Tentokrát nemám v záloze problém žádné kamarádky, ale vlastní průšvih. Podařilo se mi nečekaně otěhotnět (než začnete moralizovat o bezpečnosti, tak HA ani cizí tělesa nesnesu a tak jsme používali méně účinný přípravek, u kterého bohužel vizuálně nepoznáte,že selhal). A i když jsme se dohodli, že v případě takové nehody si mimčo necháme, když došlo opravdu na lámání chleba, jsme oba dost na pochybách.
Jinak jsme manželé skoro 6 let, máme jedno dítě, druhé dítě uživíme, když si odpustíme nadstandard .Tohle rozhodnutí budu brát jako definitivní v otázce, jestli mít jedno nebo dvě děti. Je mi jasné,že nikdo nemůže rozhodovat za mě, ale třeba mi tu ještě přihodíte argumenty k pro i proti, které mě nenapadly.

Jaké je proti? že nebude nadstandart?
Já vidím samé pro - sourozenec nebude jedináček,bude veseleji.
Nechápu důvody proti. :vissla:

wereno, vzhledem k nevěře tvého manžela ve vašem ještě poměrně krátkém manželství bych velmi zvažovala druhé dítě s tímto muže

Co bylo bylo. Každý dělá chyby.
Důležité je, jestli je ted vztah v pohodě, a jestli se milují. Když si odpustili, proč na to myslet.
Nemít dítě s partnerem kvůli tomu,že mi byl nevěrný? :vissla:

Když už je dítě na cestě, tak bych ho přijala. Zvlášť když jste na to tak trochu připraveni. Buď ráda, že to jde, dnes, kdy je tolik párů, co se o dítě snaží. Dvě děti jsou super.

Eva. napsal(a):

wereno, vzhledem k nevěře tvého manžela ve vašem ještě poměrně krátkém manželství bych velmi zvažovala druhé dítě s tímto muže

V tomto s tebou souhlasim,ale na druhou stranu,kdyz je dite pocato urcite bych si ho nechala.

Já teda nevím - ale označovat těhotenství jako "vlastní průšvih" a "nehodu" mi nepřijde jako dobrej začátek pro úvahu nechat/nenechat... a jestli navíc OBA pochybujete, taky se časem můžete dopracovat k "postarej se - já ho nechtěl/a"...
Můžeš mi prosím vysvětlit, co znamená "když si odpustíme nadstandard"? Lépe řečeno - CO si budete muset "odpustit"?

A aniž bych chtěla moralizovat, dovolím si podotknout, že existuje i přípravek, u kterého vizuálně poznáte, že selhal... prakticky okamžitě :P

Ja by som si ho nechala, ale to som ja... o tvojej situácii viem primálo. Zvážila by som pocity, racionálne argumenty, podebatovala s mužom a až potom sa rozhodla...

Judyna napsal(a):

Když už je dítě na cestě, tak bych ho přijala. Zvlášť když jste na to tak trochu připraveni. Buď ráda, že to jde, dnes, kdy je tolik párů, co se o dítě snaží. Dvě děti jsou super.

Jsem ráda,že někdo sdělil i pozitivní zkušenost s dvěma dětma.

helena napsal(a):

Já teda nevím - ale označovat těhotenství jako "vlastní průšvih" a "nehodu" mi nepřijde jako dobrej začátek pro úvahu nechat/nenechat... a jestli navíc OBA pochybujete, taky se časem můžete dopracovat k "postarej se - já ho nechtěl/a"...
Můžeš mi prosím vysvětlit, co znamená "když si odpustíme nadstandard"? Lépe řečeno - CO si budete muset "odpustit"?

A aniž bych chtěla moralizovat, dovolím si podotknout, že existuje i přípravek, u kterého vizuálně poznáte, že selhal... prakticky okamžitě :P

Tak nebudu se tvářit,že jsem z toho odvázaná. Zatím mám nevolnosti, které mi nedovolí pracovat a totálně mě vyřadily z provozu a to je velký průšvih! Mám svoje závazky, které nezmizely a nezmizí ze dne na den. Nehledě na to,že máme oba s manželem rozpracované dlouhodobé projekty, které nás stály několik let práce a jsou tímto ohroženy. Takže jsi to docela vystihla s tím přehazováním si dítěte, ale ve smyslu, že nebude čas zvládnout vše najednou a bude to chtít asi hodně tvrdé kompromisy. Manžel zatím v této otázce mlčí a nechce se nijak vyjádřit.To, co zmínila Eva beru taky na vědomí.
Myslím, že jsme ještě oba hrozně zaskočený.A to, že já se ploužím po bytě jako zombie a on mlčí tomu radostnou atmosféru nedodává, i když jsme v tomhle ohledu měli původně jasno.

Nadstandard neřeš, prostě hlady neumřem.

werena, tady nejde přece o pozitivní zkušenosti se dvěma dětmi, ale o tvou konkrétní situaci.
Dvě děti jsou moc prima, pokud je to možné, já bych jedináčka nechtěla a nechtěla bych ani děti s velkým věkovým rozdílem. Takhle se mi to i splnilo.
Na tvém místě už dle mého názoru není co řešit. Nejsem zastáncem interupcí, jen v nejnutnějších případech, třeba u zdravotního rizika.
Ale můj názor je ten, že s mužem, kde byla ztracena (a opět pracně získána?) důvěra ve vztahu, bych už byla opatrná. Ale pokud počítáš s tím, že můžeš s dětmi zůstat sama, tak je to v pohodě. Ostatně, nikdo z nás neví, co bude dál. A třeba právě vám to vyjde.

eremuruss napsal(a):

Eva. napsal(a):

wereno, vzhledem k nevěře tvého manžela ve vašem ještě poměrně krátkém manželství bych velmi zvažovala druhé dítě s tímto muže

V tomto s tebou souhlasim,ale na druhou stranu,kdyz je dite pocato urcite bych si ho nechala.

Holky, obě se nezlobte, ale tohle bych nenapsala. Tím spíš, že jedna měla a druhá pořád má milence ženáče. Takže v podstatě je to "nedůvěryhodný" muž. To teda, pardon, od vás sedí.
Pokud Werena s manželem zůstala, tak si to zřejmě vyjasnili a ona mu odpustila, tím, že s ním zůstala, počítá s ním ve svém dalším životě. Takže když už je dítko na cestě, proč si ho nenechat. Pokud jim to nějak zásadně negativně neovlivní život.

Jo a já jsem podruhé otěhotněla nečekaně, z mé strany jsem dítě, druhý, moc chtěla, BM nechtěl, dokonce chtěl, abych šla na potrat. Ale nakonec jsem si druhý děcko prosadila, měli jsme ho a byla jsem ráda. Jedno dítě, no, dvě jsou lepší. Dítě se se sourozencem naučí dělit se, má společníka, kamaráda. A pro rodiče, pokud to jen trochu jde, tak dvě děcka jsou fajn. Já jsem ráda, že mám dvě a ne jen jedno. Wereno, je to jen na tobě.
V mém věku už bych dítě na svět nepřivedla, jsem už stará na dítě, taky jsem chráněná, dobře, ale kdybych byla mladší, dítě bych si nechala.

Modroočko, pro mě je rozdíl s nedůvěryhodným mužem (co se týče věrnosti) žít a mít s ním dítě. Teď jde o mě a pak už i o to děťátko.
Ale každý máme jiná měřítka.
Ale s mým nedůvěryhodným mužem bych ráda děťátko měla, ale letos už mi bude 50. Tak jme raději rozumní kvůli zdravotním důvodům. Pro mě nedůvěryhodný není. Mě za celou dobu, co jsme spolu, nezklamal.

werena si může přečíst naše pohledy, ale rozhodnout se stejně musí podle sebe.

