Zdravím,
asi mě bude někdo kamenovat, někdo snad pochopí. Ale vypsat se někam musím. Před cca 7 týdny byla moje manželka na dvoudenní hudební akci, kde se sblížila s jistým mužem (ke všemu se s ním znám). Nikdy jsem nepátral, ale její chování po návratu bylo nanejvýš nápadné. Tři dny jsem jsem vydržel nepátrat, ale nejistota vyhrála a já kouknul do mobilu. A bylo to tam. Zatím jen asi jenom oťukávání se, které ona zatím lehce ignorovala. Zeptal jsem se jí přímo, co se děje a samozřejmě nic, po chvíli z ní vypadlo, že tak úplně nic ne, ale, že se nic neděje atd., atd. Ok, řekl jsem si a pomaličku začínal zapomínat.
  Po 3 týdnech (které byly mezi náma krásné) jsem se ujal vymazávat staré sms na mém starém mobilu, který téměř nepoužívám a další rána. V den mého svátku a zároveň v den výročí svatky (již 19 let :/ ) , jsem objevil odeslanou sms cca v tomto znění. " Povíme si to ve středu. Musíme se sejít u mě v práci (soukromě podniká). Manžel mě hlídá. Těším se, ale jsem nervní. Nikde nic neříkej a vydrž!!... " To byla rána, kterou jsem už nemohl rozdýchat. Opět rozhovory, ujišťování a snaha, aby bylo vše ok.
Jelikož máme v autě GPS, tak jsem občas juknul na polohu jejího auta a za týden bylo auto v malém háječku poblíž domova. Na otázku zda tam byla, samozřejmě nebyla. "Klidně se zeptej dcery jsou jsem si v té době povídala doma.
Dobře ví, že se jí nezeptám, nechci do toho zatahovat děti. V zoufalství jsem se jel na to místo podívat a byly tam stopy od dvou aut.
Nevím co mám dělat, pořád si pro sebe hledám omluvy, že se nic neděje, ale všechno mě ukazuje, že asi opak je pravdou. SMSky, pozice podle GPS (GPS se splete o 100,200 m, ale 1 kilometr, to už je dost. Nějaké důkazy mám, ale nejsou dost průkazné.
Nevím co mám dělat. Snažím se nepátrat (ale v té hlavě to šrotuje).

Tady je tolik možností...
Chceš  1. vědět na čem jsi ? 2. zůstat v nevědomosti a zakopat to v sobě?
A když to budeš vědět ... 3. jsi ochoten se s tím smířit nebo 4. budeš se chtít rozvést?
A když se nebudeš chtít rozvést a nebudeš to tutlat, 5. chceš to řešit vraždou?  6. a koho budeš chtít sejmout? 

Dříve, než budeš chtít realizovat bod 1 - tedy zjistit, na čem jsi, bych ti doporučila nultou pozici - všechno si srovnat v hlavě s možnými body vývoje (doporučuji škrtnout body 5 a 6) .

Pak teprve budeš schopen situaci řešit - začni komunikací s manželkou.

Tvoje pomůcky (mobil, GPS apod.) ti nepomohou v osvětlení toho hlavního - proč to udělala,  resp. zda v tom chce pokračovat nebo zda je to jen úlet. O toho se odvíjí další dění. Držím palce, jsi teprve na začátku.

1. chci vědět na čem jsem, kdo by chtěl asi žít v nejistotě
2. to nedokážu, to bych se asi zbláznil
3. se s tím smířit? Jelikož ji mám pořád rád, tak se s tím smířím. Ale nechci se dožít toho, že ze mě bude blb, kterýmu se cokoliv řekne a on bude spokojený.
4. Nechci se rozvádět i když v krajní chvilkách jsem schopný se sbalit a odejít.
5. škrtám
6. škrtám
Mám ji pořád rád , ale moje k důvěra je na minimu.
Ještě jsem zapoměl dodat, že něco obdobného u nás již proběhlo před 8 lety. Skoro na den přesně.

Tak soupis máš. Máš-li odvahu (asi ano, pro mně by to taky bylo nepřijatelné dělat blbečka), jdi to probrat s manželkou.
Důležité je vědět, jak to chce řešit ona.
Já bych ovšem doporučila jedno - zajít za nějakým vztahovým kaučem. Sám nebo i s ní, podle situace a ochoty.
Tady se můžeš maximálně vykecat, ale odborný návod, jak se s touto situací vyrovnat, tu nenajdeš.

Už jsme probírali snad 100x. Oblíbená hláška "rodinu jsem rozbíjet nechtěla (kdo taky ze začátku chce?)", "stejně bych to ukončila, neunesla bych ten pocit vinny, nedal jsi mi šanci to ukončit (byl jsem rychlejší)",  "mám to v hlavě srovnané, chci zůstat s tebou". Prý se nekontaktují, nic, prý on pochopil a nechce jí dělat doma zle. Rozloučili se a konec.Teď jenom jí toto všechno věřit. Chtěl bych, ale nějak to zatím nejde.
Určitě také na tom všem mám určitý podíl vinny já. Ač téměř nepiju, neběhám za ženskýma, tak byl náš vztah asi jako většina vztahů po 19 letech. Láska fuč, jenom takové to soužití s jistou mírou tolerance.
Jak mi bylo řečeno "ty se začínáš starat až když je o mě zájem".

No a jak to chceš řešit ty?

Já bych to asi úplně otočila.

Přestala bych pátrat a začala se starat pouze a jen o sebe.

Třeba by se začaly dít věci :-)

l1012 napsal(a):

Zdravím,
asi mě bude někdo kamenovat, někdo snad pochopí. Ale vypsat se někam musím. Před cca 7 týdny byla moje manželka na dvoudenní hudební akci, kde se sblížila s jistým mužem (ke všemu se s ním znám). Nikdy jsem nepátral, ale její chování po návratu bylo nanejvýš nápadné. Tři dny jsem jsem vydržel nepátrat, ale nejistota vyhrála a já kouknul do mobilu. A bylo to tam. Zatím jen asi jenom oťukávání se, které ona zatím lehce ignorovala. Zeptal jsem se jí přímo, co se děje a samozřejmě nic, po chvíli z ní vypadlo, že tak úplně nic ne, ale, že se nic neděje atd., atd. Ok, řekl jsem si a pomaličku začínal zapomínat.
  Po 3 týdnech (které byly mezi náma krásné) jsem se ujal vymazávat staré sms na mém starém mobilu, který téměř nepoužívám a další rána. V den mého svátku a zároveň v den výročí svatky (již 19 let :/ ) , jsem objevil odeslanou sms cca v tomto znění. " Povíme si to ve středu. Musíme se sejít u mě v práci (soukromě podniká). Manžel mě hlídá. Těším se, ale jsem nervní. Nikde nic neříkej a vydrž!!... " To byla rána, kterou jsem už nemohl rozdýchat. Opět rozhovory, ujišťování a snaha, aby bylo vše ok.
Jelikož máme v autě GPS, tak jsem občas juknul na polohu jejího auta a za týden bylo auto v malém háječku poblíž domova. Na otázku zda tam byla, samozřejmě nebyla. "Klidně se zeptej dcery jsou jsem si v té době povídala doma.
Dobře ví, že se jí nezeptám, nechci do toho zatahovat děti. V zoufalství jsem se jel na to místo podívat a byly tam stopy od dvou aut.
Nevím co mám dělat, pořád si pro sebe hledám omluvy, že se nic neděje, ale všechno mě ukazuje, že asi opak je pravdou. SMSky, pozice podle GPS (GPS se splete o 100,200 m, ale 1 kilometr, to už je dost. Nějaké důkazy mám, ale nejsou dost průkazné.
Nevím co mám dělat. Snažím se nepátrat (ale v té hlavě to šrotuje).

Zcel ate chapu, takove veci dokazi cloveka rozhodit.  Uz jen to, ze nerika vedome pravdu, je spatny. Co s tim, kdyz clvoek zapatra musi byt pripraven na nejakou skutecnost, kteou nemusi zvladnout.  A pak musi situaci jeste resit.

Tohle jsem zazila pred lety a jeste dneska je mi spatne. Obsem to nebyly SMS ale dopisy.

nic

Jak mi bylo řečeno "ty se začínáš starat až když je o mě zájem".
Upřímně - je to pravda? A byla taky, když "něco obdobného u nás již proběhlo před 8 lety"?

to: Jessica
Chci zapomenout, chci, aby jsem žil normálně, bez stresů, s mojí manželkou. Normální život bez podezírání a lží. Já v zásadě odmítám jakýkoliv druh nevěry a proto je to pro mě asi ještě těžší.

to: zlevicka177
Také jsem o tom přemýšlel, ale neumím to. Vždycky pro mě byly priority děti, manželka a potom já. Momentálně bych asi měl i strach, aby jsem jí tím i nenahrál.

to: sahleb
Samozřejmě, že když zapátrám, tak musím čekat cokoliv. Člověk čeká cokoliv a stejně pokud něco vypátrá, tak je to rána. Z té první aférky jsem se hrabal vcelku dlouho, teď nevím. Mám dny, kdy jsem docela v pohodě a věřím a jsou dny, kdy už pokukuju po Neurolu. ;)

helena napsal(a):

Jak mi bylo řečeno "ty se začínáš starat až když je o mě zájem".
Upřímně - je to pravda? A byla taky, když "něco obdobného u nás již proběhlo před 8 lety"?

Upřímě? Ano je to z valné části pravda.
Tenkrát jsem se taky choval jako sobec (kašlal jsem na manželku, děti, všechno).
Teď jsem se nestaral z důvodu, že jsem nechtěl být žárlivý a byl jsem na to docela i hrdý, že jsem v pohodě. Ale jak jsem i psal naše manželství bylo po těch letech takové uspané.
Možná špatně napsané, ale snad pochopíte, co jsem tím myslel.

l1012 napsal(a):

Upřímě? Ano je to z valné části pravda.
Tenkrát jsem se taky choval jako sobec (kašlal jsem na manželku, děti, všechno).
Teď jsem se nestaral z důvodu, že jsem nechtěl být žárlivý a byl jsem na to docela i hrdý, že jsem v pohodě. Ale jak jsem i psal naše manželství bylo po těch letech takové uspané.
Možná špatně napsané, ale snad pochopíte, co jsem tím myslel.

Co má společného starání se a žárlivost? Ty si pod pojmem starat se představuješ, že na manželku žárlíš a sleduješ ji?

l1012 napsal(a):

Vždycky pro mě byly priority děti, manželka a potom já. Momentálně bych asi měl i strach, aby jsem jí tím i nenahrál.

To asi ne, když ses nestaral. Odporuješ si.

Hm, myslel jsem si, že jsem to napsal špatně.
Tak znova.
To starání se se vztahovalo na na otázky: kam jdeš? kdy přijdeš? s kým jdeš? kdo tam byl? atd.

Starání se o rodinu jako takovou bylo v posledních letech kvitováno jako dobré a že je spokojená jak to teď je.

ale snad pochopíte, co jsem tím myslel
Jojo... velmi dobře.
"Tenkrát jsem se choval jako sobec... Teď jsem se nestaral z důvodu" na kterým zas tak moc nezáleží... Podstatný je, že zatímco tys "byl hrdý, že jsem v pohodě", pravděpodobně jsi přes tu svoji "spokojenost" neviděl, že tvoje paní pravděpodobně "v pohodě" není... ani tehdy, ani dnes.
Tak holt zkusila to "takové uspané manželství" - respektive tebe - probudit. Způsob není nejvhodnější, leč - jak vidno - zabírá... třeba zkoušela i jemnější, ale nefungovaly.

to: Helena
Asi máš pravdu.
Ale jak teď z toho ven. Takže já jsem vinník, já si to vyžeru a já se musím polepšit, sypat si popel na hlavu a polepšit se ve všech směrech. Omluvit se za všechna ta pátrání atd. :)

Takže já jsem vinník, já si to vyžeru
Jo, chlapče, soud taky neodsoudí obžalovanýho na základě prohlášení státního zástupce [i]"Nějaké důkazy mám, ale nejsou dost průkazné." :P
Takže ti zřejmě nezbyde, než ta omluva... ovšem s výsledkem nejistým, protože kdo ví, jak se tvoje paní mezitím rozhodla.
A hlavně si pamatuj, že by zas mohlo dojít k nějakýmu "probouzení", pokud tě klid po bouři ukolíbá... :D

Jj, je pěkné, že pokud je žena ve vztahu nespokojená, tak vlastně takový "úlet" je v pořádku.
Pokud jsem něco namítal v našem vztahu já, tak to bylo smeteno ze stolu. A přestože jsem také měl nějaké výhrady, tak jsem nikdy nepomyslel to řešit takto. Asi jsem divný, ale je to tak. Pokud chce být člověk nevěrný, tak ať se nejdřív rozejde se stávajícím partnerem a potom ať se třeba zblázní.

Nedávno jsem četl jedno pěkné heslo:
"když někomu nestojím za to, aby mi byl věrný, tak on mi zas nestojí za to, abych se nad ním dále trápil"

Chtěl bych se tím řídit, ale ještě se k té druhé části musím dobrat. ;)

pokud je žena ve vztahu nespokojená, tak vlastně takový "úlet" je v pořádku... přestože jsem také měl nějaké výhrady, tak jsem nikdy nepomyslel to řešit takto
Moment... konstatoval jsi "Nevím co mám dělat." - a informací se ti dostalo.
Jestliže potřebuješ potvrdit, že jsi "ten lepší" a tvoje paní píp, tak jsi to měl říct rovnou.
Pokud jsem něco namítal v našem vztahu já, tak to bylo smeteno ze stolu.
Ale to je zase tvůj problém, že jsi s tím nic dalšího nedělal... manželka "smetla" a měla vyřízeno.

helena napsal(a):

pokud je žena ve vztahu nespokojená, tak vlastně takový "úlet" je v pořádku... přestože jsem také měl nějaké výhrady, tak jsem nikdy nepomyslel to řešit takto
Moment... konstatoval jsi "Nevím co mám dělat." - a informací se ti dostalo.
Jestliže potřebuješ potvrdit, že jsi "ten lepší" a tvoje paní píp, tak jsi to měl říct rovnou.
Pokud jsem něco namítal v našem vztahu já, tak to bylo smeteno ze stolu.
Ale to je zase tvůj problém, že jsi s tím nic dalšího nedělal... manželka "smetla" a měla vyřízeno.

To si moc asi nerozumíme. Nikdy jsem nechtěl slyšet, že já jsem ten lepší a moje žena je ... Pro mě je manželství jako partnerství. Jsme si rovni.
Pokud manželka po smetení připomínek měla vyřízeno? Ok.
Takže já jsem třeba také smetl některé její připomínky a mám taky vyřízeno. Ale otočilo se to proti mě. Je nespokojená, hledá jinde útěchu a vlídnou náruč. Jsem taky nespokojený, ale snažím se to nějak řešit. Ale né útěkem do náruče nějaké jiné. Ale asi opět moje chyba, že jsem chtěl být férový? Tak to je dobrý. :)

V zásadě jsem chtěl poradit, jak začít opět důvěřovat. Ale bohužel jsme se dostali úúúplně jinam. ;)

l1012 napsal(a):

V zásadě jsem chtěl poradit, jak začít opět důvěřovat.

Píšeš, žes to už před osmi lety zažil. Tudíž si myslím, že víš lépe, než my, co jsme nezažili, jak začít opět důvěřovat.
My jsme se po té, co se můj BM zamiloval, rozvedli, protože odešel k ní. Nevím, jak začít opět důvěřovat. Asi je to velmi těžké, jestli to vůbec ještě jde. Jestli není lepší to už rozseknout, zvláště, když se to u vás stalo opakovaně.
Ale než hledat, jak začít znovu důvěřovat, měli byste svůj vztah vyřešit, vylepšit, měl bys zjistit, zda-li ty s ní a tvá paní s tebou ještě vůbec chcete dál žít. Myslím si dle tvého psaní, že tohle vyřešeno nemáte. Teprve pak lze hledat cestičku k důvěře. To je můj názor.

Jak jsem již psal. Já s ní chci být a také chci něco pro to dělat.
Ona i ve chvílích, kdy se s ním domlouval na schůzku mě tvrdila, že nikoho jiného nechce a chce být se mnou. :(
Ona mě stejně překvapovala v poslední době. ;) chtěla jet na víkend ve dvou (vždycky odmítala), v sexu chtěla věci, které zásadně odmítala (to jsem ještě nevěděl), všeobecně byla svolná téměř ke všemu co kdy odmítala i mimo sex. Prostě jsem ji nepoznával.

l1012 napsal(a):

helena napsal(a):

pokud je žena ve vztahu nespokojená, tak vlastně takový "úlet" je v pořádku... přestože jsem také měl nějaké výhrady, tak jsem nikdy nepomyslel to řešit takto
Moment... konstatoval jsi "Nevím co mám dělat." - a informací se ti dostalo.
Jestliže potřebuješ potvrdit, že jsi "ten lepší" a tvoje paní píp, tak jsi to měl říct rovnou.
Pokud jsem něco namítal v našem vztahu já, tak to bylo smeteno ze stolu.
Ale to je zase tvůj problém, že jsi s tím nic dalšího nedělal... manželka "smetla" a měla vyřízeno.

To si moc asi nerozumíme. Nikdy jsem nechtěl slyšet, že já jsem ten lepší a moje žena je ... Pro mě je manželství jako partnerství. Jsme si rovni.
Pokud manželka po smetení připomínek měla vyřízeno? Ok.
Takže já jsem třeba také smetl některé její připomínky a mám taky vyřízeno. Ale otočilo se to proti mě. Je nespokojená, hledá jinde útěchu a vlídnou náruč. Jsem taky nespokojený, ale snažím se to nějak řešit. Ale né útěkem do náruče nějaké jiné. Ale asi opět moje chyba, že jsem chtěl být férový? Tak to je dobrý. :)

V zásadě jsem chtěl poradit, jak začít opět důvěřovat. Ale bohužel jsme se dostali úúúplně jinam. ;)

máš SZ, tady se toho moc nedozvíš ;)

l1012 napsal(a):

Zdravím,
asi mě bude někdo kamenovat, někdo snad pochopí. Ale vypsat se někam musím. Před cca 7 týdny byla moje manželka na dvoudenní hudební akci, kde se sblížila s jistým mužem (ke všemu se s ním znám). Nikdy jsem nepátral, ale její chování po návratu bylo nanejvýš nápadné. Tři dny jsem jsem vydržel nepátrat, ale nejistota vyhrála a já kouknul do mobilu. A bylo to tam. Zatím jen asi jenom oťukávání se, které ona zatím lehce ignorovala. Zeptal jsem se jí přímo, co se děje a samozřejmě nic, po chvíli z ní vypadlo, že tak úplně nic ne, ale, že se nic neděje atd., atd. Ok, řekl jsem si a pomaličku začínal zapomínat.
  Po 3 týdnech (které byly mezi náma krásné) jsem se ujal vymazávat staré sms na mém starém mobilu, který téměř nepoužívám a další rána. V den mého svátku a zároveň v den výročí svatky (již 19 let :/ ) , jsem objevil odeslanou sms cca v tomto znění. " Povíme si to ve středu. Musíme se sejít u mě v práci (soukromě podniká). Manžel mě hlídá. Těším se, ale jsem nervní. Nikde nic neříkej a vydrž!!... " To byla rána, kterou jsem už nemohl rozdýchat. Opět rozhovory, ujišťování a snaha, aby bylo vše ok.
Jelikož máme v autě GPS, tak jsem občas juknul na polohu jejího auta a za týden bylo auto v malém háječku poblíž domova. Na otázku zda tam byla, samozřejmě nebyla. "Klidně se zeptej dcery jsou jsem si v té době povídala doma.
Dobře ví, že se jí nezeptám, nechci do toho zatahovat děti. V zoufalství jsem se jel na to místo podívat a byly tam stopy od dvou aut.
Nevím co mám dělat, pořád si pro sebe hledám omluvy, že se nic neděje, ale všechno mě ukazuje, že asi opak je pravdou. SMSky, pozice podle GPS (GPS se splete o 100,200 m, ale 1 kilometr, to už je dost. Nějaké důkazy mám, ale nejsou dost průkazné.
Nevím co mám dělat. Snažím se nepátrat (ale v té hlavě to šrotuje).

Človeče, natvrdlá tokajúca žena a Othello, ktorý stratil zábrany - to je teda chuťovka! Keď si to tak čítam, tak sa len utvrdzujem v tom, prečo som sa nevydala - toto by som nevydržala ani pol dňa...!

l1012 napsal(a):

Hm, myslel jsem si, že jsem to napsal špatně.
Tak znova.
To starání se se vztahovalo na na otázky: kam jdeš? kdy přijdeš? s kým jdeš? kdo tam byl? atd.

Starání se o rodinu jako takovou bylo v posledních letech kvitováno jako dobré a že je spokojená jak to teď je.

Ale ona nebola nespokojná S RODINOU JAKO TAKOVOU, ale zjavne skôr s tým, že už sa necíti ako žena, ale len ako matka, gazdiná, upratovačka, kuchárka, pracovníčka, manažérka, rodinná účtovníčka (proste výkonná sila, ale nie sexi milenka a žiadúca žena).  Vnímal si ju aj ko človeka, ako žiadúcu ženu, milenku? Alebo len ako inventár...?

l1012 napsal(a):

to: Helena
Asi máš pravdu.
Ale jak teď z toho ven. Takže já jsem vinník, já si to vyžeru a já se musím polepšit, sypat si popel na hlavu a polepšit se ve všech směrech. Omluvit se za všechna ta pátrání atd. :)

Nemusíš nič, len zomrieť... ale ak CHCEŠ - NIE MUSÍŠ - zachrániť vzťah, tak by si sa mal sústrediť naň a nie na to, kto z vás urobil väčšiu a kto menšiu chybu (a kto ju urobil ako prvvý a kto až následne...) Skôr: čo s tým OBAJA urobíte?

l1012 napsal(a):

to: Jessica
Chci zapomenout, chci, aby jsem žil normálně, bez stresů, s mojí manželkou. Normální život bez podezírání a lží. Já v zásadě odmítám jakýkoliv druh nevěry a proto je to pro mě asi ještě těžší.

to: zlevicka177
Také jsem o tom přemýšlel, ale neumím to. Vždycky pro mě byly priority děti, manželka a potom já. Momentálně bych asi měl i strach, aby jsem jí tím i nenahrál.

to: sahleb
Samozřejmě, že když zapátrám, tak musím čekat cokoliv. Člověk čeká cokoliv a stejně pokud něco vypátrá, tak je to rána. Z té první aférky jsem se hrabal vcelku dlouho, teď nevím. Mám dny, kdy jsem docela v pohodě a věřím a jsou dny, kdy už pokukuju po Neurolu. ;)

no to bude asi dost těžké - vzhledem k tomu, že

Tři dny jsem jsem vydržel nepátrat, ale nejistota vyhrála a já kouknul do mobilu
Zatím jen asi jenom oťukávání se, které ona zatím lehce ignorovala. Zeptal jsem se jí přímo, co se děje
Opět rozhovory, ujišťování a snaha, aby bylo vše ok.
Jelikož máme v autě GPS, tak jsem občas juknul na polohu jejího auta
V zoufalství jsem se jel na to místo podívat a byly tam stopy od dvou aut.

