Zdravím,
  je mi 37let a na těchto stránkách jsem se ocitla,protože hledám radu jak žít dál.sad
  Je to 8 měsíců,co se můj manžel(39) zamiloval do kolegyně z práce..21let. Jsme spolu 19let,máme 19 a 8 letou dceru.
  Celou dobu se náš vzah odvíjel od jeho žárlivosti,ze začátku jsem to brala jako důkaz jeho velké lásky.Nepřál si abych
  chodila do práce,prý by nás to stejně nevytrhlo....Ze začátku mi to vyhovovalo,byla jsem starostlivá manželka a kde
  jsem se hla tam jsem chodila s dcerou,aby neměl důvod žárlit.Žádné kavičky z kamarádkami a podobně...nic.
  Společná přátelství odboural tím,že vždy žárlil na partnera mé kamarádky,bez důvodu,stačilo když jsem se dobře
  bavila,smála,byla šťastná.Už za tím viděl víc.Takže kromě rodinných přátel,nám v podstatě nezůstal v podstatě nikdo,
  kromě jediného mladého páru a to jen proto,že cítí sympatie k Petře,přítelkyni Jirky a mé nejlepší kamarádce.
  Abych se vrátila zpátky,tvrdí mi,že je to pouze kamarádka z práce,ale s kterou si fakt rozumí,začal s ní po práci chodit na pivo,chodí opilý.Zatím s ní asi nic nemá,ale cítím,
  že je zamilovaný,tvrdí mi že jsem dost atraktivní na to,abych si našla někoho jiného kdo by mě netrápil.Je to holčina,
  která žije kalbama,cigárama,hospodou a já jsem už trošku mimo.Přitom docela pravidelně,chodíme na pivko,jezdíme
  na motorce,procházky s malou,ale chápu že po 20 letech vztahu nemůžu čekat,že ze mě bude celý vedle,i když se
  snažím vypadat stále upraveně,dbám o sebe,ale 21 už mít nikdy nebudu-bohužel:(
  Asi se ptáte co tady řeším,že jsem blbka,ale bohužel zatím bez jeho příjmu,bych neutáhla barák,malá o něho pláče,ale
  největší problém je v mé hlavě,že se od něj nedokážu psychicky odpoutat,vím,že jsem hloupá,ale mám fóbický strach z toho,že zůstanu sama a psychicky to nezvládnu,přes to všechno ho mám po těch 20 letech ráda. Je to o to horší,že jsem před 10 lety přišla o otce,který půl roku umíral na rakovinu a já jsem do poslední chvíle věřila,že neumře,no za půl roku jsem začala zvracet,nemohla pozřít vůbec nic a bála se úplně všeho,onemocněla jsem depresemi.Začala jsem se léčit,zabralo to,chodila jsem na terapie a brala jsem udržovací léčbu.Za dva roky mi zemřel tragicky 19 synovec,který bydlel naproti nám,opravdu blízký,úžasný kluk. Takže se můj stav zhoršil,nicméně
také jsem se z toho časem dostala,ale dodneška beru antidepresiva,sice ty nejslabší,ale beru. Ale proč jsem se o tomto vůbec zmínila,nechci být litována a pochopena v tom,že pokud mám nějaký životní výkyv,tak moje psychika se mnou zacloumá takovým způsobem,že si nevím sama se sebou rady,a kdyby tady nebyly dcery a moje mamka,tak se přiznám,že bych to zkončila. Vím,že nejsem sama v životě kdo má trápení,ale já už nemůžu...:(

Lennys, nemám podobné problémy , takže ze svých zkušeností nemohu nic nabídnout.
S antidepresivy je to složité a bez nich ještě horší - tady by bylo potřeby Ivany, aby ti něco napsala.
Ale na jakékoli problémy pomáhá, když se začneš trochu víc mít ráda - když sama sebe opečováváš, hýčkáš a rozmazluješ. Ne, neboj se, že tě poženu nakoupit nový hadry a ke kadeřníkovi :)
Ale stojí za to si uvědomit, že jsi jedinečná a že nejsi součástí někoho jiného. To se jen tak povídá, ale jako se nikdo za tebe nenarodil a nikdo za tebe neumře, tak nikdo nežije tvůj život. Tedy se musíš naučit vycházet se svým nejbližším člověkem - a to jsi ty. Až to budeš umět, nebudeš mít strach ze samoty.
Tvůj muž momentálně zblbnul a nabádá tě, aby sis někoho našla. No jasan, myslí, že se mu uleví. Ale jakmile bys to dotáhla do konce, začne zase žárlit. A bude zle. Takže vykašli se na podporu zvenčí, musíš ji najít uvnitř.
Držím palce, pa, Jess.

Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit.  Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".

Lennys, od nás odešel můj BM před sedmi lety. Celý život jsem více nebo méně trpívala depresemi. Rozchod jsem nesla těžce. Strávila jsem mimo jiné 7 týdnů na psychiatrii z důvodu těžké deprese.Když jsem našla sebe samu, stala se po rozvodu zdravě sebevědomou ženou, přestala jsem trpět i depresemi. Už několik let je nemám. Pomohla mi spousta věcí. Psychoterapie, antidepresiva, psychiatrie, mé okolí, ale myslím, že především to, že jsem chtěla změnit svůj svět. Dnes mi někdy chybí rodina, ale nechybí mi BM. Myslím, že už jsem ho nemilovala, když odcházel, jen jsem na něm byla příliš závislá a hlavně jsem se bála, jak sama zvládnu další život. Zvládla jsem a zvládám a mám ho hezčí, než kdybych dál žila ve vztahu, kde už není láska. Nemluvím o obyčejném mít rád. Ale o skutečné lásce, kdy se partneři milují.
Rozchod se dá přežít a život po něm může být krásnější. Jen nic nepřikrývat, nehledat záchranu v jiných, natož rychle v jiném partnerovi, ale najít ji v sobě. Přikrývání čehokoliv je jen schovávání kostlivce do skříně. Je třeba se postavit všemu čelem, přijmout v první řadě sama sebe takovou, jaká jsi, být k sobě upřímná a otevřená. Stát se zdravě sebevědomou ženou. A hlavně se nebát. Život je krásný, není třeba mít strach. Když ho člověk má, přivolává si do života právě to, čeho se bojí. A to není třeba.

Chlapisko at si leze za jinou ,nech ho plavat .. Ja jsem toho mojeho taky vyvalila .At otravuji zivot jinym ,takovy nestoji ani za zlamanou gresli

Eva to napsala perfektně. A po tom ukrutném utrpení je to fakt super život. Hezčí. Nevěřila jsem tomu. Zdálo se mi to nemožné!!!
To přikrývání - ne bolesti, ale hrobu s manželstvím.

orelo, je to tak!!! ale trvalo mi než mi to došlo!

Eva. napsal(a):

Lennys, od nás odešel můj BM před sedmi lety. Celý život jsem více nebo méně trpívala depresemi. Rozchod jsem nesla těžce. Strávila jsem mimo jiné 7 týdnů na psychiatrii z důvodu těžké deprese.Když jsem našla sebe samu, stala se po rozvodu zdravě sebevědomou ženou, přestala jsem trpět i depresemi. Už několik let je nemám. Pomohla mi spousta věcí. Psychoterapie, antidepresiva, psychiatrie, mé okolí, ale myslím, že především to, že jsem chtěla změnit svůj svět. Dnes mi někdy chybí rodina, ale nechybí mi BM. Myslím, že už jsem ho nemilovala, když odcházel, jen jsem na něm byla příliš závislá a hlavně jsem se bála, jak sama zvládnu další život. Zvládla jsem a zvládám a mám ho hezčí, než kdybych dál žila ve vztahu, kde už není láska. Nemluvím o obyčejném mít rád. Ale o skutečné lásce, kdy se partneři milují.
Rozchod se dá přežít a život po něm může být krásnější. Jen nic nepřikrývat, nehledat záchranu v jiných, natož rychle v jiném partnerovi, ale najít ji v sobě. Přikrývání čehokoliv je jen schovávání kostlivce do skříně. Je třeba se postavit všemu čelem, přijmout v první řadě sama sebe takovou, jaká jsi, být k sobě upřímná a otevřená. Stát se zdravě sebevědomou ženou. A hlavně se nebát. Život je krásný, není třeba mít strach. Když ho člověk má, přivolává si do života právě to, čeho se bojí. A to není třeba.

souhlasím..

sipova napsal(a):

Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit.  Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".

:pussa:

sipova napsal(a):

Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit.  Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".

no to zní strašně :dumbom:

lenyys a co chceš teda dělat ? čekat, jestli ho to nepřejde a dál si nechat někoho, kdo tě odříznul od všech kamarádů, známých ? já bych neřekla, že takovej chlap je nějáká výhra ..

No, ono ti asi nezostáva nič iné, len prijať realitu, možno i aj siahnuť na dno - a odraziť sa od neho k novému, inému životu. Či lepšiemu, to záleží hlavne na tebe...

Ano také si myslím, že bohužel je nejlepším způsobem "řešení" přijmutí reality. Některé věci se z ní nedají odpárat (city) a strach zatemňuje mysl i duši. Někde ten lepší a světlejší zítřek tam zcela jistě je. V tomhle věku to bývá u chlapů častý projev jejich útěku před skutečnostmi... snaha omládnout a získat ze života nějaké vzrušení, leč je to velmi nešťastná cesta a zpravidla je i lichá.

PPavlaa napsal(a):

sipova napsal(a):

Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit.  Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".

no to zní strašně :dumbom:

máš nějaké vlastní zkušenosti či rady?

sipova napsal(a):

Eva to napsala perfektně. A po tom ukrutném utrpení je to fakt super život. Hezčí. Nevěřila jsem tomu. Zdálo se mi to nemožné!!!
To přikrývání - ne bolesti, ale hrobu s manželstvím.

tak to gratuluji k super zivotu .... ja mam k nemu jeste hodne daleko

Kely napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

sipova napsal(a):

Tak holka vítej mezi námi, opuštěnými. Já za pár dnů oslavím rok od provalení nevěry (také "kamarádka" z práce). Vyhodila jsem ho v ten samý den, okamžitě se rozvedla (po 17 letech) a celý čas se snažím nějak to zvládnout a přežít. První tři měsíce si ani neamatuji, pak půl roku pláče a smutku, pak jsem se konečně lehce zamilovala a tento vztah mi pomohl zapomenout na ex a poslední tři měsíce už se rozkoukávám a hledám vztah. Nebude to asi lehké, ale není to už trápení a jsem dokonce ráda, že jsem se rozvedla. I když to tak bolelo. Ten můj nestál za moc. Ale trvalo mi si to uvědomit.  Antideresivám bych se nebránila, pomohou od té strašné bolesti. Zvaž je.
Nepomůže nic, jen čas. Za mě : ať vypadne za ní - a buď zvolí tebe, nebo ji. Hodně se jich vrací (můj se nevrátil).
Držím ti palce, drž se. A dělej jen to, co cítíš, co chceš.
Myslím, že až nový vztah opravdu vše "přikryje".

no to zní strašně :dumbom:

máš nějaké vlastní zkušenosti či rady?

ty ses pasovala na její mluvčí ? já bych řekla, že šípová se umí docela slušně vyžvejknout sama.

Grainne napsal(a):

sipova napsal(a):

Eva to napsala perfektně. A po tom ukrutném utrpení je to fakt super život. Hezčí. Nevěřila jsem tomu. Zdálo se mi to nemožné!!!
To přikrývání - ne bolesti, ale hrobu s manželstvím.

tak to gratuluji k super zivotu .... ja mam k nemu jeste hodne daleko

aby ses nedivila - když to najednou přijde !!! a bude to tak hezké, že ti to bude podezřelé;) a bude ti trvat, než přestaneš vyhlížet kde je schovaný nějaký bubák:co:
já se furt bojím co se po ... .možná se už budu bát pořád - protože mi ex vrazil kudlu do života absolutně nečekaně, tak už budu furt připravená na cokoliv (jestli je to vůbec možné)

sipova napsal(a):

Grainne napsal(a):

sipova napsal(a):

Eva to napsala perfektně. A po tom ukrutném utrpení je to fakt super život. Hezčí. Nevěřila jsem tomu. Zdálo se mi to nemožné!!!
To přikrývání - ne bolesti, ale hrobu s manželstvím.

tak to gratuluji k super zivotu .... ja mam k nemu jeste hodne daleko

aby ses nedivila - když to najednou přijde !!! a bude to tak hezké, že ti to bude podezřelé;) a bude ti trvat, než přestaneš vyhlížet kde je schovaný nějaký bubák:co:
já se furt bojím co se po ... .možná se už budu bát pořád - protože mi ex vrazil kudlu do života absolutně nečekaně, tak už budu furt připravená na cokoliv (jestli je to vůbec možné)

Uplne presne .... tak ono u mne to hezke prichazi ... az to sama nechapu ..... ale jak jsi napsala stale vyhlizim bubaka ... take budu radeji pripravena nez znovu prozivat ten sok z necekaneho konce

supééér Grainne !!! ale je fakt těžké věřit, viď. život je plný překvapení - bylo zle, aby mohlo přijít to lepší !!!
no a k ex ??? - je to neuvěřitelné, ale den poté, co jsem seznámila syna s přítelem, se (po 3/4 roku) synovi ozval ex - a řekl mu, že ho příští pátek odveze z internátu domů !!! nechápu, nevím co ho najednou popadlo syna kontaktovat a vadí mi, že přijede k baráku. mohl se s ním sejít v restauraci, nechápu proč takové gesto (nikdy pro něj nechtěl jet na intr - ať jezdí autobusem)
asi se na ubytovně nudí. synovi jsem řekla, ať mu o mě nic neříká, já se o něj také nezajímám, nepatří už do našeho života.
nejsem ještě úplně srovnaná, to určitě ne, ale užívám si nového života stále víc a víc.
a kdybych zůstala zase sama? no a?

sipova napsal(a):

supééér Grainne !!! ale je fakt těžké věřit, viď. život je plný překvapení - bylo zle, aby mohlo přijít to lepší !!!
no a k ex ??? - je to neuvěřitelné, ale den poté, co jsem seznámila syna s přítelem, se (po 3/4 roku) synovi ozval ex - a řekl mu, že ho příští pátek odveze z internátu domů !!! nechápu, nevím co ho najednou popadlo syna kontaktovat a vadí mi, že přijede k baráku. mohl se s ním sejít v restauraci, nechápu proč takové gesto (nikdy pro něj nechtěl jet na intr - ať jezdí autobusem)
asi se na ubytovně nudí. synovi jsem řekla, ať mu o mě nic neříká, já se o něj také nezajímám, nepatří už do našeho života.
nejsem ještě úplně srovnaná, to určitě ne, ale užívám si nového života stále víc a víc.
a kdybych zůstala zase sama? no a?

jj, taky už k tomu začínám docházet ... asi to bude to nejlepší , co můžu udělat

:jojo:

Selima napsal(a):

:jojo:

počkej na silvestra, to mně to zase chytne :grater:

Na Silvestra můžeš přijet za mnou. Budu na Břevnově hlídat vnoučátka :D

Eva. napsal(a):

Na Silvestra můžeš přijet za mnou. Budu na Břevnově hlídat vnoučátka :D

super nápad , akorát dost daleko :)

Grainne napsal(a):

Eva. napsal(a):

Na Silvestra můžeš přijet za mnou. Budu na Břevnově hlídat vnoučátka :D

super nápad , akorát dost daleko :)

Sedneš na metro nebo na tramvaj nebo na obojí a je to. :D

Eva. napsal(a):

Grainne napsal(a):

Eva. napsal(a):

Na Silvestra můžeš přijet za mnou. Budu na Břevnově hlídat vnoučátka :D

super nápad , akorát dost daleko :)

Sedneš na metro nebo na tramvaj nebo na obojí a je to. :D

to problém není , ale zpátky to bude horší

Na Nový rok dopoledne jezdí spousta tramvají a taky metro. :D

Eva. napsal(a):

Na Nový rok dopoledne jezdí spousta tramvají a taky metro. :D

to mi je jasné , ale já mám omezený čas kvůli psům ... jedině dorazit až později

Lenyys neves hlavu. Ver mi nejsi v tom sama. U me je to presne mesic, kdy jsem se dozvedela, ze muj muz ma vedlejsi vztah uz rok a 3/4. Jsme spolu skoro dvacet let z toho 17 let manzele. Mame dve deti 12 a15 let. Zvlaste mladsi syn na tatovi visi a nedovede si predstavit, ze se rozejdeme. Navic to byl on, kdo mi o te nevere rekl. Ze zacatku jsem  myslela, ze je to jen ulet, a ze kdyz se na to prijde, tak se ji vzda. Byla jsem na omylu. I pred detmi rekl, ze je rozhodnut spis pro ni.
Dohoda je takova, ze zatim zijeme vsichni pod jednou strechou, protoze ani jeden z nas nema na vyplaceni toho druheho z baraku. Deti o vsem vedi a on si za ni , ted uz legalne vesele jezdi. Diky antidepresivum se zase dokazu soustredit na praci a na deti, soustredim se sama na sebe, cvicim, hubnu. Nicmene nevim, jak se tato situace da psychicky dlouho vydrzet (myslim to spolecne souziti).
Nejvetsi ponizeni pro me je to, ze ona dotycna meho muze ulovila na po*no web kamerach, kde si spolu chatovali, ona se mu ukazovala za penize a posleze si navzajem dali soukrome chatovaci ucty a uz to jelo. Kdyz jsem mu oponovala, ze tykovych ona muze mit vi, tvrde ji brani, ze ji vubec neznam a ze je to vlastne slusna holka. Sluska holka, ktera ani nevi, ze jeji milenec je zenaty, navykladal ji, ze ma 2 deti, ale ze zijeme davno oddelene.
Takze Lenyys, zvedeni svoje sebevedomi ze zeme, jako jsem to musela udelat ja. Zamer se na sebe a na deti. A hlavne...chce to cas.

Jano, ONA ho ulovila na p.o.r.n.o chatu? A dokonce za peníze?
Chudáček, on se tam jistě dostal omylem a platil taky omylem... :dumbom:
Na tohle musí být dva.
Máš potřebu ho omlouvat? Proč?

Přemýšlím, proč mají ženy často tendenci svého partnera omlouvat. To on nic, to milenka. Když jsem se dozvěděla o milence mého bývalého manžela, takovou potřebu jsem neměla. Měla jsem vztek na něj. Neměla jsem v tomhle růžové brýle. Kdyby on nechtěl, ani sto žen by ho "neulovilo".

Jsem 5 let milenkou ženatého muže. A i tady vím, že kdyby on nechtěl, mohla bych se rozkrájet na kousíčky a nepřinutla bych ho se mnou být. Člověk není věc. Má svou vlastní vůli.

Evo, to nebyla jeho omluva ani omylem. Ze chlapi chodi na tovakove stranky to vim, ale ze se z toho muze vyvinout vztah, to by me nenapadlo ani omylem. Samozrejme, ze tam hledal neco, co doma nemel. Za 5 let jsem pribrala 30 kilo a uz jsem ho nepritahovala. Ale ani tohle neni omluva proto to, aby tam nasel vztah na rozbijel rodinu, ve ktere ma 2 deti, ktere jak tvrdi ma velmi rad. Ale pokud by se mel rozhodnout, rozhodne se pro ni.
V manzelstvi ho ted drzim ja, protoze vim, ze deti by to nesly velmi spatne. Pokud k rozvodu dojde, doufam, ze casem to deto z chodu rodiny vyciti a nebude to pro ne takovy sok.

janinakopretina napsal(a):

Lenyys neves hlavu. Ver mi nejsi v tom sama. U me je to presne mesic, kdy jsem se dozvedela, ze muj muz ma vedlejsi vztah uz rok a 3/4. Jsme spolu skoro dvacet let z toho 17 let manzele. Mame dve deti 12 a15 let. Zvlaste mladsi syn na tatovi visi a nedovede si predstavit, ze se rozejdeme. Navic to byl on, kdo mi o te nevere rekl. Ze zacatku jsem  myslela, ze je to jen ulet, a ze kdyz se na to prijde, tak se ji vzda. Byla jsem na omylu. I pred detmi rekl, ze je rozhodnut spis pro ni.
Dohoda je takova, ze zatim zijeme vsichni pod jednou strechou, protoze ani jeden z nas nema na vyplaceni toho druheho z baraku. Deti o vsem vedi a on si za ni , ted uz legalne vesele jezdi. Diky antidepresivum se zase dokazu soustredit na praci a na deti, soustredim se sama na sebe, cvicim, hubnu. Nicmene nevim, jak se tato situace da psychicky dlouho vydrzet (myslim to spolecne souziti).
Nejvetsi ponizeni pro me je to, ze ona dotycna meho muze ulovila na po*no web kamerach, kde si spolu chatovali, ona se mu ukazovala za penize a posleze si navzajem dali soukrome chatovaci ucty a uz to jelo. Kdyz jsem mu oponovala, ze tykovych ona muze mit vi, tvrde ji brani, ze ji vubec neznam a ze je to vlastne slusna holka. Sluska holka, ktera ani nevi, ze jeji milenec je zenaty, navykladal ji, ze ma 2 deti, ale ze zijeme davno oddelene.
Takze Lenyys, zvedeni svoje sebevedomi ze zeme, jako jsem to musela udelat ja. Zamer se na sebe a na deti. A hlavne...chce to cas.

Dobre delas ,soustred se jen na sebe a ne nej se vydlabni ,ten muj byl taky prasak ,vysackovala jsem ho .Taky radil na erotickym chatu ,byl na tom zavislak . Dokonce i daval na net videa ,jak si ho doma smidli, prisla jsem na to a mazal ,blbec

Všechno chce jen čas. Ten to opravdu zahojí...:|

Teda já si to nedovedu představit :-( Ale teda některé z Vás jsou opravdu hrdinky. Vážně klobou dolů já bych to neustála