Moje kamarádka dlouho zvažovala rozchod se svým manželem. Cítila se být nepochopená, začalo to drobnostmi, skončilo to téměř averzí. Každý jsou jiná povaha a těžko chápou chování toho druhého. Kamarádka si našla nový vztah. Nyní se rozhodla tento vztah ukončit a zůstat s manželem jen kvůli společnému dítěti. Je nešťasná, má pocit, že obětovala osobní štěstí pro štěstí syna. Chce velmi pošramocený vztah s manželem "napravit", chce k němu znovu najít cestu kvůli synovi. Miluje ale jiného muže a na manželovi jí vadí už prakticky cokoli, uvědomila si, že si na něj sama vypracovala averzi. Manžel ji ale miluje, dělá pro ni první poslední. Intimně spolu ale již přes rok nežijí.

Jaký máte prosím názor? Jde takto pošramocený vztah napravit? Podařilo se zde někomu znovu postavit na nohy manželství, které fungovalo jen kvůli dětem?

Dlhodobo podľa mňa nie - resp. možno zachránia formu manželstva, ale partnerský vzťah je podľa mňa už za hranicou spasiteľnosti. :/ Budú ďalej VEDĽA SEBA žiť ako rodičia dieťaťa a keď toto dospeje, vzťah a aj tak rozpadne, lebo ho už nebude držať pokope.

podle mně ne

Konkrétně v tomto případě to, aspoň podle mýho názoru, fungovat nebude.

A co je podle vás lepší v takovém případě?

Jít do nového vztahu za cenu nešťastného dítěte, které je na otci závislý nebo setrvat v manželství, kde spolu lidé žijí vedle sebe, nikoliv spolu?

Pokud opravdu chce ten vztah zachovat, tak bych jí doporučila návštěvu nějakého odborníka. Manželskou poradnu apod.
Ale pokud je na manžela už vysloveně alergická, tak to moc růžově nevidím, to se on může snažit, jak chce. :/

Mája33 napsal(a):

A co je podle vás lepší v takovém případě?

Jít do nového vztahu za cenu nešťastného dítěte, které je na otci závislý nebo setrvat v manželství, kde spolu lidé žijí vedle sebe, nikoliv spolu?

Májo, podívej, pokud už jsi na manžela alergická, to těžko překonáš. I kdyby ti udělal jakýkoli pomyšlení, bude ti to lézt na nervy. Pokud chceš zachovat rodinu dítěti, pak pohodovou. Děcko vycítí, že to mezi váma neklape. Takže se nauč na manželovi vidět to hezký a kus se naučit mít ho zase ráda. Zkus to, buď to půjde a nebo ne,když ne, rozejdete se stejně. Divadlo nevydržíš hrát dlouho, ani kvůli dítěti.

Tak ono se to má s tou alergií asi tak, že když má milence, který v jejích očích má jen klady, vidí daleko více "nedostatky" svého manžela. Ona si uvědomuje, že si chyby na manželovy vyloženě hledá. Zažívá citový marasmus - pohybuje se mezi dvěma muži. Manžela má svým způsobem pořád ráda, ale milenec ho přebíjí trumfy. Navíc je svobodný, chce, aby byla s ním, je dokonce ochoten jí finančně pomoci s fin. vypořádáním manžela.

milenec ho přebíjí trumfy... svobodný, chce, aby byla s ním, je dokonce ochoten jí finančně pomoci
Tomu se těžko odolává... pak je jasný, že "chyby na manželovy vyloženě hledá" - každej pseudodůvod dobrej jako omluvenka.

Je to pořád dokolečka. Za pár let bude hledat hnidy na dalším manželovi, protože zjistí, že jí sejří stejně, jako její bývalý, a bude zkoumat, jestli nepochroumá dušičku dalšího dítěte dalším rozvodem a přesunem k dalšímu milenci, následujíce hlas svého sérdce.

Helena, Modrovous...ano, máte oba pravdu a myslím, že kamarádka je v tomto soudná, uvědomuje si to. Proto se taky rozhodla s manželem zůstat, ale jde spíš o to, jak najít zpět cestu. Začala se snažit, chová se k manželovi velice slušně oproti dřívějšku. Zatím selhává spíš intimní sféra, fungování rodiny je stejné-rodina navenek funguje dobře. Není ale schopna se s manželem milovat po takové době. Jde toto napravit? Co myslíte?

Jde toto napravit?
Jedině (a jen možná!) časem... jestliže "si na něj sama vypracovala averzi" bude jen na ní, aby se jí zase zbavila. Už tu byla doporučená poradna - taky se k tomu přikláním. Může tam jít klidně i sama.

Mája33 napsal(a):

A co je podle vás lepší v takovém případě?

Jít do nového vztahu za cenu nešťastného dítěte, které je na otci závislý nebo setrvat v manželství, kde spolu lidé žijí vedle sebe, nikoliv spolu?

A jak je stare dite ?

Dítě má 6 let a je silně závislé na otci. Ostatní děti z předchozích manželství jsou již dospělé a prakticky už s nimi nebydlí.

Mája33 napsal(a):

Helena, Modrovous...ano, máte oba pravdu a myslím, že kamarádka je v tomto soudná, uvědomuje si to. Proto se taky rozhodla s manželem zůstat, ale jde spíš o to, jak najít zpět cestu. Začala se snažit, chová se k manželovi velice slušně oproti dřívějšku. Zatím selhává spíš intimní sféra, fungování rodiny je stejné-rodina navenek funguje dobře. Není ale schopna se s manželem milovat po takové době. Jde toto napravit? Co myslíte?

podle mne ne

Mája33 napsal(a):

Dítě má 6 let a je silně závislé na otci. Ostatní děti z předchozích manželství jsou již dospělé a prakticky už s nimi nebydlí.

tak by zalezelo na schopnosti domluvy mezi obema , abzy diteti zajistili bezproblemovy kontakt

Moje babička říkávala, že ze slepeného hrníčku se už nedá pít. A něco na tom bude.

Dítě má 6 let a je silně závislé na otci.
Tak ať zůstane u táty, když maminka hodlá odejít za hlasem svýho... toho... ehm...

Kamarádka si ale uvědomuje, že by její manžel přišel jejich rozvodem úplně o vše...dítě, bydlení, největší hobby - zahradu, pořád ho má ráda, ale už spíš jen jako kamaráda nebo bráchu.
Mně se svěřuje, dala mi tuto důvěru, chce ode mě slyšet radu, názor, pomoc, ale já sama v tom tápu, vůbec nevím, mám je moc ráda oba, jsou to naši rodinní přátelé, trávíme spolu s dětmi velké množství času, nechceme je ztratit ani jednoho. i pro nás je to těžké, je mi jich líto obou. Ani jeden na to nenese vyloženě vinu, je to takové vyhoření vztahu, možná v určitou dobu nepochopení jeden druhého a pak už se to jen nabalovalo...drobnosti...ale vše dohromady "utýralo vola", jak se říká. Absence sexu to pak vše dorazila.

Heleno, to by nešlo. Manžel by musel odejít ze společného bydlení, bydlí v domě manželky (po jejich rodičích). o dítě by se nemohl postarat sám - pracuje na směny a mimo to stále jezdí po fuškách. Z časových důvodů by to nezvládl.

Mája33 napsal(a):

Dítě má 6 let a je silně závislé na otci. Ostatní děti z předchozích manželství jsou již dospělé a prakticky už s nimi nebydlí.

Jestli paní už měla několik manželství, ze kterých vzešly děti, tak už jí asi nebude 20 a měla by přemýšlet i hlavou. Může manžela vyplatit, domluvit stanovení částky podle toho, kolik třeba na domě pracoval nebo tam dal financí, které vydělal on. Nebo, když ji tak láká dobrodružství a zamilovanost, může udělat granda a odejít ona. Však nemusí manžela vyhazovat. A příště by bylo fajn se nevdávat a nepořizovat si další děti.
Předchozí manželství skončily jinak, nebo (budu jedovatá) si na předchozí manžely taky vypracovala averzi? :dumbom:

Já bych - kvůli manželovi- aby se s ní netrápil a nedělala z něj hlupáka - byla pro rozvod. Paní je asi -mírně řečeno - nestálá a sobecká.

Evo, mohla by manžela asi vyplatit, ale to by na problému nic neměnila. Myslím, že kamarádka není žádná zlatokopka ani dobrodruh...prostě něco jí v manželství chybělo...asi pochopení, možná to spíš bylo nedorozumění, a našla to u jiného. Právě proto, že jí není 20, ani 30, si vše dobře rozmýšlí...strašně chce vše s manželem zlepšít, ale neví jak...nedaří se jí to. Citově je někde jinde. Paralelní vztah trval nějakou dobu, nebyla to záležitost měsíců.

Rudolf...myslím, že z manžela nedělá hlupáka. Nelže mu, mluví spolu o tom. Naopak manžel by byl chudák, kdyby se rozvedli. jak jsem psala, přišel by o vše a skoro "vpředdůchodovém" věku si nedovedu představit, jak vše buduje znovu - rodinu, zázemí, bydlení...

Myslím si, že žádný způsob zlepšení neexistuje. Už budou spolu jenom přežívat a ne žít.
Doporučuji rozvod a příště lépe vybírat. Nebo si už dát pokoj, když je nestálá a není schopna udržet vztah. Vztah není jen růžová zahrádka.

Říkáš, že ten vztah chce zkusit slepit, tak at to zkusí.

Jestliže paní skutečně chce "vztah ukončit a zůstat s manželem jen kvůli společnému dítěti", ale současně "má pocit, že obětovala osobní štěstí pro štěstí syna", měla by (a vím, že se opakuju) zkusit tu poradnu. Nakonec kdyby i odborník uznal, že to na udržení manželství není, mohl by jí pomoci ukočírovat jak rozvod, tak vztah k dítěti... aby neodneslo maminčinu "oběť" víc, než je nutný.

Sidalo, strašně moc mě potešilo, že někdo napsal, že to jde. Můžu se tě prosím zeptat na podrobnosti? Jak jste toho dosáhli? Navštívili jste nějakého odborníka? Co vás nakoplo znovu si vztah užívat? Vše, jak popisuješ svůj vztah před lety, mi říká i kamarádka...má stejné pocity.

Evo, kamarádka určitě není nestálá. S manželem je 15 let a myslím, že to byla pěkná léta. Vyhořet může každý vztah a nemusí tam být obr důvod...prostě tak nějak vše dohromady.

Mája33 napsal(a):

Sidalo, strašně moc mě potešilo, že někdo napsal, že to jde. Můžu se tě prosím zeptat na podrobnosti? Jak jste toho dosáhli? Navštívili jste nějakého odborníka? Co vás nakoplo znovu si vztah užívat? Vše, jak popisuješ svůj vztah před lety, mi říká i kamarádka...má stejné pocity.

Evo, kamarádka určitě není nestálá. S manželem je 15 let a myslím, že to byla pěkná léta. Vyhořet může každý vztah a nemusí tam být obr důvod...prostě tak nějak vše dohromady.

sidala nepsala, že to jde.
Ve vztazích, jaký popisuješ ty, jsem přesvědčená, že to nejde. Určitě ne tak, aby se vztah zase stal kvalitným. Budou spolu jenom přežívat a dříve nebo později bude stejně konec.

Evo, vždyť jsem to tu před chvílí četla...jak je ráda, že manžela má. Asi to Sidala upravila a nechce zde řešit své soukromí. Nevadí, chápu to.

