsem to podobné jako ty. Dnes už to vnímám tak, že je třeba poděkovat za každý rok, den... je to krása na světě, i když je to někdy na střílení do hlavy.

Taky se mi blíží kulatiny a já už vím, jak je oslavím.
Bude to velkej čarodějnickej mejdan :)
Rituální oslava života těsně před zimním slunovratem.
Tedy pokud se toho dožiju, ale těším se moc :jojo:
Takže dožiju.
A když nedožiju, tak to stejně oslavím :jjojo:

aprill napsal(a):

Damila napsal(a):

Pan, ale když si to zemřelý nepřál, aby měl pohřeb s obřadem, tak bys mu ho taky vystrojila?

já si myslím, že to že zemřelý "nechce" pohřeb je ze několika důvodů - nemá peníze, nechce obtěžovat rodinu se zařizováním pohřbu.

Důvody mohou být různé. Ale jak by ses k tomu postavila ty? Respektovala bys to jako jeho rozhodnutí? Nebo by sis řekla, že to "nemyslel vážně", případně byl moc skromný a udělala podle svých potřeb?
Nemyslím, že je to špatně, on ten obřad je především pro pozůstalé, tomu mrtvému je to fuk, takže význam to určitě má, pokud to splní účel alespoň pro pozůstalé.

Pandorraa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Na pohřbech svých blízkých jsem byla.
Ale když to vezmu sama za sebe, svoje milovaný mám "v srdci". Vlastně v hlavě, tam je mám, tam jsou se mnou. Nemusím jim klečet u hrobu, myslím na ně, nezapomínám. Pro mě je to takhle správně, pro druhýho ne. Ale řídím se tím, co považuju za správný podle sebe. Ne, že by se to mělo dělat takhle. To, že nebudu mít obřad při pohřbu se spoustou lidí, o který bych třeba ani nestála. Obřad pro mě bude, když mě mí blízcí "rozpráší" tam, kde si to budu přát. V tichosti, v klidu.

M9t své blízkí v srdci je samozřejmé a nesouvisí to s rituálem rozloučení - pohřebním obřadem.
To jsou dvě různé věci.
A obřad by měl být OK pro pozůstalé, nikoliv šou pro veřejnost.
Vůbec nejde o to, dělat to tak, jak se sluší, ale tak, jak to vyhovuje zemřelému - pokud jasně deklaroval své přání - a jeho blízkým.

Takže ještě jednou opakuji: rozloučit se pomocí vyhovujícího rituálu a ponechat si svého blízkého v srdci. Honosný mramorový hrob není třeba, klidně i nebeský obřad, jak to probíhá v Tibetu.
Bez toho rozloučení to ale moc nefunguje....

Rozloučit se, ano, ale rozloučení a rozloučení nemusí znamenat, že chci pohřeb s množstvím lidí. Rozloučit se se mnou můžou jinak. Mí blízcí ví jak. A já si určitý věci představuju jinak. I rozloučení se mnou. Naštěstí ti, kterých se to týká, mě chápou a rozumí.

Damilo, mě vůbec nepřipadáš jako mimozemšťan. Naopak, chvílemi mám pocit, že tvoje příspěvky píšu já.
Občas z toho až mrazí. Virtuální klon. :) :storstark:

Damila napsal(a):

Pan, ale když si to zemřelý nepřál, aby měl pohřeb s obřadem, tak bys mu ho taky vystrojila?

Jde o to, co myslíš tím "pohřeb s obřadem".

Moje babička například taky nechtěla žádný "pohřeb s obřad". Máma její přání nerespektovala a dopadlo to tak, jak to dopadlo, protože to udělala tak, jak to bylo zvykem, jak se "to sluší", ne tak, jak to cítila, jak jsme to tehdy všichni cítili.... Chtěla ale naplnit zvyklosti. Byla to chyba.

Dnes si myslím, spíš jsem přesvědčená, že to mamka udělala, protože babička někdy něco říkala, něco jiného myslela....
Ve skutečnosti tohle rozloučení chtěla, protože to tak bylo vždy a u všech. Ona nenarušovala zažité zvyklosti ani za života, natož ve smrti.
A pro mámu to bylo poučení. Její přání jsme pak naplnili, neměli jsme s tím žádný problém..

Faktem je, že já mám o pohřebních obřadech jiné představy než je zvykem a to zatím není problém pro nikoho z mých blízkých.

Damila napsal(a):

aprill napsal(a):

Damila napsal(a):

Pan, ale když si to zemřelý nepřál, aby měl pohřeb s obřadem, tak bys mu ho taky vystrojila?

já si myslím, že to že zemřelý "nechce" pohřeb je ze několika důvodů - nemá peníze, nechce obtěžovat rodinu se zařizováním pohřbu.

Důvody mohou být různé. Ale jak by ses k tomu postavila ty? Respektovala bys to jako jeho rozhodnutí? Nebo by sis řekla, že to "nemyslel vážně", případně byl moc skromný a udělala podle svých potřeb?
Nemyslím, že je to špatně, on ten obřad je především pro pozůstalé, tomu mrtvému je to fuk, takže význam to určitě má, pokud to splní účel alespoň pro pozůstalé.

záleželo by jak moc by to myslel vážně....ale určitě bych  dodržela přání kde chce být pochován.... teda mimo "veselých"  míst - vysypat na hnůj, pod ořech či do malin :usch:

aprill napsal(a):

Damila napsal(a):

Pan, ale když si to zemřelý nepřál, aby měl pohřeb s obřadem, tak bys mu ho taky vystrojila?

já si myslím, že to že zemřelý "nechce" pohřeb je ze několika důvodů - nemá peníze, nechce obtěžovat rodinu se zařizováním pohřbu.

Ano, to je typické hlavně pro starší generaci.
Ve skutečnosti se každý člověk touží rozloučit, aby mohl odejít.

Pandorraa napsal(a):

Damila napsal(a):

Pan, ale když si to zemřelý nepřál, aby měl pohřeb s obřadem, tak bys mu ho taky vystrojila?

Jde o to, co myslíš tím "pohřeb s obřadem".

Moje babička například taky nechtěla žádný "pohřeb s obřad". Máma její přání nerespektovala a dopadlo to tak, jak to dopadlo, protože to udělala tak, jak to bylo zvykem, jak se "to sluší", ne tak, jak to cítila, jak jsme to tehdy všichni cítili.... Chtěla ale naplnit zvyklosti. Byla to chyba.

Dnes si myslím, spíš jsem přesvědčená, že to mamka udělala, protože babička někdy něco říkala, něco jiného myslela....
Ve skutečnosti tohle rozloučení chtěla, protože to tak bylo vždy a u všech. Ona nenarušovala zažité zvyklosti ani za života, natož ve smrti.
A pro mámu to bylo poučení. Její přání jsme pak naplnili, neměli jsme s tím žádný problém..

Faktem je, že já mám o pohřebních obřadech jiné představy než je zvykem a to zatím není problém pro nikoho z mých blízkých.

a to jsem přesně měla na mysli... někdy (teda docela často)  lidé říkají něco jiného,  než ve skutečnosti chtějí :kapitulation:

Modroočka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Na pohřbech svých blízkých jsem byla.
Ale když to vezmu sama za sebe, svoje milovaný mám "v srdci". Vlastně v hlavě, tam je mám, tam jsou se mnou. Nemusím jim klečet u hrobu, myslím na ně, nezapomínám. Pro mě je to takhle správně, pro druhýho ne. Ale řídím se tím, co považuju za správný podle sebe. Ne, že by se to mělo dělat takhle. To, že nebudu mít obřad při pohřbu se spoustou lidí, o který bych třeba ani nestála. Obřad pro mě bude, když mě mí blízcí "rozpráší" tam, kde si to budu přát. V tichosti, v klidu.

M9t své blízkí v srdci je samozřejmé a nesouvisí to s rituálem rozloučení - pohřebním obřadem.
To jsou dvě různé věci.
A obřad by měl být OK pro pozůstalé, nikoliv šou pro veřejnost.
Vůbec nejde o to, dělat to tak, jak se sluší, ale tak, jak to vyhovuje zemřelému - pokud jasně deklaroval své přání - a jeho blízkým.

Takže ještě jednou opakuji: rozloučit se pomocí vyhovujícího rituálu a ponechat si svého blízkého v srdci. Honosný mramorový hrob není třeba, klidně i nebeský obřad, jak to probíhá v Tibetu.
Bez toho rozloučení to ale moc nefunguje....

Rozloučit se, ano, ale rozloučení a rozloučení nemusí znamenat, že chci pohřeb s množstvím lidí. Rozloučit se se mnou můžou jinak. Mí blízcí ví jak. A já si určitý věci představuju jinak. I rozloučení se mnou. Naštěstí ti, kterých se to týká, mě chápou a rozumí.

Souhlas.
Je to pro tebe a tvou rodinu.
Ostatní do toho nemají co mluvit.

Aspoň si nemusíš přijít jako mimozemšťan, jako já.
V tom případě vítej do klubu... :D
Vánoce a Velikonoce - ty jsou hlavně kvůli dětem, takže nějaký ty dárečky jsou, abych prckům nepletla hlavy. Na Silvestra ssi v devět vezmu prášek s jistotou, že mě o půlnoci nic nevzbudí... a moje vlastní oslavy jsem z kalendáře dokonale vyškrtala... což vůbec neznamená, že na svátky, narozeniny a další významný dny mýho okolí kašlu taky.

Ve skutečnosti se každý člověk touží rozloučit, aby mohl odejít.
Skutečně "každý"? :co:
Výjimky se nepřipouštějí? Nebo dokonce nedovolují?

Když tak přemýšlím o tom, proč vlastně všechny ty "rituály" bojkotuju já, tak asi proto, v co se většina z nich zvrhla.
Třeba jen Vánoce, Velikonoce nebo Silvestr - pro většinu lidí jen předhánění se v utrácení peněz, přežírání a přepíjení, jako by  to bylo naposled, Silvestr se zvrhnul v bohapustou ožíračku a půlnoční kravál a hoňku, kdo vypálí víc světlic.
Pohřby, tak jak jsou tady obvyklé, mi připadají naprosto o ničem. Bláboly obřadníka, který o nebožtíkovi neví zhola nic, drbny, které vymetou všechny dostupné pohřby, aby mohly zhodnotit, jestli byli pozůstalí přiměřeně oblečeni a dostatečně truchlili.
Svatby - asistovala jsem kdysi na svatbách všech svých bratranců, vždycky to byla záležitost 120 - 150 lidí.
Nikdy nezapomenu na ty nevěsty, jak mi připadaly zoufalé a ztracené. Mimochodem, všichni jsou dnes rozvedení, někteří i dvakrát.
Narozeniny neslavím už hodně let, nemám pocit, že bych o něco přicházela. Rodinu to nijak nepohoršuje, takže už slavíme jen narozeniny dětí.
Možná je to podle někoho špatně, ale mě to tak naprosto vyhovuje.
A co se týká pohřbu - chci zpopelnit bez obřadu a rozptýlit na mém oblíbeném místě. Myslím, že i takhle pojatý pohřeb je pro blízké dostatečnou příležitostí k náležitému rozloučení.

modrovousi, takže ty bojkotuješ Vánoce proto, že je to pro většinu lidí přežírání atd. proč si je tedy neuděláš po svém? Proč bojkotovat? Proč je neoslavit jak ty sama chceš?
Bláboly obřadníka? Každá rodina si to udělá jak umí. My si řeč psali sami, ale neměli jsme nikdo na to ji přednést, takže to jsme nechali na obřadníkovi. Četla jsi někdy řeč na pohřbu svého blízkého? myslím, že to chce hodně kuráže, kterou jsme tehdy neměli.
Svatby - nejde mi o velké svatby, ale byla bych ráda, kdyby se můj syn oženil a dcera vdala. Pokud budou chtít, klidně ve čtyřech lidech. Narozeniny slavím, i všech blízkých

helena napsal(a):

Ve skutečnosti se každý člověk touží rozloučit, aby mohl odejít.
Skutečně "každý"? :co:
Výjimky se nepřipouštějí? Nebo dokonce nedovolují?

Ano, heleno. Každá DUŠE se touží rozloučit, aby mohla odejít. Nemluví se o tvém rozumovém a podvědomém cynizmu. O tvé neustálé obraně  (před čím?). Ty zatím ani nechceš slyšet, natož abys to připustila a pak přijala.
Tady nejde o výjimky, připouštění či dovolení.

modrovous napsal(a):

Když tak přemýšlím o tom, proč vlastně všechny ty "rituály" bojkotuju já, tak asi proto, v co se většina z nich zvrhla.
Třeba jen Vánoce, Velikonoce nebo Silvestr -pro v ětšinu lidí jen předhánění se v utrácení peněz, přežírání a přepíjení, jako by  to bylo naposled, Silvestr se zvrhnul v bohapustou ožíračku a půlnoční kravál a hoňku, kdo vypálí víc světlic.
Pohřby, tak jak jsou tady obvyklé, mi připadají naprosto o ničem. Bláboly obřadníka, který o nebožtíkovi neví zhola nic, drbny, které vymetou všechny dostupné pohřby, aby mohly zhodnotit, jestli byli pozůstalí přiměřeně oblečeni a dostatečně truchlili.
Svatby - asistovala jsem kdysi na svatbách všech svých bratranců, vždycky to byla záležitost 120 - 150 lidí.
Nikdy nezapomenu na ty nevěsty, jak mi připadaly zoufalé a ztracené. Mimochodem, všichni jsou dnes rozvedení, někteří i dvakrát.
Narozeniny neslavím už hodně let, nemám pocit, že bych o něco přicházela. Rodinu to nijak nepohoršuje, takže už slavíme jen narozeniny dětí.
Možná je to podle někoho špatně, ale mě to tak naprosto vyhovuje.
A co se týká pohřbu - chci zpopelnit bez obřadu a rozptýlit na mém oblíbeném místě. Myslím, že i takhle pojatý pohřeb je pro blízké dostatečnou příležitostí k náležitému rozloučení.

Modrovousi, to jsou ta klišé, o kterých spousta lidí mluví.
Pročpak si neuděláš Vánoce a cokoliv, jaké ty chceš? Pročpak na pohřbu necháš mluvit obřadníka o něčem, o čem neví zhola nic? Když ty sama budeš chtít, obřadník bude na pohřbech, které ovlivníš mluvit o tom, o čem si přál mluvit zesnulý. Nebo jeho pozůstalí. Nebo bude jenom mlčet. Nebo bude mluvit někdo blízký, a ne obřadník. Svatby? Má dcera měla krásnou svatbu. Takovou, jakou si sami přáli a vymysleli a zařídili. Kromě obřadu, který si taky navrhli kromě té části, kterou ukládá zákon, aby se stali manželi, sami. Narozeniny jsem kdysi také slavila nerada. Ale už mi došlo to, o čem píše Pandorra. Narozeniny jsou příležitosti k poděkování....
My přece nejsme otroky toho, v co se rituály zvrhly. Ani otroky rituálů. Ale pokud s tím nejsme  vyrovnáni a zavedeme rituál násilného popírání a protestu proti rituálům, to je taky extrém...

Vánoce mi prostě znechutilo to, co kolem nich každý rok vypukne. Navíc nejsem věřící, takže jejich slavení pro mě ani nemá smysl.
Poslední rozloučení si umím dobře představit i bez jakéhokoliv mluvení. Prosté vysypání popela v rodinném kruhu, na místě, které měl nebožtík rád by mě osobně k rozloučení s nebožtíkem stačilo.
Psala jsem, že se mi nelíbí pohřby takové, jak je tady obvyklé. Toť vše.
Co se týká svateb, je mi úplně jedno, jestli moji synkové svatbu budou mít nebo ne. Pro mě je důležité, aby byli šťastní. A to jim tenhle obřad opravdu nezajistí.

Holčino, psala jsem, jak to mám já. Nikde netvrdím, že by to tak měli mít všichni.
Ale jestli dovolíš, budu si dál neslavit podle svého. Mě to totiž tak vyhovuje.
.

holcina napsal(a):

modrovousi, takže ty bojkotuješ Vánoce proto, že je to pro většinu lidí přežírání atd. proč si je tedy neuděláš po svém? Proč bojkotovat? Proč je neoslavit jak ty sama chceš?
Bláboly obřadníka? Každá rodina si to udělá jak umí. My si řeč psali sami, ale neměli jsme nikdo na to ji přednést, takže to jsme nechali na obřadníkovi. Četla jsi někdy řeč na pohřbu svého blízkého? myslím, že to chce hodně kuráže, kterou jsme tehdy neměli.
Svatby - nejde mi o velké svatby, ale byla bych ráda, kdyby se můj syn oženil a dcera vdala. Pokud budou chtít, klidně ve čtyřech lidech. Narozeniny slavím, i všech blízkých

:jojo:

modrovous napsal(a):

Když tak přemýšlím o tom, proč vlastně všechny ty "rituály" bojkotuju já, tak asi proto, v co se většina z nich zvrhla.
Třeba jen Vánoce, Velikonoce nebo Silvestr - pro většinu lidí jen předhánění se v utrácení peněz, přežírání a přepíjení, jako by  to bylo naposled, Silvestr se zvrhnul v bohapustou ožíračku a půlnoční kravál a hoňku, kdo vypálí víc světlic.
Pohřby, tak jak jsou tady obvyklé, mi připadají naprosto o ničem. Bláboly obřadníka, který o nebožtíkovi neví zhola nic, drbny, které vymetou všechny dostupné pohřby, aby mohly zhodnotit, jestli byli pozůstalí přiměřeně oblečeni a dostatečně truchlili.
Svatby - asistovala jsem kdysi na svatbách všech svých bratranců, vždycky to byla záležitost 120 - 150 lidí.
Nikdy nezapomenu na ty nevěsty, jak mi připadaly zoufalé a ztracené. Mimochodem, všichni jsou dnes rozvedení, někteří i dvakrát.
Narozeniny neslavím už hodně let, nemám pocit, že bych o něco přicházela. Rodinu to nijak nepohoršuje, takže už slavíme jen narozeniny dětí.
Možná je to podle někoho špatně, ale mě to tak naprosto vyhovuje.
A co se týká pohřbu - chci zpopelnit bez obřadu a rozptýlit na mém oblíbeném místě. Myslím, že i takhle pojatý pohřeb je pro blízké dostatečnou příležitostí k náležitému rozloučení.

jaké si to uděláš, takové to máš....

Moje maminka taky prohlašovala, že nechce žádný pohřeb. Když zemřela, uvažovala jsem o tom, ale nakonec jsem jí pohřeb přece jenom vystrojila, sice malý, bez jakýchkoli oslavných řečí a projevů, ale udělala jsem to hlavně pro nás, právě pro ten rituál rozloučení. Pokud je nějaký onen svět a maminka to viděla, věřím, že se na mě nezlobí. Máme malý hrob na Ústředním hřbitově, chodím tam občas položit věneček, zapálit svíčku ... mám takový zvláštní pocit, když nad tím hrobem stojím, leží tam moji blízcí a je to úplně jiné, než tu svíčku zapálit doma.
Co se stane po mé smrti, to je mi fuk, ať si to děti udělají, jak chtějí, mě to trápit už nebude. Netrvám na tom, že tak, jak to dělám já, je to jedině správně.

modrovous napsal(a):

Vánoce mi prostě znechutilo to, co kolem nich každý rok vypukne. Navíc nejsem věřící, takže jejich slavení pro mě ani nemá smysl.
Poslední rozloučení si umím dobře představit i bez jakéhokoliv mluvení. Prosté vysypání popela v rodinném kruhu, na místě, které měl nebožtík rád by mě osobně k rozloučení s nebožtíkem stačilo.
Psala jsem, že se mi nelíbí pohřby takové, jak je tady obvyklé. Toť vše.
Co se týká svateb, je mi úplně jedno, jestli moji synkové svatbu budou mít nebo ne. Pro mě je důležité, aby byli šťastní. A to jim tenhle obřad opravdu nezajistí.

Holčino, psala jsem, jak to mám já. Nikde netvrdím, že by to tak měli mít všichni.
Ale jestli dovolíš, budu si dál neslavit podle svého. Mě to totiž tak vyhovuje.
.

před lety jsem byla na pohřbu, kde se nemluvilo... a jestli se to dá tak říct - byl to moc pěkný pohřeb... zahrála hudba, každý se v duchu se zemřelým rozloučil a konec.

helena napsal(a):

Ve skutečnosti se každý člověk touží rozloučit, aby mohl odejít.
Skutečně "každý"? :co:
Výjimky se nepřipouštějí? Nebo dokonce nedovolují?

Heli, výjimky VŽDY potvrzují pravidlo, to je dávná věc,

Nicméně si myslím, že ti, kdo do těchto výjimek patří, jsou většinou lidé, kteří zemřeli nenadále a věcmi kolem smrti se nezabývali.

A opět zdůrazňuji: honosné obřady se spoustou lidí, květin, pompy, profesionálním řečníkem ap.,  já nepovažuji za důstojné rozloučení. To je tyátr pro ulici.
Stejně tak zpopelnění bez obřadu, nedůstojné zacházení s popelem - nevyzvednutí si urny ap. - také nepovažuji za rozloučení.
To všechno mezi tím, to je na každém konkretním člověku.

Pokud jde o vyškrtnutí veškerých osobních oslav nebo ono "abych co nejméně obtěžovala", k tomu se nebudu vyjadřovat.
Snad jen jednu krátkou větu: To je životní program na ho...  Bohužel ho žije spousta bezva lidí :(

Eva. napsal(a):

Modrovousi, to jsou ta klišé, o kterých spousta lidí mluví.
Pročpak si neuděláš Vánoce a cokoliv, jaké ty chceš? Pročpak na pohřbu necháš mluvit obřadníka o něčem, o čem neví zhola nic? Když ty sama budeš chtít, obřadník bude na pohřbech, které ovlivníš mluvit o tom, o čem si přál mluvit zesnulý. Nebo jeho pozůstalí. Nebo bude jenom mlčet. Nebo bude mluvit někdo blízký, a ne obřadník. Svatby? Má dcera měla krásnou svatbu. Takovou, jakou si sami přáli a vymysleli a zařídili. Kromě obřadu, který si taky navrhli kromě té části, kterou ukládá zákon, aby se stali manželi, sami. Narozeniny jsem kdysi také slavila nerada. Ale už mi došlo to, o čem píše Pandorra. Narozeniny jsou příležitosti k poděkování....
My přece nejsme otroky toho, v co se rituály zvrhly. Ani otroky rituálů. Ale pokud s tím nejsme  vyrovnáni a zavedeme rituál násilného popírání a protestu proti rituálům, to je taky extrém...

