Jaju — 28. 1. 2014 0:09

Prosím o radu...Pracuji 1 rok ve 3 členném kolektivu s kolegyní a kolegou, kteří udržují spolu poměr, ikdyž ona je vdaná a on ženatý. Pro Vaši představu jsme my 2 na rovnocenné pozici a on je náš společný seřizovač. Ona je bohužel manipulativní hysterka, která ho naprosto ovládá,což je hlavní problém. On preferuje její práci, pomáhá ji, když se jí pokazí stroj,tak jí ho jde opravit hned a já musím čekat "až bude mít čas." A protože je tato situace už všeobecně známá (já nejsem první, komu se toto děje),tak se mne naše nadřízená jednoho dne před jejich dovolenou naprosto nediplomaticky pokoušela zastat, když se ho ptala,jestli budu mít zajištěnou práci v době jeho nepřítomnosti. Oba se do mne pustili, že si chodím stěžovat,přitom to není pravda.Ona si to ani nenechala vymluvit,jenom řvala "běž si stěžovat!!" Od té doby se ani nezdravíme a já mám peklo na zemi.  Oni se  spolu baví provokativně a adresně nahlas,abych je slyšela,on mne pomlouvá na vedlejší dílně.Vím to od několika lidí, kteří tam pracují. Minulý týden jsem se od ní dozvěděla, že jsem fracek. On mi na větu oznamovací ani neodpoví, jenom nepatrně kývne hlavou. Ona po něm zařve a on aportuje jak pes.  No bylo by toho podstatně víc, co by se dalo napsat,ale to nechci. Napsala jsem tu alespoň pár příkladů, abyste věděli o co se jedná...A nyní o co mi jde. Chtěla bych poprosit o radu jak se vyrovnat s tímto stavem, abych nechodila do práce s žaludkem jako hrozinka, jak reagovat na to, když si na mne otevře hubu jako dnes. Jsem člověk nekonfliktní, snadno zaskočitelný. Doma žiju klidný rodinný život, kdy nemusím být ve střehu... Má někdo podobnou zkušenost? Prosím rady typu najděte si jinou práci mi snad ani nepište, jsem z regionu, kde je velká nouze o práci. Kdybych měla příležitost, tak už bych to udělala. A stěžovat si nadřízeným znamená podepsat si výpověď (to už tady taky bylo). Děkuji Vám za každou dobrou radu.:godlike:

eremuruss — 28. 1. 2014 8:28

Jaju zazila jsem si to a pracovala jsem v tom jeste rok.Pak jsem si ale nasla jinou praci a odesla.Ulevilo se me.Ale mohu potvrdit,ze na kazdem pracovisti se najde nejaky idiot.

Judyna — 28. 1. 2014 16:26

Každá rada drahá.....Když ti něco vadí, jsou dvě cesty - buďto se tomu vyhnout - což nemůžeš - jak píšeš, není u vás práce, nebo se tomu postavit. Něco jako "na hrubý pytel hrubá záplata".
Jo a "fracek" už jsem jednou byla taky. Dokonce drzý fracek.

Jaju — 28. 1. 2014 18:03

Milá Judyno, děkuji za ospověď. Tvá rada "na hrubý pytel hrubá záplata" by asi byla nejlepší, ale nevím jak na to. Můj problém je, že neumím tak rychle reagovat na jakýkoliv atak. Netušila jsem, že bych se  měla učit ve 44 letech strategii k přežití na pracovišti s dvěma ... blbci.

helena — 28. 1. 2014 18:51

Netušila jsem, že bych se  měla učit
Člověk se neustále učí... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Mimochodem, kolik je kolegyni, která tě nazývá frackem? Řekla bych, že na toho jsi už poněkud "v letech" (bez urážky, prosím http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png).
Nevím, jestli je to rada dostatečná - ale komunikaci bych udržovala pouze na nejnutnější provozní úrovni, kejvnutí hlavou je taky odpověď - pokud teda nejde o něco, na co by bylo vhodný mít "papír" (a nebylo lze to popřít) a k informaci "až bude mít čas" by bylo vhodný se pokud možno ptát tak, aby to slyšel ještě někdo ochotnej to případně potvrdit.

PPavlaa — 28. 1. 2014 18:52

tak se budeš muset naučit reagovat. přece se nenecháš zadupat do země.

