Vloni mi náhle doma zemřela maminka. Často se mě lidé ptají jestli se bojím a že oni by proto v tom domě nemohli dál žít. Jsme tu s manželem sami a přiznávám, že se bojím a mívám divný pocit. Jenže co mi jiného zbývá.
Máte někdo takovou zkušenost? Přihodilo se vám někdy něco nevysvětlitelného? Je můj strach na místě? Co myslíte? Zatím se nám tady - ťuk ťuk - žádné záhady nedějí, ale opravdu mám někdy divný pocit. Špatně spím, pořád se rozhlížím po místnostech, poslouchám. Nevím co mám dělat, možná navštívit psychologa, opravdu nevím.

Lide driv umirali doma naprosto bezne a nikdo s tim nemel problem.
Nekdo z rodiny dokonce bdel u mrtveho celou noc.
To az my - "civilizovani lide" - jsme ze smrti udelali neco negativniho, tajemneho, zlovestneho...
Tvoje maminka mela stesti, ze mohla skonat doma, ve svem prostredi. Nemusela umirat mezi cizimi v nemocnici uplne sama.
Zvaz tedy, jak dalece se na tvem podivnem pocitu podileji hloupe predsudky a do jake miry je opravneny - tedy opravdu se v dome neco deje.
Podle toho bych pak jednala dal.

Máme starý dům, mohlo tu před tím zemřít už několik lidí. Moje maminka vždycky říkala, že člověk se má bát jenom živých, mrtví prý nikomu neublíží. Jeden můj kolega vyprávěl, že když umíral jeho bratr, přišel se rozloučit s rodiči, viděli ho oba ve dveřích v tu chvíli, kdy už byl mrtev.
Píše a mluví se o tomto v různých pádech, dnes jsem narazila na toto http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny … kocku.html Máme doma dva kocoury a ten jeden od minulého týdne, kdy se něčeho v noci tak vylekal, nechce vůbec jít domů a když sem přijde jen se zděšeně rozhlíží a zase uteče ven.

Není umírání jako umírání..........škaredé stopy, strašidla a duchy myslím zanechává ten, kdo buď za žádnou cenu umřít nechce, umírá v nenávisti, nesmířen, umírá nešťasten.
Já bych se spíš bála v noci ve špitále, speciálně v nějaké eldéence :) A ani to není tak jednoduchý - moje máma mi umřela doslova v náručí a rozhodně se nedá říct, že smířená, ale přesto to v domě nezanechalo stopy. Nevím, čím to je - myslela bych si, že to mělo zanechat dost drsný otisk, protože já jsem hořce smutnila ještě velice dlouho, ale je možné, že přesně v té chvíli smrti jsem se zachovala instinktivně dobře, protože si pamatuju, jak jsem ji nechávala jít.

A čeho se ty to vlastně bojíš?

Dvořka, kocouři se mezi sebou mohli servat a poražený kocour se od té doby bojí, žádné nadpřirozeno bych v tom nehledala ;) MMCH já bych ve svém domě nemohla existovat vůbec - je to velmi starý dům, postaven na konci 18. století a když si pomyslím, kolik lidí zde za těch - řádově - 240 let muselo během těch let zemřít, tak bych se z toho musela zbláznit :)

Nech mrtvé spát, maminka by Ti jistě neublížila za života, proto není důvod bát se jí ani po smrti :pussa:

Bojím se, že tady mamku uvidím, respektive jejího ducha. Pořád se rozhlížím a čekám od kud to přijde. Mamka byla z části invalidní, starala jsem se o ni. V době kdy zemřela jí bylo čerstvě 65 let, takže relativně mladá. Někteří příbuzní mi dávají za vinu její smrt (těsně před smrtí měla horečky-zánět průdušek a brala atb.) prý jsem ji měla poslat do nemocnice. Jenže ona do nemocnice nechtěla, nadávala mi jen jsem se zmínila že jí zavolám "rychlou", nemocnice se bála. Já jsem na druhou stranu ráda, že zemřela doma, protože kdybych ji do tý nemocnice poslala a ona zemřela tam, vyčítala bych si to. Měla ráda život, milovala zvířata a kytky, odešla tak najednou a nečekaně.

Dvorko, pusobis na me, jako bys se za kazdou cenu potrebovals bat...

Za vsechna ta tisicileti nejspis neni misto, kde by lide neumirali. Mam blizkeho cloveka, ktery je vidi... dlouho ji trvalo, nez se s tim naucila zachazet.
Sama to nevidim, ale leccos vnimam. Naucila jsem se nebat, dobre funguji ritualy prijeti, smireni a propusteni.

Kocky jsou uzasne bytosti. Jsou zaroven zde i "tam". Mam dve. Nechavam to na nich, ony uz si vedi rady. Hlavne kdyz ja sama neblbnu a nepletu se jim do toho.

Pokud se opravdu bojis, klasicky psycholog ti stejne nepomuze. Spis si najdi nekoho, kdo te bude brat vazne, protoze o tehle vecech mezi nebem a zemi neco vi a nebude z tebe zbytecne delat magora.

Hlavne se prestan bat. Tva maminka mela pravdu: s mrtvymi se da mnohdy vyjit lepe nez se zivymi. Tedy pokud je nechas spat a nebudes se jimi sama zbytecne strasit :)

Děkuju :godlike:

Nechaj za ňu slúžiť zádušnú omšu, dom prebehni so zapálenou bielou šalviou (ale neviem, kde ju dostať) a s mamou sa pekne rozlúč... Ak ju nebudeš za nohu držať tu, nemá dôvod motať sa furt okolo vás :D a pôjde asi rada ďalej.

P.S. Dozvedela som sa - a uvedomila som si, že to tak JE - že s výnimkou vojen, tragických udalostí a psychopatov väčšinu duchov držíme pri sebe MY SAMI, či už vedome alebo podvedome (lebo máme pocit, že potrebujeme ich radu, pomoc, odpustenie, pozornosť, skúsenosť, lásku - dosaď si sama). Keď ich pustíme odídu. A viazanosť na miesto je zväčša tiež blbosť, niet nič nespútanejšie ako duch mŕtveho. :jojo:

Můj tatínek zemřel doma, rozhodně nebyl se smrtí smířen, zoufale nechtěl zemřít, ale po jeho smrti se nic v bytě nestalo a strach vůbec nemám, na duchy nevěřím. Až do přečtení tohoto příspěvku mě ani nenapadlo, že bych se měla bát.

Dvořka napsal(a):

Bojím se, že tady mamku uvidím, respektive jejího ducha. Pořád se rozhlížím a čekám od kud to přijde. Mamka byla z části invalidní, starala jsem se o ni. V době kdy zemřela jí bylo čerstvě 65 let, takže relativně mladá. Někteří příbuzní mi dávají za vinu její smrt (těsně před smrtí měla horečky-zánět průdušek a brala atb.) prý jsem ji měla poslat do nemocnice. Jenže ona do nemocnice nechtěla, nadávala mi jen jsem se zmínila že jí zavolám "rychlou", nemocnice se bála. Já jsem na druhou stranu ráda, že zemřela doma, protože kdybych ji do tý nemocnice poslala a ona zemřela tam, vyčítala bych si to. Měla ráda život, milovala zvířata a kytky, odešla tak najednou a nečekaně.

Proč se bojíš, že tady mamku uvidíš?
Moje milovaná babička taky zemřela doma. V noci jsem ji ještě dlouho po její smrti "slýchávala", jak jde na WC. Já bych byla ráda, kdybych svou babičku uviděla. Moc ji miluji. Byl to můj andílek.

Z jednoho hlediska bych taky mamku ráda viděla, popovídala bych s ní a zeptala bych se jí jak se tam má a jaké to tam je. Z hlediska druhého je to pro mě jednou skončené a mám strach ze svojí reakce na to, kdybych ji uviděla.
Chci říct, že někteří lidé jsou hloupí a zlí, protože ještě naschvál mluví o těhle věcech. Oni by v domě kde někdo zemřel žít nemohli atd.. Nikdo z nich si ale neuvědomuje, že se mu může stát to samé a nikdo z nich neví jaký má jejich byt/dům minulost.

Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.

eremuruss napsal(a):

Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.

erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manželka a mentálně postižený syn :o ?!? Já si nedovedu představit, že by taková dvojice byla schopna čerstvého nebožtíka vlastními silami odnést dovnitř do domu a položit ho například na postel :rolleyes: už jenom z toho důvodu, že ti dva museli být z náhlého úmrtí manžela a otce naprosto bez sebe.

MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ... :jojo:

Špatně spím, pořád se rozhlížím po místnostech, poslouchám.
Myslím, že hlavně posloucháš, když se "lidé ptají jestli se bojím"... a namísto abys jejich řeči, že "by v domě kde někdo zemřel žít nemohli", brala jako hloupý poznámky, necháš se jimi ovlivňovat a to je důvod, proč "Pořád se rozhlížím a čekám od kud to přijde". Kdyby těchhle keců nebylo, možná by tě to ani nenapadlo.
Bojím se, že tady mamku uvidím, respektive jejího ducha.
Pravděpodobnější je možnost, že neuvidíš... maminka zřejmě nemá důvod tě děsit ještě víc, než to dokážeš ty sama.

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.

erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manželka a mentálně postižený syn :o ?!? Já si nedovedu představit, že by taková dvojice byla schopna čerstvého nebožtíka vlastními silami odnést dovnitř do domu a položit ho například na postel :rolleyes: už jenom z toho důvodu, že ti dva museli být z náhlého úmrtí manžela a otce naprosto bez sebe.

MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ... :jojo:

Byla tam zachranka a ty ho tam polozili na prani tchyne.
Ja bych blizkeho cloveka nepolozila jako odpad na dlazbu za vchodove dvere,ale na postel.

helena napsal(a):

Špatně spím, pořád se rozhlížím po místnostech, poslouchám.
Myslím, že hlavně posloucháš, když se "lidé ptají jestli se bojím"... a namísto abys jejich řeči, že "by v domě kde někdo zemřel žít nemohli", brala jako hloupý poznámky, necháš se jimi ovlivňovat a to je důvod, proč "Pořád se rozhlížím a čekám od kud to přijde". Kdyby těchhle keců nebylo, možná by tě to ani nenapadlo.
Bojím se, že tady mamku uvidím, respektive jejího ducha.
Pravděpodobnější je možnost, že neuvidíš... maminka zřejmě nemá důvod tě děsit ještě víc, než to dokážeš ty sama.

Take jsem se bala,ze mamku po smrti uvidim.Nastesti se nic takoveho nekonalo.

ty ho tam polozili na prani tchyne
Třeba se taky bála mít ho doma... v posteli, v který by potom spala.

Když maminka zemřela, volala mi teta abych 3 dny s ničím nehýbala a nechala všechny mamčiny věci tak. Taky mi nařídila otevřít přes noc okno, prý aby duše mohla odejít. A když člověk slýchá tyhle věci, pak se nemá bát.
Ano, Heleno, máš pravdu. Kdybych nedala na tyhle kecy, bylo by mi líp.

A když člověk slýchá tyhle věci, pak se nemá bát.
Pořád nevím proč a hlavně čeho...

To já vlastně taky ne :)

Dvořka napsal(a):

Z jednoho hlediska bych taky mamku ráda viděla, popovídala bych s ní a zeptala bych se jí jak se tam má a jaké to tam je. Z hlediska druhého je to pro mě jednou skončené a mám strach ze svojí reakce na to, kdybych ji uviděla.

Asi by ti stejně nic neřekla..........já měla milovanou tetičku. Asi 2-3 roky po její smrti jsem plela růže a přemýšlela nad úplně přízemními věcmi, když jsem ucítila lehký dotek na levém rameni a její veselý hlas, jak mě zdraví. Zaradovala jsem se taky a hned se zeptala, kde je a jak se má - ona, že dobře, pak něco zarepetila a zmizela. :)

Dvořka napsal(a):

Chci říct, že někteří lidé jsou hloupí a zlí, protože ještě naschvál mluví o těhle věcech. Oni by v domě kde někdo zemřel žít nemohli atd.. Nikdo z nich si ale neuvědomuje, že se mu může stát to samé a nikdo z nich neví jaký má jejich byt/dům minulost.

Na ty se prostě vykašli............oni by nemohli......možná jen houbeles vědí :cool:

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.

erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manželka a mentálně postižený syn :o ?!? Já si nedovedu představit, že by taková dvojice byla schopna čerstvého nebožtíka vlastními silami odnést dovnitř do domu a položit ho například na postel :rolleyes: už jenom z toho důvodu, že ti dva museli být z náhlého úmrtí manžela a otce naprosto bez sebe.

MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ... :jojo:

kiaro, je postižený mentálně, ne fyzicky. je to mladej chlap, to mi neříkej, že by si neporadil. taky mi to přijde blbé nechat ho tam ležet.

eremuruss napsal(a):

helena napsal(a):

Špatně spím, pořád se rozhlížím po místnostech, poslouchám.
Myslím, že hlavně posloucháš, když se "lidé ptají jestli se bojím"... a namísto abys jejich řeči, že "by v domě kde někdo zemřel žít nemohli", brala jako hloupý poznámky, necháš se jimi ovlivňovat a to je důvod, proč "Pořád se rozhlížím a čekám od kud to přijde". Kdyby těchhle keců nebylo, možná by tě to ani nenapadlo.
Bojím se, že tady mamku uvidím, respektive jejího ducha.
Pravděpodobnější je možnost, že neuvidíš... maminka zřejmě nemá důvod tě děsit ještě víc, než to dokážeš ty sama.

Take jsem se bala,ze mamku po smrti uvidim.Nastesti se nic takoveho nekonalo.

proč bála ? přijde mi lepší vidět, než když se kolem dějí podivné věci. navíc je to máma, ne čert, proboha.

Dvořka napsal(a):

Když maminka zemřela, volala mi teta abych 3 dny s ničím nehýbala a nechala všechny mamčiny věci tak. Taky mi nařídila otevřít přes noc okno, prý aby duše mohla odejít. A když člověk slýchá tyhle věci, pak se nemá bát.
Ano, Heleno, máš pravdu. Kdybych nedala na tyhle kecy, bylo by mi líp.

pak se nemá čeho bát ? já nerozumím, čeho se bojíš.

lupina montana napsal(a):

Dvořka napsal(a):

Z jednoho hlediska bych taky mamku ráda viděla, popovídala bych s ní a zeptala bych se jí jak se tam má a jaké to tam je. Z hlediska druhého je to pro mě jednou skončené a mám strach ze svojí reakce na to, kdybych ji uviděla.

Asi by ti stejně nic neřekla..........já měla milovanou tetičku. Asi 2-3 roky po její smrti jsem plela růže a přemýšlela nad úplně přízemními věcmi, když jsem ucítila lehký dotek na levém rameni a její veselý hlas, jak mě zdraví. Zaradovala jsem se taky a hned se zeptala, kde je a jak se má - ona, že dobře, pak něco zarepetila a zmizela. :)

to mi přijde pěkný, že za tebou takhle přišla :D to by se mi taky líbilo :vissla:

To si piš, že se mi to líbilo! :storstark: Za dcerou se takhle došel rozloučit kamarád, který zahynul - teda náš, ona ho znala spíš jako strejdu. :) To se nám taky líbilo, jakkoliv nám bylo smutno.

proč se to mě takhle neděje ? proč se kolem mě dějí úplně jiný věci ?

Jo Pavli...............to fakt nevím :pussa:

tak já budu uražená, že to mám jinak :cool:

Bodejť! :lol: Někdy to chce trochu toho nátlaku, že :cool:

PPavlaa napsal(a):

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.

erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manželka a mentálně postižený syn :o ?!? Já si nedovedu představit, že by taková dvojice byla schopna čerstvého nebožtíka vlastními silami odnést dovnitř do domu a položit ho například na postel :rolleyes: už jenom z toho důvodu, že ti dva museli být z náhlého úmrtí manžela a otce naprosto bez sebe.

MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ... :jojo:

kiaro, je postižený mentálně, ne fyzicky. je to mladej chlap, to mi neříkej, že by si neporadil. taky mi to přijde blbé nechat ho tam ležet.

No právě, Pavlo ... ten člověk je na mentální úrovni desetiletého dítěte, houby víme, jak by se na něm manipulace s mrtvým tělem jeho tatínka psychicky podepsala a jak by následně reagoval :/ Je dost dobře možné, že by ho to rozhodilo natolik, že by s ním měla rodina dlouho plné ruce práce ... :/

eremuruss napsal(a):

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Kdyz zemrel pritelovo otec pred domem.Dali ho na dlazbu na verandu a prikryli celeho dekou.Nez prijeli pohrebaci a my.Coz bylo 5 hodin.Me to prislo jako neucta k zemrelemu.Nechat ho lezet na dlazbe na zemi.

erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manželka a mentálně postižený syn :o ?!? Já si nedovedu představit, že by taková dvojice byla schopna čerstvého nebožtíka vlastními silami odnést dovnitř do domu a položit ho například na postel :rolleyes: už jenom z toho důvodu, že ti dva museli být z náhlého úmrtí manžela a otce naprosto bez sebe.

MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ... :jojo:

Byla tam zachranka a ty ho tam polozili na prani tchyne.
Ja bych blizkeho cloveka nepolozila jako odpad na dlazbu za vchodove dvere,ale na postel.

A v té posteli bys potom po celý zbytek života klidně spala, jo :o ?!? Obzvlášť když píšeš, že:

eremuruss napsal(a):

Take jsem se bala,ze mamku po smrti uvidim.Nastesti se nic takoveho nekonalo.

Kiara napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Kiara napsal(a):

erem, a co s ním jako ti dva měli dělat - přestárlá manželka a mentálně postižený syn :o ?!? Já si nedovedu představit, že by taková dvojice byla schopna čerstvého nebožtíka vlastními silami odnést dovnitř do domu a položit ho například na postel :rolleyes: už jenom z toho důvodu, že ti dva museli být z náhlého úmrtí manžela a otce naprosto bez sebe.

MMCH já bych chtěla vidět Tebe, jak by sis v takové situaci poradila ... :jojo:

kiaro, je postižený mentálně, ne fyzicky. je to mladej chlap, to mi neříkej, že by si neporadil. taky mi to přijde blbé nechat ho tam ležet.

No právě, Pavlo ... ten člověk je na mentální úrovni desetiletého dítěte, houby víme, jak by se na něm manipulace s mrtvým tělem jeho tatínka psychicky podepsala a jak by následně reagoval :/ Je dost dobře možné, že by ho to rozhodilo natolik, že by s ním měla rodina dlouho plné ruce práce ... :/

to máš možná pravdu, ale nechat tatíka ležet tolik hodin někde venku před barákem je hnusný. když se chce, všechno jde. šlo to něják udělat. i když teda erem píše, že to tchýně chtěla zrovna takhle.

A v té posteli bys potom po celý zbytek života klidně spala, jo yikes ?!

Tátu jsme přivezli ze špitálu domů umřít. Chtěl ležet v kuchyni na gauči, nechtěl být v ložnici, protože kuchyň byla u rodičů vždycky centrem všeho dění. Byli jsme tam celé dny, děti, vnuci. Když umřel bylo to všechno tak nějak přirozené. Pak mamince jedna její kamarádka řekla, že k ní na návštěvu už nikdy nepřijde, protože tam umřel člověk:-) fakt směšné. Mimochodem, na tom gauči běžně sedáváme dál

PPavlaa napsal(a):

to máš možná pravdu, ale nechat tatíka ležet tolik hodin někde venku před barákem je hnusný. když se chce, všechno jde. šlo to něják udělat. i když teda erem píše, že to tchýně chtěla zrovna takhle.

Nenechali ho před barákem. Dali ho na dlažbu na verandu. To je místnost v domě.

nechat tatíka ležet tolik hodin někde venku před barákem je hnusný. když se chce, všechno jde.
Z čirý zvědavosti se poptám na záchrance, jak v takových případech postupujou či postupovat musejí.

Eva. napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

to máš možná pravdu, ale nechat tatíka ležet tolik hodin někde venku před barákem je hnusný. když se chce, všechno jde. šlo to něják udělat. i když teda erem píše, že to tchýně chtěla zrovna takhle.

Nenechali ho před barákem. Dali ho na dlažbu na verandu. To je místnost v domě.

to máš pravdu, beru zpět.
i tak mi to přijde ale zvláštní. nechtěla bych, aby někdo z mých blízkých takhle někde ležel.

Holčino, tatínek musel být šťastný, že jste mu dopřáli takový odchod, kdy byl pořád mezi blízkými. Moc se mi to líbí.

helena napsal(a):

nechat tatíka ležet tolik hodin někde venku před barákem je hnusný. když se chce, všechno jde.
Z čirý zvědavosti se poptám na záchrance, jak v takových případech postupujou či postupovat musejí.

Doufám, že už nějak lidštěji - z čirý zkušenosti ti můžu říct, jak postupovali před 20 lety - nechali ležet :/ Pravda je, že jsem nebyla ve stavu něco vyžadovat, ani jsem nevěděla co.

Holči, to je umření snů - to bych si taky tak přála :sova:

helena napsal(a):

nechat tatíka ležet tolik hodin někde venku před barákem je hnusný. když se chce, všechno jde.
Z čirý zvědavosti se poptám na záchrance, jak v takových případech postupujou či postupovat musejí.

Záchranáři? Nechají člověka ležet tam kde je. Kamarádky otec zemřel doma na zahradě. Infakrt. Po neúspěšných pokusech o oživení ho záchranáři nechali ležet kde byl, jen poručili donést z domu deku, kterou ho přikryli.
Co musejí nebo nemusejí udělat nevím, taky by mě to zajímalo.

Informace přímo ze záchranky:
Při úmrtí beze svědků - kdekoli, tedy i doma - se automaticky volá policie. Manipulace se zesnulým je možná pouze v rámci prvotního ohledání - následuje buď resuscitace nebo konstatování smrti.
Jsou-li svědci (např. rodina), vychází se z jejich údajů. Pokud se nejedná o prokazatelně přirozenou smrt (babička po x infarktech, těžká onkologická diagnóza a pod.), nařídí lékař pitvu a s mrtvým nelze hýbat, pouze se zakryje.
Jedině v případě, že se jedna například o tu babičku, lze rodině vyhovět a zemřelého přemístit.

To má logiku, aj keď... takú policajnú. :/ Vôbec sa v našej kultúre vytratil zo smrti ľudský aspekt a také to prirodzené prijatie ako súčasti života.

To má logiku, aj keď... takú policajnú.
Nojo, děvče... jenže si vzpomeň (například - byly i jiný případy) na nedávný odsouzení dvou mládenců, kteří utloukli důchodce - a vzhledem k tomu, že doktorka z RZ naznala, že tam nebylo cizí zavinění (což nekomentuju, neznaje detaily), ani se nevolala policie... a než se zjistila skutečná příčina smrti, byl barák vycíděnej... a možná by jim to prošlo.

Ókej, už mlčím. Navyše v nemocniciach, kde asi zomrie dosť veľa ľudí, vidím hlboký zmysel pitvať - tam je toho cudzieho zavinenia, často bohužiaľ nepoznaného alebo oficiálne nehláseného, podľa mňa oveľa viac.  No, teoreticky je to tomu mŕtvemu už jedno - minimálne tomu telu určite a pozostalí holt chvíľu vydržia, no. Ja som asi bola taká otrasená, že by som to nejako ani nevnímala, kde leží...

Navyše v nemocniciach, kde asi zomrie dosť veľa ľudí, vidím hlboký zmysel pitvať
Ovšem ani tam není pitva povinná - s výjimkou situací konkrétně uvedených v zákoně (Zákon o zdravotních službách?). Jinak záleží na rozhodnutí lékaře nebo patologa.

No a ktorý lekár by nechal pitvať obeť svojho zaobchádzania alebo zaobchádzania svojho kolegu, že? Takže to celé stráca zmysel...

No... někteří kolegové se nemají rádi...