Modroočka napsal(a):

Jo a já jsem podruhé otěhotněla nečekaně, z mé strany jsem dítě, druhý, moc chtěla, BM nechtěl, dokonce chtěl, abych šla na potrat. Ale nakonec jsem si druhý děcko prosadila, měli jsme ho a byla jsem ráda. Jedno dítě, no, dvě jsou lepší. Dítě se se sourozencem naučí dělit se, má společníka, kamaráda. A pro rodiče, pokud to jen trochu jde, tak dvě děcka jsou fajn. Já jsem ráda, že mám dvě a ne jen jedno. Wereno, je to jen na tobě.
V mém věku už bych dítě na svět nepřivedla, jsem už stará na dítě, taky jsem chráněná, dobře, ale kdybych byla mladší, dítě bych si nechala.

tohle nebývá vždy pravidlem.

jinak souhlasím, že dvě jsou lepší jak jedno.

wereno, teď už mi přijde pozdě zvažovat, zda dítě ano či ne, když už je na cestě. máte jen jedno, uživíte se, jsi zdravá (předpokládám), čert vem nadstandard, já bych o tom, dát ho pryč, vůbec nepřemýšlela.

Pokud bych měla nejaké obavy a nedůvěru v partnera, tak bych si promyslela, zda bych se připadne dokázala uživit sama s detmi. Také bych zvážila svůj vek. Nevím, kolik ti je, ale záleží především na tom,  co ty chceš a jak to ty citis. Držím palce:)

sandra napsal(a):

Pokud bych měla nejaké obavy a nedůvěru v partnera, tak bych si promyslela, zda bych se připadne dokázala uživit sama s detmi.

To právě nedokázala. Nemám práci, kam bych se mohla po MD vrátit. Dokonce jsem ještě ani nesplatila to, co jsem si půjčila na to, co dělám. stejně tak jsem závislá na hlídání babiček a nejsem si jistá, jestli zvládnou ( a taky chtějí) hlídat k jednomu dítěti ještě mimino.

werena30 napsal(a):

sandra napsal(a):

Pokud bych měla nejaké obavy a nedůvěru v partnera, tak bych si promyslela, zda bych se připadne dokázala uživit sama s detmi.

To právě nedokázala. Nemám práci, kam bych se mohla po MD vrátit. Dokonce jsem ještě ani nesplatila to, co jsem si půjčila na to, co dělám. stejně tak jsem závislá na hlídání babiček a nejsem si jistá, jestli zvládnou ( a taky chtějí) hlídat k jednomu dítěti ještě mimino.

hm, takže tady od toho bych se odpíchla

Tak jak tak čtu. Odvázání s mimina nejste. Evidentně nikdo ho nechce. Zmiňuješ nadstandard, kterého se nechcete moct vzdát jinak bys ho nezmiňovala. Práce se vzdát nechceš protože na chlapa se nemůžeš spolehnout.
No já si myslím, že tady není co řešit. Sice se ptáš, ale vypichuješ samé proti protože je hledáš. Sama už si rozhodnutá.

Dvě děti jsou super jedno taky.

werena30 napsal(a):

sandra napsal(a):

Pokud bych měla nejaké obavy a nedůvěru v partnera, tak bych si promyslela, zda bych se připadne dokázala uživit sama s detmi.

To právě nedokázala. Nemám práci, kam bych se mohla po MD vrátit. Dokonce jsem ještě ani nesplatila to, co jsem si půjčila na to, co dělám. stejně tak jsem závislá na hlídání babiček a nejsem si jistá, jestli zvládnou ( a taky chtějí) hlídat k jednomu dítěti ještě mimino.

kdyby lidi měli už dopředu uvažovat, že spolu nebudou a ženská na to bude sama, tak to aby si dítě nepořizoval snad nikdo. protože co kdyby, že jo ..
jinak si myslím, že když budeš na mateřské, tak na co hlídání babiček ?

ale jak psala kaly, ty už jsi rozhodnutá, tak je zbytečný se v tom nimrat. příště si dej pořádnou antikoncepci, když nejsi schopná nést následky toho, čekat dítě s někým, s kým nevěříš v nějákou budoucnost.

PPavlaa napsal(a):

jinak si myslím, že když budeš na mateřské, tak na co hlídání babiček ?

Příští rok státnicuju.To bych bez babiček a dvěma dětma nezvládla.

Jinak mému muži docela věřím, že kdybychom se rozešli, tak nás hlady umřít nenechá, protože už jsme se jednou takhle rozešli. To je naopak trochu výhoda.

Nemám práci, kam bych se mohla po MD vrátit. Dokonce jsem ještě ani nesplatila to, co jsem si půjčila na to, co dělám. stejně tak jsem závislá na hlídání babiček a nejsem si jistá, jestli zvládnou ( a taky chtějí) hlídat k jednomu dítěti ještě mimino.
Podle mýho názoru jsi víceméně rozhodnutá... a jen bys to potřebovala "posvětit", aby sis případně mohla říkat "poradila jsem se"...

werena30 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

jinak si myslím, že když budeš na mateřské, tak na co hlídání babiček ?

Příští rok státnicuju.To bych bez babiček a dvěma dětma nezvládla.

Jinak mému muži docela věřím, že kdybychom se rozešli, tak nás hlady umřít nenechá, protože už jsme se jednou takhle rozešli. To je naopak trochu výhoda.

jo tak to asi sama ne, ale zase je to jen na určitej čas ..

helena napsal(a):

Nemám práci, kam bych se mohla po MD vrátit. Dokonce jsem ještě ani nesplatila to, co jsem si půjčila na to, co dělám. stejně tak jsem závislá na hlídání babiček a nejsem si jistá, jestli zvládnou ( a taky chtějí) hlídat k jednomu dítěti ještě mimino.
Podle mýho názoru jsi víceméně rozhodnutá... a jen bys to potřebovala "posvětit", aby sis případně mohla říkat "poradila jsem se"...

Jenže tím si jaksi případný výčitky "neospravedlní", rozhoduje se Werena, ne my.

Wereno, nečekej, že ti někdo poradí. Všichni můžeme vycházet jen z vlastní zkušenosti a přesvědčení.
Nenajdeš tu ani ono "razítko", které asi -  já to chápu - tak potřebuješ.
To rozhodování je těžké, ale nikdo ho za tebe neudělá.

Vím, co říkám - byla jsem ve stejné situaci, tohle dilema mi také letělo hlavou. Ale jen několik minut, protože já bych se s přerušením nevyrovnala. Bylo to pro mne méně přijatelné, než to, co přišlo pak. Dnes mám bezva díte, úžasná vnoučata. :) A že to nebylo vždy juchů, tak to si piš, že ne :jojo:
Ty máš ovšem právo mít to úplně jinak :)

tím si jaksi případný výčitky "neospravedlní"
Ona (zatím) o výčitkách neuvažuje... to je vzdálená budoucnost.

werena30 napsal(a):

Judyna napsal(a):

Když už je dítě na cestě, tak bych ho přijala. Zvlášť když jste na to tak trochu připraveni. Buď ráda, že to jde, dnes, kdy je tolik párů, co se o dítě snaží. Dvě děti jsou super.

Jsem ráda,že někdo sdělil i pozitivní zkušenost s dvěma dětma.

:grater: Já mám bohužel právě jenom jedno. A ani to jsem neplánovala, neměla jsem vůbec nic, nakonec jsem s ním po rozvodu zůstala sama. Přesto až čas ukázal, jak dobré bylo to, co se stalo. Jsem za to hrozně vděčná, i když to lehké nebylo. Víš, ono to, co se v přítomnosti jeví jako velký zádrhel, tak budoucnost ukáže, že to právě bylo dobré.
Ani já bych se s přerušení nesrovnala. Ale to mluvím o sobě. Ty se rozhodni podle sebe, rozhodneš se dobře.

Jsem ráda,že někdo sdělil i pozitivní zkušenost s dvěma dětma.
Tak to já ti sdělím ještě pozitivnější... jak se mi do 1+0 se společným příslušenstvím na chodbě, ve 4. patře bez výtahu, teplý vody a s kamnama na uhlí namísto druhýho dítěte narodilo i třetí... společně s tím druhým.
Ale znala jsem paní, která nechtěný dvojčata vyřešila tak, že jedno dala k adopci...
A včíl mudrúj...