Jaju — 28. 1. 2014 20:27

Děkuji za ochotu pomoci. Vážím si každé dobré rady. Heleno je mi 45 let a jim je oběma 53 (každému zvlášť  :-)) ).To je ale jedno kolik je komu let, myslím, že je to o úctě člověka k člověku. Samozřejmě se nechci zadupávat do zamě ani si nechat s..t na hlavu,proto hledám každou dobrou radu. Moje velké mínus je, že jsem v menšině. Já jsem se už i s ním pohádala, už jsem se neovládla a bouchla jsem. Servítky jsem si rozhodně nebrala. Pak jsem odešla na vedlejší dílnu, kde jsem se rozbrečela. No já vím, že se to asi někomu bude zdát směšné, nebo si bude myslet že jsem hysterka, ale není to tak. Jenom prostě nesnesu to napětí a pomyšlení "co se zase bude dít". Já tam pracuji rok, ona 13 let. No a když on nerýpe do mě, tak aspoň mě pomlouvá, že toho dělám málo, že  si nevydělalám ani minimální mzdu, no prostě....Už jsem uvažovala, co mu řeknu až bude zase mít rýpavou..Poraďte mi, co mu říct, jak mu vzít vítr z plachet aby mi dal pokoj...Má někdo v blízkosti někoho podobného? Jak jste si poradily? Děkuji

Selima — 29. 1. 2014 0:14

Ja som mala niečo podobné vo vedľajšej práci, chodila som tma so žalúdkom zovretým... a potom som sa nechala prepustiť. Myslela som, že to je tragédia, ale rýchlo SAMA prišla iná práca, lepšia (akurát dochádzanie je horšie). Vždy je to niečo za niečo, ale pre mňa už bola tamojšia atmosféra neúnosná.

helena — 29. 1. 2014 7:36

Jenom prostě nesnesu to napětí a pomyšlení "co se zase bude dít".
Sice si přeješ "rady typu najděte si jinou práci mi snad ani nepište"... jenže by sis měla rozmyslet, co je pro tebe důležitější - jestli bejt, byť blbě, zaměstnaná, nebo si zachovat zdraví.
Zvlášť když víš, že "nejsem první, komu se toto děje" - paní zřejmě nemá zábrany a ty, jako "člověk nekonfliktní, snadno zaskočitelný", nebudeš tím, kdo by ji dokázal přimět k alespoň trochu přijatelnýmu chování...

eremuruss — 29. 1. 2014 8:34

helena napsal(a):

Jenom prostě nesnesu to napětí a pomyšlení "co se zase bude dít".
Sice si přeješ "rady typu najděte si jinou práci mi snad ani nepište"... jenže by sis měla rozmyslet, co je pro tebe důležitější - jestli bejt, byť blbě, zaměstnaná, nebo si zachovat zdraví.
Zvlášť když víš, že "nejsem první, komu se toto děje" - paní zřejmě nemá zábrany a ty, jako "člověk nekonfliktní, snadno zaskočitelný", nebudeš tím, kdo by ji dokázal přimět k alespoň trochu přijatelnýmu chování...

Jenomze odejde treba jinam a muze to byt zase stejne.Vzdycky se v praci najde nejaky blb ktery po tobe pojede,alespon me se to stava.

helena — 29. 1. 2014 9:21

erem, každej máme svýho blba... ale proč někde zůstávat s tím, že "muze to byt zase stejne.Vzdycky se v praci najde nejaky blb"? Proč si naopak neříct "NEMUSÍ to bejt stejný ani horší"...

Jaju — 29. 1. 2014 16:25

Děvčata děkuji za rady. Než jsem do práce nastoupila, byla jsem na úřadu práce a to teda rozhodně není o co stát. Máme dluhy na dům,jedno dítě na výšce, jedno půjde na střední a v době kdy jsem byla na úřadu práce, jsme měli doma ještě dceru, která měla po škole problém najít si práci, pro nedostatek praxe. Dnes se snažila v práci situaci řešit šéfka,ale myslím že to nebude mít kladný výsledek, protože svou přítomnost  jednoznačně pojala jako svou povinnost. Její "rada" přece jsme lidi to asi nespasí. Žádná psychologie, žádná diplomacie. Kolik lidí je na takovýchto pozicích. No nic,stejně to budu muset vyřešit sama. Stále přemýšlím o tom, kde je chyba ve mně. Je to moje situace,moje pocity, můj úkol. Nicméně rady jak jste takové situace zvládly Vy, by mi psychicky pomohly a víra ve zvládnutelnou situaci by mne podpořily. Selimo,pokud by to pro Tebe nebyl problém písni své zkušenosti. Mějte se zatím hezky a blbci nechť se Vám vyhýbají obloukem.