Jak už jsem psala, Vánoce si dělám tak, jak mi to vyhovuje - tzn. víceméně je neslavím. Nemají pro mě žádný význam, stejně jako Velikonoce.
Pohřeb můžu ovlivnit pouze v případě, že ho organizuju já. Pokud se chci jít rozloučit s někým známým, musím akceptovat to, jak si ho zorganizovala rodina.
Zbytek viz výše (nebo níže, podle toho, jak se ti zobrazují příspěvky. Prostě to, co jsem psala holčině).

Mmch, nic nepopírám násilně ani proti žádným rituálům neprotestuji, nikomu do nich nekecám, jen je prostě ignoruju.
To je moje svobodné rozhodnutí a tak mi to vyhovuje.

modrovous napsal(a):

Vánoce mi prostě znechutilo to, co kolem nich každý rok vypukne. Navíc nejsem věřící, takže jejich slavení pro mě ani nemá smysl.
Poslední rozloučení si umím dobře představit i bez jakéhokoliv mluvení. Prosté vysypání popela v rodinném kruhu, na místě, které měl nebožtík rád by mě osobně k rozloučení s nebožtíkem stačilo.
Psala jsem, že se mi nelíbí pohřby takové, jak je tady obvyklé. Toť vše.
Co se týká svateb, je mi úplně jedno, jestli moji synkové svatbu budou mít nebo ne. Pro mě je důležité, aby byli šťastní. A to jim tenhle obřad opravdu nezajistí.

Holčino, psala jsem, jak to mám já. Nikde netvrdím, že by to tak měli mít všichni.
Ale jestli dovolíš, budu si dál neslavit podle svého. Mě to totiž tak vyhovuje.
.

Nikde jsem nepsala, že máš slavit:-) jen se snažím pochopit, proč někdo bojkotuje něco  proto, že to si z toho jiní udělali šaškárnu. Tak máš napsat rovnou, že Vánoce neslavíš, protože nejsi věřící. Tomu rozumím. Ale, že z toho jiní mají žranici, tomu nerozumím. A samozřejmě, že si každý děláme to co nám vyhovuje a tak je to taky správné :jojo:

modrovous napsal(a):

Když tak přemýšlím o tom, proč vlastně všechny ty "rituály" bojkotuju já, tak asi proto, v co se většina z nich zvrhla.
Třeba jen Vánoce, Velikonoce nebo Silvestr - pro většinu lidí jen předhánění se v utrácení peněz, přežírání a přepíjení, jako by  to bylo naposled, Silvestr se zvrhnul v bohapustou ožíračku a půlnoční kravál a hoňku, kdo vypálí víc světlic.
Pohřby, tak jak jsou tady obvyklé, mi připadají naprosto o ničem. Bláboly obřadníka, který o nebožtíkovi neví zhola nic, drbny, které vymetou všechny dostupné pohřby, aby mohly zhodnotit, jestli byli pozůstalí přiměřeně oblečeni a dostatečně truchlili.
Svatby - asistovala jsem kdysi na svatbách všech svých bratranců, vždycky to byla záležitost 120 - 150 lidí.
Nikdy nezapomenu na ty nevěsty, jak mi připadaly zoufalé a ztracené. Mimochodem, všichni jsou dnes rozvedení, někteří i dvakrát.
Narozeniny neslavím už hodně let, nemám pocit, že bych o něco přicházela. Rodinu to nijak nepohoršuje, takže už slavíme jen narozeniny dětí.
Možná je to podle někoho špatně, ale mě to tak naprosto vyhovuje.
A co se týká pohřbu - chci zpopelnit bez obřadu a rozptýlit na mém oblíbeném místě. Myslím, že i takhle pojatý pohřeb je pro blízké dostatečnou příležitostí k náležitému rozloučení.

Souhlas. V naší konzumní společnosti jsou i rituály konzumní,
Pro mne to není důvod k tomu je bojkotovat, ale k tomu, dělat si je po svém. Pokud to někdo neukočíruje a ustoupí nátlaku rodiny a "ulice" - pompézní svatby, profesionální pohřby - je to ale jeho problém - víceméně on sám "se zvrhl" a měl by se zase "narovnat" :)
Pokud jde o tvou vizi naplnění odchodu z tohoto světa, myslím, že je velmi podobná té mé :)

holcina napsal(a):

modrovousi, takže ty bojkotuješ Vánoce proto, že je to pro většinu lidí přežírání atd. proč si je tedy neuděláš po svém? Proč bojkotovat? Proč je neoslavit jak ty sama chceš?
Bláboly obřadníka? Každá rodina si to udělá jak umí. My si řeč psali sami, ale neměli jsme nikdo na to ji přednést, takže to jsme nechali na obřadníkovi. Četla jsi někdy řeč na pohřbu svého blízkého? myslím, že to chce hodně kuráže, kterou jsme tehdy neměli.
Svatby - nejde mi o velké svatby, ale byla bych ráda, kdyby se můj syn oženil a dcera vdala. Pokud budou chtít, klidně ve čtyřech lidech. Narozeniny slavím, i všech blízkých

Toto já považuji za velmi zdravý přístup k životu a jeho rituálům.
Asi jsi to taky neměla tak vždy, že? K tomu musí člověk dojít...dozrát. Gratuluji :supr:

modrovous napsal(a):

Mmch, nic nepopírám násilně ani proti žádným rituálům neprotestuji, nikomu do nich nekecám, jen je prostě ignoruju.
To je moje svobodné rozhodnutí a tak mi to vyhovuje.

O tomhle jsem psala. Ignorování je popírání. Není to vyrovnanost a vnitřní klid.

Nemluví se o tvém rozumovém a podvědomém cynizmu.
No právě, má nemilá... "nemluví"...
To jen ty máš nějakej důvod zmínit se...

To je životní program na ho...
Možná, Pan... z tvýho pohledu, či hlediska někoho jinýho k nepochopení... nicméně i když mně se zvedá žaludek při pouhým pohledu mořský plody, beru jako daný, že jinej se po nich může utlouct...

Eva. napsal(a):

Svatby? Má dcera měla krásnou svatbu. Takovou, jakou si sami přáli a vymysleli a zařídili. Kromě obřadu, který si taky navrhli kromě té části, kterou ukládá zákon, aby se stali manželi, sami.

Teď jsi mi připomněla tu vaši fotku. Byly jste na ni obě velmi krásné, sálala z vás pohoda a radost, štěstí.
Svatba je moc důležitý rituál. Pro snoubence a pak i pro jejich děti.
Každý žije ale to, co umí a tak je to správně :jojo:

Eva. napsal(a):

modrovous napsal(a):

Mmch, nic nepopírám násilně ani proti žádným rituálům neprotestuji, nikomu do nich nekecám, jen je prostě ignoruju.
To je moje svobodné rozhodnutí a tak mi to vyhovuje.

O tomhle jsem psala. Ignorování je popírání. Není to vyrovnanost a vnitřní klid.

Božínku, to, že je ignoruju, znamená jen a pouze to, že pro můj život a spokojenost mi nejsou potřeba.
Třeba mám zase svoje vlastní rituály, které tyhle nahrazují.
Každopádně s mou vyrovnaností a vnitřním klidem to nijak nesouvisí, ať už si ty o tom myslíš cokoliv. :rolleyes:

helena napsal(a):

To je životní program na ho...
Možná, Pan... z tvýho pohledu, či hlediska někoho jinýho k nepochopení... nicméně i když mně se zvedá žaludek při pouhým pohledu mořský plody, beru jako daný, že jinej se po nich může utlouct...http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

To není "můj pohled" To je životní zkušenost stovek lidí, kteří už prošli kolem mně :jojo:
Dá se s tím pochopitelně žít a to i celkem spokojeně. Ti lidé si vždy najdou něco, co jim částečně dovolí "zapomenout" a alespoň částečně se realizovat jinde.
Ale dá se o takovém žití říci, že je skutečným naplněním konkretního života?

modrovous napsal(a):

Eva. napsal(a):

modrovous napsal(a):

Mmch, nic nepopírám násilně ani proti žádným rituálům neprotestuji, nikomu do nich nekecám, jen je prostě ignoruju.
To je moje svobodné rozhodnutí a tak mi to vyhovuje.

O tomhle jsem psala. Ignorování je popírání. Není to vyrovnanost a vnitřní klid.

Božínku, to, že je ignoruju, znamená jen a pouze to, že pro můj život a spokojenost mi nejsou potřeba.
Třeba mám zase svoje vlastní rituály, které tyhle nahrazují.
Každopádně s mou vyrovnaností a vnitřním klidem to nijak nesouvisí, ať už si ty o tom myslíš cokoliv. :rolleyes:

ignorace pro někoho může mít negativní konotaci.
Podle mě je spíše citově neutrální.

Pořád tady vnímám nějakou soutěž o to, kdo to má "lépe".
Je to zbytečné...ne?

To je životní zkušenost stovek lidí, kteří už prošli kolem mně
Což v tomto počtu už může bejt braný jako reprezentativní vzorek, determinovanej ovšem tím, že ty stovky prošly právě kolem tebe...
Ale dá se o takovém žití říci, že je skutečným naplněním konkretního života?
Pes jitrničku sežral...
U někoho ano, u druhýho ne... nicméně "oslavy", ať vlastní nebo kolektivní, snad oním "skutečným naplněním" nejsou...

Pandorraa napsal(a):

helena napsal(a):

To je životní program na ho...
Možná, Pan... z tvýho pohledu, či hlediska někoho jinýho k nepochopení... nicméně i když mně se zvedá žaludek při pouhým pohledu mořský plody, beru jako daný, že jinej se po nich může utlouct...http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

To není "můj pohled" To je životní zkušenost stovek lidí, kteří už prošli kolem mně :jojo:
Dá se s tím pochopitelně žít a to i celkem spokojeně. Ti lidé si vždy najdou něco, co jim částečně dovolí "zapomenout" a alespoň částečně se realizovat jinde.
Ale dá se o takovém žití říci, že je skutečným naplněním konkretního života?

A já si myslím, že může být, že každý má prostě jiné vnímání, a co je dobré pro jednoho nemusí být dobré pro všechny.
A naopak. to že je to nějak správné nevylučuje, že jednotlivec to může vnímat úplně opačně.

Já bych netlačila všechny do jedné trasy.
Pojďme přijmout naši jinakost, vždyť to je hybná síla změny a pokroku. kdybychom nebyli jiní, zakrníme jako lidstvo.

Je dobré ctít tradice a je dobré oslavovat jedinečnost. Myslím, že to v pohodě může existovat vedle sebe

Pandorraa napsal(a):

Teď jsi mi připomněla tu vaši fotku. Byly jste na ni obě velmi krásné, sálala z vás pohoda a radost, štěstí.
Svatba je moc důležitý rituál. Pro snoubence a pak i pro jejich děti.
Každý žije ale to, co umí a tak je to správně :jojo:

Děkuji za připomenutí hezkých vzpomínek. Z jejich svatby a všech příprav před ní sálala taková pohoda. Bylo to úplně jinak (naopak), než když jsem se vdávala já.

Damila napsal(a):

Pořád tady vnímám nějakou soutěž o to, kdo to má "lépe".
Je to zbytečné...ne?

Žádnou soutěž tady nevidím. Je pro mě zajímavé se zase něčemu naučit.
Damilo, to mě zajímá, proč a kde tady vnímáš soutěž?
Nejde o lépe. Jde o správně, si myslím.

helena napsal(a):

U někoho ano, u druhýho ne... nicméně "oslavy", ať vlastní nebo kolektivní, snad oním "skutečným naplněním" nejsou...

Zase uhýbáš. Sama před sebou. Proč sem taháš někoho a někoho, když je to o tobě...

Jde o správně, si myslím.
A "správně" je co?

Eva. napsal(a):

Nejde o lépe. Jde o správně, si myslím.

:)

Správně...nad tímhle slovem přemýšlím...co tohle znamená?
Co je to správně? V souladu s čím je to správně? Kdo určí správnost?

Ale to už jsme fakt jinde.

helena napsal(a):

To je životní zkušenost stovek lidí, kteří už prošli kolem mně
Což v tomto počtu už může bejt braný jako reprezentativní vzorek, determinovanej ovšem tím, že ty stovky prošly právě kolem tebe... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Ale dá se o takovém žití říci, že je skutečným naplněním konkretního života?
Pes jitrničku sežral... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
U někoho ano, u druhýho ne... nicméně "oslavy", ať vlastní nebo kolektivní, snad oním "skutečným naplněním" nejsou...

- moje zkušenosti se nijak podstatně neliší od dalších kaučů, terapeutů, psychologů, lékařů atd. ,kteří pracují s lidmi.
- ale no tak. Tady nejde o oslavy, ale o postoji k sobě samé. A to neokecáš ničím, ani tím, že oslavy dětem děláš - ony :
1. si to zaslouží . ty ne?
2. z toho ještě nemají rozum - ty ano?
3. jsou ještě malí - ty ne? :D:D:D
4. jsou tvoji miláčkové, miluješ je - sebe ne?
5. to ke svému životu potřebují . zy FAKT ne?
6.- 150. můžeš si doplnit, co je libo :jojo:

Co až ty děti dospějou?
Oslavy ustanou, nakonec maminka - babička taky neslavila...a hup, prográmek na ho...přeskočí na další generaci....
Není to tak trochu pokrytectví?
Schizofrenie?

Noc osobního, jen se ptám. Prostě profesionální postižení ;)

Damila napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

helena napsal(a):

To je životní program na ho...
Možná, Pan... z tvýho pohledu, či hlediska někoho jinýho k nepochopení... nicméně i když mně se zvedá žaludek při pouhým pohledu mořský plody, beru jako daný, že jinej se po nich může utlouct...http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

To není "můj pohled" To je životní zkušenost stovek lidí, kteří už prošli kolem mně :jojo:
Dá se s tím pochopitelně žít a to i celkem spokojeně. Ti lidé si vždy najdou něco, co jim částečně dovolí "zapomenout" a alespoň částečně se realizovat jinde.
Ale dá se o takovém žití říci, že je skutečným naplněním konkretního života?

A já si myslím, že může být, že každý má prostě jiné vnímání, a co je dobré pro jednoho nemusí být dobré pro všechny.
A naopak. to že je to nějak správné nevylučuje, že jednotlivec to může vnímat úplně opačně.

Já bych netlačila všechny do jedné trasy.
Pojďme přijmout naši jinakost, vždyť to je hybná síla změny a pokroku. kdybychom nebyli jiní, zakrníme jako lidstvo.