Je to :offtopic: ale tuhle sidala psala něco o příteli v souvislosti s Valentýnem.
Ale to není důležité pro toto téma.
Myslím si hlavně, že by se jim do toho neměl montovat nikdo zvenku, že si to musí ti dva vyřešit sami. Zásahy a rady zvenku můžou spíš uškodit. A často i tomu, kdo zasahuje a radí.

Evo, s tím souhlasím. Proto se i já vystříhám jakýchkoliv rad...jednak sama nevím, co bych poradila a hlavně se necítím být kompetentní někomu cokoliv radit. Já jsem jen chtěla tady sondnout, jestli se najde někdo, kdo má podobnou zkušenost a hlavně, jak to pak u nich dopadlo. Kamarádka má jen potřebu se z toho vymluvit. Cením si její důvěry, ale chci být jen vrba, nikoliv rádce.

Jak to u nich dopadlo, se můžeš dozvědět až na smrtelné posteli jednoho z nich.
Protože to, že někdo pro tuto chvíli vztah slepí, neznamená, že zůstane slepený do smrti.

Evo, jo jo, to máš pravdu, bohužel.

Ano, psala jsem , že to jde, ale chtěla jsem něco ještě připsat a vypnul se mi PC. 
Jedinej odborník kterej mi pomohl byl můj rozum. Já bych neuměla popisovat někde to, jak mě štve můj muž, protože mi řekne, že půjdeme doprava, když já chci jít doleva atd.......

Dělám v tom zmatky, pardon :)

hlavně se necítím být kompetentní někomu cokoliv radit
Aby nedošlo k omylu... v "poradně", byť je její název od slova "radit" taky neposkytujou (až na výjimky) konkrétní rady typu "ne/rozveďte se" nebo "tohle nesmíte/musíte"... tam jde jednak o neutrální pohled, druhak o to, aby klient sám došel k poznání co ne/chce - jen má k tomu někoho, kdo ho tou cestou provede.

Mája33 napsal(a):

A co je podle vás lepší v takovém případě?

Jít do nového vztahu za cenu nešťastného dítěte, které je na otci závislý nebo setrvat v manželství, kde spolu lidé žijí vedle sebe, nikoliv spolu?

A proc to takhle stavis?
Tak zakladni otazka ale vubec nestoji.
To neni o "nestastnem diteti" ale o zodpovednosti obou jeho rodicu. Pokud ji neuchopi a neunesou, tak bude jejich dite nestastne at uz spolu zustanou a nebo ne.

Mája33 napsal(a):

Dítě má 6 let a je silně závislé na otci. Ostatní děti z předchozích manželství jsou již dospělé a prakticky už s nimi nebydlí.

Májo, pokud to dobře chápu, tak Tvoje kamarádka je vdaná nejméně potřetí a ani tohle poslední manželství se jí příliš nevyvedlo. Já příliš nevěřím tomu, že po případném rozvodu by se situace s milencem neopakovala a že by paní teprve ve čtvrtém manželství našla to, co celý život hledala :rolleyes:

No dobře. S manželem je nešťastná. Ale dokázala by být šťastná s milencem, když by zároveň bylo nešťastné její dítě, které bude na rodičích ještě dlouho závislé? Je to ten typ ženy, která upřednostní partnera před dítětem? Nemyslím  tu otázku zle.
A zůstat v manželství a myslet si, že dítě nic nepozná je taky bláhové.
Souhlasím s Helou, doporučila bych manželskou poradnu pro utřídění myšlenek.
Souhlasím i s Evou - nevidím to nadějně. Kdyby jí šlo o zachování rodiny, už by v té poradně byla...

Pani by nejspis prospelo, kdyby se naucila zit hlavne sama se sebou. Nepoustet se jednoho muze, hned se povesit na druheho, ale umet zit v klidu a pohode sama. Nespolehat na to, ze konecne nasla prince, ktery ji udela stastnou.
Ale naucit se o to pricinit sama a taky udelat stastnym sve dite, ktere nebude muset vyrustat s tim, ze se mama "kvuli nemu" obetovala".
To je totiz vuci tomu diteti nepekna sprostarna.

Kiaro, kamarádka je vdaná podruhé, předchozí manžel od ní odešel za jinou.

Všem moc děkuji za vaše názory...i já si díky nim tříbím myšlenky. Celá situace je složitá, nelze zde na veřejném fóru napsat vše, podrobnosti, které by mohly ještě více osvětlit situaci. Když už zde vytahuji soukromí druhých, musím psát jen v obecné rovině s minimem podrobností.

I já totiž zažila pokus o "slepení" vztahu, ale byli jsme tehdy bezdětní, byla to jiná situace, šlo jen o dělení majetku, což byla proti dětem prkotina. Slepit se nepodařilo.

Napadla mě v souvislosti s tím ještě jedna možnost. Znáte třeba manželé, kteří zůstali žít spolu jako kamarádi a fungovali jako rodina, přitom měli oba nějaké paralelní vztahy?

moje maminka říkavala,že když se přetrhne nit a znovu se nadváže vždy se na ten souček narazí a jinak je vše o toleranci,ale pokud by měli dva lidé vedle sebe žít jen z důvodu majetkových nebo že mají děti nemá to smysl děti odrostou a jdou vlastním životem,majetek ztratí na hodnotě a ti dva lidé zestárnou a pak si uvědomí,že společný život jim nic nedal je tedy lepší nic nelepit a rozejít se a zůstat třeba nadále  v dobrém kamarádském vztahu než na sebe šlehat blesky.:hjarta:

Mája33 napsal(a):

Kiaro, kamarádka je vdaná podruhé, předchozí manžel od ní odešel za jinou.

Všem moc děkuji za vaše názory...i já si díky nim tříbím myšlenky. Celá situace je složitá, nelze zde na veřejném fóru napsat vše, podrobnosti, které by mohly ještě více osvětlit situaci. Když už zde vytahuji soukromí druhých, musím psát jen v obecné rovině s minimem podrobností.

I já totiž zažila pokus o "slepení" vztahu, ale byli jsme tehdy bezdětní, byla to jiná situace, šlo jen o dělení majetku, což byla proti dětem prkotina. Slepit se nepodařilo.

Napadla mě v souvislosti s tím ještě jedna možnost. Znáte třeba manželé, kteří zůstali žít spolu jako kamarádi a fungovali jako rodina, přitom měli oba nějaké paralelní vztahy?

Jeden... a postupne to aj  tak spelo do (_._) .

Inak, aj my sme a s bývalým snažili udržať vzťah zubami-nechtami (ale tam boli iné okolnosti a takáto "nechuť" tam nebola), ale po dvoch rokoch zlepovania si on našiel druhú a bolo...

Selimo, nevím, na co reaguješ...???

V mojom poslednom príspevku? Na pôvodnú otázku, či verím(e) na zlepované vzťahy - veľmi neverím, mne/nám nevyšiel.

Mája33 napsal(a):

Napadla mě v souvislosti s tím ještě jedna možnost. Znáte třeba manželé, kteří zůstali žít spolu jako kamarádi a fungovali jako rodina, přitom měli oba nějaké paralelní vztahy?

Ano, znám.
Učinili nešťastnými nejméně další dva lidi ... :rolleyes:

Věřím na slepované vztahy, protože jsme to s manželem po několika letech, kdy jsme spolu byli kvůli synovi, zase nějak plynule slepili. Ne, že by mi nešel na nervy, ale staré křivdy už jsou opravdu staré a než hledat jiného dědka, tak radši zestárnu s tím, kterého si pamatuju jako ztepilého mládence.