Dorka — 29. 1. 2014 18:08

Ja jsem ve fabrice zazila taky blbce. Mel mladou frajerku (o dve generace), kdyz spolu prisli do fabriky, vsichni si mysleli, ze je to jeho minimalne dcera... Jako novej tam hned zacal delat ramena, jak on vsude byl, vsechno vi, ze je byvaly profesor..., nafuka, povysoval se, na lidi, co si to nechali, mel ponizujici pripominky... proste jeden o.d.p.ornej pablb. Lidi se snazili sporum s nim vyhnout, ale nikdo mu nic nerekl, asi ve vire, ze snad prestane... Jenze neprestaval.
Mne teda vytacel dennodenne a ja "hubu nezavirala"..., tak jsme se furt hadali. Delalo mi to sice beton v zaludku, ale byla jsem vytrvala, az do doby, nez klesnul ke sprostym slovum, a ty normalni vkladal cim dal tim min...
Jednou (naposledy), jsem aj ja na nej pres celou halu zarvala jedno sproste slovo (vsichni ztrnuli, ptz. takovou mluvu nepouzivam nikdy :gloria: ), a on to sel hned nazalovat.
Nikdo se me nezastal, ac vsem lezl na nervy, a vedouci me donutil, abych se mu pred vsema omluvila (myslim, ze taky jenom v ramci "povinnosti", ptz. se ho taky bal... :grater: ), a prej at mu podam ruku. Byla jsem tak nasr..., ze jsem si troufla na obrovsky risk - Rekla jsem:... ´dobre, ale jenom v rukavici´... - pouzivali jsme je pri praci. Cekala jsem, ze me vyrazi na hodinu, ale v tu chvilu mi to bylo jedno.
Nevyrazil. Nezmohl se ani na slovo. Zato ten blbecek mi pomohl, rekl, ze uz o to nestoji... Par dni nato provedl nejakou hroznou vylomeninu, nastesti ne na smene se mnou, a na hodinu byl vyhozenej on, aj s jeho frajlou...
No, nekdy to proste ne a nejde jinak, nez Bozimi mlyny... :grater:

Wikina — 29. 1. 2014 18:22

šikana v práci - je to nepříjemné.
Nedovedu si to představit - popravdě řečeno.
Je třeba možné požádat o přeložení v rámci podniku?
Obrnit se a bránit se dennodenně takovým primitivním atakům je asi dost vyčerpávající. Ale není-li jiná možnost, tak to zkus vybojovat. Nemyslím křikem, či brachiálně - ale naučit se jak na ně jít. Jeho k práci zřejmě potřebuješ, tak co kdybys zkusila na pána jít trošku jinak. Myslím s ženskou intuicí. Možná je to naivní, nedovedu si to fakt představit, ale není-li jiná možnost, tak bych "bojovala" .

Jaju — 29. 1. 2014 20:48

Wiki, dnes jsem se šéfky ptala, jestli bych se mohla vrátit na původní místo ne vedlejší dílnu, kde jsem pracovala 2 roky. Byla jsem tam poslední příchozívší a tak mě proto dali tam kde jsem. Bohužel,měla jsem strach to odmítnout z obavy že mne propustí . Ona se mne v podstatě ani neptala, jenom mi to oznámila. No a dnes mi odpověděla , že tam není tolik práce pro tolik lidí.  A použít ženskou intuici...to by bylo snové. Bohužel to nejde, nejde nic. Já jsem dlouhou dobu používala metodu ke které jsem byla vychvávaná a to je slušnost. Dokonce jsem jej prosila, aby udělal pro mne pracovní úkony,které by měl udělat bez požádání. Na něj totiž neplatí nic. Ta jeho manipulátorka jej tak ovládá, že kdybyste to viděly, tak se budete smát. A to vážně. Já si dokonce myslím, že z ní má strach, protože ví čeho je schopná. Ona ho seřve a on jí podlézá, jako puberťák...Já už jsem si říkala,co s ním si dělá, že jí leze do .... Z každou informací, která se jí absolutně netýká ze ní jde a referuje. Co se kde šustne,to musí mít z první ruky. Co se děje vedle, kdo co řekl, kdo co udělal, nedejbože nějaká chybička když se vloudí,tak to ví jako první a smějou se tomu. A čím větší škodolibost, tím líp. No a teď BABINETKY raďte. Co s takovým prvokem a trepkou dělat...

Judyna — 29. 1. 2014 21:19

No a co mu pohrozit, že jestli si nebude dělat svou práci a Tebe tím zdržovat, že to ohlásíš nadřízené? Já vím, je to hodně tvrdé, ale slušná jsi už byla dost a zjevně to k ničemu není.
Ideální by taky bylo, kdyby tu babu přeřadili na vedlejší dílnu, kde je zřejmě víc lidí? A k Tobě dali někoho jiného.

Pandorraa — 29. 1. 2014 23:04

Hledas chybu v sobe....
Jednu tam vidim: neumis se postavit sama za sebe, celem k tomu, co prichazi... Mas tendenci se branit a omlouvat i v situaci, kdy bys si mela razne vymezit hranice, za ktere ti nikdo nesmi, aniz by mu bylo jasne, ze prijde " o hlavu".
Respekt si musis zjednat sama, v tom ti nadrizena nepomuze.