Modroočka napsal(a):

Jo a já jsem podruhé otěhotněla nečekaně, z mé strany jsem dítě, druhý, moc chtěla, BM nechtěl, dokonce chtěl, abych šla na potrat. Ale nakonec jsem si druhý děcko prosadila, měli jsme ho a byla jsem ráda. Jedno dítě, no, dvě jsou lepší. Dítě se se sourozencem naučí dělit se, má společníka, kamaráda. A pro rodiče, pokud to jen trochu jde, tak dvě děcka jsou fajn. Já jsem ráda, že mám dvě a ne jen jedno. Wereno, je to jen na tobě.
V mém věku už bych dítě na svět nepřivedla, jsem už stará na dítě, taky jsem chráněná, dobře, ale kdybych byla mladší, dítě bych si nechala.

Je to tak, ja jsem otehotnela naprostou nahoodu jedna ku milionu a zatrnulo mi. Manzelstvi nefungovalo a po naorzeni jsem odesla. 

Nejde jen o to, ze werena bude mit dite nebo jeji partner. Ja jsem si tehdy rikala, ze predevsim, at se deje co se deje, ty deti budou mit pak dohromady sebe.

sahleb napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jo a já jsem podruhé otěhotněla nečekaně, z mé strany jsem dítě, druhý, moc chtěla, BM nechtěl, dokonce chtěl, abych šla na potrat. Ale nakonec jsem si druhý děcko prosadila, měli jsme ho a byla jsem ráda. Jedno dítě, no, dvě jsou lepší. Dítě se se sourozencem naučí dělit se, má společníka, kamaráda. A pro rodiče, pokud to jen trochu jde, tak dvě děcka jsou fajn. Já jsem ráda, že mám dvě a ne jen jedno. Wereno, je to jen na tobě.
V mém věku už bych dítě na svět nepřivedla, jsem už stará na dítě, taky jsem chráněná, dobře, ale kdybych byla mladší, dítě bych si nechala.

Je to tak, ja jsem otehotnela naprostou nahoodu jedna ku milionu a zatrnulo mi. Manzelstvi nefungovalo a po naorzeni jsem odesla. 

Nejde jen o to, ze werena bude mit dite nebo jeji partner. Ja jsem si tehdy rikala, ze predevsim, at se deje co se deje, ty deti budou mit pak dohromady sebe.

Jo, přesně. Ani nevíte, jak jsem ráda, že můj syn má nevlastní sourozence, s kterými se stýká.

Děkuji všem za povzbudivé reakce. Spíš než ospravedlnění tu hledám to, co jsem našla v několika posledních příspěvcích: to pochopení a hlavně tu osobní zkušenost. Jsem si vážně připadala v první chvíli jako blázen. Myslela jsem,že mám virǒzu :co: 
Manžel už se mnou začíná mluvit normálně. Dneska mi moc pomáhal a byl až nečekaně pozorný. myslím,že už se vzpamatovává z toho šoku.
Tak zatím situace vypadá pro :dudlik: .

Judyna napsal(a):

sahleb napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jo a já jsem podruhé otěhotněla nečekaně, z mé strany jsem dítě, druhý, moc chtěla, BM nechtěl, dokonce chtěl, abych šla na potrat. Ale nakonec jsem si druhý děcko prosadila, měli jsme ho a byla jsem ráda. Jedno dítě, no, dvě jsou lepší. Dítě se se sourozencem naučí dělit se, má společníka, kamaráda. A pro rodiče, pokud to jen trochu jde, tak dvě děcka jsou fajn. Já jsem ráda, že mám dvě a ne jen jedno. Wereno, je to jen na tobě.
V mém věku už bych dítě na svět nepřivedla, jsem už stará na dítě, taky jsem chráněná, dobře, ale kdybych byla mladší, dítě bych si nechala.

Je to tak, ja jsem otehotnela naprostou nahoodu jedna ku milionu a zatrnulo mi. Manzelstvi nefungovalo a po naorzeni jsem odesla. 

Nejde jen o to, ze werena bude mit dite nebo jeji partner. Ja jsem si tehdy rikala, ze predevsim, at se deje co se deje, ty deti budou mit pak dohromady sebe.

Jo, přesně. Ani nevíte, jak jsem ráda, že můj syn má nevlastní sourozence, s kterými se stýká.

já si zase myslím, že to nebývá tak úplně pravidlem. jasně, většinou ano a je výhoda mít sourozence, člověk tu pak to dítě nenechá tak něják jako samotný. ale sázet na to, nebo si pořizovat další dítě jen z tohoto důvodu je hloupost. jeden nikdy neví co bude a sourozenců, co se nesnáší a nestýkají je taky dost.

wereno, držím palce, ať už se nakonec rozhodneš jakkoliv.

Wereno, já mám pochopitelně ty děti taky DVĚ. S dost velkým věkovým rozdílem a je to jen JINÉ, ale bezva :jojo:

helena napsal(a):

Jsem ráda,že někdo sdělil i pozitivní zkušenost s dvěma dětma.
Tak to já ti sdělím ještě pozitivnější... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png jak se mi do 1+0 se společným příslušenstvím na chodbě, ve 4. patře bez výtahu, teplý vody a s kamnama na uhlí namísto druhýho dítěte narodilo i třetí... společně s tím druhým.
Ale znala jsem paní, která nechtěný dvojčata vyřešila tak, že jedno dala k adopci...
A včíl mudrúj... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Vidíš Wereno,nemusí to být nakonec jen jedno dítě,ale třeba i dvojčata:supr:

Naši známí,co bydlí nedaleko od nás měli 2 děti hned za sebou,ona nechtěně otěhotněla zase,ale řekli si,že to 3.dítko taky ještě zvládnou - no a dnes už má roční dvojčátka,a těm starším dětem je 5 a 4,splácí hypo na nový dům,takže určitě nebudete jediní,kterým se tak trochu skříží plány.

Modroočka napsal(a):

Jo a já jsem podruhé otěhotněla nečekaně, z mé strany jsem dítě, druhý, moc chtěla, BM nechtěl, dokonce chtěl, abych šla na potrat. Ale nakonec jsem si druhý děcko prosadila, měli jsme ho a byla jsem ráda. Jedno dítě, no, dvě jsou lepší. Dítě se se sourozencem naučí dělit se, má společníka, kamaráda. A pro rodiče, pokud to jen trochu jde, tak dvě děcka jsou fajn. Já jsem ráda, že mám dvě a ne jen jedno. Wereno, je to jen na tobě.
V mém věku už bych dítě na svět nepřivedla, jsem už stará na dítě, taky jsem chráněná, dobře, ale kdybych byla mladší, dítě bych si nechala.

I ja mela druhe dite ktere manzel nechtel.Tehdy to bylo na rozvod.Jedinacka jsem nechtela a touha po holcicce byla vetsi.Dcera se narodila a nikdy jsem nezalitovala,ze ji mam.

nemusí to být nakonec jen jedno dítě,ale třeba i dvojčata
I k týhle možnosti má navržený dva způsoby řešení...

příběh ze života.....manželé měli 2 holčičky a chlap-vůl chtěl pořád kluka....po 4 letech se narodily dvojčátka-holčičky

chlap-vůl rodinu opustil

jsem si vzpomněla.....a to bylo ještě za bolševika....

Hm, pěkný :co: . Taky doufám,že nedopadnu, jak v aktuálním tématu na právní.

Dvojčátka jsou záhul, obdivuju maminy, co je maj. Ale musí to být krásný. :jojo:

Tak už jsem za tu dobu rozhodování shodila nejmíň pět kilo a nervy mám úplně v kýblu. :dumbom:
Manžel mi včera pro změnu řekl, že by bylo lepší kdybychom si ho nenechali, že už by od sebe byly děti moc let. . . bla bla, že děti od sebe měly být dva roky. Přišlo mi to jako výčitka mé neschopnosti a totální ignorování reality :co: .
Mezitím, já už jsem byla nakloněna tomu, že všechno nějak zvládnem a asi těžko dokážu hned úplně otočit.
Dneska jsem tedy řekla,že si o tom definitivně promluvíme.
Potřebuju to někde ventilovat, protože to nemůžu zatím nikomu říct.

wereno,

vy v podstatě řešíte něco, co už se stalo.
Zvrátit to můžete jen za cenu, o které si ani jeden nejste jisti, zda ji chcete zaplatit...zda ji vůbec můžete zaplatit.
Každopádně ji ale zaplatíte a projeví se to v celé rodině - tedy nejen ve vztahu vás dvou, ale i ve vztahu k dítěti, které už máte a v jeho vztahu k vám. Jak, to se uvidí. Že tohle někdo považuje za blbost, neznamená, že se to neděje.
Viděla jsem to na terapiích mnohokrát.

Zkus se na chvíli nezabývat rozumovými důvody, které jsou beztak jen hloupými projevy strachu, a naciť se na své dítě, které nosíš... na to, co si přeješ ty a co si přeje ono. Tam je odpověď, kterou si můžeš být jistá :)

Já bych podotkla jen jedno ... neznám v okolí lidi, kteří po zvažování, zda si dítě nechat či ne, poté litovali, že mají mimino.
Ale znám pár lidí (málo, zas tak na potkání se mi lidi nesvěřujou), co litovali, že novému životu nedali šanci.
Nechci tě do ničeho tlačit. Neber to tak. Je to tvůj život.
Jenže - například já byla "nechtěné" dítě. A dneska mi máma říká : Co já bych bez tebe dělala... :)

Jessika napsal(a):

Já bych podotkla jen jedno ... neznám v okolí lidi, kteří po zvažování, zda si dítě nechat či ne, poté litovali, že mají mimino. Ale znám pár lidí (málo, zas tak na potkání se mi lidi nesvěřujou), co litovali, že novému životu nedali šanci.
Nechci tě do ničeho tlačit. Neber to tak. Je to tvůj život.
Jenže - například já byla "nechtěné" dítě. A dneska mi máma říká : Co já bych bez tebe dělala... :)

:jojo:

Já bych se nevyrovnala s tím, kdybych šla na interrupci. Jsem ráda, že jsem nemusela řešit takovou situaci.
wereno, držím ti palce.

werena30 napsal(a):

Tak už jsem za tu dobu rozhodování shodila nejmíň pět kilo a nervy mám úplně v kýblu. :dumbom:
Manžel mi včera pro změnu řekl, že by bylo lepší kdybychom si ho nenechali, že už by od sebe byly děti moc let. . . bla bla, že děti od sebe měly být dva roky. Přišlo mi to jako výčitka mé neschopnosti a totální ignorování reality :co: .
Mezitím, já už jsem byla nakloněna tomu, že všechno nějak zvládnem a asi těžko dokážu hned úplně otočit.
Dneska jsem tedy řekla,že si o tom definitivně promluvíme.
Potřebuju to někde ventilovat, protože to nemůžu zatím nikomu říct.

Jednej podle sebe ne podle sobeckeho manzela.Ty ses matka.

vera napsal(a):

příběh ze života.....manželé měli 2 holčičky a chlap-vůl chtěl pořád kluka....po 4 letech se narodily dvojčátka-holčičky

chlap-vůl rodinu opustil

jsem si vzpomněla.....a to bylo ještě za bolševika....

blééé i tohle je život, věšet za koule málo

xxxx napsal(a):

vera napsal(a):

příběh ze života.....manželé měli 2 holčičky a chlap-vůl chtěl pořád kluka....po 4 letech se narodily dvojčátka-holčičky

chlap-vůl rodinu opustil

jsem si vzpomněla.....a to bylo ještě za bolševika....

blééé i tohle je život, věšet za koule málo

ano.....to je málo

werena30 napsal(a):

Tak už jsem za tu dobu rozhodování shodila nejmíň pět kilo a nervy mám úplně v kýblu. :dumbom:
Manžel mi včera pro změnu řekl, že by bylo lepší kdybychom si ho nenechali, že už by od sebe byly děti moc let. . . bla bla, že děti od sebe měly být dva roky. Přišlo mi to jako výčitka mé neschopnosti a totální ignorování reality :co: .
Mezitím, já už jsem byla nakloněna tomu, že všechno nějak zvládnem a asi těžko dokážu hned úplně otočit.
Dneska jsem tedy řekla,že si o tom definitivně promluvíme.
Potřebuju to někde ventilovat, protože to nemůžu zatím nikomu říct.

a jéje. tak to jsem zvědavá, jak to dopadne.

Jessika napsal(a):

Já bych podotkla jen jedno ... neznám v okolí lidi, kteří po zvažování, zda si dítě nechat či ne, poté litovali, že mají mimino.
Ale znám pár lidí (málo, zas tak na potkání se mi lidi nesvěřujou), co litovali, že novému životu nedali šanci.
Nechci tě do ničeho tlačit. Neber to tak. Je to tvůj život.
Jenže - například já byla "nechtěné" dítě. A dneska mi máma říká : Co já bych bez tebe dělala... :)

souhlasím s jessikou.

jinak i já byla nechtěná. nebo přesněji spíš neplánovaná.

wereno, držím palce. Ať se rozhodnete jakkoliv. I když chápu, že to je těžké. Já otěhotněla podruhé neplánovaně, bylo mi 19, bylo synovi 7 měsíců. Bydleli jsme v jedné cimře u rodičů a my se rozhodli, že si miminko nenecháme. I když to konečné rozhodnutí bylo na mě. Objednala jsem se do nemocnice, přijela tam a řekla, že to ruším. Než se naše dcerka narodila pořídili jsme domek, opravili, přestěhovali. Když byla téměř dospělé a řešili jsme nějaké problémy kineziologií tak i tohle vyplulo na povrch. Omluvila jsem se jí a v duchu snad už tisíckrát. A musím říct, že jsem měla téměř 15 let v podvědomí co jsem to chtěla udělat.

Moje mamka otěhotněla neplánovaně když mi bylo 6 měsíců. A bráchu si nechala.

holcina napsal(a):

wereno, držím palce. Ať se rozhodnete jakkoliv. I když chápu, že to je těžké. Já otěhotněla podruhé neplánovaně, bylo mi 19, bylo synovi 7 měsíců. Bydleli jsme v jedné cimře u rodičů a my se rozhodli, že si miminko nenecháme. I když to konečné rozhodnutí bylo na mě. Objednala jsem se do nemocnice, přijela tam a řekla, že to ruším. Než se naše dcerka narodila pořídili jsme domek, opravili, přestěhovali. Když byla téměř dospělé a řešili jsme nějaké problémy kineziologií tak i tohle vyplulo na povrch. Omluvila jsem se jí a v duchu snad už tisíckrát. A musím říct, že jsem měla téměř 15 let v podvědomí co jsem to chtěla udělat.

Holcino hezke.Kde se dela ta kineziologie?A co to vubec je?
Kdyz tak premyslim mozna se hodne podepsalo na synovi,ze jsem touzila po holcicce.Cele tehotenstvi jsem verila,ze nosim dceru.Zklamani pro me bylo,ze to byl kluk.

erem, zagůgli a mrkni. Určitě i v tvém okolí někoho dobrého najdeš

erem to fakt myslíš vážně, že tohle bylo to, co se na něm podepsalo ?
nezlob se, ale jak tě tak tady čtu už nějákej ten pátek, tak bych teda to, co se na něm podepsalo, viděla úplně někde jinde ... já teda zírám, že to hledáš zrovna tady.

Pavli, môže to byť JEDNA z vecí, nie jediná... ale záleží na tom, kto to ako silno prežíva...

PPavlaa napsal(a):

erem to fakt myslíš vážně, že tohle bylo to, co se na něm podepsalo ?
nezlob se, ale jak tě tak tady čtu už nějákej ten pátek, tak bych teda to, co se na něm podepsalo, viděla úplně někde jinde ... já teda zírám, že to hledáš zrovna tady.

No ja nevim,hledam,uz vselico ja vim.

Moje zkušenost.
Mám 3 děti, z toho jen prostřední bylo plánované a moc chtěné.  "Vybrala sis mě , mami, ...tak si to užij, matko!!!!!" ....byla jsem z něho na cvokhaus, ale vše se srovnalo  , jen to mnoho let trvalo :hjarta:. :grater::hjarta:
Tady jsem nejvíc musela projevit mateřskou lásku v její plné síle, včetně samice ochranitelky, netušila jsem, že jsem něčeho podobného schopná,přestože jsem na děti byla dost přísná, byly hlasy, že až tvrdá. Ale to je jiný příběh.
Dvě děti byly neplánované. A jsem neskonale vděčná -nevím komu a čemu, že je mám. Každé dítě je úplně jiné, teď , s odstupem let vidím a záměrně sleduji, co mi které dítě dalo, co jsem se od něho naučila.
A to třetí, jsem si rozhodla sama byli jsme u toho oba," a já to dítě donosím, ať se ti to líbí, nebo ne, drahý muži".
"Je to moje tělo a ty jsi nikdy nebyl se svým tělem přerušit těhu, nic o tom nevíš , nic nevíš, co žena prožívá, když je po..."
Dobře jsem udělala, toto dítě mě naučilo milovat zvířata, nebát se psů, objevit koně, umět se krásně tulit... a už nevím, co ještě.
Jo a ještě mi jako důchodkyni nabídlo takovou maličkost- střechu nad hlavou :gloria:.
Starší mi rozumí, jak vysoko se takový krok cení.
Tvou volbu ti nezávidím, ale  dej prostor svému srdci,... co ti říká ??
Na doplnění, rozhodla jsem si i o osudu prvního dítěte.  Byla jsem svobodná, bez peněz, bydlela jsem ve společném bytě s někým- žena s dítětem), daleko od rodičů a jejich pomoci a přesto jsem do toho šla a moc jsem se těšila a své svobodné bříško nosila).
Mé první " holčičce je dost přes třicet a je moje  úžasná učitelka. Zdůrazňuji to třetí proto, že dvě je taková česká norma a třetí je  pro někoho až moc. Ale nikdy nevíš, kolik členů tvoje rodina bude mít. A jakým směrem se tvůj život bude ubírat.
Z jednoho plánovaného mohou být dvoj či trojčata a je najednou všechno úplně jinak a jinde. 
A hlavně- všechno je  jak má být, jenže toto poznání přijde třeba až za 10 či 15 let.
Pro mladé lidi prostě nepředstavitelné, ale je to tak.

Selima napsal(a):

Pavli, môže to byť JEDNA z vecí, nie jediná... ale záleží na tom, kto to ako silno prežíva...

já teda na tohle moc nevěřím. ale neříkám, že to tak nemůže být, že jo.

eremuruss napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

erem to fakt myslíš vážně, že tohle bylo to, co se na něm podepsalo ?
nezlob se, ale jak tě tak tady čtu už nějákej ten pátek, tak bych teda to, co se na něm podepsalo, viděla úplně někde jinde ... já teda zírám, že to hledáš zrovna tady.

No ja nevim,hledam,uz vselico ja vim.

možná bych hledala taky, kdo ví :)

Moje zkušenost.
Mám 3 děti, z toho jen prostřední bylo plánované a moc chtěné.  "Vybrala sis mě , mami, ...tak si to užij, matko!!!!!" ....byla jsem z něho na cvokhaus, ale vše se srovnalo  , jen to mnoho let trvalo hjarta. graterhjarta

I muj syn byl velice chteny a planovany,ale jako dcera ne syn.

ja byla neplanovane a zpocatku nechtene dite. Pak pry uz chtene, bohuzel ze srovnani chovani me matky ke me a k me mladsi zcela chtene sestre to pravda nebyla. Podvedome rozdily delala (dela ) stale. duvod jsem zjistila v 11 letech, pochopila nekdy ve 20. presto to hodne dlouho bolelo a stalo me to i hodne slz.

eremuruss napsal(a):

I muj syn byl velice chteny a planovany,ale jako dcera ne syn.

Já tady toto myšlení nepochopím, mě to chvilkama připadá až jako rouhání. Co je to za myšlení...jooo chtěla jsem dítě, ale dceru :rolleyes:  Proč? Není nejdůležitější to, aby bylo dítě zdravé? Ach jooo. Já to ještě snad pochopím u druhého dítka, dobře ... mám syna, tak kéž by druhé byla dcera .... ale řešit toto u prvního? Byla jsem dvakrát těhotná, ale todle jsem fakt nikdy neřešila. Ani u prvního, ani u druhého dítěte.

Andreo, není vše tak černobílé, jak se zdá tobě.
Můžou být spousty důvodů, proč si přát syna/dceru. Žes to neřešila ty, neznamená, že to neřeší/li jiní.

Eva. napsal(a):

Andreo, není vše tak černobílé, jak se zdá tobě.
Můžou být spousty důvodů, proč si přát syna/dceru. Žes to neřešila ty, neznamená, že to neřeší/li jiní.

Ano, máš pravdu, mé priority byly opravdu jinde.

Jsme tři sestry. Můj tatínek pořád toužil po synovi. A pak říkal - aspoň první vnoučátko kdyby byl kluk. Možná jsem tím byla ovlivněna. I jsem si celý život (i teď) přála mít staršího bráchu. Proto jsem si přála mít syna. Ne nějak úpo*ně, ale tak potichoučku jsem si to prostě přála.

Má nejmladší sestra také nebyla plánována a je moc fajn, že je tady. Ani jedno z mých dětí nebylo plánováno, obě přišly nečekaně a díkybohu, že je mám. :jojo: Moc jsem si ještě přála třetí - holčičku Elišku. Před skoro 3 měsíci se mi narodila vnučka Eliška. :)

Eva. napsal(a):

Andreo, není vše tak černobílé, jak se zdá tobě.
Můžou být spousty důvodů, proč si přát syna/dceru. Žes to neřešila ty, neznamená, že to neřeší/li jiní.

andrea má pravdu, je to rouhání.
a aby se to jednou těm, kteří takhle uvažovali, škaredě nevrátilo.

Já když jsem byla těhotná poprvé, moc jsem si přála holčičku. Měla jsem s otěhotněním problémy a bála jsem se, že budu mít jen to jedno dítě, takže jsem chtěla holčičku. Je fakt, že jsem si říkala, hlavně, ať je to zdravé. Ale v koutku duše jsem si tu holčičku moc přála.

AndreaP. napsal(a):

eremuruss napsal(a):

I muj syn byl velice chteny a planovany,ale jako dcera ne syn.

Já tady toto myšlení nepochopím, mě to chvilkama připadá až jako rouhání. Co je to za myšlení...jooo chtěla jsem dítě, ale dceru :rolleyes:  Proč? Není nejdůležitější to, aby bylo dítě zdravé? Ach jooo. Já to ještě snad pochopím u druhého dítka, dobře ... mám syna, tak kéž by druhé byla dcera .... ale řešit toto u prvního? Byla jsem dvakrát těhotná, ale todle jsem fakt nikdy neřešila. Ani u prvního, ani u druhého dítěte.

:jojo: :supr::jojo:

Já byla ráda, že jsem po prodělaných zdravotních periperiích, pobytech v nemocnicích a lázních vůbec otěhotněla a jediné, po čem jsem toužila bylo zdravé dítě :jojo: A abych ještě uvažovala nad tím, jestli bych radši holčičku nebo kluka - takové úvahy bych ve své situaci považovala za rouhání. Já byla připravena očekávané dítě milovat bez ohledu na to, zda to bude holčička nebo chlapec a jediné, co jsem si přála, aby bylo děťátko zdravé.

Mně to připadá, erem, že jsi nechtěla ani tak dítě, jako živou panenku podle svých představ ... :vissla:

Kiara napsal(a):

AndreaP. napsal(a):

eremuruss napsal(a):

I muj syn byl velice chteny a planovany,ale jako dcera ne syn.

Já tady toto myšlení nepochopím, mě to chvilkama připadá až jako rouhání. Co je to za myšlení...jooo chtěla jsem dítě, ale dceru :rolleyes:  Proč? Není nejdůležitější to, aby bylo dítě zdravé? Ach jooo. Já to ještě snad pochopím u druhého dítka, dobře ... mám syna, tak kéž by druhé byla dcera .... ale řešit toto u prvního? Byla jsem dvakrát těhotná, ale todle jsem fakt nikdy neřešila. Ani u prvního, ani u druhého dítěte.

:jojo: :supr::jojo:

Já byla ráda, že jsem po prodělaných zdravotních periperiích, pobytech v nemocnicích a lázních vůbec otěhotněla a jediné, po čem jsem toužila bylo zdravé dítě :jojo: A abych ještě uvažovala nad tím, jestli bych radši holčičku nebo kluka - takové úvahy bych ve své situaci považovala za rouhání. Já byla připravena očekávané dítě milovat bez ohledu na to, zda to bude holčička nebo chlapec a jediné, co jsem si přála, aby bylo děťátko zdravé.

Mně to připadá, erem, že jsi nechtěla ani tak dítě, jako živou panenku podle svých představ ... :vissla:

Sveho syna jsem milovala hned od chvile,kdy me ho prinesli na pokoj.Rychle jsem zapomnela na to,ze to neni holciccka.Uz v porodnici jsem mu pletla modrou soupravicku,protoze jsem mela napletene vsechno pro holcicku.Kazdy me totiz rikal,ze tu holcicku mit budu,podle flekateho obliceje a bricha. :)
Dceru jsem nikdy pred synem neuprednostnovala spise to bylo naopak,protoze syn byl tichy,nesmeli ....

agewa napsal(a):

ja byla neplanovane a zpocatku nechtene dite. Pak pry uz chtene, bohuzel ze srovnani chovani me matky ke me a k me mladsi zcela chtene sestre to pravda nebyla. Podvedome rozdily delala (dela ) stale. duvod jsem zjistila v 11 letech, pochopila nekdy ve 20. presto to hodne dlouho bolelo a stalo me to i hodne slz.

Zažila jsem si to samé. Jen moje máma se nikdy neobtěžovala se s tím tajit. Myslím, že jsem se z toho nikdy úplně nevyhrabala. Třeba s dcerou si pořád musím připomínat, že bych jí měla pohladit a obejmout. Není to pro mě úplně přirozené :/ . I tohle v tom rozhodování hraje roli.

eremuruss napsal(a):

Sveho syna jsem milovala hned od chvile,kdy me ho prinesli na pokoj.Rychle jsem zapomnela na to,ze to neni holciccka.Uz v porodnici jsem mu pletla modrou soupravicku,protoze jsem mela napletene vsechno pro holcicku.Kazdy me totiz rikal,ze tu holcicku mit budu,podle flekateho obliceje a bricha. :)
Dceru jsem nikdy pred synem neuprednostnovala spise to bylo naopak,protoze syn byl tichy,nesmeli ....

erem, moje druhé dítě měl být kluk :D Byla jsem 2x na ultrazvuku u dvou různých lékařů a ti mi sdělili, že očekávané dítě bude taky chlapeček. Tak jsem uvěřila s tím, že ultrazvuk je přece jen spolehlivý z osmdesáti procent, nechala jsem si výbavičku po prvorozeném chlapečkovi a konečného překvapení jsem se dočkala až na porodním sále :D

Je zajímavé, že jsem začala rodit a už během porodu jsem věděla - neptej se mě jak, ale prostě jsem to věděla - že tohle dítě nebude chlapeček, ale navzdory lékařským předpovědím holčička :jojo:

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Sveho syna jsem milovala hned od chvile,kdy me ho prinesli na pokoj.Rychle jsem zapomnela na to,ze to neni holciccka.Uz v porodnici jsem mu pletla modrou soupravicku,protoze jsem mela napletene vsechno pro holcicku.Kazdy me totiz rikal,ze tu holcicku mit budu,podle flekateho obliceje a bricha. :)
Dceru jsem nikdy pred synem neuprednostnovala spise to bylo naopak,protoze syn byl tichy,nesmeli ....

erem, moje druhé dítě měl být kluk :D Byla jsem 2x na ultrazvuku u dvou různých lékařů a ti mi sdělili, že očekávané dítě bude taky chlapeček. Tak jsem uvěřila s tím, že ultrazvuk je přece jen spolehlivý z osmdesáti procent, nechala jsem si výbavičku po prvorozeném chlapečkovi a konečného překvapení jsem se dočkala až na porodním sále :D

Je zajímavé, že jsem začala rodit a už během porodu jsem věděla - neptej se mě jak, ale prostě jsem to věděla - že tohle dítě nebude chlapeček, ale navzdory lékařským předpovědím holčička :jojo:

Me to na ultrazvuku nerekli,ja si to vsugerovala,ze to bude holcicka.Pri druhem diteti,bylo dite zase otocene takze to nebylo videt.Uz jsem v holcicku nedoufala.Rikala jsem si,ze takove stesti mit nebudu.Kdyz se me dcera narodila byla jsem poprve v zivote na sebe pysna.

werena30 napsal(a):

agewa napsal(a):

ja byla neplanovane a zpocatku nechtene dite. Pak pry uz chtene, bohuzel ze srovnani chovani me matky ke me a k me mladsi zcela chtene sestre to pravda nebyla. Podvedome rozdily delala (dela ) stale. duvod jsem zjistila v 11 letech, pochopila nekdy ve 20. presto to hodne dlouho bolelo a stalo me to i hodne slz.

Zažila jsem si to samé. Jen moje máma se nikdy neobtěžovala se s tím tajit. Myslím, že jsem se z toho nikdy úplně nevyhrabala. Třeba s dcerou si pořád musím připomínat, že bych jí měla pohladit a obejmout. Není to pro mě úplně přirozené :/ . I tohle v tom rozhodování hraje roli.

tak třeba to vůbec tím být nemusí, někdo prostě není dotykový, co už.

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Sveho syna jsem milovala hned od chvile,kdy me ho prinesli na pokoj.Rychle jsem zapomnela na to,ze to neni holciccka.Uz v porodnici jsem mu pletla modrou soupravicku,protoze jsem mela napletene vsechno pro holcicku.Kazdy me totiz rikal,ze tu holcicku mit budu,podle flekateho obliceje a bricha. :)
Dceru jsem nikdy pred synem neuprednostnovala spise to bylo naopak,protoze syn byl tichy,nesmeli ....

erem, moje druhé dítě měl být kluk :D Byla jsem 2x na ultrazvuku u dvou různých lékařů a ti mi sdělili, že očekávané dítě bude taky chlapeček. Tak jsem uvěřila s tím, že ultrazvuk je přece jen spolehlivý z osmdesáti procent, nechala jsem si výbavičku po prvorozeném chlapečkovi a konečného překvapení jsem se dočkala až na porodním sále :D

Je zajímavé, že jsem začala rodit a už během porodu jsem věděla - neptej se mě jak, ale prostě jsem to věděla - že tohle dítě nebude chlapeček, ale navzdory lékařským předpovědím holčička :jojo:

jojo, kamarád na tom byl podobně, taky podle ultrazvuku měli mít druhý dítě kluka, těšil se moc a když se pak narodila holka, tak mu teda pěkně padla brada :D

eremuruss napsal(a):

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Sveho syna jsem milovala hned od chvile,kdy me ho prinesli na pokoj.Rychle jsem zapomnela na to,ze to neni holciccka.Uz v porodnici jsem mu pletla modrou soupravicku,protoze jsem mela napletene vsechno pro holcicku.Kazdy me totiz rikal,ze tu holcicku mit budu,podle flekateho obliceje a bricha. :)
Dceru jsem nikdy pred synem neuprednostnovala spise to bylo naopak,protoze syn byl tichy,nesmeli ....

erem, moje druhé dítě měl být kluk :D Byla jsem 2x na ultrazvuku u dvou různých lékařů a ti mi sdělili, že očekávané dítě bude taky chlapeček. Tak jsem uvěřila s tím, že ultrazvuk je přece jen spolehlivý z osmdesáti procent, nechala jsem si výbavičku po prvorozeném chlapečkovi a konečného překvapení jsem se dočkala až na porodním sále :D

Je zajímavé, že jsem začala rodit a už během porodu jsem věděla - neptej se mě jak, ale prostě jsem to věděla - že tohle dítě nebude chlapeček, ale navzdory lékařským předpovědím holčička :jojo:

Me to na ultrazvuku nerekli,ja si to vsugerovala,ze to bude holcicka.Pri druhem diteti,bylo dite zase otocene takze to nebylo videt.Uz jsem v holcicku nedoufala.Rikala jsem si,ze takove stesti mit nebudu.Kdyz se me dcera narodila byla jsem poprve v zivote na sebe pysna.

jako jak pyšná ? pyšná na to, žes porodila holku, nebo jak to mám chápat ?

PPavlaa napsal(a):

tak třeba to vůbec tím být nemusí, někdo prostě není dotykový, co už.

To je spíš jen detail. Ono to samozřejmě mělo nedozírné následky, ale tohle mi přetrvalo do teď.

PPavlaa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Kiara napsal(a):

erem, moje druhé dítě měl být kluk :D Byla jsem 2x na ultrazvuku u dvou různých lékařů a ti mi sdělili, že očekávané dítě bude taky chlapeček. Tak jsem uvěřila s tím, že ultrazvuk je přece jen spolehlivý z osmdesáti procent, nechala jsem si výbavičku po prvorozeném chlapečkovi a konečného překvapení jsem se dočkala až na porodním sále :D

Je zajímavé, že jsem začala rodit a už během porodu jsem věděla - neptej se mě jak, ale prostě jsem to věděla - že tohle dítě nebude chlapeček, ale navzdory lékařským předpovědím holčička :jojo:

Me to na ultrazvuku nerekli,ja si to vsugerovala,ze to bude holcicka.Pri druhem diteti,bylo dite zase otocene takze to nebylo videt.Uz jsem v holcicku nedoufala.Rikala jsem si,ze takove stesti mit nebudu.Kdyz se me dcera narodila byla jsem poprve v zivote na sebe pysna.

jako jak pyšná ? pyšná na to, žes porodila holku, nebo jak to mám chápat ?

Áno, asi to bola jej zásluha alebo čo.... :D

Erem a u prvního porodu si pyšná nebyla na sebe? :usch:
Já souhlasím s Andreou, že je to rouhání.
Ano, v koutku duše si přát můžeš, ale nezlob se na mě Erem, naplést růžové soupravičky jen kvůli kecům lidí, no fakt... :D
Mně to u kluků na ultrazvuku nechtěli říct, já spíše u prvního měla pocit že to bude kluk. Ale bylo mi to jedno. U druhého mě podle prstýnku vycházela holka, tak to jsem fakt nevěděla, ale nic růžovýho jsem tedy nepořizovala. Byl to druhý kluk a fakt mě to nevadilo. Vyhráli si spolu, ideální tři roky od sebe.
U holky jsem byla na plodovce a vnitřně jsem cítila,že to bude holka. Ale i kdyby . Možná by mě to chviličku zamrzelo, ale kluci jsou tak roztomilý. :jojo:
Takže fakt hlavně to zdraví.
Jo a já jsem měla být taky kluk. Táta prý stál u postýlky a říkal mi, ty si tak krásná a já jsem tě v první chvíli nechtěl,protože si holka. Dá se říct, že jsem jeho "mazánek",

eremuruss napsal(a):

Rikala jsem si,ze takove stesti mit nebudu.Kdyz se me dcera narodila byla jsem poprve v zivote na sebe pysna.

Tato věta mě utvrzuje v tom, co jsem psala výše. Neskutečně se rouháš Erem.

AndreaP. napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Rikala jsem si,ze takove stesti mit nebudu.Kdyz se me dcera narodila byla jsem poprve v zivote na sebe pysna.

Tato věta mě utvrzuje v tom, co jsem psala výše. Neskutečně se rouháš Erem.

Ja si take napodruhe prala holcicku .... nepovedlo se . Pysna jsem na sebe nikdy nebyla , ani moc nechapu za co .

AndreaP. napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Rikala jsem si,ze takove stesti mit nebudu.Kdyz se me dcera narodila byla jsem poprve v zivote na sebe pysna.

Tato věta mě utvrzuje v tom, co jsem psala výše. Neskutečně se rouháš Erem.

Nevim co je na tom za rouhani.Obe deti mam stejne rada,oba vzdycky ode mne meli stejne.To,ze si nekdo preje urcite pohlavi ditete neni podle me zadne rouhani.

Grainne napsal(a):

AndreaP. napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Rikala jsem si,ze takove stesti mit nebudu.Kdyz se me dcera narodila byla jsem poprve v zivote na sebe pysna.

Tato věta mě utvrzuje v tom, co jsem psala výše. Neskutečně se rouháš Erem.

Ja si take napodruhe prala holcicku .... nepovedlo se . Pysna jsem na sebe nikdy nebyla , ani moc nechapu za co .

Kdyz jsem cekala druhe dite.Kazdy me rikal,ze to zase bude kluk.Dokonce i sousedka s detstvi ktera byla na stejne tehotna se mnou a prala si take holciccku.Nevyvracela jsem ji to.Kdyz jsem si privezla holcicku sklapla ji celist.Ji se narodil druhy kluk.

Erem - proč si tedy nebyla na sebe pyšná,když si poradila kluka?
ALe byla si pyšná,když si porodila holku?

eremuruss napsal(a):

AndreaP. napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Rikala jsem si,ze takove stesti mit nebudu.Kdyz se me dcera narodila byla jsem poprve v zivote na sebe pysna.

Tato věta mě utvrzuje v tom, co jsem psala výše. Neskutečně se rouháš Erem.

Nevim co je na tom za rouhani.Obe deti mam stejne rada,oba vzdycky ode mne meli stejne.To,ze si nekdo preje urcite pohlavi ditete neni podle me zadne rouhani.

Vážně?? A proč si teda nebyla pyšná po porodu syna?

já jsem taky v 18. týdnu u Matýska, když mi řekli, že to bude druhý kluk, jeden den prořvala... - ale pak jsem si za to sama vynadala a přála jsem si, aby byl hlavně zdravý... ale ten jednodenní zkrat mám za sebou taky, pocitům prostě neporučíš, no...

dusička napsal(a):

Erem - proč si tedy nebyla na sebe pyšná,když si poradila kluka?
ALe byla si pyšná,když si porodila holku?

Protoze se me splnilo me prani.....tim,ale nic nemeni na faktu,ze jsem jedno dite uprednostnovala.I kdyz z pohledu me dcery jsem vice uprednostnovala syna.Mozna proto,ze nebyl tak samostatny jako dcera,ze potreboval ochranu.

tina napsal(a):

já jsem taky v 18. týdnu u Matýska, když mi řekli, že to bude druhý kluk, jeden den prořvala... - ale pak jsem si za to sama vynadala a přála jsem si, aby byl hlavně zdravý... ale ten jednodenní zkrat mám za sebou taky, pocitům prostě neporučíš, no...

A hned te tu budou napadat,ze si se rouhala....

Tak u nás doma dusno. Manžel odmítá zrušit dovolenou, prý se nehodlá pořád přizpůsobovat. Dítě se prý musí přizpůsobit jemu. Prostě mu úplně hráblo :co: ?

Dítě se prý musí přizpůsobit jemu.
Nechce tím náááhodou říct něco jinýho?

helena napsal(a):

Dítě se prý musí přizpůsobit jemu.
Nechce tím náááhodou říct něco jinýho?

Nevím, ale trucovitý je jak malé děcko.

werena30 napsal(a):

Tak u nás doma dusno. Manžel odmítá zrušit dovolenou, prý se nehodlá pořád přizpůsobovat. Dítě se prý musí přizpůsobit jemu. Prostě mu úplně hráblo :co: ?

Nějak jsem přehlédla, proč by měl manžel rušit dovolenou?
No a dle mého když říká, že dítě se musí přizpůsobit jemu, tak hledá to "místo" v rodině. Je jak malý kluk, žárlí na dítě. Ale řekla bych,že s ním počítá. Jinak by přeci o něm vůbec nemluvil, jako kdyby neexistovalo.

dusička napsal(a):

Nějak jsem přehlédla, proč by měl manžel rušit dovolenou?

protože na ni jedeme až za 8 měsíců

werena30 napsal(a):

dusička napsal(a):

Nějak jsem přehlédla, proč by měl manžel rušit dovolenou?

protože na ni jedeme až za 8 měsíců

Jo tak :vissla:

Grainne napsal(a):

AndreaP. napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Rikala jsem si,ze takove stesti mit nebudu.Kdyz se me dcera narodila byla jsem poprve v zivote na sebe pysna.

Tato věta mě utvrzuje v tom, co jsem psala výše. Neskutečně se rouháš Erem.

Ja si take napodruhe prala holcicku .... nepovedlo se . Pysna jsem na sebe nikdy nebyla , ani moc nechapu za co .

lk

helena napsal(a):

Dítě se prý musí přizpůsobit jemu.
Nechce tím náááhodou říct něco jinýho?

...:godlike:

....

to snad není možný, druhá holka, tak si ji skoro rok nevšímal. bože můj.

Gabrielle napsal(a):

Ahoj Dušičko :)

Nedá mi se nepřipojit ké části diskuze, kde se řešilo přání, aby se dítě narodila s určitým pohlavím... Mně bylo u prvního dítěte jedno, co to bude. U druhého prcka jsem si holčičku přála (pohlaví bylo nicméně překvapením u porodu, na UTZ jsem se neptala). Přála jsem si ji proto, že můj manžel toužil po klukovi a já věděla, že by klučíka proti starší dceři protěžoval. (Dokonce mi při odjezdu do porodnice řekl, ať se s holkou domů nevracím...) Když se narodila holčička, byla jsem nekonečně nadšená...
Manžel se s tím smiřoval dlouho, téměř rok si malé skoro nevšímal...

No to je teda ale strašné! Nechápu to, já bych ho asi majzla pánvičkou po hlavě. Že si lidi přejí kluka či holku, to chápu. Ale říct, že s holkou se nevracej a pak si jí nevšímat, teda to bych asi neskousla :butter:

PPavlaa napsal(a):

to snad není možný, druhá holka, tak si ji skoro rok nevšímal. bože můj.

taky mě to zarazilo..že si dítěte vydrží nevšímat skoro rok jeho vlastní táta. Pohlaví dítěte určuje muž, takže co si "udělal" to má.. :)

LENNNA napsal(a):

Gabrielle napsal(a):

Ahoj Dušičko :)

Nedá mi se nepřipojit ké části diskuze, kde se řešilo přání, aby se dítě narodila s určitým pohlavím... Mně bylo u prvního dítěte jedno, co to bude. U druhého prcka jsem si holčičku přála (pohlaví bylo nicméně překvapením u porodu, na UTZ jsem se neptala). Přála jsem si ji proto, že můj manžel toužil po klukovi a já věděla, že by klučíka proti starší dceři protěžoval. (Dokonce mi při odjezdu do porodnice řekl, ať se s holkou domů nevracím...) Když se narodila holčička, byla jsem nekonečně nadšená...
Manžel se s tím smiřoval dlouho, téměř rok si malé skoro nevšímal...

No to je teda ale strašné! Nechápu to, já bych ho asi majzla pánvičkou po hlavě. Že si lidi přejí kluka či holku, to chápu. Ale říct, že s holkou se nevracej a pak si jí nevšímat, teda to bych asi neskousla :butter:

a víš, že to s tou pánvičkou mě napadalo taky :-)))

laminanonte napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

to snad není možný, druhá holka, tak si ji skoro rok nevšímal. bože můj.

taky mě to zarazilo..že si dítěte vydrží nevšímat skoro rok jeho vlastní táta. Pohlaví dítěte určuje muž, takže co si "udělal" to má.. :)

místo co by byl rád, že dítě vůbec je a že je zdravý :rolleyes:

eremuruss napsal(a):

Grainne napsal(a):

AndreaP. napsal(a):

Tato věta mě utvrzuje v tom, co jsem psala výše. Neskutečně se rouháš Erem.

Ja si take napodruhe prala holcicku .... nepovedlo se . Pysna jsem na sebe nikdy nebyla , ani moc nechapu za co .

Kdyz jsem cekala druhe dite.Kazdy me rikal,ze to zase bude kluk.Dokonce i sousedka s detstvi ktera byla na stejne tehotna se mnou a prala si take holciccku.Nevyvracela jsem ji to.Kdyz jsem si privezla holcicku sklapla ji celist.Ji se narodil druhy kluk.

:lol: :lol:

já zažila, jak se dvě kdysi kamarádky kvůli tomu, že jedna si přivezla holku s druhá kluka pohádaly tak, že spolu pak pár let nemluvily vůbec a teď teda tak něják vlažně, když není vyhnutí. někdy jsou lidi fakt divní.

Gabrielle napsal(a):

Ahoj Dušičko :)

Nedá mi se nepřipojit ké části diskuze, kde se řešilo přání, aby se dítě narodila s určitým pohlavím... Mně bylo u prvního dítěte jedno, co to bude. U druhého prcka jsem si holčičku přála (pohlaví bylo nicméně překvapením u porodu, na UTZ jsem se neptala). Přála jsem si ji proto, že můj manžel toužil po klukovi a já věděla, že by klučíka proti starší dceři protěžoval. (Dokonce mi při odjezdu do porodnice řekl, ať se s holkou domů nevracím...) Když se narodila holčička, byla jsem nekonečně nadšená...
Manžel se s tím smiřoval dlouho, téměř rok si malé skoro nevšímal...

Někteří chlapi jsou neskuteční kreténi. Takovej pablb si ani dítě nezaslouží.

Prvního jsem měla kluka, bylo mi fuk, co to bude, hlavně, aby bylo dítě zdravý. U druhýho jsem si říkala, že by to mohla být holka, ale bylo mi to vcelku taky jedno, jako u prvního, důležitý bylo zdraví děcka, ne pohlaví.

Wereno, jak se daří?

Modroočka napsal(a):

Gabrielle napsal(a):

Ahoj Dušičko :)

Nedá mi se nepřipojit ké části diskuze, kde se řešilo přání, aby se dítě narodila s určitým pohlavím... Mně bylo u prvního dítěte jedno, co to bude. U druhého prcka jsem si holčičku přála (pohlaví bylo nicméně překvapením u porodu, na UTZ jsem se neptala). Přála jsem si ji proto, že můj manžel toužil po klukovi a já věděla, že by klučíka proti starší dceři protěžoval. (Dokonce mi při odjezdu do porodnice řekl, ať se s holkou domů nevracím...) Když se narodila holčička, byla jsem nekonečně nadšená...
Manžel se s tím smiřoval dlouho, téměř rok si malé skoro nevšímal...

Někteří chlapi jsou neskuteční kreténi. Takovej pablb si ani dítě nezaslouží.

každá mince má dvě strany. možná, že "pablb" byl slaboch a nedovedl manželce vysvětlit, že už má dětí dost a jejímu naléhání podlehl. třeba, ale to si  všechno jen domýšlím ;)

sandra napsal(a):

Wereno, jak se daří?

Daří se nám dobře. Měla jsem sice nějaké zdravotní komplikace, ale už je to dobré.
Akorát jsem dneska měla hrozně hnusný sen :usch: .

werena30 napsal(a):

sandra napsal(a):

Wereno, jak se daří?

Daří se nám dobře. Měla jsem sice nějaké zdravotní komplikace, ale už je to dobré.
Akorát jsem dneska měla hrozně hnusný sen :usch: .

Takže si nakonec miminko necháte? :)

Já bych druhý miminko brala :).

lvice a co ti v tom brání :D;)