Je dobré ctít tradice a je dobré oslavovat jedinečnost. Myslím, že to v pohodě může existovat vedle sebe

Pokud to vnímáš jako tlačení, tak mne to mrzí, protože tak to není myšleno.
Nakonec každý jsme prostě na své cestě jinde. Každý má jiné zkušenosti a každý jednou stejně dojde tam, kam dojít má, i když se mu to třeba právě teď nelíbí. Dostane to, co potřebuje a ne to, co chce.... a časem si řekne: aháááá :)

To, co momentálně nepřijímá, přijme zcela automaticky a bude se divit sám sobě, že s tím tak dlouho bojoval.
To, co dlouho žil, držel se toho jako klíště, protože si svůj život bez toho neuměl představit, odloží zcela přirozeně.
O tom to je.
Protože měnit názory a postoje je zcela přirozený důsledek vývoje a poznání. Jen blbec celý život stojí na svém, své názory nemění ani o kousíček malilinkatej :jojo:

Oslavy ustanou
Ale neustanou... dokonce neustaly, čestný pionýrský... :P
Slaví všichni ostatní všechno ostatní... s radostí, nadšením a všema příslušnejma atributama, ergo nemá co přeskakovat. Nakonec v každý rodině je nějaká ta


Protože měnit názory a postoje je zcela přirozený důsledek vývoje a poznání.
Vidíš... změnila jsem - a podle tebe to není to vono :D

helena napsal(a):

Oslavy ustanou
Ale neustanou... dokonce neustaly, čestný pionýrský... :P
Slaví všichni ostatní všechno ostatní... s radostí, nadšením a všema příslušnejma atributama, ergo nemá co přeskakovat. Nakonec v každý rodině je nějaká ta
http://www.pictu.cz/image.php?di=HSL0

Protože měnit názory a postoje je zcela přirozený důsledek vývoje a poznání.
Vidíš... změnila jsem - a podle tebe to není to vono :D

Všichni slaví, jen ty ne?
Teď jsi mi připomněla klientku,která vždy navařila dobroty, prostřela stůl, pozvala děti s rodinami, všem nandala a pak zmizela v kuchyni, kde v koutě vyškrabovala zbytky z kastrolu. Děti, které chtěly, aby stolovala s nimi, odháněla se slovy, že pro ni je to takhle dobré, jen ať se baví a pochutnají si, ona si zůstane ve své kuchyni a kdyby něco potřebovaly, tak ať dojdou...Ta paní se hrozně divila, proč k ní děti a hlavně vnoučata už nechtějí jezdit.
Nic v tom nehledej, jen mi ta vzpomínka při čtění toho, co píšeš, naskočila, takže je to moje, ne tvoje :)

Pokud měníš, je to vono vždy, když ti to tak opravdu vyhovuje, cítíš se v tom dobře a jakékoliv "podle tebe" můžeš brát jen jako "kontrolního chrousta" :jojo:

Všichni slaví, jen ty ne?
To sis chybně vyložila... nebo jsem to možná nenapsala dost jasně... já se zúčastňuju těchhle akcí... dokonce s potěšením... jen ty "moje" jsem zrušila.
A ano - vyhovuje mi to... jinak bych si to takhle nezavedla, nemyslíš? Už jsem příliš stará na to, abych nosila lodičky, co mě tlačí, jenom proto, že jsou zrovna v módě ;)

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

tak s tím bych se nějak neuměla smířit... to po čem touží dam a oli mi přijde hodně zvláštní až divné

Treba moje dcera me rikala,ze kdyby zemrela,tak nechce byt nikde uzavrena.Chce rozprasit na hezkem miste.

Dobra debata :supr: : Dotaz na sporeni si na funus se zmenil v souboj o to, jestli slavit ci neslavit...
Ok.
Moje mama si na pohreb tusim setrila, snad u nejake spolecnosti fungujici vyhradne pro to... Pamatuju, ze po mnoha, mnoha letech sporeni (kdovi, kolik tam dala... :co: ), to taky nejak zaniklo... proste o SVE PRACHY prisla. Nasporila znova, ale zas, dle sveho naivniho rozhodnuti, na vyherni vkladni knizku (bez uroku :dumbom:), jen s moznosti vyhrat. Nikdy nevhrala. Cili po tech dalsich mnoha, mnoha letech, nasporene penize vzhledem k inflaci mely cca tretinovou hodnotu. Nastesti jsme ji ja a dcery presvedcily, aby penize rozdala mezi holky a ze o pohreb se postarame spolecne (coz se stalo).
Co se tyce ostatnich oslav, mam podobny nazor, jako vousek - predhaneni se v tom, co lepsiho jsem dokazal sehnat, jak hodne a honosne jsem zabezpecil pro rodinu/hosty obcerstveni, presenty, zabavu a pod. Pohrby a svadby se casto zvrhnou jen v pitku ci pavlacovou plenarku o ubohosti tech druhych...

Mela jsem jednu klientku, upoutanou na luzko, chodila oblekana jen ve dvou, trech domacich odevech, a pritom mela plne skrine obleceni. Jednou jsem se ji zeptala, proc si nekterou z tech peknych veci neoblece...
Rekla, ze nechce, ze se ji to nelibi, ze to ma takovou a makovou chybu... Rikam: Tak proc tady toho mate tolik, kdyz to nepouzivate? Ona rekla, ze to jsou darky od pribuznych a znamych, k narozeninam, vanocum a tak...
Ptala jsem se, jestli oni nevedeli, ze se ji to treba nelibi, nebo nehodi... A ona rika: Ne. Oni se me na to neptali, jenom mi to darovali... :grater:

eremuruss napsal(a):

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jako Damila, nechci žádnej obřad.
Nechci hrob, nechci nic podobnýho, jen žeh, bez všeho kolem. Když si na mě někdo bude chtít vzpomenout, vzpomene, ale nemusí kvůli tomu kupovat kytky a chodit někam povinně truchlit.

tak s tím bych se nějak neuměla smířit... to po čem touží dam a oli mi přijde hodně zvláštní až divné

Treba moje dcera me rikala,ze kdyby zemrela,tak nechce byt nikde uzavrena.Chce rozprasit na hezkem miste.

Tak od dítěte je tohle obzvlášť těžké slyšet.:/

Holky, já nad tím ještě nikdy nepřemýšlela. Vím, jak to má namyšlené moje maminka a budu to respektovat, ale o vlastním odchodu rozhodně nepřemýšlím, vůbec to nemám na "pořadu dne", i když - kdyby něco, peníze bych na to synovi nechala. Ale já pod 90 nejdu nikam. Snad se nerouhám.

Damila napsal(a):

eremuruss napsal(a):

aprill napsal(a):

tak s tím bych se nějak neuměla smířit... to po čem touží dam a oli mi přijde hodně zvláštní až divné

Treba moje dcera me rikala,ze kdyby zemrela,tak nechce byt nikde uzavrena.Chce rozprasit na hezkem miste.

Tak od dítěte je tohle obzvlášť těžké slyšet.:/

To je,ale bavili jsme se o tom nedavno co se ji zabila v aute znama co s ni jezdila na letni tabor.

Ja treba o tom nepremyslim,uz nic vedet nebudu,tak je me uplne jedno co se mnou udelaji.

já nad tím ještě nikdy nepřemýšlela
Zřejmě musí přijít ten pravej moment, odkdy začneš... ať už je to věk, výročí, strach...

Judyna napsal(a):

Ale já pod 90 nejdu nikam. .

:D
Tak to ti fandím.;)
teď už jen , ať do těch devadesáti jsi v pohodě a zdraví.

Já tedy doufám, že umřu včas. Jestli teď ve 40 nebo třeba v 70, to už záleží. Ale přirozeně, že nechci jít za určitou hranici kvality života, kdy už to za moc nestojí.

ať do těch devadesáti jsi v pohodě a zdraví.

Děkuji. Takový je samozřejmě plán. :)
Jo, to by bylo fajn pro všechny, netrápit se....

helena napsal(a):

Všichni slaví, jen ty ne?
To sis chybně vyložila... nebo jsem to možná nenapsala dost jasně... já se zúčastňuju těchhle akcí... dokonce s potěšením... jen ty "moje" jsem zrušila.
A ano - vyhovuje mi to... jinak bych si to takhle nezavedla, nemyslíš? Už jsem příliš stará na to, abych nosila lodičky, co mě tlačí, jenom proto, že jsou zrovna v módě ;)

Ne, já jsem  to pochopila správně: oslavuješ na slavnostech jiných, jen ty svoje jsi vyškrtla,
Takže ty slavíš a raduješ se s ostatním, jim jsi stejnou možnost - radovat se a oslavovat s tebou - vlastně vzala.
Taky úhel pohledy, nemyslíš? ;)

A se stářím a lodičkami na mě nechoď. Viděla jsem už mnohem starší lidi, než jsme my dvě, rušit svá vlastní omezení :jojo:
Ale fakt je, že každý nemá tu pravou potřebu, každý na to nemá ty pravý koule :jojo:

Když jsem před více než 16 lety pohřbívala  manžela(bylo mu 44  :grater:) tak jsem zvolila obřad bez řečníka,pouze hrála hudba. Nebývá to obvyklé,možná se to nelíbilo,ale bylo mi to jedno.Kdo se s ním chtěl přijít rozloučit,tak věděl jaký byl a jak žil a nebylo nutné o tom mluvit.Sama za sebe v té chvíli bych nejraději na žádný pohřeb nešla. S odstupem času to teď vnímám jako možnost posledního rozloučení....pro ty,kteří ho měli rádi,pro kolegy,známé,kamarády...

jim jsi stejnou možnost... vlastně vzala
Ano, záleží na "úhlu pohledu"... nerada bych, aby se říkalo "ona má svátek/narozeniny... musíme tam jet" (jak bývá mnohdy vyžadováno).
Mnohem lepší se mi zdá "dlouho jsme se neviděli - přijedeme - přijeď"...
A nemyl se - "svá vlastní omezení" nemám "odjakživa"...

ajka50 napsal(a):

Když jsem před více než 16 lety pohřbívala  manžela(bylo mu 44  :grater:) tak jsem zvolila obřad bez řečníka,pouze hrála hudba. Nebývá to obvyklé,možná se to nelíbilo,ale bylo mi to jedno.Kdo se s ním chtěl přijít rozloučit,tak věděl jaký byl a jak žil a nebylo nutné o tom mluvit.Sama za sebe v té chvíli bych nejraději na žádný pohřeb nešla. S odstupem času to teď vnímám jako možnost posledního rozloučení....pro ty,kteří ho měli rádi,pro kolegy,známé,kamarády...

To jsi mi připomněla pohřeb jednoho mého kamaráda, kde měl řeč jeden z jeho kamarádů (asi půlminutovou) a pak už jen hrála hudba. Hymny jeho milovaných fotbalových klubů. Drželi jsme se s mužem za ruce a smáli se a brečeli.
Tam jsem měla opravdu pocit, že se s ním loučíme.

helena napsal(a):

jim jsi stejnou možnost... vlastně vzala
Ano, záleží na "úhlu pohledu"... nerada bych, aby se říkalo "ona má svátek/narozeniny... musíme tam jet" (jak bývá mnohdy vyžadováno).
Mnohem lepší se mi zdá "dlouho jsme se neviděli - přijedeme - přijeď"...
A nemyl se - "svá vlastní omezení" nemám "odjakživa"...

To ty to neuneseš, že by "se říkalo". Což se nad tím zamyslet, proč? Proč jim nedáš možnost, aby si sami rozhodli, jak to je, když ty neuneseš, že by to nemuselo být pozitivní? Srabe. :)

Evo..     jako  myslivec  na posedu ...  jen  číháš,  kdy a na koho  vystřelit  :vissla:

gemi napsal(a):

Evo..     jako  myslivec  na posedu ...  jen  číháš,  kdy a na koho  vystřelit  :vissla:

Když myslíš, tak to tak pro tebe bude. :jojo:

Taky moc nemám ráda nějaké pompézní oslavy. Ani jsem to nikdy nepraktikovala. Jo, donést kytičku, dárek, sníst si dort a ťuknout si vínem, to jo. Ale nějaké hostiny, kde je spousta lidí a "stoly se prohýbají", to tedy v žádném případě. Ale když děti přijdou a pogratulují mi k narozeninám, nebo si dáme dárky na Vánoce, to mám ráda.

Ivana napsal(a):

Taky moc nemám ráda nějaké pompézní oslavy. Ani jsem to nikdy nepraktikovala. Jo, donést kytičku, dárek, sníst si dort a ťuknout si vínem, to jo. Ale nějaké hostiny, kde je spousta lidí a "stoly se prohýbají", to tedy v žádném případě. Ale když děti přijdou a pogratulují mi k narozeninám, nebo si dáme dárky na Vánoce, to mám ráda.

Taky to mám takhle ráda.

Když mi před 15 lety umíral tatínek, chtěl pohřeb bez obřadu, připadalo mi to divné, ale hlavní slovo měla tenkrát moje matka, takže to bylo v její režii. Sešli jsme se jenom nejbližší rodina doma, zavzpomínali a bylo. Když totéž před 2 lety přišlo s maminkou, taky nechtěla obřad, nic, ale přestože jsme neměli obvyklý obřad v krematorium, sešli jsme se zase doma, rodina a lidi co měla ráda, pouštěli jsme si jejího oblíbeného Matušku, prohlíželi fotky a každý povykládal nějakou historku, kterou s mamkou měl. Brečeli jsme i se posmáli, hodně historek se nám připomělo, bylo to hezké, rozloučili jsme se tak, jak chtěla. My s manželem už máme taky "plán" - nechceme obřad, jenom pak vsypat popel pod nějaký pěkný strom, k jeho kořenům. Ale to snad je až za dlouho, doufám :)

Takže peníze na svůpj pohřeb zatím nešetříme, nemáme tu potřebu. Ale kdoví, třeba za 10 let začnem, těžko říct.

Mame rodinny hrob ,tak pujdu mozna do neho . Ale mam (tedy doufam )jeste spoustu casu ,tak nad tim snad jeste nemusim premyslet. Jedine ,  co bych chtela , aby me spalili .

jaspinn napsal(a):

Když mi před 15 lety umíral tatínek, chtěl pohřeb bez obřadu, připadalo mi to divné, ale hlavní slovo měla tenkrát moje matka, takže to bylo v její režii. Sešli jsme se jenom nejbližší rodina doma, zavzpomínali a bylo. Když totéž před 2 lety přišlo s maminkou, taky nechtěla obřad, nic, ale přestože jsme neměli obvyklý obřad v krematorium, sešli jsme se zase doma, rodina a lidi co měla ráda, pouštěli jsme si jejího oblíbeného Matušku, prohlíželi fotky a každý povykládal nějakou historku, kterou s mamkou měl. Brečeli jsme i se posmáli, hodně historek se nám připomělo, bylo to hezké, rozloučili jsme se tak, jak chtěla. My s manželem už máme taky "plán" - nechceme obřad, jenom pak vsypat popel pod nějaký pěkný strom, k jeho kořenům. Ale to snad je až za dlouho, doufám :)

Takže peníze na svůpj pohřeb zatím nešetříme, nemáme tu potřebu. Ale kdoví, třeba za 10 let začnem, těžko říct.

Tohle je moc hezký rituál rozloučení. Osobitý a upřímný.
Muselo být hodně silné

helena napsal(a):

A nemyl se - "svá vlastní omezení" nemám "odjakživa"...

Tomuhle opravdu nerozumím, nevím, jak to myslíš...

nevím, jak to myslíš
Tak, že je "na starý kolena" neruším, ale naopak...

Myslím, že ty nejdůležitější rituály jsou hluboce intimní ... nikoliv velké oslavy kol narození, svateb a pohřbů, ale jednoduché domácí rituály, které si utvoří jedinec, nebo úzká rodina. Takže bavit se o tom, co je a není správné, považuju za pitomost ...

Pro mě je daleko důležitější zapálit čas od času v kostele svíčku za všechny mé blízké, než návštěva pohřbu vzdálených příbuzných ... Stejně tak s Vánoci nebo Velikonoci mám spojené rituály, které se netýkají přímo těchto svátků, ale spíše nějak utvrzují rodinnou sounáležitost ... a tak.

Už od založení tématu mi vrtá hlavou, proč mi tak vadí slovo "funus". :/

Míša Kulička napsal(a):

Myslím, že ty nejdůležitější rituály jsou hluboce intimní ... nikoliv velké oslavy kol narození, svateb a pohřbů, ale jednoduché domácí rituály, které si utvoří jedinec, nebo úzká rodina. Takže bavit se o tom, co je a není správné, považuju za pitomost ...

Pro mě je daleko důležitější zapálit čas od času v kostele svíčku za všechny mé blízké, než návštěva pohřbu vzdálených příbuzných ... Stejně tak s Vánoci nebo Velikonoci mám spojené rituály, které se netýkají přímo těchto svátků, ale spíše nějak utvrzují rodinnou sounáležitost ... a tak.

Vnímám to stejně.

Před 11 lety mi zemřela babička, kterou jsem velmi milovala. Vídala jsem se s ní skoro každý den. Velmi se mně a mému bráchovi věnovala. Byla neuvěřitelně trpělivá, starostlivá. Mám na ni krásné vzpomínky. Často na ni myslím, alespoň dvakrát do měsíce se mi o ní zdá sen. Na hřbitov, kde je pohřbena (přála si být rozptýlena na rozptylové loučce, tak jsme jí to splnili), pravidelně nechodím.

helena napsal(a):

nevím, jak to myslíš
Tak, že je "na starý kolena" neruším, ale naopak...

Tak to pak jde o tom jaká "omezení " máš na mysli.
Taky už tak čile neskáču ze schodů a do schodů už vůbec ne.
Víkendová intenzivní práce na zahrádce mne zrušila tak, že jsem večer už nemohla ani "mrkat", jak mě ta činnost obtěžovala :jojo:

Pokud ale jde o omezení psychická, tak tam to mám přesně naopak.

modrovous napsal(a):

Už od založení tématu mi vrtá hlavou, proč mi tak vadí slovo "funus". :/

Smuteční průvod, vpředu nesou rakev, za ní rodina a plačky, a muzikanti (říkáme jim trochu neuctivě-"mrchotrubci").
Takhle si tradiční funus představím já.

modrovous napsal(a):

Už od založení tématu mi vrtá hlavou, proč mi tak vadí slovo "funus". :/

protože jednak je to hnusné slovo, druhak má jakoby pejorativní podtón.....

Tak u nás v rodině zatím ještě nebyl nikdy nikdo zpopelněný, všichni leží v hrobě, takže tam chodíme fakt "za nima".
Jinak myslím, že úplně stačí sejít se jen s nejbližšími u hrobu, kam se mrtvý ukládá a v tichosti se s ním rozloučit.

mia napsal(a):

modrovous napsal(a):

Už od založení tématu mi vrtá hlavou, proč mi tak vadí slovo "funus". :/

protože jednak je to hnusné slovo, druhak má jakoby pejorativní podtón.....

Funus - pohreb (zadala jsem panu googlovi, a nic jineho nevyplyvl...) :grater:
Funebrak - vzdycky mi pripadal ten clovek jako nekdo v zatuchlem cernem obleku, co nekde "sbira mrtvoly a dava je nekam, kde nam = zivym - to neni prijemny"...
Kdyby napsala: Sporite si na svuj POHREB, ... treba by tahle diskuse nebyla tak zajimava... :rodna:

zadala jsem panu googlovi, a nic jineho nevyplyvl
Tos jen špatně hledala...
proč funebrák
Funebrák je pohřební zřízenec a patří k němu tedy ty nejsmutnější věci v životě. Samotné slovo funebrák pochází z latinského fūnebris - pohřební, fūnus - pohřeb. Nad "u" ve slovech je vodorovná čárka. Slovník nespisovné češtiny uvádí podobné vysvětlení, navíc ještě francouzské funebre. Používá se i výraz "funerální" např. ve významu výzdoby kolem pohřbů a následně i hrobů.
http://www.e-kniha.com/proc-funebrak.html

Člověka občas překvapí vznosný původ slov, která považujeme za slang ze čtvrté cenové :)

Hledala jsem mozna spatne (Hel), rozhodne jsem nehledala urputne.
Napadl me jeste vyraz "funebral", a potom "Celovek vo futljare"..., no pro mne to ma vsecko urcitou souvislost (promin, Ejpril, ze zas nebudes zrejme vedet, jestli neco chapu, nebo ne :kapitulation: :dumbom: ...)
Pohrebni zrizenec je pro mne honosny nazev :godlike: , ale vyraz "pohrebak" mi stejne pripada dustojnejsi... :rodna:, to asi jen proto, co nam kdysi rekli nasi rodice... :rodna:

Míša Kulička napsal(a):

Člověka občas překvapí vznosný původ slov, která považujeme za slang ze čtvrté cenové :)

Nebo taky obracene... ze ano?
:offtopic:
Reknes "pritel"..., a ono je to kdovico :usch:

rozhodne jsem nehledala urputne
Já taky ne... na první ťuknutí mi to vypadlo...
"Celovek vo futljare"
Jenže tam se jedná o jinej "futrál"... ne ten pohřební

helena napsal(a):

rozhodne jsem nehledala urputne
Já taky ne... na první ťuknutí mi to vypadlo...
"Celovek vo futljare"
Jenže tam se jedná o jinej "futrál"... ne ten pohřební http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Ja jsem presvedcena, ze jo. Ten clovek se cely zivot neceho bal, chtel se nekam schovat... a jedine ten posledni futralek se mu nakonec zdal bezpecny... urco to byla urna, rsp. RAKEV, ver mi. Kdyz jsme to na stredni skole brali jako povinnou literaturu, a ja to zacla (a chtela, moooc chtela, vazne! :reta: ) cist v azbuce, delalo to na mne obrovsky dojem. Spousta lidi se mi zdala, ze jsou jako predloha Cechovovi pro tenhle roman, o-ou, bylo to jen dejavu... :gloria:
http://www.ctivo.cz/povidky-slavnych/17 … ve-futrale

Funus mi připomíná další podobné slovo - krchov.

Slovo krchov nepoužívám, ale líbí se mi.

Judyna napsal(a):

Slovo krchov nepoužívám, ale líbí se mi.

Co to je? :co:

urco to byla urna, rsp. RAKEV, ver mi
Nevěřím...
V rakvi sice skončil, to máš pravdu... ale "ve futrálu" byl už zaživa - "Zkrátka tento člověk vynakládal nepřetržité úsilí, aby se obklopil obalem, aby si utvořil, abychom tak řekli, jakýsi futrál, který by ho izoloval a chránil před vnějšími vlivy."
Nakonec - opakuj si... http://nesmrtelnost.chrousta.cz/texty/a … e-futrale/
Co to je?
Zas jeden germanismus - hřbitov, etymologický původ má v německém Kirchhof.

helena napsal(a):

Co to je?
Zas jeden germanismus - hřbitov, etymologický původ má v německém Kirchhof.

Taky je to dědina nebo jeden inžinýr :gloria:

Taky je to dědina nebo jeden inžinýr
No... a rovněž existuje Krch-off band

"...V rakvi sice skončil, to máš pravdu... ale "ve futrálu" byl už zaživa..."
... no vidis, nekdo to rad uz zaziva...
Jak je ten  Funus  pestrobarevnej, kdo by to byl rekl :P

Nedavno jsem pochvala maminku. Máme rodinný hrob kam chodím zapalovat svíčku, pokládat kytičku a klidně si tam s ní i povídám. Chodím tam ráda a neumím si představit, že by to mělo být jinak.