ahoj, potrebuju radu.. nebudu tady rozepisovat slohovky .. strucne .. po 7mi letech manzelstvi, z me strany spokojeneho, jsem zjistila, zemanzel ma 2mesice milenku a  vypravi, jakou mame krizi uz rok a pul atd atd .. no zkusili jsme nekolikrat navrat a on dlouho nevedel, zda chce zustat s nama, mame dve deti 7 a 3roky.. nebo zda odejit a  zit si svobodnej zivot.. byla jsem trpeliva, porad jsem s nim chtela zustat.. po xxx pokusech to s ni ukoncil a doma se bezvadne srovnal, je opet hodnej, milej, pracovitej.. proste "skoro" se mi vratil muj manzel a ne poblaznenej pubertak.. ale ... ona mu jeste obcas pise a on tvrdi, ze ji neodepisuje nicmene, klasika.. mobil neustale jenom u sebe v kapse a nikde by ho nenechal, tudiz s ni v kontaktu asi stale je.. a navic, jednou tydne jde na pivo a  ona po praci chodi do stejne hospody.. je to servirka, tak on sice prestal lezt tam, kdeona dela, ale s partou chodej jinam.. jenze maj spolecne kamarady a ona tam po praci vzdy prijde a bavej se tam spolu u  jednoho stolu..
Je to normalni?? Mam to akceptovat nebo uz mam konecne udelat ten radikalni rez??? Tech 'poslednich sanci" mel uz mnoho a me dochazej jak sily tak i nervy ... diiiky za kazdou zkusenost!!!

Lulu,
tohle je pro Tebe těžký a bolavý, že ji vidí a mluví s ní.
Nicméně, když doma je hodnej, milej, pracovitej...jak píšeš, tak mě to zní jako návrat k Tobě a dětem s tím, že sice nezvládl ukončit kontakt, ale tu servírku může mít přehozenou do škatulky "kamarádka". (Co víš, do jaké míry je to hlavně ona, kdo se z toho ještě nedostal)
Takže jestli ho máš ráda a pokud je Ti s ním jinak dobře a dětem taky, tak bych se přimlouvala za to počkat a být ta jeho milá žena k sežrání, která mu dá důvěru - ono totiž často platí, že vztah nakonec nepřežije to sledování, nedůvěra a připomínání prohřešků -  ta celková nepříjemná změna atmosféry doma, která pramení z toho, že raněná bytost neodpustí a jak to tak dává tomu druhému "sežrat" , tak se často nedá o druhé šanci ani mluvit.
Jedna naše sousedka vydržela nevěru, o které věděla, táhlo se to dva roky - a celou dobu byla milá, vařila, když bylo za co, tak mu poděkovala (dokázala i v té nevěře skoro nemožné= dělala jako by nic - a jemu došlo, jak říkal, jakej je vůl a děti - taky dvě - měly pak celá léta milujícího tátu a ona manžela.
Nejtěžší na tom je, aby podváděná ženská věděla, že je dost skvělá a zvládne to - protože tohle je rána do sebevědomí téměř pro každou.
Moc Ti držím palce. :par:

diky moc za odpoved, porad o tom premyslim a nevim.. vim ze nemuzu mit dokonalej vztah, ale cekala jsem aspon normalni vztah s duverou atd.. vzhledem k tomu, ze rodice spolu nezijou, protozeotec se celej zivot tahals milenkou a mama to tise trpela, tak jsem si rikala,ze tohle nikdy nedopustim a nemuze me to potkat.. omyl, jakospousta veci o kterych jsem byla presvedcena.. ale myslim, ze uz jsem to prehlizela acekala mocdlouho na to, aby se to srovnalo.. prestala jsem ho kontrolovat a prohlizet tel, ale kdyz  jsem  se dozvedela ze spolu travej vecery v hospode, tak uz mi to nejak nejde prekousavat zase dal... je pravda, ze ted to asi bude moje vina, ale poradcitim, ze toasi nejsem schopna prejit a cekat zda ho znova dostane a bude to  opet to obdobi ktere uz bych asi neunesla... nevim nevim... alekazdopadne dekuju!!!!!!

diky moc za odpoved, porad o tom premyslim a nevim.. vim ze nemuzu mit dokonalej vztah, ale cekala jsem aspon normalni vztah s duverou atd.. vzhledem k tomu, ze rodice spolu nezijou, protozeotec se celej zivot tahals milenkou a mama to tise trpela, tak jsem si rikala,ze tohle nikdy nedopustim a nemuze me to potkat.. omyl, jakospousta veci o kterych jsem byla presvedcena.. ale myslim, ze uz jsem to prehlizela acekala mocdlouho na to, aby se to srovnalo.. prestala jsem ho kontrolovat a prohlizet tel, ale kdyz  jsem  se dozvedela ze spolu travej vecery v hospode, tak uz mi to nejak nejde prekousavat zase dal... je pravda, ze ted to asi bude moje vina, ale poradcitim, ze toasi nejsem schopna prejit a cekat zda ho znova dostane a bude to  opet to obdobi ktere uz bych asi neunesla... nevim nevim... alekazdopadne dekuju!!!!!!

Lulu, moc Ti přeju, aby Tvé rozhodnutí bylo opravdu jen a jen o té vaší situaci a bez zpětné projekce o zkušenosti s Tvým tátou - protože tady to může být jinak.
Nepíšeš, jak to je - jestli je teď aktuálně fajn a "jen" schovává mobil...pak by stálo možná za to mu říct v klidu a na rovinu něco ve smyslu:"mám Tě ráda, stojím o Tebe, ale vidím, že říkáš, že to skončilo a schováváš mobil - z toho je mi nanic, mám pocit, že Ti nemůžu věřit a nemůžu tu zářit, jako když se nic neděje.  Co chceš? Víš to? (Nemá smysl se ponižovat, ale v klidu - a to je důležitý, aby si nemyslel, že je to nějaká momentální a přehnaná reakce  -  mu dát najevo, že nemůže mít všechno a že vy jste tři a stojíte o něj a máte ho rádi.)
Člověk, který ve vztahu trpí, si představuje rozvod jako záchranu, po které mu bude už jen dobře. Jenže to sebou  nese další věci, které si vůbec nepředstavuje - nebo jim prostě nepřikládá takovou váhu. V podstatě se to podobá rozhodnutí nechat si uříznout nohu. Jistě, jsou situace, kdy to odmítnout znamená ohrožení na životě - a pak se nedá nic dělat. Ale pokud to jenom trochu jde, tak je samozřejmě nejlepší tu nohu zachránit - i když to bolí a trvá to dlouho.
Vybojované krize posilují naději, rozvod člověku spíš kus naděje bere. Není snadné žít s tím: táta mámu podváděl, manžel měl někoho jiného...a věřit, že další vztah bude super.
Mám kamarádku, je sama od 33 let s holčičkou - ta je dneska už slečna. Tehdy to vypadalo, že je snadné najít chlapa, jsou moc fajn a měla konec konců jenom jedno dítě a byla mladá. Jenže ono nejde o to najít "nějakého" chlapa, to bys potom mohla vlézt z deště pod okap. Ten někdo by měl být lepší než původní manžel a měl by milovat to dítě, které není jeho. A takového chlapa najít, to se může stát, ale taky je to zázrak. Z toho vyplývá, že jestli se ten zázrak nestane, že se najde chlap, co bude milovat Tebe a Tvé dvě děti, tak s nimy zůstaneš sama, dokud nevyrostou (a to je dlouho, jsou malé)  A pak si najdeš někoho, až budou děti dospělé. Jsi připravená na tuhle možnost?
Druhá věc, která platí: když nesjou v tom vztahu děti, je to jednoduché v tom smyslu, že se můžeš třeba odstěhovat a v životě svého "ex" už nevidět. Pokud máte dvě děti, budeš ho vidět pořád a jak to vidím na té kamarádce, hodně jí to psychicky stojí sil. Takže žádný klídek po rozvodu se nekoná. Furt se musí na něčem domlouvat a snažit se, aby si z dítěte nedělala spojku proti tátovi.
Třetí, na co se málo myslí, jsou děti - v tom věku, co jsou Tvoje, to jsou děti, co mají tátu rádi a doma musí být fakt hodně hnusně, aby dokázaly to roztržení rodiny pochopit jako plus.
Lulu, tohle je nepříjemný, ale zdravý se nad tím zamyslet a zvážit, aby Tě pak nečekalo, jak píšeš, ".. omyl, jako spousta věcí o kterých jsem byla presvědčená."  Abys věděla, že ses rozhodla správně.
Vím, že na manželství musí být dva. Potřebujete si promluvit, ideálně někde u skleničky vína, bez dětí, aby vám bylo fajn a nedalo se hned tak utéct a necítili jste se tam v ohrožení. Třeba z něj vyleze něco, z čeho budeš chytřejší. :pussa:

moc hezky napsané, Světýlko

poslala jsem ti soukromou zprávu.

Svetylko, moc dekuju, vazne je to vsechno  strasne moooc pravdive a  urcite si z toho hooodne vezmu!!! Vazne dekuju!!!

Nemáš za co, Lulu, rádo se stalo :)

laminanonte napsal(a):

moc hezky napsané, Světýlko

Fakt pekne napísané! :supr:;)

Lami a Belli, tak děkuju :)