Jak na to ,docela casto mne neco zamrzi a proste si to asi moc beru a pak se tim zabyvam .Jak byt tak nejak nad veci?

Predevsim si prestan plest pojmy "nezranitelna" a "vztahovacna".
Kdyz si prestanes brat veci osobne, klidne muzes byt dal zranitelna a stejne ti spousta veci neublizi, nezrani te.

Ide o to nájsť správnu rovnováhu medzi citlivosťou a tým "braním si až priveľmi"... ale keďže ťa nepoznám a neviem ani, o aké situácie ide, ťažko ti poradím konkrétnejšie.

mikuelini napsal(a):

Jak na to ,docela casto mne neco zamrzi a proste si to asi moc beru a pak se tim zabyvam .Jak byt tak nejak nad veci?

Toto se mi povedlo řešit metodou, že se naučíš uvědomovat se přes den, a cíleně si vybíráš myšlenky. Ale trvá dost dlouho, než si člověk získá nad sebou kontrolu. Takového vlastního strážce, který hlídá moje myšlenky. A ty si vybíráš jaké chceš, a pochopitelně si tam nedáváš negativa, natož aby ses jimi zabývala.
Doplníš to zdravým sebevědomím - máš to :D
Je to ale úkol na roky

Pokud si něco moc beru, znamená to, že uvnitř duše cítím, že to, co mi někdo říká, je pravda a já se tomu bráním, nechci taková být. Třeba mi vadí, když mi někco něco vyčítá a já si připadám, že mi říká, že jsem špatná. Ale já dělám všechno proto, abych špatná nebyla a pak mi to někdo ukáže a já vyletím jak čertík z krabičky.
Jak to ale vyřešit? Tohle je také téma, se kterým si zatím nevím rady....

Ja sa učím hovirť si - "To je jeho pravda, on jej verí a žije ju, ale ja mám svoju pravdu, a tá je iná..." Proste on a ja máme dve rôzne reality, takpovediac, vychádzajúce z toho, ako vnímame svet. A sú rovnocenné, každá platná pre toho, kto ju žije. Svoju pravdu si ponechám (jeho nemusím prijať), ale jemu kľudne nechám tú jeho, hlavne ak sa jej drží zubami-nechtami. Niekedy ma aj zaujíma prečo sa jej drží :D , prípadne či by ju nevymenil za tú moju, ale nijako netlačím...

Tulipánka napsal(a):

Pokud si něco moc beru, znamená to, že uvnitř duše cítím, že to, co mi někdo říká, je pravda a já se tomu bráním, nechci taková být. Třeba mi vadí, když mi někco něco vyčítá a já si připadám, že mi říká, že jsem špatná. Ale já dělám všechno proto, abych špatná nebyla a pak mi to někdo ukáže a já vyletím jak čertík z krabičky.
Jak to ale vyřešit? Tohle je také téma, se kterým si zatím nevím rady....

A proc bys probuh nemohla byt spatna?
Co to vubec je byt spatna?
Pro kazdeho asi neco jineho, ze?

Delat chyby je prirozene. Je to doklad toho, ze se ucis :)
Blby je jen kdyz porad opakujes ty stejne chyby...
Takze si klidne prijmi, ze NEKDY jsi "spatna" = chovas se jinak, nez bys TY SAMA chtela. Priste to proste udelas jinak. Staci zit tady a ted - vsimat si toho co a proc delam... kvuli komu/cemu a co od toho cekam :)

Tuli - a hlavně se nebát dopředu toho,že něco uděláš špatně. To je pak na tuty. :tesi: Chybu vzít  s humorem, přiznat jí,neříkat si v duchu nic negativního.

Tulipánka napsal(a):

Pokud si něco moc beru, znamená to, že uvnitř duše cítím, že to, co mi někdo říká, je pravda a já se tomu bráním, nechci taková být. Třeba mi vadí, když mi někco něco vyčítá a já si připadám, že mi říká, že jsem špatná. Ale já dělám všechno proto, abych špatná nebyla a pak mi to někdo ukáže a já vyletím jak čertík z krabičky...

Pravda pravdouci... a jeste bych pridala, ze vec ma i druhou stranu mince, a to je situace, kdyz nekdo o mne hlasa neco, o cem jsem presvedcena, ze se plete...
Muze me to taky trapit, ze neco blbe odhadl, usoudil (pak se muzu snazit o "dovysvetleni"-trpelivost?), nebo mi to je fuk, kdyz mi na tom cloveku nezalezi... :rodna:

Urcita zranitelnost je i prospesna.Od lidi ,ktere mam rada zranovana nejsem .Spise takovy ti asi dost dobre mozne " radoby kamaradi". Zacala jsem se hodne ridit intuici ,mym vnitrnim hlasem a nekterym se to nelibi . Tak proto to resim .

To je ale JEJICH problem, ze se jim to nelibi.
Tvoj problem je, ze resis jejich problem.

Ve zranitelnosti je sila kazde zeny.
Skoda, ze to mnohe zeny porad nevidi...

"Nezajímá mne, jak se živíte.
Chci vědět, po čem toužíte
a jestli se odvažujete snít
o naplnění tužeb svého srdce.

Nezajímá mne, jak jste staří.
Chci vědět, jestli jste ochotni
pro lásku a své sny,
pro dobrodružství, že jste naživu,
riskovat i to, že budete vypadat jako blázni.

Nezajímá mne, které astrologické planety se sváří s vaším Měsícem.
Chci vědět, jestli se umíte dotknout středu svého smutku,
zda vás životní zrady a zklamání otevřely
nebo jste se naopak stáhli a uzavřeli ze strachu z další bolesti!
Chci vědět, jestli dokážete snést bolest moji nebo vaši,
aniž byste se snažili ji ukrýt nebo mírnit nebo odstranit.
Chci vědět, jestli umíte sdílet radost, svou nebo moji;
umíte-li divoce tančit a nechat extázi,
aby vás zaplavila od kořínku vlasů až po špičky prstů u nohou,
a přitom neříkat varovně: buďte opatrní, buďte realističtí,
pamatujte, že jsme jen lidé.

Nezajímá mě, jestli je příběh, který mi vyprávíte, pravdivý.
Chci vědět, jestli dokážete zklamat ostatní,
abyste mohli zůstat pravdiví sami k sobě;
jestli snesete obvinění ze zrady a nezradit svou vlastní duši.
Chci vědět, zda jste věrní, a tedy i důvěryhodní.
Chci vědět, jestli jste schopni vnímat krásu,
i když není každý den hezky,
a jestli umíte najít zdroj svého života v Boží přítomnosti.
Chci vědět, jestli dokážete žít s chybami svými i mými,
a přece stanout na břehu jezera a křiknout do měsíční záře: "Ano"

Nezajímá mě, kde bydlíte či kolik peněz máte.
Chci vědět, jestli dokážete vstát po noci plné žalu a zoufalství,
vyčerpaní a potlučení až na kost a udělat,
co je třeba, pro své děti.

Nezajímá mě, kdo jste a jak se stalo, že jste tady.
Chci vědět, zda vydržíte stát se mnou uprostřed plamenů
a necouvnout.

Nezajímá mě, kde nebo co či s kým jste studovali.
Chci vědět, co vám dává sílu z nitra,
když vše ostatní odpadne.
Chci vědět, jestli umíte být sami se sebou
a jestli opravdu máte rádi společnost,
která vám zůstane v tyto prázdné chvíle."

The Invitation, inspired by Oriah Mountain Dreamer,
Native American Elder, May 1994
Česky jako Prolog knihy Spirituální inteligence (Danah Zohar a Ian Marshall)

Moc hezke