AlisaKarásková — 15. 11. 2013 17:51

https://www.email.cz/download/i/FJ_CBW5-Ck_8oqorpo7yqnwDeScy4JWxSQYnN3aftfpq1qWtqG6cfAZ1SH8SAVQLL41glxk/DSCN0766.JPG

Ahoj narodila s několika dědičnými vadami,které mě více méně vylučovaly ze společnosti (selektivní mutismus, oslabená imunita).  Jak dětí ve školce,škole až po střední, v místě mého bydliště to někteří lidé vidí takto dodne. Nejlepšími kamarády jsou mi zvířátka, zajímám se o mezinárodní vztahy,politiku,cizí jazyky,kreativní techniky, moderní medicínu, historii chtěla bych v rámci volného času vypomáhat v útulku. 

Ošklivost  mě ale provází nadále (mám opravdu jak říká okolí prasečí obličej a hnusný nos), zjistila bych si zda se to dá nějak lékařsky vylepšit. Díky moc

Judyna — 15. 11. 2013 19:54

Co to je ?
Aliso, to jsi opravdu ty nebo si někdo škaredě hraje?

Mandragorasa — 15. 11. 2013 20:48

Zlatíčko, tobě chybí jen sebevědomí a strach být sama sebou.

Dorka — 15. 11. 2013 22:42

......mám opravdu jak říká okolí prasečí obličej a hnusný nos, zjistila bych si zda se to dá nějak lékařsky vylepšit
PROC TO NEUDELAS?
Ale ne, ted vazne... Hnusny nos jsem resila poprve ve svych cca 17-ti letech, a to tak vazne, ze jsem napsala do nejake kliniky plasticke chirurgie, poslala tam svoji fotku, kterou jsem povazovala za nejostudnejsi na svete... a kdyz jsem dostala takovou hladivou odpoved, ze muj nos je statisticky zcela vporadku, ale pokud s tim nesouhlasim, muzu se na ne obratit po dosazeni plnoletosti, mela jsem pocit, ze chci vyvrazdit cely svet, onu kliniku jako prvni instanci...
To nasledujici, elektivni mutismus (http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektivn%C3%AD_mutismus), mi prijde jako neco bud zanedbaneho z tveho detstvi tvymi rodici, nebo jenom vymluva, zastiraci manevr za nejaky aktualni problem, ktery zrovna ted resis... Jestli chces, rozepis se, nebo do SZ.

PS: Vsechno jde, kdyz se chce... :jojo:

eva4444 — 16. 11. 2013 8:03

No nevím, jestli si neděláš z nás legraci, na fotce vidím normální pěknou ženskou. Plastickou chirurgií jde určitě vylepšit každá, i modelka, ale proč do sebe nechat řezat... A kde bydlíš? Jestli Tě baví pomáhat u zvířat, tak útulek přímo nemám, nějaká zvířata ano a jednoho koně, který potřebuje kvůli starému úrazu hodně pohybu (pro posílení svalů) a hodil by se mi někdo na výpomoc, kdo s ním bude chodit na procházky na vodítku a časem třeba i pod sedlem. Kdyžtak napiš do SZ.

Radima — 16. 11. 2013 9:24

Jsem z toho celkem zděšená, holka je pěkná. To bude nějaká legrace, ne? V kalendáři má v pondělí poznačen někdo lék Givio a ten se dává při rakovině... Nerozumím tomu. Pokud holka existuje, jě pěkná nejen na pohled,  ale i duchem, pokud se zajímá o to, co píše.

mikuelini — 16. 11. 2013 10:25

Co resis ,mlada krasna slecna a nos je uplne normalni! Kdo Ti rika o prasecim obliceji a nose? To snad ne...

Tulipánka — 16. 11. 2013 11:58

Tohle není vůbec žádná ošklivost, řekla bych dokonce, že je to nadprůměrně hezká holka! Jediný problém je sebevědomí. Problém je skutečně jen v její hlavě.

Selima — 16. 11. 2013 16:00

Podľa mňa dal niekto zlomyseľne bez vedomia majiteľky fotku na net s takýmto zraňujúcim komentárom, akože od nej... :/ Iné vysvetlenie nevidím.

sahleb — 16. 11. 2013 17:38

Ja vidim normalni sympatickou holku.  :dumbom:
Mas hodne zajmu a navic jsi inteligentni.

Mas spis detske rysy obliceje, budes vypadat dlouho mlada. Akorat bych si sla udelat neco s vlasama. Ty dve barvy te delaji divnejsi , jaksi. Asi bych je trochu zkratila a narovnala, Jen lehce.

Neco jsem pro tebe nasla. takovych fotek je hodne. Celebrity bez makeupu.

http://www.omlazeni.cz/clanky/celebrity … keupu.html  :lol:

, jses hezci, bez nektere hvezdy.

dycinky — 16. 11. 2013 18:14

Selima napsal(a):

Podľa mňa dal niekto zlomyseľne bez vedomia majiteľky fotku na net s takýmto zraňujúcim komentárom, akože od nej... :/ Iné vysvetlenie nevidím.

taky si myslím, zvláště když je tu jen jeden příspěvek a pak už nic

Judyna — 16. 11. 2013 18:23

Selima napsal(a):

Podľa mňa dal niekto zlomyseľne bez vedomia majiteľky fotku na net s takýmto zraňujúcim komentárom, akože od nej... :/ Iné vysvetlenie nevidím.

No přesně to jsem měla na mysli, když jsem psala, že si někdo škaredě hraje.....

AlisaKarásková — 22. 11. 2013 19:04

Ahoj omlouvám se za mystifikaci, jsem to já. Jen jsem měla hodně povinností v práci a nestihla jsem odepsat. Narodila jsem se jiná (se selektivním mutismem,které je po rodové linii dědečka a oslabenou imunitou) Chtěla bych říct, že ze své zkušenosti, vím že selektivní mutismus není žádné nezdvořáctví vůči okolí,když třeba neodpovíte na pozdrav nebo nezapředete hovor, jak je běžné. Je to stav,kdy se třeba mě ve společnosti líbilo a vyhledávala jsem ji,když ale přišlo na verbální komunikaci nešlo to i když člověk ve skutečnosti moc chtěl. Byla jsem extrém na ZŠ jsem nemluvila ani s dětmi ani vyučujícími až do 5 třídy (jen se skupinkou kamarádů co jsem znala od kočárku, doma jsem se bavila naprosto normálně s rodiči a bráchou). Tím pádem jsem neměla,přátele pro děti jsem byla ta divná postižená, navíc brzy zjištěná skolioza mi vynesla titul pračlověk. Pro vyučující jsem nebyla člověkem se jménem ale jednoduše tím případem. Ono se na druhou stranu není co divit, rozdíl oproti zdravé většině to byl hodně patrný. Tento stav se táhnul až do 6. třídy kdy jsem pomalu ale jistě začínala z mutismu odrůstat a víc se bavit. Bohužel toto zlepšení trvalo 3 roky  a na střední mě ze začátku opět čekalo nepřátelství spolužáků a pohledy přes prsty některých vyučujících. Často se mi ztrácely klíčky od skřínky v šatně, do vstupních dveří jsme vstupovali přes identifikační kartu, kdy pro jeden pro vstup musel pípnout vyučující (protože mi studenti ze začátku karty neměli), děcka mi s oblibou zavíraly dveře před nosem abych nemohla dovnitř a tak jsem musela čekat na dalšího vyučujícího. Progres a na 80% zlepšení proběhlo asi ve 3. ročníku,kdy jsem si na základě toho získala nové kamarády.Dneska už se bavím s každým, sice nejsem žádný rétor, ale z 80-90% je to pryč. Co mi ale zůstala je absence přátel,kteří na starý problém nezapomněli a nechtějí se mnou do teď nic mít.

Tulipánka — 22. 11. 2013 20:00

Aliso,
budeš mi věřit, když ti řeknu, že tohle všechno je jen ve tvé hlavě?
Představ si, že jsi někdy získala špatnou zkušenost. Od té doby nosíš černé brýle. Odnesla jsi si nějaké trauma a to trauma teď v sobě nosíš a spoustu věcí ti ho připomíná. Díky němu teď hledíš na spoustu věcí jinak - přes ty černé brýle. Svět je teď jiný na základě tvé zkušenosti - té traumatizjící události.
Takže teď ze všeho nejdřív potřebuješ si uvědomit, že to, co kolem sebe vnímáš, není skutečná realita, ale realita zabarvená spoustou brýlí.
Přijmi zodpovědnost za všechno, co se v tvém životě děje, přestaň si stěžovat. že za to či ono může ten a ten. Sundej si brýle, uvidíš úplně jiný pohled na svět. Pokud budeš obviňovat lidi kolem sebe, nikdy se to nezlepší. Nejdřív změň sebe sama z toho, kdo trpí, na toho, kdo se svým životem může něco udělat.
Věř mi, vím moc dobře, o čem mluvím. A neříkám, že je to snadné a že to jde rychle. Nicméně přestat se litovat je jediná cesta z toho ven. Je spousta lidí, kterým život nadělil o hodně horší karty, a žijí šťastný život.
Ať se ti daří :)

Selima — 23. 11. 2013 10:36

AlisaKarásková napsal(a):

Ahoj omlouvám se za mystifikaci, jsem to já. Jen jsem měla hodně povinností v práci a nestihla jsem odepsat. Narodila jsem se jiná (se selektivním mutismem,které je po rodové linii dědečka a oslabenou imunitou) Chtěla bych říct, že ze své zkušenosti, vím že selektivní mutismus není žádné nezdvořáctví vůči okolí,když třeba neodpovíte na pozdrav nebo nezapředete hovor, jak je běžné. Je to stav,kdy se třeba mě ve společnosti líbilo a vyhledávala jsem ji,když ale přišlo na verbální komunikaci nešlo to i když člověk ve skutečnosti moc chtěl. Byla jsem extrém na ZŠ jsem nemluvila ani s dětmi ani vyučujícími až do 5 třídy (jen se skupinkou kamarádů co jsem znala od kočárku, doma jsem se bavila naprosto normálně s rodiči a bráchou). Tím pádem jsem neměla,přátele pro děti jsem byla ta divná postižená, navíc brzy zjištěná skolioza mi vynesla titul pračlověk. Pro vyučující jsem nebyla člověkem se jménem ale jednoduše tím případem. Ono se na druhou stranu není co divit, rozdíl oproti zdravé většině to byl hodně patrný. Tento stav se táhnul až do 6. třídy kdy jsem pomalu ale jistě začínala z mutismu odrůstat a víc se bavit. Bohužel toto zlepšení trvalo 3 roky  a na střední mě ze začátku opět čekalo nepřátelství spolužáků a pohledy přes prsty některých vyučujících. Často se mi ztrácely klíčky od skřínky v šatně, do vstupních dveří jsme vstupovali přes identifikační kartu, kdy pro jeden pro vstup musel pípnout vyučující (protože mi studenti ze začátku karty neměli), děcka mi s oblibou zavíraly dveře před nosem abych nemohla dovnitř a tak jsem musela čekat na dalšího vyučujícího. Progres a na 80% zlepšení proběhlo asi ve 3. ročníku,kdy jsem si na základě toho získala nové kamarády.Dneska už se bavím s každým, sice nejsem žádný rétor, ale z 80-90% je to pryč. Co mi ale zůstala je absence přátel,kteří na starý problém nezapomněli a nechtějí se mnou do teď nic mít.

Ak len nežiješ niekde na lazoch, našla by som si priateľov nových... Ja mám ďaleko od plachého introverta, ale na strednú školu nemám dobré spomienky, s babami dobré, s chalanmi horšie (mala som napätý vzťah  sjedným vodcovským typom z triedy) a na vysokej som začala nový život, doslova od nuly, a bolo to :supr:, štyri možno najlepšie roky v živote... Ale začať nanovo sa dá hocikedy, keď sa rozhodneš. Výzor podľa mňa Ok, ale veď ten asi nie je najdôležitejší, skôr vyžarovanie a komunikácia. ;)

Judyna — 23. 11. 2013 18:01

Aliso, tak promiń, já si opravdu myslela, že si někdo dělá zlou srandu, jelikož na té fotce Ti to sluší. A to myslím vážně. Nechápu, jak jsi mohla sama o sobě něco takového napsat - myslím ke svému vzhledu.
A na to, co bylo, se vykašli. Děti dokážou být kruté, to je známá věc, ale vyšla jsi z toho vítězně, je to pryč. Co bylo, to bylo. Přátele si najdeš nové a teď. Jen se zbytečně nepodceňuj.

Dorka — 23. 11. 2013 20:44

Zephy v suknich? :co: