Mám takové dilema jak to zaonačit či nejvhodněji říci. Mí rodičové (tj. matka a otčím) slaví kulaté výročí svatby. Poprvé v životě mě na něj pozvali. A ačkoliv je mi přes 40, tak pro mě to není oslava, ale smutné výročí, kdy jsem přišla o svoji původní rodinu, připomíná mi to, že už nemám rodinu, kde je můj vlastní otec a nejsou ty časy, na které ráda vzpomínám. Na oslavu nemohu, je to pro mě pohřeb dětství, probulila bych to i když jsou to desítky let. Ale napřímo to před otčímem říci nemohu, jeho mám ráda a máme hezký vztah.

Přemýšlela jsem zda napsat matce dopis do vlastních rukou a tam jí to vysvětlit. Přes telefon mi to přijde neosobní. A nevím jaký důvod dát otčímovi proč na oslavu nepřijdu. Zároveň matce chci říci pravý důvod, ať to ví, že se mě rozvod hluboce dotkl, vždy všude vyprávěla jak rozvod nikoho neovlivní a byla  kolem toho dost bezcitná.

Jediný způsob jak oslavu přečkat na který jsem přišla by bylo si vzít nějaké silné léky na uklidnění, ty mě ale omamují a bylo by poznat, že jsem sjetá.

lepista napsal(a):

Mám takové dilema jak to zaonačit či nejvhodněji říci. Mí rodičové (tj. matka a otčím) slaví kulaté výročí svatby. Poprvé v životě mě na něj pozvali. A ačkoliv je mi přes 40, tak pro mě to není oslava, ale smutné výročí, kdy jsem přišla o svoji původní rodinu, připomíná mi to, že už nemám rodinu, kde je můj vlastní otec a nejsou ty časy, na které ráda vzpomínám. Na oslavu nemohu, je to pro mě pohřeb dětství, probulila bych to i když jsou to desítky let. Ale napřímo to před otčímem říci nemohu, jeho mám ráda a máme hezký vztah.

Přemýšlela jsem zda napsat matce dopis do vlastních rukou a tam jí to vysvětlit. Přes telefon mi to přijde neosobní. A nevím jaký důvod dát otčímovi proč na oslavu nepřijdu. Zároveň matce chci říci pravý důvod, ať to ví, že se mě rozvod hluboce dotkl, vždy všude vyprávěla jak rozvod nikoho neovlivní a byla  kolem toho dost bezcitná.

Jediný způsob jak oslavu přečkat na který jsem přišla by bylo si vzít nějaké silné léky na uklidnění, ty mě ale omamují a bylo by poznat, že jsem sjetá.

dost patetické.
nemáš rodinu? Otec umřel? A co tvoje rodina- manžel, děti?

Když píšeš,že tvoj matka byla bezcitná,když tvrdila,že se rozvod nikoho nedotknul,tak bych ji já zavolala a klidně bych jí ten pravý důvod řekla.A proč jí to neříct vlasstně osobně,když telefon se ti zdá být neosobní?Nebo ten dopis stačí poslat i normálně ne?Pokud si vzájemně lezou do dopisů,tak se i otčím alespon dozví,která bije a jak to cítíš.A nakonec proč by to neměl vědět,co je na tom,že to tak cítíš - stydíš se za to?

POpravdě
je ti dost na to,aby ses s tím def.vypořádala,každý má právo na svůj život a žít ho tak,jak považuje za nejvhodnější.Ty nikdy pořádně nemůžeš vědět,proč se vaši rozvedli a nemůžeš to mít matce za zlé až do hrobu.Na takové uvažování mají právo pubertáci,ty už bys to měla chápat a když ne,tak pak bych se zase nestyděla za své názory a v klidu bych se omluvila,že se nezůčastním.

Buď ráda,pokud je ted tvoje matka spokojená a má k sobě vyhovujícího chlapa a nehrab se v minulosti.

Lepisto - matce bych nic neříkala. JE to její osobní věc, jestli se rozvedla. řekla bych jí to někdy, až spolu budeme samy dvě, ne před výročím svatby.
Omluvila bych se, že prostě nejdu. Nemusí znát důvod.

Zároveň matce chci říci pravý důvod, ať to ví, že se mě rozvod hluboce dotkl
Hm... vzhledem k tomu, že "jsou to desítky let" - přijde ti vhodné tyhle pocity ventilovat ausgerechnet v souvislosti s výročím? To skoro vypadá, jako by sis záměrně vybrala dobu, kdy to hodně ublíží... nejen mámě, na kterou zcela zjevně míříš, ale i jejímu muži, kterýho "mám ráda a máme hezký vztah".
nevím jaký důvod dát otčímovi proč na oslavu nepřijdu
Jako dospělá ženská by ses měla umět ovládnout a "oslavu přečkat" - vždyť tam nemusíš bejt až do konce, klidně tě za dvě hodinky může "nesnesitelně rozbolet zub, hlava, žaludek".
Ale chtít někomu (notabene blízkýmu) zlomyslně zkazit radost... to je, odpusť, poněkud nezralý chování.

heleno, já si nemyslím, že jde o to, že chce úmyslně někomu natruc pokazit oslavu. prostě ji to tíží a teď neví, jak z toho ven a už to v sobě taky nechce dusit.
já bych buď nešla vůbec, aniž bych řekla důvod, nebo šla, chvíli to tam přečkala a pak prostě odešla, protože už něco mám ..
mámě bych to řekla někdy později, o co jde, ne teď před tou oslavou, to mi přijde blbý. ale nepsala bych ji dopis, to mi přijde divný, takhle spolu komunikovat.
ale stejně to teda v sobě držíš dlouho, já bych ji to řekla už dávno, kdyby mi na tom tak záleželo.

agewa napsal(a):

dost patetické.
nemáš rodinu? Otec umřel? A co tvoje rodina- manžel, děti?

Svoji rodinu nemám (manžel, děti). Otec zemřel cca 10 let po rozvodu.

PPavlaa napsal(a):

heleno, já si nemyslím, že jde o to, že chce úmyslně někomu natruc pokazit oslavu. prostě ji to tíží a teď neví, jak z toho ven a už to v sobě taky nechce dusit.
já bych buď nešla vůbec, aniž bych řekla důvod, nebo šla, chvíli to tam přečkala a pak prostě odešla, protože už něco mám ..
mámě bych to řekla někdy později, o co jde, ne teď před tou oslavou, to mi přijde blbý. ale nepsala bych ji dopis, to mi přijde divný, takhle spolu komunikovat.
ale stejně to teda v sobě držíš dlouho, já bych ji to řekla už dávno, kdyby mi na tom tak záleželo.

Právě, že jim tu oslavu nechci jim zkazit, ale neumím ovládnout brečení, právě proto tam nemůžu. Mám to stejné jako např. s pocením, mohu se snažit jak chci, ale určité věci mě dojmou a pak slzy nezastavím.
A ano, nosím to dlouho v sobě. Důvod po mě bude matka chtít, bez něho to vypadá, že mě ta jejich svatba vadí.

a nemůžeš říct, že už prostě máš domluvenýho delší dobu něco jinýho ?
já teda moc na takovýhle vymýšlení důvodů moc nejsem, nejradši bych řekla věci tak, jak jsou, ale tohle se prostě momentálně nehodí, takže bych se prostě něják vymluvila, co už.

PPavlaa napsal(a):

a nemůžeš říct, že už prostě máš domluvenýho delší dobu něco jinýho ?
já teda moc na takovýhle vymýšlení důvodů moc nejsem, nejradši bych řekla věci tak, jak jsou, ale tohle se prostě momentálně nehodí, takže bych se prostě něják vymluvila, co už.

To bych udělala z fleku, ale máma mě pozvala s tím, že až přijedou z dovolené, tak že se domluvíme na termínu. A před tím se mě ptala kdy jedu na dovolenou. Asi si budu muset vymyslet další dovolenou.

Já bych to nedokázala v sobě tak dlouho dusit. Řekla bych to už dávno, ale ne tím stylem,že mě ublížila, ale že mě to jako dítě zasáhlo.
Proč myslíš, k čemu je to dobrý říkat, jak ti máma tenkrát před lety ublížila. Seš dospělá, svůj život.
V krajním případě bych si něco vymyslela.

dusičko, já bych to ale jako máma chtěla vědět, že ji to jako děcko zasáhlo. a asi by mně spíš mrzelo, že to neřekla dřív.
nejde o to, že by to něco změnilo, to určitě ne, ale vědět bych to prostě jako máma chtěla.

lepisto, když se ti máma snaží takhle podřídit, termín a tak, tak to se z toho asi těžko vyvlečeš tak, aby ji to nebylo divný, nebo ji rovnou nedošlo, o co jde.

Pokud bych se na takové oslavě necítila dobře, řekla bych mamince v klidu, že prostě nepřijdu, ať se nezlobí, že by mi tam nebylo dobře, když mi to připomíná rozvod s mým biologickým tatínkem. Maminka buď pochopí nebo ne, ale to už není tvůj problém. A jejímu nynějšímu manželovi bych to nijak nezdůvodňovala, nevidím důvod. Prostě se jenom omlouvám, že nepřijdu.

nemyslím, že jde o to, že chce úmyslně někomu natruc pokazit oslavu
Nojo, PPavloo - ale "lepší" termín si vybrat nemohla. Když řekne "nosím to dlouho v sobě", tak sice chápu, že oslava může bejt spouštěcí moment - ale v tom případě viz výše - rozumná omluva předem, nebo ten "bolavej zub"... aspoň teda kvůli ohledu na ostatní - a s pravejma důvodama počkat na vhodnější dobu, když už to vydrželo tak dlouho.

ale jo, to souhlasím.

dusička napsal(a):

Já bych to nedokázala v sobě tak dlouho dusit. Řekla bych to už dávno, ale ne tím stylem,že mě ublížila, ale že mě to jako dítě zasáhlo.
Proč myslíš, k čemu je to dobrý říkat, jak ti máma tenkrát před lety ublížila. Seš dospělá, svůj život.
V krajním případě bych si něco vymyslela.

Právě tak to je, že celý život to v sobě dusím protože jsem nechtěla nikomu ubližovat. A neumím se toho zbavit.
Každý má nějakého iracionálního bubáka. Hlava říká něco jiného a duše také.

PPavlaa napsal(a):

lepisto, když se ti máma snaží takhle podřídit, termín a tak, tak to se z toho asi těžko vyvlečeš tak, aby ji to nebylo divný, nebo ji rovnou nedošlo, o co jde.

Proto Pavlo mám takovou paniku.

:offtopic: lepisto, není ti smutno, když nemáš děti? Možná se ptám neobratně, nechci ti nijak ublížit, předem se omlouvám, jen mě zajímá, jaké to je. Četla jsem si kousek tvé historie z roku 2006, jak ses cítila mladá a nesvá na srazu ze školy, že ostatní ztetkovately a zestrejdovateli a ty se mezi nimi necítíš.

Možná by ti teď pomohlo si to v klidu s maminkou vyříkat, přestat to dusit. Srovnat si vztah s maminkou, ve kterém přinejmenším z tvé strany tohle nevyřčené visí.

celý život to v sobě dusím... neumím se toho zbavit...
Neuvažovala jsi o tom probrat to s odborníkem? Možná i dřív, než s maminkou - třeba by se našel nějakej vhodnej způsob, jak jí to sdělit, abys nemusela "nikomu ubližovat", případně podpořenej lehkou medikací.

lepista napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

heleno, já si nemyslím, že jde o to, že chce úmyslně někomu natruc pokazit oslavu. prostě ji to tíží a teď neví, jak z toho ven a už to v sobě taky nechce dusit.
já bych buď nešla vůbec, aniž bych řekla důvod, nebo šla, chvíli to tam přečkala a pak prostě odešla, protože už něco mám ..
mámě bych to řekla někdy později, o co jde, ne teď před tou oslavou, to mi přijde blbý. ale nepsala bych ji dopis, to mi přijde divný, takhle spolu komunikovat.
ale stejně to teda v sobě držíš dlouho, já bych ji to řekla už dávno, kdyby mi na tom tak záleželo.

Právě, že jim tu oslavu nechci jim zkazit, ale neumím ovládnout brečení, právě proto tam nemůžu. Mám to stejné jako např. s pocením, mohu se snažit jak chci, ale určité věci mě dojmou a pak slzy nezastavím.
A ano, nosím to dlouho v sobě. Důvod po mě bude matka chtít, bez něho to vypadá, že mě ta jejich svatba vadí.

a nevadí ? 5íkáš , že matce zazlíváš rozvod, že si přišla o vlastní rodinu...

Eva. napsal(a):

:offtopic: lepisto, není ti smutno, když nemáš děti? Možná se ptám neobratně, nechci ti nijak ublížit, předem se omlouvám, jen mě zajímá, jaké to je. Četla jsem si kousek tvé historie z roku 2006, jak ses cítila mladá a nesvá na srazu ze školy, že ostatní ztetkovately a zestrejdovateli a ty se mezi nimi necítíš.

Možná by ti teď pomohlo si to v klidu s maminkou vyříkat, přestat to dusit. Srovnat si vztah s maminkou, ve kterém přinejmenším z tvé strany tohle nevyřčené visí.

Evo o dětech jsem nikdy nepřemýšlela a tak mi není smutno (a proti dětem nic nemám). Mám kamarádky, co se rozlítostňovaly nad kočárky, mě to nikdy nenapadlo. To se složitě vysvětluje.
To vyříkat si to s matkou mě již napadlo. Má sestra to udělala (měly problém v jiné oblasti) a jejich vztah se vylepšil. Na rozdíl od mé sestry jsem k tomu nikdy nesebrala odvahu.

lepista napsal(a):

To vyříkat si to s matkou mě již napadlo. Má sestra to udělala (měly problém v jiné oblasti) a jejich vztah se vylepšil. Na rozdíl od mé sestry jsem k tomu nikdy nesebrala odvahu.

Jsi dospělá žena, seber odvahu a popovídej si s maminkou. Ne jako výčitku, ale jako sdělení. Že chápeš, že třeba dál s tvým tatínkem být nemohla, že je fajn, že je šťastná s jiným mužem, tys však jejich rozchod vnímala tak a tak... Určitě najdeš vhodná slova, abys maminku nezranila, pouze jí to sdělila. Držím palce.

A děkuji za odpověď ohledně dětí.

Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.

helena napsal(a):

celý život to v sobě dusím... neumím se toho zbavit...
Neuvažovala jsi o tom probrat to s odborníkem? Možná i dřív, než s maminkou - třeba by se našel nějakej vhodnej způsob, jak jí to sdělit, abys nemusela "nikomu ubližovat", případně podpořenej lehkou medikací.

Heleno s odborníkem jsem to probírala, před lety jsem si chtěla v tomto "zamrznutí v dětství" udělat pořádek. Mimo jiné mi radil, že mám své matce odpustit, že jsem dost stará na to jít dál apod. Teď bohužel situací kdy jsem byla pozvána na tu oslavu svatby došlo k zásahu do černého.

Musím si se svou matkou promluvit, v tom máte, holky, pravdu. A promyslet jak to říkat.

Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
Tak většinou všichni vnímáme konec dětství - někdo dřív, jiný později. Ale není lepší, když tví rodiče si "vzali partnery se kterými byli spokojenější", než abys žila v "ráji" s dvěma nespokojeými lidmi?
s odborníkem jsem to probírala, před lety... Teď bohužel... došlo k zásahu do černého.
To skoro vypadá, jako bys od doby "před lety" pro to "odpuštění" nic neudělala a teď  tě poznání zaskočilo nepřipravenou.

helena napsal(a):

Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
Tak většinou všichni vnímáme konec dětství - někdo dřív, jiný později. Ale není lepší, když tví rodiče si "vzali partnery se kterými byli spokojenější", než abys žila v "ráji" s dvěma nespokojeými lidmi?
s odborníkem jsem to probírala, před lety... Teď bohužel... došlo k zásahu do černého.
To skoro vypadá, jako bys od doby "před lety" pro to "odpuštění" nic neudělala a teď  tě poznání zaskočilo nepřipravenou.

a) Vše proběhlo strašně rychle. Máma potkala otčíma (svoji bývalou lásku) a čekala dítě, byly to 4 měsíce od potkání kdy jsme se stěhovaly a já musela být "dospělá", starat se sama o sebe, nepřekážet tchyni. Do doby seznámení mí rodiče byli spokojený pár.
b) Ano, neudělala jsem odpuštění, nejde mi to. Hlava velí odpustit, srdce neumí.

lepista napsal(a):

Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.

nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.

lepista napsal(a):

helena napsal(a):

Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
Tak většinou všichni vnímáme konec dětství - někdo dřív, jiný později. Ale není lepší, když tví rodiče si "vzali partnery se kterými byli spokojenější", než abys žila v "ráji" s dvěma nespokojeými lidmi?
s odborníkem jsem to probírala, před lety... Teď bohužel... došlo k zásahu do černého.
To skoro vypadá, jako bys od doby "před lety" pro to "odpuštění" nic neudělala a teď  tě poznání zaskočilo nepřipravenou.

a) Vše proběhlo strašně rychle. Máma potkala otčíma (svoji bývalou lásku) a čekala dítě, byly to 4 měsíce od potkání kdy jsme se stěhovaly a já musela být "dospělá", starat se sama o sebe, nepřekážet tchyni. Do doby seznámení mí rodiče byli spokojený pár.
b) Ano, neudělala jsem odpuštění, nejde mi to. Hlava velí odpustit, srdce neumí.

jenže nejsi dospělá dodneška.
a to že rodiče byli spokojení může být jen tvůj pohled z venku. nevíš, co mezi nimi přesně bylo, jak se navzájem cítili.
Stejně ze všeho cítím, že jsi matce rozvod ani nový vztah "nedovolila"

Do doby seznámení mí rodiče byli spokojený pár.
To je ovšem tvůj pohled, navíc zkreslený dětským věkem.
neudělala jsem odpuštění, nejde mi to. Hlava velí odpustit, srdce neumí
Způsob ti neporadím... ale tobě opravdu nevadí žít s červíčkem, kterej užírá a užírá? Nebylo by odpuštění přínosem i pro tebe?

píšeš, že tatínek zemřel..takže, kdyby maminka zůstala s ním, byla by dnes nejspíš vdova.. To bys jí jistě nepřála.
Na svatební oslavu nechoď. Řekni mamince, že je to jejich den,ať si ho užijí spolu, ale po ní si o skutečném důvodu s ní promluv. Tím, že to máš v sobě nevyřešené a především s ní nevyřešené, to jen klíčí a roste. Dost možná tě překvapí, co ji k tomu vedlo. Jako malá jsi byla jistě ušetřena jejich konfliktů a tak se ti jejich vztah mohl zdát ideální.

Nicméně, nkdy se prostě stane, že lidé opustí i fungující vztah pro svou dávnou lásku. Když jim to vyjde, je to fajn. mamince ,jak se zdá , to vyšlo. Jde spíš o to, aby to neodnesly děti. Pokud ti mamka umožnila vídat se s tátou dál a nekladla překážky je čas jí odpustit.

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.

nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.

Pěkně jsi to napsala,výstižněji to už ani nejde.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).Měla by spoustu svých starostí,radostí,plánů,me celkem i divný,že nikdy nezatoužila po dětech,to se taky u běžných ženských často nevidí.
Takže já bych to viděla na odbornou duševní pomoc,kde ti pomůžou odpoutat se od toho co bylo a co už nemůžeš změnit a žít svým životem konečně.Nepřijde mi normální ve tvém věku vyčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.

zase je pravda,  že to od její mámy byl teda taky docela fofr, někoho potkat a během krátký doby táhnout děcka pryč ..
ať už se s otcem stýkaly nebo ne, tak to ji taky mohlo napadnout, že to pro ty děcka bude docela záhul, když jim překope takhle život.

laminanonte napsal(a):

Na svatební oslavu nechoď. Řekni mamince, že je to jejich den,ať si ho užijí spolu, ale po ní si o skutečném důvodu s ní promluv. Tím, že to máš v sobě nevyřešené a především s ní nevyřešené, to jen klíčí a roste.

Laminanonte, to mě nenapadlo a přijde mi to jako dobrá rada. Jejich den. To zní nekonfliktně.

Jaku napsal(a):

.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).yčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.

Právě když jsem žila u přítele tak jsem se tím trápila asi nejvíce a šla jsem pro odbornou pomoc. Nyní jsem měla spoustu let klid, dokud nepřišla ta pozvánka. Samotnou mě překvapilo, že mě to tak vzalo.

lepista napsal(a):

Jaku napsal(a):

.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).yčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.

Právě když jsem žila u přítele tak jsem se tím trápila asi nejvíce a šla jsem pro odbornou pomoc. Nyní jsem měla spoustu let klid, dokud nepřišla ta pozvánka. Samotnou mě překvapilo, že mě to tak vzalo.

To je zajímavý nebo spíš nenormální.Fakt by to chtělo pravděpodobně u tebe zapracovat na psychice.

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.

nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.

S druhou a treťou vetou súhlasím, s prvou nie - neexistuje podľa mňa žiadna povinnosť, zákonná, morálna ani iná, mať rodinu. (Ale neexistuje ani povinnosť rodičov byť nimi pre dospelé deti až do smrti a kašlať na vlastný život...)

lepista napsal(a):

helena napsal(a):

Rozvod vnímám jako ztracený ráj.
Tak většinou všichni vnímáme konec dětství - někdo dřív, jiný později. Ale není lepší, když tví rodiče si "vzali partnery se kterými byli spokojenější", než abys žila v "ráji" s dvěma nespokojeými lidmi?
s odborníkem jsem to probírala, před lety... Teď bohužel... došlo k zásahu do černého.
To skoro vypadá, jako bys od doby "před lety" pro to "odpuštění" nic neudělala a teď  tě poznání zaskočilo nepřipravenou.

a) Vše proběhlo strašně rychle. Máma potkala otčíma (svoji bývalou lásku) a čekala dítě, byly to 4 měsíce od potkání kdy jsme se stěhovaly a já musela být "dospělá", starat se sama o sebe, nepřekážet tchyni. Do doby seznámení mí rodiče byli spokojený pár.
b) Ano, neudělala jsem odpuštění, nejde mi to. Hlava velí odpustit, srdce neumí.

Neviem, či je čo odpúšťať... Koľko si vtedy mala rokov?

Neviem, či je čo odpúšťať
Myslím, že není podstatný jestli je nebo není - ale jak ona sama to cítí. Má-li pocit, že jí máma "ublížila", pak je odpuštění (téměř) jedinej způsob, jak se s tím srovnat.
Když ti někdo byť i nechtěně šlápne na kuří oko, je to podobný jako lepistino "Hlava velí odpustit, srdce neumí." Předpokládáš, že to nebylo schválně, ale bolí tě to stejně. A když se dotyčnej navíc ani neomluví, bolí to tuplovaně.

Selima napsal(a):

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.

nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.

S druhou a treťou vetou súhlasím, s prvou nie - neexistuje podľa mňa žiadna povinnosť, zákonná, morálna ani iná, mať rodinu. (Ale neexistuje ani povinnosť rodičov byť nimi pre dospelé deti až do smrti a kašlať na vlastný život...)

tak jsem to nemyslela, myslela jsem tím, že jeji "dětská" rodina by měla být už "odžitá", ted by měla mít jinou "dospelou " a je jedno jestli to bude jen ona sama nebo s přítelem nebo s svými dětmi.

myslela jsem tím, že jeji "dětská" rodina by měla být už "odžitá"
Někdy je to "neodžití" způsobený rodiči, pro který je dítě pořád "dítě", který odmítají "pustit do života" - a to klidně i v případě, že má vlastní rodinu, přítele, děti...

helena napsal(a):

Někdy je to "neodžití" způsobený rodiči, pro který je dítě pořád "dítě", který odmítají "pustit do života" - a to klidně i v případě, že má vlastní rodinu, přítele, děti...

To je výmluva nedospělého člověka. To je můj život a je na mně, nakolik se ve 46 nebo tak nějak, co je lepistě, dám stále ovlivňovat rodiči nebo ne.

helena napsal(a):

myslela jsem tím, že jeji "dětská" rodina by měla být už "odžitá"
Někdy je to "neodžití" způsobený rodiči, pro který je dítě pořád "dítě", který odmítají "pustit do života" - a to klidně i v případě, že má vlastní rodinu, přítele, děti...

nemyslím, že je to tento případ.
Spíšto na mě působí opačně, že L. se bojí "jít" dál. Idealizuje si dětství (dětský ráj) a odmítá dospěle přijmout, že její rodiče si našli jiné partnery a nezustali spolu.

To je výmluva nedospělého člověka.
Holt všichni nedospějou... :D To se stává...
A to, jestli se "dám stále ovlivňovat rodiči nebo ne" může mít X důvodů.

Spíšto na mě působí opačně, že L. se bojí "jít" dál.
Dobře - ale těžko tu můžeme určit, z čeho ten "strach" pramení. Jestli (například) z tý touhy po "ztraceným ráji", nebo (zase například) by stejným způsobem svůj "domov ideálního dětství" neopustila i tehdy, když by její rodiče zůstali spolu.

Selima napsal(a):

Koľko si vtedy mala rokov?

Šest.

Děkuji za všechny komentáře. Tímto tématem jsem spíše chtěla dostat radu jak se ze setkání vymluvit. Rozbor mé psychiky je přínosný nicméně mi to nepomůže s touto konkrétní situací - oslavou - která se bude konat cca do deseti dnů. Do té doby se obávám nedokáži totálně změnit.
Mnohé máte poznámku ve smyslu, že je to dávno a dávno to mělo přestat být podstatné. Já myslela, že všichni vzpomínáme na své dětství a z něho si něco neseme celý život. A´t už je to hezké či bolavé.

Já myslela, že všichni vzpomínáme na své dětství a z něho si něco neseme celý život. A´t už je to hezké či bolavé.
To samozřejmě ano... ale nemělo by to ovlivňovat celej zbytek našeho života. Zvláště pak negativně.

Vzpomínáme - to určitě. Ale na místě je nenechat se tím bolavým ovlivňovat v dospělosti, přijmout to, vyrovnat se s tím. Sami nebo třeba i s pomocí terapeuta. Taky se mi to daří až po pomoci terapeuta.

lepista napsal(a):

Selima napsal(a):

Koľko si vtedy mala rokov?

Šest.

No, to je dosť málo. Ale skús tej svojej malej šesťročnej ja vysvetliť z pohľadu svojho dospelého ja, že obaja rodičia ju mali stále radi, rozvod neurobili JEJ, ale sebe... a koniec koncov jej dali aj spojenca-súrodenca. ;)

Jaku napsal(a):

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Agewo nevadí i když to logicky vyznívá, že ano. Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí. Já ale napsala, že je mi líto, že nemám svoji původní rodinu. Tam jsem byla doma a na tu nemohu zapomenout. Rozvod vnímám jako ztracený ráj.

nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.

Pěkně jsi to napsala,výstižněji to už ani nejde.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).Měla by spoustu svých starostí,radostí,plánů,me celkem i divný,že nikdy nezatoužila po dětech,to se taky u běžných ženských často nevidí.
Takže já bych to viděla na odbornou duševní pomoc,kde ti pomůžou odpoutat se od toho co bylo a co už nemůžeš změnit a žít svým životem konečně.Nepřijde mi normální ve tvém věku vyčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.

Co to je-kdyby zila jako normalni zenska..? Co je Jaku podle Tebe normalni ?Mit deti a rodinu a kdo to nema je jako nenormalni ,to snad ne? To je strasne omezeny nazor

Vyhovoriť sa - ja by som zvolila nejakú polopravdu, slušne a bez výčitiek podanú... alebo krátku gratuláciu a útek inam s výhovorkou na teplo, chlad, nevoľnosť... Ale rozbor psychiky je impulz, aby si sa tým zaoberala a nemusela riešiť takúto situáciu a chvíľu znova (na narodeniny, Vianoce, alebo podobne...),

lepista- připadá mi od Tebe vše sobecké. Jsi dospělá, tak se podle toho chovej. Rodiče udělali to, co cítili a Ty to bereš zkresleným pohledem dítěte. Určitě je trápí Tvé trapné chování. Nejsi pupek světa. Na oslavu jdi-popřej a radši rychle odejci, abys to ostatním nezkazila

mikuelini napsal(a):

Jaku napsal(a):

agewa napsal(a):

nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.

Pěkně jsi to napsala,výstižněji to už ani nejde.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).Měla by spoustu svých starostí,radostí,plánů,me celkem i divný,že nikdy nezatoužila po dětech,to se taky u běžných ženských často nevidí.
Takže já bych to viděla na odbornou duševní pomoc,kde ti pomůžou odpoutat se od toho co bylo a co už nemůžeš změnit a žít svým životem konečně.Nepřijde mi normální ve tvém věku vyčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.

Co to je-kdyby zila jako normalni zenska..? Co je Jaku podle Tebe normalni ?Mit deti a rodinu a kdo to nema je jako nenormalni ,to snad ne? To je strasne omezeny nazor

Jasně Mikuleni či jak se píšeš,dnes je to strašně moderní být single a tohle jsou taky ty konce u těch duševně labilnějších-maí pak soustu času přemýšlet o nesmrtelnosti hovnivála a nejenže jim to samým leze na mozek,ale otrvují tím život i svým nejbližším.
A je nejen normální,ale i přirozené mít rodinu a potomky.

dnes je to strašně moderní být single
Ale prd a vořech... po staletí, do relativně nedávný doby, se vyskytovaly staří mládenci a staré panny - dokonce v mnoha případech rodinou vítaní jako "hodní strýčkové" a "starostlivý tetinky". To až na začátku minulýho století se začly objevovat myšlenky, že osamělej jedinec kolektivu se stranící je jaksi podezřelej, když nechce všechno včetně svýho soukromí sdílet s ostatními.
maí pak soustu času přemýšlet
Ještě jednou prd a vořech... když si poneseš životem nějakou, ať už skutečnou nebo domnělou, křivdu (nebo jinej negativní pocit), pak o něm budeš přemejšlet i s pěti dětma, hospodářstvím a dvěma pracovníma úvazkama.
I když - ty asi ne.
je nejen normální,ale i přirozené
Kdo určuje, co je "normální a přirozené"?

helena napsal(a):

je nejen normální,ale i přirozené
Kdo určuje, co je "normální a přirozené"?

Jak se můžeš tak hloupě ptát?Kdyby to nebylo normální a přirozené,tak jsou tu dnes ještě dnosauři :dumbom:

Kdyby to nebylo normální a přirozené,tak jsou tu dnes ještě dnosauři
U dinosaurů nebylo "normální a přirozené" mít "rodinu a potomky"?

helena napsal(a):

Kdyby to nebylo normální a přirozené,tak jsou tu dnes ještě dnosauři
U dinosaurů nebylo "normální a přirozené" mít "rodinu a potomky"?

je s tebou rozprávka jak s kozou na ledě,končím

je s tebou rozprávka jak s kozou na ledě,končím
Klasickej úhybnej manévr - když chybí argumenty, napadneme druhého a odejdeme středem, aby se nás už nikdo na nic nemohl zeptat...
Koukám, že máš hodně naučeno od některých politiků

Jaku napsal(a):

mikuelini napsal(a):

Jaku napsal(a):

Pěkně jsi to napsala,výstižněji to už ani nejde.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).Měla by spoustu svých starostí,radostí,plánů,me celkem i divný,že nikdy nezatoužila po dětech,to se taky u běžných ženských často nevidí.
Takže já bych to viděla na odbornou duševní pomoc,kde ti pomůžou odpoutat se od toho co bylo a co už nemůžeš změnit a žít svým životem konečně.Nepřijde mi normální ve tvém věku vyčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.

Co to je-kdyby zila jako normalni zenska..? Co je Jaku podle Tebe normalni ?Mit deti a rodinu a kdo to nema je jako nenormalni ,to snad ne? To je strasne omezeny nazor

Jasně Mikuleni či jak se píšeš,dnes je to strašně moderní být single a tohle jsou taky ty konce u těch duševně labilnějších-maí pak soustu času přemýšlet o nesmrtelnosti hovnivála a nejenže jim to samým leze na mozek,ale otrvují tím život i svým nejbližším.
A je nejen normální,ale i přirozené mít rodinu a potomky.

Ja to vidim takhle:Normalni je mit rodinu,normalni je byt singl ,normalni je byt homosexualniho zalozeni ,normalni je vztah mezi mladsim a starsim .Atd...ZIT A NECHAT ZIT ,to predevsim a akcepovat ostatni

helena napsal(a):

dnes je to strašně moderní být single
Ale prd a vořech... po staletí, do relativně nedávný doby, se vyskytovaly staří mládenci a staré panny - dokonce v mnoha případech rodinou vítaní jako "hodní strýčkové" a "starostlivý tetinky". To až na začátku minulýho století se začly objevovat myšlenky, že osamělej jedinec kolektivu se stranící je jaksi podezřelej, když nechce všechno včetně svýho soukromí sdílet s ostatními.
maí pak soustu času přemýšlet
Ještě jednou prd a vořech... když si poneseš životem nějakou, ať už skutečnou nebo domnělou, křivdu (nebo jinej negativní pocit), pak o něm budeš přemejšlet i s pěti dětma, hospodářstvím a dvěma pracovníma úvazkama.I když - ty asi ne.
je nejen normální,ale i přirozené
Kdo určuje, co je "normální a přirozené"?

to máš pravdu, ale myslím si , že "nechat" ty pocity v sobě hnít téměř celý život ( víc jak 30let) je poněkud kontraproduktivní.A dětinské.Zvláště, když je pak využívá jako omluvu na své nezralé chování.

to máš pravdu, ale myslím si , že "nechat" ty pocity v sobě hnít téměř celý život ( víc jak 30let) je poněkud kontraproduktivní
Nepopírám... jenže moje poznámka se týkala něčeho jinýho.

helena napsal(a):

Jaku je nejen normální,ale i přirozené
Kdo určuje, co je "normální a přirozené"?

JAKU!

mikuelini napsal(a):

Jaku napsal(a):

mikuelini napsal(a):

Co to je-kdyby zila jako normalni zenska..? Co je Jaku podle Tebe normalni ?Mit deti a rodinu a kdo to nema je jako nenormalni ,to snad ne? To je strasne omezeny nazor

Jasně Mikuleni či jak se píšeš,dnes je to strašně moderní být single a tohle jsou taky ty konce u těch duševně labilnějších-maí pak soustu času přemýšlet o nesmrtelnosti hovnivála a nejenže jim to samým leze na mozek,ale otrvují tím život i svým nejbližším.
A je nejen normální,ale i přirozené mít rodinu a potomky.

Ja to vidim takhle:Normalni je mit rodinu,normalni je byt singl ,normalni je byt homosexualniho zalozeni ,normalni je vztah mezi mladsim a starsim .Atd...ZIT A NECHAT ZIT ,to predevsim a akcepovat ostatni

to normální neni a nikdy nebude - vždy to bude odskok od normálu,ale přesto mě tihle 4%ní,jak se jim všeobec.říká,nechávají v klidu a dál si stojím za tím,co jsem napsala,aniž bych já někomu něco přitom musela nebo chtěla určovat - to si z toho vyvodily jen slaboduché pipiny.

To na tobě mamka nikdy nepoznala, jakou na ní máš pifku ?????   :co:  Dosud jsi se nejspíš přetvařovala, proč se nemůžeš přetvařovat ještě chvíli  ?  Co zkusit nemyslet na to, o jakou oslavu jde ?  Říkáš, že otčíma máš ráda a máš s ním dobrý vztah, tak proč budeš ubližovat i jemu ? Proč už jsi to mámě neřekla dávno ?

No a hlavně, co si tím pomůžeš. Myslíš, že se Ti uleví, když to mám řekneš před výročím? Spadne to z tebe?

mikuelini napsal(a):

Jaku napsal(a):

agewa napsal(a):

nezlob se, ale ve 40 bys měla mít už "svojí" rodinu. Rodiče vnímat už "jen" jako původní rodinu pro dítě. A DOMA bys měla mít sama u sebe , ve tvém věku už né u rodičů. Být dospělá, ne dítě.

Pěkně jsi to napsala,výstižněji to už ani nejde.Mám z toho u Lepisty ten sám pocit - přece kdyby žila jako normální ženská,když ne i s dětmi,tak alespon s přítelem,tak už se dávno nezaobírá letitými záležitostmi,které jsou dávno jednak pryč (dětský ráj) a jednak dané (otčím+matka).Měla by spoustu svých starostí,radostí,plánů,me celkem i divný,že nikdy nezatoužila po dětech,to se taky u běžných ženských často nevidí.
Takže já bych to viděla na odbornou duševní pomoc,kde ti pomůžou odpoutat se od toho co bylo a co už nemůžeš změnit a žít svým životem konečně.Nepřijde mi normální ve tvém věku vyčítat něco matce,kor co se partnerských vztahů týká.

Co to je-kdyby zila jako normalni zenska..? Co je Jaku podle Tebe normalni ?Mit deti a rodinu a kdo to nema je jako nenormalni ,to snad ne? To je strasne omezeny nazor

Tak tohle je krapet podpásovka. Vy znáte důvody, proč je dle vašeho nenormální, proč takto žije ?

Frigo napsal(a):

To na tobě mamka nikdy nepoznala, jakou na ní máš pifku ?????   :co:  Dosud jsi se nejspíš přetvařovala, proč se nemůžeš přetvařovat ještě chvíli  ?  Co zkusit nemyslet na to, o jakou oslavu jde ?  Říkáš, že otčíma máš ráda a máš s ním dobrý vztah, tak proč budeš ubližovat i jemu ? Proč už jsi to mámě neřekla dávno ?

Proč už jsi to mámě neřekla dávno? Kdysi jsem se snažila o tom s ní mluvit, ale řekla mi, že je to blbost a že to nehodlá poslouchat. To mi bylo kolem 18-20 let. Pak jsem dál neměla odvahu a bydlím mnoho let jinde tak nenastala situace abych to musela řešit. A ani mě to nějak nebolelo, nemusela jsem na to myslet, mám jiné starosti.
Proč se nemůžeš přetvařovat ještě chvíli? To bych ráda, ale obávám se, tedy jsem si jista, že slzy neudržím. Proto tam nemohu.

lepista napsal(a):

Frigo napsal(a):

To na tobě mamka nikdy nepoznala, jakou na ní máš pifku ?????   :co:  Dosud jsi se nejspíš přetvařovala, proč se nemůžeš přetvařovat ještě chvíli  ?  Co zkusit nemyslet na to, o jakou oslavu jde ?  Říkáš, že otčíma máš ráda a máš s ním dobrý vztah, tak proč budeš ubližovat i jemu ? Proč už jsi to mámě neřekla dávno ?

Proč už jsi to mámě neřekla dávno? Kdysi jsem se snažila o tom s ní mluvit, ale řekla mi, že je to blbost a že to nehodlá poslouchat. To mi bylo kolem 18-20 let. Pak jsem dál neměla odvahu a bydlím mnoho let jinde tak nenastala situace abych to musela řešit. A ani mě to nějak nebolelo, nemusela jsem na to myslet, mám jiné starosti.
Proč se nemůžeš přetvařovat ještě chvíli? To bych ráda, ale obávám se, tedy jsem si jista, že slzy neudržím. Proto tam nemohu.

lepi, ona to je blbost. tebe taky nikdo nenutí, aby jsi žila s někým s kým nechceš :kapitulation: .
tak tam nechoď, ale mámě nic neříkej. na takový žlučníkový záchvat se dá kdykoliv vymluvit.

Frigo napsal(a):

Tak tohle je krapet podpásovka. Vy znáte důvody, proč je dle vašeho nenormální, proč takto žije ?

Někdy se to tak v životě semele. S žádným z partnerů jsem se nedostala do situace abychom plánovali děti. Svatbu ano, ale to jsem byla příliš mladá a nechtěla jsem se ještě vdávat.  A pořídit si dítě bez souhlasu partnera a vychovávat jej sama mi přijde nefér jak k partnerovi, tak k dítěti, že by nemělo oba rodiče. To jsem radši "nenormální".
Žít sama je docela prima, nestěžuji si.

aprill napsal(a):

lepi, ona to je blbost. tebe taky nikdo nenutí, aby jsi žila s někým s kým nechceš :kapitulation: .
tak tam nechoď, ale mámě nic neříkej. na takový žlučníkový záchvat se dá kdykoliv vymluvit.

Dobrá rada, sice jsem ho nikdy ještě neměla, ale do mě nikdo nevidí zda je to tak či jinak. Díky.

lepista napsal(a):

aprill napsal(a):

lepi, ona to je blbost. tebe taky nikdo nenutí, aby jsi žila s někým s kým nechceš :kapitulation: .
tak tam nechoď, ale mámě nic neříkej. na takový žlučníkový záchvat se dá kdykoliv vymluvit.

Dobrá rada, sice jsem ho nikdy ještě neměla, ale do mě nikdo nevidí zda je to tak či jinak. Díky.

všechno je poprvé ;)

sice jsem ho nikdy ještě neměla, ale do mě nikdo nevidí
Tak zvol něco jednoduššího - taková třídenní letní chřipka (nikoli viróza, prosím ) se žaludečními potížemi, zvracením a průjmem tě může "šikovně" přepadnout jeden dva dny před oslavou... a buď máš omluvenku pro nepřítomnost nebo aspoň pro výrazné zkrácení pobytu na ní, kdyby nebylo zbytí.

Jediné riziko je, že oslavu pak přeloží. Na oslavu jdeme totiž jen ve třech - rodiče a já.

Na oslavu jdeme totiž jen ve třech - rodiče a já.
Tos ale předtím neřekla... jsem si představovala (a asi nejen já), že tam bude víc lidí - k tomu taky směřovaly ty návrhy, jak se omluvit.
V tom případě ti zřejmě nezbyde, než jít s pravdou ven... z toho se totiž "vylhat" nelze.

Tak to bych jim to oběma řekla velice jednoduše - nezlobte se, mám vás ráda, ale nevidím  důvod, proč bych měla oslavovat čistě vaší věc. Co kdybys jim třeba koupila nějaký několikadenní pobyt a dala jim to - užijte si, já u toho být nemusím. :)

Jaku napsal(a):

mikuelini napsal(a):

Jaku napsal(a):

Jasně Mikuleni či jak se píšeš,dnes je to strašně moderní být single a tohle jsou taky ty konce u těch duševně labilnějších-maí pak soustu času přemýšlet o nesmrtelnosti hovnivála a nejenže jim to samým leze na mozek,ale otrvují tím život i svým nejbližším.
A je nejen normální,ale i přirozené mít rodinu a potomky.

Ja to vidim takhle:Normalni je mit rodinu,normalni je byt singl ,normalni je byt homosexualniho zalozeni ,normalni je vztah mezi mladsim a starsim .Atd...ZIT A NECHAT ZIT ,to predevsim a akcepovat ostatni

to normální neni a nikdy nebude - vždy to bude odskok od normálu,ale přesto mě tihle 4%ní,jak se jim všeobec.říká,nechávají v klidu a dál si stojím za tím,co jsem napsala,aniž bych já někomu něco přitom musela nebo chtěla určovat - to si z toho vyvodily jen slaboduché pipiny.

Myslim si ,ze se da diskutovat i bez urazek...

Eva. napsal(a):

helena napsal(a):

Někdy je to "neodžití" způsobený rodiči, pro který je dítě pořád "dítě", který odmítají "pustit do života" - a to klidně i v případě, že má vlastní rodinu, přítele, děti...

To je výmluva nedospělého člověka. To je můj život a je na mně, nakolik se ve 46 nebo tak nějak, co je lepistě, dám stále ovlivňovat rodiči nebo ne.

nech toho kázání, ty sama jsi měla a myslím, že z části pořád ještě máš, dost problematickej vztah se svou matkou. taky už jsi dávno nebyla žádnej zajíc, když jsi to v sobě ještě pořád měla všechno nedořešený.
ale u sebe to chápeš, na druhý máš jinej metr, to seš jak sekera.

helena napsal(a):

Já myslela, že všichni vzpomínáme na své dětství a z něho si něco neseme celý život. A´t už je to hezké či bolavé.
To samozřejmě ano... ale nemělo by to ovlivňovat celej zbytek našeho života. Zvláště pak negativně.

a ono je to ovlivňuje ? s mámou se stýká, s přítelem (manželem) její mámy má dobrý vztahy. jen prostě teď ji doběhlo to, co se snaží roky potlačovat.

rudolf napsal(a):

lepista- připadá mi od Tebe vše sobecké. Jsi dospělá, tak se podle toho chovej. Rodiče udělali to, co cítili a Ty to bereš zkresleným pohledem dítěte. Určitě je trápí Tvé trapné chování. Nejsi pupek světa. Na oslavu jdi-popřej a radši rychle odejci, abys to ostatním nezkazila

jaké trapné chování ? kde tvrdí, že je pupek světa ? její matka se chovala, jako kdyby byla pupek světa a děti kus nábytku, kterej si sebou jen přestěhuje. k zblití.

a ono je to ovlivňuje ?
No jistě... i když to na první pohled tak nevypadá - "s mámou se stýká, s přítelem (manželem) její mámy má dobrý vztahy" - jenže přesně jen potud, pokud "nenastala situace abych to musela řešit".
To mi připomíná přístup spolubydlícího - "o čem se nemluví, to neexistuje"... jenže ono to existuje... zatraceně existuje...
její matka se chovala, jako kdyby byla pupek světa a děti kus nábytku, kterej si sebou jen přestěhuje
Dítěti bylo tehdá šest let - co by s ním měla udělat jinýho, než ho vzít s sebou? Možná nechat otci - ale i to by byl možnej důvod k výčitkám...

heleno, v každým případě, pokud by moje máma potkala někde nějákou svou dávnou lásku, dá se říct hned mě sebrala a odtáhla pryž z rodiny, na kterou jsem byla do té doby zvyklá, která pro mě byla jistota, bezpečí, bylo mi tam dobře, tak asi nemůže čekat, že budu tohle její rozhodnutí chválit do nebe. jako děcko s tím nic neuděláš, jít musíš, nikdo se neptá, co ty chceš. prostě tě postaví před hotovou věc. mně přijde jako sobec její matka, ne lepista.

lepista napsal(a):

Jediné riziko je, že oslavu pak přeloží. Na oslavu jdeme totiž jen ve třech - rodiče a já.

Tohle vypadá, že nebude zbytí a do bolavé, hnisající rány budeš muset konečně říznout, viď?

Ty v sobě nosíš roky křivdu, smutek a bolest.
Tady nepomůže žádná výmluva ani přetvařování. Sice bys to možná zvládla nějak zaonačit a oslavě se vyhnout nebo se tvářit, že je všechno OK, ale  přijdou jiné oslavy, jiné příležitosti.... Navíc ta rána z dětství v tobě bude o to víc dál hnisat a bolet, sem tam to "vykvasí" na povrch a tebe to zase rozhodí.

Tehdy ti bylo šest. Dnes jsi dospělá žena.
Tehdy jsi nemohla nic dělat, dnes můžeš.
Sice se nemůžeš vrátit do svého ráje, ale můžeš se vyrovnat s tím, že věci jsou tak, jak jsou.
Můžeš konečně dospět.

Když říkám, že můžeš, tak tím mám na mysli, že k tomu máš všechny předpoklady a nástroje.
Ty sama můžeš v sobě poléčit tu malou holčičku, která rozhodnutí svých rodičů se rozvést, dodnes nepřijala a tak v tobě stále pláče a ...trucuje.
Nezapomeň, že jediný, kdo tím stále trpí, jsi ty sama. Také jen ty sama to můžeš vyřešit.
Promluvit si s matkou, je sice dobrý nápad, ale řekla bych, že oslava k tomu není právě vhodná příležitost. Navíc na to emočně nemáš, můžeš si stokrát promyslet, co budeš říkat, ale stejně to nedáš, protože emoce tě dostanou a jen ublížíš sobě, matce i otčímovi. Zkazíš vám všem oslavu a nice se nevyřeší, nepročistí, naopak přibudou nová zranění.

Na tvém místě bych si konečně našla opravdu dobrého kauče. Někoho,kdo tě pevně a jistě povede. Kdo ti pomůže tu bolest v tobě uzdravit i za cenu toho, že to na počátku bude hodně bolet.
Až pak, v klidu a bez emocí, bych si s mámou promluvila...třeba pak zjistíš, že máš potřebu ji říci něco úplně jiného, než teď. Váš vztah se pak konečně pročistí.
Budeš spokojenější ty i matka.
Uleví se ti.

On se důvod těžko říká, kor vlastní matce, Lepista může na oslavu jít a vydržet to, nebo nejít a říct matce pravdu. Je to otázka volby. Pokud má s matkou a jejím mužem vztahy dobrý, pak nějak nepobírám, proč nemůže jít. Pokud by vztahy dobrý neměla, je to jasný, nejít.
Ale každopádně, když jít nechce, nic ji nenutí.

PPavlaa napsal(a):

.... její matka se chovala, jako kdyby byla pupek světa a děti kus nábytku, kterej si sebou jen přestěhuje. k zblití.

Jak to víš, pavlo? Ty jsi tam byla? Byla jsi v hlavě a v srdci té ženy, že víš přesně, že své děti vnímala jako kus nábytku? Nezáleželo ji na nich? Hm?
Teď nemluvíš o matce lepisty, že ne? Udělej to pro sebe: uvědom si o KOM či o ČEM to teď mluvíš.... Zjistíš pro sebe potřebné informace, se kterými si pak už poradíš.

Pandorraa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

.... její matka se chovala, jako kdyby byla pupek světa a děti kus nábytku, kterej si sebou jen přestěhuje. k zblití.

Jak to víš, pavlo? Ty jsi tam byla? Byla jsi v hlavě a v srdci té ženy, že víš přesně, že své děti vnímala jako kus nábytku? Nezáleželo ji na nich? Hm?
Teď nemluvíš o matce lepisty, že ne? Udělej to pro sebe: uvědom si o KOM či o ČEM to teď mluvíš.... Zjistíš pro sebe potřebné informace, se kterými si pak už poradíš.

prosím tě, zdrž se těch psychologických keců, o kom mluvím, fakt na to nejsem zvědavá.
kdyby ji na nich záleželo, tak by se snažila ten odchod udělat tak, aby si to sebou lepista dál netáhla.
ale evidentně to projela už tenkrát, když byly malý a to, že když se k tomu po čase lepsita vrátilo, kolem svých 18 a chtěla si o tom s  mámou promluvit, ta její reakce, že je to blbost a nehodlá se o tom bavit - jo tak to rozhodně svědčí o tom, že ji leží blaho svejch dětí na srdci :lol:

Pavli, nie vždy MOŽEME reálne ovplyvniť konanie špeciálne vnímanie druhých. Konkrétne úplne bezbolestný rozpad pôvodnej rodiny si neviem predstaviť - ale keby sa nerozpadla, asi by to bolo zasa bolestné pre L. matku... a v konečnom dôsledku možno aj pre lepistu. Frustrovaná matka nie je dobrý základ detstva.

mně přijde jako sobec její matka, ne lepista.
Aha... takže jsme zas u toho "vše pro dítě"... i když lepista sama říká "Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí."
kdyby ji na nich záleželo, tak by se snažila ten odchod udělat tak, aby si to sebou lepista dál netáhla
Obávám se, že vždycky s sebou něco potáhneme... všichni, kteří jsme zažili...
A "ta její reakce, že je to blbost a nehodlá se o tom bavit" - nevíme jak si "chtěla o tom s  mámou promluvit", co si ne/řekly... možná, že její máma by nám taky napsala, jak je jí líto, že to holce nedokázala celej život vysvětlit...

Selima napsal(a):

Pavli, nie vždy MOŽEME reálne ovplyvniť konanie špeciálne vnímanie druhých. Konkrétne úplne bezbolestný rozpad pôvodnej rodiny si neviem predstaviť - ale keby sa nerozpadla, asi by to bolo zasa bolestné pre L. matku... a v konečnom dôsledku možno aj pre lepistu. Frustrovaná matka nie je dobrý základ detstva.

sel, ale když už to přišlo, tak je jasný, že 6 letému dítěti to můžeš vysvětlit jen úměrně k jeho věku. ale ona sama pak přišla za mámou a chtěla o tom mluvit. už byla dospělá, spoustu věcí by pochopila, mohly si je vyříkat. její máma ji v podstatě odehnala s tím, že se o takové blbosti nebude bavit. to mi od ní přijde vcelku jako sprosťárna.
tak ať se teď nediví, že věci jsou tak jak jsou.

helena napsal(a):

mně přijde jako sobec její matka, ne lepista.
Aha... takže jsme zas u toho "vše pro dítě"... i když lepista sama říká "Jak matka, tak pak i otec se znovu oženili a vzali si partnery se kterými byli spokojenější a asi se k sobě i lépe hodí."

počkej, někde to snad tvrdím ? to si dosazuješ to svoje, mě do toho netahej.

kdyby ji na nich záleželo, tak by se snažila ten odchod udělat tak, aby si to sebou lepista dál netáhla
Obávám se, že vždycky s sebou něco potáhneme... všichni, kteří jsme zažili...
A "ta její reakce, že je to blbost a nehodlá se o tom bavit" - nevíme jak si "chtěla o tom s  mámou promluvit", co si ne/řekly... možná, že její máma by nám taky napsala, jak je jí líto, že to holce nedokázala celej život vysvětlit...

hele, její máma na to téma mohla navázat kdykoliv. neříkej mi, že mezi sebou měly tak hroznej vztah, že to prostě nebylo možný. její matka prostě v tomhle byla necitlivá. tak teď holt jen sklízí, co zasela, no.

PPavlaa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

.... její matka se chovala, jako kdyby byla pupek světa a děti kus nábytku, kterej si sebou jen přestěhuje. k zblití.

Jak to víš, pavlo? Ty jsi tam byla? Byla jsi v hlavě a v srdci té ženy, že víš přesně, že své děti vnímala jako kus nábytku? Nezáleželo ji na nich? Hm?
Teď nemluvíš o matce lepisty, že ne? Udělej to pro sebe: uvědom si o KOM či o ČEM to teď mluvíš.... Zjistíš pro sebe potřebné informace, se kterými si pak už poradíš.

prosím tě, zdrž se těch psychologických keců, o kom mluvím, fakt na to nejsem zvědavá.
kdyby ji na nich záleželo, tak by se snažila ten odchod udělat tak, aby si to sebou lepista dál netáhla.
ale evidentně to projela už tenkrát, když byly malý a to, že když se k tomu po čase lepsita vrátilo, kolem svých 18 a chtěla si o tom s  mámou promluvit, ta její reakce, že je to blbost a nehodlá se o tom bavit - jo tak to rozhodně svědčí o tom, že ji leží blaho svejch dětí na srdci :lol:

co tím přesně myslíš? mohla bys uvest JAK to měla udělat?

Pár vysvětlujících poznámek k tomu, co jste zde všichni psali. A děkuji za Vaše názory.

"Pokud má s matkou a jejím mužem vztahy dobrý, pak nějak nepobírám, proč nemůže jít."
"Lepista může na oslavu jít a vydržet"
- nejde o to vydržet oslavu, ale NEBREČET tam. To je již vyřešeno, získala jsem dva prášky na uklidnění a s nimi to budu moci absolvovat a nerozbrečím se. Panikařila jsem, protože jsem věděla, že se slz lítosti neudržím a s tím tam ani jít nemohu. Držte mi palce příští víkend.

"chtěla si o tom s  mámou promluvit, ta její reakce, že je to blbost a nehodlá se o tom bavit"
- bohužel naše máma je v otázkách citu a taktu takový slon v porcelánu. Nechce nikdy emocionální věci řešit, odpověď, že je to  blbost a nehodlá se tím zabývat jsme slýchávaly často. Dříve mě to hrozně vždy zasáhlo, dnes to beru jako součást mámy (součást balení ve kterém jsme ji získaly).

"bezbolestný rozpad pôvodnej rodiny si neviem predstaviť "
- já také ne, pokud to někdo tak zažil, tak mu opravdu gratuluji.

"Ty sama můžeš v sobě poléčit tu malou holčičku, která rozhodnutí svých rodičů se rozvést, dodnes nepřijala a tak v tobě stále pláče a ...trucuje.
Nezapomeň, že jediný, kdo tím stále trpí, jsi ty sama. Také jen ty sama to můžeš vyřešit."
-svatá pravda, také mi to mé racionální já říká.

PPavlaa napsal(a):

prosím tě, zdrž se těch psychologických keců, o kom mluvím, fakt na to nejsem zvědavá.
kdyby ji na nich záleželo, tak by se snažila ten odchod udělat tak, aby si to sebou lepista dál netáhla.
ale evidentně to projela už tenkrát, když byly malý a to, že když se k tomu po čase lepsita vrátilo, kolem svých 18 a chtěla si o tom s  mámou promluvit, ta její reakce, že je to blbost a nehodlá se o tom bavit - jo tak to rozhodně svědčí o tom, že ji leží blaho svejch dětí na srdci :lol:

Pavlo, vyskakovat si na mě můžeš, můžeš být i hrubá, ale to nemění nic na faktu, že víš kulový a kdyby byly na stromě ryby, nebyly by v rybníce :D

získala jsem dva prášky na uklidnění a s nimi to budu moci absolvovat
Hm... takže tím bude "vyřešeno" i všechno ostatní a zas bude na čas pokoj - do nějaký další podobný akce?

Pandorraa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

prosím tě, zdrž se těch psychologických keců, o kom mluvím, fakt na to nejsem zvědavá.
kdyby ji na nich záleželo, tak by se snažila ten odchod udělat tak, aby si to sebou lepista dál netáhla.
ale evidentně to projela už tenkrát, když byly malý a to, že když se k tomu po čase lepsita vrátilo, kolem svých 18 a chtěla si o tom s  mámou promluvit, ta její reakce, že je to blbost a nehodlá se o tom bavit - jo tak to rozhodně svědčí o tom, že ji leží blaho svejch dětí na srdci :lol:

Pavlo, vyskakovat si na mě můžeš, můžeš být i hrubá, ale to nemění nic na faktu, že víš kulový a kdyby byly na stromě ryby, nebyly by v rybníce :D

Jé, já to přísloví znám trochu jinak  :gloria:

helena napsal(a):

získala jsem dva prášky na uklidnění a s nimi to budu moci absolvovat
Hm... takže tím bude "vyřešeno" i všechno ostatní a zas bude na čas pokoj - do nějaký další podobný akce?

Chci se přeprat a s mámou pak neřešené věci rozebrat. Naštěstí takové "akce" jsou málokdy.

Jessika napsal(a):

Jé, já to přísloví znám trochu jinak  :gloria:

Já taky.
A určitě nejen ty a já ;);)

lepista napsal(a):

Chci se přeprat...

Co to přesně znamená?
Jak to přesně vypadá?
Proč to budeš dělat?
K čemu je to pro tebe dobré?
Co ti to dává?

Chci se přeprat
Myslíš tím, že tu malou holku zmákneš násilím, aby (zase) "seděla panenka v koutě"?
a s mámou pak neřešené věci rozebrat.
Aha - a copak tě k tomu "dokope", když jednak budeš "přepraná" a druhak "takové "akce" jsou málokdy"?

Pandorraa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

prosím tě, zdrž se těch psychologických keců, o kom mluvím, fakt na to nejsem zvědavá.
kdyby ji na nich záleželo, tak by se snažila ten odchod udělat tak, aby si to sebou lepista dál netáhla.
ale evidentně to projela už tenkrát, když byly malý a to, že když se k tomu po čase lepsita vrátilo, kolem svých 18 a chtěla si o tom s  mámou promluvit, ta její reakce, že je to blbost a nehodlá se o tom bavit - jo tak to rozhodně svědčí o tom, že ji leží blaho svejch dětí na srdci :lol:

Pavlo, vyskakovat si na mě můžeš, můžeš být i hrubá, ale to nemění nic na faktu, že víš kulový a kdyby byly na stromě ryby, nebyly by v rybníce :D

ale jasně, že vím kulový, jen ty víš všechno, ne ? :-))

PPavlaa napsal(a):

ale jasně, že vím kulový, jen ty víš všechno, ne ? :-))

Soustřeď se: víš kulový o tom, jak se cítila matka lepisty, proč dělá to, co dělá...
Chápej věci v kontextu a pak nebudeš muset pořád útočit, je to na pikaču a dost vysilující, TO vím zcela určitě, protože tam jsem už taky byla ;)

Až skoro do dospělosti jsem měla v hlavě to, že mamka když mě brzy ráno odváděla do družiny, dala mi pusu na křižovatce a šla odvést ségru do školky. Já jsem se po cestě bála, byla tma, svítily jen tak nějak divně lampy.
Nosila jsem to v sobě dlouho (ne tedy,že bych na to pořád myslela, ale někde to tam bylo)
Když jednou už v dospělosti na to přišla řeč, máma se uplně vylekala. A říkala, proč si mi to neřekla? Vždyt tou ulicí chodili jiný děti, je to kousíček. (byl to kousíček z pohledu dospělého).
Udělala Pavli moje máma chybu?
Všechno je jiné z úhlu dítěte a z úhlu dospělého

lepista napsal(a):

helena napsal(a):

získala jsem dva prášky na uklidnění a s nimi to budu moci absolvovat
Hm... takže tím bude "vyřešeno" i všechno ostatní a zas bude na čas pokoj - do nějaký další podobný akce?

Chci se přeprat a s mámou pak neřešené věci rozebrat. Naštěstí takové "akce" jsou málokdy.

vzhledem k tomu, ze rikas, ze bohužel naše máma je v otázkách citu a taktu takový slon v porcelánu. Nechce nikdy emocionální věci řešit- myslis, ze k tomu nekdy dojde, ze to radeji nevzdas a ze to vubec ma cenu/smysl ?

Pandorraa napsal(a):

lepista napsal(a):

Chci se přeprat...

Co to přesně znamená?
Jak to přesně vypadá?
Proč to budeš dělat?
K čemu je to pro tebe dobré?
Co ti to dává?

Znamená to, že vím, že bych si s mámou měla popovídat, ale moc se mi do toho nechce. Proč to budu dělat a k čemu je to dobré- to si nejsem jista. Třebas uzavřu kapitolu, která mi nedává pokoj.

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

helena napsal(a):

získala jsem dva prášky na uklidnění a s nimi to budu moci absolvovat
Hm... takže tím bude "vyřešeno" i všechno ostatní a zas bude na čas pokoj - do nějaký další podobný akce?

Chci se přeprat a s mámou pak neřešené věci rozebrat. Naštěstí takové "akce" jsou málokdy.

vzhledem k tomu, ze rikas, ze bohužel naše máma je v otázkách citu a taktu takový slon v porcelánu. Nechce nikdy emocionální věci řešit- myslis, ze k tomu nekdy dojde, ze to radeji nevzdas a ze to vubec ma cenu/smysl ?

To si také říkám.

Ale jak již jsem psala, má sestra měla jinou "bolístku" a pomohlo, že si to s mámou vyříkaly. Trvalo jim to dlouho, ale vedlo to nakonec k něčemu.

Pandorraa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

ale jasně, že vím kulový, jen ty víš všechno, ne ? :-))

Soustřeď se: víš kulový o tom, jak se cítila matka lepisty, proč dělá to, co dělá...
Chápej věci v kontextu a pak nebudeš muset pořád útočit, je to na pikaču a dost vysilující, TO vím zcela určitě, protože tam jsem už taky byla ;)

hele, starej se o to, co se týká tebe, ne o to, co se týká mně.

dusička napsal(a):

Až skoro do dospělosti jsem měla v hlavě to, že mamka když mě brzy ráno odváděla do družiny, dala mi pusu na křižovatce a šla odvést ségru do školky. Já jsem se po cestě bála, byla tma, svítily jen tak nějak divně lampy.
Nosila jsem to v sobě dlouho (ne tedy,že bych na to pořád myslela, ale někde to tam bylo)
Když jednou už v dospělosti na to přišla řeč, máma se uplně vylekala. A říkala, proč si mi to neřekla? Vždyt tou ulicí chodili jiný děti, je to kousíček. (byl to kousíček z pohledu dospělého).
Udělala Pavli moje máma chybu?
Všechno je jiné z úhlu dítěte a z úhlu dospělého

dusičko, jdi už s prominutím do pr.dele.

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

helena napsal(a):

získala jsem dva prášky na uklidnění a s nimi to budu moci absolvovat
Hm... takže tím bude "vyřešeno" i všechno ostatní a zas bude na čas pokoj - do nějaký další podobný akce?

Chci se přeprat a s mámou pak neřešené věci rozebrat. Naštěstí takové "akce" jsou málokdy.

vzhledem k tomu, ze rikas, ze bohužel naše máma je v otázkách citu a taktu takový slon v porcelánu. Nechce nikdy emocionální věci řešit- myslis, ze k tomu nekdy dojde, ze to radeji nevzdas a ze to vubec ma cenu/smysl ?

Moje matka je v tomto stejný slon a bohužel snaha o něčem mluvit a něco si vyřešit, vyšla vniveč :/ Přeji Leptistě více štěstí :jojo:

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

Až skoro do dospělosti jsem měla v hlavě to, že mamka když mě brzy ráno odváděla do družiny, dala mi pusu na křižovatce a šla odvést ségru do školky. Já jsem se po cestě bála, byla tma, svítily jen tak nějak divně lampy.
Nosila jsem to v sobě dlouho (ne tedy,že bych na to pořád myslela, ale někde to tam bylo)
Když jednou už v dospělosti na to přišla řeč, máma se uplně vylekala. A říkala, proč si mi to neřekla? Vždyt tou ulicí chodili jiný děti, je to kousíček. (byl to kousíček z pohledu dospělého).
Udělala Pavli moje máma chybu?
Všechno je jiné z úhlu dítěte a z úhlu dospělého

dusičko, jdi už s prominutím do pr.dele.

:co:

co tak čučíš aprill ? zapomnělas dodat, že jsem se asi blbě vyspala, to děláš vždycky, ne ?
ty zas umíš být protivná a jedovatá jinak, já to holt řeknu takhle, ale efekt to má strejnej.

dusička napsal(a):

Až skoro do dospělosti jsem měla v hlavě to, že mamka když mě brzy ráno odváděla do družiny, dala mi pusu na křižovatce a šla odvést ségru do školky. Já jsem se po cestě bála, byla tma, svítily jen tak nějak divně lampy.
Nosila jsem to v sobě dlouho (ne tedy,že bych na to pořád myslela, ale někde to tam bylo)
Když jednou už v dospělosti na to přišla řeč, máma se uplně vylekala. A říkala, proč si mi to neřekla? Vždyt tou ulicí chodili jiný děti, je to kousíček. (byl to kousíček z pohledu dospělého).
Udělala Pavli moje máma chybu?
Všechno je jiné z úhlu dítěte a z úhlu dospělého

To máš ještě dobrý, jestli to bylo "jen" tohle a máma na to reagovala s úlekem..Taky jsem v sobě hodně nosila a možná ještě nosím. Třeba jsem jako malá, udělala mámě obrázek na sádrovém odlitku, motýla ( měla totiž ráda brože s motýlem), dala jsem jí ho, ona řekla hmm a druhý den letěl do koše. Když jsem byla v nemocnici, máma se měla zeptat u doktora, kdy mě pustí. Koukala jsem na ní z pokoje,jak jde a najednou se zastavila na chodbě, s jednou známou a asi půl hodiny se bavily. Vstala jsem,šla za ní a řekla mami už půjdeš za doktorem jestli půjdu zítra domu? a ona se rozčílila - no jó pořád, dyť sedí u sebe, nikam neuteče!

Když jsem byla v nemocnici...
směla jsem zavolat mámě, že jdu domů aby přijela... a pak jsem čekala... a čekala... a čekala. Dlouho, od po snídani až do odpolední svačiny. Dneska vím, že to nebylo tak jednoduchý -  dodělat aspoň tu rozdělanou práci, domluvit se se šéfem, dojet, vyřídit papíry... ale tehdy jsem si myslela, že pro mě přijet nechce.

lepista napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

lepista napsal(a):

Chci se přeprat...

Co to přesně znamená?
Jak to přesně vypadá?
Proč to budeš dělat?
K čemu je to pro tebe dobré?
Co ti to dává?

Znamená to, že vím, že bych si s mámou měla popovídat, ale moc se mi do toho nechce. Proč to budu dělat a k čemu je to dobré- to si nejsem jista. Třebas uzavřu kapitolu, která mi nedává pokoj.

tak si najdi zpusob, jak to "vyresit" aniz bys musela projit hovorem s matkou. Je videt , ze se ti do toho vubec ale vubec nechce. Lepsi to resit jinou cestou  nez cekat dalsi roky. Ublizujes jen a jen sobe - a zbytecne.

PPavlaa napsal(a):

co tak čučíš aprill ? zapomnělas dodat, že jsem se asi blbě vyspala, to děláš vždycky, ne ?
ty zas umíš být protivná a jedovatá jinak, já to holt řeknu takhle, ale efekt to má strejnej.

a vyspala ses blbě?
já na rozdíl od tebe reaguji pořád stejně, ale ty jsi náladová jako aprílové počasí :kapitulation: ?

aprill napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

co tak čučíš aprill ? zapomnělas dodat, že jsem se asi blbě vyspala, to děláš vždycky, ne ?
ty zas umíš být protivná a jedovatá jinak, já to holt řeknu takhle, ale efekt to má strejnej.

a vyspala ses blbě?
já na rozdíl od tebe reaguji pořád stejně, ale ty jsi náladová jako aprílové počasí :kapitulation: ?

až přijde jednou čas, kdy budeš skutečně reagovat pořád stejně, dám ti vědět, neboj. zatím je to jen tvoje představa, na hony vzdálená realitě. ty jsi chvílema taky pěkná megera, ne že ne.

PPavlaa napsal(a):

aprill napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

co tak čučíš aprill ? zapomnělas dodat, že jsem se asi blbě vyspala, to děláš vždycky, ne ?
ty zas umíš být protivná a jedovatá jinak, já to holt řeknu takhle, ale efekt to má strejnej.

a vyspala ses blbě?
já na rozdíl od tebe reaguji pořád stejně, ale ty jsi náladová jako aprílové počasí :kapitulation: ?

až přijde jednou čas, kdy budeš skutečně reagovat pořád stejně, dám ti vědět, neboj. zatím je to jen tvoje představa, na hony vzdálená realitě. ty jsi chvílema taky pěkná megera, ne že ne.

jenom chvílema? musím se polepšit

a vyspala ses blbě?
Chybně položená otázka... na jednom mém dřívějším pracovišti se ptávalo "Vyspal/a ses dobře nebo sám/a?"

heleno, tahle hláška je stará, nic novýho pod sluncem.
ty přemýšlíš rozkrokem, nebo nemáš žádnej sex, že tě jako první napadne zrovna tohle ?

Já si moc dobře neumím představit, co si lepista chce s matkou vyřešit? Jako že jí řekne, že tehdy byla strašně nešťastná a že jí celou tu dobu zazlívá, že se jejím otcem rozvedla? A jak na to asi bude matka reagovat? I kdyby jí řekla, promiň, to mě mrzí, tak čeho tím lepista dosáhne?
Mně nepřijde normální, aby se někdo 40 let mučil tím, že se mu v šesti letech rozpadla původní rodina. Myslím si, že by lepista měla najít nějakého psychoterapeuta, který by jí umožnil se s tím vnitřně vyrovnat. A to měla udělat už dávno, nejméně před dvaceti lety.

a proč by spolu o tom nemohly mluvit ? třeba si to mezi sebou vyříkají a vztahy se vyčistí. takhle to mezi nimi jen zbytečně visí.

Ivana napsal(a):

Já si moc dobře neumím představit, co si lepista chce s matkou vyřešit? Jako že jí řekne, že tehdy byla strašně nešťastná a že jí celou tu dobu zazlívá, že se jejím otcem rozvedla? A jak na to asi bude matka reagovat? I kdyby jí řekla, promiň, to mě mrzí, tak čeho tím lepista dosáhne?
Mně nepřijde normální, aby se někdo 40 let mučil tím, že se mu v šesti letech rozpadla původní rodina. Myslím si, že by lepista měla najít nějakého psychoterapeuta, který by jí umožnil se s tím vnitřně vyrovnat. A to měla udělat už dávno, nejméně před dvaceti lety.

No vidíš, a někomu zase může přijít nenormální, trápit se deset, dvacet let rozpadem manželství. Takový člověk by si asi měl najít dobrého psychoterapeuta, aby se s tím vnitřně vyrovnal. A měl to udělat určitě už dávno, nejlépe hned po rozpadu manželství.
Mě to může připadat nenormální, a přece takoví lidé jsou a žijí v tom. A připadá jim to úplně normální.


I kdyby matka lepistě řekla "jenom" to promiň, mrzí mě to, může jim ta rozmluva, omluva a hlavně odpuštění pomoct víc, než si myslíš. Na narovnání vztahů v rodině nikdy není pozdě.

helena napsal(a):

a vyspala ses blbě?
Chybně položená otázka... na jednom mém dřívějším pracovišti se ptávalo "Vyspal/a ses dobře nebo sám/a?"http://fora.babinet.cz/img/smilies/reta.gif

Mě se jeden úchylák kdysi dávno v práci ptával, jestli jsem se vyspinkala jako lištička. :dumbom:
Byla jsem mladá a blbá, trvalo mi skoro rok, než jsem přišla na to, jak to ten prasák myslí. :lol:

Nechápu Pavli, proč mě posíláš kamsi.Co jsem napsala,že tě to tak vytočilo?

lepista napsal(a):

Mám takové dilema jak to zaonačit či nejvhodněji říci. Mí rodičové (tj. matka a otčím) slaví kulaté výročí svatby. Poprvé v životě mě na něj pozvali. A ačkoliv je mi přes 40, tak pro mě to není oslava, ale smutné výročí, kdy jsem přišla o svoji původní rodinu, připomíná mi to, že už nemám rodinu, kde je můj vlastní otec a nejsou ty časy, na které ráda vzpomínám. Na oslavu nemohu, je to pro mě pohřeb dětství, probulila bych to i když jsou to desítky let. Ale napřímo to před otčímem říci nemohu, jeho mám ráda a máme hezký vztah.

Přemýšlela jsem zda napsat matce dopis do vlastních rukou a tam jí to vysvětlit. Přes telefon mi to přijde neosobní. A nevím jaký důvod dát otčímovi proč na oslavu nepřijdu. Zároveň matce chci říci pravý důvod, ať to ví, že se mě rozvod hluboce dotkl, vždy všude vyprávěla jak rozvod nikoho neovlivní a byla  kolem toho dost bezcitná.

Jediný způsob jak oslavu přečkat na který jsem přišla by bylo si vzít nějaké silné léky na uklidnění, ty mě ale omamují a bylo by poznat, že jsem sjetá.

Tobě je 40 a ještě jsi nedospěla ? Vždyť píšeš, že už dávno proběhl pohřeb dětství, tak proč nežiješ svoji dospělost a stále se patláš v dětských křivdách ? To, že měla matka dítě neznamená, že by měla žít celý život ve vztahu, kde je nešťastná. Žádného vyvrhele ti nepřivedla, píšeš, že máš otčíma ráda, tak co pořád řešíš - je to oslava jejich vztahu  - pozvali tě jako osobu, která je jim blízká, to je všechno. Je na tobě, jestli tam půjdeš nebo ne - ale určitě bys jim to neměla pokoušet kazit nějakými hysterickými dopisy. Ikdyž myslím, že se to nestane - určitě tě znají, takže zůstanou nad věcí.

modrovous napsal(a):

Ivana napsal(a):

Já si moc dobře neumím představit, co si lepista chce s matkou vyřešit? Jako že jí řekne, že tehdy byla strašně nešťastná a že jí celou tu dobu zazlívá, že se jejím otcem rozvedla? A jak na to asi bude matka reagovat? I kdyby jí řekla, promiň, to mě mrzí, tak čeho tím lepista dosáhne?
Mně nepřijde normální, aby se někdo 40 let mučil tím, že se mu v šesti letech rozpadla původní rodina. Myslím si, že by lepista měla najít nějakého psychoterapeuta, který by jí umožnil se s tím vnitřně vyrovnat. A to měla udělat už dávno, nejméně před dvaceti lety.

No vidíš, a někomu zase může přijít nenormální, trápit se deset, dvacet let rozpadem manželství. Takový člověk by si asi měl najít dobrého psychoterapeuta, aby se s tím vnitřně vyrovnal. A měl to udělat určitě už dávno, nejlépe hned po rozpadu manželství.
Mě to může připadat nenormální, a přece takoví lidé jsou a žijí v tom. A připadá jim to úplně normální.


I kdyby matka lepistě řekla "jenom" to promiň, mrzí mě to, může jim ta rozmluva, omluva a hlavně odpuštění pomoct víc, než si myslíš. Na narovnání vztahů v rodině nikdy není pozdě.

ale tohle by L. mela udelat sama pro sebe. K tomu matku nepotrebuje. Dokonce mam pocit, ze by stejne omluvu neprijala (viz . zkousela jsem odpusteni, ale neslo mi to). A omluva by stejne asi nic nezmenila.

To máš pravdu. Matku ani omluvu k tomu bezpodmínečně nepotřebuje, a potřeba je hlavně to odpuštění.
A že to nejde jen tak lehce, o tom bych mohla psát romány.
Ale na druhou stranu, co my víme, co třeba trápí její mámu a co by ta otevřená rozmluva pomohla vyřešit jim oběma. :)

Pro mě je zvláštní to, že se oslava koná pouze ve třech. Obzvláště když lepista má i sestru, myslím. Já bych ji dělala přinejmenším se všemi svými dětmi a jejich rodinami anebo jenom my dva.

To je zvláštní pro mě rovněž. Sestra je pryč na dovolené a vrací se za dva týdny.

modrovous napsal(a):

I kdyby matka lepistě řekla "jenom" to promiň, mrzí mě to, může jim ta rozmluva, omluva a hlavně odpuštění pomoct víc, než si myslíš. Na narovnání vztahů v rodině nikdy není pozdě.

:jojo:

dusička napsal(a):

Nechápu Pavli, proč mě posíláš kamsi.Co jsem napsala,že tě to tak vytočilo?

nejde o to co, ale jak. tohle jsi dělávala, když ses z maminek přesunula na psycho. už tenkrát mě to šíleně dráždilo. ten tvůj styl, kdy to vysvětluješ nebo říkáš, jako když mluví paní učitelka se školáčkem.
už tenkrát jsem s tebou kvůli tomu měla střety, pak jsi toho nechala, teď to děláš zas. vždycky, když něco napíšeš tímhle způsobem, mám chuť tě přinejmenším zakousnout.

mně zase přijde zvláštní, že se spolu s mámou o tom nikdy nebavily. nebo to aspoň na mě dělá ten dojem, když na to lepista zavedla řeč, máma ji odbyla s tím, že se o takové blbosti bavit nebude.
přece musela počítat s tím, že se jednou budou děcka ptát co a jak a proč bylo.

PPavlaa napsal(a):

mně zase přijde zvláštní, že se spolu s mámou o tom nikdy nebavily. nebo to aspoň na mě dělá ten dojem, když na to lepista zavedla řeč, máma ji odbyla s tím, že se o takové blbosti bavit nebude.
přece musela počítat s tím, že se jednou budou děcka ptát co a jak a proč bylo.

Máma nerada řeší věci týkající se psychiky. Vzpomínám si, že jsem v 16 letech se jí zeptala, co by dělala, kdybych otěhotněla a máma mi odpověděla, že o takových kravinách se se mnou bavit nebude. Tak to probíhalo obdobně v ostatních záležitostech.

Moje máma je v tomhle stejná. Když mě v pubertě párkrát takhle odbyla, už jsem se víckrát nepokusila.

lepisto, já ji docela chápu, že tohle nerada řeší, protože já to taky dělám nerada. jenže bez toho to prostě někdy fakt nejde. můj syn se taky ptal, proč s jeho tátou nejsme spolu. a kolikrát se k tomu během těch let vracel, vyptával se. přijde mi to přirozený, že se to děcko ptá. já se našich taky na spoustu věcí ptala.
je to škoda, myslím, že kdyby si s tebou tvoje máma o tom normálně promluvila, nemusela jsi mít dneska tyhle pocity a brala bys to zřejmě jinak.

lepista napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mně zase přijde zvláštní, že se spolu s mámou o tom nikdy nebavily. nebo to aspoň na mě dělá ten dojem, když na to lepista zavedla řeč, máma ji odbyla s tím, že se o takové blbosti bavit nebude.
přece musela počítat s tím, že se jednou budou děcka ptát co a jak a proč bylo.

Máma nerada řeší věci týkající se psychiky. Vzpomínám si, že jsem v 16 letech se jí zeptala, co by dělala, kdybych otěhotněla a máma mi odpověděla, že o takových kravinách se se mnou bavit nebude. Tak to probíhalo obdobně v ostatních záležitostech.

znovu ti opakuji - proto si to vyres pro sebe a bez ni . Je spousta metod, jak to udelat. Je docela mozne, ze pak probehne neco I ve vztahu mezi vami dvema.
Protoze at rikas, co chces, jestli citis, to co popisujes, ovlivnuje to tvoje chovani k matce at chces nebo ne.
Ja resila kdysi "problem" s mamou dlouho. Kdyz jsem to v sobe vyresila, uzdravila a odpustila - po nekolika mesicich pro jedne udalosti jsem ji cosi z toho rekla a omluvu jsem od ni dostala (jenze nebyla uz vubec dulezita, spis to bylo potvrzeni, ze jsem to zvladla).

lepista napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mně zase přijde zvláštní, že se spolu s mámou o tom nikdy nebavily. nebo to aspoň na mě dělá ten dojem, když na to lepista zavedla řeč, máma ji odbyla s tím, že se o takové blbosti bavit nebude.
přece musela počítat s tím, že se jednou budou děcka ptát co a jak a proč bylo.

Máma nerada řeší věci týkající se psychiky. Vzpomínám si, že jsem v 16 letech se jí zeptala, co by dělala, kdybych otěhotněla a máma mi odpověděla, že o takových kravinách se se mnou bavit nebude. Tak to probíhalo obdobně v ostatních záležitostech.

hele a neni nahodou tak troche omluva pro tebe, ze vlastne s tim nemuzes nic delat - kdyz ona nechce?

lepisto, já jsem si to taky vyřešila sama se sebou. Jinak to nešlo. Ale na oslavu jejich výročí svatby ve třech, když tam není ani tvá sestra, bych nejspíš za daných okolností nešla. A zeptala bych se, proč jen ve třech.

agewo, nemám pocit, že se lepista vymlouvá. Jenom to konstatuje.

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

Nechápu Pavli, proč mě posíláš kamsi.Co jsem napsala,že tě to tak vytočilo?

nejde o to co, ale jak. tohle jsi dělávala, když ses z maminek přesunula na psycho. už tenkrát mě to šíleně dráždilo. ten tvůj styl, kdy to vysvětluješ nebo říkáš, jako když mluví paní učitelka se školáčkem.
už tenkrát jsem s tebou kvůli tomu měla střety, pak jsi toho nechala, teď to děláš zas. vždycky, když něco napíšeš tímhle způsobem, mám chuť tě přinejmenším zakousnout.

aha, ale já to vůbec nepsala jako p . učitelka. Psala jsem moje pocity. :vissla:

jo :D a pak jsi položila otázku - co myslíš pavli, bla bla bla .. to už jako učitelka bylo, ty pocite :dumbom:

Eva. napsal(a):

lepisto, já jsem si to taky vyřešila sama se sebou. Jinak to nešlo. Ale na oslavu jejich výročí svatby ve třech, když tam není ani tvá sestra, bych nejspíš za daných okolností nešla. A zeptala bych se, proč jen ve třech.

agewo, nemám pocit, že se lepista vymlouvá. Jenom to konstatuje.

nemyslim vedome, ale vychazim z jejich prispevku

Kdysi jsem se snažila o tom s ní mluvit, ale řekla mi, že je to blbost a že to nehodlá poslouchat. To mi bylo kolem 18-20 let. Pak jsem dál neměla odvahu a bydlím mnoho let jinde tak nenastala situace abych to musela řešit

Znamená to, že vím, že bych si s mámou měla popovídat, ale moc se mi do toho nechce. Proč to budu dělat a k čemu je to dobré- to si nejsem jista

bohužel naše máma je v otázkách citu a taktu takový slon v porcelánu. Nechce nikdy emocionální věci řešit, odpověď, že je to  blbost a nehodlá se tím zabývat jsme slýchávaly často. Dříve mě to hrozně vždy zasáhlo,

To vyříkat si to s matkou mě již napadlo. Má sestra to udělala (měly problém v jiné oblasti) a jejich vztah se vylepšil. Na rozdíl od mé sestry jsem k tomu nikdy nesebrala odvahu.

PPavlaa napsal(a):

jo :D a pak jsi položila otázku - co myslíš pavli, bla bla bla .. to už jako učitelka bylo, ty pocite :dumbom:

Pavli - to bylo takový rozebírání, že to mámu nenapadlo. A reagovala jsem na to,že si psala, že máma Lepisty neměla tahat děti a stěhovat se. Vždyt kdyby zůstala na místě, dítě si když bude chtít najde nějaký "důvod" který se s ním potáhne do dospělosti

lepista napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

lepista napsal(a):

Chci se přeprat...

Co to přesně znamená?
Jak to přesně vypadá?
Proč to budeš dělat?
K čemu je to pro tebe dobré?
Co ti to dává?

Znamená to, že vím, že bych si s mámou měla popovídat, ale moc se mi do toho nechce. Proč to budu dělat a k čemu je to dobré- to si nejsem jista. Třebas uzavřu kapitolu, která mi nedává pokoj.

Víš, já si myslím, že dělat násilí sama sobě - přeprat se - je stejné, jako když je děláš jinému, nebo někdo jiný je vyvíjí na tebe....
Nestojí to za to. Je to bolestivé a stejně ve finále neúčinné.

Pokud ještě nejsi připravená na to, abys si s matkou promluvila o věcech, které tě trápí, bylo by možná dobré se na to nejprve připravit. Někde v chráněném prostředí a s někým, koho se tvé emoce, které si potřebuješ zpracovat, osobně nedotknou a dokáže ti pomoci s tím, abys se v nich nejprve ty sama vyznala.

PPavlaa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

ale jasně, že vím kulový, jen ty víš všechno, ne ? :-))

Soustřeď se: víš kulový o tom, jak se cítila matka lepisty, proč dělá to, co dělá...
Chápej věci v kontextu a pak nebudeš muset pořád útočit, je to na pikaču a dost vysilující, TO vím zcela určitě, protože tam jsem už taky byla ;)

hele, starej se o to, co se týká tebe, ne o to, co se týká mně.

Tak to sorry, ale pokud TY překrucuješ a manipuluješ s tím, co JÁ říkám, tak to se mne týká, nemyslíš?

lepista napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mně zase přijde zvláštní, že se spolu s mámou o tom nikdy nebavily. nebo to aspoň na mě dělá ten dojem, když na to lepista zavedla řeč, máma ji odbyla s tím, že se o takové blbosti bavit nebude.
přece musela počítat s tím, že se jednou budou děcka ptát co a jak a proč bylo.

Máma nerada řeší věci týkající se psychiky. Vzpomínám si, že jsem v 16 letech se jí zeptala, co by dělala, kdybych otěhotněla a máma mi odpověděla, že o takových kravinách se se mnou bavit nebude. Tak to probíhalo obdobně v ostatních záležitostech.

Tvoje matka je nejspíš racionální typ, který nerad řeší CO BY KDYBY.
Až věci nastanou, nějak se k nim prostě postaví.
Navíc si uvědom, že i ona si jako dítě něčím prošla a možná bys byla překvapená, kdyby to na tebe "pustila".
Problém, který máš, si nevyřešíš prioritně s mámou, ten si především musíš vyřešit sama se sebou - dospělá lepista a to malé dítě v tobě, které ti nedovolí věci uzavřít a žít svůj život dospěle.

dusička napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

jo :D a pak jsi položila otázku - co myslíš pavli, bla bla bla .. to už jako učitelka bylo, ty pocite :dumbom:

Pavli - to bylo takový rozebírání, že to mámu nenapadlo. A reagovala jsem na to,že si psala, že máma Lepisty neměla tahat děti a stěhovat se. Vždyt kdyby zůstala na místě, dítě si když bude chtít najde nějaký "důvod" který se s ním potáhne do dospělosti

no tak nenapadlo, tys měla přece taky pusu, nebo ne ?
a vůbec nejde o to, že je neměla nikam tahat. jen si myslím, že to na ně bylo moc rychlý a jestli je její máma taková, jak lepista říká, tak pochybuju, že je na to něják připravila. samozřejmě úměrně k věku, ono se o tom jinak mluví s 6 letým děckem a jinak s téměř dospělým. a mě teda osobně přijde tohle jako docela velkej zásah do života všech, hlavně děcek.
pokud mezi nimi byl nějáký porlbém (jejími rodiči), ty děcka o tom zřejmě neměly ani tušení, ale to s ní právě měla o tom mluvit v době, kdy na to lepista s mámou zavedla řeč. prostě postoj, že děti odtáhnu pryč, ale nebudu s nimi mluvit o tom, proč, jestli je to trápí atd, prostě jsem to udělala a jakékoliv dotazy na tohle téma jsou pro mě jen kraviny, o kterých se nehodlám bavit, to mi teda přijde hodně sobecký. souhlasit s tím nemusíš, ale já to tak prostě vidím.
a nerozumím tomu, co píšeš, že kdyby zůstala, dítě když bude chtít, zase si nějáký důvod najde. copak tohle is plánuješ ?
někdy tě některý věci prostě zasáhnou a táhnout si to nechceš, prostě to v tobě je. a malý dítě třeba nerozumí, proč šli rodiče tenkrát od sebe, ono to vnímá jako ztrátu něčeho, kde mu bylo dobře, kde se cítilo v bezpečí. a když s ním odmítáš o tom mluvit, když už se odhodlá se na to zeptat, to mi přijde prostě hodně blbý.

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

jo :D a pak jsi položila otázku - co myslíš pavli, bla bla bla .. to už jako učitelka bylo, ty pocite :dumbom:

Pavli - to bylo takový rozebírání, že to mámu nenapadlo. A reagovala jsem na to,že si psala, že máma Lepisty neměla tahat děti a stěhovat se. Vždyt kdyby zůstala na místě, dítě si když bude chtít najde nějaký "důvod" který se s ním potáhne do dospělosti

no tak nenapadlo, tys měla přece taky pusu, nebo ne ?
a vůbec nejde o to, že je neměla nikam tahat. jen si myslím, že to na ně bylo moc rychlý a jestli je její máma taková, jak lepista říká, tak pochybuju, že je na to něják připravila. samozřejmě úměrně k věku, ono se o tom jinak mluví s 6 letým děckem a jinak s téměř dospělým. a mě teda osobně přijde tohle jako docela velkej zásah do života všech, hlavně děcek.
pokud mezi nimi byl nějáký porlbém (jejími rodiči), ty děcka o tom zřejmě neměly ani tušení, ale to s ní právě měla o tom mluvit v době, kdy na to lepista s mámou zavedla řeč. prostě postoj, že děti odtáhnu pryč, ale nebudu s nimi mluvit o tom, proč, jestli je to trápí atd, prostě jsem to udělala a jakékoliv dotazy na tohle téma jsou pro mě jen kraviny, o kterých se nehodlám bavit, to mi teda přijde hodně sobecký. souhlasit s tím nemusíš, ale já to tak prostě vidím.
a nerozumím tomu, co píšeš, že kdyby zůstala, dítě když bude chtít, zase si nějáký důvod najde. copak tohle is plánuješ ?
někdy tě některý věci prostě zasáhnou a táhnout si to nechceš, prostě to v tobě je. a malý dítě třeba nerozumí, proč šli rodiče tenkrát od sebe, ono to vnímá jako ztrátu něčeho, kde mu bylo dobře, kde se cítilo v bezpečí. a když s ním odmítáš o tom mluvit, když už se odhodlá se na to zeptat, to mi přijde prostě hodně blbý.

jenze L. uz davno neni 6 pokud s tim ma problem I po 30! letech bude si to muset L. vyresit sama a neprenaset zodpovednost na matku (kdyz se mi omluvi, tak...., kdyz si to vyrikame, tak...)

To je zvláštní pro mě rovněž. Sestra je pryč na dovolené a vrací se za dva týdny.
A není možný, že by s tebou maminka (a její muž) chtěla něco probrat... ale tak, aby to nevypadalo, že tě zve jen kvůli tomu, aby to bylo něčím - tedy tou oslavou - "přikrytý" a řeč přišla jaksi náhodou?

myslím, že kdyby si s tebou tvoje máma o tom normálně promluvila, nemusela jsi mít dneska tyhle pocity a brala bys to zřejmě jinak
Nebo taky ne... se šestiletým dítětem to o velkým "promlouvání" není a osmnáctiletá slečna je ještě pořád v tom černobílým věku špatně-dobře a nic mezi tím - a jestliže mámu považovala za "viníka" rozbitýho dětství, asi by ani tehdy její argumenty nemusela bejt ochotná uznat, natož pochopit.

agewa napsal(a):

jenze L. uz davno neni 6 [/b]pokud s tim ma problem I po 30! letech bude si to muset L. vyresit sama a neprenaset zodpovednost na matku (kdyz se mi omluvi, tak...., kdyz si to vyrikame, tak...)

Mam pocit, že z jedné konkrétní situace, oslavy, kde budu sama s rodiči se vystavěl jeden velký problém. Ano, sice si něco sebou táhnu životem ( a kdo si něco netáhne?), ale nevnímám to jako velkou věc.

Jak jsem psala, kdysi jsem to už se snažila řešit (bez mámy). A sice se mnohé podařilo, ale něco zůstalo. A já mám pocit (a bylo mi to odborníkem doporučeno), že právě vypopovídat si s matkou by pomohlo. Nejen mě, ale i jí. Naprosto nečekám od ní omluvu, nemyslím si ,že by se měla omlouvat a měla za co, ale mohla by se snažit pochopit a naslouchat.

Máma se zaměřuje na výsledek - jde jí o to mít uvařeno, uklizeno, děti čisté apod., na rozprávění není. K věcem přistupovala diktátorsky -  co řekla, tak to muselo být, co tvrdila, tak to bylo. Jenže stárne a "měkne" a věci nevidí až tak černobíle - já stále doufám, že je schopna a nyní na stará kolena více než jindy se snažit pochopit.

Někdo zde psal, že nevím, čím si ona jako dítě prošla. Právě že si prošla svojí matkou se kterou to měla jako přes kopírák - také se s ní o ničem nebavila.+ prošla si docela záhulem od nové tchyně, která byla naprosto příšerná, intrikativní a zlá, podezírám mámu, že byla na začátku nového manželství dost depresivní.

Pandorraa napsal(a):

Pokud ještě nejsi připravená na to, abys si s matkou promluvila o věcech, které tě trápí, bylo by možná dobré se na to nejprve připravit. Někde v chráněném prostředí a s někým, koho se tvé emoce, které si potřebuješ zpracovat, osobně nedotknou a dokáže ti pomoci s tím, abys se v nich nejprve ty sama vyznala.

Sice se mi do toho nechce, ale pocitově vnímám, že je nyní na řadě právě tento krok, a to dospět a vyříkat si to s mámou jako dospělý jedinec.

Každopádně děkuji za všechny rady.

helena napsal(a):

myslím, že kdyby si s tebou tvoje máma o tom normálně promluvila, nemusela jsi mít dneska tyhle pocity a brala bys to zřejmě jinak
Nebo taky ne... se šestiletým dítětem to o velkým "promlouvání" není a osmnáctiletá slečna je ještě pořád v tom černobílým věku špatně-dobře a nic mezi tím - a jestliže mámu považovala za "viníka" rozbitýho dětství, asi by ani tehdy její argumenty nemusela bejt ochotná uznat, natož pochopit.

třeba máš pravdu, třeba ne. to už se teď stejně nedozvíme.

lepi, v každým případě držím palce, ať už se to týká oslavy, nebo tebe a mámy.

lepista napsal(a):

agewa napsal(a):

jenze L. uz davno neni 6 [/b]pokud s tim ma problem I po 30! letech bude si to muset L. vyresit sama a neprenaset zodpovednost na matku (kdyz se mi omluvi, tak...., kdyz si to vyrikame, tak...)

Mam pocit, že z jedné konkrétní situace, oslavy, kde budu sama s rodiči se vystavěl jeden velký problém. Ano, sice si něco sebou táhnu životem ( a kdo si něco netáhne?), ale nevnímám to jako velkou věc.

Jak jsem psala, kdysi jsem to už se snažila řešit (bez mámy). A sice se mnohé podařilo, ale něco zůstalo. A já mám pocit (a bylo mi to odborníkem doporučeno), že právě vypopovídat si s matkou by pomohlo. Nejen mě, ale i jí. Naprosto nečekám od ní omluvu, nemyslím si ,že by se měla omlouvat a měla za co, ale mohla by se snažit pochopit a naslouchat.

Máma se zaměřuje na výsledek - jde jí o to mít uvařeno, uklizeno, děti čisté apod., na rozprávění není. K věcem přistupovala diktátorsky -  co řekla, tak to muselo být, co tvrdila, tak to bylo. Jenže stárne a "měkne" a věci nevidí až tak černobíle - já stále doufám, že je schopna a nyní na stará kolena více než jindy se snažit pochopit.

Někdo zde psal, že nevím, čím si ona jako dítě prošla. Právě že si prošla svojí matkou se kterou to měla jako přes kopírák - také se s ní o ničem nebavila.+ prošla si docela záhulem od nové tchyně, která byla naprosto příšerná, intrikativní a zlá, podezírám mámu, že byla na začátku nového manželství dost depresivní.

CO se ma mama snazit pochopit? A co ocekavas, ze s tim udela?

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.
Tak na "udělat s tím" něco už je asi pozdě...
Ale měla by sis uvědomit, že taky nemusí "pochopit" - při svém založení a zkušenostech, jak jsi je popsala - a tedy počítat i s touhle možností. Bez ohledu na to, že sestře se to povedlo.

lepista napsal(a):

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

jako aby měla výčitky?  řešila bych to sama se sebou a druhé už do toho netahala ....

lepista napsal(a):

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

Lepisto - tak třeba pochopí, jak ses cítila v šesti letech. A ty dokážeš  pochopit mámu, proč "to" udělala? Nebo se pořád cítíš ukřivděná?
Pavla tady psala něco o sobectví.
Možná je tvoje máma sobec, že se s tebou o tom nechce bavit. Píšeš, že taková byla i její máma.
Ale...
Ty jí přeci nezměníš. Od tebe je zase sobecké, že myslíš jenom na sebe, jaký si měla pocity v šesti letech. Dávno už si dospělá, a měla by si se s tím smířit, že taková máma prostě je, že už se to stalo.

lepista napsal(a):

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

ale PROC ? co TED z toho bude mit ? Co z toho budes mit ty?

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

ale PROC ? co TED z toho bude mit ? Co z toho budes mit ty?

presne tak

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

Nechápu Pavli, proč mě posíláš kamsi.Co jsem napsala,že tě to tak vytočilo?

nejde o to co, ale jak. tohle jsi dělávala, když ses z maminek přesunula na psycho. už tenkrát mě to šíleně dráždilo. ten tvůj styl, kdy to vysvětluješ nebo říkáš, jako když mluví paní učitelka se školáčkem.
už tenkrát jsem s tebou kvůli tomu měla střety, pak jsi toho nechala, teď to děláš zas. vždycky, když něco napíšeš tímhle způsobem, mám chuť tě přinejmenším zakousnout.

Malá technická: existuje Ignore, ušetríš si tým dosť žlče a nám čítanie jedovatých :offtopic: príspevkov...

helena napsal(a):

Tak na "udělat s tím" něco už je asi pozdě...
Ale měla by sis uvědomit, že taky nemusí "pochopit" - při svém založení a zkušenostech, jak jsi je popsala - a tedy počítat i s touhle možností. Bez ohledu na to, že sestře se to povedlo.

Jsem si toho vědoma. Ale pokud to nezkusím, tak si také mohu navždy vyčítat, že jsem to za života matky nezkusila.

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

ale PROC ? co TED z toho bude mit ? Co z toho budes mit ty?

Vyřešení a zadostiučinění. Komunikaci.

pokud to nezkusím, tak si také mohu navždy vyčítat, že jsem to za života matky nezkusila
Jo, tomu rozumím... ale krom toho, že sis "toho vědoma", víš taky, co uděláš pokud se ti  "Vyřešení a zadostiučinění" nedostane? Jak tu "Komunikaci" povedete (povedeš) dál?
Mimochodem - co je pro tebe "zadostiučinění"?

Myslím si, že pokud je problém v naší hlavě, měli bychom ho tam odtud dostat zas jen my. Pokud, Lepisto, v sobě máš nepříjemné pocity z dětství, měla by sis je v sobě srovnat sama. "Vyříkáním" s dotyčným se většinou nic nespraví (někdy to ani nejde, třeba dotyčný mezitím umře....ale to neznamená, že tu "nevyříkanou" křivdu musí člověk v sobě nosit do konce života). Co třeba si říct, že maminka dělala, jak nejlíp uměla, nesoudit ji a domnělou křivdu si v sobě nehýčkat. Když se budu celý život užírat (a třeba i očekávat omluvu či satisfakci) tím, že mi Pepíček odvedle rozkopal bábovičky a rozšlapal kyblíček, otrávím tím život nejen sobě, ale pravděpodobně i okolí, ta věc už stejně nejde nijak napravit. Je lepší se smířit s tím, že se stalo, co se stalo, vrátit to nejde....a žít tady a teď, ne ve výčitkách k minulosti. Já bych mamince nic nevyčítala - to si myslím, že k tomu směřuje případný rozhovor -, ona jistě zvážila všechny tehdejší možnosti, které malé dítě nedokáže ani pochopit, a rozhodla, jak rozhodla. Měla na to právo, si myslím, a jistě cítila, jak ti je...ale zvolila prostě takhle, je to její život. Třeba, s jiným rozhodnutím, bys byla ty spokojenější, ale ona dlouhodobě nešťastná....to je to, co neznáš a nedokážeš posoudit, vidíš jen svým tehdy dětským pohledem. A asi by tě bolelo i dnes, kdybys jí svoje výčitky přednesla a ona by stejně hájila svoje rozhodnutí, protože třeba žije od té doby šťastně (čili z jejího pohledu by bylo to rozhodnutí dobré). Nezbývá, než to přijmout a žít svůj život, a dělat svá vlastní rozhodnutí, za která neseš odpovědnost.

lepista napsal(a):

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

ale PROC ? co TED z toho bude mit ? Co z toho budes mit ty?

Vyřešení a zadostiučinění. Komunikaci.

neco jako ....Tak a ted jsem ti rekla, jak jsem se tehdy citila :dumbom: .....
Doslo ti, ze I kdyz rikas, ze mamka nemusi nic - ona neco udelat bude muset ? A jsi pripravena na to, ze nebude  chtit/moct , ze ji muzes ublizit? Dnes uz ani JEDNA Z VAS neovlivni tehdejsi pocity a ciny ?

lepista: proč to s mámou chceš řešit zrovna na oslavě. Jsi sobec,nekaž oslavu. Zkazit oslavu a být v hlavní roli, že? Jestli tam jít nechceš, řekni to včas a vyřeš si to v sobě-nejdřív.

lepista napsal(a):

agewa napsal(a):

lepista napsal(a):

Pochopit, jak jsem situaci vnímala já a udělat s tím nic nemusí.

ale PROC ? co TED z toho bude mit ? Co z toho budes mit ty?

Vyřešení a zadostiučinění. Komunikaci.

A to chceš řešit na té oslavě?

Ne, nezávisle daleko za oslavou.

rudolf napsal(a):

lepista: proč to s mámou chceš řešit zrovna na oslavě. Jsi sobec,nekaž oslavu. Zkazit oslavu a být v hlavní roli, že? Jestli tam jít nechceš, řekni to včas a vyřeš si to v sobě-nejdřív.

Nechci to řešit na oslavě, to nějak mylně vzniklo z překladu.

agewa napsal(a):

Doslo ti, ze I kdyz rikas, ze mamka nemusi nic - ona neco udelat bude muset ? A jsi pripravena na to, ze nebude  chtit/moct , ze ji muzes ublizit? Dnes uz ani JEDNA Z VAS neovlivni tehdejsi pocity a ciny ?

Matka nemusí samozřejmě nic udělat. To od ní nečekám. Byla bych ráda, kdyby jednou vyslechla také názor z jiné strany než z té její. Celý život poslouchám, že věci jsou takové a onaké.

Byla bych ráda, kdyby jednou vyslechla také názor z jiné strany než z té její.
Dejme tomu, že vyslechne... myslíš, že rázem bude všechno jinak?
Celý život poslouchám, že věci jsou takové a onaké.
"Celý život poslouchat" jsi skutečně nemusela... už jsi pár roků dospělá... ;)

Tak mne sa zdá lepšie dostať to zo seba ako dusiť vnútri ďalšie desaťročia ;) , len by som si dala pozor na načasovanie a na to, aby som nemala útočný tón, ale aby to vyznelo, že mi záleží na vzájomnom vzťahu a chcem ho vylepšiť. Keď sa to dostane do konfrontačnej hladiny, bude komunikácia v (_._), on nikto rád nepočúva, čo kedy urobil zle.

lepista napsal(a):

Ne, nezávisle daleko za oslavou.

Tak to jo, nějak to na mě působilo, že to chceš řešit na oslavě.