Mám skoro 7 ročnú dcérku. Pred mesiacom sa rozišiel môj priateľ so mnou. Nemal vysporiadaný svoj bývalý vzťah. Chodili sme spolu len krátko (cca 5 mesiacov), ale o to intenzívnejšie. Mojej dcérke veľmi prirástol k srdcu on, aj jeho pes. Chodili sme spolu na výlety po horách, učil ju liezť po skalách, lyžovať, čítal jej knižku, cvičil s ňou karate, ak ma nechcela poslúchnuť, dohovoril jej rozumnou formou, vždy neskôr uznala, že má pravdu. Jednoducho bol pre ňu vzorom muža, ktorý sa o ňu staral, zaujímal sa o jej detské problémiky a hlavne ju mal rád a vedel jej to dať najavo. Dodnes za nimi smúti, plače doma, v škole. Určite cíti aj môj smútok, lebo odvtedy som oveľa smutnejšia, bez života, nič ma nebaví. Nevie pochopiť prečo k nám už nechodí. A ja jej nechcem povedať, že nás opustil, lebo nemal jasno v tom, koho vlastne ľúbi a kam patrí. Viem, že mi poviete, aby som sa vzchopila a začala sa jej viac venovať. Ja ju milujem a aj jej to dávam najavo. A snažím sa s ňou smiať, povzbudzovať ju a hlavne zaujímať sa o ňu a rozprávať sa s ňou. Ona sa budí zo sna, sníva sa jej o nich, praje si, aby sa vrátili k nám. Neviem, či jej mám dovoliť pestovať v sebe nádej alebo jej nejakým spôsobom vysvetliť, že už ich nikdy neuvidí, že odišli z nášho života... Plačem s ňou, ale tak, aby to ona nevidela, snažím sa byť pokojná, ale vnútorne som veľmi, veľmi nešťastná. Vlastne smútime obidve za nimi. Obidve sme mali pocit, že sme konečne úplná rodina a tento sen sa nám rozplynul...Na leto som objednala dve dovolenky pre nás dve, snažím sa, aby bola čo najviac medzi svojimi rovesníkmi a prežívala svoje detstvo.
Ako sa s tým smútkom a rozplynutým snom o úplnej rodine vysporiadať. Nemám chuť jej každý rok predstavovať nového muža, resp. ani nemám už o nich záujem a nemienim, aby mne a samozrejme aj mojej dcérke lámali srdce.... :(

Ahoj Emmo, já Ti asi moc neporadím, ale napíšu Ti svůj názor. Mám holčičku, které v květnu bude sedm, takže je asi stejně stará, jako ta tvoje. A mám manžela, který se k ní chová naprosto jako tvůj bývalý přítel (pro upřesnění- je to její otec). Tzn. nosí ji na rukou, miluje ji a všechno je tak, jak jsi popisovala. Tráví s ní veškerý volný čas. Teď možná někdo napíše- to je normální, když je to jeho dcera, ale podle toho, co vidím ve svém okolí, tak to tak vždycky. není. Kromě toho máme ještě 14 letého syna. Toho jaksi nikdy moc neprožíval, tak nějak normálně, taky hezky, ale ne že by ho "žral" jako ji. No a vůbec si nedovedu představit, kdyby od nás třeba odešel, jak bych jí to podala. Musí to být strašné, vaše situace.
V tvém případě bych jí to asi řekla tak, jak to je- pravdu. Natvrdo. Bohužel. Jenže je tu problém-co když se přece jen k vám vrátí??? To nikdy nevíš, a pokud bys jí řekla, že odešel napořád, protože má rád jinou a on se náhodou někdy vrátil, tak by v tom tvoje holčička měla strašný galimatiáš. Prostě řekni, že má rád jinou. Nijak definitivněto neukončuj, řekni, že ho třeba uvidí. Pokud je na tom holčička dost zle, možná bych mu zavolala, a poprosila ho, že tím třeba dost trpí, jestli by nebyl tak hodný, a občas si ji třeba nevzal. Nechci strašit, ale aby z toho neměla nějaké trauma. Já vím, že je to ponižující, ale si bych mu zavolala a poprosila ho, aby se s ní občas vídal. Mě se to mluví, já vím. Kvůli ní bych to asi udělala. Třeba mě se svým názorem pošleš do prčic,  moc jsem neporadila. Přeju Ti všechno nejlepší, ať se ti to podaří zvládnout. Radka

Radko, ešte pred mesiacom, keď plakala prvýkrát som mu písala, ako to ťažko znáša a on mi len napísal, že mu je to veľmi ľúto. Potom, keď to neprestávalo, tak som mu o5 napísala a on, že A čo mám robiť? Tak som mu chcela najradšej vynadať a poslať ho niekam...:o(
On je príliš veľký zbabelec na to, aby sa dal nahovoriť na stretnutie s ňou a aj tak býva od nás cca 150km.
Tiež sa bojím tej traumy. Aby príliš neverila mužom a nechcela lásku muža za každú cenu neskôr v dospelosti alebo už v puberte. Aby si nebrala osobne, že ona sa nejako previnila a je to kvôli nej. Ona je úžasná dcérka! Pomáha mi, ako môže, pri upratovaní, varení a pritom bude mať sedem v apríli. Je veľmi šikovná, ide jej to dobre v škole, baví ju sa niečo nové učiť. Chodí teraz na gymnastiku, ide na plavecký výcvik, s babkou sa učia anglicky.... Vyčítam si to, že som ju do toho zatiahla.
A povedať, že má rád inú? Veď sa ma spýta a nás nemal rád? Prečo nás nemal tak rád, aby ostal s nami? Nechcem v nej vyvolať pocit, že niekto je lepší, než my, keď nás nemá nikto rád tak, aby mu stálo zato, že s nami zostane. Preto som jej radšej povedala, že jej to vysvetlím, keď bude väčšia. A že v živote to tak chodí, že ľudia príchádzajú a odchádzajú. Že veď ona sa tiež už nekamaráti s kamarátmi z jasiel a niektorými zo škôlky....

Ahojky, pokud je to takto, tak ho nekontaktuj.
Já razím zásadu- říkat dětem pravdu. I když je špatná. Tzn. jedeme k zubaři a : Mamko, bude to bolet? Tak když jedem na trhání zubu, tak řeknu jo, ale ty seš statečná, tak to musíš vydržet a pak si koupíš bolestný. Protože kdybych řekla ne, byl by to podraz a /očima dítěte/ a příště ti nebude věřit. Tak je to se vším. Jedna naše babička na naše děti zvysoka kašle- bydlíme ve stejném městě a děti ji neviděly rok- tak na otázku- Proč k nám babička nechodí, nebo k ní nemůžem na víkend? odpovím- protože na vás kašle, asi vás nemá ráda. A bere to i dcerka. Kdybych vykládala nevím, má vás ráda, tak je to nesmysl a děti to poznají. Věř, že i to sedmiletý. Takže prostě jí řekni, že vás přestal mít rád, že nejste horší, než ostatní, že se to stává, že se člověk občas zamiluje do někoho jinýho... Nepomlouvej ho, to asi ani neděláš. Dětem se má říkat pravda-to je můj názor. Možná by to někdo jiný viděl jinak, co já vím. Klukovi je 14, takto vedu výchovu už celých 14 let plus něco a- nechci to zakřiknout- roste z něj slušnej, upřímnej, bezproblémovej kluk. Neříkám že je svatej, občas, když něco po něm chci, tak vidím, že třeba vyvrátí oči /myslí si, že to nevidím -:) /, ale čím je větší, máme z něj zatím jenom radost. Takže jí to vysvětli narovinu- to je moje rada.
Ještě jedna věc- pokud se ti holčička budí v noci a předtím se to nestávalo, je to už něčehopříznak- úzkosti, já nevím. Tudíž bys to měla vyřešit rychle. Pokud nevíš, jakou formou, obrať se na ped.psych.poradnu,můžeš se jich jít zeptat i bez ní. Ale myslím,že kdybys jí to řekla naplno, tak by možná třeba pár dní byla ještě smutnější, ale konečně by v tom měla jasno, ta nejistota, jestli jo, nebo ne, musí být horší. Prostě ať se s tím smíří- bude muset. To je hrozný,co. Já si to fakt nedovedu přestavit.

Určitě souhlasím s Radkou - osobně bych se, být Tebou, dcerce pokusila co nejotevřeněji a pokud možno nejobjektivněji popsat důvody přítelova odchodu. Děti dokážou pochopit víc, než si myslíme. Musí to pro Vás obě být strašně těžké, ale bohužel je to realita, se kterou se dcera vyrovná rychleji, pokud nebude vycházet ze zkreslených úvah a dělat si třeba plané naděje. Nechávat ji v nejistotě a odsouvat vysvětlení, "až bude starší", je podle mě horší. Drtím moc palce.

Omlouvám se - v poslední větě jsem samozřejmě chtěla napsat "držím", ale takhle to taky celkem dává smysl :)

A čo jej mám povedať? Pravdu? Že mal nedokončený vzťah s inou tetou, začal sa s nami stretávať, začal nás mať rád a potom sa chcel vrátiť k tej tete, ktorú mal rád pred nami? Lebo si zrazu uvedomil, že ju ešte ľúbi, keď už sa veci pohli k totálnemu rozchodu? Oni neboli zobratí, ona si zobrala byt na hypotéku a on investoval cca milion Sk do prestavby bytu. Bohužiaľ on pracuje a aj býva cca 150km od nás, tak za nami chodil cez víkendy. Tak mám pocit, že žil schyzofrenický život, až to nakoniec nezvládol.
Dáte mi otázku, prečo som išla do vzťahu, kde som vedela, že nemá minulosť vyriešenú....? Ja som sa ho na začiatku na to pýtala narovinu. On ma presviedčal, že citovo je už s ňou vysporiadaný, len majetkovo nie. A tiež som ho hneď nezoznamovala s dcérkou...
A ešte som asi urobila chybu, že už pred mesiacom som sa s ňou narovinu neporozprávala. Jednoducho na tú tému som mlčala a nič som nepovedala a ona sa ma nepýtala. Mala som sama so sebou čo robiť, aby som sa držala nad vodou a stále neplakala. Teraz viem, že dnes si s ňou sadnem a s láskou a s citom sa s ňou o jej smútku porozprávam. Fakt jej mám povedať o tej druhej tete?

Radko, máš moje sympatie. Ja tiež hovorím mojej dcérke pravdu a tiež je veľmi statočná, keď ideme k pani doktorke a musí jej pichnúť očkovanie. A taktiež jej nevešiam buliky na nos. Ale toto je pre mňa ešte príliš bolestné. Vidím, ako ju bolí srdiečko a pýta sa ma, či aj im je za nami smutno.... No, idem byť aj ja statočná a radšej si asi poplačeme spolu, vystískame sa a sľúbime si, že sa vždy budeme ľúbiť a hovoriť si pravdu.

Určitě bych dceři o té "druhé paní" pověděla - opravdu jí můžeš říct zhruba to, cos napsala v minulém příspěvku (samozřejmě nemusíš zabíhat do podrobností s hypotékou, protože to ani není ten zásadní důvod přítelova odchodu). Pravdivě a srozumitelně bych odpověděla na všechny její otázky, i když to pro ni bude třeba v tu chvíli zraňující. A taky mě napadá - nebylo by možné pořídit dcerce vlastního pejska, příp. jiné zvířátko? Rychleji by zapomněla na pejska od přítele, měla by se o koho starat a taky si ním "popovídat".

Ahoj Emmo, jo, řekla bych jí i o druhé tetě. Prostě pravdu. Peníze bych do toho nepletla, to děti moc nechápou. Zatím. Normálně jí to řekni,neodsouvej to, zbytečně by čekala a dělala si naděje. Pak by ti tomohla vyčítat. Stejně tě musí, pokud ji udržuješ v naději, pořád říkat, abys mu zavolala a tak. Vždyť to tě musí pěkně deptat.

Ďakujem vám dievčatá za rady. O tých peniazoch by som jej ani nehovorila. To som len pre vysvetlenie napísala vám. Nemali sme možnosť sa včera o tom rozprávať, ale pri najbližšej príležitosti jej všetko, čo bude chcieť vysvetlím jednoduchou formou.
Pekný deň vám prajem.
Emma

Tak ať to dopadne co možná nejlíp, měj se fajn.

Tak som to včera nevydržala a napísala som mu o trápení mojej dcérky. Najprv absolútne nereagoval a potom mi volal, že mu je ľúto, ale nie toho, že ona smúti, ale toho, že sa so mnou stretol, že sa zamiloval bezhlavo a že to tak dopadlo. Ale ani jedna zmienka o mojej dcérke nepadla. Stále rozprával len o sebe, ako je jemu teraz zle, ešte že cez týždeň má veľa roboty, že najhoršie sú víkendy a vraj v obidvoch prípadoch sa nedá vrátiť späť. Ako sa všetkým teraz len ospravedlňuje. Že nemá síl a ani nevie ako by to napravil, či mi má poslať nejaké peniaze. No, bola som z neho taká znechutená, že som dostala záchvat smiechu a nedokázala som sa zastaviť. A potom som mu po telefonáte napísala sms, že je mi ľúto, že rozprával len o sebe a vôbec ho nezaujímala moja dcéra, ale že som sa aspoň dobre nasmiala, posielam mu číslo môjho účtu a chcem 1,000,000 korún a že mi je ho dosť ľúto. :grater:    :skurt:

Emma napsal(a):

Tak som to včera nevydržala a napísala som mu o trápení mojej dcérky. Najprv absolútne nereagoval a potom mi volal, že mu je ľúto, ale nie toho, že ona smúti, ale toho, že sa so mnou stretol, že sa zamiloval bezhlavo a že to tak dopadlo. Ale ani jedna zmienka o mojej dcérke nepadla. Stále rozprával len o sebe, ako je jemu teraz zle, ešte že cez týždeň má veľa roboty, že najhoršie sú víkendy a vraj v obidvoch prípadoch sa nedá vrátiť späť. Ako sa všetkým teraz len ospravedlňuje. Že nemá síl a ani nevie ako by to napravil, či mi má poslať nejaké peniaze. No, bola som z neho taká znechutená, že som dostala záchvat smiechu a nedokázala som sa zastaviť. A potom som mu po telefonáte napísala sms, že je mi ľúto, že rozprával len o sebe a vôbec ho nezaujímala moja dcéra, ale že som sa aspoň dobre nasmiala, posielam mu číslo môjho účtu a chcem 1,000,000 korún a že mi je ho dosť ľúto. :grater:    :skurt:

Emmo,
tak jak reagoval Tvůj bývalý přítel, to není nic neobvyklého. Nech ho jít, nepiš nemá to cenu, on je teď jinde a jak se říká " na jiné vlně", nepochopí Tvoje pocity. Vím, co cítíš, jak je Ti to líto, že mluví jen o sobě. Ale i takové věci se stávají a někteří muži, reagují i hůře než on, když se zamilují, začnou "jiný život" a neexistují pro ani vlastní děti, natož aby něco vysvětlovali. Minulost hodí za hlavu a manželko, ženo ty si poraď- vychovej děti a začni nový život. Něčím takovým nyní procházím a není to snadné.
Z vlastní zkušenosti Ti řeknu, buď ráda že se tak stalo teď a ne za několik let, kdyby Jste měli spolu vlastní dítě a prožili kus života, bolest a zklamání pro Vás obě by byla daleko větší. Všechno to přejde, ale chce to čas.
Zvládneš i Tvoje dcera.

Emma napsal(a):

Mám skoro 7 ročnú dcérku. Pred mesiacom sa rozišiel môj priateľ so mnou. Nemal vysporiadaný svoj bývalý vzťah. Chodili sme spolu len krátko (cca 5 mesiacov), ale o to intenzívnejšie. Mojej dcérke veľmi prirástol k srdcu on, aj jeho pes. Chodili sme spolu na výlety po horách, učil ju liezť po skalách, lyžovať, čítal jej knižku, cvičil s ňou karate, ak ma nechcela poslúchnuť, dohovoril jej rozumnou formou, vždy neskôr uznala, že má pravdu. Jednoducho bol pre ňu vzorom muža, ktorý sa o ňu staral, zaujímal sa o jej detské problémiky a hlavne ju mal rád a vedel jej to dať najavo. Dodnes za nimi smúti, plače doma, v škole. Určite cíti aj môj smútok, lebo odvtedy som oveľa smutnejšia, bez života, nič ma nebaví. Nevie pochopiť prečo k nám už nechodí. A ja jej nechcem povedať, že nás opustil, lebo nemal jasno v tom, koho vlastne ľúbi a kam patrí. Viem, že mi poviete, aby som sa vzchopila a začala sa jej viac venovať. Ja ju milujem a aj jej to dávam najavo. A snažím sa s ňou smiať, povzbudzovať ju a hlavne zaujímať sa o ňu a rozprávať sa s ňou. Ona sa budí zo sna, sníva sa jej o nich, praje si, aby sa vrátili k nám. Neviem, či jej mám dovoliť pestovať v sebe nádej alebo jej nejakým spôsobom vysvetliť, že už ich nikdy neuvidí, že odišli z nášho života... Plačem s ňou, ale tak, aby to ona nevidela, snažím sa byť pokojná, ale vnútorne som veľmi, veľmi nešťastná. Vlastne smútime obidve za nimi. Obidve sme mali pocit, že sme konečne úplná rodina a tento sen sa nám rozplynul...Na leto som objednala dve dovolenky pre nás dve, snažím sa, aby bola čo najviac medzi svojimi rovesníkmi a prežívala svoje detstvo.
Ako sa s tým smútkom a rozplynutým snom o úplnej rodine vysporiadať. Nemám chuť jej každý rok predstavovať nového muža, resp. ani nemám už o nich záujem a nemienim, aby mne a samozrejme aj mojej dcérke lámali srdce.... :(

Dobry den

myslím že je potřebné s vašou dcerkou o jej smutkoch hovorit, čo najčastejšie,mnie razt ale opakovaně a v priebehu aj nekolkych mesiacov sa jej prihovarat, byt jej nablizku a sdielat to čo cítí bez toho aby ste jej vysvetlovala čo sa vlastně stalo...veď aj tak to nechápete, trpíte aj vy, opustil vás obe. Takže byt silná pre dceru a raz jej ukázať že s mužmi to má cenu skúšať a že keď to nevyjde tak to treba skusit znovu, to je lekcia ktoru do života dostaně, po tom keď ju niekdo opustí tak bude truchlit lahšie a nevzdá to do budúcna. Držím moc palce. Pre dcerku by bolo dobre keby ste sa sama cez smutok preniesla  aby ste ho po tom mohla zdielat, doporučujem pre vás navštívit terapeuta, trebars aj kraktodobo. Držím palce
Peter Pöthe:styrka:

A je to tu zas. :( Ako som vyššie písala v bolestivom, až stresujúcom rozpoložení môj neúspešný príbeh lásky s dopadom na citlivú dušičku mojej najmilovanejšej dcérky.
Ubehol odvtedy nejaký čas. Ja osobne som sa ako-tak spamätala, opäť som sa vrátila ku kamarátom, k mojím koníčkom a vrátila sa mi aj chuť do života. No, poznačil ma tento rozchod a nielej to, ale aj ten neuveriteľný smútok mojej dcérky, vo výbere ďaľšieho, resp. žiadneho partnera. V podstate som sa uzavrela pred mužmi, nikoho si nepripustím k telu a ani k duši. Ale toto nemá byť príspevok o mne.
Včera ma moja dcérka opäť prekvapila. Večer mi povedala, že v škole zase myslela na toho psíka..... Možno si pomyslíte, že je to hlúposť.... Ale keby ste ich videli spolu, tak pochopíte.... Spávali spolu, teda psík pri jej posteli, moja dcérka jej (sučke) urobila "pelech" zo svojej bábätkovskej (jej najmilšej) deky, hrali sa spolu, no jednoducho boli ako keby jedna duša..... A v neposlednom rade spomínala aj na neho. Rozplakala sa, žialila za tým, že ich už nikdy neuvidí....psík ju už nikdy neoňuchá, neoblíže..... Proste, to definitívum ju veľmi, ale veľmi bolí. Pýtala sa ma, či nemám na neho číslo. Ja nemám, vymazala som ho a či nemám náhodou adresu na neho. Chce im proste napísať pár riadkov. Problém je v tom, že ja nechcem a nemôžem dovoliť, aby to spravila. Lebo on nás do svojho sveta nikdy nezobral. Vždy bol len on u nás alebo sme boli spolu na výletoch. Nemal vysporiadanú minulosť so svojou bývalou priateľkou, s ktorou v tom čase (počas nášho vzťahu) stále býval. Ja som na neho stále nahnevaná za to, že nás do svojho neusporiadaného a nevysporiadaného života zatiahol a nami si chcel uľahčiť rozchod a odchod od bývalej. Vlastne ja neviem, či to už opäť nie je terajšia..... Ale to je vlastne jedno, ja by som ho už nechcela naspäť ani za svet!
Poraďte mi prosím, ako mám mojej dcérke vysvetliť, že on o nás už naozaj nemá záujem a nejakým písaním listu by sa na tom nič nezmenilo?!?
Totiž, dnes v noci sa jej sníval o tom sen, že im napísala a začali sme sa znovu kamarátiť a boli sme opäť úplná a šťastná rodinka. Ako jej to mám vyvrátiť a tým pádom ju sklamať, nech si nestavia ružové vysnívané zámky.....?
Ďakujem za všetky pozitívne a aj negatívne reakcie.
Emma

Emma napsal(a):

A je to tu zas. :( Ako som vyššie písala v bolestivom, až stresujúcom rozpoložení môj neúspešný príbeh lásky s dopadom na citlivú dušičku mojej najmilovanejšej dcérky.
Ubehol odvtedy nejaký čas. Ja osobne som sa ako-tak spamätala, opäť som sa vrátila ku kamarátom, k mojím koníčkom a vrátila sa mi aj chuť do života. No, poznačil ma tento rozchod a nielej to, ale aj ten neuveriteľný smútok mojej dcérky, vo výbere ďaľšieho, resp. žiadneho partnera. V podstate som sa uzavrela pred mužmi, nikoho si nepripustím k telu a ani k duši. Ale toto nemá byť príspevok o mne.
Včera ma moja dcérka opäť prekvapila. Večer mi povedala, že v škole zase myslela na toho psíka..... Možno si pomyslíte, že je to hlúposť.... Ale keby ste ich videli spolu, tak pochopíte.... Spávali spolu, teda psík pri jej posteli, moja dcérka jej (sučke) urobila "pelech" zo svojej bábätkovskej (jej najmilšej) deky, hrali sa spolu, no jednoducho boli ako keby jedna duša..... A v neposlednom rade spomínala aj na neho. Rozplakala sa, žialila za tým, že ich už nikdy neuvidí....psík ju už nikdy neoňuchá, neoblíže..... Proste, to definitívum ju veľmi, ale veľmi bolí. Pýtala sa ma, či nemám na neho číslo. Ja nemám, vymazala som ho a či nemám náhodou adresu na neho. Chce im proste napísať pár riadkov. Problém je v tom, že ja nechcem a nemôžem dovoliť, aby to spravila. Lebo on nás do svojho sveta nikdy nezobral. Vždy bol len on u nás alebo sme boli spolu na výletoch. Nemal vysporiadanú minulosť so svojou bývalou priateľkou, s ktorou v tom čase (počas nášho vzťahu) stále býval. Ja som na neho stále nahnevaná za to, že nás do svojho neusporiadaného a nevysporiadaného života zatiahol a nami si chcel uľahčiť rozchod a odchod od bývalej. Vlastne ja neviem, či to už opäť nie je terajšia..... Ale to je vlastne jedno, ja by som ho už nechcela naspäť ani za svet!
Poraďte mi prosím, ako mám mojej dcérke vysvetliť, že on o nás už naozaj nemá záujem a nejakým písaním listu by sa na tom nič nezmenilo?!?
Totiž, dnes v noci sa jej sníval o tom sen, že im napísala a začali sme sa znovu kamarátiť a boli sme opäť úplná a šťastná rodinka. Ako jej to mám vyvrátiť a tým pádom ju sklamať, nech si nestavia ružové vysnívané zámky.....?
Ďakujem za všetky pozitívne a aj negatívne reakcie.
Emma

Tak to je mi, Emmo, moc líto. Je těžké radit v každé cizí situaci - můžu jen napsat, co si myslím, že bych dělala já na Tvém místě: dcerce bych otevřeně řekla, jak to celé vidíš Ty a že Ty bys žádný dopis nepsala a že se bojíš, aby nebyla zklamaná; ale pokud dcera chce, určitě bych jí nebránila v tom dopis napsat a poslat. Myslím, že jí to pomůže rozhodně víc než ta nejistota, že by se třeba něco změnilo, kdyby napsala, ale nemůže.
A ještě další věc, co mě hned napadla, i když už jsem to před časem psala: nepřemýšlalas o tom, že bys jí pořídila vlastního pejska? Myslím, že tohle by mohlo pomoct opravdu hodně.

Emmo a nemohla bys dcerce koupit jejího vlastního psíka? Třeba by snáz zapoměla, když by se měla o koho starat!

No asi jsme měly Mayo stejný nápad, že?

lueta napsal(a):

No asi jsme měly Mayo stejný nápad, že?

Asi jo - že by telepatie? :)

lueta napsal(a):

Emmo a nemohla bys dcerce koupit jejího vlastního psíka? Třeba by snáz zapoměla, když by se měla o koho starat!

To je práve to, čo som od vás vlastne nechcela počuť. :( Moja mama má psíka, zlatunkého, ktorého má moja dcérka rada. Moja mama ju každý deň vyzdvihuje zo školy, učí sa s ňou, takže dcérka je so psíkom každý deň.
Ja ako samoživiteľka si psíka nemôžem dovoliť, jednak z finančného hľadiska a jednak z bytového. Bývame v malinkom bytíku, kde nám už pomaly veci "padajú" na hlavu.... :( :(

Emma napsal(a):

A je to tu zas. :( Ako som vyššie písala v bolestivom, až stresujúcom rozpoložení môj neúspešný príbeh lásky s dopadom na citlivú dušičku mojej najmilovanejšej dcérky.
Ubehol odvtedy nejaký čas. Ja osobne som sa ako-tak spamätala, opäť som sa vrátila ku kamarátom, k mojím koníčkom a vrátila sa mi aj chuť do života. No, poznačil ma tento rozchod a nielej to, ale aj ten neuveriteľný smútok mojej dcérky, vo výbere ďaľšieho, resp. žiadneho partnera. V podstate som sa uzavrela pred mužmi, nikoho si nepripustím k telu a ani k duši. Ale toto nemá byť príspevok o mne.
Včera ma moja dcérka opäť prekvapila. Večer mi povedala, že v škole zase myslela na toho psíka..... Možno si pomyslíte, že je to hlúposť.... Ale keby ste ich videli spolu, tak pochopíte.... Spávali spolu, teda psík pri jej posteli, moja dcérka jej (sučke) urobila "pelech" zo svojej bábätkovskej (jej najmilšej) deky, hrali sa spolu, no jednoducho boli ako keby jedna duša..... A v neposlednom rade spomínala aj na neho. Rozplakala sa, žialila za tým, že ich už nikdy neuvidí....psík ju už nikdy neoňuchá, neoblíže..... Proste, to definitívum ju veľmi, ale veľmi bolí. Pýtala sa ma, či nemám na neho číslo. Ja nemám, vymazala som ho a či nemám náhodou adresu na neho. Chce im proste napísať pár riadkov. Problém je v tom, že ja nechcem a nemôžem dovoliť, aby to spravila. Lebo on nás do svojho sveta nikdy nezobral. Vždy bol len on u nás alebo sme boli spolu na výletoch. Nemal vysporiadanú minulosť so svojou bývalou priateľkou, s ktorou v tom čase (počas nášho vzťahu) stále býval. Ja som na neho stále nahnevaná za to, že nás do svojho neusporiadaného a nevysporiadaného života zatiahol a nami si chcel uľahčiť rozchod a odchod od bývalej. Vlastne ja neviem, či to už opäť nie je terajšia..... Ale to je vlastne jedno, ja by som ho už nechcela naspäť ani za svet!
Poraďte mi prosím, ako mám mojej dcérke vysvetliť, že on o nás už naozaj nemá záujem a nejakým písaním listu by sa na tom nič nezmenilo?!?
Totiž, dnes v noci sa jej sníval o tom sen, že im napísala a začali sme sa znovu kamarátiť a boli sme opäť úplná a šťastná rodinka. Ako jej to mám vyvrátiť a tým pádom ju sklamať, nech si nestavia ružové vysnívané zámky.....?
Ďakujem za všetky pozitívne a aj negatívne reakcie.
Emma

Emmo, já bych maličké koupila štěňátko !!!!! :supr: Uvidíš, že si ho zamiluje, naučí se nestarat jen sama o sebe, naučí se o všechno rozdělit a HLAVNĚ zapomene na psa tvého ex-přítele :godlike:

Emma napsal(a):

lueta napsal(a):

Emmo a nemohla bys dcerce koupit jejího vlastního psíka? Třeba by snáz zapoměla, když by se měla o koho starat!

To je práve to, čo som od vás vlastne nechcela počuť. :( Moja mama má psíka, zlatunkého, ktorého má moja dcérka rada. Moja mama ju každý deň vyzdvihuje zo školy, učí sa s ňou, takže dcérka je so psíkom každý deň.
Ja ako samoživiteľka si psíka nemôžem dovoliť, jednak z finančného hľadiska a jednak z bytového. Bývame v malinkom bytíku, kde nám už pomaly veci "padajú" na hlavu.... :( :(

NO, a jak jste to teda zvladaly, když u tebe byl přítel ?? :gloria:

Já jsem toho nározu, že když se chce, všechno jde :dumbom:

Všetci sme spali v jednej miestnosti. Takže dosť ztiesneno sme to zvládali. Ale na víkendy sa to ako-tak dalo. Ja si psíka naozaj nemôžem dovoliť aj kvôli času. Pracujem, mama sa mi stará o dcérku a ja si pre ňu chodím až večer po práci. Takže psík by nám veľmi skomplikoval život. To nie sú výhovorky, to sú fakty. Život samoživiteľky nie je absolútne ľahký, ale týmto sa sťažovať nemienim a ani nechcem.
Skôr si myslím, že to nie je o psíkovi, ako skôr o tom pocite, že sme boli úplná rodina, ktorá sa mala rada. Totižto aj dcérkyn tatino sa druhýkrát oženil, vyženil si dvoch veľkých chlapcov, presťahoval sa s  novou rodinou do rodinného domu, tam majú tiež psíka. Moja sestra má psíka, takže moja dcérka má psíkov okolo habadej. Viem, že ani jeden z nich jej nepatrí, ale blízkosť nemého tvora jej naozaj nechýba.

Emmo, mám návrh. Kupte kočičku!! Myslím , že JDE o to aby měla dcerka SVÉ zvířátko. Bude se mít domů na co těšit. A kočka je nenáročná. Měla jsem vždycky psy a teď máme  kocourka. Kočce to nevadí když je půl dne doma sama. Stejně většinu času prospí. Ani ven s ní chodit nemusíš. My máme britskou dvoubarevnou. Jsou to strašně milé a přítulné kočky. Přimlouvám se!!

.......mňau :)
a kam by som tu mačičku dala strážiť, ak by som ju niekam na výlet alebo dovolenku nemohla zobrať, keď všetci majú psov a ja im robím vždy strážkyňu zvierat....? :lol:
utekám za mojou najdrahšou... papa

Výhovorky,výhovorky !!!   :P

lueta napsal(a):

Výhovorky,výhovorky !!!   :P

Nieeee :lol:

Len si nemyslím, že psíkom alebo mačičkou by sa vyriešil problém toho, že je jej smutno za ním a za tým konkrétnym psíkom. Dcérka včera v škole napísala list. Tak si s ňou sadnem a vysvetlím jej ako sa veci majú a ako je zbytočné v niektorých prípadoch bojovať o lásku a priazeň... :kapitulation:

Emma napsal(a):

lueta napsal(a):

Výhovorky,výhovorky !!!   :P

Nieeee :lol:

Len si nemyslím, že psíkom alebo mačičkou by sa vyriešil problém toho, že je jej smutno za ním a za tým konkrétnym psíkom. Dcérka včera v škole napísala list. Tak si s ňou sadnem a vysvetlím jej ako sa veci majú a ako je zbytočné v niektorých prípadoch bojovať o lásku a priazeň... :kapitulation:

Emmo, taky jsem byla samoživitelka s malou holčičkou, taky byli u tatínka pejskové, u babiček kočičky... ale to prostě nestačí. To zvířátko musí být té holčičky. Já tehdy nakonec přišla s křečkem, ale to není ono, takže na štěňátko nakonec taky došlo... máme docela divokého westíka, ale do stísněných prostor by asi bylo lepší ještě něco menšího... Lze to zvládnout (třeba i po dohodě s babičkou) a slečny se díky tomu naučí mít za někoho odpovědnost (ikdyž ta naša teď v pubertě reptá, že má jít "zase" se psem... ale nedovolí si nejít!)