Skutečně ti stačí málo a řádíš . Upřímně dělat tohle můj partner, brzo bych odešla .Jednou větou mluvíš o důvěře a druhou o tomn, jak manželku hlídáš, má se zpovídat z každého kroku (hlídání dokonce přez GPS ). Co důstojnost ? tvoje, ale i její?

l1012 napsal(a):

Nedávno jsem četl jedno pěkné heslo:
"když někomu nestojím za to, aby mi byl věrný, tak on mi zas nestojí za to, abych se nad ním dále trápil"

Chtěl bych se tím řídit, ale ještě se k té druhé části musím dobrat. ;)

Tobě ta hlava ale dává pohulit. A bude hůř.
Leda bys ji chvíli přestal poslouchat a soustředil se na to, co skutečně cítíš - kde se ty emoce vzaly a co je za nimi.
Žiješ asi v docela slušným peklíčku.
Řekla bych, že tvá žena je na tom stejně - taky neví, co má dělat.
Zoufalí lidé dělají obvykle zoufalé věci.

Rada najít vztahového kouče a využít jeho služeb, je velmi dobrá rada. Při tvém nastavení - ublížený Mirek Dušín - podle mých zkušeností jediná, která ti pomůže nejen zachránit manželství, ale také spokojeně vycházet sám se sebou.

Vyjít dobře sám se sebou je základ pro to, abys mohl vycházet i s kýmkoliv druhým.
Hodně štěstí.

Ale asi opět moje chyba, že jsem chtěl být férový?
Prosím?
"já kouknul do mobilu... jsem objevil odeslanou sms... jsem občas juknul na polohu jejího auta... jsem se jel na to místo podívat..."
To mi moc férový nepřijde... ale já nejsem chlap...

Jsem si říkala, že tady dostaneš slušnou čočku :)

Co dělat dál? Tak najmout si třeba soukromého detektiva, dostat do ruky nezvratné důkazy a pak asi je vzít a omlátit manželce o hlavu? :-)

To pátrání je opravdu zbytečné a dovede Tě akorát k tomu Neurolu dle toho, jak budeš postupně objevovat :-)

Osobně si myslím, že na téma: kdes byla, cos´tam dělala apod., byste se neměli vůbec bavit.

Jen s spolu nekonfrontačně o vztahu mluvit. Ne se navzájem mlátit argumenty, takhle to pořád vypadá, že jeden útočí (argumenty) a druhý se brání (smete ze stolu).

Nevím,co se do něj navážíte. Když zahne chlap, je to kurevník a když zahne žena, tak přemýšlíte o tom, jestli ji neofoukl větříček a proto šuk.  někde s jiným? A kdo by se nepodíval někam, kde zjistí, jestli mu drahá polovička nezanáší. Už to vidím, jak zůstane mobil na stole, bude lítat jedna zpráva za druhou a vy máte podezření a nepodíváte se? Takových charakterů moc není, že? Já bych se podívala. Jak ten kdo zanáší, tak ten kdo mu na to přijde musí předem vědět, co s tím budou dále dělat. Musí nést za své činy následky, ať už jsou jakékoliv.
Prostě si sedněte a řekněte si, jak si váš další život představujete a hlavně, jestli spolu chcete vlastně být. Co se stalo, stalo se. Žena ti měla říct, co jí doma chybí. Což ji ovšem neopravňuje k zahýbání. Jestli chtěla poznat jiné maso, tak ti to měla říct a za masem odejít.

Selima píše:
Ale ona nebola nespokojná S RODINOU JAKO TAKOVOU, ale zjavne skôr s tým, že už sa necíti ako žena, ale len ako matka, gazdiná, upratovačka, kuchárka, pracovníčka, manažérka, rodinná účtovníčka (proste výkonná sila, ale nie sexi milenka a žiadúca žena).  Vnímal si ju aj ko človeka, ako žiadúcu ženu, milenku? Alebo len ako inventár...?


Takhle žijí miliardy žen. Snad má ústa a může to manželovi říct ne? A pokud to nejde, tak si prostě zařídit jiný život.
A tvoje žena je zoufala asi tak, že neví co chce, případně se jí odchod zdá příliš složitý a s tebou se má lépe. Kdyby tomu bylo jinak, už by od tebe odešla. Má chuť si zaskotačit, tak to udělala. Já myslím, že je to jen na tobě, jak se k tomu postavíš. Nenech se zatlačit do pozice, že ty můžeš za to, že ona se někde peleší v autě.
Nemůžeš.

2012 za chyby své ženy (jsou to chyby? selhání? ) nemůže. Ale může za ty své. A nějaké tam evidentně jsou.

Když zahne chlap, je to kurevník a když zahne žena, tak přemýšlíte o tom, jestli ji neofoukl větříček
Chlap spíš využije příležitosti, když má tu možnost... ženská zahejbá většinou z jinejch důvodů.
Já bych se podívala.
No vidíš... já ne. A s charakterem to nemá nic společnýho. Spíš s tím, že "musí předem vědět, co s tím budou dále dělat". Dokud tohle člověk neví, je mu podobný "zjištění" platný jak mrtvýmu zimník...
Takhle žijí miliardy žen. Snad má ústa a může to manželovi říct ne?
Otázka je, co manžel na to... "miliardy" mužů to totiž považujou za něco jako "zbytečnej rozmar" - aneb "má všechno, tak co by ještě chtěla?"

Eva. napsal(a):

2012 za chyby své ženy (jsou to chyby? selhání? ) nemůže. Ale může za ty své. A nějaké tam evidentně jsou.

Jo, on má chyby a ona bezchybná řeší jeho chyby v cizí posteli.
Všichni máme chyby. Sami některé své chyby nevidíme a musí nás na ně někdo upozornit. POkud neupozorní a pak se na to vymlouvá, není to dobře. Pak se také musíme snažit ze svých chyb poučit. A to taky někdy nejde. Pak musíme začít svůj život jinak a neotravovat partnera, který za moje chyby nemůže. Pokud se ti dva nedomluví už ani na tom, jestli je venku noc nebo den (přeháním) tak ať si neotravují život a jdou od sebe. A nebo musí jeden z nich držet hu.. a krok. Takhle se dá taky žít, ale jen málokdo to dokáže.

jareno, klid. :D
Já jsem nepsala, že ona chyby nemá. Ale ona sem nepíše, píše sem 2012. Jemu náleží řešit jenom to, co je jeho. :)

Eva. napsal(a):

jareno, klid. :D
Já jsem nepsala, že ona chyby nemá. Ale ona sem nepíše, píše sem 2012. Jemu náleží řešit jenom to, co je jeho. :)

:dumbom: No teď jsem se lekla, že jsem diskutovala nějaký příspěvek z roku 2012. To by se klidně mohlo stát, protože jsem splašená. Jinak máš pravdu. Jsem zarytá feministka a moc se mi těch chlapů zastávat nechce. Ale na rozbití rodiny je vždy dost času. Zrovna tak, jak nemám ráda ty kecy, že někdo začal kvůli někomu pít, tak i řeči, že někdo prostě musel zahýbat, protože ho ten druhý svým chováním vlastně donutil. To jsou jen takové výhovorky..

1012 ,tady radeji radu nehledej ,myslim si ,ze jsi celkem fajn chlap ,ktery chce ten vztah resit .Tady Te zensky rozeberou jak slepice  a budou cim daL VICE KLOVAT ,je to jejich hobby a zabijeni volneho casu .Dozvis se nakonec ,ze za vse muzes Ty ,to je tady normal...

Dozvis se nakonec ,ze za vse muzes Ty ,to je tady normal
Ale běž... "za vse", jo? Kdopak to říká?

Heleno ,zase chytas za slovicka  .Myslim si ,ze se nudis i kdyz soude Tvych prispevku jsi v realu docela fajn zenska s lehkou ironii na rtech a zivotnima zkusenostma .

zase chytas za slovicka
Myslíš? :co:
Já zase myslím, že když napíšeš "jak slepice... cim daL VICE KLOVAT", má to k nějaký radě taky daleko... jen sis úplně stejně "klovla" do druhejch... :vissla:
Akorát nechápu proč.

Chces se prehadovat . Je to muj nazor s tema slepicama a Ty to chapat nemusis ,Heleno .Kdyby bylo mozne napsat tomu tazajicimu SZ ,tak bych radu napsala ,ale neni to mozne .Dopada to tak skoro vzdy ,ze tazatel se spasi utekem ,nedivim se

Zdravím, musím říct, že ač tu do mě šijete co jsem za nemorální bytost, tak i to mě dodává sílu bojovat dál. Bojovat o společný život s mojí ženou.  ;)
Možná dělám věci, které se některým příčí, budiž. Pokud někoho baví žít v nejistotě a případným máslem na hlavě? Jeho volba.
Samozřejmě, že si sedneme a popovídáme si co bude dál. Žádné výčitky, žádný křik, žádná Itálie. Toho jsem dalek.
Pokud si dobře pamatuju, tak jsem o mé ženě nenapsal jediné křivé slovo (mimo současného případu) a už je ze mě uzurpátor, hajzl a já nevím co všechno.
Zdaleka nejsem Mirek Dušín. A kdo z vás ano? Jenom se prostě potřebuju někde vykecat. Živě nemám s kým.
S čímž moje žena nemá zase problém.
Tento pátek se s ním potkala na zábavě. Věděli jsem, že tam bude a já nějak byl i docela v pohodě a věřil jsem jí.
Když přijela, tak jsme pokecali a šli spát. Všechno v pohodě.
Jediný co mě mrzelo, že se shodli, že jsem blázen a "mám to prostě nastavené jinak". Jelikož ho znám, tak během dne to ví celé město odkud pochází a kde mě všichni znají, co jsem za magora atd.
Pro někoho je to možná prkotina, ale mě to vadí.
Když jsem jí to řekl, tak se zasmála. A ať si to tak neberu. ;)

drzim palce at vsechno se zenou zvladnete .Zkus ji koupit kytku ,dat parfem a dat ji na srozumnenou ,ze je  jedinecna .. pa

2012, není to o tom, cos o své ženě ne/napsal. Ale co děláš.

Eva. napsal(a):

2012, není to o tom, cos o své ženě ne/napsal. Ale co děláš.

Jsi hloupa trubka Evo ...

l1012, najdi si někde na netu pořad: Manželská tonutí: Smečka cti Je to na námět Plzáka, myslím, že pokud jseš dost vnímavej, tak by ti po shlédnutí  mohla spousta věcí  dojít :)

Pokud někoho baví žít v nejistotě a případným máslem na hlavě?
"Lépe mít na hlavě parohy než máslo." pravil Vladislav Vančura (a to byl ňákej klasik... ;))

A ať si to tak neberu.
Hele... a co kdybys to aspoň zkusil? Nebrat si to tak :jojo:
Místo toho "bojovat dál", myslím... „Make love, not war“ - aneb nadhled často bejvá průchozí víc než hrubá síla :)...
i když "bojuješ" podle svýho přesvědčení "za správnou věc".

orela napsal(a):

Eva. napsal(a):

2012, není to o tom, cos o své ženě ne/napsal. Ale co děláš.

Jsi hloupa trubka Evo ...

Od tebe to sedí. S tvým IQ buď ráda, že umíš psát.

l1012 napsal(a):

Samozřejmě, že si sedneme a popovídáme si co bude dál. Žádné výčitky, žádný křik, žádná Itálie. Toho jsem dalek.
Pokud si dobře pamatuju, tak jsem o mé ženě nenapsal jediné křivé slovo (mimo současného případu) a už je ze mě uzurpátor, hajzl a já nevím co všechno.

Taky zdravím - a přidávám z vlastní zkušenosti (s bývalkou):  Nedělat bugr (žádná Itálie) je velká chyba!
Dokonce i inteligentní ženská si to s velkou pravděpodobností vyloží tak, že o ni stojíš velmi málo (tj. není tohle jednání jen výsadou cikánek, což je možná dost známo z jednoho českého filmu).
A za druhé - uzurpátor, hajzl apod.??? - To si fakt necháš takhle nadávat? - Máš vůbec nějaké sebevědomí?
Člověk by ho měl mít, ne přehnané, ale "zdravé". Věř, že být BEZ sebevědomí, je velmi nezdravé. :jojo:

zelvicka177 napsal(a):

Já bych to asi úplně otočila.

Přestala bych pátrat a začala se starat pouze a jen o sebe.

Třeba by se začaly dít věci :-)

no to by mně vážně zajímalo, co by se tak asi začlo dít

l1012 napsal(a):

Nedávno jsem četl jedno pěkné heslo:
"když někomu nestojím za to, aby mi byl věrný, tak on mi zas nestojí za to, abych se nad ním dále trápil"

Chtěl bych se tím řídit, ale ještě se k té druhé části musím dobrat. ;)

to je pěkné heslo a pravdivé

l1012 napsal(a):

Zdravím, musím říct, že ač tu do mě šijete co jsem za nemorální bytost, tak i to mě dodává sílu bojovat dál. Bojovat o společný život s mojí ženou.  ;)
Možná dělám věci, které se některým příčí, budiž. Pokud někoho baví žít v nejistotě a případným máslem na hlavě? Jeho volba.
Samozřejmě, že si sedneme a popovídáme si co bude dál. Žádné výčitky, žádný křik, žádná Itálie. Toho jsem dalek.
Pokud si dobře pamatuju, tak jsem o mé ženě nenapsal jediné křivé slovo (mimo současného případu) a už je ze mě uzurpátor, hajzl a já nevím co všechno.
Zdaleka nejsem Mirek Dušín. A kdo z vás ano? Jenom se prostě potřebuju někde vykecat. Živě nemám s kým.
S čímž moje žena nemá zase problém.
Tento pátek se s ním potkala na zábavě. Věděli jsem, že tam bude a já nějak byl i docela v pohodě a věřil jsem jí.
Když přijela, tak jsme pokecali a šli spát. Všechno v pohodě.
Jediný co mě mrzelo, že se shodli, že jsem blázen a "mám to prostě nastavené jinak". Jelikož ho znám, tak během dne to ví celé město odkud pochází a kde mě všichni znají, co jsem za magora atd.
Pro někoho je to možná prkotina, ale mě to vadí.
Když jsem jí to řekl, tak se zasmála. A ať si to tak neberu. ;)

víš otázka je , jestli to vaše klidne povídání je k něčemu. Ty třeba (hrdě) říkáš, že žádné hádky, výčitky a tak nejsou  a tvoje žena by možná řekla : No nehádáme se, ale vedeme dlouhé hovory o ničem, musím se zpovídat z každého kroku, rozebírat s manželem každé slovo, pohled - no a už mě to nebaví. Nejsem jeho studentka ani dítě , abych se musela zpovídat z každého kroku.

tvoje žena by možná řekla : No nehádáme se...
... ale "sedneme a popovídáme si co bude dál" až když to začne smrdět malérem. Jinak "Žádné výčitky, žádný křik, žádná Itálie", ale taky žádnej zvláštní zájem...
I to může bejt jedna z možnejch situací.

jarena napsal(a):

Eva. napsal(a):

2012 za chyby své ženy (jsou to chyby? selhání? ) nemůže. Ale může za ty své. A nějaké tam evidentně jsou.

Jo, on má chyby a ona bezchybná řeší jeho chyby v cizí posteli.
Všichni máme chyby. Sami některé své chyby nevidíme a musí nás na ně někdo upozornit. POkud neupozorní a pak se na to vymlouvá, není to dobře. Pak se také musíme snažit ze svých chyb poučit. A to taky někdy nejde. Pak musíme začít svůj život jinak a neotravovat partnera, který za moje chyby nemůže. Pokud se ti dva nedomluví už ani na tom, jestli je venku noc nebo den (přeháním) tak ať si neotravují život a jdou od sebe. A nebo musí jeden z nich držet hu.. a krok. Takhle se dá taky žít, ale jen málokdo to dokáže.

Tak on chyby aj priznáva - ale je otázka, či si ich uvedomoval aj PRED jej úletom - a či s nimi niečo robil... Zdá sa, že nie. Vzťah je spojená nádoba a prejaví sa v nej všetko, aj najmenšie zlyhanie, aj najmenšie zlepšenie...

mikuelini napsal(a):

1012 ,tady radeji radu nehledej ,myslim si ,ze jsi celkem fajn chlap ,ktery chce ten vztah resit .Tady Te zensky rozeberou jak slepice  a budou cim daL VICE KLOVAT ,je to jejich hobby a zabijeni volneho casu .Dozvis se nakonec ,ze za vse muzes Ty ,to je tady normal...

Vo vzťahu ale nejde o to kresťanské - vina a trest - ani o ot, kto je vinník a kto obeť - väčšinou, až na výnimky, sú OBAJA proste tvorcovia toho vzťahu... Ide len o to, či sa ten vzťah nedá tvoriť aj lepšie. Ale chcieť musiať tiež obaja, to je samozrejmé.

Vachu napsal(a):

l1012 napsal(a):

Samozřejmě, že si sedneme a popovídáme si co bude dál. Žádné výčitky, žádný křik, žádná Itálie. Toho jsem dalek.
Pokud si dobře pamatuju, tak jsem o mé ženě nenapsal jediné křivé slovo (mimo současného případu) a už je ze mě uzurpátor, hajzl a já nevím co všechno.

Taky zdravím - a přidávám z vlastní zkušenosti (s bývalkou):  Nedělat bugr (žádná Itálie) je velká chyba!
Dokonce i inteligentní ženská si to s velkou pravděpodobností vyloží tak, že o ni stojíš velmi málo (tj. není tohle jednání jen výsadou cikánek, což je možná dost známo z jednoho českého filmu).
A za druhé - uzurpátor, hajzl apod.??? - To si fakt necháš takhle nadávat? - Máš vůbec nějaké sebevědomí?
Člověk by ho měl mít, ne přehnané, ale "zdravé". Věř, že být BEZ sebevědomí, je velmi nezdravé. :jojo:

Zdravím a více než souhlasím. Jako ženě mi opravdu vadí ustupující "hodný" muž, který by mi nedejbože toleroval nevěru...polykáte svou sebeúctu a to není zrovna imponující.
Jak jsem tak četla tak mi přijde, že jste ve vztahu ten závislejší, (což je prostě po tolika letech normální) jen nechápu jak to, že se necháte tekto ranit a nechcete jí to vrátit zpět. Možná chce být potrestána... Proč to asi udělala? Neměla to být z její strany provokace?

Trošku se bojím, že se na té zábavě pan třetí zůčastněný (v horším případě i Vaše žena) bavil na Váš účet... :/ Ráda bych se mýlila...

Lepsi takovej chlap jako 1012 nez takovej hnup jako jsem mela ja .Ten neresil nikdy nic ,kdyz sem zacla ja neco resit ,tak se nanejvys otocil na bok a zacal chrapat ,takze tak

Zdravím,
tak po delší době jsem zpět, abych poreferoval jek pokračujeme.
Minulý týden jsem navštívil psychologa, se kterým jsem si krásně pokecal (opravdu) a te mě vlil novou sílu do žil.
Oba s manželkou se snažíme o změnu našeho vztahu. Jí to asi jde samozřejmě líp (ona problém nemá, pro ní to bylo příjemné), já se v tom občas plácám, ale pomaličku to ustupuje. Nepátrám, neslídím. I když musím říct, že někdy je to opravdu těžké. :rolleyes:
Někdy mě zarazí její názory, nějaké věci, ale neptám se. Jenom si někdy říkám, aby to nebyla voda na její mlýn. A potom jsem v tom zase.
Ale jak říkám, z mého pohledu se to pomaličku zlepšuje.
Bojím se doby, kdy opět nastane ten rodinný stereotyp a budeme zase na začátku. Snad ne.
Plánujeme nějaké společné akce, takže uvidím, jak to všechno dopadne.

Držím päste.

Zdravím,
  je mi 37let a na těchto stránkách jsem se ocitla,protože hledám radu jak žít dál.:(
  Je to 8 měsíců,co se můj manžel(39) zamiloval do kolegyně z práce..21let. Jsme spolu 19let,máme 19 a 8 letou dceru.
  Celou dobu se náš vzah odvíjel od jeho žárlivosti,ze začátku jsem to brala jako důkaz jeho velké lásky.Nepřál si abych
  chodila do práce,prý by nás to stejně nevytrhlo....Ze začátku mi to vyhovovalo,byla jsem starostlivá manželka a kde
  jsem se hla tam jsem chodila s dcerou,aby neměl důvod žárlit.Žádné kavičky z kamarádkami a podobně...nic.
  Společná přátelství odboural tím,že vždy žárlil na partnera mé kamarádky,bez důvodu,stačilo když jsem se dobře
  bavila,smála,byla šťastná.Už za tím viděl víc.Takže kromě rodinných přátel,nám v podstatě nezůstal v podstatě nikdo,
  kromě jediného mladého páru a to jen proto,že cítí sympatie k Petře,přítelkyni Jirky a mé nejlepší kamarádce.
  Abych se vrátila zpátky,tvrdí mi,že je to pouze kamarádka z práce,ale s kterou si fakt rozumí,začal s ní po práci chodit na pivo,chodí opilý.Zatím s ní asi nic nemá,ale cítím,
  že je zamilovaný,tvrdí mi že jsem dost atraktivní na to,abych si našla někoho jiného kdo by mě netrápil.Je to holčina,
  která žije kalbama,cigárama,hospodou a já jsem už trošku mimo.Přitom docela pravidelně,chodíme na pivko,jezdíme
  na motorce,procházky s malou,ale chápu že po 20 letech vztahu nemůžu čekat,že ze mě bude celý vedle,i když se
  snažím vypadat stále upraveně,dbám o sebe,ale 21 už mít nikdy nebudu-bohužel:(
  Asi se ptáte co tady řeším,že jsem blbka,ale bohužel zatím bez jeho příjmu,bych neutáhla barák,malá o něho pláče,ale
  největší problém je v mé hlavě,že se od něj nedokážu psychicky odpoutat,vím,že jsem hloupá,ale mám fóbický strach z toho,že zůstanu sama a psychicky to nezvládnu,přes to všechno ho mám po těch 20 letech ráda. Je to o to horší,že jsem před 10 lety přišla o otce,který půl roku umíral na rakovinu a já jsem do poslední chvíle věřila,že neumře,no za půl roku jsem začala zvracet,nemohla pozřít vůbec nic a bála se úplně všeho,onemocněla jsem depresemi.Začala jsem se léčit,zabralo to,chodila jsem na terapie a brala jsem udržovací léčbu.Za dva roky mi zemřel tragicky 19 synovec,který bydlel naproti nám,opravdu blízký,úžasný kluk. Takže se můj stav zhoršil,nicméně
také jsem se z toho časem dostala,ale dodneška beru antidepresiva,sice ty nejslabší,ale beru. Ale proč jsem se o tomto vůbec zmínila,nechci být litována a pochopena v tom,že pokud mám nějaký životní výkyv,tak moje psychika se mnou zacloumá takovým způsobem,že si nevím sama se sebou rady,a kdyby tady nebyly dcery a moje mamka,tak se přiznám,že bych to zkončila. Vím,že nejsem sama v životě kdo má trápení,ale já už nemůžu....

Strach z toho, že zůstaneme samy a psychicky, materiálně to nezvládneme, ten má asi každá. Ale život nám ukáže, že to zvládneme.

|1012- sledovat manželku přes GPS je vážně síla. u psychologa radši pokračuj

Lenyys, bylo by dobré, kdyby sis založila vlastní vlákno, aby nevznikaly zmatky.

Promiňte,nějak jsem to špatně pochopila,díky za upozornění.Lenyys

Zdravím po dlouhé době. Tak jsem se pokoušel půl roku slepit vztah a bohužel. 9.3 manželka navrhla rozvod. Já jsem souhlasil, protože to už bylo trápení pro oba. V klidu jsme domluvili podrobnosti a od včerejška již bydlím jinde. Samozřejmě, že s kamarádem byla po celou dobu v kontaktu (tajný telefon a podobné lahůdky). Půl roku se dušovala, že to s ním hned v srpnu ukončila. Potom z ní vypadlo, že se ještě viděli 2x v září. Celkově se měnila, chování, udržování se, sex (víc než jindy) atd. Minulý týden jsem se dozvěděl, že se celou dobu přetvařovala. Já to viděl, ale mlčel jsem, protože když jsem se na něco zeptal, tak jsem byl ....  Teď už to holt neustála. OK. Už se stím smiřuji, vybavuji si nové bydlení. Jsem rád, že jsme se rozešli jako lidé v klidu a snad i bez zloby a nenávisti. To beru jako vítězství. Na všem jsme domluveni, takže i rozvod bude v pohodě a rychlý. A dokážu si představit, že nějaký čas spolu  pujdeme někam na kávu a pokecáme. Nu a to je tak všechno. ;)

l1012 napsal(a):

Zdravím po dlouhé době. Tak jsem se pokoušel půl roku slepit vztah a bohužel. 9.3 manželka navrhla rozvod. Já jsem souhlasil, protože to už bylo trápení pro oba. V klidu jsme domluvili podrobnosti a od včerejška již bydlím jinde. Samozřejmě, že s kamarádem byla po celou dobu v kontaktu (tajný telefon a podobné lahůdky). Půl roku se dušovala, že to s ním hned v srpnu ukončila. Potom z ní vypadlo, že se ještě viděli 2x v září. Celkově se měnila, chování, udržování se, sex (víc než jindy) atd. Minulý týden jsem se dozvěděl, že se celou dobu přetvařovala. Já to viděl, ale mlčel jsem, protože když jsem se na něco zeptal, tak jsem byl ....  Teď už to holt neustála. OK. Už se stím smiřuji, vybavuji si nové bydlení. Jsem rád, že jsme se rozešli jako lidé v klidu a snad i bez zloby a nenávisti. To beru jako vítězství. Na všem jsme domluveni, takže i rozvod bude v pohodě a rychlý. A dokážu si představit, že nějaký čas spolu  pujdeme někam na kávu a pokecáme. Nu a to je tak všechno. ;)

Někdy to prostě nedopadne a je lepší  to ukončit v klidu , tak hodně štěstí v novém životě :)

l1012 napsal(a):

Zdravím po dlouhé době. Tak jsem se pokoušel půl roku slepit vztah a bohužel. 9.3 manželka navrhla rozvod. Já jsem souhlasil, protože to už bylo trápení pro oba. V klidu jsme domluvili podrobnosti a od včerejška již bydlím jinde. Samozřejmě, že s kamarádem byla po celou dobu v kontaktu (tajný telefon a podobné lahůdky). Půl roku se dušovala, že to s ním hned v srpnu ukončila. Potom z ní vypadlo, že se ještě viděli 2x v září. Celkově se měnila, chování, udržování se, sex (víc než jindy) atd. Minulý týden jsem se dozvěděl, že se celou dobu přetvařovala. Já to viděl, ale mlčel jsem, protože když jsem se na něco zeptal, tak jsem byl ....  Teď už to holt neustála. OK. Už se stím smiřuji, vybavuji si nové bydlení. Jsem rád, že jsme se rozešli jako lidé v klidu a snad i bez zloby a nenávisti. To beru jako vítězství. Na všem jsme domluveni, takže i rozvod bude v pohodě a rychlý. A dokážu si představit, že nějaký čas spolu  pujdeme někam na kávu a pokecáme. Nu a to je tak všechno. ;)

Ustál jsi to chlapsky, a to se cení. A rozhodně to vnímají i všichni zúčastnění. Můžeš být na sebe pyšný.
Je to statečný přístup a málokdo to dokáže.
A až půjdete někam na tu kávu, tak už budeš mít třeba i novou známost v začátku a bude ti hej. A možná že i bm zažárlí :)

Grainne napsal(a):

l1012 napsal(a):

Zdravím po dlouhé době. Tak jsem se pokoušel půl roku slepit vztah a bohužel. 9.3 manželka navrhla rozvod. Já jsem souhlasil, protože to už bylo trápení pro oba. V klidu jsme domluvili podrobnosti a od včerejška již bydlím jinde. Samozřejmě, že s kamarádem byla po celou dobu v kontaktu (tajný telefon a podobné lahůdky). Půl roku se dušovala, že to s ním hned v srpnu ukončila. Potom z ní vypadlo, že se ještě viděli 2x v září. Celkově se měnila, chování, udržování se, sex (víc než jindy) atd. Minulý týden jsem se dozvěděl, že se celou dobu přetvařovala. Já to viděl, ale mlčel jsem, protože když jsem se na něco zeptal, tak jsem byl ....  Teď už to holt neustála. OK. Už se stím smiřuji, vybavuji si nové bydlení. Jsem rád, že jsme se rozešli jako lidé v klidu a snad i bez zloby a nenávisti. To beru jako vítězství. Na všem jsme domluveni, takže i rozvod bude v pohodě a rychlý. A dokážu si představit, že nějaký čas spolu  pujdeme někam na kávu a pokecáme. Nu a to je tak všechno. ;)

Někdy to prostě nedopadne a je lepší  to ukončit v klidu , tak hodně štěstí v novém životě :)

Naopak, možno to dopadlo najlepšie, ako mohlo - obaja majú šancu na nový, lepší začiatok. :jojo:

Díky všem za podporu. Musím říct, že je to den ode dne lepší. A vůbec největší radost mám z toho, že naše holky (15,19) mě nezavrhly. Včera jsem byl se starší vybírat novou postel, dneska jsme vymalovali pokoj (obě pomáhaly jak draci), zítra jedu s mladší vybírat koberec a v sobotu jedeme všichni 3 pro novou tv. A obě je to opravdu baví a ne že jedou z povinnosti. Natolik je znám.
Máme s manželkou společnou kamarádku, která mě neskutečně psychicky podporuje přes sms. Ona si také prošla rozvodem, ale opravdu brutálním, takže ví jak se cítím a jak mi je. Díky ní jsem odložil Lexaurin a pomaličku se vracím do života. Ta aby měla svatozář. ;-)

Seš dobrej a přeju do nového začátku jen to nejlepší. Kdybys nestál za nic, tak by ty "Tvoje holky " kolem Tebe tak neskákaly (včetně kamarádky).

l1012 napsal(a):

Díky všem za podporu. Musím říct, že je to den ode dne lepší. A vůbec největší radost mám z toho, že naše holky (15,19) mě nezavrhly. Včera jsem byl se starší vybírat novou postel, dneska jsme vymalovali pokoj (obě pomáhaly jak draci), zítra jedu s mladší vybírat koberec a v sobotu jedeme všichni 3 pro novou tv. A obě je to opravdu baví a ne že jedou z povinnosti. Natolik je znám.
Máme s manželkou společnou kamarádku, která mě neskutečně psychicky podporuje přes sms. Ona si také prošla rozvodem, ale opravdu brutálním, takže ví jak se cítím a jak mi je. Díky ní jsem odložil Lexaurin a pomaličku se vracím do života. Ta aby měla svatozář. ;-)

Šikovnej :supr:
Hodně štěstí.

l1012 napsal(a):

Díky všem za podporu. Musím říct, že je to den ode dne lepší. A vůbec největší radost mám z toho, že naše holky (15,19) mě nezavrhly. Včera jsem byl se starší vybírat novou postel, dneska jsme vymalovali pokoj (obě pomáhaly jak draci), zítra jedu s mladší vybírat koberec a v sobotu jedeme všichni 3 pro novou tv. A obě je to opravdu baví a ne že jedou z povinnosti. Natolik je znám.
Máme s manželkou společnou kamarádku, která mě neskutečně psychicky podporuje přes sms. Ona si také prošla rozvodem, ale opravdu brutálním, takže ví jak se cítím a jak mi je. Díky ní jsem odložil Lexaurin a pomaličku se vracím do života. Ta aby měla svatozář. ;-)

To víš že jo Laxaurin! :dumbom:
Takovej chlap, a ještě aby si vypatlal mozek a po pár měsících nevěděl s kým včera telefonoval...ještě toto by scházelo :D

Takovej chlap, a ještě aby si vypatlal mozek a po pár měsících nevěděl s kým včera telefonoval...ještě toto by scházelo

Jasný, škoda každého dobrého kusu :storstark:

Ještě se o mě poperte. :D Ne, to je sranda. Včera jsem vezl domů dceru a zatím ještě manželka mě pozvala na kafčo. Musím říct, že jsme si asi hodinu povídali a bylo to jako dva kamarádi. Samozřejmě, že chvilkama to bylo trošku emotivní,ale ustáli jsme to a všechno vlastně bylo v pohodě. Už si zvykám a jsem rád, že mám novou "kamarádku". :)

Ještě jeden dotázek. Jak dlouho cca trvá doba smíření? Vím, že je to asi u každého individuální, ale alespoň přibližně. Taky už nejsem nejmlaší a nechci zůstat sám.
Ty víkendy jsou špatné. Nemám žádnou vrbu, žádné přátele se kterými bych mohl moje stavy probrat. Někdy si říkám proč jsme se nerozešli ve zlém. Asi by se lépe zapomínalo.

Holky, pokud si nevite rady a potrebujete nutne pomoc,poradit tak bych Vam chtela doporucit jednu suprovou kartarku-vedmu,je neuveritelna,byla jsem u vice kartarek a s zadnou jsem nebyla tak spokojena jako tady s touhnou,respektive od teto jedine,se mi vse vyplnilo,ma neco v sobe co me i svym zpusobem desi. A neni ani draha ,oproti ostatnim ´´kartarkam´´Navic dela vyklady i po emailu,ppokud se nekdo nemuze dostavit osobne,jako ja :) Pokud budete chtit,jeji email je : v NEPOVOLENÁ REKLAMA

l1012 napsal(a):

Ještě jeden dotázek. Jak dlouho cca trvá doba smíření? Vím, že je to asi u každého individuální, ale alespoň přibližně. Taky už nejsem nejmlaší a nechci zůstat sám.
Ty víkendy jsou špatné. Nemám žádnou vrbu, žádné přátele se kterými bych mohl moje stavy probrat. Někdy si říkám proč jsme se nerozešli ve zlém. Asi by se lépe zapomínalo.

Nejdřív si člověk líže rány, je na místě bejt i nešťastnej, to mi připadá správný a zdravý. Taky naštvání není nic špatnýho, dokonce kořeniti sebelítostí se může :). Ale s mírou, bo nemá cenu přilejvat oleje do ohně...
To děláš tak dlouho, dokud Tě to baví, protože všechny ty emoce chtíce nechtíce pomalu vyprchávají..
Pak nastane fáze vzdoru formulovaná větou: Já se na to můžu ... vykašlat... :supr:
Jmenované fáze se pak znovu střídají jako bublinky ve shakeru tak dlouho, než Tě napadne, že lze přestat a začít dělat něco jiného.
Mně se vyplatilo začít chodit do jakýhosi ročního kurzu (stál mě hotovej majlant), kterej mě nutil něčím se zabývat. Aspoň jsem se zabavila. A dodatečně zjišťuju, že byl kurs nesmírně užitečný...

Což samozřejmě není nikterak univerzální postup, jen odlehčený popis zkušenosti.

l1012 napsal(a):

Ještě jeden dotázek. Jak dlouho cca trvá doba smíření? Vím, že je to asi u každého individuální, ale alespoň přibližně. Taky už nejsem nejmlaší a nechci zůstat sám.
Ty víkendy jsou špatné. Nemám žádnou vrbu, žádné přátele se kterými bych mohl moje stavy probrat. Někdy si říkám proč jsme se nerozešli ve zlém. Asi by se lépe zapomínalo.

tezko rict ... ja mela rozvod v pohode, ale dvoumesicni neuspesny vztah jsem neskousla dodnes cca 2 roky

gymnasión napsal(a):

l1012 napsal(a):

Ještě jeden dotázek. Jak dlouho cca trvá doba smíření? Vím, že je to asi u každého individuální, ale alespoň přibližně. Taky už nejsem nejmlaší a nechci zůstat sám.
Ty víkendy jsou špatné. Nemám žádnou vrbu, žádné přátele se kterými bych mohl moje stavy probrat. Někdy si říkám proč jsme se nerozešli ve zlém. Asi by se lépe zapomínalo.

Nejdřív si člověk líže rány, je na místě bejt i nešťastnej, to mi připadá správný a zdravý. Taky naštvání není nic špatnýho, dokonce kořeniti sebelítostí se může :). Ale s mírou, bo nemá cenu přilejvat oleje do ohně...
To děláš tak dlouho, dokud Tě to baví, protože všechny ty emoce chtíce nechtíce pomalu vyprchávají..
Pak nastane fáze vzdoru formulovaná větou: Já se na to můžu ... vykašlat... :supr:
Jmenované fáze se pak znovu střídají jako bublinky ve shakeru tak dlouho, než Tě napadne, že lze přestat a začít dělat něco jiného.
Mně se vyplatilo začít chodit do jakýhosi ročního kurzu (stál mě hotovej majlant), kterej mě nutil něčím se zabývat. Aspoň jsem se zabavila. A dodatečně zjišťuju, že byl kurs nesmírně užitečný...

Což samozřejmě není nikterak univerzální postup, jen odlehčený popis zkušenosti.

Někdo ti řekne 5 let, někdo ti řekne - nikdy - a co z toho. Já si myslím, že to poznáš sám a hlavně, že si sám rozhodneš (můžeš rozhodnout) kdy toho bude dost
Mně pomohla ze všeho vždy práce. Jakákoliv. prostě dělat to, co mě bavi. Položit se do toho. A taky mě začlo (po tom) bavit všechno, co jsem dělala, snažila jsem se soustředit na všechno, co jsem dělala, i třeba na uklízení nádobí z myčky - takovou kravinu. Jakoby jsem všechno začla dělat na max, nic jsem nešidila. Nic neodkládala, jako bych měla nějakého strážce. A bylo to hodně dobrý. Nový život.
Ale už je to bohužel pryč, už jsem zase nesoustředěný, rozlítaný, a líný pomatenec

Příspěvek patří pánovi, omylem je navázán na příspěvek gym.

Souhlasím, že na trable všeho druhu je velice dobrou terapií práce.

l1012 napsal(a):

Ještě jeden dotázek. Jak dlouho cca trvá doba smíření? Vím, že je to asi u každého individuální, ale alespoň přibližně. Taky už nejsem nejmlaší a nechci zůstat sám.
Ty víkendy jsou špatné. Nemám žádnou vrbu, žádné přátele se kterými bych mohl moje stavy probrat. Někdy si říkám proč jsme se nerozešli ve zlém. Asi by se lépe zapomínalo.

No.....je to tím kratší, čím víc to opravdu chceš opustit :) ale nedá se to takhle říct. Někdy si člověk naopak potřebuje pořádně prožít všechny fáze, aby se mu nedeponovaly na věčný časy. Nebezpečný to začne být ve chvíli, kdy tě těší se v tom rochnit. To bych zpozorněla. Ale mám kamarádku, která na to má famózní metodu - kdyžtak řekni :lol:
Já osobně bych sázela spíš na nějaké potěšení, než na práci jako takovou - dělat něco, co tě vysloveně baví.
Ovšem je možný, že tě v tuto chvíli nebaví nic....každopádně by bylo dobré průběžně zkoumat, co by tě mohlo potěšit a tudy se pustit. Jednou se to dostaví.....

Musím říct, že můj v celku pohodový stav přechází do deprese. Asi je to přirozené, ale je to moc silný. :( Pořád se snažím něco dělat, ale stále myslím na to co se děje. Teď bydlím sám s matkou, která mě to vůbec neulehčuje. Ona se snaží mě to ulehčit, ale dělá to ještě horší. Vím, že to myslí dobře, jenom to blbě dělá. Připadám si jako 10 letý dítě.
Ta samota je ubíjející. Do toho myšlenky že už zůstanu sám mě nahání hrůzu. Taky už nejsem žádný mlaďas.  Asi je to také přirozené, ale když se to týká mě samotného, tak je to na mašly (obrazně).
Dneska jsem byl v mém bývalém domově ještě něco dořešit. Pak jsme si dali kávu a když jsem odjížděl, tak jsme bulili ja dva blbci. Myslím, že manželce je mě líto, protože vidí jak se trápím (do toho ještě máma), ale neustoupí. Ani jsem jí to nenavrhoval a ani nebudu prosit, dolézat.
Nejvíc mě trápí, že jsem prohrál válku o manželku s 2x rozvedeným člověkem, který ještě další 2 manželství rozvedl (včetně toho mého). Tak snad už našel tu pravou. :( A i když se rozvádíme, tak vždycky si budu přát, aby se měla moje manželka dobře a byla šťastná. To jsem ale blb, viďte? :(

upina montana:
A jakáže to je metoda? :kapitulation:

l1012 napsal(a):

Musím říct, že můj v celku pohodový stav přechází do deprese. Asi je to přirozené, ale je to moc silný. :( Pořád se snažím něco dělat, ale stále myslím na to co se děje. Teď bydlím sám s matkou, která mě to vůbec neulehčuje. Ona se snaží mě to ulehčit, ale dělá to ještě horší. Vím, že to myslí dobře, jenom to blbě dělá. Připadám si jako 10 letý dítě.
Ta samota je ubíjející. Do toho myšlenky že už zůstanu sám mě nahání hrůzu. Taky už nejsem žádný mlaďas.  Asi je to také přirozené, ale když se to týká mě samotného, tak je to na mašly (obrazně).
Dneska jsem byl v mém bývalém domově ještě něco dořešit. Pak jsme si dali kávu a když jsem odjížděl, tak jsme bulili ja dva blbci. Myslím, že manželce je mě líto, protože vidí jak se trápím (do toho ještě máma), ale neustoupí. Ani jsem jí to nenavrhoval a ani nebudu prosit, dolézat.
Nejvíc mě trápí, že jsem prohrál válku o manželku s 2x rozvedeným člověkem, který ještě další 2 manželství rozvedl (včetně toho mého). Tak snad už našel tu pravou. :( A i když se rozvádíme, tak vždycky si budu přát, aby se měla moje manželka dobře a byla šťastná. To jsem ale blb, viďte? :(

upina montana:
A jakáže to je metoda? :kapitulation:

to je úplně celé špatně-místo aby bulila pro to,že tě ztratila,že tě vlastně miluje,tak bulí pro to,že je jí tě líto.To bohužel vůbec není o lásce dvou rovnoprávných partnerů.

Jinak hloupé ženské s krátkým rozumem letí především na suverény,kteří mají ramena přes celá záda. Nezlob se na mě za tu otevřenost.ale tvá žena je taky taková,bude jen otázkou času,než procitne.

l1012 napsal(a):

Musím říct, že můj v celku pohodový stav přechází do deprese. Asi je to přirozené, ale je to moc silný. :( Pořád se snažím něco dělat, ale stále myslím na to co se děje. Teď bydlím sám s matkou, která mě to vůbec neulehčuje. Ona se snaží mě to ulehčit, ale dělá to ještě horší. Vím, že to myslí dobře, jenom to blbě dělá. Připadám si jako 10 letý dítě.
Ta samota je ubíjející. Do toho myšlenky že už zůstanu sám mě nahání hrůzu. Taky už nejsem žádný mlaďas.  Asi je to také přirozené, ale když se to týká mě samotného, tak je to na mašly (obrazně).
Dneska jsem byl v mém bývalém domově ještě něco dořešit. Pak jsme si dali kávu a když jsem odjížděl, tak jsme bulili ja dva blbci. Myslím, že manželce je mě líto, protože vidí jak se trápím (do toho ještě máma), ale neustoupí. Ani jsem jí to nenavrhoval a ani nebudu prosit, dolézat.
Nejvíc mě trápí, že jsem prohrál válku o manželku s 2x rozvedeným člověkem, který ještě další 2 manželství rozvedl (včetně toho mého). Tak snad už našel tu pravou. :( A i když se rozvádíme, tak vždycky si budu přát, aby se měla moje manželka dobře a byla šťastná. To jsem ale blb, viďte? :(

upina montana:
A jakáže to je metoda? :kapitulation:

Jak jsi přišel na to, žes prohrál?
Nejsi blb, tak to vypadá, když má někdo někoho rád

Vím, že si každý prožívá svůj smutek po svém, třeba i slzami, ale - nezlob se, že to řeknu - mně jako ženské brečící chlap moc neimponuje (brečíc v takové submisivní pozici) a pokud by ona "ustoupila" , jak píšeš že neustoupí, pak by s tebou zůstala vlastně ze soucitu, což si řekněme na rovinu, není asi úplně vítězství :rolleyes:

Ona určitě taky pořád zvažuje, i když už je rozhodnutá vědomě. Zažívá teď něco nového neokoukaného, něco imponujícího a asi s něčím v manželství nebyla spokojena - není spíše tady klíč, máš-li ji stále rád.(a ona tebe)?

Wikina napsal(a):

Ona určitě taky pořád zvažuje, i když už je rozhodnutá vědomě. Zažívá teď něco nového neokoukaného, něco imponujícího a asi s něčím v manželství nebyla spokojena - není spíše tady klíč, máš-li ji stále rád.(a ona tebe)?

No, jestli zvažuje, tak o tom pochybuji. Jelikož už s kamarádem plánují letní dovolenou, tak si myslím, že má zváženo.
A další ťafka.
Jak jsem psal o rodinné přítelkyni, která mě velmi pomohla. Tak ta mě pomáhala tak, že veškeré moje SMS přeposílala manželce a radila jí další postup. A zrovna ona jim navrhla tu letní dovolenou. To je síla, co?
A jestli nebyla v manželství s něčím spokojena? Která žena po 20 letech je v manželství se vším spokojena? Určitě nějaká ano, ale myslím, že je to malé procento. Jasně, že nejsem žádný vzor manžela. Mám své chyby, ale v životě jsem jí neuhodil, nechodil po hospodách, za ženskýma. Je mě jasný, že jsem se měl o ni víc zajímat a víc se jí věnovat, ale zase takovej studenej čumák nejsem.
Jak poslední měsíc říká: ty jsi hodný, slušný, galantní, ale jinými slovy jsem jí málo projevoval moji lásku k ní. Nu a pak se objeví ON. Je taky galantní, hodný, slušný a ještě k tomu asi všímavý, milý a já nevím co ještě. A je to. :(

Ach jo. To s tou kamarádkou - to je opravdu svinstvo.
Koukám na hodinu psaní Tvého příspěvku - asi Ti není zrovna nejlíp, viď. Já nevím, jestli má cenu  to dál pitvat - kdo co udělal dobře či špatně. Každý prostě konáme podle svéhu naturelu, v tom lepším případě ještě dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jenže když ten druhý to má třeba jinak a chyba vlastně nemusí být nikde. Jenom jiné nastavení.
Zkus to vzít jako fakt, takové věci se přece stávají a ne vše se dá vysvětlit či nějak dohledat důvody. Jestli to v sobě neskončíš, těžko se posuneš dál. Na nový vztah je tedy ještě brzy, zkus si najít nějaký koníček nebo sport, kterému se budeš naplno věnovat, mohlo by Ti to pomoct vyrovnat se s tím. Osvobodit se. Pak - pokud budeš chtít - zkusíš nový vztah.
Jsi chlap v nejlepším věku, podle psaní inteligentní, to by bylo, aby nebylo.

Jak jsi se dozvěděl, že kamarádka sms přeposílala?

chce to čas.....získat odstup.....taky mně to mohli říkat a nic to nebylo platné

teď je to strašně bolavé, trápíš se.....máš strach

ale bude líp, věř

Jsi chlap v nejlepším věku, podle psaní inteligentní, to by bylo, aby nebylo. [/b] - píše Judyna
nedaří se mi pořád do.pr... vytučnit.
Souhlas
Já si myslím, že nejlepší postup je vzít stav tak jak je, již ho nepitvat, zakázat si naskakující myšlenky - potrestat je třeba 5 klikami - zaměřit veškeré síly psych.i fyzické na nové zájmy, aktivity, práci. Kup si foťák, založ si zahrádku, začni nový sport, nevím co..vrhni se do něčeho co tě baví, ale už se tím problémem těch bab nezaobírej. Nic dobrého ti to nepřinese.
Beru to podle sebe.
A ukočírovat myšlenky fakt jde. Třeba jsem si řekla, jo, budu brečet, ale až od 15.00 do 15.30 hod - vím, že to vypadá směšně, taky jsem se sama tomu kdysi smála, a to mi pomohlo nejví. Pak jsem v těch 15.00 zjistila, že se mi vůbec nechce brečet. Docházelo mi postupně, že prostě nechci aby cokoliv, kdokoliv ovládal moje myšlenky Fakt mi to přišlo násilné a drzé, aby někdo, natož můj bývalý muž, ovládal moje myšlenky a pocity. Trochu v tom byla ješitnost a ego, ale to nevadí. I to mi pomohlo. Prvně jsem se snažila nasadit masku pohody, ale pak jsem postupně zjistila, že už se nepřemáhám, že jsem se svou novou rolí splynula. Dala jsem se tenkrát na studia (asi v 28)- dálkově, a to mě pohltilo, otevřely se nové možnosti a dnes, po letech, mi to období přijde jako odrazový můstek k pořádnému životu. A to jsem nijak netrpěla v manželství, ani psych., ani fyzicky, ani finančně, natož společensky..jen jsem žila život jako něčí přívěsek, braný zejména do společnosti a nevěděla jsem, že mě to pomalu a tiše likviduje.

A jak jsem psala, že tvá bm stále zvažuje, tak si to doopravdy myslím. Myslím, že jsem se nikdy neubráníla srovnávání (i když bych asi neměla) chlapů. Ona třeba v té vědomé rovině se již rozhodla, ale i u nového vztahu přijdou mráčky a to podvědomé (možná i vědomé) srovnání. A at to vezmu z jakéhokoliv konce, nejvýhodnější, nejrozumější, nej.. .pro tebe - je vzít to chlapsky, s nadhledem, rozumně, neukřivděně. V této pozici získáš nejvíc bodů. I mně řekl později bm, že lituje, že ..blabla. Chodil se za mnou ujištovat, že vlastně není tak špatný, že se vlastně nic nestalo..:D vtipné že... a já to ani moc neposlouchala, vedla jsem si svoji, (trošku sviňácky- uznávám) jsem mu nadšeně povídala co dělam, a jak je to supr, kde jsem byla, že už mám auto....(já - ta nesamostatná loutka kterou musili pořád vozit!!). A pán odcházel docela zklamaný, ale já ho už nechtěla.

Áno, tiež odporúčam už sa k tomu nevracať a radšej sa venovať niečomu inému, pozitívnemu... Mňa zachránila po rozchode (dosť drsnom, navyše po 10 rokoch vzťahu - ale my sme zasa mali vzťahové problémy, nie že nie) nová, zaujímavá a náročná práca, plus som sa vrhla na ezoteriku , ktorou ON pohŕdal... a začal sa mi nový, iný život. takže keď sa chcel po cca poldruha roku vrátiť, už som tiež nemala záujem. ;) Nie z trucu, ale preto, že sa mi nechcelo do starých topánok, lebo by ma už tlačili.

Díky, díky, díky. Ani netušíte, jak mě pomáháte. Opravdu. Vždycky mě vlijete novou krev do žil.

Judina:
Mám noční, tak proto ten čas ;) , V nejlepších letech a inteligentní? Jak víš, kolik mě je? Já už to tady někdy psal? :) To teda děkuji. ;)  Je pravda, že se momentálně chvilkama cítím, že už mě připravují máry a všechno končí, ale snad bude líp. Samozřejmě, že přemýšlím do budoucna o nějakém vztahu, ale pořád si říkám co asi tak najdu v mém věku? Já vím :dumbom:

Rudolf:
Holčina se podřekla  nu a pak už to musela vysypat. :/

vera:
Všichni to říkají, tak to bude asi opravdu pravda.

Wikina:
Ty jo trestat se 5 klikama? Tak to bych zatím nic jinýho nedělal a už bych vypadal jako Marin Maxa. Možná trochu líp. Výšku na to mám. :P  Tu masku taky nasazuju, protože pracuju v kolektivu 7 lidí, kteří ví co teď prožívám a kdyby mě viděli truchlit, tak se budou snažit mě pomoci a to je většinou u mě kontraproduktivní. A občas už té masce i věřím, ale zatím jenom občas.

Našel jsem stránku, kterou si i několikrát denně přečtu. Možná se mi budete smát, ale mě to pomáhá.
http://www.krcmic.cz/proc-rozchod-se-ze … no-prezit/
Jelikož u pc sedím skoro celý den (pracovně), tak když jdou na mě zase ty debilní myšlenky, vzpomínky a jiné mraky, tak "nalistuju" a občas mě to pomůže.

l1012 napsal(a):

Díky, díky, díky. Ani netušíte, jak mě pomáháte. Opravdu. Vždycky mě vlijete novou krev do žil.

Judina:
Mám noční, tak proto ten čas ;) , V nejlepších letech a inteligentní? Jak víš, kolik mě je? Já už to tady někdy psal? :) To teda děkuji. ;)  Je pravda, že se momentálně chvilkama cítím, že už mě připravují máry a všechno končí, ale snad bude líp. Samozřejmě, že přemýšlím do budoucna o nějakém vztahu, ale pořád si říkám co asi tak najdu v mém věku? Já vím :dumbom:

Rudolf:
Holčina se podřekla  nu a pak už to musela vysypat. :/

vera:
Všichni to říkají, tak to bude asi opravdu pravda.

Wikina:
Ty jo trestat se 5 klikama? Tak to bych zatím nic jinýho nedělal a už bych vypadal jako Marin Maxa. Možná trochu líp. Výšku na to mám. :P  Tu masku taky nasazuju, protože pracuju v kolektivu 7 lidí, kteří ví co teď prožívám a kdyby mě viděli truchlit, tak se budou snažit mě pomoci a to je většinou u mě kontraproduktivní. A občas už té masce i věřím, ale zatím jenom občas.

Našel jsem stránku, kterou si i několikrát denně přečtu. Možná se mi budete smát, ale mě to pomáhá.
http://www.krcmic.cz/proc-rozchod-se-ze … no-prezit/
Jelikož u pc sedím skoro celý den (pracovně), tak když jdou na mě zase ty debilní myšlenky, vzpomínky a jiné mraky, tak "nalistuju" a občas mě to pomůže.

mne to take hodne pomohlo ... clanky a diskuze ... clovek se pak neciti tak sam

Teď jsem se s hrůzou dočetl, že detoxikace ze vztahu trvá cca 1/2 doby trvání vztahu. To budu čekat 10 let, než úplně zapomenu???? :(  Tak to jsem pěkně v pr....:)
Jak to bylo u vás po rozchodu? :kapitulation: ;)

l1012 napsal(a):

Teď jsem se s hrůzou dočetl, že detoxikace ze vztahu trvá cca 1/2 doby trvání vztahu. To budu čekat 10 let, než úplně zapomenu???? :(  Tak to jsem pěkně v pr....:)
Jak to bylo u vás po rozchodu? :kapitulation: ;)

Tak pod tohle se muzu podepsat u me to opravdu tak bylo.

Judina:
Mám noční, tak proto ten čas wink , V nejlepších letech a inteligentní? Jak víš, kolik mě je? Já už to tady někdy psal?
No, nepsal jsi to, ale zmínil ses, že jsi myslím 19 let ženatý, tak si říkám, že je Ti něco přes 40. A to je dobré,  ne?

U mě ta detoxikace trvala ještě dýl než polovinu. Ale já byla vdná jen 3 roky :)
Ale teď vážně - každý to má jinak. Záleží na Tobě.

l1012 napsal(a):

Teď jsem se s hrůzou dočetl, že detoxikace ze vztahu trvá cca 1/2 doby trvání vztahu. To budu čekat 10 let, než úplně zapomenu???? :(  Tak to jsem pěkně v pr....:)
Jak to bylo u vás po rozchodu? :kapitulation: ;)

Dva roky po 10ročnom vzťahu, ale ja som taká zachladená... :P

mně nejvíc pomohlo......zaměstnat se....najednou jsem si mohla splnit svůj sen.........cestovat
vrhla jsem se na levné cestování.......nekomerční cestování.....jak se tomu říká, či co
hledat info, příprava cesty, zpracovávání zážitků.......atd., dávání si do těla........procestovala jsem busem celé Turecko, Albánii, Ukrajinu aj............pod stanem, koupání v tůňce, wc za keříkem
získala jsem nadhled.......a mnohým věcem, nad kterými jsem skoro brečela........se směju a to hodně
jsem jiná
ale je to boj, nepolevovat, ztloustla jsem 8 kg, teď jsem ležela 14 dnů s atb, neobleču kalthoty, funím, nemám kondici
skoro na sebevraždu.....všude kostlivci.......ale jdu na to, nedám se....ale nechala jsem se zaskočit a natrááááááápím se

l1012 napsal(a):

Teď jsem se s hrůzou dočetl, že detoxikace ze vztahu trvá cca 1/2 doby trvání vztahu. To budu čekat 10 let, než úplně zapomenu???? :(  Tak to jsem pěkně v pr....:)
Jak to bylo u vás po rozchodu? :kapitulation: ;)

Celou dobu jsem čekala, kdo ti to napíše, kdo ti tuto variantu nabídne. Píše se to, četla jsem to. Nakonec jsi ji někde našel sám.
Je jasné, že když žiješ léta s partnerem, (manželem/kou), tak asi za 14dní srovnaný nebudeš. To je asi jasné každému. Ale proboha - uvažuj logicky - jestliže někdo, koho neznáš, ani nevíš jak žije, jaký měli vztah, jaké je mentality, jaké má priority...atd - napíše, že ta doba je  polovina doby vztahu - tak to přece není zákon... ! Třeba to tak mě, třeba to chtěl, třeba se chtěl litovat a nechat opečovávat a litovat okolím. Já jsem si istá- že X let z toho je už jen jakási forma litování se, neochoty ke změnám, pohodlnost.
Když budu chtít budu truchlit klidně celý život, a klidně dvojnásobek doby spolužití s partnerem. Proč ne, když se pro to rozhodnu a nebo si to prostě uložím a nastavím do podvědomí.
Vím, že to nebudeš chtít slyšet, ale detoxikace ti bude trvat tak dlouho, jak budeš chtít.  Ono to nejde kolem tebe, ale skrz tebe, a jediný kdo to může ovlivnit, jsi ty. Takže to jasně mluví o vlastní "práci" na sobě - o převzetí zodpovědnosti. Ona detoxikace nespadne sama od sebe odněkud.
Nemluvím o nějakém zapomínání na manželství, k tomu není důvod, ale čistě ten detox. Doslova k té detoxikaci - zbavit se balastu, které tam dodává naše zmasírované ego (křivdy, zlost, ponížení, ublížení, závist.. atd) a vyrovnat se s tím v klidu a smířit. Nejlépe mi to vystihuje text písničky Zagorové -...."...jizvy na dlaních mi tleskat nebrání...."

Já jsem se srovnala rychle, myslím, že do roka, ale dlouho jsem si dávala do pořádku materiální a existenční záležitosti - což bylo horší. Esoterika (jak již vzpomenula Sel) a vůbec psychologie a povrtání se v tom, mi pomohlo, kromě práce, asi nejvíc. Vlastně vytvořit si interpretaci proběhlých událostí, která bude pro mě přínosem.

Judyna:
Njn, stačí kupecké počty a je hotovo, ne? :) Je mi 46. Ale momentálně asi 146. :)

Teda Wiki. Všechna čest, tohle si dám do rámečku. 
Díky
:godlike:

Za chvilku jedu s dcerou opět vybírat nábytek, tak se už těším, že s ním alespoň chvilku pobudu. ;)

Wikina napsal(a):

l1012 napsal(a):

Teď jsem se s hrůzou dočetl, že detoxikace ze vztahu trvá cca 1/2 doby trvání vztahu. To budu čekat 10 let, než úplně zapomenu???? :(  Tak to jsem pěkně v pr....:)
Jak to bylo u vás po rozchodu? :kapitulation: ;)

Celou dobu jsem čekala, kdo ti to napíše, kdo ti tuto variantu nabídne. Píše se to, četla jsem to. Nakonec jsi ji někde našel sám.
Je jasné, že když žiješ léta s partnerem, (manželem/kou), tak asi za 14dní srovnaný nebudeš. To je asi jasné každému. Ale proboha - uvažuj logicky - jestliže někdo, koho neznáš, ani nevíš jak žije, jaký měli vztah, jaké je mentality, jaké má priority...atd - napíše, že ta doba je  polovina doby vztahu - tak to přece není zákon... ! Třeba to tak mě, třeba to chtěl, třeba se chtěl litovat a nechat opečovávat a litovat okolím. Já jsem si istá- že X let z toho je už jen jakási forma litování se, neochoty ke změnám, pohodlnost.
Když budu chtít budu truchlit klidně celý život, a klidně dvojnásobek doby spolužití s partnerem. Proč ne, když se pro to rozhodnu a nebo si to prostě uložím a nastavím do podvědomí.
Vím, že to nebudeš chtít slyšet, ale detoxikace ti bude trvat tak dlouho, jak budeš chtít.  Ono to nejde kolem tebe, ale skrz tebe, a jediný kdo to může ovlivnit, jsi ty. Takže to jasně mluví o vlastní "práci" na sobě - o převzetí zodpovědnosti. Ona detoxikace nespadne sama od sebe odněkud.
Nemluvím o nějakém zapomínání na manželství, k tomu není důvod, ale čistě ten detox. Doslova k té detoxikaci - zbavit se balastu, které tam dodává naše zmasírované ego (křivdy, zlost, ponížení, ublížení, závist.. atd) a vyrovnat se s tím v klidu a smířit. Nejlépe mi to vystihuje text písničky Zagorové -...."...jizvy na dlaních mi tleskat nebrání...."

Já jsem se srovnala rychle, myslím, že do roka, ale dlouho jsem si dávala do pořádku materiální a existenční záležitosti - což bylo horší. Esoterika (jak již vzpomenula Sel) a vůbec psychologie a povrtání se v tom, mi pomohlo, kromě práce, asi nejvíc. Vlastně vytvořit si interpretaci proběhlých událostí, která bude pro mě přínosem.

super, super...:godlike:

Zdravím,
tak jsme byli včera na těch nákupech. Musím říct, že jsem odjížděl vcelku v pohodě a vrátil se úplné depresi. Jak jsme prolézali Obi, Hornabach, Kiku, Asko, tak jsem všude viděl manželku. Samozřejmě imaginární. Jelikož jsme loni renovovali byt, tak jsme tam často jezdili nakupovat. Zatím je hodně míst, která mě jí připomínají. Bohužel se některým nemůžu vyhýbat. Je to teda jak kdy, ale včera to byl hukot.
Musím, říct. Poslední obchod, s dcerou do Mekáče a pryč z Plzně.
A ode dneška nakupuji pouze na internetu. Alespoň prozatím. ;)

Citátek:
Paradoxem je, že nejvíc energie potřebujeme na zachování klidu.

Mně bylo dobře asi tak 2 roky po odchodu BM za jeho milenkou. Byli jsme spolu 21 let, 20 let manželé. 2 roky po jeho odchodu jsme se rozváděli. Já jsem u soudu byla v pohodě, BM vypadal hodně zdrchaně. Když jsem mu poděkovala za vše hezké, co jsme spolu prožili, měl v očích slzy a neříkal nic, vypadal, jako když mu nejde mluvit.
Hodně jsem jezdila na místa, kde jsme byli spolu, měla jsem potřebu vzpomínky na ta místa s ním "přepsat" novými vzpomínkami. Teď už je to pro mě cizí člověk, i když spolu máme dvě děti. Ne že bych si občas nevzpomněla, ale přijde mi cizí. Necítím k němu nic. Nejsme v žádném kontaktu.

l1012 napsal(a):

Zdravím,
tak jsme byli včera na těch nákupech. Musím říct, že jsem odjížděl vcelku v pohodě a vrátil se úplné depresi. Jak jsme prolézali Obi, Hornabach, Kiku, Asko, tak jsem všude viděl manželku. Samozřejmě imaginární. Jelikož jsme loni renovovali byt, tak jsme tam často jezdili nakupovat. Zatím je hodně míst, která mě jí připomínají. Bohužel se některým nemůžu vyhýbat. Je to teda jak kdy, ale včera to byl hukot.
Musím, říct. Poslední obchod, s dcerou do Mekáče a pryč z Plzně.
A ode dneška nakupuji pouze na internetu. Alespoň prozatím. ;)

Citátek:
Paradoxem je, že nejvíc energie potřebujeme na zachování klidu.

no, jo, přisypávání soli do rány bolí. To by bylo klik! (ů?) :D

l1012 napsal(a):

Zdravím,
tak jsme byli včera na těch nákupech. Musím říct, že jsem odjížděl vcelku v pohodě a vrátil se úplné depresi. Jak jsme prolézali Obi, Hornabach, Kiku, Asko, tak jsem všude viděl manželku. Samozřejmě imaginární. Jelikož jsme loni renovovali byt, tak jsme tam často jezdili nakupovat. Zatím je hodně míst, která mě jí připomínají. Bohužel se některým nemůžu vyhýbat. Je to teda jak kdy, ale včera to byl hukot.
Musím, říct. Poslední obchod, s dcerou do Mekáče a pryč z Plzně.
A ode dneška nakupuji pouze na internetu. Alespoň prozatím. ;)

Citátek:
Paradoxem je, že nejvíc energie potřebujeme na zachování klidu.

Treba "premazať spomienky", vytesniť tie s bývalkou a zaobstarať novšie, príjemnejšie, s niekým neokukaným (kľudne aj s kamošom alebo deťmi,  hlavne nech je sranda... :jojo:)

Zdravím,
tak jsem tu zase. :)
Dnes mám takový přemýšlecí den a chci znát názor místních dam na toto.
Než jsem se odstěhoval z domova, tak jsme s manželkou prožili snad nejkrásnější a zárověň nejkrutější večer za posledních x let našeho života. To bych ještě chápal. Ale druhý den ráno jsem měl veškeré zbylé prádlo vyprané vyžehlené a složené v taškách ( to samozřejmě dělala den předem, ale já byl v práci, tak jsem to nevěděl). Koupila mě několik sad ponožek a spodního prádla, krásnou šmudlací deku, pyžamo, sýry co mám rád, kávu i čaj co mám rád, zubní pasty, nové kartáčky na zuby a plno dalších věcí. Proboha, vždyť ona navrhla rozvod, ona už se mnou nechce žít.
Proč to udělala? :kapitulation:

Selima:
Byl jsem na nákupech s dcerou a sranda byla.Než jsem ovšem vlezl do prvního inkriminovaného obchodu.

Proč to udělala?
Aby měla jistotu, že se nevrátíš pro nějakou nutnou věc...
Ne, sorry - je to jinak a v podstatě jednoduchý - jednak asi trošku výčitky, druhak žádná nechce bejt za "šmudlu", která postaví za dveře kufr, z kterýho čouhají ušmudlaný trenky a rukáv pyžama (a kdyby došlo na itálii a házení předmětů, pořád to čistý prádlo vypadá na okolních keřích líp... )

já teda nevím, jestli bych takhle chlapovi nakupovala hadry. většina lidí snad hnusný prádlo nemá a zabvuje se ho průběžně, nakupuje nové, tak o ostudě to není.
mě by to přišlo, jako kdybych vypravovala synka do světa :rolleyes: čisté nové ponožečky, protože co kdyby si je trouba sám neuměl koupit. dobrůtky co má rád, ať se má dobře ..
no, možná ji k tomu fakt dohnalo svědomí.

Je pravda, když jsem to viděl, tak jsem řekl, že to je jako když jedu na služebku.
Tomu svědomí také věřím, protože důvod našeho rozchodu také není úplně ten, který mě prezentuje.

Prosím, teď se na mě nezlob. Reaguji jen na to, co píšeš. To, jak Tě Tvoje žena "vypravila" - no, taky bych řekla, že to může být špatné svědomí. A možná i něco k tomu - jakoby tě litovala a promiň - vypravola tě opravdu až přehnaně důkladně -  skoro to vypadá, že Tě má za hodně nesamostatného. Jako to píše Pavla - jakoby šlo o děcko.

l1012 napsal(a):

Zdravím,
tak jsem tu zase. :)
Dnes mám takový přemýšlecí den a chci znát názor místních dam na toto.
Než jsem se odstěhoval z domova, tak jsme s manželkou prožili snad nejkrásnější a zárověň nejkrutější večer za posledních x let našeho života. To bych ještě chápal. Ale druhý den ráno jsem měl veškeré zbylé prádlo vyprané vyžehlené a složené v taškách ( to samozřejmě dělala den předem, ale já byl v práci, tak jsem to nevěděl). Koupila mě několik sad ponožek a spodního prádla, krásnou šmudlací deku, pyžamo, sýry co mám rád, kávu i čaj co mám rád, zubní pasty, nové kartáčky na zuby a plno dalších věcí. Proboha, vždyť ona navrhla rozvod, ona už se mnou nechce žít.
Proč to udělala? :kapitulation:

Selima:
Byl jsem na nákupech s dcerou a sranda byla.Než jsem ovšem vlezl do prvního inkriminovaného obchodu.

možná tím chtěla říct , že tě má stále ráda, i když jinak než by sis přál  a chce se rozejít v dobrém

Můj BM mi kupoval mé oblíbené dobrůtky, když se vracel od milenky.
Nad tím nepřemýšlej, k čemu se vrtat v minulosti. Stejně nic nevymyslíš a nezměníš. Dívej se dopředu.

l1012 napsal(a):

Proč to udělala? :kapitulation:

Nemůžu vědět přesně, samozřejmě - ale hádám, že jí to bylo trochu líto. My máme vztahy tak trošku jako třeba vy firmy - prostě životní dílo. A pokud krachnou, tak nám to většinou líto je - i když třeba víme, že se s tím už stejně nedá nic dělat. Leda bychom se rozcházely s kardinálním debilem - a  na toho ty teda rozhodně nevypadáš ;)
Je to něco, jako když se chlap naposledy vyspí s holkou, se kterou se každopádně rozchází....něco, jako na památku. Vypadá to jako by bylo nějaké pokračování, ale zpravidla není - je to jen smutek nad tím krachem a možná snaha nerozcházet se ve zlobě a vzteku.

sex na památku :lol:

sex na památku
Prů... švih je, když po něm zůstane památka na furt

PPavlaa napsal(a):

já teda nevím, jestli bych takhle chlapovi nakupovala hadry. většina lidí snad hnusný prádlo nemá a zabvuje se ho průběžně, nakupuje nové, tak o ostudě to není.
mě by to přišlo, jako kdybych vypravovala synka do světa :rolleyes: čisté nové ponožečky, protože co kdyby si je trouba sám neuměl koupit. dobrůtky co má rád, ať se má dobře ..
no, možná ji k tomu fakt dohnalo svědomí.

Jo, sbalila bys ho. Já když si představila, že doma tašku převezme jeho maminka,  :lol: tak jsem si dala záležet :lol:

lupina montana napsal(a):

l1012 napsal(a):

Proč to udělala? :kapitulation:

Nemůžu vědět přesně, samozřejmě - ale hádám, že jí to bylo trochu líto. My máme vztahy tak trošku jako třeba vy firmy - prostě životní dílo. A pokud krachnou, tak nám to většinou líto je - i když třeba víme, že se s tím už stejně nedá nic dělat. Leda bychom se rozcházely s kardinálním debilem - a  na toho ty teda rozhodně nevypadáš ;)

:supr: :supr:

helena napsal(a):

sex na památku
Prů... švih je, když po něm zůstane památka na furt http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

:lol:

Wikina napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já teda nevím, jestli bych takhle chlapovi nakupovala hadry. většina lidí snad hnusný prádlo nemá a zabvuje se ho průběžně, nakupuje nové, tak o ostudě to není.
mě by to přišlo, jako kdybych vypravovala synka do světa :rolleyes: čisté nové ponožečky, protože co kdyby si je trouba sám neuměl koupit. dobrůtky co má rád, ať se má dobře ..
no, možná ji k tomu fakt dohnalo svědomí.

Jo, sbalila bys ho. Já když si představila, že doma tašku převezme jeho maminka,  :lol: tak jsem si dala záležet :lol:

wiki, věř, že by mi bylo úplně šumák, co jeho maminka. kdyby mě chtěla zdrbnout, udělá to, i kdyby měl všechno perfektně zabalený. ale proč balit dospělému chlapovi, ten to snad zvládne sám :)

Tak teď jste ze mě udělali analfabeta, který neumí ani příborem. :dudlik:  :)
Sbalit si umím, nakoupit si umím, najíst se také umím. Prostě mě to jenom přišlo takové divné. ;)

lupina montana:
Děkuji za poklonu ;)

Tak teď jste ze mě udělali analfabeta, který neumí ani příborem.
Ale prd a vořech...
To je jen jiný uvažování...
Ostatně - ty by sis taky sbalil všechno až poté, co by sis to vypral, vyžehlil a poskládal? A předem si nakoupil kartáčky, kapesníky a tak podobně? Nebo bys to řešil až poté?

Tak mně to přijde divné, asi se mi i zdá, že příběh je přilepšený. Promiň, ale nezdá se mi to jako psaní chlapa.

proč přilepšený, v čem?
proč ne psaní chlapa?

l1012 napsal(a):

Tak teď jste ze mě udělali analfabeta, který neumí ani příborem. :dudlik:  :)
Sbalit si umím, nakoupit si umím, najíst se také umím. Prostě mě to jenom přišlo takové divné. ;)

lupina montana:
Děkuji za poklonu ;)

ale kdepak, to psaní o balení se vlastně vůbec netýkalo tebe, ale pohledu každé z nás na situaci, kterou jsme zažily, nebo si představily. Já osobně nemám pochybnost, že příbor zvládneš :D

Jen nevím proč tě tak dojme zrovna blbý balení do tašky, když jsem ti nařídila částečnou amnézii v rámci rekonvalescence :rolleyes:

rudolf:
Připojuji se k otázkám Wikiny. To teda nejsem chlap, když jí nenamlátil, něco nerozflákal a mrzí mě, že se po 20 letech rozvádím? :/

Wikina:
Proč jsem pořád montujete to balení tašky. To je pro mě to nejpochopitelnější. (dobře neměl jsem to psát) :)
Prostě jsem si takhle odchod od manželky, která podala návrh na rozvod nepředstavoval. Rozvádím se poprvé. :)
Musím říct, že ta amnézie je setsakra těžká věc.

Prostě jsem si takhle odchod od manželky, která podala návrh na rozvod nepředstavoval.
A jak sis ho prosm tě představoval?
To není rejpanec ale otázka k věci... cos ne/čekal?
Jo - a taška - to je symbol - tak možná proto nás zaujala.

Já z toho mám pocit, že se o tebe tvoje manželka (ex-manželka) chtěla ještě naposledy postarat. Že i když už spolu nejste, tak tě má pořád ráda a není jí jedno co s tebou bude a jak budeš žít.
Taková tečka - podle mě hezká, skoro až dojemná (ale já jsem citlivka, tak to ber kdyžtak s rezervou ;) )

Už bych se v tom nevrtala. Jsou to takový otázky, proč a co tím myslela - ale to tě nikam neposune, spíš naopak.

A já si zas myslím, že to jsou od paní pootevřený vrátka. Co kdyby, že....

l1012 napsal(a):

rudolf:
Připojuji se k otázkám Wikiny. To teda nejsem chlap, když jí nenamlátil, něco nerozflákal a mrzí mě, že se po 20 letech rozvádím? :/

Wikina:
Proč jsem pořád montujete to balení tašky. To je pro mě to nejpochopitelnější. (dobře neměl jsem to psát) :)
Prostě jsem si takhle odchod od manželky, která podala návrh na rozvod nepředstavoval. Rozvádím se poprvé. :)
Musím říct, že ta amnézie je setsakra těžká věc.

ok tašku necháme být, nějak jsem třeba neporozuměla.
Odchod od ženy sis asi nepředstavoval vůbec, natož takto, ale vidím, už lehké zlehčení, což ti prospěje nejvíce.  :D Víš jakej budeš po takových 3-4 rozvodech mazák? Pche...to si sám nadiktuješ co má dát baba do tašky! A nebo se vypracuješ tak, že budeš pakovat dámu svého aktuálního života ty.
Ale vážněji - jo první dny a týdny si člověk vzpomene x krát a bolavé téma  naskakuje á 5 min, bo vlastně  , ani člověka neopouští. Ale dá se tomu pomoci.
Copak sis dal do svého krátkodobého plánu? Jestli už sis ho vytvořil, a taky dlouhodobej?? :vissla:

Víš, že teď máš "novej" život v ruce? Podíval ses už na to takto? Že si ho můžeš založit úplně znovu- asi jako novou zahrádku? :) Mě tato představa kdysi hodně potěšila, přímo mě nadchla, protože jsem si říkala, jo! to je ono -a strašně jsem se na to začla těšit a uvědomila jsem si tu obrovskou sílu a moc ve svých rukou. Prostě to byl pro mě nový hnací motor, motivace.

Možná jsem pro někoho slaboch a nejsem ten správný pán tvorstva. Ale prostě jsem takový jaký jsem a nehodlám na tom nic měnit. Zrovna přemýšlím, že mám před sebou 4 dny volna. Momentálně né nejlepší představa. Ale nějak se zabavím. ;)

helena:
Čekal jsem chladné rozloučení, bez větších emocí. Prostě tady máš zbytek, měj se hezky a čau. A né takové manévry. Notabene, které nás oba ještě víc emočně rozhodili. To se blbě popisuje, no.

Adela11:
Také jsem na to pomyslel, ale to vidím tak na 1%, na to jak znám ženu, tak jak se rozhodne, tak přes to vlak většinou nejde. ;)

Wikina:
Ty můj psychoterapeute, ani nevíš jak mě tvoje přízpěvky pomáhají. Fakt. :godlike:
Díky ;)

Ale samozřejmě jsem vděčný všem za jejich názory. ;)

wiki, já teda musím říct, že mě kdysi žádná představa budování čehokoliv znovu, nenadchla vůbec. nebaví mě pořád něco od začátku znovu budovat, spíš unavuje.
ale každej tohle máme jinak, to je jasný.

kdyz jsem odesla po dlouhem premysleni od muze, nebylo to proto, ze bych ho nemela rada, ale proto, ze jsem s nim neumela a nedokazala dal zit. Potrebovala jsem od zivota neco jineho, nedokazala jsem mu davat, co potreboval a on mne taky ne ... clovek pak nechce zpretrhat vsechny vazby, alespon ne ty kamaradske a tak se snazi vyjit vstric, jak muze, jak je v jeho silach ... muzeme jit dal kazdy jinou cestou, ale to prece neznamena, ze nemuzeme zustat prateli ... az tedy odejde takova ta horskost a zklamani, ze to nedopadlo podle nasich predstav ... Proste mi to sbaleni tasky vubec neprijde divne :)

Mnoho stesti v dalsi zivotni etape ...

tak to mě míšo, mrzí. kdysi jsem od tebe četla něco myslím na psychu?, že to mezi vámi bylo takový jo a ne.
ale myslela jsem, že jste to ustáli.

Sedime sice kazdy v jinem vlaku ... ale snad uz oba spokojene :)

tak to potom jo :-)

l1012 napsal(a):

rudolf:
Připojuji se k otázkám Wikiny. To teda nejsem chlap, když jí nenamlátil, něco nerozflákal a mrzí mě, že se po 20 letech rozvádím? :/

No, to určitě :cool::lol:
Ujišťuju tě, že z toho, co prozatím čtu mi připadáš jako daleko víc chlap, než všichni bouchači do stolu :storstark:

Zdravím,
tak, první měsíc odloučení za mnou. Jak to shrnout? První týden byl samozřejmě neskutečně krutý. Nevěděl jsem co dělat dál, kam jít dál, jakým směrem se vydat. Vytvořil si profil na seznamce, snad jenom, aby jsem byl v kontaktu s nějakou ženou (vrbou). Seznamky byly vždycky pro mě něco, co se mě nemůže týkat, ale musím říct, že jsem tam asi za 4 dny po registraci objevil osůbku (o 11 let mladší), která mě neskutečně psychicky pomáhá a drží mě nad vodou. Snad proto, že si prožila něco podobného. Už pomaličku domlouváme setkání (jsme od sebe 60 km), tak snad to vyjde. A i kdyby ne, tak jí budu do smrti vděčný, že mě takto pomohla a pomáhá.
Dělám si řidičák na motorku, kterou si chci potom koupit a jezdit na výlety.
A co se týká manželky? Tvrdí, že mosty nespálila, že kdykoliv mě bude ouvej, tak můžu přijet na kávu si popovídat. Ví, že mě ublížila, že jsem zůstal sám, přišel o rodinu, domov, všechno. Je jí mě líto. A co se týká "kamaráda", tak nevím nic.  Kdykoliv manželku potkám, tak vypadá dost spokojeně, tak asi dobrý. Jediné co mě zbylo jsou obě moje skvělý holky.  Chodí za mnou, občas někam vyrazíme. V pátek u mě spala mladší a já byl nejšťastnější člověk na světě a snesl bych jí modré z nebe. Na chvilku jsem i zapomněl na tu samotu.
Už se smiřuji s tím, že je konec, ale manželka mě strašně schází i přesto co mi udělala.

líbí se mi, že jste se rozešli beze scén a berete to tak, jak to berete. nejvíc to pak odnesou děcka, pro který je tahle situace už tak těžká.

To věřím, že ti manželka schází, vždyť jste spolu byli docela dlouho a není tedy možné to jen tak ustřihnout. Přesto - podle toho co píšeš a jak to píšeš - to vypadá, že je to na dobré cestě.Věřím, že po čase budeš spokojený. Držím palce i na to setkání, i když podle mého názoru je na to ještě příliš brzy, ale uvidí se.

brzy možná, ale pokud mu to pomůže překlenout tohle období, proč ne. spousta lidí si někoho narazilo brzy po rozchodu s partnerem. tyhle vztahy nebývají většinou na trvalo, ale člověku pomůžou.
to já mu celkem schvaluju.

Abych byl upřímný, tak momentálně mě nejvíc tíží to, že nemám rodinu, domov a s manželkou už prožívá hezké chvilky, užívá života, objímá jí "on". I když spolu nebydlí a asi hned tak nebudou. Jsou od se 20 km a její rodiče u kterých jsme bydleli a ona stále bydlí vůbec netuší pravý důvod rozchodu, znají pouze oficiální verzi, která je samozřejmě jiná.

a kdyby se k tobě chtěla žena vrátit, tak bys to s ní dal opět dohromady ?

PPavlaa napsal(a):

a kdyby se k tobě chtěla žena vrátit, tak bys to s ní dal opět dohromady ?

Já nevím. Rozum samozřejmě křičí, že ne. Ale srdce? Srdce bohužel jde zatím proti rozumu, ale jeho síla slábne. Jsou chvilky, kdy ji chci strašně zpět, někdy si říkám "proč se vracet" a někdy si říkám, že už nikdy. Zatím je to tak 50/50, ale jak se odloučení prodlužuje, tak se ty procenta pro ne pomaličku zvyšují.
Pořád hledám důvody, abych ji začal "nenávidět". Jak už asi po desáté píšu. Kdyby jsme se rozcházeli ve zlém, asi by to bylo o něco snažší.
Občas mám stavy zoufalství, kdy si říkám, že to nevydržím. Nad vodou mě drží moje nová "kamarádka" zatím na netu.

Dám vám sem odkaz na neskutečný článek. U toho jsem přes slzy od bodu 8 už skoro neviděl na písmenka.
http://www.firstclass.cz/2014/04/10-kro … lDt30.dpbs

A je hodně jiných skvělých článků
http://www.firstclass.cz/2014/01/jak-zm … LVk3i.dpbs
A další

A k tomu ještě soužití s matkou byť v rodinném domě. To je další věc, která mě ničí.

Ten článek s tou ZRADOU partnera je hrozný. Potřebuješ sebelítost?
A s mámou přece bydlet nemusíš. Jsi dospělý chlap. Můžeš si najít byt a pronajmout si ho nebo koupit. Můj syn to udělal ve 22 letech... Ty bys to jistě taky zvládl.  Já bych se k rodičům nevracela. Nejsem žádná chudinka, co se o sebe nedovede postarat.
Pozor na kamarádky. Jedné už jsi naletěl... Neupínej se na to příliš.
Postav se na své vlastní nohy. Držím palce.

mě v tom článku přišly některý věci dobrý.
a některý zase příšerný, protože některá moudra tam řečená, kolují pořád dokola na fb a tam se mi to do toho prostě něják nehodí.
ty stavy se budou časem lepšit, je to čerstvý, dej tomu čas.

Nestačil jsem žasnout: Co způsobilo takový veletoč? Kam zmizela nádherná energie? Jak se mohl smích za 72 hodin přetočit v slzy?

No jasně!
Za každým zklamaným obličejem hledej člověka, který ho způsobil.
Rozchod. Bezcitný. Dechberoucí. Nepublikovatelný.


Vztah není jen o polibcích, vodění se za ruku po ulici a společném usínání. Je o tom mít osobu, která Vás dokáže udělat tak šťastnými jako nikdo jiný. Buďte takovou osobou i Vy. Umožněte druhému, ať je šťastný. Ať může kdykoli odejít. Ať je pouze na něm, zda se večer vrátí, zda připraví večeři, zda se přitulí. Nedělejte z lásky povinnost. Odstraníte-li povinnost, získáte upřímnost. Každý den se bojte, zda se partner vrátí. Alespoň o něj budete bojovat. A on o Vás. A každý den si važte, že se vrátil. Ne proto, že musel, ale proto, že chtěl.
_______________________
Podle mě vztah o tomhle není. Mít osobu, která mě dokáže udělat šťastným. Není ani o tom, že se mám každý den bát, zda se večer vrátí...
Když nedovedu být šťastná sama se sebou, nikdo jiný mě šťastnou neudělá. A ve vztahu by se člověk neměl bát.
V tom článku je zbytečně moc slov o zradě a zbytečně moc neupřímné sladkosti.

Eva. napsal(a):

A s mámou přece bydlet nemusíš. Jsi dospělý chlap. Můžeš si najít byt a pronajmout si ho nebo koupit. Můj syn to udělal ve 22 letech... Ty bys to jistě taky zvládl.  Já bych se k rodičům nevracela. Nejsem žádná chudinka, co se o sebe nedovede postarat.

Ten odchod k matce byl uspěchaný, teď to vím. Původně jsme se s manželkou domluvili, že budeme spolu do konce školního roku, ale po týdnu už to nešlo, tak jsem začal balit a odešel k matce, to bylo samozřejmě první možný řešení. Po týdnu mi bylo jasný, že to bylo špatný rozhodnutí.
Jelikož před třemi lety zemřel otec, tak matka (je jí 73 let) byla v domě sama a nakonec byla ráda, že tam není sama.
A tím jsem spadl do pasti. Nevím jak by unesla moje odstěhování, už takhle je špatná z našeho rozvodu. Já vím, můžete říct, že jsem dospělý a můžu si žít jak chci já a ne jak musím.
O sebe se postarat dovedu, s tím nemám problém. Před svatbou jsem také bydlel sám 3 roky a přežil jsem.
Nájem bych ještě nějak utáhl, na koupi bytu nemám.

Tak to ber ako dočasné a pomaly si hľadaj finančne primerané vlastné bývanie... Nie je to hanba uchýliť sa k takémuto riešeniu (Eve sa to píše, keď ostala najprv bývať v dome a potom dostala peniaze na byt pri delení majetku - navyše má rodičov v inom štáte, tam sa odchádza ťažšie...), ale natrvalo to asi fakt nie je ideál. Pozri si ponuky na internete, za to nič nedáš.... Ad citová situácia: od nového vzťahu netreba očakávať rovno spasenie, ale je fajn porozprávať sa s niekým, kto to zažil, a je pritom tak trochu "mimo" alebo na "nad situáciou". Buď rád, že je žena OK, to sa potom odrazí aj na tvojich deťoch a ich spokojnosti. :jojo:

Eva. napsal(a):

Nestačil jsem žasnout: Co způsobilo takový veletoč? Kam zmizela nádherná energie? Jak se mohl smích za 72 hodin přetočit v slzy?

No jasně!
Za každým zklamaným obličejem hledej člověka, který ho způsobil.
Rozchod. Bezcitný. Dechberoucí. Nepublikovatelný.


Vztah není jen o polibcích, vodění se za ruku po ulici a společném usínání. Je o tom mít osobu, která Vás dokáže udělat tak šťastnými jako nikdo jiný. Buďte takovou osobou i Vy. Umožněte druhému, ať je šťastný. Ať může kdykoli odejít. Ať je pouze na něm, zda se večer vrátí, zda připraví večeři, zda se přitulí. Nedělejte z lásky povinnost. Odstraníte-li povinnost, získáte upřímnost. Každý den se bojte, zda se partner vrátí. Alespoň o něj budete bojovat. A on o Vás. A každý den si važte, že se vrátil. Ne proto, že musel, ale proto, že chtěl.
_______________________
Podle mě vztah o tomhle není. Mít osobu, která mě dokáže udělat šťastným. Není ani o tom, že se mám každý den bát, zda se večer vrátí...
Když nedovedu být šťastná sama se sebou, nikdo jiný mě šťastnou neudělá. A ve vztahu by se člověk neměl bát.
V tom článku je zbytečně moc slov o zradě a zbytečně moc neupřímné sladkosti.

Kam se podíváš všude jen buď štastný sám ze sebou ... už se z toho stává nudná, nicneříkající fráze ... nějaká psych módá poslední doby

Selima napsal(a):

Tak to ber ako dočasné a pomaly si hľadaj finančne primerané vlastné bývanie... Nie je to hanba uchýliť sa k takémuto riešeniu (Eve sa to píše, keď ostala najprv bývať v dome a potom dostala peniaze na byt pri delení majetku - navyše má rodičov v inom štáte, tam sa odchádza ťažšie...), ale natrvalo to asi fakt nie je ideál. Pozri si ponuky na internete, za to nič nedáš.... Ad citová situácia: od nového vzťahu netreba očakávať rovno spasenie, ale je fajn porozprávať sa s niekým, kto to zažil, a je pritom tak trochu "mimo" alebo na "nad situáciou". Buď rád, že je žena OK, to sa potom odrazí aj na tvojich deťoch a ich spokojnosti. :jojo:

Já znám dost chlapů , kteří se takhle po rozvodu vrací k rodičům.... vzájemná výpomoc se hodí .. nevidím na tom nic špatného

A tím jsem spadl do pasti.
Nesnaž se urvat všechno najednou... já samozřejmě nevím, jak to mezi tebou a maminkou je, ale pokud to jen trochu funguje, měl by ses nejdřív v rámci možností srovnat s rozchodem a bejt rád, že (jako mnozí jiní) nemusíš shánět ještě střechu nad hlavou teď hned okamžitě. Ber jako plus, že to není ani ubytovna ani noclehárna od charity, že si máš kam vzít děti, že máš čas na hledání jinýho bydlení... a nakonec i to, že máma ma případnou pomoc na dosah ruky.


Kam se podíváš všude jen buď štastný sám ze sebou
Grainne, není dobře mít vlastní štěstí závislý JEN na existenci někoho/něčeho druhýho... protože pokud o to přijdeš, jsi v... háji. A když člověk nevydrží sám se sebou, jak by mohl vydržet s jinejma - a oni s ním.

Grainne napsal(a):

Eva. napsal(a):

Nestačil jsem žasnout: Co způsobilo takový veletoč? Kam zmizela nádherná energie? Jak se mohl smích za 72 hodin přetočit v slzy?

No jasně!
Za každým zklamaným obličejem hledej člověka, který ho způsobil.
Rozchod. Bezcitný. Dechberoucí. Nepublikovatelný.


Vztah není jen o polibcích, vodění se za ruku po ulici a společném usínání. Je o tom mít osobu, která Vás dokáže udělat tak šťastnými jako nikdo jiný. Buďte takovou osobou i Vy. Umožněte druhému, ať je šťastný. Ať může kdykoli odejít. Ať je pouze na něm, zda se večer vrátí, zda připraví večeři, zda se přitulí. Nedělejte z lásky povinnost. Odstraníte-li povinnost, získáte upřímnost. Každý den se bojte, zda se partner vrátí. Alespoň o něj budete bojovat. A on o Vás. A každý den si važte, že se vrátil. Ne proto, že musel, ale proto, že chtěl.
_______________________
Podle mě vztah o tomhle není. Mít osobu, která mě dokáže udělat šťastným. Není ani o tom, že se mám každý den bát, zda se večer vrátí...
Když nedovedu být šťastná sama se sebou, nikdo jiný mě šťastnou neudělá. A ve vztahu by se člověk neměl bát.
V tom článku je zbytečně moc slov o zradě a zbytečně moc neupřímné sladkosti.

Kam se podíváš všude jen buď štastný sám ze sebou ... už se z toho stává nudná, nicneříkající fráze ... nějaká psych módá poslední doby

grainne, jenže ono to tak opravdu je.

helena napsal(a):

A tím jsem spadl do pasti.
Nesnaž se urvat všechno najednou... já samozřejmě nevím, jak to mezi tebou a maminkou je, ale pokud to jen trochu funguje, měl by ses nejdřív v rámci možností srovnat s rozchodem a bejt rád, že (jako mnozí jiní) nemusíš shánět ještě střechu nad hlavou teď hned okamžitě. Ber jako plus, že to není ani ubytovna ani noclehárna od charity, že si máš kam vzít děti, že máš čas na hledání jinýho bydlení... a nakonec i to, že máma ma případnou pomoc na dosah ruky.


Kam se podíváš všude jen buď štastný sám ze sebou
Grainne, není dobře mít vlastní štěstí závislý JEN na existenci někoho/něčeho druhýho... protože pokud o to přijdeš, jsi v... háji. A když člověk nevydrží sám se sebou, jak by mohl vydržet s jinejma - a oni s ním.

to chápu ... ale , každý je jiný a potřebuje k tomu pocitu něco jiného ..... někdo někoho k sobě, někomu stačí úspěchy v práci , zajímavý koníček .... ale pochybuju , že je moc lidí , které vidí štěstí v tom být jen sám ze sebou

pochybuju , že je moc lidí , které vidí štěstí v tom být jen sám ze sebou
Nikdo neříká "jen" - samozřejmě, že člověk musí mít i něco jinýho... ale pokud není šťastnej = spokojenej = srovnanej sám se sebou, pak ho stejně nepotěší "úspěchy v práci , zajímavý koníček" ani cokoliv dalšího. Nebo aspoň ne na dlouho.

Selima napsal(a):

Tak to ber ako dočasné a pomaly si hľadaj finančne primerané vlastné bývanie... Nie je to hanba uchýliť sa k takémuto riešeniu (Eve sa to píše, keď ostala najprv bývať v dome a potom dostala peniaze na byt pri delení majetku - navyše má rodičov v inom štáte, tam sa odchádza ťažšie...), ale natrvalo to asi fakt nie je ideál. Pozri si ponuky na internete, za to nič nedáš.... Ad citová situácia: od nového vzťahu netreba očakávať rovno spasenie, ale je fajn porozprávať sa s niekým, kto to zažil, a je pritom tak trochu "mimo" alebo na "nad situáciou". Buď rád, že je žena OK, to sa potom odrazí aj na tvojich deťoch a ich spokojnosti. :jojo:

To jsi dost zjednodušila. U nás jsem neměla milence já, ale milenku měl můj BM. A peníze jsem nedostala při dělení majetku. To zní, jako kdyby někdo přišel a řekl - tady máš peníze...  My jsme si na barák s BM vydělali a když BM odešel, dům jsme prodali a každý dostal půlku ceny domu a každý si koupil svůj byt. Já jsem se do mého odstěhovala s dětmi z našeho domu po jeho prodeji. A k rodičům bych se nejspíš nevracela, ani kdyby bydleli ve stejné ulici.
Ale 1012, pokud si dokáže při bydlení s matkou v jednom domě vymezit hranice, případně oddělit bydlení tak, aby měl každý své pod vlastním uzavřením, může zvládnout takovéto bydlení. S občasnou výpomocí matce, když bude potřebovat.

1012, proč jsi odešel ze společné domácnosti ty? Ty přece nechceš žít s jinou ženou.Tvá manželka s tebou nechce žít, má jiného, tak se měla odstěhovat ona. To mi přijde normální.

Jo, už jsem si přečetla, že jste bydleli u jejich rodičů. Tak to je jasný, že zůstala ona u svých rodičů. Kdoví, možná kdybyste se byli postavili na vlastní nohy a bydleli sami, bez rodičů... Ale to už je pozdě bycha honit. Tak by tě mohla aspoň vyplatit, dát ti peníze, které máte na hotovosti, ve výši tvého podílu na vaší společné domácnosti. Aby sis mohl zařídit bydlení. Tak by to bylo spravedlivé.

Grainne napsal(a):

to chápu ... ale , každý je jiný a potřebuje k tomu pocitu něco jiného ..... někdo někoho k sobě, někomu stačí úspěchy v práci , zajímavý koníček .... ale pochybuju , že je moc lidí , které vidí štěstí v tom být jen sám ze sebou

Nevím, že by tady někdo psal tohle. To jsi nesprávně pochopila.
Být šťastný sám se sebou neznamená, že se zavřu doma mezi čtyři stěny. Je samozřejmé, že mám koníčky, nebo mě třeba baví má práce, mám přátele... Ale k tomu, abych byla šťastná sama se sebou, nepotřebuji nutně partnera a vztah.

Eva. napsal(a):

Grainne napsal(a):

to chápu ... ale , každý je jiný a potřebuje k tomu pocitu něco jiného ..... někdo někoho k sobě, někomu stačí úspěchy v práci , zajímavý koníček .... ale pochybuju , že je moc lidí , které vidí štěstí v tom být jen sám ze sebou

Nevím, že by tady někdo psal tohle. To jsi nesprávně pochopila.
Být šťastný sám se sebou neznamená, že se zavřu doma mezi čtyři stěny. Je samozřejmé, že mám koníčky, nebo mě třeba baví má práce, mám přátele... Ale k tomu, abych byla šťastná sama se sebou, nepotřebuji nutně partnera a vztah.

Já psala jen, že každý k tomu může potřebovat něco jiného .. někdo je v pohodě bez koníčků a pro někoho je to třeba zásadní

Pokud je pro někoho zásadní, že je mu dobře pouze ve vztahu, že potřebuje ke svému štěstí partnera, a jinak je nešťastný, to není v pořádku. Člověk nemůže chtít od žádného jiného člověka, aby zajišťoval jeho vlastní štěstí.

Eva. napsal(a):

Ale k tomu, abych byla šťastná sama se sebou, nepotřebuji nutně partnera a vztah.

a zrovna v tvém případě mám dojem, že potřebuješ.......

mio, tvé dojmy jsou tvé dojmy. Skutečnost se od nich může hodně lišit. Žila jsem dost dlouho sama a ostatně, žiju sama i teď, takže vím, že se mýlíš.

každý k tomu může potřebovat něco jiného .. někdo je v pohodě bez koníčků a pro někoho je to třeba zásadní
Tak potřetí... naposledy... a   p o m a l u ...
Ano, každej to má/me jinak... ovšem nic z toho, co "potřebujeme ke štěstí", nám to "štěstí" nepřinese samo na stříbrným tácu.
Když budu mít metrák a jako koníčka plavání, můžu se k tomu postavit čelem a nějakou tu "velrybu" přeslechnout... nebo budu v letních vedrech sedět doma a fňukat, že bych se tak ráda šla koupat, ale...
Když potřebuju přátele, musím se chovat tak, aby i oni "chtěli" mě - takže každý setkání neotrávím stížnostma na to, co mi zas svět provedl hnusnýho...
a tak dál...

helena napsal(a):

Když potřebuju přátele, musím se chovat tak, aby i oni "chtěli" mě - takže každý setkání neotrávím stížnostma na to, co mi zas svět provedl hnusnýho...
a tak dál...

No tak to je základ. Já jsem dokonce cíleně měnila hlas, gesta a mimiku - z téhož důvodu :) Byla to pro zaměstnanou matku dvou malých dětí a zvěřince dost perná práce - ale takhle to vypadá, když člověk opravdu chce.
Když opravdu nechce, neměl by se nutit, ale spíše se poohlédnout po tom, co opravdu chce :)
Což mě zavádí k Ivetě B. Kdesi v Blesku jsem ulovila nějaké video, (ano, čtu semtam bulvár ;) zvláště, když se jedná o někoho tak hraničního, jako popová princezna)  asi dva roky staré - někdo amatérsky natočil Ivetu a Rychtáře, jak se vlastně docela normálně bavili před nějakým koncertem/vystoupením. No........Rychtář je z mého pohledu magor, ale tady s ní měl přesvatou trpělivost......já bych to kňourající a trucinkující stvořeníčko dáávno nechala stát na schodech. Čímž chci říct, že měla nejspíš talent dělat (si) potíže, jako na běžícím pásu. Takovému člověku není možné nabízet nějaká řešení, přátelství a pomoc věčně.
Ne že bych jí přála, aby takto skončila.....ono to vypadalo už dlouho, že to nemůže jinak dopadnout, ale já jsem jí docela držela palce, aby našla nějaké rozumné východisko - no, nepovedlo se.....

Ježiš, pardon, že jsem se tak bulvárně rozepsala- popletla jsem vlákno, myslela jsem, že jsem jinde :gloria:

helena napsal(a):

každý k tomu může potřebovat něco jiného .. někdo je v pohodě bez koníčků a pro někoho je to třeba zásadní
Tak potřetí... naposledy... a   p o m a l u ... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Ano, každej to má/me jinak... ovšem nic z toho, co "potřebujeme ke štěstí", nám to "štěstí" nepřinese samo na stříbrným tácu.
Když budu mít metrák a jako koníčka plavání, můžu se k tomu postavit čelem a nějakou tu "velrybu" přeslechnout... nebo budu v letních vedrech sedět doma a fňukat, že bych se tak ráda šla koupat, ale...
Když potřebuju přátele, musím se chovat tak, aby i oni "chtěli" mě - takže každý setkání neotrávím stížnostma na to, co mi zas svět provedl hnusnýho...
a tak dál...

tak to je snad jasný ... nejsem tak nechápavá, jak si asi myslíš

Eva. napsal(a):

1012, proč jsi odešel ze společné domácnosti ty? Ty přece nechceš žít s jinou ženou.Tvá manželka s tebou nechce žít, má jiného, tak se měla odstěhovat ona. To mi přijde normální.

Jo, už jsem si přečetla, že jste bydleli u jejich rodičů. Tak to je jasný, že zůstala ona u svých rodičů. Kdoví, možná kdybyste se byli postavili na vlastní nohy a bydleli sami, bez rodičů... Ale to už je pozdě bycha honit. Tak by tě mohla aspoň vyplatit, dát ti peníze, které máte na hotovosti, ve výši tvého podílu na vaší společné domácnosti. Aby sis mohl zařídit bydlení. Tak by to bylo spravedlivé.

možná, že kdyby jste se nepotkali... ale to už je pozdě bycha honit... tak jsi to majko myslela?

možná, že kdyby jste se nepotkali... ale to už je pozdě bycha honit...
"Že jsem si já nebohá nevzala Pištu Hufnágla!"

helena napsal(a):

možná, že kdyby jste se nepotkali... ale to už je pozdě bycha honit...
"Že jsem si já nebohá nevzala Pištu Hufnágla!" http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

:supr:

Zdravím,
Tak jsem začal hledat byt. Rozhodl jsem se, že musím otočit kormidlo jiným směrem a vyrazit. Jinými slovy. Začít znova od nuly, začít pokud možno bez myšlenek na minulost (i když to samozřejmě nebude tak jednoduché) a přemýšlet o současnosti, o budoucnosti a začít taky myslet na sebe. RESTART. ;)
Bude to samozřejmě na úkor finančních ztrát, ale jinak mi hrábne. ;)

helena napsal(a):

A tím jsem spadl do pasti.
Nesnaž se urvat všechno najednou... já samozřejmě nevím, jak to mezi tebou a maminkou je, ale pokud to jen trochu funguje, měl by ses nejdřív v rámci možností srovnat s rozchodem a bejt rád, že (jako mnozí jiní) nemusíš shánět ještě střechu nad hlavou teď hned okamžitě. Ber jako plus, že to není ani ubytovna ani noclehárna od charity, že si máš kam vzít děti, že máš čas na hledání jinýho bydlení... a nakonec i to, že máma ma případnou pomoc na dosah ruky.

Samozřejmě, že jsem o těchto věcech také přemýšlel, ale vůle být samostatný byla silnější. A stejně budu bydlet maximálně 1 km od matky. Před tím jsem to měl kilometry 4 ;) a taky se dalo všechno vyřešit.

Eva. napsal(a):

Kdoví, možná kdybyste se byli postavili na vlastní nohy a bydleli sami, bez rodičů... Ale to už je pozdě bycha honit. Tak by tě mohla aspoň vyplatit, dát ti peníze, které máte na hotovosti, ve výši tvého podílu na vaší společné domácnosti. Aby sis mohl zařídit bydlení. Tak by to bylo spravedlivé.

O tomto jsem přemýšlel snad 1000x. Nikdo mě nikdy neřekl, že žije s rodiči a je to paráda. pořád tam byly nějaké třecí plochy. I když u nás to nikdy nevygradovalo v nějaké rozbroje, tak to tam pořád bylo. Původně jsme bydleli v bytovce, když manželka poprvé otěhotněla, tak ji začali rodiče přemlouvat, aby jsme se přestěhovali k nim. Velký dvoupatrový dům, který se stavěl v 70 letech. Takže hrad. :)
Mě se nechtělo, ale znáte to, prostě mě ukecali a tak jsme šli. Pár výhod to mělo, ale ty nevýhody, které postupně přibývaly začínali lehce převažovat. Mě nejvíc trápila ta částečná ztráta skoukromí, kdo takhle bydlí, ví o čem mluvím. A nějaké návrhy o přestěhování nepřicházely v úvahu. Nevím, co by bylo, kdyby jsme zůstali sami.
Od loňského jara se u nás začaly prodávat zasíťované pozemky na stavbu řadových domků. Chtěl jsem jeden koupit a postavit  domek buď pro jednu holku, nebo pro nás až budeme starý a nebudeme zvládat ten velký dům. Z počátku byla manželka nadšená. Jak šel čas, tak její nadšení postupně opadalo, až se o tom už nechtěla bavit vůbec. Nechápal jsem to. Až nedávno jsem pochopil proč.

Ještě jeden článeček. Možná se vám líbit nebude, mě ano. ;)
http://www.firstclass.cz/2014/05/8-vyho … YCyeY.dpbs

Grainne napsal(a):

helena napsal(a):

A tím jsem spadl do pasti.
Nesnaž se urvat všechno najednou... já samozřejmě nevím, jak to mezi tebou a maminkou je, ale pokud to jen trochu funguje, měl by ses nejdřív v rámci možností srovnat s rozchodem a bejt rád, že (jako mnozí jiní) nemusíš shánět ještě střechu nad hlavou teď hned okamžitě. Ber jako plus, že to není ani ubytovna ani noclehárna od charity, že si máš kam vzít děti, že máš čas na hledání jinýho bydlení... a nakonec i to, že máma ma případnou pomoc na dosah ruky.


Kam se podíváš všude jen buď štastný sám ze sebou
Grainne, není dobře mít vlastní štěstí závislý JEN na existenci někoho/něčeho druhýho... protože pokud o to přijdeš, jsi v... háji. A když člověk nevydrží sám se sebou, jak by mohl vydržet s jinejma - a oni s ním.

to chápu ... ale , každý je jiný a potřebuje k tomu pocitu něco jiného ..... někdo někoho k sobě, někomu stačí úspěchy v práci , zajímavý koníček .... ale pochybuju , že je moc lidí , které vidí štěstí v tom být jen sám ze sebou

Úprimne: keby bol chlap so mnou LEN PRETO, že proste nevydrží sám so sebou a ja mám dieru a dýcham (a stačilo by mu to), tak by som, veru z toho šťastná nebola. A myslím, že ani on nie. ;) Vzťah je taký, akí sú OBAJA partneri, len sa to znásobí. A keď sú obidvaja závisláci neschopní žiť sami, tak sa znásobí nie ich šťastie, ale ich zúfalstvo. Vedieť byť šťastný aj sám práve neznamená, že musím byť sám/sama až do smrti, ale že si viem počkať na pekný vzťah s niekým kompatibilným aj nejaký čas ako single.

Selima napsal(a):

Grainne napsal(a):

helena napsal(a):

A tím jsem spadl do pasti.
Nesnaž se urvat všechno najednou... já samozřejmě nevím, jak to mezi tebou a maminkou je, ale pokud to jen trochu funguje, měl by ses nejdřív v rámci možností srovnat s rozchodem a bejt rád, že (jako mnozí jiní) nemusíš shánět ještě střechu nad hlavou teď hned okamžitě. Ber jako plus, že to není ani ubytovna ani noclehárna od charity, že si máš kam vzít děti, že máš čas na hledání jinýho bydlení... a nakonec i to, že máma ma případnou pomoc na dosah ruky.


Kam se podíváš všude jen buď štastný sám ze sebou
Grainne, není dobře mít vlastní štěstí závislý JEN na existenci někoho/něčeho druhýho... protože pokud o to přijdeš, jsi v... háji. A když člověk nevydrží sám se sebou, jak by mohl vydržet s jinejma - a oni s ním.

to chápu ... ale , každý je jiný a potřebuje k tomu pocitu něco jiného ..... někdo někoho k sobě, někomu stačí úspěchy v práci , zajímavý koníček .... ale pochybuju , že je moc lidí , které vidí štěstí v tom být jen sám ze sebou

Úprimne: keby bol chlap so mnou LEN PRETO, že proste nevydrží sám so sebou a ja mám dieru a dýcham (a stačilo by mu to), tak by som, veru z toho šťastná nebola. A myslím, že ani on nie. ;) Vzťah je taký, akí sú OBAJA partneri, len sa to znásobí. A keď sú obidvaja závisláci neschopní žiť sami, tak sa znásobí nie ich šťastie, ale ich zúfalstvo. Vedieť byť šťastný aj sám práve neznamená, že musím byť sám/sama až do smrti, ale že si viem počkať na pekný vzťah s niekým kompatibilným aj nejaký čas ako single.

A to je nějak v rozporu , s tím co jsem napsala ? Ono ti ani nic jiného nezbývá , at se v té samotě nějak rochníš nebo ne ..

Grainne napsal(a):

helena napsal(a):

[b]Kam se podíváš všude jen buď štastný sám ze sebou
Grainne, není dobře mít vlastní štěstí závislý JEN na existenci někoho/něčeho druhýho... protože pokud o to přijdeš, jsi v... háji. A když člověk nevydrží sám se sebou, jak by mohl vydržet s jinejma - a oni s ním.

to chápu ... ale , každý je jiný a potřebuje k tomu pocitu něco jiného ..... někdo někoho k sobě, někomu stačí úspěchy v práci , zajímavý koníček .... ale pochybuju , že je moc lidí , které vidí štěstí v tom být jen sám ze sebou

Grainne, naučit se žít sám se sebou je základní věc. Je to dřina a zhusta to i bolí. Kdysi jsem brečela na privátu s větou: "tak tohle je domov důchodců" ... prostě bolest samoty. Dneska jsem strašně ráda, že jsem se samotě naučila relativně včas... je to velký štěstí, tohle umět. Neříkám, že je to nějaká echt sranda, ale je to holá nezbytnost stejně jako si umět vyprat a uvařit.
Nějak mi to nedalo... i když vím, že jsem :offtopic:
... a panu l1012 se tímto omlouvám.

Sakra ty kluku, jak se ti má říkat, když máš jen číslo? :dumbom: No, chtěla jsem jen říct, že ti velice držím palce - mně se moc líbí, jak to všechno bereš. :supr: Připadáš mi jako mužskej, jak má být, takže ti přeju, aby se restart povedl.

Už to vypadalo, že jsem se odrazil ode dna.
Dnes v noci zemřel ve spánku můj synovec 27 let. 25.5. by měl narozeniny.
Proč je tem život tak krutej. :(

No to je hrozný. Co se mu stalo?

Nevím, jeho bratr ho našel ráno v posteli. Zemřel ve spánku.

l1012 napsal(a):

Nevím, jeho bratr ho našel ráno v posteli. Zemřel ve spánku.

To je tedy nářez... Soustrast... Dobře synovce vyprovoď.

To je pecka... ale nenechaj sa tým strhnúť. Máš teraz horšie obdobie, ale po ňom dokázateľne príde lepšie ;) - vždy sa to proste strieda. Len vydržať!  :jojo:

Zatím je letošní rok jako na houpačce. Nejdřív přišel synovec (bratr zemřelého), že čekají rodinu, potom přišel můj rozchod, pak můj nový byt (opět světlíčko v tunelu) a včera další rána. V červenci mě čeká "oslava" 20tého výročí svatby.
Vím, že musím jít dál, že život nekončí. Ale je toho poslední půlrok už nějak moc. Vím, že mám dvě skvělé dcery, pro které jsem tu. :grater:

Tento song mám pro něj.
https://www.youtube.com/watch?v=WrQyPHzzfCA

Je to krásná písnička a ještě krásnější text

"Stojím sám v temnotě
Zima mého života přišla tak rychle
Vzpomínky se vracejí do mého dětství
Ke dnům, které si stále připomínám

Oh jak šťastný jsem tenkrát byl
Nebyl smutek, nebyla bolest
Procházky skrz zelená pole
Sluneční svit v mých očích

Jsem stále tam všude
Jsem prach ve větru
Jsem hvězda na severní obloze
Nikdy nikde nezůstávám
Jsem vítr ve stromoví
Čekala bys na mě navždy?

Jsem stále tam všude
Jsem prach ve větru
Jsem hvězda na severní obloze
Nikdy nikde nezůstávám
Jsem vítr ve stromoví
Čekala bys na mě navždy?

Čekala bys na mě navždy?

Budeš na mě čekat navždy?"

1012: úprimnú sústrasť:grater:

Aj môj príbeh má pokračovanie... napíšem do "svojho vlákna", ale nie teraz.
Je to tak husté, ako len môže byť. Tiež mám pred sebou budúcnosť dvoch mojich chlapcov.
Za pár dní napíšem.

Hlavne sa drž!

Zdravím,
42 dní po odstěhování, 63 dní od rozhodnutí.
Myslím, že jsem urazil kus cesty. Už se nehroutím, začínám žít, stěhování do bytu se blíží, přestal jsem brát prášky na nervy. A i když se situace mezi mnou a manželkou lehce přiostřila, pořád to zvládáme jako lidé. Nebýt toho neštěstí, tak věřím, že bych byl ještě dál.
Co se týká mé "kamarádky" na netu. Musím říct, že lepšího anděla jsem nemohl potkat. Vytáhla mě z největších sr.ček a to hned 2x. Jak po rozchodu, tak po následující tragédii. A ať to mezi náma dopadne jak chce, tak jí za to budu do smrti vděčný. V pátek mě manželka vytočila tak, že jsem sedl do auta a vyrazil za mým andělem (60 km) i když s tím nepočítala. Po počátečním šoku jsme příjemně poklábosili 2 hodiny u kávy a myslím, že jsme si i trošku padly do oka. Tak uvidím, co bude dál. Ale už nejsem ta troska, co jsem byl před měsícem. ;)
Díky všem, kteří mě tady podporovali i nadávali. To všechno mně také pomohlo. ;)

Tak držím päste - už by to (s výkyvmi) malo byť len lepšie a lepšie.

l1012 napsal(a):

Už to vypadalo, že jsem se odrazil ode dna.
Dnes v noci zemřel ve spánku můj synovec 27 let. 25.5. by měl narozeniny.
Proč je tem život tak krutej. :(

Asi pred 14 dny zemrel uplne stejne bratr jednoho kamarada meho muze. Byl u bratra na navsteve a rano se uz neprobudil. Alespon  i kdz je to pro ostatni strasne smutny, neni  takovy odchod zrovna nehorsi.

Zdravím,
tak opět po delší době jsem tu. To aby jste na mne nezapoměli. :)
V sobotu se stěhuju a jak asi po 10 říkám, tak snad začne nový život. Pevně v to doufám. A slibuji, že se budu snažit. :)
Psychicky jsem na tom docela obstojně. Samozřejmě, že přijdou chvilky, kdy je mi ouzko a opět se vrací ty pocity podrazu, lží a přetvářky, které pořád nemůžu strávit. Ale už se nehroutím, nebrečím, nejím prášky na nervy. Jenom starší dcera zítra dělá ústní maturitu a jelikož věřím, že to dá v pohodě, tak, asi budu na měkko. Musím se trošku pochlubit. Písemné měla všechny za 1. ;) Když jsem se to dozvěděl, tak mně tekly slzy. Radostí a zároveň i smutkem, že to nemůžu oslavit s rodinou. A to samé bude zítra.
O manželce a jejím údržbářovi nevím téměř nic. Musím přiznat, že jsou chvilky, kdy mně ještě schází, ale ty jsou už hodně vyjímečné a když přijdou, tak si vzpomenu na všechno co mně provedla a stesk je pryč. Zatím nejhorší je ta samota. Jelikož jsem přišel o všechny kamarády, tak mně zbyla matka, bratrova rodina, ale ta má teď svých starostí dost a těch pár lidiček z práce, kteří jsou sice fajn, ale mají také svoje rodiny a nechci pořád otravovat. :/
A co se týká mého anděla. Jsme stále v kontaktu. Myslím, že to asi vyšumí a je to asi přirozené. Mám ji pořád rád, možná ještě o trošku víc než dříve, ale počítám se vším.

l1012 napsal(a):

Zdravím,
tak opět po delší době jsem tu. To aby jste na mne nezapoměli. :)
V sobotu se stěhuju a jak asi po 10 říkám, tak snad začne nový život. Pevně v to doufám. A slibuji, že se budu snažit. :)
Psychicky jsem na tom docela obstojně. Samozřejmě, že přijdou chvilky, kdy je mi ouzko a opět se vrací ty pocity podrazu, lží a přetvářky, které pořád nemůžu strávit. Ale už se nehroutím, nebrečím, nejím prášky na nervy. Jenom starší dcera zítra dělá ústní maturitu a jelikož věřím, že to dá v pohodě, tak, asi budu na měkko. Musím se trošku pochlubit. Písemné měla všechny za 1. ;) Když jsem se to dozvěděl, tak mně tekly slzy. Radostí a zároveň i smutkem, že to nemůžu oslavit s rodinou. A to samé bude zítra.
O manželce a jejím údržbářovi nevím téměř nic. Musím přiznat, že jsou chvilky, kdy mně ještě schází, ale ty jsou už hodně vyjímečné a když přijdou, tak si vzpomenu na všechno co mně provedla a stesk je pryč. Zatím nejhorší je ta samota. Jelikož jsem přišel o všechny kamarády, tak mně zbyla matka, bratrova rodina, ale ta má teď svých starostí dost a těch pár lidiček z práce, kteří jsou sice fajn, ale mají také svoje rodiny a nechci pořád otravovat. :/
A co se týká mého anděla. Jsme stále v kontaktu. Myslím, že to asi vyšumí a je to asi přirozené. Mám ji pořád rád, možná ještě o trošku víc než dříve, ale počítám se vším.

Vojíne! Pozor! :)
Vyslechni ranní rozkaz:
- Tomu Tvýmu říkám řádně podaný hlášení.
- Gratuluju Tobě a Tvé dceři. Slzy dojetí povoleny, ba žádoucí.
- Samota též žádoucí, to máš jako jít po mostě, než budeš mít zase pevnou půdu pod nohama.
- Vyhledat si náročný zájem a vydržet u něj (to Ti dodá taky nové kontakty, sama jsem šla do ročního, dost náročného kurzu)
- Máš-li pomocného anděla, znamená to že na cestě je Tvůj osobní..
Vojíne! Pohov! :lol:
Rozchod :)
Btw: co máš za motorku? :)

Jak víš, že má motorku? :co:
Kluku, vyvíjí se to moc pěkně....teď ještě kamarády. Jakto, žes o všechny přišel? Že vy jste měli jen manželčiný, co....tak si honem sežeň nějaký vlastní, nezávislý na tvém vztahu k jakýmkoliv ženským! :storstark:

gymnasión napsal(a):

Vojíne! Pozor! :)
Vyslechni ranní rozkaz:
- Tomu Tvýmu říkám řádně podaný hlášení.
- Gratuluju Tobě a Tvé dceři. Slzy dojetí povoleny, ba žádoucí.
- Samota též žádoucí, to máš jako jít po mostě, než budeš mít zase pevnou půdu pod nohama.
- Vyhledat si náročný zájem a vydržet u něj (to Ti dodá taky nové kontakty, sama jsem šla do ročního, dost náročného kurzu)
- Máš-li pomocného anděla, znamená to že na cestě je Tvůj osobní..
Vojíne! Pohov! :lol:
Rozchod :)
Btw: co máš za motorku? :)

Provedu!!!
Motorku jsem opět zrušil. Finance půjdou do bytu. Myslím, že je to lepší investice. ;)
Máš-li pomocného anděla, znamená to že na cestě je Tvůj osobní..

Asi jsem pomalejší, co mého? ;)

lupina montana napsal(a):

Kluku, vyvíjí se to moc pěkně....teď ještě kamarády. Jakto, žes o všechny přišel? Že vy jste měli jen manželčiný, co....tak si honem sežeň nějaký vlastní, nezávislý na tvém vztahu k jakýmkoliv ženským! :storstark:

Děkuji. ;) Ano, jelikož jsem se přestěhoval po svatbě k manželce do vsi, tak jsem měl přátele pouze odtud. Jelikož je manželka řádnou masáží presvědčila co jsem za šmejda, tak po mém vyhnání z domova přestali na mě reagovat. A to tak, že úplně. A ve městě, kam jsem se vrátil jsem nebyl 22 let, takže veškerý přátelé z mládí jsou pryč. :/

l1012 napsal(a):

Provedu!!!
Motorku jsem opět zrušil. Finance půjdou do bytu. Myslím, že je to lepší investice. ;)
Máš-li pomocného anděla, znamená to že na cestě je Tvůj osobní..
Asi jsem pomalejší, co mého? ;)

... na cestě je Tvůj osobní anděl.
Bajka jsem v podobný situaci taky zrušila... Mám teď kolobrndu a tu nedám :)

veškerý přátelé z mládí jsou pryč
Počkej... to chceš říct, že ti byli zatrhnuti? Žes směl mít jen ty schválený?

helena napsal(a):

veškerý přátelé z mládí jsou pryč
Počkej... to chceš říct, že ti byli zatrhnuti? Žes směl mít jen ty schválený?

To ne, ale nějak se postupem času vytratili. Někteří odstěhovali, někteří oženili a usadili, někteří i bohužel jsou po smrti.

To se stává - ale noví se dají najít i na starší, až stará kolena :) Mám kamaráda, který na nedostatky tohoto druhu nijak zvlášť netrpěl, ale kolem šedesátky ho chytly keše a teď má ještě novou skvělou partičku :)
A všichni jsou oženění a usazení, podotýkám! Tedy asi většina - já je neznám, jen ze semtam vyprávění :)

Taky gratuluju k dceři a držím palce na ústní. A gratuluju valstně i k tomu ostatnímu. Tak, jak psala Graine - samotu teď vidím spíš jako přínos. Srovnáš si myšlenky a připravíš se na budoucí vztah.
A přátelé se najdou, neboj. Co nějaký sport ve městě? Zahrát si s chlapama nohec nebo teď bude hezky, tak i na zahrádce u hospůdky se dá hodit řeč.
Ten byt, to je super.

Judyna napsal(a):

Taky gratuluju k dceři a držím palce na ústní. A gratuluju valstně i k tomu ostatnímu. Tak, jak psala Graine - samotu teď vidím spíš jako přínos. Srovnáš si myšlenky a připravíš se na budoucí vztah.
A přátelé se najdou, neboj. Co nějaký sport ve městě? Zahrát si s chlapama nohec nebo teď bude hezky, tak i na zahrádce u hospůdky se dá hodit řeč.
Ten byt, to je super.

No vidíš a já tu samotu už moc pozitivně nevnímám, protože mám moc času přemýšlet a patlat se v tom. :)
A co se týká sportu, s tím jsem nikdy nebyl moc kamarád. Mám rád lyžování, tůry, ale kolektivní sporty moc nemusím. Já vím, že je to se mnou těžký. :)
Tuto sobotu jsem sám vyrazil na Modravu. Dal jsem si 14 km procházku a myslel, že vyčistím kedlubnu. ohužel jsem si vybral trasu, kterou jsme chodili s dětma, takže jsem je viděl o každého stromu, u každého šutru. Ze začátku jsem byl na měkko, ale potom to trošku přešlo a já vyrazil. V zásadě to bylo pěkný, ale začátek byl trošku krutý. Jelikož máme sježděnou celou Šumavu a vlastně skoro celou ČR, tak bohužel není moc míst, která by mn něco nepřipomínala. :(
Musím se kousnout a překonat to.
Jak už jsem někde psal. Manželka mně neschází, ale schází mně holky a takový ten "rodinný krb". :(
Ale život jde dál a já budu bojovat, abych znova žil. To mi věřte. :styrka:

Ještě jsem udělal jednu blbost. Jelikož jsme platili manželky účty za telefon přes můj účet, tak mně chodily i výpisy a varování o přečerpání účtu. Ten si teď už platí sama, ale zapomněl jsem to odhlásit a včera se podíval do mailu, kam to chodí. Do března, než mne vyhnala to byly účty maximálně do 350 Kč. Od dobna to jede 590, 640 a včera mně přišlo varování, že účet už je přečerpán o 500 Kč. Takže už je na 850 Kč. Asi hodně pacientů. :)
Okamžitě jsem to zrušil, takže tento měsíc naposledy a snad už budu odstřihnutý úplně.

No, osm stovek - to lidi přijdou při takovýchhle kalamitách o víc ;)
Staré vzpomínky přestanou bolet, až je přemažou vzpomínky nové, ovšem s tou ztrátou "rodinného krbu" to tě chápu. A stran těch koníčků - něco se najde, však kluci snad nedělají jen sport......já si myslím, že i pro vás je životně důležitá mužská pospolitost, tak jako pro nás ta ženská. Kamarádi jsou prostě kamarádi - nějací se určitě najdou :pussa:
Třeba tě chytnou zrovna ty kešky, když tě baví turistika, co víš :)

Ještě bych měl na vás moudré hlavy jednu prosbu.
Jak jsem říkal o těch účtech, tak jsem měl samozřejmě přístup i do podrobných účtů. Manželka si sice heslo změnila, ale na můj mail ta změna také přišla. Jak jí mám naznačit, aby si to heslo v červnu znova změnila, (to už mě totiž ta změna na mail nepřijde), samozřejmě, že to svádí se podívat. A jenom to ubližuje. Pls help!!!! :kapitulation:

lupina montana napsal(a):

No, osm stovek - to lidi přijdou při takovýchhle kalamitách o víc ;)
Staré vzpomínky přestanou bolet, až je přemažou vzpomínky nové, ovšem s tou ztrátou "rodinného krbu" to tě chápu. A stran těch koníčků - něco se najde, však kluci snad nedělají jen sport......já si myslím, že i pro vás je životně důležitá mužská pospolitost, tak jako pro nás ta ženská. Kamarádi jsou prostě kamarádi - nějací se určitě najdou :pussa:
Třeba tě chytnou zrovna ty kešky, když tě baví turistika, co víš :)

Tady vůbec nejde o peníze ;)

Jak jí mám naznačit
Nenaznačuj... rovnou řekni, co má udělat. Klidně s dodatkem, že by ses mohl dozvědět něco, co bys nechtěl ani ty ani ona.

l1012 napsal(a):

Ještě bych měl na vás moudré hlavy jednu prosbu.
Jak jsem říkal o těch účtech, tak jsem měl samozřejmě přístup i do podrobných účtů. Manželka si sice heslo změnila, ale na můj mail ta změna také přišla. Jak jí mám naznačit, aby si to heslo v červnu znova změnila, (to už mě totiž ta změna na mail nepřijde), samozřejmě, že to svádí se podívat. A jenom to ubližuje. Pls help!!!! :kapitulation:

A co jí to normálně říct ? Copk můžeš za to, že ti to taky přišlo mejlem? To si spíš ona má ošéfovat, aby to chodilo jen jí, ne?

lupina montana napsal(a):

No, osm stovek - to lidi přijdou při takovýchhle kalamitách o víc ;)
Staré vzpomínky přestanou bolet, až je přemažou vzpomínky nové, ovšem s tou ztrátou "rodinného krbu" to tě chápu. A stran těch koníčků - něco se najde, však kluci snad nedělají jen sport......já si myslím, že i pro vás je životně důležitá mužská pospolitost, tak jako pro nás ta ženská. Kamarádi jsou prostě kamarádi - nějací se určitě najdou :pussa:
Třeba tě chytnou zrovna ty kešky, když tě baví turistika, co víš :)

asi jak pro koho , ja treba zenskou spolecnost vubec nevyhledavam

ja treba zenskou spolecnost vubec nevyhledavam
V souvislosti s tím, že ani pánové tě moc nebaví, páč neodpovídají tvejm představám, musíš mít dost nudnej život...
Pak se není co divit, že se věčně přehrabuješ v malichernostech ;)

helena napsal(a):

ja treba zenskou spolecnost vubec nevyhledavam
V souvislosti s tím, že ani pánové tě moc nebaví, páč neodpovídají tvejm představám, musíš mít dost nudnej život...
Pak se není co divit, že se věčně přehrabuješ v malichernostech ;)

panove mne docela bavi :) mam radeji panskou spolecnost ... nudnej zivot mam , to je fakt

helena napsal(a):

ja treba zenskou spolecnost vubec nevyhledavam
V souvislosti s tím, že ani pánové tě moc nebaví, páč neodpovídají tvejm představám, musíš mít dost nudnej život...
Pak se není co divit, že se věčně přehrabuješ v malichernostech ;)

jestli povazujes za malichernost , ze ti zadny vztah nevyjde ... tak na to ma asi kazdy jiny nahled

jestli povazujes za malichernost , ze ti zadny vztah nevyjde
Mně ne... tobě...
A proč asi?
Ale, to bychom se zas točily v kruhu...

Zdravím,
dnes proběhlo stěhování. Vážení přátelé, bydlím, žiju a žít budu. ;)
Nový byt, nový život, nová budoucnost. :vissla:

:supr: Každý koniec je zároveň nový začiatok.... :jojo:

Přeji ti hezký život. :supr:

Super

l1012 napsal(a):

Zdravím,
dnes proběhlo stěhování. Vážení přátelé, bydlím, žiju a žít budu. ;)
Nový byt, nový život, nová budoucnost. :vissla:

To teda bylo velmi rychlé.

l1012 napsal(a):

Zdravím,
dnes proběhlo stěhování. Vážení přátelé, bydlím, žiju a žít budu. ;)
Nový byt, nový život, nová budoucnost. :vissla:

Nový byt? Jaký má zvuk? A jakou ozvěnu..? A čím rezonuje?
Zkusils poslouchat?

gymnasión napsal(a):

l1012 napsal(a):

Zdravím,
dnes proběhlo stěhování. Vážení přátelé, bydlím, žiju a žít budu. ;)
Nový byt, nový život, nová budoucnost. :vissla:

Nový byt? Jaký má zvuk? A jakou ozvěnu..? A čím rezonuje?
Zkusils poslouchat?

Co to ma zase byt :mad:

Grainne napsal(a):

gymnasión napsal(a):

l1012 napsal(a):

Zdravím,
dnes proběhlo stěhování. Vážení přátelé, bydlím, žiju a žít budu. ;)
Nový byt, nový život, nová budoucnost. :vissla:

Nový byt? Jaký má zvuk? A jakou ozvěnu..? A čím rezonuje?
Zkusils poslouchat?

Co to ma zase byt :mad:

ach jo...

gymnasión napsal(a):

l1012 napsal(a):

Zdravím,
dnes proběhlo stěhování. Vážení přátelé, bydlím, žiju a žít budu. ;)
Nový byt, nový život, nová budoucnost. :vissla:

Nový byt? Jaký má zvuk? A jakou ozvěnu..? A čím rezonuje?
Zkusils poslouchat?

A čenichat! A co výhled z oken? Dobrý?

Spolujezinky, neblbněte ho, chudáka... víte, jaký je takový pouhý stěhování nápor? Kolik má bodů v tabulce stresorů?
Chlapec tvrdí "bydlím, žiju a žít budu" - tak mu to nekažte...

Hodně bodů má, stěhování jedno! A je pravda, že už je přestěhovanej, takže jsme byly s křížkem po funuse :grater: Vidíš Kluku, kdybys to řekl dříve, mohl sis poslechnout a očichat!

Vidíš Kluku, kdybys to řekl dříve, mohl sis poslechnout a očichat!
A kdybyys to řekl ještě dřív, třeba by to někdo udělal za tebe

:lol::lol:
Ne-e.......nevěř jí! To si musí jeden sám.

Ne-e.......nevěř jí! To si musí jeden sám.
Inu... když se mu to šikouně podá... :vissla:
Ale už budem hodný, ne... abychom předešly pokárání... :offtopic:

Jako míliusky :gloria:

l1012 napsal(a):

V zásadě jsem chtěl poradit, jak začít opět důvěřovat. Ale bohužel jsme se dostali úúúplně jinam. ;)

Nezbejvá ti nic jinýho, než si chvíli lízat rány. Přičemž je zbytečný pokoušet se najít viníka. Prostě se to stalo. Nic víc, nic míň.
A důvěra? Třeba v "lepší zítřek"... ta prostě začne přicházet tak ňák sama od sebe, tu nemusíš vytesávat do kamene :lol:. Protože Jsi živej a živej a člověk a stejně ti nic jinýho než důvěra nezbejvá :lol:. Věř staré ženě... (No, nemusíš! Radši si ověř, jestli nekecám :lol:)

Tak tohle jsem přehlídla a přitom je to hodně důležité; napřed vylízat rány, nechat srůst zlomené srdce a tak - to určitě.  Když přijde smutek a otázky, to je dobré si je zodpovědět a smutek si zažít. Ale pokud je dobře, tak si hýčkej to dobře - némlich jako se zlomenou nohou :) Bolí to? Tak na to nešlapu.....jde to? Tak se pomalu pokouším rozchodit, dokud nezačne bolet pak odpočnu a zase.
Důvěřovat znovu bych trénovala až pak - ale kdybych se přistihla při nějaké té myšlénečce "všechny ženský stojí za prd" nebo něco v tom smyslu, tak to bych se v duchu rychle plácla přes pacinky....jednak to není pravda a druhak je to přímá cesta do pekel.
Hodně štěstí, Kluku! :storstark:

taky se přidávám  k přání - HODNĚ ŠTĚSTÍ ....... pro Kluka 1012  ;)  do nové etapy   ......
mmch je to tu poměrně vzácný přírodní  úkaz  - takový vývoj, v krátké době se zas postavit na nohy ( své vlastní)  a JÍT  DÁL :supr:

ted se dívám ...  tenhle  NOVÝ  ŽIVOT  se vyklubal  komplet  přesně  po 9 měsících    ...   no není to krásná symbolika  :hjarta:

l1012 napsal(a):

Zdravím,
dnes proběhlo stěhování. Vážení přátelé, bydlím, žiju a žít budu. ;)
Nový byt, nový život, nová budoucnost. :vissla:

Blahoželám. Držím palec a nech sa Ti darí.
Mňa (nás) čaká odlúčenie v dohľadnej dobe, verím, že to bude fajn.

Děkuji všem za přání.
A opět děkuji všem, kteří mě tady podpořili i trochu odsoudili. I to bylo poučné.
Dnes je to 95 dní od rozhodnutí manželky o mém dalším osudu a 75 dní od mého ostěhování se od rodiny.
Kdo trošku sledoval moji anabázi, tak vi a ostatní, ať si přečte. :D
Momentálně stále nejsem šťastný, ale jsem spokojený. Mám byt, mám svého anděla, vrací se mi sebevědomí.
Anděl přijede poprvé na víkend ke mě, tak jsem trochu nervozní, ale strašně se na ní těším. Někdy si připadám, že je mi znova 15. :) Zatím to vypadá, že u nás. vyjímka potvrdí pravidlo. Možná to vypadá na nějakou tu letní dovolenou. ;)
Už vím, že nikdy nechci a nebudu na nikom citově závislý, budu mít rád, budu milovat, ale všechno má své hranice.
Dnes jsem byl u soudu o dceru, jelikož jsme byli na všem domluveni, měli skvělého právníka a soudila nás známá mého bratra, tak celý soud trval věřte, nevěřte 5 minut a bylo hotovo.
Bylo mi to líto, ale už jsem se vším smířený a hůř to nesla manželka, než já. Při čtení rozsudku trochu plakala, jenom nevím proč? Vždyť to takhle přece chtěla.
Manželka mi už neschází, děti se mnou komunikují a jsou v pohodě.
Mladší dceři jsem anděla už ukázal. Byla nadšená a řekla "to by bylo hustý, kdyby jste zůstali spolu" :)
A potom dodala "chtěla bych, aby jsi ty i mamina jste byli šťastný". Je to moje zlatíčko. :hjarta:
Takže všem ještě jednou.
DÍKY, DÍKY, DÍKY :supr:

No teda.....
Fakt paráda. To, že se dokážete domluvit, tím pádem sami sobě neubližujete víc, než už se stalo. A že i děti to tím pádem berou tak, jak to berou.
Nezbývá než opět pogratulovat. A přeji hezký víkend.

;) snad to vyjde ;)

l1012 napsal(a):

;) snad to vyjde ;)

koukam jake mas stesti ... preji at ti to vyjde ...a nemusis se v tom po rozvodu placat jako nekteri :)

snad to vyjde
Myslím, že nelze nesouhlasit...
--------------------------------------------
Poznámka pod čarou - přestaň počítat dny

gratuluju, nový anděl dodá pozitivní energiii a věř nebo ne, za měsíc tady budeš psát, že už jsi šťastný. Za rok budeš psát, že je bývalá manželka ve sračkách ale ty už budeš jinde.

Mně anděl pomohl moc.....neskutečně
Jsem jiná a myslím si, že to mám v hlavě lépe srovnané......mnohem lépe
Žiju si fajn život.....a děkuji osudu, že se mi to stalo

Každý musí pracovat sám na sobě, pro své vlastní štěstí. Nemůžeme spoléhat na jiné. Dělat se šťastné každý den z maličkostí, třeba že svítí sluníčko, usmála se na vás prodavačka atak.:)

l1012 napsal(a):

Děkuji všem za přání.
A opět děkuji všem, kteří mě tady podpořili i trochu odsoudili. I to bylo poučné.
Dnes je to 95 dní od rozhodnutí manželky o mém dalším osudu a 75 dní od mého ostěhování se od rodiny.
Kdo trošku sledoval moji anabázi, tak vi a ostatní, ať si přečte. :D
Momentálně stále nejsem šťastný, ale jsem spokojený. Mám byt, mám svého anděla, vrací se mi sebevědomí.
Anděl přijede poprvé na víkend ke mě, tak jsem trochu nervozní, ale strašně se na ní těším. Někdy si připadám, že je mi znova 15. :) Zatím to vypadá, že u nás. vyjímka potvrdí pravidlo. Možná to vypadá na nějakou tu letní dovolenou. ;)
Už vím, že nikdy nechci a nebudu na nikom citově závislý, budu mít rád, budu milovat, ale všechno má své hranice.
Dnes jsem byl u soudu o dceru, jelikož jsme byli na všem domluveni, měli skvělého právníka a soudila nás známá mého bratra, tak celý soud trval věřte, nevěřte 5 minut a bylo hotovo.
Bylo mi to líto, ale už jsem se vším smířený a hůř to nesla manželka, než já. Při čtení rozsudku trochu plakala, jenom nevím proč? Vždyť to takhle přece chtěla.
Manželka mi už neschází, děti se mnou komunikují a jsou v pohodě.
Mladší dceři jsem anděla už ukázal. Byla nadšená a řekla "to by bylo hustý, kdyby jste zůstali spolu" :)
A potom dodala "chtěla bych, aby jsi ty i mamina jste byli šťastný". Je to moje zlatíčko. :hjarta:
Takže všem ještě jednou.
DÍKY, DÍKY, DÍKY :supr:

Okamžiky štěstí jsou někdy málo uchopitelné. Moc si je neuvědomujeme, jsou krátké a nesetrváváme v nich pořád...to poznáš právě ve chvíli, kdy v nich seš a víš to, cítíš to...třeba jako já tohle úterý, kdy jsem unavená a celá olepená z vedra, slezla z Palackého stezky a ponořila se do jiskřivé Kamenice :jojo:

Spokojenost, to je jiná :jojo:
Je super, že jsi spokojený. Můžeš se už plně soustředit na ty okamžiky štěstí.
Držím palce.

karfice napsal(a):

gratuluju, nový anděl dodá pozitivní energiii a věř nebo ne, za měsíc tady budeš psát, že už jsi šťastný. Za rok budeš psát, že je bývalá manželka ve sračkách ale ty už budeš jinde.

Myslím, že tam bude podstatně dřív, pokud už tam není.

Mořenka napsal(a):

Každý musí pracovat sám na sobě, pro své vlastní štěstí. Nemůžeme spoléhat na jiné. Dělat se šťastné každý den z maličkostí, třeba že svítí sluníčko, usmála se na vás prodavačka atak.:)

:) svět se skládá z maličkostí

dusička napsal(a):

Mořenka napsal(a):

Každý musí pracovat sám na sobě, pro své vlastní štěstí. Nemůžeme spoléhat na jiné. Dělat se šťastné každý den z maličkostí, třeba že svítí sluníčko, usmála se na vás prodavačka atak.:)

:) svět se skládá z maličkostí

Svítí celé dny ... takže jsme všichni štěstím bez sebe :) kdy už vás ty kecy přestanou bavit

Grainne napsal(a):

dusička napsal(a):

Mořenka napsal(a):

Každý musí pracovat sám na sobě, pro své vlastní štěstí. Nemůžeme spoléhat na jiné. Dělat se šťastné každý den z maličkostí, třeba že svítí sluníčko, usmála se na vás prodavačka atak.:)

:) svět se skládá z maličkostí

Svítí celé dny ... takže jsme všichni štěstím bez sebe :) kdy už vás ty kecy přestanou bavit

Graine - ty tu píšeš jen samé kecy a problémy.Nic jiného totiž neumíš. Neumíš si užívat života. Píšeš, jak život stojí za h... atd...
A jaké pak kecy, že svítí celé dny. Kdyby nesvítilo - byl by konec světa.
Umíš vůbec na procházce vnímat ve vlasech větřík, pocítit ten jeho závan, tu vůni louky, slunce paprsky . Miluju ,když svítí slunce a já jsem pod stromem a koukám, jak prosvítá listím. To jsou ty maličkosti.
Starosti jsou a budou,ale když se zapomeneš a zaposlechneš se do přírody, zjistíš, že je na světě krásně.
A jestli to bereš jako blbý kecy, tak to nečti a jdi si na svoje vlákno stěžovat.
Omlouvám se za :offtopic:

1012 - držím pěsti

dusička napsal(a):

Grainne napsal(a):

dusička napsal(a):

:) svět se skládá z maličkostí

Svítí celé dny ... takže jsme všichni štěstím bez sebe :) kdy už vás ty kecy přestanou bavit

Graine - ty tu píšeš jen samé kecy a problémy.Nic jiného totiž neumíš. Neumíš si užívat života. Píšeš, jak život stojí za h... atd...
A jaké pak kecy, že svítí celé dny. Kdyby nesvítilo - byl by konec světa.
Umíš vůbec na procházce vnímat ve vlasech větřík, pocítit ten jeho závan, tu vůni louky, slunce paprsky . Miluju ,když svítí slunce a já jsem pod stromem a koukám, jak prosvítá listím. To jsou ty maličkosti.
Starosti jsou a budou,ale když se zapomeneš a zaposlechneš se do přírody, zjistíš, že je na světě krásně.
A jestli to bereš jako blbý kecy, tak to nečti a jdi si na svoje vlákno stěžovat.
Omlouvám se za :offtopic:

1012 - držím pěsti

Omlouvám se za :offtopic: všem sluníčkovým lidem

Zdravím, 14 dní pryč, tak zase něco písnu. ;)
Největší co se událo je, že anděl odletěl. :( nebudu zde psát důvody, ale je pryč. Rozešli jsme se v dobrém a ona pro mě zůstane navždy člověkem, který mě neskutečně pomohl, když mi bylo nejhůř.
Moc mě to mrzí, ale bohužel jinak to nejde. A musím říct, že jsem to i obrečel. :(
Jsem teda opět sám, ale jsem úplně jinde a zajišťuji, že znovu nabytá svoboda, zase není tak špatná. Dokážu si užít života (tím nemyslím se ženami).

l1012 napsal(a):

Zdravím, 14 dní pryč, tak zase něco písnu. ;)
Největší co se událo je, že anděl odletěl. :( nebudu zde psát důvody, ale je pryč. Rozešli jsme se v dobrém a ona pro mě zůstane navždy člověkem, který mě neskutečně pomohl, když mi bylo nejhůř.
Moc mě to mrzí, ale bohužel jinak to nejde. A musím říct, že jsem to i obrečel. :(
Jsem teda opět sám, ale jsem úplně jinde a zajišťuji, že znovu nabytá svoboda, zase není tak špatná. Dokážu si užít života (tím nemyslím se ženami).

Tak to mně mrzí , moc jsem si přála , aby ti to vyšlo . Hlavně , že tě to nijak nepoložilo a užíváš si svobody . Hodně štěstí .

anděl odletěl
"… jsou andělé učitelé, kteří nám mohou pomoct se naučit něco nového. Ti s námi nezůstávají jako strážní andělé, ale přicházejí a odcházejí." Lorna Byrne

Ahoj, Kluku! To víš, andělé nejsou od toho, aby se nám naprdelkovali do garsonky.....přiletí, pomůžou a letí dál :pussa: Ale je po nich smutno, o tom žádná.

Konečně, slovo angelos znamená posel. A takový nebeský pošťák se samosebou nemůže zakecat u jedný branky.....

l1012, to zase přebolí. Důležité je, že už jsi zase o krůček dál.
A medzi námi, partner/ka, co s námi skutečně ladí, se hledá velmi velmi těžko. Ostatní partneři, které potkáváme, nám pomáhají poznat, koho k sobě skutečně hledáme, s kým doopravdy ladíme. Abychom to snadno poznali, až ho potkáme. A když ne teď, tak v příštím životě. A v tomto se můžeme zabavit zase jinak, náš život nestojí na existenci partnera.

lupina montana napsal(a):

Konečně, slovo angelos znamená posel. A takový nebeský pošťák se samosebou nemůže zakecat u jedný branky.....

to jsou perly......



Můj anděl a byl to Anděl..........mi neskutečně pomohl........s orientací v životě
Ale já byla neskutečně "hloupá"........a potřebovala jsem dostat na pr... a to pořádně
No a chce to ten čas........odstup......jiný úhel pohledu a tak...a bude ještě líp

l1012 napsal(a):

Zdravím, 14 dní pryč, tak zase něco písnu. ;)
Největší co se událo je, že anděl odletěl. :( nebudu zde psát důvody, ale je pryč. Rozešli jsme se v dobrém a ona pro mě zůstane navždy člověkem, který mě neskutečně pomohl, když mi bylo nejhůř.
Moc mě to mrzí, ale bohužel jinak to nejde. A musím říct, že jsem to i obrečel. :(
Jsem teda opět sám, ale jsem úplně jinde a zajišťuji, že znovu nabytá svoboda, zase není tak špatná. Dokážu si užít života (tím nemyslím se ženami).

tyhle první vztahy po většinou nevydrží. bývají to jen takové berličky, aby se člověk odpíchnul od toho, co bylo.
zase bude dobře ;)

Eva. napsal(a):

l1012, to zase přebolí. Důležité je, že už jsi zase o krůček dál.
A medzi námi, partner/ka, co s námi skutečně ladí, se hledá velmi velmi těžko. Ostatní partneři, které potkáváme, nám pomáhají poznat, koho k sobě skutečně hledáme, s kým doopravdy ladíme. Abychom to snadno poznali, až ho potkáme. A když ne teď, tak v příštím životě. A v tomto se můžeme zabavit zase jinak, náš život nestojí na existenci partnera.

co ty to máš pořád s tím ladí neladí ? mám pocit, že za tu chvilku tady, už to čtu od tebe poněkolikátý.

Anděl Ti pomohl jak nejvíc to šlo. Víš, budu se opakovat, ale já si opravdu myslím, že na plnohodnotný vztah je ještě brzo. Je třeba se pořádně vyrovnat s tím, co se stalo, aby další vztah za něco stál.
Prostě se tak nějak zklidnit a naladit - k čemuž ti anděl určitě přispěl.

Něco o těch andělích ;)

Muž se po smrti ohlíží za svým životem. Anděl strážný mu říká: „Vidíš ty dvoje stopy, které jdou všude vedle sebe? Jedny jsou Tvé, jedny mé. Po celou dobu jsem Tě doprovázel a chránil.“

V tom muž vyletí: „A kde jsi byl tady, když mi bylo nejhůř? Tady vidím jen jedny stopy.“

Anděl se usměje: „Tam, kde jsou jen jedny stopy, jsem Tě nesl na zádech, když už jsi neměl sílu jít dál.“

lupina montana napsal(a):

Konečně, slovo angelos znamená posel. A takový nebeský pošťák se samosebou nemůže zakecat u jedný branky.....

To máš pravdu, ale myslím, že i ti andělé by v té jedné z branek chtěli už zůstat.

Zdravím,
tak jenom pro zajímavost. Zítra nás rozvedou. Na den přesně od seznámení manželky s amantem. A bez 5 dní 20 let od naší svatby.  ;) To to pěkně vyšlo, viďte paní. :)
Jinak já si žiju vcelku spokojeně. Jak říkám, nejsem šťastný, ale jsem spokojený a to mi zatím k životu stačí. Nějaká "kamarádka" je taky na obzoru, takže vcelku pohoda. ;)
Všem, kteří se v tom teď plácají stejně jako já před 4 měsíci.

Věřte, že bude líp. Já v to taky nevěřil, ale je to pravda. Čas funguje spolehlivě ;)

l1012 napsal(a):

Zdravím,
tak jenom pro zajímavost. Zítra nás rozvedou. Na den přesně od seznámení manželky s amantem. A bez 5 dní 20 let od naší svatby.  ;) To to pěkně vyšlo, viďte paní. :)
Jinak já si žiju vcelku spokojeně. Jak říkám, nejsem šťastný, ale jsem spokojený a to mi zatím k životu stačí. Nějaká "kamarádka" je taky na obzoru, takže vcelku pohoda. ;)
Všem, kteří se v tom teď plácají stejně jako já před 4 měsíci.

Věřte, že bude líp. Já to taky nevěřil, ale je to pravda. Čas funguje spolehlivě ;)

Čas je rychlonohý běžec, ale taky kouzelník a ty máš správný přístup.
Ať jsi i dál spokojený a v budoucnu i šťastný.  :)

l1012 napsal(a):

Zdravím,
tak jenom pro zajímavost. Zítra nás rozvedou. Na den přesně od seznámení manželky s amantem. A bez 5 dní 20 let od naší svatby.  ;) To to pěkně vyšlo, viďte paní. :)
Jinak já si žiju vcelku spokojeně. Jak říkám, nejsem šťastný, ale jsem spokojený a to mi zatím k životu stačí. Nějaká "kamarádka" je taky na obzoru, takže vcelku pohoda. ;)
Všem, kteří se v tom teď plácají stejně jako já před 4 měsíci.

Věřte, že bude líp. Já to taky nevěřil, ale je to pravda. Čas funguje spolehlivě ;)

jen u někoho :)  ale přeji ti to a hlavně,ať spokojenost vydrží

Čas funguje spolehlivě
"Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán." Jiří Orten
Přesto ti přeju, aby se tě to netýkalo...

tak, tak  - některé nezdravosti čas ještě prohloubí ...

ČAS-citáty (z internetu):
"Ptáte se, jaký je univerzální lék na velikou bolest? Čas."  Němcová
"Čas má plné kapsy překvapení."  Werich
"Čas všechno hojí."  Publius Ovidius Naso
"Lidská paměť je stvůra; člověk zapomíná-paměť nikdy. Všechny vzpomínky ukládá. Některé věci pro nás střádá, jiné před námi ukrývá-a po čase je vyvolává do našeho vědomí zcela podle své vlastní vůle. Člověk si myslí, že má paměť; ale ona má jeho."  John Irving
Citátů je tam spousta.
Mně osobně čas vždy spíš pomohl (při pokusech, snaze vyrovnat se s různými událostmi). Teď ovšem ignoruju, co zuby času provádějí s mou tělesnou schránkou.

Zdravím,teď jsem se registroval,jen abych se zeptal,jak jsi na tom? Já se právě po 15 letém manželství dostal do stejné situace..Žena si našla kamaráda a po půlroce to nevydržela a řekla mi to,s tím,že odchází, i to řekla dceři..Ale začli jsme to řešit a nakonec po 14 dnech přemýšlení a dohadování oboustraných podmínek zůstala,já udělal podle slibu tlustou čáru a žilo se celkem spokojeně dál..Já měl požadavek jediný,s ním se rozloučit po sms,nebo osobně a pak žádný kontakt,s dotyčným jsem i mluvil o samotě,trošku jsme si povyhrožovali,postrkali se,ale nic hroznýho,jenže po třech měsících jsem se dozvěděl,že ona to vydržela týden a pak si začali psát a volat a scházet se znovu,zatím co jsem byl v práci a po příchodu domu samá láska a jak je všechno v pohodě...Řekl mi to jeden ze společných známých..Takže ta samá procedura,jenže zatímco jsem poprvé i trošku prosil,aby zůstala,protože jí miluju,jsem ji tentokrát otevřel dveře,ale to zase hodila zpátečku ona,že chce žít se mnou a že to ihned ukončí...Je to už půl roku,snad to i ukončila,jsme spolu,většinou v pohodě,ale stejně mi kamarád říká,že si občas napíšou...Mě to strašně štve,protože to beru jako podvádění,ale když se jí na něj v klidu zeptám,tak všechno popírá.. Co nám to sakra vy pitomý baby děláte?? :kapitulation:

A co nám to děláte vy, pitomí chlapi? :D
Nezevšeobecňuj. Řekla bych, že muži to dělají v mnohem větším měřítku, než ženy.

Já nezevšeobecnuju,jen jsem si ulevil... :) kolem mě se pár lidí rozvedlo,ale všichni ve zlém,náhle a nevratně.. Nevím,jestli to není lepší způsob,než to pokoušet zachraňovat a další měsíce se v tom topit..Nemám problém s odpuštěním,ale s tím,když se ukáže,že žena dál podvádí..Jinak,když jsme spolu,tak samý usměvy,doteky,šeptání,večer tulení..ale jestli je to z jedné strany jen hrané,tak mě zajímá důvod...

Kolem mě se hodně lidí, včetně mě, rozvedlo kvůli nevěře manžela... Aby bylo jasno, můj BM se rozvedl se mnou, protože chcel žít s milenkou. Já jsem se rozvádět nechtěla.
Taky jsem měla doma líbivé řeči a přitom mě BM spousty let podváděl...
Mám téměř 6 let přítele, který je ženatý... Nejsem jeho první milenkou v jeho manželství.
Na důvod se musíš zeptat své ženy. Žádné všeobecné tlachy ti nejsou nic platné. Každý je jiný a má jiný důvod. Ale evidentně něco nefunguje.

můj BM se rozvedl se mnou, protože chcel žít s milenkou. Já jsem se rozvádět nechtěla.
Možná bys ještě ráda, kdybys s případným milencem tehdá chtěla žít ty... :vissla:

Bekr napsal(a):

Jinak,když jsme spolu,tak samý usměvy,doteky,šeptání,večer tulení..ale jestli je to z jedné strany jen hrané,tak mě zajímá důvod...

Tak tohle by mně taky zajímalo - ovšem já to znám z veliké většiny právě od mužských: mají dvě baby a když se člověk zeptá jako ty, dostane se mu rozhořčeného vysvětlení, že "přece miluje obě" :)

rozhořčeného vysvětlení, že "přece miluje obě"
Proč ne? Nakonec harantů, psů, koček a dalších mazlíků můžeš mít taky víc a milovat je dokonce všechny...

To jo - ale i haranti/psi/kanáři žárlej a nejradši by tě měli pro sebe, že :cool:
Ovšem pravda to je: nakonec dneska byl v tomto ohledu natolik přesvědčivej Langmajer, jakožto Iví LAušman, že bych ani neměla sil protestovat :lol:

Blbé je, keď chlap sám má dve baby, ale zaboha nedovolí ani jednej z nich niečo podobné... :dumbom: :supermario: To už je na vraždu, podľa mňa.

To ne, Seli. To je přece úplně v pořádku :vissla:

To je totiž něco jinýho! Přece! :butter::lol:

:dumbom: