Snad nejhorší, co nevěru provází, je ta nejistota. Manžel mi lže i tam, kde by vůbec nemusel. I kdyby mi zase byl věrný, tak už mu nikdy nebudu věřit. To je asi jediná moje jistota. Vše začalo před dvěma lety, když mu nastoupila o 18 let mladší, svobodná, pohledná a hlavně štíhlá sekretářka. Dalším jejím plusem je to, že bydlí kousek od nás (cca 5 minut autem). Již několikrát, když tvrdil, že musí zůstat v práci déle (i 16 hodin) jsem ho v práci sháněla, ale nikdo tam již nebral telefon. Bohužel nebyl k zastižení ani na mobilu. Když jde s kolegy z práce posedět, tak se vždy nějakým záhadným způsobem stane, že se s ní v restauraci potká. Dokonce se jim tyto náhody daří i na opačném konci města. Když se zeptám, jestli byl posedět s ní, tak mi tvrdí, že jí vůbec nedával vědět, ale že se úplnou náhodou potkali. Přísahal, že u ní doma nikdy nebyl, ale když jsme kupovali lampu, tak prohlásil, že přesně takovou má ona doma. Je to prostě slaboch, který se bojí odejít (měl by kam, protože ona má vlastní byt). Asi před měsícem prohlásil, že se již rozhodnul, že chce zůstat se mnou. Já mu ale nevěřím ani tohle. Vlastně mu nevěřím vůbec nic. Vše, co mi řekne, již automaticky v hlavě rozebírám ... je to tentokrát pravda ... není to pravda. Dá se s tím vyrovnat?

Já jsem prožila něco podobného, z lásky jsem uvěřila mnohokrát, ale bylo to stále stejné, rozvod byl jediným osvobozením a cšestou za něčím čistčím, bez lží.

Miki,
pokud sama nebudeš chtít, tak Tě ta nejistota nakonec"sežere". A Ty nebudeš tím, kdo zvítězil. Dokud nepřivřeš za minulostí vrátka a budeš si sypat sůl do rány, tak Ti bude čím dál hůř. Věř mi, mluvím z vlastní zkušenosti.

Tak tohle přesně pociťuji a taky nevím, jak z toho ven. Prostě nevěřím a věřit asi nebudu, snažím se, ale prostě mi to nedá a při každé příležitosti si na to vzpomenu. Nevím jestli lže nebo s i vymýšlí nebo všechno tají. A nedokážu zapomenout na minulost a na to všechno, co mi navykládal. O poslední vím dost, i jak ten sex probíhal, je to noční můra, protože se mnou to nikdy nemůže zažít. A potom mám věřit, že to zase nebude vyhledávat? Dokážou zapomenout na všechno. když se nějaká objeví a je mu nakloněna, najednou zůstane hluchý a slepý. Slyšela jsem mnoho slibů, že zůstane s náma a změní se. Ale jak věřit, že to tak zůstane? Až na to přijdeš, dej mi prosím vědět , ale nepřijímám radu, udělej tlustou čáru, zapomeň na to, co se stalo. Někdo to prostě umí, já ne. Někdo si to vyříká a je klid, já jsem to prožívala hrozně. O jednom řešení vím, vymýt mozek a nevědět. Musím taky hodně chtít, když chci, tak to jde, věřím, ale po čase se k tomu vrátím a řeším a zase jenom řeším.

DUHA napsal(a):

Tak tohle přesně pociťuji a taky nevím, jak z toho ven. Prostě nevěřím a věřit asi nebudu, snažím se, ale prostě mi to nedá a při každé příležitosti si na to vzpomenu. Nevím jestli lže nebo s i vymýšlí nebo všechno tají. A nedokážu zapomenout na minulost a na to všechno, co mi navykládal. O poslední vím dost, i jak ten sex probíhal, je to noční můra, protože se mnou to nikdy nemůže zažít. A potom mám věřit, že to zase nebude vyhledávat? Dokážou zapomenout na všechno. když se nějaká objeví a je mu nakloněna, najednou zůstane hluchý a slepý. Slyšela jsem mnoho slibů, že zůstane s náma a změní se. Ale jak věřit, že to tak zůstane? Až na to přijdeš, dej mi prosím vědět , ale nepřijímám radu, udělej tlustou čáru, zapomeň na to, co se stalo. Někdo to prostě umí, já ne. Někdo si to vyříká a je klid, já jsem to prožívala hrozně. O jednom řešení vím, vymýt mozek a nevědět. Musím taky hodně chtít, když chci, tak to jde, věřím, ale po čase se k tomu vrátím a řeším a zase jenom řeším.

Tlustou čáru mi také navrhoval ... uděláme tlustou čáru a na všechno zapomenem ... nejde to, nefunguje to. Pro mě je prostě hrozná představa, že těch 23 let manželství mi asi pořád lhal. Jen jsem nevěděla, nebo spíš nechtěla vědět, netušila ... teď, když si tak ty roky promítám zpátky, tak vidím spoustu věcí, které jsem přehlížela. Měla jsem si jich všimnout už tenkrát. Byla jsem za blbce, kterému se dá lhát a který na nic nepřijde.

Pokud se ty lži opakují, není za čím udělat tlustou čáru to by ji musela dělat každý měsíc a tady síly jednou dojdou.

Pripadate mi jak male deti. Chcete zarucni list na zbozi a odmitate se smirit s prostym faktem, ze je uz hodne dlouho nejak pouzivate a zaruka davno vyprsela. Vasi muzi vam davaji odpovedi na vase otazky, ktere slyset chcete, mate jim za zle, ze se snazi ci nesnazi. Prece neni dulezite, co delaji a rikaji oni, ale co delate vy. Vy mate v ruce klic. Bud jak rika Irenka, nenechavat se obelhavat a odejit, nebo jak rika Sofi, udelat tlustou caru a zacit znovu. Treti moznost neni. Neni zadny kouzelny proutek, kterym mavnete a ztracena duvera se zazrakem obnovi, je jen tvrda prace na vztahu a na te se museji podilet oba. Jinak je to ztrata casu.
I kdyby vam muz klecel denne 24 hodin u nohou, budete se uzirat tim, kde a u koho prave poletuji jeho myslenky.... Perete se damy se svym egem, ne s manzelovou neverou. Nemate dostatek sebeucty a sebelasky, proto s vami tak zameta on i vase emoce. Mejte se vic rady, duverujte hlavne sobe a pak najdete tu ztracenou duveru a nebo silu odejit, uzavrit jednu etapu sveho zivota, ktera prece nebyla jen spatna, neni tedy treba se za ni stydet,  a zacit znovu s nekym lepsim.

Irenka21 napsal(a):

Pokud se ty lži opakují, není za čím udělat tlustou čáru to by ji musela dělat každý měsíc a tady síly jednou dojdou.

Máš pravdu, nedělala bych nic jiného, než dělala čáry. Snažím se žít vlastní život, chodím do fitka, nepospíchám z práce domů, ale musím se přiznat, že mě vůbec nic nebaví. Dělám to jen proto, abych se někde zdržela a nebyla taková ta "jistota", kterou stejně vždy doma najde. Moc bych ho chtěla zpátky, ale asi to opravdu nedokážu. Když už si říkám, že na všechno zapomenu, tak se zase objeví nějaký důkaz o tom, že lže. Já bych hrozně ocenila a dokonce jsem mu to i několikrát řekla, kdyby prostě zavolal, že jde se sekretářkou nakupovat nebo na kafe, ale on to nedokáže. Pak je mi prostě hrozně, když je vidím spolu. Naposledy, když jsem je viděla u kasy v hypermarketu (chodí do stejného jako já, protože bydlíme všichni na jednom sídlišti), tak jsem vzala mobil a zavolala mu. Nevzal to a pak se doma omlouval, že zrovna stál frontu ve spořitelně, že to vzít nemohl. Když jsem mu řekla, že jsem je viděla, tak mi odpověděl, že mi sháněli dárky k narozeninám (mám je až za dva měsíce). Prostě nedokáže říct nic po pravdě. Mě ale nic jiného, než ta pravda, z této situace nepomůže.  Nechce to pochopit. Prostě mi tím dává znát, že si mě absolutně neváží.

Hrozně jednoduché řešení ... odejít. Ale ono to není zas tak snadné. Mám vzít dceru a psa a sehnat si podnájem? Mám mu říct, ať si jde? Nebo ... mám se s ním rozvést a pořád s ním být v jedné domácnosti?

Proč si takhle kazit život, nevím jestli máte děti nebo ne, jak máte vyřešené bydlení, ale pokud nepomohla domluva, navrhni ultimátum, řekni mu , co bude, když ho poruší a potom to budeš muset ale dodržet, jinak si Tě nebude vážit už vůbec, sama u sebe si zhodnoť, jestli je pro Tebe tak cenný, že takové pitomé jednání budeš trpět i dál, život je moc krásný a zajímavý a snad jedině kvůli dětem člověk dělá kompromisy, jinak se má žít naplno a ne čekat na další nepříjemnost.

Vlastně nyní to čtu, že máte dceru, no a co vyměnit byt za dva menší?

Milá miki, a co ty jsi? Kus hadru, kus nábytku, který už, poněkud omšelý, musí se vyměnit za nový kus? Já bych ho vykopla, až by letěl. Pandorraa má pravdu, není třetí cesty - buď mu budeš věřit a budeš s ním, nebo ho prostě opustíš. A já, když by mi takhle průhledně lhal, bych ho opustila už dávno. Proč s ním jsi? Co by ti chybělo? Jeho špinavé ponožky? Jeho lži? I v jednom bytě můžete bydlet jako dva cizí lidé.....proč se necháváš zneužívat? Musíš si rozhodnout sama, v čem se budeš cítit dobře. Co bys chtěla? ....zkus si odpovědět.....no a teď - na kom závisí, jestli dostaneš to, co chceš? .....Ano, na tobě přeci. Na tobě! Pokud nemůžu změnit skutečnost (lživý manžel třeba), tak změním svůj postoj ke skutečnosti (z postoje "nikdy ho neopustím, miluji ho přeci" na postoj "co bych s tím lhářem prolhaným ztrácela čas a připravovala se o možnost žít svůj šťastný život")....nejde to snadno, ale jde to. Zvládneš to, uvidíš. I já to zvládla, bude líp, věř mi. Ale tu cestičku si k tomu lepšímu musíš najít ty sama....

miki napsal(a):

Irenka21 napsal(a):

Pokud se ty lži opakují, není za čím udělat tlustou čáru to by ji musela dělat každý měsíc a tady síly jednou dojdou.

Máš pravdu, nedělala bych nic jiného, než dělala čáry. Snažím se žít vlastní život, chodím do fitka, nepospíchám z práce domů, ale musím se přiznat, že mě vůbec nic nebaví. Dělám to jen proto, abych se někde zdržela a nebyla taková ta "jistota", kterou stejně vždy doma najde. Moc bych ho chtěla zpátky, ale asi to opravdu nedokážu. Když už si říkám, že na všechno zapomenu, tak se zase objeví nějaký důkaz o tom, že lže. Já bych hrozně ocenila a dokonce jsem mu to i několikrát řekla, kdyby prostě zavolal, že jde se sekretářkou nakupovat nebo na kafe, ale on to nedokáže. Pak je mi prostě hrozně, když je vidím spolu. Naposledy, když jsem je viděla u kasy v hypermarketu (chodí do stejného jako já, protože bydlíme všichni na jednom sídlišti), tak jsem vzala mobil a zavolala mu. Nevzal to a pak se doma omlouval, že zrovna stál frontu ve spořitelně, že to vzít nemohl. Když jsem mu řekla, že jsem je viděla, tak mi odpověděl, že mi sháněli dárky k narozeninám (mám je až za dva měsíce). Prostě nedokáže říct nic po pravdě. Mě ale nic jiného, než ta pravda, z této situace nepomůže.  Nechce to pochopit. Prostě mi tím dává znát, že si mě absolutně neváží.

Mám pocit, že tohle jsem psala já. Jak je možné, že to máme tak stejné a že máme tak stejné pocity? Je to úplně o mě

miki napsal(a):

Hrozně jednoduché řešení ... odejít. Ale ono to není zas tak snadné. Mám vzít dceru a psa a sehnat si podnájem? Mám mu říct, ať si jde? Nebo ... mám se s ním rozvést a pořád s ním být v jedné domácnosti?

Tak tohle jsem já, rozvedená a žijící neustále v jedné domácnosti. Je to všechno taky o penězích, o dětech. Podle někoho je jednoduché si sehnat podnájem. Řekla jsem synovi, že se odstěhujeme, řekl mi, že zůstane s otcem. NA podnájem nemám peníze. Ještě nějaké řešení? A co když slibuje změnu, co když se chce změnit, když se rozhodl s Tebou zůstat, Tak to cítím já doma. Zkus si to otočit, co kdyby Ty jsi se chtěla změnit a on Ti to nechtěl věřit? Taky jsem si začla vlastně s ním žít svůj život a docela to zatím klape. Zaměstnala jsem ho hodně se synem, nikam nechodí, v úvahu přichází jen dopoledne a práce. Ale i tam se mohou dít věci, to víme. Nespěchám domů, i kdybych se měla jen procházet po obchodech. Ach jo, máme to tak stejné. Určitě se ozvi, jak jsi na tom a jak pokračuješ.

Holky to musí být tedy život pod psa, já jsem v té době měla molé chlapečky a neměla jsem čas přemýšlet, ale vy to musíte mít pekelné, to není život, to je přežívání. Držím palce, ať se z toho nějak dostanete.

DUHA napsal(a):

miki napsal(a):

Hrozně jednoduché řešení ... odejít. Ale ono to není zas tak snadné. Mám vzít dceru a psa a sehnat si podnájem? Mám mu říct, ať si jde? Nebo ... mám se s ním rozvést a pořád s ním být v jedné domácnosti?

Tak tohle jsem já, rozvedená a žijící neustále v jedné domácnosti. Je to všechno taky o penězích, o dětech. Podle někoho je jednoduché si sehnat podnájem. Řekla jsem synovi, že se odstěhujeme, řekl mi, že zůstane s otcem. NA podnájem nemám peníze. Ještě nějaké řešení? A co když slibuje změnu, co když se chce změnit, když se rozhodl s Tebou zůstat, Tak to cítím já doma. Zkus si to otočit, co kdyby Ty jsi se chtěla změnit a on Ti to nechtěl věřit? Taky jsem si začla vlastně s ním žít svůj život a docela to zatím klape. Zaměstnala jsem ho hodně se synem, nikam nechodí, v úvahu přichází jen dopoledne a práce. Ale i tam se mohou dít věci, to víme. Nespěchám domů, i kdybych se měla jen procházet po obchodech. Ach jo, máme to tak stejné. Určitě se ozvi, jak jsi na tom a jak pokračuješ.

Duho, nejsi z Prahy?

miki napsal(a):

DUHA napsal(a):

miki napsal(a):

Hrozně jednoduché řešení ... odejít. Ale ono to není zas tak snadné. Mám vzít dceru a psa a sehnat si podnájem? Mám mu říct, ať si jde? Nebo ... mám se s ním rozvést a pořád s ním být v jedné domácnosti?

Tak tohle jsem já, rozvedená a žijící neustále v jedné domácnosti. Je to všechno taky o penězích, o dětech. Podle někoho je jednoduché si sehnat podnájem. Řekla jsem synovi, že se odstěhujeme, řekl mi, že zůstane s otcem. NA podnájem nemám peníze. Ještě nějaké řešení? A co když slibuje změnu, co když se chce změnit, když se rozhodl s Tebou zůstat, Tak to cítím já doma. Zkus si to otočit, co kdyby Ty jsi se chtěla změnit a on Ti to nechtěl věřit? Taky jsem si začla vlastně s ním žít svůj život a docela to zatím klape. Zaměstnala jsem ho hodně se synem, nikam nechodí, v úvahu přichází jen dopoledne a práce. Ale i tam se mohou dít věci, to víme. Nespěchám domů, i kdybych se měla jen procházet po obchodech. Ach jo, máme to tak stejné. Určitě se ozvi, jak jsi na tom a jak pokračuješ.

Duho, nejsi z Prahy?

Ne nejsem, jinak bychom se asi setkaly, což? Jsem z Ostravy, trochu z ruky:-(

MIKI psala jsi, že by Ti měl raději říct, že jde na kafe s někým. Nevím, jestli toto je taky řešení, já to mám takhle domluveno, ale věř, že to taky není ono.Řekne mi, že byl tam a tam na kafi, samozřejmě dopoledne a pak to ve mě hlodá, kolik má vlastně času. Teď jsem si skoro jistá, že s nikým nespí, ale jak tomu věřit dál. Vím, jaké to je, když je spolu vidíš a žena opravdu pozná, když jde jen o kamarádku a kdy jde o něco více a nejhorší je potom poslouchat ty jejich výmluvy a výmysly, to opravdu člověk uvažuje  o IQ. Je to těžké, je toho tolik, co by jsem chtela napsat, ale zabírá to spoustu času a připadá mi to pořád dokola. Ještě jsem Ti chtěla napsat, myslím si, že pokud je mezi nimi větší věkový rozdíl, tak jednoho krásného dne to přijde a nebudou si tak dokonale rozumět. Vím o čem píšu, zažila jsem to, měla jsem o 18 let staršího přítele, byl pozorný, hodný a věděl, co chce. To mi imponovalo, protože doma jsem měla nevyzralého kluka, který myslel jen na sebe. Jenže pomalu to přešlo do stereotypu a pán se přestal snažit a v tom přišel ten generační rozdíl. Takové stařecké zvyky, nechci říct, že byl starý, ale pro mě asi ano. Hodně se změnil po padesátce, říká se to a nastaly problémy. Nechci nic přivolávat, ale co když ta jeho kopretinka bude chtít dítě, je ochoten to vše absolvovat znovu od začátku?

Duho, Miki, úplně vám rozumím, zažívám skoro totéž :-(
Duho, jestli bys chtěla, mohly bychom se v Ostravě sejít... Byla bych ráda. Pokecáme :-)

DUHA napsal(a):

MIKI psala jsi, že by Ti měl raději říct, že jde na kafe s někým. Nevím, jestli toto je taky řešení, já to mám takhle domluveno, ale věř, že to taky není ono.Řekne mi, že byl tam a tam na kafi, samozřejmě dopoledne a pak to ve mě hlodá, kolik má vlastně času. Teď jsem si skoro jistá, že s nikým nespí, ale jak tomu věřit dál. Vím, jaké to je, když je spolu vidíš a žena opravdu pozná, když jde jen o kamarádku a kdy jde o něco více a nejhorší je potom poslouchat ty jejich výmluvy a výmysly, to opravdu člověk uvažuje  o IQ. Je to těžké, je toho tolik, co by jsem chtela napsat, ale zabírá to spoustu času a připadá mi to pořád dokola. Ještě jsem Ti chtěla napsat, myslím si, že pokud je mezi nimi větší věkový rozdíl, tak jednoho krásného dne to přijde a nebudou si tak dokonale rozumět. Vím o čem píšu, zažila jsem to, měla jsem o 18 let staršího přítele, byl pozorný, hodný a věděl, co chce. To mi imponovalo, protože doma jsem měla nevyzralého kluka, který myslel jen na sebe. Jenže pomalu to přešlo do stereotypu a pán se přestal snažit a v tom přišel ten generační rozdíl. Takové stařecké zvyky, nechci říct, že byl starý, ale pro mě asi ano. Hodně se změnil po padesátce, říká se to a nastaly problémy. Nechci nic přivolávat, ale co když ta jeho kopretinka bude chtít dítě, je ochoten to vše absolvovat znovu od začátku?

Jooo Duho, škoda, že nejsi blíž. Ale pokud máš auto, tak ...
Ta jeho kopretinka děti nechce. Je jí 29 a názor na děti má celkem jasný ... obtěžují :-) Jí přesně vyhovuje to, co prožívá s mým manželem. Po práci na kafíčko nebo na oběd, pak se stavit někde na nákupech, nechat si od něj zajistit opravu auta. Má si komu postěžovat, má z koho tahat peníze, ale nemusí mu prát, vařit, uklízet ...  prostě si s ním jen užívá. Víš, já pomalu ale jistě začínám cítit, že k němu vůbec nic necítím :-) Vždy u něho byla na prvním místě práce, pak následovali kamarádi a když zbyl čas, tak se našla i chvilka pro mě. A já nějak začínám vnitřně protestovat. Pokud svůj život nepřehodnotí a budu pořád na jeho žebříčku hodnot mezi ledničkou a pračkou, tak asi seberu odvahu a odejdu z jeho života. Možná jsem to měla udělat už dávno, ale dokud dcera byla malá, tak jsem pořád brala ohledy na ní. Když jsem měla tyto úmysly v loňském roce, tak mi řekla, že pokud nebude doma klid, tak neodmaturuje. Že ten domácí neklid moc prožívá. Tak jsem dělala všechno pro to, aby ten klid doma byl. Ale teď už nějak nemám sílu. Hrozně mi chybí ten pocit, že mě někdo má rád, že se na mě těší.

Holky, přestaňte už s tím stěžováním! Proč to těm chlapům trpíte? Proč se tomu podvolujete? Postěžovat si je dobrý, na chvilku to pomůže, ale pak se vrátíte do toho vašeho reálu a jste tam, kde jste byly. Přemýšlejte, jestli takový život chcete a jestli ne, tak s tím něco dělejte. To můžete jen vy samy, nikdo vám v tom neporadí. Maximálně někdo přidá svou zkušenost, ale hnout s tím budete muset vy samy. Jasné je, že vaši povedení mužíčci s danou situací nic dělat nebudou, jim to vyhovuje...Holky, říkají vaše děti, že zůstanou s otcem, když se odstěhujete? No a co? Je to sice ze začátku příšerná představa (taky jsem máma), ale popravdě řečeno - dítě má rodiče vždy dva a chce většinou být s oběma. Kde je psáno, že vám nebude líp, i když děti zůstanou u táty a vy je budete vídat? Mně se osvědčuje střídavá péče (po týdnu, syn 11 let), ze začátku jsem byla jako šílená,jen to manžel vyslovil....ale můj syn si to přál a já tak nemohla být proti.....a je mi líp, bez manžela a každý druhý týden bez dítěte. Voláme si každý večer a navíc nebydlíme daleko od sebe a mně je fakt mnohem líp, než když jsme byli všichni pohromadě...Holky, ten pocit, že vás má někdo rád, ten přijde. Ale až po pocitu, že máte rády vy sebe samy, že máte sebeúctu....dokud tohle nebude, tak s vámi bude chlap zacházet tak, jak zachází....bohužel....tolik má zkušenost.

Tak tohle jsem přesně prožívala taky, několik let a najednou jsem zjistila, že si vystačím na vše úplně sama, že ho nepotřebuji a dávala jsem mu jasně najevo, že nejsem nějaká chudinka, která, když ode mne odejde, se sesype...začala jsem chodit ven, cvičit, našla si kmarádky, kamarády, hodně jsem se změnila...a on něco zaregistroval ( světe div se ) a najednou byl doma častěji a častěji, už ho v práci nic nedrželo, začal se těšit domů a já najednou zjistila, že mám zpátky toho chlapa, do kterého jsem se zamilovala...
držím ti palce...

Pandorro, tleskám!!!!

Velmi kvalitní příspěvek!! Je to tak. Někdo k tomu dojde po pár zkušenostech, někdo po letech a někdo NIKDY.
Co tady holky píší - že se snaží atd. - není to zřejmě doopravdy.( Spíš nějak přežít tento den ..a třeba zítra ten "můj" příjde s kytkou, slíbí, pochopí, změní se..atd...). Ve skutečnosti řeší JEHO život. Ne svůj. A to je strašná škoda. Víte co jde ze života všechno získat !!!! Co lze všechno zažít??  Všemu se otevřít, přijímat i dávat, vidět slyšet, poznávat, dokazovat si, třeba i prohrát bitvičku, ale další vyhrát, všechno zkoušet, rozšiřovat si obzory absolutně ve všem....... no fantazie....
HOLKY !! Jděte na to!! ÚSMĚV OD UCHA K UCHU, DOKÁŽETE TO!!!

kornoutek napsal(a):

Tak tohle jsem přesně prožívala taky, několik let a najednou jsem zjistila, že si vystačím na vše úplně sama, že ho nepotřebuji a dávala jsem mu jasně najevo, že nejsem nějaká chudinka, která, když ode mne odejde, se sesype...začala jsem chodit ven, cvičit, našla si kmarádky, kamarády, hodně jsem se změnila...a on něco zaregistroval ( světe div se ) a najednou byl doma častěji a častěji, už ho v práci nic nedrželo, začal se těšit domů a já najednou zjistila, že mám zpátky toho chlapa, do kterého jsem se zamilovala...
držím ti palce...

U každého je to jinak,já jsem byla samostatná ,až moc,mám náročného koníčka- časově a k nevěře došlo právě kvůli tomu,že manžel měl  pocit,že si vystačím sama a vlastně ho vůbec nepotřebuju.Taky jsem hodně tolerantní,takže mně nikdy nenapadlo řešit jeho volný čas a to taky bylo špatně.

Sapphire: Tvoje výhra je, že už víš, kde byla chyba....ukázala jsi chlapovi, že ho "nepotřebuješ". Ukázala jsi, že je zbytečný....každý potřebuje mít pocit, že je pro druhého důležitý. Vsadím se, že tys toho svého chlapa potřebovala,ne? Jen jsi to neuměla dát najevo. Já existenčně chlapa taky nepotřebuju, vystačím si, uživím se, šikovná jsem, na co nejsem, to si zvládnu zaplatit...ale potřebuju mít pocit bezpečí, spolehnutí, ...prostě to, co v normálním vztahu chlap dát umí a žena to bere často jako samozřejmost (vždyť já mu dávám totéž)....ale dnešní chlapi už nemůžou lovit mamuty a jak jinak mají oni poznat, že ten mamut se změnil na tichou podporu drahé polovičky, když mu to ta polovička neumí sdělit?...oni jsou trošinku natvrdlí v tomhle....a jak začnou být "zbyteční", tak hledají, kde by se zase uplatnili.....

Eva36 napsal(a):

Sapphire: Tvoje výhra je, že už víš, kde byla chyba....ukázala jsi chlapovi, že ho "nepotřebuješ". Ukázala jsi, že je zbytečný....každý potřebuje mít pocit, že je pro druhého důležitý. Vsadím se, že tys toho svého chlapa potřebovala,ne? Jen jsi to neuměla dát najevo. Já existenčně chlapa taky nepotřebuju, vystačím si, uživím se, šikovná jsem, na co nejsem, to si zvládnu zaplatit...ale potřebuju mít pocit bezpečí, spolehnutí, ...prostě to, co v normálním vztahu chlap dát umí a žena to bere často jako samozřejmost (vždyť já mu dávám totéž)....ale dnešní chlapi už nemůžou lovit mamuty a jak jinak mají oni poznat, že ten mamut se změnil na tichou podporu drahé polovičky, když mu to ta polovička neumí sdělit?...oni jsou trošinku natvrdlí v tomhle....a jak začnou být "zbyteční", tak hledají, kde by se zase uplatnili.....

To už mi je ted jasné,ale reagovala jsem kvůli tomu ,že něco podobného se tu většinou radí,takže ne vždy to platí.Já si osobně myslím,že at se chováš , jak chceš ,vždy si ten druhý najde důvod k nevěře.

Žena, která řeší lhaní a popřípadě nevěru, musí mít především úctu k sobě a jednat promyšleně, zbrklosti se v dnešním světě nevyplácejí, nenechat si nic líbit, neznamená odtáhnout s holou ....

Sapphire napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Sapphire: Tvoje výhra je, že už víš, kde byla chyba....ukázala jsi chlapovi, že ho "nepotřebuješ". Ukázala jsi, že je zbytečný....každý potřebuje mít pocit, že je pro druhého důležitý. Vsadím se, že tys toho svého chlapa potřebovala,ne? Jen jsi to neuměla dát najevo. Já existenčně chlapa taky nepotřebuju, vystačím si, uživím se, šikovná jsem, na co nejsem, to si zvládnu zaplatit...ale potřebuju mít pocit bezpečí, spolehnutí, ...prostě to, co v normálním vztahu chlap dát umí a žena to bere často jako samozřejmost (vždyť já mu dávám totéž)....ale dnešní chlapi už nemůžou lovit mamuty a jak jinak mají oni poznat, že ten mamut se změnil na tichou podporu drahé polovičky, když mu to ta polovička neumí sdělit?...oni jsou trošinku natvrdlí v tomhle....a jak začnou být "zbyteční", tak hledají, kde by se zase uplatnili.....

To už mi je ted jasné,ale reagovala jsem kvůli tomu ,že něco podobného se tu většinou radí,takže ne vždy to platí.Já si osobně myslím,že at se chováš , jak chceš ,vždy si ten druhý najde důvod k nevěře.

Taky jsem toho názoru, že důvod si najde vždy, když chce, i kdyby to měl doma ve zlatě. Ten můj řekl, žem u nic nechybělo, ale prostě proč ne, když to dělají všichni.

tasse1 napsal(a):

Duho, Miki, úplně vám rozumím, zažívám skoro totéž :-(
Duho, jestli bys chtěla, mohly bychom se v Ostravě sejít... Byla bych ráda. Pokecáme :-)

To by bylo super, že bychom se domluvily mimo tuto diskusi? Budu jen ráda a kdo má autko, je vítán :-))))))

Duho, už se těším :-)
Taky mě už napadlo navrhnout nějakou společnou akci tady v tomto kraji. Na babinetu jsem četla o srazíku, který měly holky někde v Praze (či Brně?) a dle reakcí je vidět, že to bylo fajn :-), sešly se už víckrát.
Vlastně ani téměř nevíme, odkud všechny pocházíme...

Holky, která z vás by přišla na srazík do Ostravy?

tasse1 napsal(a):

Duho, už se těším :-)
Taky mě už napadlo navrhnout nějakou společnou akci tady v tomto kraji. Na babinetu jsem četla o srazíku, který měly holky někde v Praze (či Brně?) a dle reakcí je vidět, že to bylo fajn :-), sešly se už víckrát.
Vlastně ani téměř nevíme, odkud všechny pocházíme...

Holky, která z vás by přišla na srazík do Ostravy?

Já se hlásím ... určitě přijdu.

Eva36 napsal(a):

Holky, přestaňte už s tím stěžováním! Proč to těm chlapům trpíte? Proč se tomu podvolujete? Postěžovat si je dobrý, na chvilku to pomůže, ale pak se vrátíte do toho vašeho reálu a jste tam, kde jste byly. Přemýšlejte, jestli takový život chcete a jestli ne, tak s tím něco dělejte. To můžete jen vy samy, nikdo vám v tom neporadí. Maximálně někdo přidá svou zkušenost, ale hnout s tím budete muset vy samy. Jasné je, že vaši povedení mužíčci s danou situací nic dělat nebudou, jim to vyhovuje...Holky, říkají vaše děti, že zůstanou s otcem, když se odstěhujete? No a co? Je to sice ze začátku příšerná představa (taky jsem máma), ale popravdě řečeno - dítě má rodiče vždy dva a chce většinou být s oběma. Kde je psáno, že vám nebude líp, i když děti zůstanou u táty a vy je budete vídat? Mně se osvědčuje střídavá péče (po týdnu, syn 11 let), ze začátku jsem byla jako šílená,jen to manžel vyslovil....ale můj syn si to přál a já tak nemohla být proti.....a je mi líp, bez manžela a každý druhý týden bez dítěte. Voláme si každý večer a navíc nebydlíme daleko od sebe a mně je fakt mnohem líp, než když jsme byli všichni pohromadě...Holky, ten pocit, že vás má někdo rád, ten přijde. Ale až po pocitu, že máte rády vy sebe samy, že máte sebeúctu....dokud tohle nebude, tak s vámi bude chlap zacházet tak, jak zachází....bohužel....tolik má zkušenost.

Já si myslím, že ten můj za sebou dost podstatnou změnu. Jde to vidět, je to ale na dlouhé psaní. A nezlob se na mě, ale život se synem ve střídavé péči si nedokážu ani představit. Je to hrozné a kromě toho ex ho do střídavé péče nechce, nemá ani kde bydlet. To by snad mohlo přicházet v úvahu, kdybychom oba někoho měli, kdybychom bydleli kousek od sebe. Nedovedu si představit řešit školu, musel by ho snad vozit, přaitom pracovní dobu má od 6. Každý to má jiné a nejde to tak napsat No a co. Můj syn je k tomu všemu strašně citlivý a všechno moc prožívá, asi to má po mě. Střídavá péče nepřipadá v úvahu. Tady na Ostravsku se žije trochu jinak, chodím do práce na 6 a nemám auto a tak je to tady u většiny z nás.

kornoutek napsal(a):

Tak tohle jsem přesně prožívala taky, několik let a najednou jsem zjistila, že si vystačím na vše úplně sama, že ho nepotřebuji a dávala jsem mu jasně najevo, že nejsem nějaká chudinka, která, když ode mne odejde, se sesype...začala jsem chodit ven, cvičit, našla si kmarádky, kamarády, hodně jsem se změnila...a on něco zaregistroval ( světe div se ) a najednou byl doma častěji a častěji, už ho v práci nic nedrželo, začal se těšit domů a já najednou zjistila, že mám zpátky toho chlapa, do kterého jsem se zamilovala...
držím ti palce...

Není to zvláštní, mám pocit, že pod tímhle jménem jsem četla názor, že nedokážeš být věrná. To se pak nevěra manžela lehce odpouští, když oba dělají totéž.

Jak je miki, něco nového? Ozveš se?

DUHA napsal(a):

Sapphire napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Sapphire: Tvoje výhra je, že už víš, kde byla chyba....ukázala jsi chlapovi, že ho "nepotřebuješ". Ukázala jsi, že je zbytečný....každý potřebuje mít pocit, že je pro druhého důležitý. ...... tak hledají, kde by se zase uplatnili.....

To už mi je ted jasné,ale reagovala jsem kvůli tomu ,že něco podobného se tu většinou radí.......

Taky jsem toho názoru, že důvod si najde vždy, když chce, i kdyby to měl doma ve zlatě. Ten můj řekl, žem u nic nechybělo, ale prostě proč ne, když to dělají všichni.

Děvčata, pokud to ten váš dělá, protože to dělají všichni, tak jste při sňatku padly na vola, bohužel. Nemá svůj názor, či snad dokonce se stydí za to, že je věrný...? No co s takovým chlapem?....Uznejte, že jste při výběru sáhly vedle...

DUHA napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Holky, přestaňte už s tím stěžováním! .......zkušenost.

Já si myslím, že ten můj za sebou dost podstatnou změnu. Jde to vidět, je to ale na dlouhé psaní. A nezlob se na mě, ale život se synem ve střídavé péči si nedokážu ani představit. Je to hrozné a kromě toho ex ho do střídavé péče nechce, nemá ani kde bydlet. To by snad mohlo přicházet v úvahu, kdybychom oba někoho měli, kdybychom bydleli kousek od sebe. Nedovedu si představit řešit školu, musel by ho snad vozit, přaitom pracovní dobu má od 6. Každý to má jiné a nejde to tak napsat No a co. Můj syn je k tomu všemu strašně citlivý a všechno moc prožívá, asi to má po mě. Střídavá péče nepřipadá v úvahu. Tady na Ostravsku se žije trochu jinak, chodím do práce na 6 a nemám auto a tak je to tady u většiny z nás.

Taky jsem si střídavou péči neuměla představit. O to víc mě štvalo, že ji manžel chce, protože on se za dobu manželství vůbec o dítě a o mě nezajímal, nechodil domů a najednou chtěl střídavou péči! Byla jsem v šoku a hrozně vzteklá, jaký jeví najednou zájem (pravděpodobně aby se ukázal před novou partnerkou, jiný důvod jsem nenašla :( Ale jsem toho názoru, že pokud otec není asociál, tak má dítě právo mít oba rodiče (to je vlastně blbost - i když otec je asociál, tak to dítě má právo toho otce mít....). Proto, když jsem rozhodovala o péči, tak jsem se syna opatrně ptala, jde o dítě, tak má mít možnost se vyjádřit. Nejhorší je, když dospělí rozhodnou o něm a bez něj...Zjistila jsem (jak jinak), že svého otce miluje a že chce být i s ním....tady se střídavá péče jevila jako ta, kterou dítě utrpí při rozchodu rodičů nejméně. U nás je to jiné - býv. manžel má kde bydlet, škola je 20 minut městskou dopravou, naše bydliště jsou vzdálena asi taky tak 20 minut busem, s manželem komunikujeme mailem nebo SMSkami a snažíme se dodržovat pravidla slušného chování (i když někdy bych ho :dumbom:  )...Je pravda, že moje dítě je celkem zodpovědné a v 11 letech se na něj může člověk spolehnout, že nejen zvládne dojíždět do školy, ale že tam opravdu pojede a nebude se někde zašívat...Já to trochu nervózně sice jistím ze zálohy - večer si s ním volám a do školy si taky občas cinknu. Nenápadná kontrola musí být... :)