Zkus se zamerit na to, proc se ti deje, co se deje...
Proc vlastne chodis do prace se stazenym zaludkem.
Jak te ti dva vlastne ohrozuji.
Proc a zda vubec se jich bojis.
Pozoruj sama sebe. Sve reakce.
Je to tezke, ale pomaha to.
Pak ty reakce proste zmen.
Prestan se branit a omlouvat a jen pozoruj "cvrkot". Pokud je ta zena skutecne takova histerka a on takova backora, tak to nedaji.
Nedaji to, protoze mnoho vysvetlujicich slov je hnaci motor pro jejich utoky, ale jedno dve trefne zvolena slova je naprosto znejisti.
Jen ta slova musis najit :)
Ja bych vedela, ale to ti radit nemohu :)

Selima — 29. 1. 2014 23:37

Jaju napsal(a):

Děvčata děkuji za rady. Než jsem do práce nastoupila, byla jsem na úřadu práce a to teda rozhodně není o co stát. Máme dluhy na dům,jedno dítě na výšce, jedno půjde na střední a v době kdy jsem byla na úřadu práce, jsme měli doma ještě dceru, která měla po škole problém najít si práci, pro nedostatek praxe. Dnes se snažila v práci situaci řešit šéfka,ale myslím že to nebude mít kladný výsledek, protože svou přítomnost  jednoznačně pojala jako svou povinnost. Její "rada" přece jsme lidi to asi nespasí. Žádná psychologie, žádná diplomacie. Kolik lidí je na takovýchto pozicích. No nic,stejně to budu muset vyřešit sama. Stále přemýšlím o tom, kde je chyba ve mně. Je to moje situace,moje pocity, můj úkol. Nicméně rady jak jste takové situace zvládly Vy, by mi psychicky pomohly a víra ve zvládnutelnou situaci by mne podpořily. Selimo,pokud by to pro Tebe nebyl problém písni své zkušenosti. Mějte se zatím hezky a blbci nechť se Vám vyhýbají obloukem.

Ja som sa snažila odosobniť, "robiť si len svoju prácu" a na ostatné sa vykašľať,  a kým intrigovala len jedna osoba a len občas, dalo sa to vydržať. Ale keď situáciu vyhrotila (alebo možno SA situácia vyhrotila) a poštvala proti mne väčšinu nášho oddelenia, prestala som  sa snažiť, rezignovala som. No a pozvali si ma na koberček, či mi majú obnoviť zmluvu - a ja že nie. Nevedela som, čo budem robiť ďalej (aj keď to bol len "vedlejšák"), ale začala som čítať inzeráty na nete - a zázrakom sa mi čoskoro ozvala známa, či nechcem ísť robiť k nej... a chcela som a je to super. Ak máš pocit, že ťa to depce, skús pozrieť inzeráty na infernete. :jojo:

Selima — 29. 1. 2014 23:43

Mňa teda hlavne ubíjalo to, s čím si celkovo neviem rady: že ona bola do xichtu milá alebo aspoň neutrálna, a intrigovala za chrbtom. Mne ako priama nadriadená niečo povedala, čo mám urobiť, a potom - keď som poslúchla - ma chladnokrvne nabonzovala vedeniu a ešte kukala, ako zareagujem...

Jaku — 29. 1. 2014 23:55

Jaju,když ti ty dva dělají problém v práci,udělej zase jim problém v jejich os.životě-psala jsi,že zahýbají  ještě navíc spolu - takže budou mít najednou třeba úplně jiné starosti,než se vozit po tobě.Anonymně bych se postarala o to,aby se jejich polovičky nebo bude bohatě stačit i jen jedna polovička,když se to dozví.jak tu někdo psal - na hrubý pytel,hrubá záplata,tak se braň,tady se ti příležitost krásně přeci nabízí!

dusička — 30. 1. 2014 9:25

To já bych nepsala anonym, ale řekla bych jim, že chápu, že maj spolu vztah. Ale že jsme v práci, tudíž pracovně by neměl kolega dávat přednost kolegyni, jinak že určitě mám zbran a to ,že řeknu o nich manželovi,manželce.

Market — 30. 1. 2014 10:37

Holky sorry, ale rady typu, že řeknu o jejich vztahu manželovi / manželce snad nemůžete myslet vážně. Dušičko, tuhle zbraň by Jaju mohla tak leda použít proti sobě.
Tady je řešením přestat řešit jaký vztah mají kolegové mezi sebou a věnovat se jen práci. Snažit se být profík, na zbytek se vykašlat. Plnit svoje úkoly, vyžadovat spolupráci od kolegů. Všechno v rámci práce, nic osobního.
Myslím si, že tady nějaký hry, nedejbože vyhrožování fakt nepomůže.

Jaju, psala jsi, že by ti pomohlo, jak jsme vyřešili nějakou podobnou situaci. Mám v zaměstnání problém s jednou kolegyní. Měli jsme před delším časem jedno nedorozumění, bylo to trochu osobní a od té doby to začlo skřípat. Ona se rozhodla jít takovou cestou, že proti mě intrikuje ostatní, stěžovala si nadřízeným. Takže já jí pozdravím, když je třeba něco řešit pracovně, tak komunikuji, když něco pracovně potřebuje, tak bez řečí udělám, zbytek jsem vypustila. Ona se samozřejmě zlobí a zkouší na mě všelijaký věci - ignoruje, nezdraví, pak je zase milá...atd. Já nic, jsem jako kámen ;)
Postupem času mi ta paní začla být ukradená.
Nadřízení mě naštěstí posuzují podle odvedené práce, ne podle toho, co se o mě povídá.

Pandorraa — 30. 1. 2014 10:39

Jsem presvedcena, ze zjednat si respekt ke sve osobe nelze intrikami a vyhruzkami. Na jejich splneni nakonec pisatelka stejne nema a i kdyby ano, spis ziska dalsi nepratele nez podporu.
Na vyhrozovani a bonzovani bych se vykaslala. Mimomanzelske vztahy tech dvou nemaji nic spolecneho s tim, ze pisatelka nezvlada vztahy na pracovisti.

dusička — 30. 1. 2014 11:20

Tojo, já bych to neudělala,aby to znělo jako výhružka. (řekla bych to mezi řečí,aby to nevyznělo jako nejdůležitější ato s humorem ) Ani bych nežalovala, to je jejich věc. Jen bych se to snažila řešit s nima osobně. Promluvit si, jako spolupracovníci. říct třeba,že žárlím na kolegu, když se točí kolem kolegyně a mě nechává nepovšimnutou. že bych si přála na pracovišti stejnou pozornost jako dává jí, (at si v soukromí dělaj co chtěj). Nebo bych řekla kolegovi, jestli mi najde taky nějakýho kolegu, "milence" :D který mi bude pomáhat. řekla bych moje pocity, že se cítím odstrčená. Nadřízeným bych nic nevykládala.

Eva. — 30. 1. 2014 12:09

dusička napsal(a):

Tojo, já bych to neudělala,aby to znělo jako výhružka. (řekla bych to mezi řečí,aby to nevyznělo jako nejdůležitější ato s humorem ) Ani bych nežalovala, to je jejich věc. Jen bych se to snažila řešit s nima osobně. Promluvit si, jako spolupracovníci. říct třeba,že žárlím na kolegu, když se točí kolem kolegyně a mě nechává nepovšimnutou. že bych si přála na pracovišti stejnou pozornost jako dává jí, (at si v soukromí dělaj co chtěj). Nebo bych řekla kolegovi, jestli mi najde taky nějakýho kolegu, "milence" :D který mi bude pomáhat. řekla bych moje pocity, že se cítím odstrčená. Nadřízeným bych nic nevykládala.

Já ti nevím. Tohle mi přijde takové hloupé, pavlačové.

dusička — 30. 1. 2014 12:44

No ale vždyt je to nakonec pravda, ani by Jaju nelhala. Jak myslíš pavlačové? vždyt v práci jsou na jedný pavlači, ne? :vissla:

Pandorraa — 30. 1. 2014 13:44

dusička napsal(a):

Tojo, já bych to neudělala,aby to znělo jako výhružka. (řekla bych to mezi řečí,aby to nevyznělo jako nejdůležitější ato s humorem ) Ani bych nežalovala, to je jejich věc. Jen bych se to snažila řešit s nima osobně. Promluvit si, jako spolupracovníci. říct třeba,že žárlím na kolegu, když se točí kolem kolegyně a mě nechává nepovšimnutou. že bych si přála na pracovišti stejnou pozornost jako dává jí, (at si v soukromí dělaj co chtěj). Nebo bych řekla kolegovi, jestli mi najde taky nějakýho kolegu, "milence" :D který mi bude pomáhat. řekla bych moje pocity, že se cítím odstrčená. Nadřízeným bych nic nevykládala.

Ale no tak.
Představ si, že jsi v PRÁCI a ne v TANEČNÍCH :jojo:

dusička — 30. 1. 2014 13:58

Pan - náhodou, v minulé práci jsme měli takový parket, to jsme tančili o sto šest.
Jinak nevím, záleželo by na situaci. těžko radit, když to nežiju.

Judyna — 30. 1. 2014 14:06

Já nevím, ale pokud ten chlápek Jaji svou nečinností brání nebo ztěžuje práci (seřizuje stroj, aby mohla pracovat),  tak já bych to s nadřízenou řešila, jelikož to má přímou souvislost s jejím prac. výkonem. A pokud se s ním nedá domluvit jinak a po dobrém,šla bych výš. Na sobě bych to nenechala.

dusička — 30. 1. 2014 14:13

Judy - nojo, ale kde je psaný,který pracovnici musí opravit stroj první. :vissla: On preferuje její práci, pomáhá ji, když se jí pokazí stroj,tak jí ho jde opravit hned a já musím čekat "až bude mít čas."
A šéfová s tím nic neudělá
naše nadřízená jednoho dne před jejich dovolenou naprosto nediplomaticky pokoušela zastat, když se ho ptala,jestli budu mít zajištěnou práci v době jeho nepřítomnosti.

Eva. — 30. 1. 2014 14:21

Jaju napsal(a):

Prosím o radu...Pracuji 1 rok ve 3 členném kolektivu s kolegyní a kolegou, kteří udržují spolu poměr, ikdyž ona je vdaná a on ženatý. Pro Vaši představu jsme my 2 na rovnocenné pozici a on je náš společný seřizovač. Ona je bohužel manipulativní hysterka, která ho naprosto ovládá,což je hlavní problém. On preferuje její práci, pomáhá ji, když se jí pokazí stroj,tak jí ho jde opravit hned a já musím čekat "až bude mít čas." A protože je tato situace už všeobecně známá (já nejsem první, komu se toto děje),tak se mne naše nadřízená jednoho dne před jejich dovolenou naprosto nediplomaticky pokoušela zastat, když se ho ptala,jestli budu mít zajištěnou práci v době jeho nepřítomnosti. Oba se do mne pustili, že si chodím stěžovat,přitom to není pravda.Ona si to ani nenechala vymluvit,jenom řvala "běž si stěžovat!!" Od té doby se ani nezdravíme a já mám peklo na zemi.  Oni se  spolu baví provokativně a adresně nahlas,abych je slyšela,on mne pomlouvá na vedlejší dílně.Vím to od několika lidí, kteří tam pracují. Minulý týden jsem se od ní dozvěděla, že jsem fracek. On mi na větu oznamovací ani neodpoví, jenom nepatrně kývne hlavou. Ona po něm zařve a on aportuje jak pes.  No bylo by toho podstatně víc, co by se dalo napsat,ale to nechci. Napsala jsem tu alespoň pár příkladů, abyste věděli o co se jedná...A nyní o co mi jde. Chtěla bych poprosit o radu jak se vyrovnat s tímto stavem, abych nechodila do práce s žaludkem jako hrozinka, jak reagovat na to, když si na mne otevře hubu jako dnes. Jsem člověk nekonfliktní, snadno zaskočitelný. Doma žiju klidný rodinný život, kdy nemusím být ve střehu... Má někdo podobnou zkušenost? Prosím rady typu najděte si jinou práci mi snad ani nepište, jsem z regionu, kde je velká nouze o práci. Kdybych měla příležitost, tak už bych to udělala. A stěžovat si nadřízeným znamená podepsat si výpověď (to už tady taky bylo). Děkuji Vám za každou dobrou radu.:godlike:

Pokud bych měla pracovní problém, řešila bych ho s nadřízeným. Nestěžovala bych si. Řešila bych, že to nefunguje proto a proto. Nadřízená se také nemá co pokoušet zastat, ale má řešit pracovní problémy. Pokud není zajištěna k plné spokojenosti práce seřizovače stroje, má to řešit jak ona, tak ty, jestli to brzdí práci.
Žádné tanečky kolem soukromých záležitostí. A do jejich vztahu, jestli on aportuje, ona řve a pod. ti nic není. Ty se chovej normálně, když potřebuješ vykonat práci od seřizovače, požádej a pokud není vykonaná včas, sděl to svému nadřízenému, jestli to zabrzdí práci.
Jak už tady někdo psal, na jakékoliv chování typu - běž si stěžovat, fracek atd. bych nereagovala.
Stýkat se pouze v pracovní rovině a pracovní záležitosti řešit v klidu, s chladnou hlavou a když to nefunguje, tak s nadřízeným. Nebát se nesmyslně, že tě vyhodí, když budeš řešit pracovní záležitosti a zdržíš se osobních invektiv a zmínek o soukromých záležitostech spolupracovníků.

Eva. — 30. 1. 2014 14:22

dusička napsal(a):

naše nadřízená jednoho dne před jejich dovolenou naprosto nediplomaticky pokoušela zastat, když se ho ptala,jestli budu mít zajištěnou práci v době jeho nepřítomnosti.

Šéfová evidentně také nezvládá svou funkci, jestli se takhle chová.

helena — 30. 1. 2014 14:23

naše nadřízená
velmi pravděpodobně není "naše nadřízená" jediná... a když to evidentně nezvládá - "svou přítomnost  jednoznačně pojala jako svou povinnost... Žádná psychologie, žádná diplomacie" - musí se Jaju obrátit "vejš".
Možná ani ne se stížností, spíš se žádostí o radu, respektive informaci, jaké jsou pracovní povinnosti onoho seřizovače, zvláště pak s přihlédnutím ke zvládnutí její vlastní práce, když "musí čekat "až bude mít čas".
Ostatně "stěžovat si nadřízeným znamená podepsat si výpověď" jednak není konec světa, jednak se leckterá výpověď dá úspěšně napadnout u soudu... jenže lidi se bojí... šéfů i soudů...

dusička — 30. 1. 2014 14:34

JJ, souhlasím. Nestěžovat si, ale informovat se, co dělat na koho se obrátit, když nebudu mít připravený stroj, tudíž prostoj.

Pandorraa — 30. 1. 2014 17:05

Pořád je to o tom samém - umět se postavit sama za sebe.
A neb vzít si, co patří bohovi a nechat ležet to, co patří volovi :jojo:

Tulipánka — 30. 1. 2014 17:51

Pan,
máš pravdu. Ale ono tam jsou často tak silné strachy, které ti prostě NEDOVOLÍ postavit se sama za sebe. Raději potlačíš sama sebe, aby nevznikly nějaké komplikace a ty pak přišla o hodně víc - pracovní místo. Jistotu.
Já přispívatelku plně chápu, právě řeším na pracovišti podobný problém - tedy pouze v tom, že si nedokážu ochránit to svoje. A už mi to trvá půlrok a to s tím umím pracovat. Jediný, co můžu poradit, je skočit. Prostě udělat to, co udělat musíš a pak většinou člověk kulí oči, že všechny ty strachy jsou úplný nesmyls a že to dopadlo naprosto výborně :D

helena — 30. 1. 2014 17:57

umět se postavit sama za sebe
Mám nejednu zkušenost, že za ty druhý to jde jaksi snáz...

že všechny ty strachy jsou úplný nesmysl
Aneb kdo se bojí, se*re v síni... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Pandorraa — 30. 1. 2014 20:05

Tulipánka napsal(a):

Pan,
máš pravdu. Ale ono tam jsou často tak silné strachy, které ti prostě NEDOVOLÍ postavit se sama za sebe. Raději potlačíš sama sebe, aby nevznikly nějaké komplikace a ty pak přišla o hodně víc - pracovní místo. Jistotu.
Já přispívatelku plně chápu, právě řeším na pracovišti podobný problém - tedy pouze v tom, že si nedokážu ochránit to svoje. A už mi to trvá půlrok a to s tím umím pracovat. Jediný, co můžu poradit, je skočit. Prostě udělat to, co udělat musíš a pak většinou člověk kulí oči, že všechny ty strachy jsou úplný nesmyls a že to dopadlo naprosto výborně :D

Tuli, všimla sis, že jsi vlastně nakonec napsala totéž, co já?
Že neexistuje strach, kterému se člověk nemůže postavit - nejlepší je totiž opravdu "skočit" a nepotlačovat sám sebe :)
Je ale fakt, že k tomu musí dospět každý sám, najít si pro sebe ten správný čas, kdy to zvládne, protože pochopí, že neexistuje nic horšího, než to, co právě TEĎ prožívá a ostatní je jen jeho STRACH :jojo:

Pandorraa — 30. 1. 2014 20:06

helena napsal(a):

umět se postavit sama za sebe
Mám nejednu zkušenost, že za ty druhý to jde jaksi snáz...

Tak o tom žádná :)
To není jen tvá zkušenost, to známe nejspíš všichni :jojo:

Judyna — 30. 1. 2014 23:21

Pandorraa napsal(a):

helena napsal(a):

umět se postavit sama za sebe
Mám nejednu zkušenost, že za ty druhý to jde jaksi snáz...

Tak o tom žádná :)
To není jen tvá zkušenost, to známe nejspíš všichni :jojo:

Holky, jste fakt šikovný. Ano, máte velkou pravdu. Je to tak. Akorát já si to uvědomiíla, až když to tady čtu. Člověk se pořád učí :dudlik:

PPavlaa — 1. 2. 2014 13:49

dusička napsal(a):

To já bych nepsala anonym, ale řekla bych jim, že chápu, že maj spolu vztah. Ale že jsme v práci, tudíž pracovně by neměl kolega dávat přednost kolegyni, jinak že určitě mám zbran a to ,že řeknu o nich manželovi,manželce.

tohle bych nedělala, ničemu to nepomůže.

PPavlaa — 1. 2. 2014 13:58

Tulipánka napsal(a):

Pan,
máš pravdu. Ale ono tam jsou často tak silné strachy, které ti prostě NEDOVOLÍ postavit se sama za sebe. Raději potlačíš sama sebe, aby nevznikly nějaké komplikace a ty pak přišla o hodně víc - pracovní místo. Jistotu.
Já přispívatelku plně chápu, právě řeším na pracovišti podobný problém - tedy pouze v tom, že si nedokážu ochránit to svoje. A už mi to trvá půlrok a to s tím umím pracovat. Jediný, co můžu poradit, je skočit. Prostě udělat to, co udělat musíš a pak většinou člověk kulí oči, že všechny ty strachy jsou úplný nesmyls a že to dopadlo naprosto výborně :D

tak to mě mrzí. měla jsem z toho, cos dřív psala, pocit, že jsi v práci spokojená.

dusička — 1. 2. 2014 20:37

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

To já bych nepsala anonym, ale řekla bych jim, že chápu, že maj spolu vztah. Ale že jsme v práci, tudíž pracovně by neměl kolega dávat přednost kolegyni, jinak že určitě mám zbran a to ,že řeknu o nich manželovi,manželce.

tohle bych nedělala, ničemu to nepomůže.

jojo,vím,je to kravina, ale to bylo první co mě napadlo

Jaju — 15. 2. 2014 21:44

Milá děvčata, tak se Vám opět ozývám,abych napsala,jak situace vypadá. Po důkladném hloubání a po poradě s mým největším přítelem,kterým je můj manžel, jsem se rozhodla, že už si nenechám dělat na hlavu. Prostě jsem se s kolegou začala bavit jako se baví on se mnou. Od "pomoci" od načí nadřízené mne přestal zdravit a já to akceptuji. Vůbec se spolu nebavíme (to je setrvalý stav), akorát když něco po něm potřebuji, tak mu to řeknu bez požádání. Stejně je to jedno, protože on na to nikdy neslyšel a ani on to nepraktikoval a NIKDY jsem od něj neslyšela prosím na moje děkuji. Prostě hraju jeho hru. Co je pro mne zásadní, už se nenervuju a neprožívám to tolik. A jsem rozhodnuta hledat jino práci. Snad se mi to podaří.
Jenom pro zajímavost bych chtěla dodat, že jsem zjistila, že v určitých situacích byl asi překvapen mým jednáním.A to mne potěšio. nejsem ochotna polevit....

Judyna — 15. 2. 2014 21:47

Výborně Jaju.

Jessika — 18. 2. 2014 10:00

Držím palce, Jaju.
Taky mám v práci podobnou kolegyni, není to tak drsné, jako o u tebe, ale nezměnilo se nic, dokud jsem nezměnila sebe.
Teď už jsem v pohodě, ale byla to dlouhá cesta... :)

Můžu se zeptat, jaký osud tě zavál k manuální práci?
Nerada bych, aby to působilo jako klišé, ale tvůj písemný projev mi k tomu nesedí (v dobrém).

Jaju — 18. 2. 2014 21:31

Milá Jessiko, jsem obyčejná,pouze vyučená žena. V podstatě jsem manuálně pracovala celý život. Nezapomenutelných pro mne bylo 10 pracovních let, po kterých se mi stýská. Pracovala jsem s lidmi a pro lidi. Prodávala jsem vitamíny, zdravou výživu, knížky a taky jsem zajišťovala  přednášky, no prostě zajímavá práce, která mi byla s trochou nadsázky posláním. Bavilo mě pomáhat lidem. To mělo smysl. Nechci tím říct že nějaká práce nemá smysl...naopak. I svým dětem jsem vždy tvrdila, že bez dělnické práce bychom neměli co jíst, neměli bychom co na sebe atd. A žádná práce není podřadná. Práci kterou  jsem dříve dělala po mě dělá můj manžel, je to totiž časově náročné. Já mám pouze ranní směny, k tomu dítě na základní škole a druhé na VŠ.  Je fajn, že jsem odpoledne doma, však víš kolik je ještě doma práce. :styrka:
Jsem ráda, že Ty už to máš v práci v pohodě. Pokud budeš mít chuť a čas, tak napiš jaké to bylo na pracovišti u Tebe.
A děkuji za podporu všem!!! :godlike:

helena — 19. 2. 2014 6:19

jsem se rozhodla, že už si nenechám dělat na hlavu
A vono to funguje... to koukáš, viď? http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png
už se nenervuju a neprožívám to
Taky už nebudeš, protože jsi poznala, že je to zbytečný... tak ti přeju už jen samý hezký věci http://fora.babinet.cz/img/smilies/storstark.gif

karfice — 28. 2. 2014 12:41

Tak těm dvoum zavař!
Pěkně je nabonzuj jejím druhým polovičkám a budeš mít klid.

Kaatka — 10. 6. 2020 18:51

Varování padlo, takže banuju.

rina — 11. 6. 2020 22:19

Tady zasahovala Andrejka, ale přečtení vlákénka bylo milé...:kapitulation: