xana — 8. 5. 2014 23:19

Stýkám se s klukem, který má hrozně moc přátel. Navíc hodně sportuje, takže se opravdu nikdy nenudí. Já naopak přátele spočítám na prstech u rukou (možná jen jedné ruky) a nuda pro mě není nic nového. Cítím se kvůli tomu zle, protože jsem nikdy o přátele nouzi neměla, ale po mém prvním vážném vztahu jsem o ně díky své hlouposti přišla, protože jsem se na ně jednoduše vykašlala. Byla jsem příliš zamilovaná a veškerý čas jsem trávila s přítelem. Teď mám pár svých nejbližších, které nevídám moc často, protože dojíždějí na vysoké školy do jiných měst. Jsem tedy více méně odkázaná jen na kontakt s klukem, se kterým se vídám a jeho přáteli. Je mi s ním i jeho kamarády dobře, ale když se to pokazí, nebudu mít nikoho. Jsem celkem uzavřený člověk, nerada o sobě příliš vykládám a otevřít se dokážu až před lidmi, se kterými se cítím dobře a které znám. Co mám dělat, abych si našla více přátel? Kde je hledat? A kolik přátel máte vy?

Damila — 9. 5. 2014 6:18

Xano, daleko víc než na počtu přátel záleží na tom, jak ty sama se v tom cítíš. Pokud se ti to zdá málo- je to proto, že ostatní mají více, nebo že bys opravdu více kontaktů potřebovala?

Z toho co píšeš, mi přijde, že se spíš tlačíš někam, co ti není přirozené. Nemusíš mít desítky přátel aby ses necítila sama. Nemám vůbec mnoho přátel, mám kolem sebe hodně známých, a kolegy, se kterými je mi dobře. V osobním životě se stýkám s málokterými z nich. Ale vyhovuje mi to.

Možná bys měla přemýšlet nad tím, jak si naplnit život jinak, než lidmi.
Jde tu o tebe, aby ty ses cítila dobře, i sama. Také můžeš sportovat, nebo dělat cokoliv jiného co tě bude bavit, a jako bonus tam můžeš potkat lidi, se kterými si můžeš rozumět...vůbec to není o počtu.

Modroočka — 9. 5. 2014 6:25

Známých spoustu, přátel sotva na prsty jedné ruky. Myslím opravdových, kteří s tebou budou za všech okolností, i když budeš na dně.

aprill — 9. 5. 2014 6:27

Modroočka napsal(a):

Známých spoustu, přátel sotva na prsty jedné ruky. Myslím opravdových, kteří s tebou budou za všech okolností, i když budeš na dně.

přesně tak , nezáleží na kvantitě ,ale na kvalitě.

Vilemína — 9. 5. 2014 15:33

Tak já mám dva přátele, z toho jednu velmi blízkou kamarádku. Jsem s nimi v každodenním kontaktu (skype), bohužel nebydlí ani jeden ve městě, kde bydlím. Více přátel ke svému životu nepotřebuju. Nenudím se, umím se zabavit sama (čtení, filmy, dokumenty,vyšívání atd.). Jsem ukázkový příklad introverta.

xana — 9. 5. 2014 20:05

Asi jak vidím, jak on se s nimi neustále baví, pořád je čemu se smát, co podnikat. Pak přijdu domů a najednou jsem sama. Jeho přátelé za ním jezdí domů, jen tak na návštěvu, a to bydlí daleko za městem v malé vesničce. Já bydlím kousek za městem, ale moji přátelé mě navštívit nepřijedou aniž by jsme se předtím alespoň týden dopředu pořádně nedomluvili.
Také mi připadá, že kamarádství mezi muži je jiné než to ženské. Taky jsem byla vždy ráda za kamarády které mám, protože jim můžu říct co mám na srdci, ale čím méně na sebe máme času, tím víc mě trápí, že jich nemám víc a nemám se komu vypovídat v ten moment, kdy mě něco trápí nebo kdy mám radost..

Ivana — 9. 5. 2014 21:31

Mám tři dobré kamarádky, na které bych se mohla spolehnout, že by mi pomohly, kdybych potřebovala. Možná ještě jednu, s níž se ale příliš nestýkám, zato se známe už od první třídy (49 let). Známých mám pár, občas zajdem na kafe, pokecáme ... je to fajn, ale že by za mnou někdo chodil domů, to ani náhodou. Proč taky? Vždycky jsem měla tak 1-2 kamarádky, ale doma jsme se příliš nenavštěvovaly. Jsem introvert a jsem ráda doma sama. Nikdy jsem neměla žádnou partu kamarádů a vlastně bych ani spoustu kamarádů nechtěla. Nerozumím lidem, kteří mají spousty "přátel".

eremuruss — 9. 5. 2014 22:43

Dobre kamaradky mam jen dve.Ja myslim,ze to staci.Pratel mam nekolik.

Pandorraa — 10. 5. 2014 11:08

Nevím, jestli to otevřete, jinak to ale funguje stoprocentně.
Osobně vyzkoušeno.

https://www.email.cz/web-office/tUZXMl6 … C5%A1e.pps

lupina montana — 10. 5. 2014 14:46

Já miluju to "nikdy pro nikoho neplač, nezaslouží si to. Ten kdo by si to zasloužil, ten tě nerozpláče" :)

karfice — 10. 5. 2014 15:11

Pravých přátel mám jen pár, pak začínám hledat kamarádky v mém věku a běz dětí.
Moje známé kamarádky s dětma jsem odhodila - nestýkám se s nimi, protože mi doma pořád kňučely, jak se mají špatně.

aprill — 10. 5. 2014 15:38

karfice napsal(a):

Pravých přátel mám jen pár, pak začínám hledat kamarádky v mém věku a běz dětí.
Moje známé kamarádky s dětma jsem odhodila - nestýkám se s nimi, protože mi doma pořád kňučely, jak se mají špatně.

:co:

karfice — 10. 5. 2014 15:50

aprill napsal(a):

karfice napsal(a):

Pravých přátel mám jen pár, pak začínám hledat kamarádky v mém věku a běz dětí.
Moje známé kamarádky s dětma jsem odhodila - nestýkám se s nimi, protože mi doma pořád kňučely, jak se mají špatně.

:co:

Copak? Měla jsem 3 kamarádky, všechny 3 jsou bez chlapa, dva z nich neplatí alimenty a pokaždé co ke mě přišly tak jsem slyšela jenom kňučení o tom, jak se mají špatně a jak po mě chtějí půjčit peníze (které by mi stejně nevrátily - neměly z čeho).
Takže je mi fajn, s těmito lidmi se nestýkám, a našla jsem si už 4 kamarádky, s kterými chodím ven, popovidáme si o všem možném, zajdeme na vínko, do kina, na nákupy....atd.
Co je natom špatného?

karfice — 10. 5. 2014 15:58

S kamarádkama jsem se seznámila na seznamka.cz
Chodíme občas posedět, do kina, na výlety - naposled jsem byla na Hukvaldech. Jsem ráda obklopena lidmi.

lupina montana — 10. 5. 2014 17:15

aprill napsal(a):

karfice napsal(a):

Pravých přátel mám jen pár, pak začínám hledat kamarádky v mém věku a běz dětí.
Moje známé kamarádky s dětma jsem odhodila - nestýkám se s nimi, protože mi doma pořád kňučely, jak se mají špatně.

:co:

Inu, snad je někdo recykloval :co:

lupina montana — 10. 5. 2014 17:21

Já jsem Blíženec, všech Blíženců kapitánka, takže mám kamarádek dost; od těch, co spolu přátelíme 40 let, po ty, co "jen" pár let.....od třicetiletých po pětasedmdesátileté :) Je to fajn. Těch dobrých, na které je spoleh mám taky dost.....vlastně skoro všechny, jen na každou je spoleh v něčem jiném. Všechny jsou tak či onak spřízněné duše a všechny mám ráda....."nezahodila" bych jedinou, přestože se postupně vdávají/rodí/opouštějí je děti/stávají se vdovami a rozvedenými a znova se vdávají......tak či onak, jednakaždá je pořád ta, kterou mám ráda :)

helena — 10. 5. 2014 17:36

kamarádky s dětma jsem odhodila... protože mi doma pořád kňučely
Bodejť... kamarádky nemají co skučet, ale hezky a bez vodmlouvání poslouchat, jak skučíme my... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

karfice — 10. 5. 2014 19:00

helena napsal(a):

kamarádky s dětma jsem odhodila... protože mi doma pořád kňučely
Bodejť... kamarádky nemají co skučet, ale hezky a bez vodmlouvání poslouchat, jak skučíme my... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

Možná to je napsané hnusně, ale je to tak. Když se jsem se s nimi setkávala, pořád mluvili o jednom a tom samém. Jak jím chlapi neplatí alimenty, jak ostatním závidí, že se mají lépe...a když změníš téma, hned se vrátí k původnímu. To už se fakt nedalo. TAkže jsem každé napsala zprávu, že jeslti se se mnou budou chtít setkávat tak ano, ale nechci poslouchat pořád jedno a to samé a probírat jedno a to samé.

karfice — 10. 5. 2014 19:01

lupina montana napsal(a):

aprill napsal(a):

karfice napsal(a):

Pravých přátel mám jen pár, pak začínám hledat kamarádky v mém věku a běz dětí.
Moje známé kamarádky s dětma jsem odhodila - nestýkám se s nimi, protože mi doma pořád kňučely, jak se mají špatně.

:co:

Inu, snad je někdo recykloval :co:

To nevím, jestli je někdo recykloval :D
Ale s nimi se bavit nedá o ničem jiném než o alimentech a o tom, jak se mají špatně. Změníš téma, tak jsi ta špatná.
To už se nedalo, je mi jich líto, že se neumí postavit na vlastní nohy. Pořád jsem se pokoušela jím pomoct ale stejně si pořád melou to své.

aprill — 10. 5. 2014 19:03

karfice napsal(a):

lupina montana napsal(a):

aprill napsal(a):


:co:

Inu, snad je někdo recykloval :co:

To nevím, jestli je někdo recykloval :D
Ale s nimi se bavit nedá o ničem jiném než o alimentech a o tom, jak se mají špatně. Změníš téma, tak jsi ta špatná.
To už se nedalo, je mi jich líto, že se neumí postavit na vlastní nohy. Pořád jsem se pokoušela jím pomoct ale stejně si pořád melou to své.

myslím, že o nic nepřišly :vissla:

modrovous — 10. 5. 2014 19:09

aprill napsal(a):

karfice napsal(a):

lupina montana napsal(a):


Inu, snad je někdo recykloval :co:

To nevím, jestli je někdo recykloval :D
Ale s nimi se bavit nedá o ničem jiném než o alimentech a o tom, jak se mají špatně. Změníš téma, tak jsi ta špatná.
To už se nedalo, je mi jich líto, že se neumí postavit na vlastní nohy. Pořád jsem se pokoušela jím pomoct ale stejně si pořád melou to své.

myslím, že o nic nepřišly :vissla:

:jojo:

Damila — 10. 5. 2014 19:10

lupina montana napsal(a):

aprill napsal(a):

karfice napsal(a):

Pravých přátel mám jen pár, pak začínám hledat kamarádky v mém věku a běz dětí.
Moje známé kamarádky s dětma jsem odhodila - nestýkám se s nimi, protože mi doma pořád kňučely, jak se mají špatně.

:co:

Inu, snad je někdo recykloval :co:

Cháá. Skvělý pojem. Recyklovaní přátelé.
:D

helena — 10. 5. 2014 19:16

Pořád jsem se pokoušela jím pomoct
Jak?

modrovous — 10. 5. 2014 19:19

helena napsal(a):

Pořád jsem se pokoušela jím pomoct
Jak?

No vždyť to píše - odhodila je, aby se konečně postavily na vlastní nohy, né? :P

Díky bohu za mé kamarády, kteří mě mají rádi když jsem nahoře, i když se topím ve srágorách.

Damila — 10. 5. 2014 19:20

lupina montana napsal(a):

Já jsem Blíženec, všech Blíženců kapitánka, takže mám kamarádek dost; od těch, co spolu přátelíme 40 let, po ty, co "jen" pár let.....od třicetiletých po pětasedmdesátileté :) Je to fajn. Těch dobrých, na které je spoleh mám taky dost.....vlastně skoro všechny, jen na každou je spoleh v něčem jiném. Všechny jsou tak či onak spřízněné duše a všechny mám ráda....."nezahodila" bych jedinou, přestože se postupně vdávají/rodí/opouštějí je děti/stávají se vdovami a rozvedenými a znova se vdávají......tak či onak, jednakaždá je pořád ta, kterou mám ráda :)

Já jsem vždycky chtěla být Blíženka a sangvinik....mám takovou setru.. Kam přijde, je oblíbená, společenská, má to tak přirozeně, fakt hodně přátel... Já jí vždycky jako dítě záviděla, tohle. Ale dnes vím, že jsem prostě jiná. Že jsem flegmatik a melancholik a introvert jak víno,  a prostě mám na tyhle sociální kontakty těžkou pr.....
Musela bych se stylizovat do něčeho co nejsem, a v důsledku by se mi to tedy nemohlo ani líbit.
To jsem spíše chtěla kvůli společnosti, jak je nastavená, že tenhle model je oblíbený a uznávaný...ale tohle nejsem já.
Celkem brzy jsem to zjistila, tak se nikam necpu.. Ale vždy když se s tím takhle setkám, si na to vzpomenu.

helena — 10. 5. 2014 19:27

odhodila je, aby se konečně postavily na vlastní nohy
Tývoe... takhle sofistikovanej způsob myšlení... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

karfice — 10. 5. 2014 19:43

helena napsal(a):

odhodila je, aby se konečně postavily na vlastní nohy
Tývoe... takhle sofistikovanej způsob myšlení... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

To určitě ne. Ale jak jsem psala, nechtěla jsem je pořád poslouchat - ony se neuměly bavit o ničem jiném, než o alimentech a chlapovi.

karfice — 10. 5. 2014 19:48

helena napsal(a):

Pořád jsem se pokoušela jím pomoct
Jak?

První jsem radila, ať se z 3+1 přestěhuje do 2+1 do podnájmu, mohla platit nižší nájemné. Ale to ona nechtěla, protože ona do menšího přeci nepůjde. Dokonce jsem se s ní šla podívat do několika podnájmů, vybírali jsme je společně na netu, ale nakonec od toho couvla. Prostě nepůjde do menšího a hotove. Tak ať si platí šílené nájemné ale ať mi pak doma neskučí, že nemá nato, aby si koupila kafe, cigára atd....
Další neplatil chlap alimenty - poslala jsem jí na soud, ať se zeptá, co vše může, jak podat žalobu na exekuci platu chlapa.---- ona to neudělá, protože má z něj strach. Tak dobře jí tak.
Udělám maximum, jsem ta špatná.
Neudělám maximum, jsem ta špatná.
A když se už s ní nechci bavit, protože ke mě příjde a zase kefrá o tom, že nemá peníze, že nájem stojí hodně, a že chlap neplatí...to už se fakt nedá.
Takže jsem je "odhodila" od sebe a hotove. Takovým se pomoct fakt nedá, když ony nechtějí.

Pandorraa — 10. 5. 2014 20:09

Přestat dávat svou energii lidem, kteří nechtějí nic řešit, chtějí si jen stěžovat, je správné.
A to pro obě strany.

Damila — 10. 5. 2014 20:13

Pandorraa napsal(a):

Přestat dávat svou energii lidem, kteří nechtějí nic řešit, chtějí si jen stěžovat, je správné.
A to pro obě strany.

Asi jo, jen ten termín "odhodit" vyvolává dost zvláštní asociace.
Odhazuje se smetí. A přátelé, jakkoliv nás "nechtějí poslouchat" si přece jen asi zaslouží lepší zacházení, než odpadky.

helena — 10. 5. 2014 20:23

nechtějí nic řešit, chtějí si jen stěžovat
Umím si namísto "stěžovat" si" klidně představit "vypovídat se"...
I když uznávám, že to může bejt únavný.

Takovým se pomoct fakt nedá, když ony nechtějí.
"Koně se nechají přivést k vodě, ale nedají se přinutit, aby pili." Švédské přísloví

karfice — 10. 5. 2014 20:36

helena napsal(a):

nechtějí nic řešit, chtějí si jen stěžovat
Umím si namísto "stěžovat" si" klidně představit "vypovídat se"...
I když uznávám, že to může bejt únavný.

Takovým se pomoct fakt nedá, když ony nechtějí.
"Koně se nechají přivést k vodě, ale nedají se přinutit, aby pili." Švédské přísloví

Ano, ale to už nebylo vypovídání se ale opravdu jedno a to samé. Fakt, si představ, že 2x do týdne rok v kuse jedno a to samé a žádný pokrok. Opravdu jen skuhrání.
Takže jsem kamarádství ukončila a napsala, že pokud se chtějí setkávat tak fajn, ale .... zbytek už znáte.

Pandorraa — 10. 5. 2014 20:59

Damila napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Přestat dávat svou energii lidem, kteří nechtějí nic řešit, chtějí si jen stěžovat, je správné.
A to pro obě strany.

Asi jo, jen ten termín "odhodit" vyvolává dost zvláštní asociace.
Odhazuje se smetí. A přátelé, jakkoliv nás "nechtějí poslouchat" si přece jen asi zaslouží lepší zacházení, než odpadky.

To máš pravdu.
Ale po všech svých zkušenostech si umím představit, že některé takové "přítele" je potřeba dokonce nejprve si sundat ze zad, odhodit co nejdál a utíkat, utíkat přesně dle pořekadla: kdo uteče, ten vyhraje :jojo:

Pandorraa — 10. 5. 2014 21:00

helena napsal(a):

nechtějí nic řešit, chtějí si jen stěžovat
Umím si namísto "stěžovat" si" klidně představit "vypovídat se"...
I když uznávám, že to může bejt únavný.

Takovým se pomoct fakt nedá, když ony nechtějí.
"Koně se nechají přivést k vodě, ale nedají se přinutit, aby pili." Švédské přísloví

Vypovídat se vypadá úplně jinak, než si stěžovat. To máš pravdu.
S tím švédským příslovím stoprocentní.

dusička — 10. 5. 2014 21:28

Já Karfici uplně chápu. A párkrát jsem ukončila kamarádské vztahy kvůli tomuhle stěžování taky. Sama mám svých starostí dost a ono vypovídat se a furt si stěžovat a mluvit jen a jen o jednom problému dost vycucává.

Damila — 10. 5. 2014 22:47

dusička napsal(a):

Já Karfici uplně chápu. A párkrát jsem ukončila kamarádské vztahy kvůli tomuhle stěžování taky. Sama mám svých starostí dost a ono vypovídat se a furt si stěžovat a mluvit jen a jen o jednom problému dost vycucává.

Jo, taky jsem už byla nucena ukončit několik vztahů, kde jsem se cítila využívána a energeticky mě to vyčerpávalo. Já myslím, že to známe všichni. Dokonce i ti, co sami občas vysosávají.

lupina montana — 10. 5. 2014 22:50

Já po těch vysvětleních taky a souhlasím. Jen byl blbě zvolenej terminus technikus :) jak pravila Dam, odhazuje se smetí....a možná ještě širák. Takže to vyvolalo logický asociace a ty zase logickou nevoli. Ale jinak má recht - na takové jsem semtam narazila taky a prchala též.

lupina montana — 10. 5. 2014 22:53

Damila napsal(a):

Já jsem vždycky chtěla být Blíženka a sangvinik.......

To je dobře, že nejsi - představ si svět plnej Blíženců :co::lol: Moje mladší dítě bylo (z mého pohledu) vždycky samotářka, až mně to trápilo, jestli nezůstane sama. Ani omylem - má to prostě jinak a je velice spokojená. A to jediné je důležité, že.

Ivana — 11. 5. 2014 9:31

lupina montana napsal(a):

Damila napsal(a):

Já jsem vždycky chtěla být Blíženka a sangvinik.......

To je dobře, že nejsi - představ si svět plnej Blíženců :co::lol: Moje mladší dítě bylo (z mého pohledu) vždycky samotářka, až mně to trápilo, jestli nezůstane sama. Ani omylem - má to prostě jinak a je velice spokojená. A to jediné je důležité, že.

Já jsem Blíženec a jsem samotář, introvert a melancholik. Nevěřím na znamení horoskopu, každý jsme osobitý a datum narození nic neurčuje.

holcina — 11. 5. 2014 9:46

Přátel mám pár, kamarádů spoustu.

Pandorraa — 11. 5. 2014 10:37

Ivana napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Damila napsal(a):

Já jsem vždycky chtěla být Blíženka a sangvinik.......

To je dobře, že nejsi - představ si svět plnej Blíženců :co::lol: Moje mladší dítě bylo (z mého pohledu) vždycky samotářka, až mně to trápilo, jestli nezůstane sama. Ani omylem - má to prostě jinak a je velice spokojená. A to jediné je důležité, že.

Já jsem Blíženec a jsem samotář, introvert a melancholik. Nevěřím na znamení horoskopu, každý jsme osobitý a datum narození nic neurčuje.

Jak  můžeš nevěřit na něco, o čem prakticky nic nevíš?
Před mnoha lety jsem jako top manažer podstoupila náročné osobnostní psychologické testy. Firma za ně zaplatila dost nehorázní peníze.
Když jsem pak výsledky porovnala se svým osobním horoskopem od astrologa a numerologickým rozborem, v 80% se překrývaly. A dnes, téměř po dvaceti letech mohu říci, že ve výhledech do budoucnosti byl nejpřesnější právě horoskop. Řídila jsem se jeho doporučeními a dost mi to pomohlo.
Všichni jsme jedineční právě v tom, jak s tím, co jsme si na svět přinesli, zacházíme. Předpoklady máme většinou stejné, není zase tolik základních rysů, nadání, vloh ap. Někdo je nadán víc, někdo míň. Důležité je ale hlavně to, co rozvíjíme.

Pochopitelně horoskopy a jakékoliv rozbory, karty ap. kde ti řeknou něco ve smyslu: za týden potkáš toho a toho, vyhraješ v loterii, zlomíš si nohu ap. jsou hloupost. Věřit krátkým horoskopům v časopise, které si většinou vymýšlí konkretní novinář, je hloupost na druhou.

Každý z nás se denně dívá na předpověď počasí, aby věděl, jak se zařídit.
Horoskop, který ti řekne, jak se zařídit, co rozvíjet a co zpracovat a nechat být, ten má stejný smysl jako ta předpověď.
Není však moc lidí, kteří tohle umí.
Část sklouzává do polohy guru, který jediný ví, co je pro tebe dobré. Pak je to pochopitelně špatně.

Ivana — 11. 5. 2014 12:54

Prostě mi přijde nelogické, aby postavení hvězd a planet v okamžiku narození mělo nějaký vliv na moje povahové vlastnosti, neřkuli osud. Nevěřím na horoskopy, čtení z ruky, výklad karet. Myslím si, že jsou to bláboly.
Koukla jsem na horoskop, který tu propagovala myslím dušička. Samé  obecné kecy, které při troše dobré vůle můžou sedět na každého, z těch 80%.

lupina montana — 11. 5. 2014 17:12

Ivana napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Damila napsal(a):

Já jsem vždycky chtěla být Blíženka a sangvinik.......

To je dobře, že nejsi - představ si svět plnej Blíženců :co::lol: Moje mladší dítě bylo (z mého pohledu) vždycky samotářka, až mně to trápilo, jestli nezůstane sama. Ani omylem - má to prostě jinak a je velice spokojená. A to jediné je důležité, že.

Já jsem Blíženec a jsem samotář, introvert a melancholik. Nevěřím na znamení horoskopu, každý jsme osobitý a datum narození nic neurčuje.

Neurčuje nic - jen symbolizuje, jak máš rozložené síly, to je všechno. To, že jsi Blíženec neznamená automaticky, že budeš nějaký zdivočelý extrovert - u mně se to náhodou sešlo.
A podle nové typologie jsem vlastně taky introvert :) Lidská povaha je složitá.
Na tvůj osud má vliv jedině to, jak naložíš s tím, co ti bylo dáno - a to, co je ti dáno, to se pěkně odráží v tom radixu :)
Mmch Blíženci právě kvůli své nervní a neustále bdělé mysli potřebují rytmus a spooustu klidu ;)
Zažila jsem na konstelaci Lva, který...pardon, která stála Blížence a když si vystoupila z role, nadšeně vykřikovala "no páni! Támhle je tohle...a tuhle toto...ten svět je barevnej! A těch zajímavostí" :lol:
A sama jsem stála Kozoroha (aniž bych to tušila, bylo to naslepo) a můžu ti říct, že tehdy jsem teprve pochopila CO to je soustředění....to už v reálu nezažiju.

Vilemína — 11. 5. 2014 18:06

Ivana napsal(a):

Prostě mi přijde nelogické, aby postavení hvězd a planet v okamžiku narození mělo nějaký vliv na moje povahové vlastnosti, neřkuli osud. Nevěřím na horoskopy, čtení z ruky, výklad karet. Myslím si, že jsou to bláboly.
Koukla jsem na horoskop, který tu propagovala myslím dušička. Samé  obecné kecy, které při troše dobré vůle můžou sedět na každého, z těch 80%.

Přesně tak!

Judyna — 11. 5. 2014 18:41

I já už jsem se naučila stýkat se jen s tím, s kým chci. Zpočátku jsem měla problém odmítat a ze slušnosti jsem se s určitými lidmí stýkala, když oni se chtěli stýkat se mnou. To ale opravdu není dobré.
Mám to štěstí, že přátel mám dost. S některými se vídám často, s některými méně často, ale to není důležité. O známých nemluvím. Domů jsem si ale moc lidí nikdy nezvala.
Já mám spíš jiný problém. Dřív jsem se docela často zúčastňovala různých akci, fakt mě to bavilo. Ovšem poslední dobou se to mění. Na akce chodím čím dál míň - i když jsem zvaná, často odmítám. Začíná mi být nejlépe samotné venku v přírodě. Možná je to tím, že pracuji s lidmi a potřebuji si odpočnout, možná jsem tak nastavená a teprve teď se to začíná v plné síle projevovat. Chtěla jsem to dát na "zamýšlecí", ale toto vlákno se hodí taky. Přemýšlím, jestli tomu mám dát volný průběh nebo se snažit pracovat na tom, aby to tak nebylo. Ale proč bych to vlastně dělala, když mi to takhle vyhovuje?
Víte, já nevím, jestli se vám to někdy stalo, ale já třeba včera - byla jsem na kole, když je hezké místo, tak zastavím a užívám si to. Sedla jsem si do trávy a cítila jsem, jako bych byla její součástí, prostě další drn. Je to hodně intenzivní.

helena — 11. 5. 2014 18:52

Ale proč bych to vlastně dělala, když mi to takhle vyhovuje?
Přesně tak - proč? http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Pokud si můžeš dovolit "luxus svobody",neváhej...

Judyna — 11. 5. 2014 18:57

Pokud si můžeš dovolit "luxus svobody",neváhej.
Jak to myslíš?

helena — 11. 5. 2014 19:05

Jak to myslíš?
Tak, že jestli můžeš pozvání odmítat aniž bys musela vysvětlovat nebo vymlouvat se, aniž bys byla považovaná za vybíravou nebo divnou... tak nemá smysl "se snažit pracovat na tom, aby to tak nebylo" - asi bys to zvládla, ale byla bys šťastnější?

eremuruss — 11. 5. 2014 19:20

Ivana napsal(a):

Prostě mi přijde nelogické, aby postavení hvězd a planet v okamžiku narození mělo nějaký vliv na moje povahové vlastnosti, neřkuli osud. Nevěřím na horoskopy, čtení z ruky, výklad karet. Myslím si, že jsou to bláboly.
Koukla jsem na horoskop, který tu propagovala myslím dušička. Samé  obecné kecy, které při troše dobré vůle můžou sedět na každého, z těch 80%.

Tak na horoskopy neverim,protoze povahove vlastnosti mame dane geny.Na cteni z ruky verim,protoze se to vyplnilo.Byla jsem svedkem toho vykladu,brala jsem to jako blabol do te doby dokud se to nestalo.Vse se stalo od hadani z ruky,az za 10 let.Vsem trem zucasnenym,kterym hadala z ruky v ten sami rok.
Na karty verim taky,protoze se me to take vyplnilo.

Judyna — 11. 5. 2014 19:30

helena napsal(a):

Jak to myslíš?
Tak, že jestli můžeš pozvání odmítat aniž bys musela vysvětlovat nebo vymlouvat se, aniž bys byla považovaná za vybíravou nebo divnou... tak nemá smysl "se snažit pracovat na tom, aby to tak nebylo" - asi bys to zvládla, ale byla bys šťastnější?

No, já už se nevymlouvám, jen říkám po poravdě, že se mi prostě nechce. Možná mě okolí za divnou začně považovat. To právě řeším, jestli pracovat na tom být společenštější nebo se přizpůsobit sama sobě. Zatím mi vychází jako lepší to druhé. Ale je možné, že se začnu příliš izolovat. Ale to nemusí být špatné.  S přáteli se samozřejmě dál stýkám, jen už nemám ráda tu velkou a hlučnou společnost.

helena — 11. 5. 2014 20:26

Zatím mi vychází jako lepší to druhé.
Pak snad není o čem uvažovat... i když mně se to povídá - sakra dlouho trvalo, než jsem se naučila, že skutečně nemusím dělat to, co nechci... ale je to velmi příjemný...

Selima — 11. 5. 2014 22:16

Dobrých priateľov mám fakt len pár, ale okruh kamarátov mám širší. Inak, mne sa ten okruh rozširuje tak nejako prirodzene, mám dosť špecifické záujmy (a koniec koncov aj prácu) a pri nich poznávam zaujímavých ľudí, s ktorými tak nejako ostávame v kontakte. Nudiť sa ale nenudím ani sama, to je podľa mňa základ... Žiaden človek sa nenarodil na to, aby ma zabával a animoval, aby som sa nenudila... Proste si nájdem zaujímavú činnosť a pri nej sa PRIRODZENE zoznámim s ďalšími ľuďmi. Mmch, dokonalé bolo venčiť psa - nevznikali tam intímne priateľstvá, ale s majiteľmi psov príjemne pokecám dodnes, a to je moja psina už 6 rokov mŕtva. :grater:

Judyna — 11. 5. 2014 22:20

Jé, Seli, tak s pár pejskařama se bavím i já, i když sama za sebou žádného psa na špagátě nevedu. Ale to je opravdu jenom na to příjemné pokecání a podrbání pejska.

Judyna — 11. 5. 2014 22:26

helena napsal(a):

Zatím mi vychází jako lepší to druhé.
Pak snad není o čem uvažovat... i když mně se to povídá - sakra dlouho trvalo, než jsem se naučila, že skutečně nemusím dělat to, co nechci... ale je to velmi příjemný...

Já vím Helo. Jenom mě to prostě občas donutí zapřemýšlet, přece jenom je to změna, tak se to ve mě trochu pere.
Dokonce přemýšlím i o tom, že přestanu slavit kulatiny. Tedy myslím ve velkém.

Selima — 11. 5. 2014 22:41

Ivana napsal(a):

Prostě mi přijde nelogické, aby postavení hvězd a planet v okamžiku narození mělo nějaký vliv na moje povahové vlastnosti, neřkuli osud. Nevěřím na horoskopy, čtení z ruky, výklad karet. Myslím si, že jsou to bláboly.
Koukla jsem na horoskop, který tu propagovala myslím dušička. Samé  obecné kecy, které při troše dobré vůle můžou sedět na každého, z těch 80%.

Nepripadá mi to o nič menej logické ako ktorýkoľvek pseudo-psychologický rozbor podľa šablóny. Ale každému, čo jeho jest. Aj keď neverím na nič z horeuvedeného 100% a bezvýhradne a beriem to skôr ako východiskové dispozície než ako nemenné predurčenie.

Selima — 11. 5. 2014 22:46

Judyna napsal(a):

helena napsal(a):

Zatím mi vychází jako lepší to druhé.
Pak snad není o čem uvažovat... i když mně se to povídá - sakra dlouho trvalo, než jsem se naučila, že skutečně nemusím dělat to, co nechci... ale je to velmi příjemný...

Já vím Helo. Jenom mě to prostě občas donutí zapřemýšlet, přece jenom je to změna, tak se to ve mě trochu pere.
Dokonce přemýšlím i o tom, že přestanu slavit kulatiny. Tedy myslím ve velkém.

Ber to ako životnú fázu... Ja som ukecaný extrovert, ale odkedy mám obe práce intenzívne v kontakte s ľuďmi, tak si vychutnávam ticho, samotu, keď nemusím nič hovoriť :D , maximálne sa raz za víkend stretnem s jedným človekom "ďaleko od hlučného davu". :supr: :jojo: A beriem to ako fázu, ktorú si vychutnávam...

gymnasión — 12. 5. 2014 11:10

Mám jednu úplně nejlepší kamarádku: jmenuje se jako já, vypadá jako já, mluví jako já, myslí jako já. To budu asi já :). Vyhoví mi ve všem, někdy je s ní k nevydržení, ale fakt je to přátelství na celej život...
Druhá nejlepší kamarádka se jmenuje Samota :)
Třetí je kniha - nejlepší přítel člověka: mluví jen v případě, že je tázána... hm, ale mele si furt svou :lol:. Což ostatně dělá snad každej...
Kamarádky rodu lidského asi tak tři čtyři... úplně stačí jak ke hlubokomyslným debatám, tak i ke společnému klábosení či zábavě.
Známé, obchodní kontakty atp. až tak moc nepočítám. Ty do života přijdou a zase odejdou...

Pandorraa — 12. 5. 2014 11:53

Ivana napsal(a):

Prostě mi přijde nelogické, aby postavení hvězd a planet v okamžiku narození mělo nějaký vliv na moje povahové vlastnosti, neřkuli osud. Nevěřím na horoskopy, čtení z ruky, výklad karet. Myslím si, že jsou to bláboly.
Koukla jsem na horoskop, který tu propagovala myslím dušička. Samé  obecné kecy, které při troše dobré vůle můžou sedět na každého, z těch 80%.

Aha, tak to pak jo :jojo:

Jenže ono se v životě všechno neřídí lidskou logikou..... ;)

Pandorraa — 12. 5. 2014 11:58

Judyna napsal(a):

I já už jsem se naučila stýkat se jen s tím, s kým chci. Zpočátku jsem měla problém odmítat a ze slušnosti jsem se s určitými lidmí stýkala, když oni se chtěli stýkat se mnou. To ale opravdu není dobré.
Mám to štěstí, že přátel mám dost. S některými se vídám často, s některými méně často, ale to není důležité. O známých nemluvím. Domů jsem si ale moc lidí nikdy nezvala.
Já mám spíš jiný problém. Dřív jsem se docela často zúčastňovala různých akci, fakt mě to bavilo. Ovšem poslední dobou se to mění. Na akce chodím čím dál míň - i když jsem zvaná, často odmítám. Začíná mi být nejlépe samotné venku v přírodě. Možná je to tím, že pracuji s lidmi a potřebuji si odpočnout, možná jsem tak nastavená a teprve teď se to začíná v plné síle projevovat. Chtěla jsem to dát na "zamýšlecí", ale toto vlákno se hodí taky. Přemýšlím, jestli tomu mám dát volný průběh nebo se snažit pracovat na tom, aby to tak nebylo. Ale proč bych to vlastně dělala, když mi to takhle vyhovuje?
Víte, já nevím, jestli se vám to někdy stalo, ale já třeba včera - byla jsem na kole, když je hezké místo, tak zastavím a užívám si to. Sedla jsem si do trávy a cítila jsem, jako bych byla její součástí, prostě další drn. Je to hodně intenzivní.

Já nepřemýšlela a udělala to, co mi vyhovuje - pracuji s lidmi, mám jich kolem sebe stále spoustu, o to raději jsem jen sama se sebou.

Judy, někdo sám se sebou nemůže vydržet, buď ráda, že ty nejsi tenhle případ a samotu si užíváš.
Horší by bylo osamění, ale to nám myslím ani jedné nehrozí ;)

Jaku — 12. 5. 2014 12:00

gymnasión napsal(a):

Mám jednu úplně nejlepší kamarádku: jmenuje se jako já, vypadá jako já, mluví jako já, myslí jako já. To budu asi já :). Vyhoví mi ve všem, někdy je s ní k nevydržení, ale fakt je to přátelství na celej život...
Druhá nejlepší kamarádka se jmenuje Samota :)
Třetí je kniha - nejlepší přítel člověka: mluví jen v případě, že je tázána... hm, ale mele si furt svou :lol:. Což ostatně dělá snad každej...
Kamarádky rodu lidského asi tak tři čtyři... úplně stačí jak ke hlubokomyslným debatám, tak i ke společnému klábosení či zábavě.
Známé, obchodní kontakty atp. až tak moc nepočítám. Ty do života přijdou a zase odejdou...

taky mám nejlepší kamarádku tu samou co ty... velmi pěkně napsáno; pak manžel,děti a jejich slečny,pes,máti,tcháni,příbuzní.Ostatní jsou fajn známí,se kterými jednou za čas pokecáme v šantánu,nic závazného.A velmi mi to tak vyhovuje.

Pandorraa — 12. 5. 2014 12:04

helena napsal(a):

Zatím mi vychází jako lepší to druhé.
Pak snad není o čem uvažovat... i když mně se to povídá - sakra dlouho trvalo, než jsem se naučila, že skutečně nemusím dělat to, co nechci... ale je to velmi příjemný...

A pak ženerušíš svá omezení :)

helena — 12. 5. 2014 12:22

A pak ženerušíš svá omezení
Moment... na výrok "rušit svá vlastní omezení" máš copyrigt ty... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Ale dobrá - jednou zruším, jindy nastavím... změna priorit...

Dorka — 12. 5. 2014 12:24

gymnasión napsal(a):

Mám jednu úplně nejlepší kamarádku: jmenuje se jako já, vypadá jako já, mluví jako já, myslí jako já. To budu asi já :). Vyhoví mi ve všem, někdy je s ní k nevydržení, ale fakt je to přátelství na celej život...
Druhá nejlepší kamarádka se jmenuje Samota :)...

A klidne muzou obe spolecne s tebou sdilet tve radosti i starosti? :kapitulation:
Vazne je to hezky napsano... Ale o "pravem pratelstvi" to neni :styrka:

Jinak za mne: Pritelkyne (ne, jak se dnes pouziva - milenky!) mam dve. Jednu dlouholetou, ktera me tak "po babsku" provazi radostmi i strastmi zivota, ja ji taky tak stejne, ... a dalsi, novou, v novem bydlisti a za novych okolnosti... Vyhrocene situace me v tom (mem presvedceni, ze je ta prava) utvrdily. Jestli to ma/bude mit tak ona, ukaze cas...
Pritele (v pluralu :P ) mam taky dva. Oba naprosto spolehlivi.

Zakladatelka vlakna ale mela na mysli zrejme neco jineho... :kapitulation:

Pandorraa — 12. 5. 2014 12:26

helena napsal(a):

A pak ženerušíš svá omezení
Moment... na výrok "rušit svá vlastní omezení" máš copyrigt ty... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Ale dobrá - jednou zruším, jindy nastavím... změna priorit...

Ale prdlas mám céčko.

Judyna — 12. 5. 2014 15:42

Heleno, Pan a Seli, děkuju za vaše příspěvky. Máte pravdu - nemá cenu o tom přemýšlet, natož se do něčeho nutit. Asi to nechám dál volně plynout a budu se učit odmítat s lehkostí a bez výčitek.

gymnasión — 12. 5. 2014 19:18

Dorka napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Mám jednu úplně nejlepší kamarádku: jmenuje se jako já, vypadá jako já, mluví jako já, myslí jako já. To budu asi já :). Vyhoví mi ve všem, někdy je s ní k nevydržení, ale fakt je to přátelství na celej život...
Druhá nejlepší kamarádka se jmenuje Samota :)...

A klidne muzou obe spolecne s tebou sdilet tve radosti i starosti? :kapitulation:
Vazne je to hezky napsano... Ale o "pravem pratelstvi" to neni :styrka:

Jinak za mne: Pritelkyne (ne, jak se dnes pouziva - milenky!) mam dve. Jednu dlouholetou, ktera me tak "po babsku" provazi radostmi i strastmi zivota, ja ji taky tak stejne, ... a dalsi, novou, v novem bydlisti a za novych okolnosti... Vyhrocene situace me v tom (mem presvedceni, ze je ta prava) utvrdily. Jestli to ma/bude mit tak ona, ukaze cas...
Pritele (v pluralu :P ) mam taky dva. Oba naprosto spolehlivi.

Zakladatelka vlakna ale mela na mysli zrejme neco jineho... :kapitulation:

Jasne, kdo jiny by mým radostem a strastem rozuměl více... a navíc: jsou kdykoli k dispozici :lol: ... a vždycky vědí, co potřebuju nejvíc :)

A jestli je to o pravem pratelstvi, to nevim, protoze tomu rozumi kazdej jinak...

gymnasión — 12. 5. 2014 19:43

Dorka napsal(a):

Zakladatelka vlakna ale mela na mysli zrejme neco jineho... :kapitulation:

Zakladatelce vlákna do hlavy nevidim... a myslim, že je to ouplně v pořádku :)

Dorka — 12. 5. 2014 23:20

gymnasión napsal(a):

Dorka napsal(a):

Zakladatelka vlakna ale mela na mysli zrejme neco jineho... :kapitulation:

Zakladatelce vlákna do hlavy nevidim... a myslim, že je to ouplně v pořádku :)

Ano :jojo:

xana — 14. 5. 2014 1:07

Tak nějak jsem to myslela ;) děkuji za příspěvky. Také jsem introvert a potřebuji svůj klid, ale jsem ráda když je ten klid možné něčím vystřídat. Nebo jsem prostě jen moc pohodlná. Některé aktivity/události prostě odmítám, protože bych musela vynaložit nějaké úsilí. Nakonec, když to úsilí vynaložím, po tom, co se buď už prostě opravdu nudím nebo mě někdo přemluví, užiju si to a jsem ráda že jsem se toho zúčastnila. :dumbom:

Také mi připadá, že čím jsem starší, tím jsem ohledně lidí se kterými se stýkám vybíravější. :sjuk:

Selima — 14. 5. 2014 8:40

To je v poriadku... Hlavné je TVOJE šťastie a spokojnosť, a aj keby si bola najšťastnejšia sama alebo v okruhu zvierat :D, je to OK.

lupina montana — 14. 5. 2014 10:01

xana napsal(a):

Také mi připadá, že čím jsem starší, tím jsem ohledně lidí se kterými se stýkám vybíravější. :sjuk:

Bodejť - se zbylým časem se musí zacházet uvážlivě :)
To s tím "přiměju se-užiju si" to mám ještě pořád někdy taky a dost by mě zajímalo, z čeho to plyne.....je to zajímavý. Doposud jsem přišla na to, že je to otázka bezpečí. nejlíp se cítím v pelechu. A pak rozšířeně doma - a nechce se mi odtud. Ale mám období, kdy vyrážím ven zvesela a chce se mi tam.

Jessika — 19. 5. 2014 12:46

Dovolím si téma trochu otočit : a kolik máte bývalých přátel?
Stalo si mi, že jsem po několika impulsech zjistila, že moje letitá kamarádka ani tak moc kamarádka není.
Mrzí mně to jako bych přišla o milého, ale fakt už k ní dál nedokážu přistupovat jako "ke kamarádce".
Je to dost blbý, protože spolu děláme, ale něco se ve mně zaseklo a nejde to.
Nedokážu už předstírat, že jsem v pohodě, asi to bude tím, že když něco dělám , položím se do toho naplno.
Do vztahu se vždycky položím a očekávám totéž od mých protějšků - a pak se divím, že oni to tak nevnímají...
Jo, člověk se pořád učí.

Damila — 19. 5. 2014 15:44

Jessika napsal(a):

Dovolím si téma trochu otočit : a kolik máte bývalých přátel?
Stalo si mi, že jsem po několika impulsech zjistila, že moje letitá kamarádka ani tak moc kamarádka není.
Mrzí mně to jako bych přišla o milého, ale fakt už k ní dál nedokážu přistupovat jako "ke kamarádce".
Je to dost blbý, protože spolu děláme, ale něco se ve mně zaseklo a nejde to.
Nedokážu už předstírat, že jsem v pohodě, asi to bude tím, že když něco dělám , položím se do toho naplno.
Do vztahu se vždycky položím a očekávám totéž od mých protějšků - a pak se divím, že oni to tak nevnímají...
Jo, člověk se pořád učí.

Bývalých přátel?
Já jich nikdy mraky neměla, vždy jsem se v tomto ohledu trochu šetřila...ale z těch co už nejsou přáteli, to spíše vyprchalo, než že by to z nějakého vážného důvodu skončilo. Spíš to byli lidé, se kterými jsem si měla co říct podle toho, v jaké oblasti jsem se pohybovala. Tak jak jsem v životě procházela mnoha oblastmi, tak se měnili i lidé kolem mě. Dost dlouho mi vydržel kamarád z dětství, a dodnes si píšem, snad každý měsíc, ale viděli jsme se naposled před 2 lety.
Pár lidí kolem mě "odpadlo", ale to nebylo přátelství. To jsem věděla od začátku. Třeba jedna známá, co se na novém pracovišti ke mně přitočila, hodně mě vysávala, chtěla se mnou vše podnikat, ale byla hrozně urputná, a já ji se svou flegmatickou povahou nedávala... Ona tomu říkala kamarádství, já jí to nevyvracela. Tak jak hlasitě potřebovala demonstrovat a potvrzovat naše "přátelství", tak hlasitě se se mnou rozcházela.
Desítky telefonátů a sms za den, opravdu mě tím už štvala, pořád mi chtěla "něco vysvětlovat", pak už jsem byla na ni i naštvaná, jak mi furt drnčel telefon a vybíjela mi tím baterku.
Možná jsem byla v tohle, Jessiko, protipól Tebe. Já to nebrala moc vážně, ona do toho šla na 1000% .

Nějak jsem to cítila jinak. Ale asi to jen reprezentuje to, jak to máme ve vztazích obecně.
Zatímco ona má opravdu desítky lidí kterým říká přátelé, já jich neměla a nebudu mít nikdy moc, a ani vlastně nechci, vyzařuji to ze sebe, proto vnímavější se na mě nelepí. Někteří holt mají tu soc. obratnost nižší, a jedou ke mně přes to a pak se diví.:)

Jessika — 19. 5. 2014 15:55

No tak já jsem Kozoroh (když už tady někde padla zmínka o těch horoskopech :) )
Takže ke mně se lidi nijak zvlášť "nepřitáčejí" a chvíli to trvá, než si někoho pustím k tělu.
Kamarádka se mi "přihodila" ještě na střední škole , nějaké ty vzpomínky a zážitky jsme za ty desítky let stačily nasbírat a tak jsem získala takovou představu, že mně v určití věci podpoří a ne , že se postaví na stranu někoho jiného, takřka "cizího". No a nestačila jsem se divit. Jak říkám, člověk se pořád učí
Ale že bych někomu psala SMS, pořád štěbetala a něco řešila,  tak to ne, to teda u mně nehrozí :)

Damila — 19. 5. 2014 16:03

Jessika napsal(a):

No tak já jsem Kozoroh (když už tady někde padla zmínka o těch horoskopech :) )
Takže ke mně se lidi nijak zvlášť "nepřitáčejí" a chvíli to trvá, než si někoho pustím k tělu.
Kamarádka se mi "přihodila" ještě na střední škole , nějaké ty vzpomínky a zážitky jsme za ty desítky let stačily nasbírat a tak jsem získala takovou představu, že mně v určití věci podpoří a ne , že se postaví na stranu někoho jiného, takřka "cizího". No a nestačila jsem se divit. Jak říkám, člověk se pořád učí
Ale že bych někomu psala SMS, pořád štěbetala a něco řešila,  tak to ne, to teda u mně nehrozí :)

Ne, tak doslova jsem tě s tou holkou srovnat nechtěla. ...:)

Grainne — 19. 5. 2014 16:19

dusička napsal(a):

Já Karfici uplně chápu. A párkrát jsem ukončila kamarádské vztahy kvůli tomuhle stěžování taky. Sama mám svých starostí dost a ono vypovídat se a furt si stěžovat a mluvit jen a jen o jednom problému dost vycucává.

to je pravda, taky jsem prestala sve problemy resit v realu , protoze bylo videt na vyrazech  , ze tim otravuju

Grainne — 19. 5. 2014 16:48

Jessika napsal(a):

No tak já jsem Kozoroh (když už tady někde padla zmínka o těch horoskopech :) )
Takže ke mně se lidi nijak zvlášť "nepřitáčejí" a chvíli to trvá, než si někoho pustím k tělu.
Kamarádka se mi "přihodila" ještě na střední škole , nějaké ty vzpomínky a zážitky jsme za ty desítky let stačily nasbírat a tak jsem získala takovou představu, že mně v určití věci podpoří a ne , že se postaví na stranu někoho jiného, takřka "cizího". No a nestačila jsem se divit. Jak říkám, člověk se pořád učí
Ale že bych někomu psala SMS, pořád štěbetala a něco řešila,  tak to ne, to teda u mně nehrozí :)

No vidis , jsem taky kozoroh a na sms jsem vylozene vysazena .. sice asi ne uuplne od kamaradek :) ale ani tak by mi to nevadilo

helena — 19. 5. 2014 17:45

a kolik máte bývalých přátel?
Čím dál míň, bohužel... už se pár let kácí i v našem lese... další se "ztratili ve víru světa" a je technicky nemožný se potkávat... u jiných se časem změnily zájmy tak, že nelze najít společnou řeč... ale zdravý jádro zůstává - to nejzdravější nějakejch padesát let.

Míša Kulička — 19. 5. 2014 17:57

Zda se, ze nemam “byvale pratele“ ... Bud nebyli prateli nikdy, nebo dosud jsou, jen t.c. v offsidu ... :)

Selima — 20. 5. 2014 0:16

Jessika napsal(a):

Dovolím si téma trochu otočit : a kolik máte bývalých přátel?
Stalo si mi, že jsem po několika impulsech zjistila, že moje letitá kamarádka ani tak moc kamarádka není.
Mrzí mně to jako bych přišla o milého, ale fakt už k ní dál nedokážu přistupovat jako "ke kamarádce".
Je to dost blbý, protože spolu děláme, ale něco se ve mně zaseklo a nejde to.
Nedokážu už předstírat, že jsem v pohodě, asi to bude tím, že když něco dělám , položím se do toho naplno.
Do vztahu se vždycky položím a očekávám totéž od mých protějšků - a pak se divím, že oni to tak nevnímají...
Jo, člověk se pořád učí.

Jednu jedinú, s ktorou som sa rozkmotrila a vyhýbam sa jej, priznávam... :rodna: Inak sa mi odsťahovali, odmlčali sa, majú veľa práce a tak, ale sme väčšinou aspoň v občasnom kontakte a viem o nich (a oni o mne) napr. cez ďalšie spoločné kamošky. :jojo:

Selima — 20. 5. 2014 0:20

Jessika napsal(a):

No tak já jsem Kozoroh (když už tady někde padla zmínka o těch horoskopech :) )
Takže ke mně se lidi nijak zvlášť "nepřitáčejí" a chvíli to trvá, než si někoho pustím k tělu.
Kamarádka se mi "přihodila" ještě na střední škole , nějaké ty vzpomínky a zážitky jsme za ty desítky let stačily nasbírat a tak jsem získala takovou představu, že mně v určití věci podpoří a ne , že se postaví na stranu někoho jiného, takřka "cizího". No a nestačila jsem se divit. Jak říkám, člověk se pořád učí
Ale že bych někomu psala SMS, pořád štěbetala a něco řešila,  tak to ne, to teda u mně nehrozí :)

Ono je otázka, o čo išlo a ako to bolo... Keď moja kamoška (podľa mňa) bola v nepráve, tak som buď stála pri nej alebo aspoň držala hubu :/ , ale potom medzi 4 očami som jej povedala, aký mám názor na vec.  Kamoška neznamená, že máme na úplne všetko rovnaký názor a že budem milovať a obdivovať každý kopanec, ktorý urobí. ;)  (Ak to bol kopanec... fakt neviem, o čo u vás išlo.)

Suzie — 23. 5. 2014 11:09

Na fakultě jsem měla úžasnou kamarádku, všechno jsme dělaly spolu, byly to krásné časy - pařby, sny o budoucnosti.
Pak v roce 1986 emigrovala do Rakouska a když se na to dívám zpětně, tak díky tomu jsem si našla chlapa a vzala si ho a měla s ním dítě.
Protože žádný chlap vám nerozumí tak jako kámoška, kdyby neutekla, tak možná doteď trávíme čas spolu a bědujeme, že nejsou normální muži.
Moje neteř má taky skvělou kámošku a je v pětatřiceti sama, protože se už nedokáže přizpůsobit mužskému, i když by chtěla.
Nicméně teď s tou mojí přítelkyní jsme se po těch letech našly na netu a píšeme si a možná se i sejdeme.

Ale mám jednu kamarádku už dvacet let, které můžu říct úplně všechno a ona mě vždycky podrží  a pro mě je to dostačující počet přátel.

Ivana — 23. 5. 2014 12:06

Měla jsem hodně blízkou kamarádku na základce, dostala se i na stejný gympl, i když do jiné třídy, ale ještě v prváku na gymplu jsme spolu hodně kamarádily, chodily jsme spolu do divadla, bruslit a o prázdninách jsem byla s ní a její rodinou měsíc v Bulharsku. Pak si v tanečních našla kluka a byl konec našemu přátelství - veškerý volný čas věnovala jemu. Naposledy jsme se viděly, když se mi narodila dcera a to bude už 29 let. Docela mě to dřív mrzelo, i teď mě někdy píchne u srdce, když si na ni vzpomenu. Pak jsem měla ještě kamarádku na gymplu, ale ona se mnou pořád strašně soupeřila a nebylo mi to příjemné. Měla jsem k ní takový ambivalentní vztah a když jsme se pak přestaly stýkat, tak se mi spíš ulevilo. Po té rozhodně netoužím. Jinak mám kamarádky dlouholeté, ale v době, kdy jsem byla vdaná, tak byl nejlepší přítel rozhodně můj muž. Svěřovala jsem se mu se vším, trávili jsme spolu téměř celý volný čas. S kamarádkami jsem se viděla párkrát ročně. A nechyběly mi. Po rozvodu jsem zase ta přátelství obnovila, jen už ty kamarádky nemají tolik volna jako já. Každá má svoji rodinu, manžela nebo aspoň vnoučata. A je fakt, že jsem přišla na to, že manžel mi nikdy nemůže být tak blízký jako kamarádka. Já jsem se mu svěřovala a on si z toho vyzobával to špatné, co jsem mu o sobě svěřila a pak to použl proti mně. To mi žádná kamarádka neudělala, těm můžu říct všecko.

Jaku — 23. 5. 2014 14:26

Ivana napsal(a):

Měla jsem hodně blízkou kamarádku na základce, dostala se i na stejný gympl, i když do jiné třídy, ale ještě v prváku na gymplu jsme spolu hodně kamarádily, chodily jsme spolu do divadla, bruslit a o prázdninách jsem byla s ní a její rodinou měsíc v Bulharsku. Pak si v tanečních našla kluka a byl konec našemu přátelství - veškerý volný čas věnovala jemu. Naposledy jsme se viděly, když se mi narodila dcera a to bude už 29 let. Docela mě to dřív mrzelo, i teď mě někdy píchne u srdce, když si na ni vzpomenu. Pak jsem měla ještě kamarádku na gymplu, ale ona se mnou pořád strašně soupeřila a nebylo mi to příjemné. Měla jsem k ní takový ambivalentní vztah a když jsme se pak přestaly stýkat, tak se mi spíš ulevilo. Po té rozhodně netoužím. Jinak mám kamarádky dlouholeté, ale v době, kdy jsem byla vdaná, tak byl nejlepší přítel rozhodně můj muž. Svěřovala jsem se mu se vším, trávili jsme spolu téměř celý volný čas. S kamarádkami jsem se viděla párkrát ročně. A nechyběly mi. Po rozvodu jsem zase ta přátelství obnovila, jen už ty kamarádky nemají tolik volna jako já. Každá má svoji rodinu, manžela nebo aspoň vnoučata. A je fakt, že jsem přišla na to, že manžel mi nikdy nemůže být tak blízký jako kamarádka. Já jsem se mu svěřovala a on si z toho vyzobával to špatné, co jsem mu o sobě svěřila a pak to použl proti mně. To mi žádná kamarádka neudělala, těm můžu říct všecko.

A nenapalo tě tu kamarádku ze základky kontaktovat? Já třeba zkoušela zkontaktovat taky býv.spolužačku ze zš,seděly jsme spolu mnoho let v lavici,pak jsme šly kažá jinam na sš a tak dále.Od té doby (od 14 let)jsme se neviděly,na srazy nechodí.Tak podle jména jsem si vygooglila alespon její adresu,napsala jí korepondák se svými kontakty,ale žádná odezva.Tak nevím,zajímalo by mě jak vypadá,jak žije,ale u srdce mě teda až z toho nepíchá.Kdyby mě píchalo jako tebe,tak jdu i přes mrtvoly.

gemi — 23. 5. 2014 17:47

dobrý nápad - zkusit vyguglit spolužačku... nebo  přes někoho  spol. známého, či jiného spolužáka .... pokud ona má ( nejspíš)  jiné příjmení

beurra — 2. 6. 2014 10:53

jo ale i seznam se někdy nezdá. Jenou jsem tak hledala kamarádku z dětství a google ani pich.

eremuruss — 2. 6. 2014 11:44

I ja mela na ucnaku kamaradku na kterou vzpominam.Sverila se me tehdy,ze ji otec zneuzival.Ucnak nedokoncila,protoze propadla a opravky ji jeji matka nedovolila delat.Byla to podivna rodina matka ji sebrala jeji mansestraky a zacala je nosit ona a dala ji zvonove teplaky,ktere se v tu dobu rozhodne nenosili.Edita se za ne stydela.Pak jsem ji potkala ve vlaku,byla tehotna a rekla me,ze se cela jeji rodina a i ona stehuji do Brna.Vic o ni nic nevim.Na facebooku jsem zkousela kontaktovat jejiho bratra,ale bylo to bez odezvy.Rada bych ji nasla,ale do posty pro tebe jit nechci.

Ivana — 2. 6. 2014 12:11

Jaku napsal(a):

Ivana napsal(a):

Měla jsem hodně blízkou kamarádku na základce, dostala se i na stejný gympl, i když do jiné třídy, ale ještě v prváku na gymplu jsme spolu hodně kamarádily, chodily jsme spolu do divadla, bruslit a o prázdninách jsem byla s ní a její rodinou měsíc v Bulharsku. Pak si v tanečních našla kluka a byl konec našemu přátelství - veškerý volný čas věnovala jemu. Naposledy jsme se viděly, když se mi narodila dcera a to bude už 29 let. Docela mě to dřív mrzelo, i teď mě někdy píchne u srdce, když si na ni vzpomenu. Pak jsem měla ještě kamarádku na gymplu, ale ona se mnou pořád strašně soupeřila a nebylo mi to příjemné. Měla jsem k ní takový ambivalentní vztah a když jsme se pak přestaly stýkat, tak se mi spíš ulevilo. Po té rozhodně netoužím. Jinak mám kamarádky dlouholeté, ale v době, kdy jsem byla vdaná, tak byl nejlepší přítel rozhodně můj muž. Svěřovala jsem se mu se vším, trávili jsme spolu téměř celý volný čas. S kamarádkami jsem se viděla párkrát ročně. A nechyběly mi. Po rozvodu jsem zase ta přátelství obnovila, jen už ty kamarádky nemají tolik volna jako já. Každá má svoji rodinu, manžela nebo aspoň vnoučata. A je fakt, že jsem přišla na to, že manžel mi nikdy nemůže být tak blízký jako kamarádka. Já jsem se mu svěřovala a on si z toho vyzobával to špatné, co jsem mu o sobě svěřila a pak to použl proti mně. To mi žádná kamarádka neudělala, těm můžu říct všecko.

A nenapalo tě tu kamarádku ze základky kontaktovat? Já třeba zkoušela zkontaktovat taky býv.spolužačku ze zš,seděly jsme spolu mnoho let v lavici,pak jsme šly kažá jinam na sš a tak dále.Od té doby (od 14 let)jsme se neviděly,na srazy nechodí.Tak podle jména jsem si vygooglila alespon její adresu,napsala jí korepondák se svými kontakty,ale žádná odezva.Tak nevím,zajímalo by mě jak vypadá,jak žije,ale u srdce mě teda až z toho nepíchá.Kdyby mě píchalo jako tebe,tak jdu i přes mrtvoly.

Ale já její adresu znám. Jen jsme každá už někde úplně jinde. Ani netoužím po tom se znovu setkat. i když letos to možná klapne, protože máme sraz 40 let od konce základky. Jen ráda vzpomínám na naše tehdejší ještě hodně naivní přátelství a mrzí mě, že se na mě vykašlala kvůli klukovi. Ale už je to dlouho a dvakrát nevstoupíš do téže řeky.

olasik — 2. 6. 2014 12:30

Já si taky myslím,že to přátelství nám něco mělo dát tehdy , ted by asi nebylo dobrý zvovu to oživovat , bylo to určený pro ty roky tehdy.  Ted už bychom možná vůbec neměli společnou řeč.......

katka194 — 5. 6. 2014 12:45

příspěvek smazán

gemi — 5. 6. 2014 16:10

ty,,,,,,,,    kateřino   -  proč  PRÁVĚ    SEM ??