krepelka — 11. 5. 2013 20:48

Přeji hezký večer všem, ráda bych se svěřila s něčím, co možná bude na první pohled vypadat jako kravina, ale v mém nitru mi působí neskutečnou bolest. Nikdy jsem neměla vyrovnaný vztah s matkou, dodnes si myslím, že máma je psychicky nemocná, jen si to nechce přiznat. Období, kdy se chovala a chová ke mně normálně střídá chvíle kdy mě osočuje, uráží, vyčítá. Přesto všechno jsem na ní nikdy úplně nezanevřela.
Před rokem jsem vdávala a bohužel svou svatbu jsem si nijak neužila a dvakrát jsem si i pobrečela. Moje máma mi od rána dávala najevo jak se jí nelíbí mé šaty (příliš hluboký dekolt, moc těsné), jak jsem nehezky namalovaná, jak jsme s manželem špatně vybrali místo obřadu, fotografa a tak dále. V podstatě celý svatební den si mne všímala tak, že ke mně přišla, udělala neštastný pohled a pošeptala jak hrozně vypadám a jak se stydí. Nebýt mé kamarádky - svědkyně asi bych to ani neustála. Na hostině se mi chtělo dvakrát skutečně brečet, nikoliv radostí. Nějak to tedy proběhlo, druhý den jsme se s mámou pohádaly a dokonce mi vlepila facku. Dva měsíce jsme spolu nemluvily, potom jsme k rodičům začali zase jezdit. mamce jsem řekla, jak mi ublžila a zničila den D, nepochopila to a stála si za svým. Celý ten rok to mám v sobě, bolí mě pohled na něčí fotky ze svatby, na naše se raději nedívám a raději o mé svatbě nemluvím. Dnes jsem se byla podívat kolegyni na její svatební obřad, bylo mi hrozně těžko, strašně jsem ji záviděla tu pohodu, usměvavou a pyšnou maminku. Po obřadu jsme s manželem jeli k našim a máma mě vyzpovídala jak nevěsta vypadala. Já ji řekla, že moc pěkně a že to byl pěkný obřad a ona na mě spustila, že já jsem si špatně vybrala šaty (jí naschvál), jak jsem byla zmalovaná, jak ji nemám ráda, jak jsem špatná dcera....No nešetřila mě, byť jsem v šestém měsíci těhotenství. Pobrečela jsem si a řekla ji jedno ošklivé slovo, už jsem to nevydržela. Manžel se mě nezastal, táta taky ne. Odjela jsem domů a stále přemýšlím, proč tomu tak je, proč to dělá, uvědomuje si to??
Byla bych ráda za nějakou odpověď, názor či podobnou zkušenost. Zničil Vám někdo blízký Váš svatební den? Asi je to hloupost, ale byť jsem si své užila již v dětství, zkažený svatební den a pocit, že máma je semnou nespokojená mě bolí snad ze všeho nejvíc. Děkuju...

Dita.L — 11. 5. 2013 21:06

Ja s matkou nemluvim uz tretim rokem. Nekoho, kdo me nerespektuje a kdo si me nevazi do sveho zivota zkratka nepoustim. S tim ze je se mnou nespokojena jsem se vyrovnala. Je nespokojena? At si najde kolem sebe lidi, se kterymi spokojena bude.
Povazuju za zbytecne trapit se s takovymi lidmi, kdyz muzu byt stastna bez nich.

eremuruss — 11. 5. 2013 21:25

Moje tchyne me znicila moji svatbu,protoze se na ni nechutne ozrala a ja sla radci hned po pulnoci domu.Stydela jsem se za ni....

Frigo — 11. 5. 2013 21:28

Křepelko, soustřeď se na miminko, přestaň myslet na zkaženou svatbu, pokud jinak doma s manželem vše klape. Nediv se, že se tě manžel nezastal.. hádat se s tchýní jde velmi těžko. Říkej si - svatba - vždyt je to jen jeden  den, co je to proti celému krásnému životu se skvělým chlapem.  Za chvíli budeš mít miminko a to je hezčí, než svatba. Hlavně tam radší nepřivolej maminku, ať ti nezkazí i to.  Ono to miminko nemusí být po porodu zrovna podle obrázku, ale pro tebe by mělo být to nejkrásnější.

Tulipánka — 11. 5. 2013 21:29

Křepelko,
podle mého názoru by to chtělo dospět a nastavit matce hranice, které nebude překračovat. Matka určitě přesně ví, jakými zbraněmi tě nejlépe zasáhnout a ty jí to stále umožňuješ. Dokud si neuvědomíš svoji hodnotu a své hranice a nenajdeš v sobě sílu se jí postavit, bude se ti to dít pořád dál. Vystup ze stínu poslušné dcery a vem život do svých rukou.

krepelka — 11. 5. 2013 21:55

jÁ VÍM, ŽE JI TO ASI SVÝM ZPŮSOBEM UMOŽŇUJU, PROTOŽE I KDYŽ JI TAKY ŘEKNU SVÉ, TAK VIDÍ JAK BREČÍM A ČASEM SE ZASE VRÁTÍM, HLAVNĚ KVŮLI TÁTOVI, KTERÝ JE NEMOCNÝ A TRÁPÍ HO TO. Manželovi to za zlé nemám, taky neví jak chování mámy řešit. Miminko a manžel jsou pro mne to nejdůležitější, jsem šťastná, že ho v bříšku mám, ale to víte podvědomě toužím po mámě - kamarádce, která mě miluje takovou jaká jsem. Já ani nevím proč tu svou svatbu tolik řeším, vím že to není to hlavní v životě. Asi proto že jsem se na tu svatbu moc těšila a dopadlo to úplně opačně. Ale musím to nějak vyřešit, hlavně v sobě, už kvůli tomu miminku.  Děkuji za odpovědi!

sandra — 11. 5. 2013 22:32

Krepelko, pokud tam jezdíš kvůli tatovi, tak se věnuj na návštěvě hlavně jemu. Ona už jina nebude, s tím se budeš muset asi smířit. A ty hranice bys ji vymezit měla...něco ve stylu "mami, díky za tvůj názor, ale mne se to líbí takhle" a dal už nic nerozebirat, nereagovat. Zkus si podobne fráze trénovat nejdriv sama pro sebe, ať v dane situaci zní tvůj hlas rozhodne. Nikdo jiný to za tebe nevyřeší, musíš ten krok udělat ty sama. Držím palce.

aprill — 11. 5. 2013 22:36

krepelka napsal(a):

Přeji hezký večer všem, ráda bych se svěřila s něčím, co možná bude na první pohled vypadat jako kravina, ale v mém nitru mi působí neskutečnou bolest. Nikdy jsem neměla vyrovnaný vztah s matkou, dodnes si myslím, že máma je psychicky nemocná, jen si to nechce přiznat. Období, kdy se chovala a chová ke mně normálně střídá chvíle kdy mě osočuje, uráží, vyčítá. Přesto všechno jsem na ní nikdy úplně nezanevřela.
Před rokem jsem vdávala a bohužel svou svatbu jsem si nijak neužila a dvakrát jsem si i pobrečela. Moje máma mi od rána dávala najevo jak se jí nelíbí mé šaty (příliš hluboký dekolt, moc těsné), jak jsem nehezky namalovaná, jak jsme s manželem špatně vybrali místo obřadu, fotografa a tak dále. V podstatě celý svatební den si mne všímala tak, že ke mně přišla, udělala neštastný pohled a pošeptala jak hrozně vypadám a jak se stydí. Nebýt mé kamarádky - svědkyně asi bych to ani neustála. Na hostině se mi chtělo dvakrát skutečně brečet, nikoliv radostí. Nějak to tedy proběhlo, druhý den jsme se s mámou pohádaly a dokonce mi vlepila facku. Dva měsíce jsme spolu nemluvily, potom jsme k rodičům začali zase jezdit. mamce jsem řekla, jak mi ublžila a zničila den D, nepochopila to a stála si za svým. Celý ten rok to mám v sobě, bolí mě pohled na něčí fotky ze svatby, na naše se raději nedívám a raději o mé svatbě nemluvím. Dnes jsem se byla podívat kolegyni na její svatební obřad, bylo mi hrozně těžko, strašně jsem ji záviděla tu pohodu, usměvavou a pyšnou maminku. Po obřadu jsme s manželem jeli k našim a máma mě vyzpovídala jak nevěsta vypadala. Já ji řekla, že moc pěkně a že to byl pěkný obřad a ona na mě spustila, že já jsem si špatně vybrala šaty (jí naschvál), jak jsem byla zmalovaná, jak ji nemám ráda, jak jsem špatná dcera....No nešetřila mě, byť jsem v šestém měsíci těhotenství. Pobrečela jsem si a řekla ji jedno ošklivé slovo, už jsem to nevydržela. Manžel se mě nezastal, táta taky ne. Odjela jsem domů a stále přemýšlím, proč tomu tak je, proč to dělá, uvědomuje si to??
Byla bych ráda za nějakou odpověď, názor či podobnou zkušenost. Zničil Vám někdo blízký Váš svatební den? Asi je to hloupost, ale byť jsem si své užila již v dětství, zkažený svatební den a pocit, že máma je semnou nespokojená mě bolí snad ze všeho nejvíc. Děkuju...

asi to vidí jinak.
přestaň vytahovat kostlivce ze skříně a zapomeň na to.

Adriana70 — 11. 5. 2013 22:47

Radšej nič.Pardon.

dusička — 11. 5. 2013 22:53

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Ivana — 11. 5. 2013 23:01

Křepelko a jak se k tobě maminka chovala třeba v dětství? Chválila tě, byla na tebe pyšná, nebo jen kritizovala?

sandra — 11. 5. 2013 23:15

dusička napsal(a):

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Dusicko, ono se někomu posmívat na jeho vlastní svatbě a říkat, ze se za nej stydí, není fakt standard...přečti si to poradne....není to jen o šatech.

Judyna — 11. 5. 2013 23:29

Zrovna obvyklé to chování Tvé maminky opravdu není. Neznáme souvislosti, to, jaký je váš dlouhodobý vztah, ale aby se matka takto navážela do dcery v její svatební den, tak to jsem ještě neslyšela a věřím, že Tě to trápí. A protože se do Tebe naváží dál, asi bych dala matce najevo, že mi to vadí, popřípadě omezila návštěvy jenom na tatínka.

dusička — 11. 5. 2013 23:31

Sandro - já vím, snad to Křepelce pomůže se o tom tady podělit, ulevit si trápení psaním. Mámu už nezmění a měla by se naučit smířit se s tím, že taková máma je. Jinak jí to bude pořád bolet.

Kiara — 12. 5. 2013 0:23

sandra napsal(a):

dusička napsal(a):

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Dusicko, ono se někomu posmívat na jeho vlastní svatbě a říkat, ze se za nej stydí, není fakt standard...přečti si to poradne....není to jen o šatech.

Zrovna tak není standard, jako druhý den udeřit dospělou dceru do obličeje :usch:

křepelko, Tvoje matka zřejmě nepatří mezi duševně vyrovnané jedince. Normální matka se na svatební den své jediné dcery přece těší a nechodí na svatbu s jediným cílem: všechno své dceři poplivat a co nejvíc jí pokazit nejkrásnější den v jejím životě :usch::dumbom::usch:. Zrovna tak mi nepřipadá normální, aby byla dospělá a provdaná dcera běžně trestána fackami, to všechno ukazuje na problémového a hysterického jedince.

křepelko, řekla bych, že je na čase si jako dospělá, vdaná paní a nastávající matka vytýčit vůči své matce určité hranice - pokud se k Tobě nezačne chovat jako dospělá k dospělému, korektně a slušně, je načase omezit nebo přerušit veškeré styky až do doby, dokud se paní matka nesrovná do lidské podoby.

krepelka — 12. 5. 2013 10:41

Ano uznávám, že šaty nakonec taky nebyly dle mého gusta, ale pokud by to řekla jednou a potom se k tomu již nevracela, uznala bych její názor. Ale celodenní její neštastné pohledy a vyčítání jak jsem si tohle mohla vzít (i když je vybírala semnou:-)))?
Ráda bych už vlastní svatbu vytěsnila z hlavy a ráda a v pohodě chodila na svatby jiných.
Mé dětsví s mámou? Velmi těžké až schizofenní. Na jedné straně chvíle kdy se semnou mazlila, hezky si povídala, dala by mě i bráchovi vše, materiálně nám hodně pomohli X na druhou stranu časté výčitky, ošklivé a sprosté nadávky, ponižování (já nemám vkus, já se hrozně směju, já nejsem drsná vůči manželovi jako ona, což je špatně, já vlastně vše dělám špatně). Obligátní věta : ,, nejsi dobrá dcera ".
Ono mi snad už ani nejde o vztah mezi mnou a jí, jako o mého tátu, který je nemocný a trápí ho naše rozepře. Vždy když odjedu, volá a prosí ať přijedu. Strašně se těší na vnuka, jedinou jeho slabostí je, že se neumí zrovna postavit mámě. Kvůli němu dělám blbečka a s prominutím sklopím uši a jde se dál. Jsem slabá, neumím se zatvrdit a přestat s nimi komunikovat. Ani manžel mě v tom nepodpoří, naopak mě přemlouvá, abych k nim šla, že ona se stejně nezmění. Cítím to jako začarovaný kruh a nejsem v této oblasti absolutně vnitřně vyrovnaná. Musím však začít nějak na tom asi zapracovat, už kvůli dítěti, protože nechci aby byl toho svědkem. Těším se až si doděláme domeček a budu mít konečně své vlastní zázemí!

agewa — 12. 5. 2013 11:38

krepelka napsal(a):

jÁ VÍM, ŽE JI TO ASI SVÝM ZPŮSOBEM UMOŽŇUJU, PROTOŽE I KDYŽ JI TAKY ŘEKNU SVÉ, TAK VIDÍ JAK BREČÍM A ČASEM SE ZASE VRÁTÍM, HLAVNĚ KVŮLI TÁTOVI, KTERÝ JE NEMOCNÝ A TRÁPÍ HO TO. Manželovi to za zlé nemám, taky neví jak chování mámy řešit. Miminko a manžel jsou pro mne to nejdůležitější, jsem šťastná, že ho v bříšku mám, ale to víte podvědomě toužím po mámě - kamarádce, která mě miluje takovou jaká jsem. Já ani nevím proč tu svou svatbu tolik řeším, vím že to není to hlavní v životě. Asi proto že jsem se na tu svatbu moc těšila a dopadlo to úplně opačně. Ale musím to nějak vyřešit, hlavně v sobě, už kvůli tomu miminku.  Děkuji za odpovědi!

smir se tim, ze ji nemas.. bud to neumi nebo nechce. je to smutne, ale je to tak. taky jsem dlouho bojovala se svou prredstavou, jaka by mela moje mama byt. kdyz jsem si uedomila, ze jina nebude dost se mi ulevila a prestala se trapit.

Bety — 12. 5. 2013 11:59

krepelka napsal(a):

Obligátní věta : ,, nejsi dobrá dcera ".

Tak na tohle bych promptně odpověděla: "No vidíš co jsi způsobila tou svojí výchovou" a vůbec bych měla už dávno spoustu trefných odpovědí na všechno, co tady píšeš. Vozí se po tobě, protože si to může dovolit - vidí že si to necháš líbit. Zkus si už dopředu připravit nějaké ironické a pichlavé odpovědi na její ustavičné rýpání... třeba ve stylu "abys jednou tu nepodařenou dceru náhodou nepotřebovala" atd...

Bety — 12. 5. 2013 12:01

dusička napsal(a):

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Tohle ale nechápu - vždyť to se dá říct slušně a ne takovým způsobem jak tady bylo popsáno - tobě by se líbilo, kdyby tak vypadal tvůj svatební den? Mně teda ne.

dusička — 12. 5. 2013 12:07

Bety napsal(a):

dusička napsal(a):

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Tohle ale nechápu - vždyť to se dá říct slušně a ne takovým způsobem jak tady bylo popsáno - tobě by se líbilo, kdyby tak vypadal tvůj svatební den? Mně teda ne.

Jasně že by se mi to nelíbilo. Já si mámy Křepelky nezastávám. To vůbec.

PPavlaa — 12. 5. 2013 12:25

dusičko i kdyby její máma měla tisíckrát pravdu, tak tohle předvádět na křepelčině svatbě byla fakt sprosťárna. vůbec od vlastní mámy.

dusička — 12. 5. 2013 12:28

PPavlaa napsal(a):

dusičko i kdyby její máma měla tisíckrát pravdu, tak tohle předvádět na křepelčině svatbě byla fakt sprosťárna. vůbec od vlastní mámy.

souhlasím

agewa — 12. 5. 2013 12:36

Bety napsal(a):

dusička napsal(a):

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Tohle ale nechápu - vždyť to se dá říct slušně a ne takovým způsobem jak tady bylo popsáno - tobě by se líbilo, kdyby tak vypadal tvůj svatební den? Mně teda ne.

to zrejme nikomu, na druhou stranu  - ale uz se stalo a trapit se tim dalsi cely rok je kontraproduktivni a nici to jen K.

Kiara — 12. 5. 2013 14:53

Křepelko, sežeň si - nebo si někde půjč - knihu Susan Forwardové a Craiga Bucka "Když nám rodiče ničí život", vydanou v nakladatelství MOTTO.

Každý rodič někdy udělá chybu. Svého počínání pak lituje a snaží se ze svých omylů poučit. Mezi námi jsou však i rodiče, kteří svým dětem ubližují cíleně a ničí je prakticky až do jejich dospělosti. Některé dokážou svým rodičům odpustit a začít nový život, některé však se svými frustracemi z rodičovské manipulace bojují celý život.
Kniha Susan Forwardové je určena všem dětem, jimž bylo neustále předkládáno, že za nic nestojí a nikdy ničeho pořádného nedosáhnou. Je určena těm dospělým, kteří se po návštěvě u rodičů musí dát dohromady, protože jsou z ní naprosto zdeptaní. A je určena i rodičům. Rodičům vybíjejícím si své komplexy na vlastním dítěti, a to jak fyzicky, tak citově. Možná že jim kniha konečně otevře oči.
Navíc nabízí řadu cvičení a sebepoznávacích metod, pomocí nichž se autorka snaží oběti jakékoli formy násilí dovézt k závěru, že nemohou za to, jak se k nim rodiče chovali.

Tulipánka — 12. 5. 2013 14:56

krepelka napsal(a):

Ano uznávám, že šaty nakonec taky nebyly dle mého gusta, ale pokud by to řekla jednou a potom se k tomu již nevracela, uznala bych její názor. Ale celodenní její neštastné pohledy a vyčítání jak jsem si tohle mohla vzít (i když je vybírala semnou:-)))?
Ráda bych už vlastní svatbu vytěsnila z hlavy a ráda a v pohodě chodila na svatby jiných.
Mé dětsví s mámou? Velmi těžké až schizofenní. Na jedné straně chvíle kdy se semnou mazlila, hezky si povídala, dala by mě i bráchovi vše, materiálně nám hodně pomohli X na druhou stranu časté výčitky, ošklivé a sprosté nadávky, ponižování (já nemám vkus, já se hrozně směju, já nejsem drsná vůči manželovi jako ona, což je špatně, já vlastně vše dělám špatně). Obligátní věta : ,, nejsi dobrá dcera ".
Ono mi snad už ani nejde o vztah mezi mnou a jí, jako o mého tátu, který je nemocný a trápí ho naše rozepře. Vždy když odjedu, volá a prosí ať přijedu. Strašně se těší na vnuka, jedinou jeho slabostí je, že se neumí zrovna postavit mámě. Kvůli němu dělám blbečka a s prominutím sklopím uši a jde se dál. Jsem slabá, neumím se zatvrdit a přestat s nimi komunikovat. Ani manžel mě v tom nepodpoří, naopak mě přemlouvá, abych k nim šla, že ona se stejně nezmění. Cítím to jako začarovaný kruh a nejsem v této oblasti absolutně vnitřně vyrovnaná. Musím však začít nějak na tom asi zapracovat, už kvůli dítěti, protože nechci aby byl toho svědkem. Těším se až si doděláme domeček a budu mít konečně své vlastní zázemí!

Mamka je manipulátor. Udržuje tvoji závislost na ní (vybírala jsi i šaty s ní), chceš se jí asi zavděčit, abys od ní získala lásku. Hledej to uvnitř sebe, ona se nezmění, od ní to nezískáš.

Judyna — 12. 5. 2013 18:08

Maminka asi není psychicky v pořádku. Jezdi za tátou, s ní se jen přivítej a rozluč. Nenech se zatáhnout do její hry. Zkus na ni nereagovat, nenech si ublížit.

PavlaH — 12. 5. 2013 19:22

Máš matku, je taková jaká je, už dlouho, jen tobě otevřelo oči svatební veselí versus ponížení. Je třeba si nechat dál ubližovat? Musíš se stýkat s tátou v matčině přítomnosti? Musíš jí odpovídat na řeči, které nemusíš poslouchat?

Uvědom si, že dělá stejnou věc po celý tvůj život. Přestaň to  brát osobně a podívej se na to jako na její selhání. Stýkej se s lidmi, kteří ti něco dávají, kteří tě respektují, ostatní fakt nestojí za to.

sahleb — 12. 5. 2013 19:54

Tulipánka napsal(a):

Křepelko,
podle mého názoru by to chtělo dospět a nastavit matce hranice, které nebude překračovat. Matka určitě přesně ví, jakými zbraněmi tě nejlépe zasáhnout a ty jí to stále umožňuješ. Dokud si neuvědomíš svoji hodnotu a své hranice a nenajdeš v sobě sílu se jí postavit, bude se ti to dít pořád dál. Vystup ze stínu poslušné dcery a vem život do svých rukou.

Nevim, co to ma spolecneho s dospelosti Krepelky......

Me to, co napsala Krepelka,  vyrazilo dech, pripomelo mi to svatbu me sestrenice pred desetiletim. Jeji matka (moje teta) se k ni chova jeste hur. Rict na svatbe vlastni dceri, ze se za ni stydim, je mimo jakoukoliv dospelost. Je to zakerne a zranujici a naprosto zbytecne. A hlavne BEZDUVODNE. Urcite to Krepelka necekala, zrovna v tak jedinecny den v zivote.
Matka, ktera tohle udela, to dela s radosti a surove. Kdyz tohle nekdo udela, vi proc to dela a jaky to ma dopad. Chce to delat.
Jedinna uspesna zbran je prestat se stykat, ale to neni tak lehko proveditelne.

Moje teta tohle dela rada me davno jiz dospele starsi (nez jsem ja) sestrenici, ktera je moje velka kamaradka od detstvi. Je to vemi podobne.

sahleb — 12. 5. 2013 19:57

dusička napsal(a):

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Dusicko prosim te, i kdyb mel kdokoliv kdekoli blby saty, tak na to explicitne upozornovat a k tomu kritizivat liceni, je netaktni, surove.  To proste rozhodi.  I kdyby, treba mela krepelka nejkrasnejsi saty toho roku....chapes? 


Tyvm otazkam se divim.

dusička — 12. 5. 2013 20:41

sahleb napsal(a):

dusička napsal(a):

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Dusicko prosim te, i kdyb mel kdokoliv kdekoli blby saty, tak na to explicitne upozornovat a k tomu kritizivat liceni, je netaktni, surove.  To proste rozhodi.  I kdyby, treba mela krepelka nejkrasnejsi saty toho roku....chapes? 


Tyvm otazkam se divim.

Sahleb - to byly otázky směřované k tomu, že by se Křepelka neměla nechat rozhodit. I když chápu, je to hodně moc těžké a raní to.

Selima — 12. 5. 2013 22:36

dusička napsal(a):

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Nehnevaj sa, ale rozprávať neveste na svadbe - bez jej opýtania - že má hrozné šaty je podľa mňa kritika, a nie vyslovenie názoru. Tuná sú ľudia takí necitliví, že každému vnucujú svoj názor bez toho, aby sa ich niekto naň vôbec pýtal... A matka by mohla tušiť, KEDY je vhodné načasovanie, keď už tede nutne MUSÍ dcére oznámiť, že má hrozný vkus a hrozné šaty... A vytiahnuť to po roku pri diskusii o svadbe niekoho iného je už podľa mňa cielené týranie, a nie vyjadrenie názoru - po roku už je to nutne úplne šumafuk, nikto to nezmení, tak načo to môže byť dobré...?

Selima — 12. 5. 2013 22:39

krepelka napsal(a):

Ano uznávám, že šaty nakonec taky nebyly dle mého gusta, ale pokud by to řekla jednou a potom se k tomu již nevracela, uznala bych její názor. Ale celodenní její neštastné pohledy a vyčítání jak jsem si tohle mohla vzít (i když je vybírala semnou:-)))?
Ráda bych už vlastní svatbu vytěsnila z hlavy a ráda a v pohodě chodila na svatby jiných.
Mé dětsví s mámou? Velmi těžké až schizofenní. Na jedné straně chvíle kdy se semnou mazlila, hezky si povídala, dala by mě i bráchovi vše, materiálně nám hodně pomohli X na druhou stranu časté výčitky, ošklivé a sprosté nadávky, ponižování (já nemám vkus, já se hrozně směju, já nejsem drsná vůči manželovi jako ona, což je špatně, já vlastně vše dělám špatně). Obligátní věta : ,, nejsi dobrá dcera ".
Ono mi snad už ani nejde o vztah mezi mnou a jí, jako o mého tátu, který je nemocný a trápí ho naše rozepře. Vždy když odjedu, volá a prosí ať přijedu. Strašně se těší na vnuka, jedinou jeho slabostí je, že se neumí zrovna postavit mámě. Kvůli němu dělám blbečka a s prominutím sklopím uši a jde se dál. Jsem slabá, neumím se zatvrdit a přestat s nimi komunikovat. Ani manžel mě v tom nepodpoří, naopak mě přemlouvá, abych k nim šla, že ona se stejně nezmění. Cítím to jako začarovaný kruh a nejsem v této oblasti absolutně vnitřně vyrovnaná. Musím však začít nějak na tom asi zapracovat, už kvůli dítěti, protože nechci aby byl toho svědkem. Těším se až si doděláme domeček a budu mít konečně své vlastní zázemí!

Nemohla by si sa s otcom stretávať niekde inde? A na tú druhú spoluautorku sa vykašľať?

dusička — 12. 5. 2013 22:57

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Nehnevaj sa, ale rozprávať neveste na svadbe - bez jej opýtania - že má hrozné šaty je podľa mňa kritika, a nie vyslovenie názoru. Tuná sú ľudia takí necitliví, že každému vnucujú svoj názor bez toho, aby sa ich niekto naň vôbec pýtal... A matka by mohla tušiť, KEDY je vhodné načasovanie, keď už tede nutne MUSÍ dcére oznámiť, že má hrozný vkus a hrozné šaty... A vytiahnuť to po roku pri diskusii o svadbe niekoho iného je už podľa mňa cielené týranie, a nie vyjadrenie názoru - po roku už je to nutne úplne šumafuk, nikto to nezmení, tak načo to môže byť dobré...?

Dobře, ale nechápu, když spolu vybíraly ty šaty, proč jí to neřekla v tom svatebním salonu, proč až na svatbě. :vissla:

Judyna — 12. 5. 2013 23:05

Dušičko, protože Křepelčina máma není zřejmě v pořádku. Kdyby byla, řekne dceři svůj názor už při výběru, ale zároveň by repektovala to, jaké šaty si křepelka vybrala. I kdyby to byl pytel nebo kraťasy - byl to přece její den.
kritizovat dceru v její svatební den - moc horšího už uděla nemohla. Snad jen pohanět miminko, až se narodí. A to se zřejmě i stane.

Selima — 12. 5. 2013 23:15

dusička napsal(a):

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Nehnevaj sa, ale rozprávať neveste na svadbe - bez jej opýtania - že má hrozné šaty je podľa mňa kritika, a nie vyslovenie názoru. Tuná sú ľudia takí necitliví, že každému vnucujú svoj názor bez toho, aby sa ich niekto naň vôbec pýtal... A matka by mohla tušiť, KEDY je vhodné načasovanie, keď už tede nutne MUSÍ dcére oznámiť, že má hrozný vkus a hrozné šaty... A vytiahnuť to po roku pri diskusii o svadbe niekoho iného je už podľa mňa cielené týranie, a nie vyjadrenie názoru - po roku už je to nutne úplne šumafuk, nikto to nezmení, tak načo to môže byť dobré...?

Dobře, ale nechápu, když spolu vybíraly ty šaty, proč jí to neřekla v tom svatebním salonu, proč až na svatbě. :vissla:

Lebo to je podstata psychického týrania a manipulácie... Tam nejde o šaty, účes alebo čokoľvek objektívne, ale o to zraniť, nasrať, vytočiť toho druhého...

dusička — 12. 5. 2013 23:51

Já vím , je to hnusný od mámy. :butter:
Ale prostě to nepobírám, že máma , místo toho aby byla spokojená, že má spokojené dítě,tak ...

Eleni — 13. 5. 2013 12:09

Křepelko, taky to bohužel znám :( Taky bych chtěla mít mámu, která mě bude brát takovou, jaká jsem, ale už mi konečně dochází, že takovou holt nemám. Rodiče si nevybíráme. Já už mám po svatbě dlouho, ale nejen, že se taky tak trošku nepovedla, ale pak jsem ještě hodně dlouho  od ní ohledně svatby výčitky. Teď už ne. Nejsme v kontaktu. A i když to bolí, tak vím, že je to tak lepší.

sahleb — 13. 5. 2013 16:51

dusička napsal(a):

sahleb napsal(a):

dusička napsal(a):

Adriano :pussa:
Křepelko - proč Ti záleží na tom, co Ti řekla tvoje máma? Neměla náhodou tak trochu pravdu, že si fakt měla děsivý šaty, a Ty ses na ní zlobila, protože si to podvědomě věděla, že si měla vybrat jiný?
Nebo proč tě to tak rozhodilo, že Ti řekla její názor? No tak co, si měla říct, každému se líbí něco jiného no.

Dusicko prosim te, i kdyb mel kdokoliv kdekoli blby saty, tak na to explicitne upozornovat a k tomu kritizivat liceni, je netaktni, surove.  To proste rozhodi.  I kdyby, treba mela krepelka nejkrasnejsi saty toho roku....chapes? 


Tyvm otazkam se divim.

Sahleb - to byly otázky směřované k tomu, že by se Křepelka neměla nechat rozhodit. I když chápu, je to hodně moc těžké a raní to.

DUsicko, tady . presne v tomto pripade, nekomu radit a ocekavat od nej, ze ho to nerozhodi je absurdni. Na takovou poznamku se nezapomina cely zivot.  MAtka ty saty vybirala s ni, s dcerou a pak ji flakne do ksichtu primo na svatbe, ze jsou hnusny. Ta matka si to naplanovala. Chtela to udelat a chtela z dcerinyho ponizeni mit radost. Proste ji dostat na koelna. Triumfovat. Me je to jasny.


To urcite neni poprve. A aby se to neopakovalo, existuje jen jedinna cesta, uplne se odriznout. Jenze co pak, kdyz prijdou vnoucata aco pak, kdyz manzel bude mit vyborny vztah a bude ji chtit vydet. Ten vbotny vztah si jeji vlastni matka klidne zaridi. Manzel zmanipulovan proti ni nic mit nebude.

sahleb — 13. 5. 2013 16:52

dusička napsal(a):

Já vím , je to hnusný od mámy. :butter:
Ale prostě to nepobírám, že máma , místo toho aby byla spokojená, že má spokojené dítě,tak ...

Ona nechce mit spokojeny dite. V tom to je.

Jak napsala Selima:

Lebo to je podstata psychického týrania a manipulácie... Tam nejde o šaty, účes alebo čokoľvek objektívne, ale o to zraniť, nasrať, vytočiť toho druhého...

Frigo — 13. 5. 2013 22:03

Tak na tohle bych promptně odpověděla: "No vidíš co jsi způsobila tou svojí výchovou"
vylepšila bych to dotazem - Myslíš, že je to dědičné nebo vlivem prostředí ?

Křepelko, jednoho krásného dne sebereš odvahu a s matkou to utneš. Teď ještě prostě nenastala ta správná chvíle.

Kiara — 13. 5. 2013 23:13

dusička napsal(a):

Já vím , je to hnusný od mámy. :butter:
Ale prostě to nepobírám, že máma , místo toho aby byla spokojená, že má spokojené dítě,tak ...

dusičko, normální máma by byla spokojená, že má spokojené dítě. Jenomže tahle paní není normální matka, to je člověk s poruchou osobnosti, kterému působí nevýslovnou radost svoje dítě trápit :usch:

kvietok medovy — 14. 5. 2013 0:49

najblizsie jej povedz- co si si porodila, to mas!

křepelka — 26. 5. 2013 11:56

Světe div se něco ve mně vybuchlo a já ji pěkně od srdce i plic řekla co si o těch jejích výstupech na svatbě myslím a kupodivu mi ani moc neoponovala. Od té doby o tom nemluvíme. Neberu to jako svoji výhru, ale aspoń jsem měla dobrý pocit z toho, že jsem ukázala, že se až tak moc nebojím. Mamka není určitě psychicky v pořádku a v podstatě celé dětsví jsem prožila ve strachu. Proto je asi hodně zvláštní, že jsem s ní v kontaktu. Jedno ale vím jistě, pokud nám bude ubližovat až bude dítě na světě utnu to, protože nebudu ji podporovat v tom, aby negativně působila na mé dítě.
Je to tak, rodiče si člověk nevybere a musí se snažit žít jinak ve své nové rodině a být svým dětem oporou a kladným vzorem:-(. Snad to vůči svým dětem dokážu!

Bety — 26. 5. 2013 12:19

:supr: určitě dokážeš, uvědomuješ si co je špatně! Uvidíš že máti si nebude tolik troufat a dovolovat si na tebe, když se budeš umět proti tomu ohradit. Čím víc bys ustupovala, tím víc by ona stupňovala nátlak. Držím ti palce.

Judyna — 26. 5. 2013 17:45

Křepelko, výborně.

Háňa* — 5. 7. 2013 11:44

Nojo - MATKY - věčné téma :rolleyes:................... je to rok - hoď to za hlavu a nenos si to pořád s sebou jako křivdu - že sis nechala blbými kecy zkazit náladu, není vina tvé matky, ale tvoje . Teprve, až si uvědomíš, že nežiješ svůj život proto, abys uspokojovala svoji matku, budeš mít klid - matka si žije podle svého, ty můžeš taky - záleží jen na tobě, nakolik tě bude ovlivňovat skutečnost, co si o tvém životě myslí tvoje matka - zkus si uvědomit, že to vůbec není důležité - svoje štěstí si buduje každý sám. Dokud budeš závislá na hodnocení matky, nežiješ svůj život - házíš každý den do kanálu

Dajuli — 1. 2. 2014 0:45

Milá křepelko, vím, že je takhle diskuze už starší, ale ráda bych ti řekla, že něco podobného zažívám se svým otcem, od malička jsem se mu chtěla nějak zavděčit, dělala jsem ze sebe blbečka, aby si mě všimnul, aby mě poslouchal, když se naši rozvedli a mamka se odstěhovala do garsonky, musela jsem žít s ním a těšila jsem se, až třeba příjde z práce a já mu budu vyprávět co jsem dělala, když jsem mu něco říkala, tak on mě neposlouchal a nejhorší na tom je, že já jsem to věděla, viděla jsem to, že mě neposlouchá, ale stejně jsem pořád mluvila, myslela jsem si naivně, že se to nějak změní, ale nikdy se to nezměnilo, pro něj jsem vždycky ta hrozná já, on nikdy nedělá chyby a nedokáže pochopit, že tím, že jsme si v hodně věcech podobní, tak proto si nerozumíme, ale vždycky ví, že to je moje chyba, on nikdy totiž nechybuje :( Až jsem se konečně odstěhovala s přítelem, dodělala školu a našla si práci a přestala jsem být na něm finančně závislá, tak se mi ulevilo, stále jsem před ním dělala blbečka až jednou prostě hladina přetekla a já jsem si řekla, že už je toho dost, pochopila jsem nebo spíše si v sobě přiznala, že mě stejně nebude nikdy poslouchat, že ho nebudu zajímat a že mě nebude mít nikdy rád, aspoň né tak jak bych chtěla, na mé svatbě sice byl, ale k oltáři mě vedl brácha, máme rok a půl starou dceru a on za ní příjde jednou za 3 měsíce a už ani nevím co si s ním mám říct, tobě radím, aby ses taky odprostila od mámy, co ti tohle dělá, uleví se ti a s tatínkem se zkus domluvit, že se budete vídat jen spolu, já to mám jednodušší v tom, že naši jsou rozvedení, ale přeju ti hodně štěstí, protože vím, jak to s člověkem mává a je z toho ve stresu :( Konkrétně tohle se dá vidět i v seriálu Cesty domů (vím, že jsou to "telenovely"), ale některé situace ze života se opravdu dějí, kdy matka (Linda Rybová) nemiluje svého syna, ale citově ho vydírá, protože on pořád chce získat její přízeň, nakonec to skončí tím, že matku zabije, ale to už je extrém, ale je tam dobře ukázané, jak to s člověkem mává. To, že ti matka takhle zkazila svatbu, to se nedá omluvit, ještě když ti s výběrem šatů pomáhala, u mojí svatby se taky pokazilo co se dalo a rodinní příslušníci taky nebyli milí, navíc rodiče ženicha nepřišli a řeknu ti, že je to půl roku a taky o tom pořád přemýšlím, když každý píše, jak to byl nejkrásnější den v životě a můj bohužel nebyl :( Přeju hodně štěstí, užívej miminka a nenech se matkou trápit, já se teď s taťkou vidím jednou za čas, na hodinu a je mi mnohem lépe :)

Natasha 59 — 16. 2. 2014 16:13

Křepelko, své děti neskutečně miluju, ale  nebyla jsem daleko, abych byla jako tvoje matka. Když mi dospělá dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit  zklamání. Zhroutil se mi svět - došlo mi, že moje,  MOJE rodina končí, rozpadá se, že už to nikdy nebude jako dřív, že už nezasedneme ke společné snídani v neděli v pyžamech, nebude společné povídání večer v obýváku, že už nebudeme všichni u vánočního stromku, prostě, že už vše bude jiné. Měla jsem ale dost času to rozchodit a ( s nechutí v sobě) svatbu zorganizovala, nevěstu vychválila (opravdu byla ale nádherná), vše bylo jak má, veselo, spousta gratulací, děkováni, plno příjemných hostů, krásných fotek. Dcera mi za krásnou svatbu poděkovala a pozvala mne za to na relaxační den. Ale ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji i když k nám jezdili co dva týdny a vztahy máme velmi dobré. Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny, protože se v té době osamostatnil i syn a zůstali jsme sami. Vnučka je úžasná, milujeme ji, bereme si ji jak jen je to možné ale už je vídáme méně. Od té svatby už nic není jako předtím, žádný víkend, žádné narozeniny, žádné svátky nejsou tak krásné. A já se s tím asi už nikdy nesmířím.
A tak mi došlo, že to samé jsem přece udělala kdysi i já svým rodičům!!  O to víc teď za nimi jezdím, trávím s nimi víc času  a v duchu se jim omlouvám, že jsem je roky časově zanedbávala. Nezatracujte hned své matky, taky se jednou ocitnete v podobné situaci a věřte, vůbec to není lehké, tím spíš, když už se s partnerem v podstatě nemáte o čem bavit.
Křepelko, zkus to překousnout, třeba to matka cítí podobně a nedokáže to potlačit. Zkus jí dát najevo, že ji máš přesto ráda a že ji potřebuješ.
Předpokládám že už máš miminko, tak buďte všichni moc šťastní

Eva. — 16. 2. 2014 17:00

Natasha 59 napsal(a):

Křepelko, své děti neskutečně miluju, ale  nebyla jsem daleko, abych byla jako tvoje matka. Když mi dospělá dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit  zklamání. Zhroutil se mi svět - došlo mi, že moje,  MOJE rodina končí, rozpadá se, že už to nikdy nebude jako dřív, že už nezasedneme ke společné snídani v neděli v pyžamech, nebude společné povídání večer v obýváku, že už nebudeme všichni u vánočního stromku, prostě, že už vše bude jiné. Měla jsem ale dost času to rozchodit a ( s nechutí v sobě) svatbu zorganizovala, nevěstu vychválila (opravdu byla ale nádherná), vše bylo jak má, veselo, spousta gratulací, děkováni, plno příjemných hostů, krásných fotek. Dcera mi za krásnou svatbu poděkovala a pozvala mne za to na relaxační den. Ale ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji i když k nám jezdili co dva týdny a vztahy máme velmi dobré. Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny, protože se v té době osamostatnil i syn a zůstali jsme sami. Vnučka je úžasná, milujeme ji, bereme si ji jak jen je to možné ale už je vídáme méně. Od té svatby už nic není jako předtím, žádný víkend, žádné narozeniny, žádné svátky nejsou tak krásné. A já se s tím asi už nikdy nesmířím.
A tak mi došlo, že to samé jsem přece udělala kdysi i já svým rodičům!!  O to víc teď za nimi jezdím, trávím s nimi víc času  a v duchu se jim omlouvám, že jsem je roky časově zanedbávala. Nezatracujte hned své matky, taky se jednou ocitnete v podobné situaci a věřte, vůbec to není lehké, tím spíš, když už se s partnerem v podstatě nemáte o čem bavit.
Křepelko, zkus to překousnout, třeba to matka cítí podobně a nedokáže to potlačit. Zkus jí dát najevo, že ji máš přesto ráda a že ji potřebuješ.
Předpokládám že už máš miminko, tak buďte všichni moc šťastní

Tohle je pro mě překvapením. Já jsem ráda, když je má dcerka šťastná. Takovéhle pocity jsem při její svatbě nezažívala. Nu a když mi oznámila, že budu babičkou, a pak podruhé, to byly jedny z nejkrásnějších dní mého života. Neznám osobně žádnou ženu, která by to měla, jak tady popisuješ ty. Nebo to ty ženy možná neříkají nahlas.
U tebe bude nejspíš pes zakopaný v tom, že se s partnerem nemáte o čem bavit, ne v tom, že tvá dcera vyletěla z hnízda. Ve vztazích, které jsou hezké, nastupuje pak jiná kvalita. Váš vztah je možná problematický a držely vás pohromadě jenom děti. To jsou mé domněnky, ale možná na tom něco pro tebe bude. Až budeš šťastná ve vztahu s partnerem, dáš svobodu svým dětem. Nebo spíš - až budeš umět být šťastná sama se sebou.
Rodiče by měli dát svým dětem křídla, aby mohly vyletět.

Ještě něco mě praštilo do oka. Slovo neskutečně. Závislost není láska. Tím neříkám, že své děti nemiluješ. Ale že jsi na nich i závislá. A to není dobře.

dycinky — 16. 2. 2014 17:32

Natasha 59 napsal(a):

Křepelko, své děti neskutečně miluju, ale  nebyla jsem daleko, abych byla jako tvoje matka. Když mi dospělá dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit  zklamání. Zhroutil se mi svět - došlo mi, že moje,  MOJE rodina končí, rozpadá se, že už to nikdy nebude jako dřív, že už nezasedneme ke společné snídani v neděli v pyžamech, nebude společné povídání večer v obýváku, že už nebudeme všichni u vánočního stromku, prostě, že už vše bude jiné. Měla jsem ale dost času to rozchodit a ( s nechutí v sobě) svatbu zorganizovala, nevěstu vychválila (opravdu byla ale nádherná), vše bylo jak má, veselo, spousta gratulací, děkováni, plno příjemných hostů, krásných fotek. Dcera mi za krásnou svatbu poděkovala a pozvala mne za to na relaxační den. Ale ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji i když k nám jezdili co dva týdny a vztahy máme velmi dobré. Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny, protože se v té době osamostatnil i syn a zůstali jsme sami. Vnučka je úžasná, milujeme ji, bereme si ji jak jen je to možné ale už je vídáme méně. Od té svatby už nic není jako předtím, žádný víkend, žádné narozeniny, žádné svátky nejsou tak krásné. A já se s tím asi už nikdy nesmířím.
A tak mi došlo, že to samé jsem přece udělala kdysi i já svým rodičům!!  O to víc teď za nimi jezdím, trávím s nimi víc času  a v duchu se jim omlouvám, že jsem je roky časově zanedbávala. Nezatracujte hned své matky, taky se jednou ocitnete v podobné situaci a věřte, vůbec to není lehké, tím spíš, když už se s partnerem v podstatě nemáte o čem bavit.
Křepelko, zkus to překousnout, třeba to matka cítí podobně a nedokáže to potlačit. Zkus jí dát najevo, že ji máš přesto ráda a že ji potřebuješ.
Předpokládám že už máš miminko, tak buďte všichni moc šťastní

děkuji Ti za upřímné sdělení tvých pocitů. myslím, že to tak může mít víc žen, ale bojí se si to přiznat. Natož to říct nahlas a veřejně.

Ivana — 16. 2. 2014 17:35

Tak takovéhle matky jsem nikdy nechápala. Vždycky jsem věděla, že děti máme jen půjčené, že naším úkolem je vychovat je k tomu, aby mohly samostatně žít. Já bych byla moc šťastná, kdyby se moje dcera vdala a měla dítě a byla bych moc nešťastná, kdyby se mnou zůstala navždy doma. To stejné syn - jsem ráda, že je samostatný, že má přítelkyni a nechtěla bych, aby mi zůstal viset na krku jako nějaký mamánek. A to jsem sama, žádného manžela ani partnera nemám. Mám jiné zájmy a radosti, které mi zaplňují život, než děti. Svoje děti mám ráda, ale jsem spokojená, že se osamostatnily a žijí si svůj vlastní život.

dusička — 16. 2. 2014 17:39

Já už se těším,až mi dítka vyletěj z hnízda a budu si moc užívat , trávit dny sama pro sebe.

Soleil — 16. 2. 2014 17:51

Natasho, já tvoje myšlení nechápu. Mám to jak Ivana nebo Eva. Je fajn, že syn má přítelkyni a bydlí s ní, dcera že už studuje v jiném městě a já jsem ráda, když je manžel v práci a já jsem někdy sama doma a je tady ticho a klid. Časem možná přijdou vnoučátka, tak tady bude zase živo. Takový je život. Vždyť je to normální (nebo mělo by být), že děti vyletí z hnízda a založí si svoje rodiny. Budu šťastná, když mé děti budou šťastné se svými partnery. Měli bychom jim dát volnost a nevázat je na sebe.

Eva. — 16. 2. 2014 18:20

Natasha píše, že žádné víkendy, narozeniny, atd. už nejsou tak krásné.
Já to mám tak, že vše je krásnější, proto, že jsou tady už i vnoučátka. I když už jsem rozvedená a můj BM tu není, dny jsou krásné, když se mým dětem dobře daří a jsou v životě spokojené. Nemyslím tím, že jsem spokojená jenom proto, že má dcerka rodinu atd., ale jsem spokojená a šťastná kdykoliv, když jsou mé děti spokojené v životě.

Ivana — 16. 2. 2014 18:32

Naše víkedny i oslavy narozenin jsou teď pro mě mnohem hezčí, protože děti přijedou, když na mě mají opravdu čas a věnujeme se sami sobě po tu dobu, co jsou tu na návštěvě. Když ještě bydlely doma, tak neustále byly někde pryč, dcera byla u koní celé víkendy a syn zas furt seděl u PC. ani jsem si pořádně nemohli popovídat a oslavy většinou spočívaly v předání dárků, jejich rozbalení, rychlém pohlcení zákusku a děti zas odešly za svými zájmy. Dnes se sejdeme a jsme spolu tři-čtyři hodiny, povíme si, co jsme zažili, co nás trápí a těší, zasmějeme se, kolikrát jdeme i s pejskem na procházku, takže já jsem naprosto spokojená. Je fakt, že se nevidíme každý den, ale já radši kvalitně strávený čas jednou za tři týdny než minutu denně každý den.

marvika — 16. 2. 2014 18:44

Křepelko, úplně se ztotožˇnuji s Tulipánkou. Ty musíš nastavit hranice. K matce teď prostě nejezdi, starej se o věcina miminko, choď s manželem ven, mysli jen na hezké věci, žádný stres miminku neprospívá. Já mám dcery tři, dvě jsou  již vdané a nikdy, opakuju nikdy by mi ani nenapadlo jim říct, že něco na jejich svatbě není v pořádku. Je to jen a jen jejich slavný den a jak si zvolí účes, nebo šaty, to je jen na jejich vkusu. Maminka Ti na ty šaty dala, nebo je byla s Tebou vybírat? Jestliže ne, nemá do toho co mluvit. Hlavně si nenech mluvit do vztahu a vytěsni si z hlavyvšechny negativní myšlenky. Jinak tu křivdu budeš mít v sobě a předáš to i miminku, které bude neurotické a ubrečené. A to bys určitě nechtěla. Prostě za matkou nejezdi, bude-li Tě chtít vidět, ať přijde k vám, tam budeš na domácí půdě a ona by se měla chovat jako host., nebude-li, máš možnost jí požádat, aby odešla a nechat vše vyšumět. Určitě se ale proto netrap, takových matek je víc a když to včas nezatrhneš, bude i hůř.

sahleb — 16. 2. 2014 19:14

Ivana napsal(a):

Naše víkedny i oslavy narozenin jsou teď pro mě mnohem hezčí, protože děti přijedou, když na mě mají opravdu čas a věnujeme se sami sobě po tu dobu, co jsou tu na návštěvě. Když ještě bydlely doma, tak neustále byly někde pryč, dcera byla u koní celé víkendy a syn zas furt seděl u PC. ani jsem si pořádně nemohli popovídat a oslavy většinou spočívaly v předání dárků, jejich rozbalení, rychlém pohlcení zákusku a děti zas odešly za svými zájmy. Dnes se sejdeme a jsme spolu tři-čtyři hodiny, povíme si, co jsme zažili, co nás trápí a těší, zasmějeme se, kolikrát jdeme i s pejskem na procházku, takže já jsem naprosto spokojená. Je fakt, že se nevidíme každý den, ale já radši kvalitně strávený čas jednou za tři týdny než minutu denně každý den.

Ja to mam taky tak. Driv, kdyz jsme bylispolu tak deti z bytu utikaly. Tedka se vidimem obcas nebo jdeme do restaurace na veceri...bezva.

jarena — 18. 2. 2014 14:22

Natasha 59 napsal(a):

Křepelko, své děti neskutečně miluju, ale  nebyla jsem daleko, abych byla jako tvoje matka. Když mi dospělá dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit  zklamání. Zhroutil se mi svět - došlo mi, že moje,  MOJE rodina končí, rozpadá se, že už to nikdy nebude jako dřív, že už nezasedneme ke společné snídani v neděli v pyžamech, nebude společné povídání večer v obýváku, že už nebudeme všichni u vánočního stromku, prostě, že už vše bude jiné. Měla jsem ale dost času to rozchodit a ( s nechutí v sobě) svatbu zorganizovala, nevěstu vychválila (opravdu byla ale nádherná), vše bylo jak má, veselo, spousta gratulací, děkováni, plno příjemných hostů, krásných fotek. Dcera mi za krásnou svatbu poděkovala a pozvala mne za to na relaxační den. Ale ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji i když k nám jezdili co dva týdny a vztahy máme velmi dobré. Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny, protože se v té době osamostatnil i syn a zůstali jsme sami. Vnučka je úžasná, milujeme ji, bereme si ji jak jen je to možné ale už je vídáme méně. Od té svatby už nic není jako předtím, žádný víkend, žádné narozeniny, žádné svátky nejsou tak krásné. A já se s tím asi už nikdy nesmířím.
A tak mi došlo, že to samé jsem přece udělala kdysi i já svým rodičům!!  O to víc teď za nimi jezdím, trávím s nimi víc času  a v duchu se jim omlouvám, že jsem je roky časově zanedbávala. Nezatracujte hned své matky, taky se jednou ocitnete v podobné situaci a věřte, vůbec to není lehké, tím spíš, když už se s partnerem v podstatě nemáte o čem bavit.
Křepelko, zkus to překousnout, třeba to matka cítí podobně a nedokáže to potlačit. Zkus jí dát najevo, že ji máš přesto ráda a že ji potřebuješ.
Předpokládám že už máš miminko, tak buďte všichni moc šťastní

Chudáci děti. I ty jsi chudák, protože jsi za celou dobu nežila svůj život. Žila jsi život manžela a dětí. Teď ti děti odešly a nemáš NIC. Tohle ať je výstrahou všem takovým, které neumí žít, ačkoliv život mají jen jeden a už nikdy to neopraví.  Velmi smutné čtení. Mít pocit ublíženosti z toho, že se dcera vdala a šla žít svůj život, je velmi choré. A s tím miminkem - to ani nekomentuju. To je na psychologa.

lupina montana — 18. 2. 2014 14:38

Ivana napsal(a):

Tak takovéhle matky jsem nikdy nechápala. Vždycky jsem věděla, že děti máme jen půjčené, že naším úkolem je vychovat je k tomu, aby mohly samostatně žít. Já bych byla moc šťastná, kdyby se moje dcera vdala a měla dítě a byla bych moc nešťastná, kdyby se mnou zůstala navždy doma. To stejné syn - jsem ráda, že je samostatný, že má přítelkyni a nechtěla bych, aby mi zůstal viset na krku jako nějaký mamánek.

Já ano - byl ve mně takový kousek, který by rád šel právě tudy.....ale nechala jsem ho uhynout na oubytě :) Se zbytkem naprosto souhlasím - děti nejsou NAŠE.....nejsou nábytek. Máme je jaksi půjčené a když se nám vrací, udělali jsme dobře to, co jsme udělat měli......

Wikina — 18. 2. 2014 16:04

Já myslím, že každá máma má tendenci ty děti jakoby vlastnit, jak to vlčice poctivě píšeš. Ale záleží jak, nakolik a kdy si to v hlavě srovná. Taky jsem si třeba uvědomila, že když byla dcera půl roku v zahraničí coby student, tak že už vlastně není doma...že mi bude chybět ..atd, ale to mi trvalo tak hodinu. A protože jsem právě nežila její život, ale svůj -těch popěrných sloupů mám víc,  tak mi zůstane i když dcera odejde, např se vdá či odjede atd. Došlo mi, že je mi líto sebe, že ona je v pohodě. Takže jsem logicky došla k tomu, je-li spokojená, tak můžu být taky.
Spíš bychom měly být pyšné, že jsme je naučily létat a dovedly je k samostatnosti, což je asi nejvíc, co pro ně můžeme udělat.

helena — 18. 2. 2014 17:30

když se nám vrací, udělali jsme dobře to, co jsme udělat měli
To zas jo... jenže ta začáteční "nejistota" - mrcha - tu je nutný zahnat do boudy a netejrat se tím, kdy a jestli vůbec se potomci vrátí... protože hlavně v těch prvních chvílích - ať už je to svatba, cizina nebo jen škola v jiným městě - jsou mláďata v úplně jiným světě, kterýho si užívají co se do nich vejde... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Ale většinou se vracejí...
(I když nutno přiznat, že někdy by člověk radši, kdyby to nebylo zas tak často, případně v takovým množství http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png)

lupina montana — 18. 2. 2014 22:15

Naprostý souhlas, Helčo...........k tomu poslednímu - jedna babička prý říkává "děti moje, jsem strašně ráda, když přijedete a jsem strašně ráda, když zase odjedete" :lol: Takže tak nějak.
Naštěstí mám děti skvělé (se musím poplácat :tesi:) a umějí odhadnout síly své staré matičky.

lupina montana — 18. 2. 2014 22:18

Wikina napsal(a):

Došlo mi, že je mi líto sebe, že ona je v pohodě. Takže jsem logicky došla k tomu, je-li spokojená, tak můžu být taky.
Spíš bychom měly být pyšné, že jsme je naučily létat a dovedly je k samostatnosti, což je asi nejvíc, co pro ně můžeme udělat.

Právě! A když ti jde opravdu o to dítě, tak se s tím srovnáš.
S tou druhou větou naprosto souzním.....maturiťáky, promoce a svatby byly jedny z neúžasnějších okamžiků v mém životě. Říkala jsem si, že kdybych teď umřela, je to v pohodě :)

Jessika — 19. 2. 2014 9:39

lupina montana napsal(a):

Naprostý souhlas, Helčo...........k tomu poslednímu - jedna babička prý říkává "děti moje, jsem strašně ráda, když přijedete a jsem strašně ráda, když zase odjedete" :lol: Takže tak nějak.
Naštěstí mám děti skvělé (se musím poplácat :tesi:) a umějí odhadnout síly své staré matičky.

Já zase synovi říkám , že ho mám ráda přímo-úměrně : "čím dál, tím radši"
:)

Natasha 59 — 19. 2. 2014 14:09

Asi jsem se spletla a do tohoto prapodivného klubka, které sem píše jsem se neměla zaplétat. Nežila jsem ničí život, ale svůj, nejsem žádná kvočna, která vaří pere, nakupuje, pere žehlí a řídí někomu život. Naopak můj život a moje aktivity jsou tak pestré a činorodé, až to místy není hezké a mám pocit, že tu rodinu šidím. Splnila jsem si téměř všechny svoje sny a přání, procestovala půl světa i pomáhala jiným, kteří takové štěstí v životě nemají, užívám si i ten klid a pohodu, když jsme sami.  V domnění, že jsem v klubu citlivých dam, jsem tu přednesla svoje nejniternější pocity, které bych nikdy před nikým neřekla, jen anonymně. A určitě nejsem sama, kdo to tak cítí, to vím z rozhovorů s kamarádkami, spolupracovnicemi apod. A kdo si to nepřizná, lže. Jsem ráda, že jsou děti šťastné a spokojené, jsem ráda, že jsem je vychovala k samostatnosti a přeju jim aby to  tak zůstalo. Přesto však ten pocit tu je a nebudu ho zapírat, kdo to nepoznal, ať je rád, kdo něco podobného cítil, ten mi rozumí. Děkuji Vám všem za diskuzi a přeji vše dobré.  Já už se  zapojovat nebudu, byla to jen náhoda, že jsem tuto adresu našla.

Jessika — 19. 2. 2014 14:41

Natasha 59 napsal(a):

Asi jsem se spletla a do tohoto prapodivného klubka, které sem píše jsem se neměla zaplétat. Nežila jsem ničí život, ale svůj, nejsem žádná kvočna, která vaří pere, nakupuje, pere žehlí a řídí někomu život. Naopak můj život a moje aktivity jsou tak pestré a činorodé, až to místy není hezké a mám pocit, že tu rodinu šidím. Splnila jsem si téměř všechny svoje sny a přání, procestovala půl světa i pomáhala jiným, kteří takové štěstí v životě nemají, užívám si i ten klid a pohodu, když jsme sami.  V domnění, že jsem v klubu citlivých dam, jsem tu přednesla svoje nejniternější pocity, které bych nikdy před nikým neřekla, jen anonymně. A určitě nejsem sama, kdo to tak cítí, to vím z rozhovorů s kamarádkami, spolupracovnicemi apod. A kdo si to nepřizná, lže. Jsem ráda, že jsou děti šťastné a spokojené, jsem ráda, že jsem je vychovala k samostatnosti a přeju jim aby to  tak zůstalo. Přesto však ten pocit tu je a nebudu ho zapírat, kdo to nepoznal, ať je rád, kdo něco podobného cítil, ten mi rozumí. Děkuji Vám všem za diskuzi a přeji vše dobré.  Já už se  zapojovat nebudu, byla to jen náhoda, že jsem tuto adresu našla.

Ale jdi. Ber to jako zasvěcovací rituál.
Všude se najdou hyeny, ať je to společenství lidské či zvířecí, skutečné či virtuální.
Dej tomu šanci , poznej místní osazenstvo a třeba si spřízněnou duší najdeš.

Ivana — 19. 2. 2014 15:24

Natasha 59 napsal(a):

Asi jsem se spletla a do tohoto prapodivného klubka, které sem píše jsem se neměla zaplétat. Nežila jsem ničí život, ale svůj, nejsem žádná kvočna, která vaří pere, nakupuje, pere žehlí a řídí někomu život. Naopak můj život a moje aktivity jsou tak pestré a činorodé, až to místy není hezké a mám pocit, že tu rodinu šidím. Splnila jsem si téměř všechny svoje sny a přání, procestovala půl světa i pomáhala jiným, kteří takové štěstí v životě nemají, užívám si i ten klid a pohodu, když jsme sami.  V domnění, že jsem v klubu citlivých dam, jsem tu přednesla svoje nejniternější pocity, které bych nikdy před nikým neřekla, jen anonymně. A určitě nejsem sama, kdo to tak cítí, to vím z rozhovorů s kamarádkami, spolupracovnicemi apod. A kdo si to nepřizná, lže. Jsem ráda, že jsou děti šťastné a spokojené, jsem ráda, že jsem je vychovala k samostatnosti a přeju jim aby to  tak zůstalo. Přesto však ten pocit tu je a nebudu ho zapírat, kdo to nepoznal, ať je rád, kdo něco podobného cítil, ten mi rozumí. Děkuji Vám všem za diskuzi a přeji vše dobré.  Já už se  zapojovat nebudu, byla to jen náhoda, že jsem tuto adresu našla.

Není třeba se hned urážet, když si někdo dovolí vyslovit jiný názor. Každý holt nejsme matka kvočna. To ale není nic osobního proti tobě.

lupina montana — 19. 2. 2014 16:00

Natasha 59 napsal(a):

Asi jsem se spletla a do tohoto prapodivného klubka, které sem píše jsem se neměla zaplétat. Nežila jsem ničí život, ale svůj, nejsem žádná kvočna, která vaří pere, nakupuje, pere žehlí a řídí někomu život. Naopak můj život a moje aktivity jsou tak pestré a činorodé, až to místy není hezké a mám pocit, že tu rodinu šidím. Splnila jsem si téměř všechny svoje sny a přání, procestovala půl světa i pomáhala jiným, kteří takové štěstí v životě nemají, užívám si i ten klid a pohodu, když jsme sami.  V domnění, že jsem v klubu citlivých dam, jsem tu přednesla svoje nejniternější pocity, které bych nikdy před nikým neřekla, jen anonymně. A určitě nejsem sama, kdo to tak cítí, to vím z rozhovorů s kamarádkami, spolupracovnicemi apod. A kdo si to nepřizná, lže. Jsem ráda, že jsou děti šťastné a spokojené, jsem ráda, že jsem je vychovala k samostatnosti a přeju jim aby to  tak zůstalo. Přesto však ten pocit tu je a nebudu ho zapírat, kdo to nepoznal, ať je rád, kdo něco podobného cítil, ten mi rozumí. Děkuji Vám všem za diskuzi a přeji vše dobré.  Já už se  zapojovat nebudu, byla to jen náhoda, že jsem tuto adresu našla.

:co:...............no, co dodat............jediný ostřejší názor mezi deseti poklidně přednesenými postoji - a ty se ho chytneš, jako ho.vno košile? Nebo proč jsme ti přišly "necitlivé".....popravdě, žádnou hyenu, která by ti šla vyloženě po krku, jsem tu nezaznamenala.........nebo sis prostě malovala "klub citlivých dam" a natrefila na normální baby? Njn....ono je lepší si nic nemalovat.
Ostatně, některé z nás taky přiznaly, že se musely prát s podobnými pocity, jako ty.
"Kdo si to nepřizná, tak lže"......sakra holka, ty máš ale jasno! Není divu, že tě sklátí i to nejmenší polojasno :)

jarena — 19. 2. 2014 16:16

Natasha 59 napsal(a):

Asi jsem se spletla a do tohoto prapodivného klubka, které sem píše jsem se neměla zaplétat. Nežila jsem ničí život, ale svůj, nejsem žádná kvočna, která vaří pere, nakupuje, pere žehlí a řídí někomu život. Naopak můj život a moje aktivity jsou tak pestré a činorodé, až to místy není hezké a mám pocit, že tu rodinu šidím. Splnila jsem si téměř všechny svoje sny a přání, procestovala půl světa i pomáhala jiným, kteří takové štěstí v životě nemají, užívám si i ten klid a pohodu, když jsme sami.  V domnění, že jsem v klubu citlivých dam, jsem tu přednesla svoje nejniternější pocity, které bych nikdy před nikým neřekla, jen anonymně. A určitě nejsem sama, kdo to tak cítí, to vím z rozhovorů s kamarádkami, spolupracovnicemi apod. A kdo si to nepřizná, lže. Jsem ráda, že jsou děti šťastné a spokojené, jsem ráda, že jsem je vychovala k samostatnosti a přeju jim aby to  tak zůstalo. Přesto však ten pocit tu je a nebudu ho zapírat, kdo to nepoznal, ať je rád, kdo něco podobného cítil, ten mi rozumí. Děkuji Vám všem za diskuzi a přeji vše dobré.  Já už se  zapojovat nebudu, byla to jen náhoda, že jsem tuto adresu našla.

Po přečtení tvého dalšího příspěvku beru zpět, že jsi nežila svůj život, ale život svého muže a dětí. Teď  tedy vyplývá ta skutečnost, že jsi si právě žila svůj život, bez ohledu na rodinu.
Už z reakcí na tvůj příspěvek jsi mohla pochopit, že tvé pocity nesdílí skoro nikdo. A nepředpokládám, že si to někdo nechce přiznat, protože k tomu není důvod. Opravdu neznám žádnou matku, která by cítila šok, zradu a zklamání při svatbě dcery. Mě se dělá špatně, jen to píšu. Přijde mi to kapánek zvrácené. Ví o tvých pocitech tvoje dcera? Ví, že se ti její svatbou zhroutil svět? Ví, že způsobila konec tvojí rodiny a vlastně i konec tvého spokojeného života? Jak se jí s tím žije? Divím se, že jsi ji nenechala sterilizovat, aby vůbec neměla děti, když jsi z toho tak vyřízená.
A divím se, že jsi se ve svém životě setkala jen se souhlasnými názory. Taky jsem procestovala půlku světa a mám spoustu aktivit, že je ani nestíhám. To všechno ale po osamostatnění dětí. Jestli jsi to ty zvládala při tom, že jsi měla děti doma, tak klobouk dolů. Ovšem pak  lehce mohlo stát, že ti něco uteklo.  Nebylo to tak nějak?

Jessika — 19. 2. 2014 16:19

lupina montana napsal(a):

Natasha 59 napsal(a):

Asi jsem se spletla a do tohoto prapodivného klubka, které sem píše jsem se neměla zaplétat. Nežila jsem ničí život, ale svůj, nejsem žádná kvočna, která vaří pere, nakupuje, pere žehlí a řídí někomu život. Naopak můj život a moje aktivity jsou tak pestré a činorodé, až to místy není hezké a mám pocit, že tu rodinu šidím. Splnila jsem si téměř všechny svoje sny a přání, procestovala půl světa i pomáhala jiným, kteří takové štěstí v životě nemají, užívám si i ten klid a pohodu, když jsme sami.  V domnění, že jsem v klubu citlivých dam, jsem tu přednesla svoje nejniternější pocity, které bych nikdy před nikým neřekla, jen anonymně. A určitě nejsem sama, kdo to tak cítí, to vím z rozhovorů s kamarádkami, spolupracovnicemi apod. A kdo si to nepřizná, lže. Jsem ráda, že jsou děti šťastné a spokojené, jsem ráda, že jsem je vychovala k samostatnosti a přeju jim aby to  tak zůstalo. Přesto však ten pocit tu je a nebudu ho zapírat, kdo to nepoznal, ať je rád, kdo něco podobného cítil, ten mi rozumí. Děkuji Vám všem za diskuzi a přeji vše dobré.  Já už se  zapojovat nebudu, byla to jen náhoda, že jsem tuto adresu našla.

:co:...............no, co dodat............jediný ostřejší názor mezi deseti poklidně přednesenými postoji - a ty se ho chytneš, jako ho.vno košile? Nebo proč jsme ti přišly "necitlivé".....popravdě, žádnou hyenu, která by ti šla vyloženě po krku, jsem tu nezaznamenala.........nebo sis prostě malovala "klub citlivých dam" a natrefila na normální baby? Njn....ono je lepší si nic nemalovat.
Ostatně, některé z nás taky přiznaly, že se musely prát s podobnými pocity, jako ty.
"Kdo si to nepřizná, tak lže"......sakra holka, ty máš ale jasno! Není divu, že tě sklátí i to nejmenší polojasno :)

Lupí, tu hyenu jsem tam prdla já... to byl jen příměr :)

lupina montana — 19. 2. 2014 16:37

Já vím, Jess - ale Nataša reagovala tak, že mi tam ta hyena sedla, tak jsem si ji  půjčila :)
No, tak jsem si to přečetla znova, popořadě a "pozorně", jak by řekla Majka :), udělala jsem si statističku a beru částečně zpět: přímo na Natašu bylo 5 reakcí - jedna výslovně kladná, jedna výslovně zápo.rná, jedna nechápavá a dvě neutrální :cool:
Zbytek byly prostě přípodotky k nahozenému tématu, sdělované zkušenosti.

Wikina — 19. 2. 2014 17:47

Jessika napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Naprostý souhlas, Helčo...........k tomu poslednímu - jedna babička prý říkává "děti moje, jsem strašně ráda, když přijedete a jsem strašně ráda, když zase odjedete" :lol: Takže tak nějak.
Naštěstí mám děti skvělé (se musím poplácat :tesi:) a umějí odhadnout síly své staré matičky.

Já zase synovi říkám , že ho mám ráda přímo-úměrně : "čím dál, tím radši"
:)

Tatínek mi říkával - ty jsi náš poklad - jenom ho vykopat... :D

helena — 19. 2. 2014 18:21

Asi jsem se spletla a do tohoto prapodivného klubka, které sem píše jsem se neměla zaplétat.
Hodně se snažím bejt objektivní... nebo se aspoň podívat i očima toho druhýho - někdy a pro někoho skoro advocatus diaboli... ale tohle - "dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit  zklamání. Zhroutil se mi svět... ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji... Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny" - to se mi zdá - se vší korektností - přinejmenším nestandardní mateřský vyjádření. Byť by bylo sebeniternější.
Asi žádná z nás - i když to tak zvenku může vypadat - nenesla odchod dětí s myšlenkou "konečně jsem se jich zbavila"... ale "zrada" - to, myslím, není ten pocit, kterej nastoupil po jejich odchodu.

helena — 19. 2. 2014 18:22

Tatínek mi říkával - ty jsi náš poklad - jenom ho vykopat...
My máme stejnýho tatínka? http://fora.babinet.cz/img/smilies/va.gif

lupina montana — 19. 2. 2014 18:42

helena napsal(a):

Asi žádná z nás - i když to tak zvenku může vypadat - nenesla odchod dětí s myšlenkou "konečně jsem se jich zbavila"... ale "zrada" - to, myslím, není ten pocit, kterej nastoupil po jejich odchodu.

Bingo, Helo......tohle je to, co mi tam nejvíce zaskřípalo :rolleyes:

haiel — 19. 2. 2014 19:13

Baby protivné, musíte být na ty novicky tak nevlídné? :dumbom: Jsem se nestihla ani seznámit :(

helena — 19. 2. 2014 19:19

Baby protivné
Bych doporučila použití jednotnýho čísla... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png
Protivná byla jen jedna... ostatní se pozastavovaly - divily - vyjádřily opačnej názor...

Eva. — 19. 2. 2014 19:20

Mně v tom kromě toho pocitu zrady a nelibosti z otěhotnění dcerky skřípe úplně stejně to, že si Natasha59 už nemá v podstatě co říct s partnerem. Možná má o to větší pocit zrady dětí, že se osamostatnily. Místo aby si přiznala, že pes je zakopaný v nějakém problému ve vztahu s manželem.

eremuruss — 19. 2. 2014 19:22

jarena napsal(a):

Natasha 59 napsal(a):

Křepelko, své děti neskutečně miluju, ale  nebyla jsem daleko, abych byla jako tvoje matka. Když mi dospělá dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit  zklamání. Zhroutil se mi svět - došlo mi, že moje,  MOJE rodina končí, rozpadá se, že už to nikdy nebude jako dřív, že už nezasedneme ke společné snídani v neděli v pyžamech, nebude společné povídání večer v obýváku, že už nebudeme všichni u vánočního stromku, prostě, že už vše bude jiné. Měla jsem ale dost času to rozchodit a ( s nechutí v sobě) svatbu zorganizovala, nevěstu vychválila (opravdu byla ale nádherná), vše bylo jak má, veselo, spousta gratulací, děkováni, plno příjemných hostů, krásných fotek. Dcera mi za krásnou svatbu poděkovala a pozvala mne za to na relaxační den. Ale ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji i když k nám jezdili co dva týdny a vztahy máme velmi dobré. Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny, protože se v té době osamostatnil i syn a zůstali jsme sami. Vnučka je úžasná, milujeme ji, bereme si ji jak jen je to možné ale už je vídáme méně. Od té svatby už nic není jako předtím, žádný víkend, žádné narozeniny, žádné svátky nejsou tak krásné. A já se s tím asi už nikdy nesmířím.
A tak mi došlo, že to samé jsem přece udělala kdysi i já svým rodičům!!  O to víc teď za nimi jezdím, trávím s nimi víc času  a v duchu se jim omlouvám, že jsem je roky časově zanedbávala. Nezatracujte hned své matky, taky se jednou ocitnete v podobné situaci a věřte, vůbec to není lehké, tím spíš, když už se s partnerem v podstatě nemáte o čem bavit.
Křepelko, zkus to překousnout, třeba to matka cítí podobně a nedokáže to potlačit. Zkus jí dát najevo, že ji máš přesto ráda a že ji potřebuješ.
Předpokládám že už máš miminko, tak buďte všichni moc šťastní

Chudáci děti. I ty jsi chudák, protože jsi za celou dobu nežila svůj život. Žila jsi život manžela a dětí. Teď ti děti odešly a nemáš NIC. Tohle ať je výstrahou všem takovým, které neumí žít, ačkoliv život mají jen jeden a už nikdy to neopraví.  Velmi smutné čtení. Mít pocit ublíženosti z toho, že se dcera vdala a šla žít svůj život, je velmi choré. A s tím miminkem - to ani nekomentuju. To je na psychologa.

Mam to stejne jako Natasha

helena — 19. 2. 2014 19:23

Mam to stejne jako Natasha
Taky tě děti "zradily"?

haiel — 19. 2. 2014 19:26

helena napsal(a):

Baby protivné
Bych doporučila použití jednotnýho čísla... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png
Protivná byla jen jedna... ostatní se pozastavovaly - divily - vyjádřily opačnej názor...

Množné číslo :dumbom: Co se máte co pozastavovat, kuašopa? Takové staré babinetí harcovnice a pozastavují se :dumbom:
Šmarjapanosvatohostýnská

helena — 19. 2. 2014 19:31

Co se máte co pozastavovat, kuašopa?
Se pozastavím kdy budu chtít... ostatně jsem se pozastavila až ex post  - nebo s křížkem po funuse? http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

haiel — 19. 2. 2014 19:43

Pozastavovaly....hm....na duchovní měly pozvat, když viděly, že je přecitlivělá. Mohla tu bejt nová Natasha....není tu Natasha....pozastavovaly se, udělala frrrrnk Natasha :(

gemi — 19. 2. 2014 19:58

netopejre ... :grater: neboj,  on sem zas někdo novej vlítne, a můžeš se seznamovat :jojo:

lupina montana — 19. 2. 2014 20:16

haiel napsal(a):

Pozastavovaly....hm....na duchovní měly pozvat, když viděly, že je přecitlivělá. Mohla tu bejt nová Natasha....není tu Natasha....pozastavovaly se, udělala frrrrnk Natasha :(

:lol: na duchny, jo? Tam by dopadla, chuděra :cool: Třeba nefrnkla, Draků......malý Dráček, puf pčík :pussa:

helena — 19. 2. 2014 20:21

na duchovní měly pozvat, když viděly, že je přecitlivělá
Soudím, že tím by její "přecitlivělost" mohla dosáhnout hodnot mnohem vyšších, než projevila posléze tady http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

Kiara — 19. 2. 2014 20:56

eremuruss napsal(a):

jarena napsal(a):

Natasha 59 napsal(a):

Křepelko, své děti neskutečně miluju, ale  nebyla jsem daleko, abych byla jako tvoje matka. Když mi dospělá dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit  zklamání. Zhroutil se mi svět - došlo mi, že moje,  MOJE rodina končí, rozpadá se, že už to nikdy nebude jako dřív, že už nezasedneme ke společné snídani v neděli v pyžamech, nebude společné povídání večer v obýváku, že už nebudeme všichni u vánočního stromku, prostě, že už vše bude jiné. Měla jsem ale dost času to rozchodit a ( s nechutí v sobě) svatbu zorganizovala, nevěstu vychválila (opravdu byla ale nádherná), vše bylo jak má, veselo, spousta gratulací, děkováni, plno příjemných hostů, krásných fotek. Dcera mi za krásnou svatbu poděkovala a pozvala mne za to na relaxační den. Ale ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji i když k nám jezdili co dva týdny a vztahy máme velmi dobré. Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny, protože se v té době osamostatnil i syn a zůstali jsme sami. Vnučka je úžasná, milujeme ji, bereme si ji jak jen je to možné ale už je vídáme méně. Od té svatby už nic není jako předtím, žádný víkend, žádné narozeniny, žádné svátky nejsou tak krásné. A já se s tím asi už nikdy nesmířím.
A tak mi došlo, že to samé jsem přece udělala kdysi i já svým rodičům!!  O to víc teď za nimi jezdím, trávím s nimi víc času  a v duchu se jim omlouvám, že jsem je roky časově zanedbávala. Nezatracujte hned své matky, taky se jednou ocitnete v podobné situaci a věřte, vůbec to není lehké, tím spíš, když už se s partnerem v podstatě nemáte o čem bavit.
Křepelko, zkus to překousnout, třeba to matka cítí podobně a nedokáže to potlačit. Zkus jí dát najevo, že ji máš přesto ráda a že ji potřebuješ.
Předpokládám že už máš miminko, tak buďte všichni moc šťastní

Chudáci děti. I ty jsi chudák, protože jsi za celou dobu nežila svůj život. Žila jsi život manžela a dětí. Teď ti děti odešly a nemáš NIC. Tohle ať je výstrahou všem takovým, které neumí žít, ačkoliv život mají jen jeden a už nikdy to neopraví.  Velmi smutné čtení. Mít pocit ublíženosti z toho, že se dcera vdala a šla žít svůj život, je velmi choré. A s tím miminkem - to ani nekomentuju. To je na psychologa.

Mam to stejne jako Natasha

erem, děti nevychováváme pro sebe, vychováváme je pro život a očekávat, že s námi budou žít pod jednou střechou až do naší smrti - a potom zůstanou samy jako kůly v plotě - je přinejmenším velmi pošetilé a podle mě i od té matky dosti sobecké. Nikdo - ani vlastní děti - nám není povinen vytvářet iluzi šťastného domova a harmonické rodiny, šťastni se musíme naučit být sami se sebou nezávisle na přítomnosti druhého člověka :jojo:

MMCH vzpomeň si, jak Tebe příšerně žere Tvoje skorotchýně v souvislosti s tím, jak nezdravě visí na svém dospělém synovi a on na ní - a možná pochopíš, proč taková fixace není zdravá :)

helena — 20. 2. 2014 6:40

jak nezdravě visí na svém dospělém synovi a on na ní
To je přece něco úúúplně jinýho... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

jarena — 20. 2. 2014 10:17

Moje dcera říká, že moc ráda jede domů (ke mě) a zase se moc ráda vrací do svého domova. A hlavně si váží toho, že se kdykoliv může domů vrátit a bude tu mít zázemí. I ona ale ví, že by to bylo zázemí jen dočasné, protože děti mají mít své zázemí a mají se o sebe umět postarat. Vždycky bych ji pomohla a vždycky bych ji zase z láskou poslala tam, kde se bude o sebe starat sama. Vidím na ní, jakou má radost ze mě, že právě doma nekňučím steskem, ale jsem aktivní a mám své koníčky a cesty. Vím, že by nebyla šťastná, kdybych nebyla šťastná já.  Každý máme jinou povahu, to je pravda. Nechtějme ale viset dětem na krku jako balvan, pokud to není nezbytně nutné. Třeba jednou ten čas přijde, ale ať je to co možná nejpozději.

annie — 20. 2. 2014 10:29

Tak už mnohé "chápu" - tchány jsme taky zradili - resp. zradil je jejich syn i dcera /slovy tchána "vysr.... se na nás"/
No, jen to s těmi gesty a pocity nepřestřelit...
I díky pocitu křivdy ze strany tchánů nám s nima vztah nefunguje už přes 10 let...
Pořád posloucháme, jak špatně vychovali děcka, když s nima žádné nebydlí... přitom z mého pohledu je to jen dobře - pro všechny...
Sice jsem to nějak úplně nepochopila, ale vidím, že podobný pohled na věc může mít víc lidí...

Wikina — 20. 2. 2014 10:33

annie napsal(a):

Tak už mnohé "chápu" - tchány jsme taky zradili - resp. zradil je jejich syn i dcera /slovy tchána "vysr.... se na nás"/
No, jen to s těmi gesty a pocity nepřestřelit...
I díky pocitu křivdy ze strany tchánů nám s nima vztah nefunguje už přes 10 let...
Pořád posloucháme, jak špatně vychovali děcka, když s nima žádné nebydlí... přitom z mého pohledu je to jen dobře - pro všechny...
Sice jsem to nějak úplně nepochopila, ale vidím, že podobný pohled na věc může mít víc lidí...

to je nechutná manipulace - zřejmě postavili (přistavili) dům "pro syna", a on hajzlík nevděčný si jde klidně bydlet jinam...

helena — 20. 2. 2014 10:35

jak špatně vychovali děcka, když s nima žádné nebydlí
Což není chyba těch děcek...

Wikina — 20. 2. 2014 10:37

jarena napsal(a):

Moje dcera říká, že moc ráda jede domů (ke mě) a zase se moc ráda vrací do svého domova. A hlavně si váží toho, že se kdykoliv může domů vrátit a bude tu mít zázemí. I ona ale ví, že by to bylo zázemí jen dočasné, protože děti mají mít své zázemí a mají se o sebe umět postarat. Vždycky bych ji pomohla a vždycky bych ji zase z láskou poslala tam, kde se bude o sebe starat sama. Vidím na ní, jakou má radost ze mě, že právě doma nekňučím steskem, ale jsem aktivní a mám své koníčky a cesty. Vím, že by nebyla šťastná, kdybych nebyla šťastná já.  Každý máme jinou povahu, to je pravda. Nechtějme ale viset dětem na krku jako balvan, pokud to není nezbytně nutné. Třeba jednou ten čas přijde, ale ať je to co možná nejpozději.

Myslím si, že to, co píšeš je pro děti to nejdůležitější (a je nejlepší vizitkou rodičů )- vědět, že se vždycky mohou vrátit domů, že jsou tam vždy vítáni, že tam mají vždy zázemí, děj se co děj.
Taky jsem pyšná, když vidím jak dcera vylítává, staví se na vlastní nohy, tvoří si systematicky budoucnost, že jsme ji připravili do života dobře.

Dcera má bývalého spolužáka, a tomu máma platí 200kč na den, za každý, který stráví s ní doma. To mi vyrazilo dech!:rolleyes:

annie — 20. 2. 2014 15:15

Jo, těch manipulací je víc a očividně je nepoužívají jen tcháni...
Dům opravdu postavili pro syna a on, nevděčný hajzlík odešel...
Špatná výchova dětí není problém dětí, ale když se to zmiňuje pravidelně, začnou ty děti o sobě pochybovat...
Ono to stěhování byla fakt lahůdka, tchán manželovi řekl:"nemám syna, jestli odejdeš, tak tě potopím..."
A pak řekl tchýni:"mámo, nechej si vydělat danu a uděláme si další děcka, když jsi tyto tak blbě vychovala..."
Prostě zážitek...
No, je to :offtopic:, já si z toho musím vzít tolik, abych nedělala dětem totéž a dokázala je rozumně pustit do života.:)

Wikina — 20. 2. 2014 18:24

annie napsal(a):

Jo, těch manipulací je víc a očividně je nepoužívají jen tcháni...
Dům opravdu postavili pro syna a on, nevděčný hajzlík odešel...
Špatná výchova dětí není problém dětí, ale když se to zmiňuje pravidelně, začnou ty děti o sobě pochybovat...
Ono to stěhování byla fakt lahůdka, tchán manželovi řekl:"nemám syna, jestli odejdeš, tak tě potopím..."
A pak řekl tchýni:"mámo, nechej si vydělat danu a uděláme si další děcka, když jsi tyto tak blbě vychovala..."
Prostě zážitek...
No, je to :offtopic:, já si z toho musím vzít tolik, abych nedělala dětem totéž a dokázala je rozumně pustit do života.:)

No promiň , ale to je primitiv. Tady asi ani nejde o vztah otec-syn (bo rodiče-děti)  jako takový, ale prostě o blba, který takto reaguje zřejmě na všechno.
Co manžel na to?

eremuruss — 20. 2. 2014 18:38

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

jarena napsal(a):


Chudáci děti. I ty jsi chudák, protože jsi za celou dobu nežila svůj život. Žila jsi život manžela a dětí. Teď ti děti odešly a nemáš NIC. Tohle ať je výstrahou všem takovým, které neumí žít, ačkoliv život mají jen jeden a už nikdy to neopraví.  Velmi smutné čtení. Mít pocit ublíženosti z toho, že se dcera vdala a šla žít svůj život, je velmi choré. A s tím miminkem - to ani nekomentuju. To je na psychologa.

Mam to stejne jako Natasha

erem, děti nevychováváme pro sebe, vychováváme je pro život a očekávat, že s námi budou žít pod jednou střechou až do naší smrti - a potom zůstanou samy jako kůly v plotě - je přinejmenším velmi pošetilé a podle mě i od té matky dosti sobecké. Nikdo - ani vlastní děti - nám není povinen vytvářet iluzi šťastného domova a harmonické rodiny, šťastni se musíme naučit být sami se sebou nezávisle na přítomnosti druhého člověka :jojo:

MMCH vzpomeň si, jak Tebe příšerně žere Tvoje skorotchýně v souvislosti s tím, jak nezdravě visí na svém dospělém synovi a on na ní - a možná pochopíš, proč taková fixace není zdravá :)

Ja vim Kiaro,ze mas pravdu,ale ty deti me strasne chybi.Kdyz jsem zila s nima chtela jsem byt chvilku sama.Tesila jsem se,az odjedou na tabor a pritom jsem je tam stejne kazdy tyden navstevovala,uz me chybeli.Ted je to mnohem horsi.Nedokazu bez nich zit.Byt mladsi poridim si dalsi dite.

annie — 20. 2. 2014 19:15

Wikina - tchán reaguje na všechno tak nějak nestandartně... Manžela se spoustu věcí dost dotklo, s některými se nedokáže porovnat dodnes. Po několika podobných situacích jsme přerušili kontakty - je to momentálně nejlepší řešení. Co přinese čas se ukáže...

lupina montana — 20. 2. 2014 21:03

Asi je. Tvého manžela je mi líto a škoda, že to odnesou i děti - ale co s takovým :rolleyes: A co "máma"? Jede v tom s ním?

Kiara — 20. 2. 2014 21:17

eremuruss napsal(a):

Ja vim Kiaro,ze mas pravdu,ale ty deti me strasne chybi.Kdyz jsem zila s nima chtela jsem byt chvilku sama.Tesila jsem se,az odjedou na tabor a pritom jsem je tam stejne kazdy tyden navstevovala,uz me chybeli.Ted je to mnohem horsi.Nedokazu bez nich zit.Byt mladsi poridim si dalsi dite.

:lol::lol::lol: Ano, erem, to velice dobře znám. Já se těšila na jejich odjezd téměř půl roku, první den po jejich odjezdu jsem jásala, druhý den už mě drtilo to mrtvé ticho v celém domě a třetí den už se mi začalo stejskat :D

Nicméně jaký "nedokážu bez nich žít" ?!? erem, zase to tak nedramatizuj - vždyť žijete všichni na jednom maloměstě a určitě se pravidelně vídáte několikrát do týdne. Co bys dělala, kdyby se Ti dcera vdala třeba do Prahy a syn se rozhodl, že odjede za tátou do zahraničí a už tam s ním zůstane :dumbom:?!?  A s třetím dítětem bys to měla to samé - patnáct až osmnáct let doma a situace by se zase opakovala. Buď ráda, že máš děti zdravé a poměrně schopné samostatného života, podívej se na svého švagra, který mamince z hnízda nevyletěl a vyletět ani nemůže, protože je handicapovaný a do smrti odkázaný na dopomoc třetí osoby :grater:

helena — 21. 2. 2014 6:54

a uděláme si další děcka, když jsi tyto tak blbě vychovala
Inteligent stejnou chybu neopakuje... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png proto asi pán chce druhej pokus... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Nedokazu bez nich zit.
Víš, že bych takovou mámu nechtěla?

annie — 21. 2. 2014 9:34

Tchýně v tom jede s ním... když jsme chtěli říct jiný názor, postoj, nebo udělat věci jinak, než chtěl on, tak nás nabádala, ať neděláme problémy, ať radši poslechneme, když tchán řekl něco nevhodného, neřkuli přímo sprostého, tak ho obhajovala a ponoukala nás, ať jdeme za ním:" on nebude klopit uši, vy jste mladší, on má zkušenosti, on to myslí dobře, on to řekl, protože už si nevěděl rady..." Ale aby sám přišel a řekl:" sorry, nemyslel jsem to tak, pojďme si promluvit..." to ne.

Heli "inteligent stejnou chybu neopakuje..." - to mě po ránu rozesmálo / když si ji představím v souvislosti s tchánem...:lol:

helena — 21. 2. 2014 9:46

tak nás nabádala, ať neděláme problémy, ať radši poslechneme
"pro klid v rodině"... jó, náš taťka má vždycky pravdu... http://fora.babinet.cz/img/smilies/skurt.gif
Tyhle typy bytostně nesnáším... ať už se ohánějí zkušenostma, věkem nebo čímkoli dalším a jsou naprosto nepřístupný byť i jen uznat (natož pak se pokusit pochopit), že všechno nemusí bejt tak, jak si představujou oni.
Taky mám nějaký zkušenosti... a výsledkem bylo většinou to, že jsem bezmocí "bouchala hlavou o stěnu"... diskuze s nima je jak chtít přestěhovat Saharu pomocí sejtka na čaj http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

Selima — 21. 2. 2014 9:57

eremuruss napsal(a):

jarena napsal(a):

Natasha 59 napsal(a):

Křepelko, své děti neskutečně miluju, ale  nebyla jsem daleko, abych byla jako tvoje matka. Když mi dospělá dcera oznámila, že se bude vdávat, nezažívala jsem žádný pocit štěstí a radosti, ale strašně hluboký citový šok, zradu, pocit  zklamání. Zhroutil se mi svět - došlo mi, že moje,  MOJE rodina končí, rozpadá se, že už to nikdy nebude jako dřív, že už nezasedneme ke společné snídani v neděli v pyžamech, nebude společné povídání večer v obýváku, že už nebudeme všichni u vánočního stromku, prostě, že už vše bude jiné. Měla jsem ale dost času to rozchodit a ( s nechutí v sobě) svatbu zorganizovala, nevěstu vychválila (opravdu byla ale nádherná), vše bylo jak má, veselo, spousta gratulací, děkováni, plno příjemných hostů, krásných fotek. Dcera mi za krásnou svatbu poděkovala a pozvala mne za to na relaxační den. Ale ve mně je dodnes, i po 4 letech, pocit ublíženosti, že od nás odešla, že opustila svoji rodinu a založila svoji i když k nám jezdili co dva týdny a vztahy máme velmi dobré. Podobně těžce jsem prožívala i oznámení, že čekají miminko, to už byl pro mě naprostý konec mé rodiny, protože se v té době osamostatnil i syn a zůstali jsme sami. Vnučka je úžasná, milujeme ji, bereme si ji jak jen je to možné ale už je vídáme méně. Od té svatby už nic není jako předtím, žádný víkend, žádné narozeniny, žádné svátky nejsou tak krásné. A já se s tím asi už nikdy nesmířím.
A tak mi došlo, že to samé jsem přece udělala kdysi i já svým rodičům!!  O to víc teď za nimi jezdím, trávím s nimi víc času  a v duchu se jim omlouvám, že jsem je roky časově zanedbávala. Nezatracujte hned své matky, taky se jednou ocitnete v podobné situaci a věřte, vůbec to není lehké, tím spíš, když už se s partnerem v podstatě nemáte o čem bavit.
Křepelko, zkus to překousnout, třeba to matka cítí podobně a nedokáže to potlačit. Zkus jí dát najevo, že ji máš přesto ráda a že ji potřebuješ.
Předpokládám že už máš miminko, tak buďte všichni moc šťastní

Chudáci děti. I ty jsi chudák, protože jsi za celou dobu nežila svůj život. Žila jsi život manžela a dětí. Teď ti děti odešly a nemáš NIC. Tohle ať je výstrahou všem takovým, které neumí žít, ačkoliv život mají jen jeden a už nikdy to neopraví.  Velmi smutné čtení. Mít pocit ublíženosti z toho, že se dcera vdala a šla žít svůj život, je velmi choré. A s tím miminkem - to ani nekomentuju. To je na psychologa.

Mam to stejne jako Natasha

Tak potom chápem, prečo to vyzeralo, že aspoň syna budeš mať na krku až do smrti  (svojej alebo jeho...) = plnil ti tvoje podvedomé prianie. :jojo:

Selima — 21. 2. 2014 10:03

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Ja vim Kiaro,ze mas pravdu,ale ty deti me strasne chybi.Kdyz jsem zila s nima chtela jsem byt chvilku sama.Tesila jsem se,az odjedou na tabor a pritom jsem je tam stejne kazdy tyden navstevovala,uz me chybeli.Ted je to mnohem horsi.Nedokazu bez nich zit.Byt mladsi poridim si dalsi dite.

:lol::lol::lol: Ano, erem, to velice dobře znám. Já se těšila na jejich odjezd téměř půl roku, první den po jejich odjezdu jsem jásala, druhý den už mě drtilo to mrtvé ticho v celém domě a třetí den už se mi začalo stejskat :D

Nicméně jaký "nedokážu bez nich žít" ?!? erem, zase to tak nedramatizuj - vždyť žijete všichni na jednom maloměstě a určitě se pravidelně vídáte několikrát do týdne. Co bys dělala, kdyby se Ti dcera vdala třeba do Prahy a syn se rozhodl, že odjede za tátou do zahraničí a už tam s ním zůstane :dumbom:?!?  A s třetím dítětem bys to měla to samé - patnáct až osmnáct let doma a situace by se zase opakovala. Buď ráda, že máš děti zdravé a poměrně schopné samostatného života, podívej se na svého švagra, který mamince z hnízda nevyletěl a vyletět ani nemůže, protože je handicapovaný a do smrti odkázaný na dopomoc třetí osoby :grater:

Moja finančná poradkyňa to mala horšie: šikovná, samostatná obľúbená dcéra sa vydala na Nový Zéland a doma zostal neschopný, lenivý syn, presvedčený, že rodičom ovisne na krku navždy... Nakoniec to vyriešili tak, že si kúpili jednoizbák, starý byt prenajali aj so synom (ktorý tam mal ďalej jednu izbu) a "staraj sa, mladý"! :supr: :jojo: No a dcéra sa teraz presťahovala do Prahy, ergo za humná... :hjarta:

lupina montana — 21. 2. 2014 10:54

Čo majú tie decká stále s tým Zélandom? :co: Asi, že je najďalej, jako to ide, čo............ale povedz mi, jako sa im podarilo prenajať byt aj so synom??? :lol: Ale spravili to dobře, to je fakt!

lupina montana — 21. 2. 2014 10:58

annie napsal(a):

Tchýně v tom jede s ním... když jsme chtěli říct jiný názor, postoj, nebo udělat věci jinak, než chtěl on, tak nás nabádala, ať neděláme problémy, ať radši poslechneme, když tchán řekl něco nevhodného, neřkuli přímo sprostého, tak ho obhajovala a ponoukala nás, ať jdeme za ním:" on nebude klopit uši, vy jste mladší, on má zkušenosti, on to myslí dobře, on to řekl, protože už si nevěděl rady..." Ale aby sám přišel a řekl:" sorry, nemyslel jsem to tak, pojďme si promluvit..." to ne.

Heli "inteligent stejnou chybu neopakuje..." - to mě po ránu rozesmálo / když si ji představím v souvislosti s tchánem...:lol:

Ach jo.............no tak to jste udělali to nejlepší, co jste mohli :rolleyes:

eremuruss — 21. 2. 2014 11:27

Selima napsal(a):

eremuruss napsal(a):

jarena napsal(a):


Chudáci děti. I ty jsi chudák, protože jsi za celou dobu nežila svůj život. Žila jsi život manžela a dětí. Teď ti děti odešly a nemáš NIC. Tohle ať je výstrahou všem takovým, které neumí žít, ačkoliv život mají jen jeden a už nikdy to neopraví.  Velmi smutné čtení. Mít pocit ublíženosti z toho, že se dcera vdala a šla žít svůj život, je velmi choré. A s tím miminkem - to ani nekomentuju. To je na psychologa.

Mam to stejne jako Natasha

Tak potom chápem, prečo to vyzeralo, že aspoň syna budeš mať na krku až do smrti  (svojej alebo jeho...) = plnil ti tvoje podvedomé prianie. :jojo:

Jenomze synovi bych prave prala nejakou pritelkyni,aby zacal zit normalni zivot.

helena — 21. 2. 2014 11:33

synovi bych prave prala nejakou pritelkyni
Jenže to se s tímhle - "Ted je to mnohem horsi.Nedokazu bez nich zit." - bude těžko spojovat.

lupina montana — 21. 2. 2014 12:13

Neboli Erem - ty (bys) chtěla chlapa, bez kterého jeho matka nedokáže žít? :co: Z vlastní zkušenosti velmi, ale opravdu velmi nedoporučuju.

eremuruss — 21. 2. 2014 12:50

lupina montana napsal(a):

Neboli Erem - ty (bys) chtěla chlapa, bez kterého jeho matka nedokáže žít? :co: Z vlastní zkušenosti velmi, ale opravdu velmi nedoporučuju.

Vim o cem mluvis,mam takoveho pritele a leze me to pekne na nervy.Hodinu co hodinu telefonaty bud on nebo matka.
Vim,ze je to hrozne,ale neumim si pomoct je to zrejme tim,ze jsem zila jen s nima a pro ne.

Selima — 21. 2. 2014 12:56

lupina montana napsal(a):

Čo majú tie decká stále s tým Zélandom? :co: Asi, že je najďalej, jako to ide, čo............ale povedz mi, jako sa im podarilo prenajať byt aj so synom??? :lol: Ale spravili to dobře, to je fakt!

Normálka, trojizbák - sharovali ho študenti, dvaja, každý jednu izbu - a v jednej zostal synáčik, akurát už musel platiť svoj podiel na energiách a nájomnom (rodičia sú mäkkí pýtať od neho extra nájomné), plus podieľať sa na upratovaní, údržbe, opravách...

lupina montana — 21. 2. 2014 12:57

No vlastne pravda......nejako mi naskočila sporiadaná rodinka, čo si ide prenajmúť :lol:

helena — 21. 2. 2014 12:58

Vim o cem mluvis,mam takoveho pritele a leze me to pekne na nervy.
O to horší je, že by sis přála přesně takovýho syna...
je to zrejme tim,ze jsem zila jen s nima a pro ne
A teď najednou nemáš jinou hračku :jojo:

Selima — 21. 2. 2014 12:58

eremuruss napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Neboli Erem - ty (bys) chtěla chlapa, bez kterého jeho matka nedokáže žít? :co: Z vlastní zkušenosti velmi, ale opravdu velmi nedoporučuju.

Vim o cem mluvis,mam takoveho pritele a leze me to pekne na nervy.Hodinu co hodinu telefonaty bud on nebo matka.
Vim,ze je to hrozne,ale neumim si pomoct je to zrejme tim,ze jsem zila jen s nima a pro ne.

Prevexluj viac pozornosť na priateľa, psíka, kamarátky, koníčky, čokoľvek... Oni sa detičky časom vrátia (aby si im opatrovala ich detičky :P ), ale teraz sa proste musia odstrihnúť a zabývať samy...

lupina montana — 21. 2. 2014 12:59

eremuruss napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Neboli Erem - ty (bys) chtěla chlapa, bez kterého jeho matka nedokáže žít? :co: Z vlastní zkušenosti velmi, ale opravdu velmi nedoporučuju.

Vim o cem mluvis,mam takoveho pritele a leze me to pekne na nervy.Hodinu co hodinu telefonaty bud on nebo matka.
Vim,ze je to hrozne,ale neumim si pomoct je to zrejme tim,ze jsem zila jen s nima a pro ne.

Jako tvoje tchýně, evidentně.....a moje. A mého děcka....Z toho logicky plyne, jak nebezpečný je "žít jen pro děti" :)

helena — 21. 2. 2014 13:05

jak nebezpečný je "žít jen pro děti"
jak nebezpečný je "žít jen pro cokoliv...