Začínají Vaši rodiče zapomínat? Jak k tomu přistupujete?
gymnasión napsal(a):
Začínají Vaši rodiče zapomínat? Jak k tomu přistupujete?
musím se s tím smířit nebo tě napadá něco lepšího ;) ?
Podle toho jak zapomínat.
Pokud jde o zapomínání "stařecké"ANO matka začla zapomínat.A hodně.Jenže bohužel si to nepřipouští.Vždy tvrdí,že si pamatuje vše.Ale kolikrát ji přistihnu,že tomu tak není.Něco řekne a za chvíli řekne,že nic takového nikdy z pusy nevypustila.Zapomíná věci,kam co dá,a pak tvrdí,že jsme jí je schovali.
A pak je ještě zapomínání:zapomíná,že kdy vlastně měla děti.A to jsem já a moji sourozenci.Zapomíná,že jsme vůbec její děti.I když už dospělé.Odhání nás od sebe jako otravné mouchy.
ananha napsal(a):
Podle toho jak zapomínat.
Pokud jde o zapomínání "stařecké"ANO matka začla zapomínat.A hodně.Jenže bohužel si to nepřipouští.Vždy tvrdí,že si pamatuje vše.Ale kolikrát ji přistihnu,že tomu tak není.Něco řekne a za chvíli řekne,že nic takového nikdy z pusy nevypustila.Zapomíná věci,kam co dá,a pak tvrdí,že jsme jí je schovali.
A pak je ještě zapomínání:zapomíná,že kdy vlastně měla děti.A to jsem já a moji sourozenci.Zapomíná,že jsme vůbec její děti.I když už dospělé.Odhání nás od sebe jako otravné mouchy.
Díky moc, tohle jsem měla na mysli. Jak se s tím dá zacházet? O tom přemýšlím...
aprill napsal(a):
gymnasión napsal(a):
Začínají Vaši rodiče zapomínat? Jak k tomu přistupujete?
musím se s tím smířit nebo tě napadá něco lepšího ;) ?
Měla jsem otázku formulovat v rozšířené podobě:
Začínají Vaši rodiče zapomínat? Jak k tomu přistupujete? Jak k nim přistupujete?
gymnasión napsal(a):
aprill napsal(a):
gymnasión napsal(a):
Začínají Vaši rodiče zapomínat? Jak k tomu přistupujete?
musím se s tím smířit nebo tě napadá něco lepšího ;) ?
Měla jsem otázku formulovat v rozšířené podobě:
Začínají Vaši rodiče zapomínat? Jak k tomu přistupujete? Jak k nim přistupujete?
citllivě, více je kontroluji...
Nerozumím tvé otázce. Stejně to nezměním, tak co jiného by šlo dělat, než to brát tak, jak to je? Přistupuju k nim normálně. Co myslíš tím přistupováním k rodičům?
Teď jsi mě dostala, Gymnasión ... přiznávám, že jsem si dosud tak nějak neuvědomovala, že k tomu dojde ... a zřejmě už dochází ... možná je na čase malinko zpozornět a trochu si staroušky ohlídat. Dík.
Eva. napsal(a):
Nerozumím tvé otázce. Stejně to nezměním, tak co jiného by šlo dělat, než to brát tak, jak to je? Přistupuju k nim normálně. Co myslíš tím přistupováním k rodičům?
Normálně... přistupovat k zapomínajícím rodičům normálně asi úplně nejde. Změnit je nelze, ale člověk se potřebuje k této situaci nějak postavit, třeba už proto, že obává, že rodiče zapomenou něco takového jako zastavit vodu v zašpuntované vaně, vyplout elektrický spotřebič a pod.
gymnasión napsal(a):
Normálně... přistupovat k zapomínajícím rodičům normálně asi úplně nejde. Změnit je nelze, ale člověk se potřebuje k této situaci nějak postavit, třeba už proto, že obává, že rodiče zapomenou něco takového jako zastavit vodu v zašpuntované vaně, vyplout elektrický spotřebič a pod.
Už rozumím. Já tohle neřeším, neboť bydlím v jiném státě, než mí rodiče. Proto mi to tolik nedochází.
Míša Kulička napsal(a):
Teď jsi mě dostala, Gymnasión ... přiznávám, že jsem si dosud tak nějak neuvědomovala, že k tomu dojde ... a zřejmě už dochází ... možná je na čase malinko zpozornět a trochu si staroušky ohlídat. Dík.
Nemusí k tomu dojít... :lol:
Ale může. A když to nastane, tak člověk neví, co s tím, když s nimi zrovna nebydlí
ananha napsal(a):
Podle toho jak zapomínat.
Pokud jde o zapomínání "stařecké"ANO matka začla zapomínat.A hodně.Jenže bohužel si to nepřipouští.Vždy tvrdí,že si pamatuje vše.Ale kolikrát ji přistihnu,že tomu tak není.Něco řekne a za chvíli řekne,že nic takového nikdy z pusy nevypustila.Zapomíná věci,kam co dá,a pak tvrdí,že jsme jí je schovali.
A pak je ještě zapomínání:zapomíná,že kdy vlastně měla děti.A to jsem já a moji sourozenci.Zapomíná,že jsme vůbec její děti.I když už dospělé.Odhání nás od sebe jako otravné mouchy.
Tak to už je hodně špatné. Apro vás asi i bolestné. Mamce to zatím, zdá se, nevadí, není zcela v realitě...:/ Možná dobře pro ni. Protože sledovat, jak mi odchází paměť, to je moc moc smutné.
O sobě už psát bohužel nemůžu, tak zmíním nádherný přístup mé kolegyně.
Má starou maminku, má přes 90 a je v pečovatelském domě. Občas zapomíná, vypráví ve třech časových liniích a tu a tam se rozhodne, že jí někdo něco ukradl, hlavně ty mladé sestřičky jí sebraly podprsenku :lol: , apod. Jednu spolubydlící v lázních obvinila, že jí ukradla svetr, který si někam založila, a když jsme ho našly, tak bábina řekla, no dobře, ale tak mohla ukrást něco jinýho. A bylo.
Když jsem tam s kolegyní byla, a bábina takto zase zlobila - zase někoho obvinila a brblala, kverulovala, tak se na ni dcera (kolegyně) zadívala, úplně něžně krásně se na ni usmála, objala ji, dala jí pusu a řekla jí s úsměvem, že ji miluje. Brala to nesmírně s nadhledem. Chránila ji, opečovávala, milovala, nevyčítala.
Z vlastní zkušenosti (babička i mamka) - u babičky jsem si toho hned nevšimla, jenom mi vadilo, když mně občas obvinila, že jsem jí schovala něco jejího (nůžky, hřeben apod.). Až když toho bylo víc, tak jsem zpozorněla a doprovodila babi na kontrolu k doktroce, kde jsem jí vše řekla.Doktorka udělala základní vyšetření, poslala babičku k odbornému lékaři a tam diagnostikovali stařeckou demenci- babi bylo 85 let. A dožila se 94 :)
U mamky to bylo jiné, nebydlela jsem s ní, takže každý výkyv byl hned vidět - pro mně, sestra s ní bydlela, takže si těch pro ni plíživých příznaků nevšimla. Bohužel maminka k lékařům jít odmítala, cítila se zdravá, problém nastal, když zapomínala, že má puštěnou vodu (naštěstí do umyvadla nebo vany bez špuntu), všude nechávala rožnuté světla, a ségra dělá na směny, takže roční vyúčtování stálo opravdu za to. Tam fungovalo jenom to, když jsme jí vše odkývali, odsouhlasili, pak byla spokojená a klidná. Už jsme chtěli přistoupit k dalším krokům, k tomu ale už nedošlo. V lékařských zprávách, které jsme pak doma se sestrou našly, už dříve psala doktroka o počínající demenci smíšené etiologie.
Držím palce všem, co to teď prožívají nebo prožívat budou :jojo:
Zapomíná,že jsme vůbec její děti.I když už dospělé.Odhání nás od sebe jako otravné mouchy.
Možná, že chce mít jenom klid...
Eva. napsal(a):
gymnasión napsal(a):
Normálně... přistupovat k zapomínajícím rodičům normálně asi úplně nejde. Změnit je nelze, ale člověk se potřebuje k této situaci nějak postavit, třeba už proto, že obává, že rodiče zapomenou něco takového jako zastavit vodu v zašpuntované vaně, vyplout elektrický spotřebič a pod.
Už rozumím. Já tohle neřeším, neboť bydlím v jiném státě, než mí rodiče. Proto mi to tolik nedochází.
To je právě to ... docela by mě zajímalo, jak to pak řešit, pokud rodiče bydlí daleko, co se dá zachytit z telefonátů nebo mailů ... a jak citlivě postupovat, pokud to zapomínání přesáhne určitou mez ... a kde je ta mez, kdy je zapomínání normální (taky občas hledám brýle, klíče, zabouchnu si dveře a pod.), a kdy už je příznakem nemoci?
My máme pořešeno. Jedna sestra bydlí ve stejné ulici, jako naši rodiče a druhá ve vedlejší vesnici.
Ale myslím, že když rodiče žijí sami a daleko, někdy je nezbytné řešit. Třeba i přestěhováním. Nedá se nic dělat, prostě se to nějak vyřešit musí, aby se jim něco nestalo.
někdy je nezbytné řešit. Třeba i přestěhováním
Přestěhováním koho?
Míša Kulička napsal(a):
Eva. napsal(a):
gymnasión napsal(a):
Normálně... přistupovat k zapomínajícím rodičům normálně asi úplně nejde. Změnit je nelze, ale člověk se potřebuje k této situaci nějak postavit, třeba už proto, že obává, že rodiče zapomenou něco takového jako zastavit vodu v zašpuntované vaně, vyplout elektrický spotřebič a pod.
Už rozumím. Já tohle neřeším, neboť bydlím v jiném státě, než mí rodiče. Proto mi to tolik nedochází.
To je právě to ... docela by mě zajímalo, jak to pak řešit, pokud rodiče bydlí daleko, co se dá zachytit z telefonátů nebo mailů ... a jak citlivě postupovat, pokud to zapomínání přesáhne určitou mez ... a kde je ta mez, kdy je zapomínání normální (taky občas hledám brýle, klíče, zabouchnu si dveře a pod.), a kdy už je příznakem nemoci?
Ta mez nemá myslim žádnou univerzální definici. Myslim, že je to dáno prostě schopností postarat se funkčně o vlastní věci a záležitosti. A když to začne váznout na zapomínání jako u mého otce, tak prostě ZVOLNIT, což už bylo řečeno mnohokrát.
Osvědčilo se mi ubrat vysvětlování a přidat opakování pokynů, termínů a připomenutí zhušťovat, když se termín blíží. Taky nastavit seniorský mobil, aby zvonil, když je třeba brát léky, naobědvat se a pod. Zjistila jsem, že další technické vymoženosti jsou k ničemu, protože jejich obsluhu už prostě zapomínající člověk "nepobere".
Možná jsem něco neobjevila. Jakou máte zkušenost vy?
:kapitulation:
... a pak jsou rodiče, kteří si pamatují všechno: i to, co nemají. Ale to je jiná pohádka :lol:
helena napsal(a):
někdy je nezbytné řešit. Třeba i přestěhováním
Přestěhováním koho?
a taky kam?
To je dobrý nápad s tím seniorským mobilem :supr:
gymnasión napsal(a):
:kapitulation:
... a pak jsou rodiče, kteří si pamatují všechno: i to, co nemají. Ale to je jiná pohádka :lol:
:lol:
pak jsou rodiče, kteří si pamatují všechno: i to, co nemají
Si nevybereš - i někteří potomci jsou tací... 
a taky kam?
Možností je... jen bych je nerada specifikovala. Stačí, že jsem krkavčí matka... 
Moje známá si k sobě nastěhovala tchyni s Alzheimerem. Po třech měsících byla totálně na dně. Pak ji (tu tchyni) přestěhovali do domova a obě okřály. Známá už zas normálně žije a tchyně doslova rozkvetla díky novým kamarádkám a pozornostem spolubydlících mužů. Takže přestěhovat ano, ale otázka je kam.
helena napsal(a):
pak jsou rodiče, kteří si pamatují všechno: i to, co nemají
Si nevybereš - i někteří potomci jsou tací... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
My v sendvičovém věku bychom mohli povídat ... aktuálně to máme z obou stran :D
helena napsal(a):
někdy je nezbytné řešit. Třeba i přestěhováním
Přestěhováním koho?
To může být různé. Přestěhováním rodičů k dětem. Nebo dětí k rodičům, nebo někam poblíž. Podle konkrétní situace.
Ivana napsal(a):
Moje známá si k sobě nastěhovala tchyni s Alzheimerem. Po třech měsících byla totálně na dně. Pak ji (tu tchyni) přestěhovali do domova a obě okřály. Známá už zas normálně žije a tchyně doslova rozkvetla díky novým kamarádkám a pozornostem spolubydlících mužů. Takže přestěhovat ano, ale otázka je kam.
To je šťastný příklad.
Sama se těch domovů pro seniory spíš obávám...
K otázce KOHO přestěhovat, můžu přidat vlastní zkušenost - už nikdy bych se nesnažila přesadit seniora z prostředí, na které je po léta zvyklý. :(
A druhá zkušenost - soužití s člověkem postiženým Alzheimerem je někdy neuvěřitelný očistec.
Díky pokročilému věku jak u máti tak u tchýně, je tohle momentálně u nás taky aktuální téma.
modrovous napsal(a):
K otázce KOHO přestěhovat, můžu přidat vlastní zkušenost - už nikdy bych se nesnažila přesadit seniora z prostředí, na které je po léta zvyklý. :(
To je fakt. Otec, jakože chce jít do penzionu. Jenže vidím, že je pro něj náročné si zvykat na něco nového. A když je v neznámém prostředí sám, tak je trochu dezorientovaný a neví, CO má dělat a JAK to má dělat, i když jsou to věci, které si doma u sebe dělá v pohodě sám... Třeba nechce jinde ani zapnout konvici, aby ji nepoškodil. (Je fakt skvělej, protože si uvědomuje, že spoustu věcí nepobírá.)
Otec sa drží, mama je už pokročilá zabúdačka. Snažím sa ju naučiť používať pripomienkovač v mobile, ale asi zabúda, ako sa s ním narába... :( Vrchol bol, keď som jej kúpila gingko na zlepšenie pamäti, a ona zabudla, kam ho dala! :dumbom: :kapitulation:
Selima napsal(a):
Otec sa drží, mama je už pokročilá zabúdačka. Snažím sa ju naučiť používať pripomienkovač v mobile, ale asi zabúda, ako sa s ním narába... :( Vrchol bol, keď som jej kúpila gingko na zlepšenie pamäti, a ona zabudla, kam ho dala! :dumbom: :kapitulation:
Připomínky dobře řeší budík v senior mobilu. Prostě zazvoní a jde se udělat, co je třeba... A nebo prostě rodiči sama volat, volat, volat... Jinak jsem přitakala starému přísloví: Starého psa novým kouskům nenaučíš. Spíš hledám, jak využít to, co otec zná a sám má pocit, že to zvládá.
Na paměť je dobrej tady v Česku Acutil... testováno na lidech (tedy na mně :))
Eva. napsal(a):
Nerozumím tvé otázce. Stejně to nezměním, tak co jiného by šlo dělat, než to brát tak, jak to je? Přistupuju k nim normálně. Co myslíš tím přistupováním k rodičům?
Evi, to nerieš - keby si s nimi bývala alebo ich vídala každý druhý deň, chápala by si, že zmeny u rodičov si väčšinou vyžiadajú nejakú zmenu v postoji a správaní u detí...
gymnasión napsal(a):
:kapitulation:
... a pak jsou rodiče, kteří si pamatují všechno: i to, co nemají. Ale to je jiná pohádka :lol:
Môj deduško mal selektívnu pamäť - a to len bola chuťovka!
gymnasión napsal(a):
Selima napsal(a):
Otec sa drží, mama je už pokročilá zabúdačka. Snažím sa ju naučiť používať pripomienkovač v mobile, ale asi zabúda, ako sa s ním narába... :( Vrchol bol, keď som jej kúpila gingko na zlepšenie pamäti, a ona zabudla, kam ho dala! :dumbom: :kapitulation:
Připomínky dobře řeší budík v senior mobilu. Prostě zazvoní a jde se udělat, co je třeba... A nebo prostě rodiči sama volat, volat, volat... Jinak jsem přitakala starému přísloví: Starého psa novým kouskům nenaučíš. Spíš hledám, jak využít to, co otec zná a sám má pocit, že to zvládá.
Na paměť je dobrej tady v Česku Acutil... testováno na lidech (tedy na mně :))
Dík, za tip: kúpim aj mame, aj sebe (prevencia je vždy lepšia a bojím sa, že u mňa sa to začína už teraz...)
Selima napsal(a):
Dík, za tip: kúpim aj mame, aj sebe (prevencia je vždy lepšia a bojím sa, že u mňa sa to začína už teraz...)
No přesně... Prostě nastavit si jednoduché, co nejjednodušší návyky i pro sebe (a zároveň neuhnívat :lol:).
Otec stará vojna si prostě sám udělal režim, který se snaží dodržovat, což je paráda, protože i mě uklidňuje, že tak nějak tuším, co třeba zrovna dělá. A taky se učí pravidelně se hlásit telefonem. Když to neproběhne, volám já. Mimochodem, otci se šíleně ulevilo, když vyfasoval telefon, který vypadá jako bejvalej telefon na pevnou linku. Najednou mu bylo všechno jasný, protože TOHLE ZNÁ. A druhý mobil je prostě jen budík s připomínkami.
Děkujupánubohu za tuhle zkušenost.
Je fakt, že mám vymyšlenej i software: doma by měl tatík jen monitor a reproduktor, který by mu psal a říkal, kdy co má udělat. A možná potvrzovací tlačítko :), ale nestíhám to napsat.
:supr: Inak, môj otec ešte udrží myšlienku aj moč, ale do minulých Vianoc odmietla mobil. :kapitulation: :grater: Potom sme ho zlomili, ale číslo nedal nikomu cudziemu a stráži si ho ako štátne tajomstvo. Ale hlavne, že ho vie aspoň trochu používať a už sa s tým neondie.
Selima napsal(a):
:supr: Inak, môj otec ešte udrží myšlienku aj moč, ale do minulých Vianoc odmietla mobil. :kapitulation: :grater: Potom sme ho zlomili, ale číslo nedal nikomu cudziemu a stráži si ho ako štátne tajomstvo. Ale hlavne, že ho vie aspoň trochu používať a už sa s tým neondie.
Chvalabohu... :)
Neondiat sa s tým poondiatým telefónom si žiada veľa osobnej statočnosti a trpezlivosti :)
(Pardonuj pls mou pokroucenou slovenštinu)
gymnasión napsal(a):
Na paměť je dobrej tady v Česku Acutil... testováno na lidech (tedy na mně :))
Testované aj na mne. ;) Nejaké tie zmeny k lepšiemu pociťujem, aj keď teda čakala som, že po užívaní bude proti mne wikipedia prd. :lol::dumbom:
K takým technickým veciam....z príkladu v rodine...výmena zámkov vo dverách za také, ktoré sa dajú odomknúť, aj keď nechá zvnútra kľúče, bezpečnostný sporák, no neviem, ako presne funguje, tuším sa vypne plyn, keď zhasne plameň, nenechávať mu príliš veľkú hotovosť doma. Ešte ma napadá opatrovateľka, čo teda nie vždy je možné. Práve táto príbuzná ju chcela a keď došlo isté k istému, tak ani za svet. :reta:
bellatrix napsal(a):
gymnasión napsal(a):
Na paměť je dobrej tady v Česku Acutil... testováno na lidech (tedy na mně :))
Testované aj na mne. ;) Nejaké tie zmeny k lepšiemu pociťujem, aj keď teda čakala som, že po užívaní bude proti mne wikipedia prd. :lol::dumbom:
K takým technickým veciam....z príkladu v rodine...výmena zámkov vo dverách za také, ktoré sa dajú odomknúť, aj keď nechá zvnútra kľúče, bezpečnostný sporák, no neviem, ako presne funguje, tuším sa vypne plyn, keď zhasne plameň, nenechávať mu príliš veľkú hotovosť doma. Ešte ma napadá opatrovateľka, čo teda nie vždy je možné. Práve táto príbuzná ju chcela a keď došlo isté k istému, tak ani za svet. :reta:
Zámky jsou skvělý nápad :). Díky!
Co se týče opatrovateĺky/pečovatelky: musím se smát :). Otcova pečovatelka dochází každý den. Je to chytrá ženská, otce něžně donutí třeba umýt nádobí, protože ví, že on prostě může. Otec se mi s jiskřičkami v očích svěřil, že to na ni zkoušel, když je za takové práce zaplacená. A já paní zase podporuju, aby otci nedovolila lenošit :lol:.
bellatrix napsal(a):
gymnasión napsal(a):
Na paměť je dobrej tady v Česku Acutil... testováno na lidech (tedy na mně :))
Testované aj na mne. ;) Nejaké tie zmeny k lepšiemu pociťujem, aj keď teda čakala som, že po užívaní bude proti mne wikipedia prd. :lol::dumbom:
Zázrak to není, ale docela funguje :), však je plný rybího tuku :lol:
gymnasión napsal(a):
Selima napsal(a):
:supr: Inak, môj otec ešte udrží myšlienku aj moč, ale do minulých Vianoc odmietla mobil. :kapitulation: :grater: Potom sme ho zlomili, ale číslo nedal nikomu cudziemu a stráži si ho ako štátne tajomstvo. Ale hlavne, že ho vie aspoň trochu používať a už sa s tým neondie.
Chvalabohu... :)
Neondiat sa s tým poondiatým telefónom si žiada veľa osobnej statočnosti a trpezlivosti :)
(Pardonuj pls mou pokroucenou slovenštinu)
Slovenčina je lepšia než u mnohých mojich spoluobčanov, vrátane národoveckých politikov. :cool: :jojo:
Míša Kulička napsal(a):
My v sendvičovém věku bychom mohli povídat ... aktuálně to máme z obou stran :D
Proto nenápadně podsouvám svému synovi, aby si taky někdy pořídil svoje děti.
Aby se mu to všechno spravedlivě vrátilo :lol:
Ivana napsal(a):
Moje známá si k sobě nastěhovala tchyni s Alzheimerem. Po třech měsících byla totálně na dně. Pak ji (tu tchyni) přestěhovali do domova a obě okřály. Známá už zas normálně žije a tchyně doslova rozkvetla díky novým kamarádkám a pozornostem spolubydlících mužů. Takže přestěhovat ano, ale otázka je kam.
Vidím to stejně. Často se ale uchyluje k těmto "drastickým" řešením, aniž by byly opravdu nutné. Hodně může zachránit SOS tlačítko. I lidi s Alzheimerem a dalšími chronickými onemocněními pak mohou zůstat déle soběstačnější, užívat si život sami doma a přitom o ně je postaráno:dudlik:
Dudlík prosím oddělit mezerou od textu...
Jinak co do oživení vlákna poněkud mrtvého dobrý, pokud nebude následovat další podpora reklamy... :(
hanculajzna napsal(a):
Vidím to stejně. Často se ale uchyluje k těmto "drastickým" řešením, aniž by byly opravdu nutné. Hodně může zachránit SOS tlačítko. I lidi s Alzheimerem a dalšími chronickými onemocněními pak mohou zůstat déle soběstačnější, užívat si život sami doma a přitom o ně je postaráno:dudlik:
Už vidím babičku s Alzeheimerem nebo dědečka s jinou demencí, kterak ho korektně používají a užívají si života... :lol:
helena napsal(a):
hanculajzna napsal(a):
Vidím to stejně. Často se ale uchyluje k těmto "drastickým" řešením, aniž by byly opravdu nutné. Hodně může zachránit SOS tlačítko. I lidi s Alzheimerem a dalšími chronickými onemocněními pak mohou zůstat déle soběstačnější, užívat si život sami doma a přitom o ně je postaráno:dudlik:
Už vidím babičku s Alzeheimerem nebo dědečka s jinou demencí, kterak ho korektně používají a užívají si života... :lol:
asi tak .... to tlačítko je pro lidi "při smyslech" , kteří třeba jen bydlí sami, a stane se jim nehoda atd.