Ahoj! Nějak nevim jak dal. Je mi 24 let a žiju v dobré rodině - soc. zajišteni perfektni, rodiče žijí spolu, mám zaměstnání v rodinne firmě, studuji VŠ... Ale studuji Vš,kterou sem si nevybrala, jen aby měli naši radost, dělam v rodinné firmě, ikdyž mé povolání bych spíš napsala dcera-což je hrozné- připadáte si jako nepotřebné nic. Dřepím v kanclu a čekám...
Mám partnera, kterého ze srdce miluji, bohužel je problemový - kdysi klopýtl a dnes má dluhy a zázemí téměř žádné. Práci sice má ,ale potřeboval by se dostat do osobního bankrotu, jelikož jinak je jeho situace neřešitelná.
A zde je asi kamen urazu. Do naší dokonale rodiny byl přiveden ON, který nejen že je neschopný nouma, ale ještě si dovolí mi dát pusu na veřejnosti, na FB máme veřejně potvrzený vztah - ostuda celé rodině, že jsem si dovolila veřejně své přijmení spojit s jeho a ještě sme si dokonce pod jednu fotku napsali - a sme štastní - ta přednáška o tom jakou dělam rodině ostudu a jak si to vubec dovoluju- hrozná! Jsem závislá kráva, která se nechala zblbnout největšim blbečkem v okolí a ted by se z něj nejradši po.... jsme uplně dementní a ujetí, když se chceme vidět temeř každý den a pod.
Jedna urážka střídá druhou, poté dostávám už vynadáno i za věci s tím vubec nesouvisejícimi. vlastně není den kdy by se na mě kvuli něčemu neřvalo. Sem nemožná a zpusobuju jen problémy ( studium Bc mam v pořádku dokončené a studuji dál, nefetuju, nebyla sem nikdy tehotná, po zábavách nechodím ,protože to se přece nehodí, ve 24 letech bývám doma nejdýl v 8 hod. chovám se slušně,pomáhám v domácnosti...) chtěla jsem si najít bydlení a jinou práci - práci našla, ale ten řev to ste neviděli! Sem nevděčná, blbá, a nemám přemejšlet nad kravinama, protože jestl isi myslim, že je svět tak jednoduchej tak sem na omylu, a bez něj(táty) nezvládnu nic! a ten muj užasnej zadluženej mi nejak extra nepomuže .... nevím co už dělat, chci utéct, ale zároven se bojím, žiju 24 let pod absolutní poslušností, dělám 4 roky a beru měsíčně 10 tisíc, takže ušetřeno nějak extra nemám abych měla rezervy... sem v háji... je mi strašně , nebyl ste na tom někd někdo stejně? já nevím - copak si to fakt zasloužím?

Napadá mně jediné – něco za něco.
Na jedné misce je tvoje finanční zajištění, láska a starostlivost tvých rodičů, tvoje bezstarostnost.
Na druhé misce je tvoje svoboda a hlavně tvůj život. Pokud se necháš živit a podporovat od rodičů, zcela zákonitě se nabízí to, že se budou snažit tvůj život více či méně koordinovat. Pokud se „vzepřeš“, může to dopadnout tak, že se rodiče použijí všechny páky, aby tě dostali zpátky do role poslušné dcerušky. Asi to nevidíš, ale i ty nadávky mohou být projevem starostlivosti. Ale u jednoho stolu spolu nesedáme, může to být i jinak...
Mám syna přibližně tvého věku, nadělal veliké dluhy. Nadělal je z blbosti a něco mu taky přidali díky tomu, že zákony v tomto státě nahrávají opravdovým hajzlům.  Sama vím, že je to hodný kluk, ale kdyby si našel nějakou takovou holku jako ty a já byla rodič té holky, tak jsem taky proti a postupuju všemi možnými a nemožnými způsoby. To je názor z té druhé strany, třeba ti to pomůže vidět situaci jinýma očima.
Každopádně – nezapomeň, že žiješ jen jednou. Držím palce, Jess.

Nejspíš ses rozhodla, že si to zasloužíš, když to dopouštíš...
Můžeš to odmítnout, můžeš s tím nesouhlasit, ale pokud to nezměníš - kdo jiný než ty? - tak to je asi tak všechno, co můžeš.

Tobě je sice 24, máš občanku a jsi plnoletá, ale energeticky jsi stále malé závislé dítě, které deptají ti hnusní a nespravedliví rodičové...Ty jo... to máš fakt blbý.

Zkus být alespoň na chvíli dospělá a uvědom si jednu věc - tvoje chyby, jsou TVOJE chyby. Pokud je uděláš, důsledky poneseš sama a nemusíš se za ně nikomu jinému než sobě zodpovídat.
Další podstatná věc - pokud dovolíš, aby se k tobě dospělí chovali jako k dítěti, tak to budou dělat - budeš dostávat tuhle sodu ještě ve padesáti a nikdy se nedozvíš, zda bys situaci sama zvládla a nebo ne.
A poslední: NIKDO z venku tě nezachrání. NIKDO za tebe nic neudělá a tvůj život žít nebude.

Pokud to vidíš tak, že se potřebuješ rodičům ZAVDĚČIT, tak máš nejspíš smůlu. Nejen že to nejde - oni chtějí, abys žila JEJICH život a to je nemožné - ale navíc je to proti řádu Života.
Ty jim nic nedlužíš.
Ani ten život ne, to oni se rozhodli, že budou mít dítě. DALI ti život, stejně jako oni ho kdysi oni sami DOSTALI.
Ty si můžeš dělat, co chceš, problém ale je, že za to taky musíš nést odpovědnost.
A to je asi kámen úrazu, že?
Čeho se vlastně tolik bojíš?

Pandorro, krásně napsáno, krásně  vysvětleno.  Ještě mít tolik síly, se tím řídit.  Ne vždy to je lehké. :)

To máš pravdu, jenže někde se začít musí.
Pokud do toho půjde klidně i krůček po krůčku, tak za čas se dopracuje přesně k té sebevědomé mladé ženě, která se nebude chtít zavděčit, ale s láskou rodičům řekne, aby se jí nepletli do života :)

Pandorraa napsal(a):

To máš pravdu, jenže někde se začít musí.
Pokud do toho půjde klidně i krůček po krůčku, tak za čas se dopracuje přesně k té sebevědomé mladé ženě, která se nebude chtít zavděčit, ale s láskou rodičům řekne, aby se jí nepletli do života :)

jsi úplná mimoza,protože zapomínáš na jeden velmi důležitý detail a to,že dcerunka má ještě stále nohy pod stolem svých rodičů,uvědomuješ si to už,co to tady plácáš za nesmysly?:dumbom:

Nezávidím darjo vůbec tuhle situaci tvým rodičům,jako matka stejně starých dětí je zcela chápu,to jejich zděšení nad tvým "výběrem".Pro tebe mám jednu radu: buď se vzpamatuj rychle ale pokud chceš setrvávat v tomto šíleném a neperspektivním vztahu s ještě šílenějším a neperspektivnějším chlapem,tak se seber,odstěhuj a žij si skutečně jen svůj život za svoje peníze.S výší svého výdělku to klidně můžeš zvládnout.A potom teprve ti rodiče nebudou mít do čeho mluvit.Mě osobně by takový člověk nesměl přes práh mého domu (typu tvého přítele).

Jsem závislá kráva....

Na příteli, nebo na rodičích... asi na obojím.
Rodiče ti pořád budou říkat co máš a nemáš dělat pokud jim to sama dovolíš. Záleží opravdu jen na tobě.... ale to už je tady napsáno.....

Ono to je i o tom, že až dospěješ, budeš potkávat dospělé lidi. A dospělého přítele. Ne toho, jakého jsi potkala teď. Co vysíláš, to se ti vrací. Zní to jako fráze, ale tak to je.
Zasloužíš si to, co dostáváš. Když se rozhodneš dostávat něco jiného, změníš se a budeš dostávat opět to, co si zasloužíš.

Není důležité, ŽE tví rodiče žijí spolu. Důležité je, JAK spolu žijí.

Veřejně potvrzený vztah na FB - to je nějaká nová forma sňatku? Celé psaní o tvém vztahu mi přijde úsměvné. Místo lásky rodičů sis našla "lásku" člověka, který ještě sám nedospěl. Lásku rodičů nenahradí nic. Stejně tak jako skutečnou lásku muže, jakého si zasloužíš, až budeš dospělá a zodpovědná sama za svůj život a nebudeš čekat na drobky ze stolu, které ti laskavě dají tví rodiče (táta). Ale za jakou cenu?

Nejsme tady proto, abychom se zavděčovali svým rodičům.

Ještě mě zaujalo tvé - nebyla jsem nikdy těhotná. Zvláštní měřítko pohledu na to, jak jsem bezproblémový a "vzorný" jedinec.

Tak ještě srozumitelně - odejdi od svých rodičů, postav se na vlastní nohy, studuj, co tě baví, najdi si práci, která tě bude bavit. Najdi si muže, který bude dobrým a spolehlivým otcem vašich dětí a nepřinese do rodiny dluhy, které budeš muset i ty, ač jsi je nezpůsobila, s ním a s dětmi léta splácet. Každý by měl dostat šanci, se říká. Ale nemyslím si, že by mladá holčina musela vstupovat do vztahu s mužem, jakého jsi popsala. A jestli s ním chceš za každou cenu být, tak buď, ale až se osamostatníš. Aby nestáhl ještě i tvé rodiče. V tomhle jim rozumím, i když s konkrétní formou jejich chování k tobě nesouhlasím. Ale to je zase spojeno s tím, že si k tobě dovolí jenom to, co jim dovolíš ty.

A jestli několik let bereš 10 tisíc měsíčně... Otázka je ale, kde bydlíš, jestli rodičům platíš za jídlo,bydlení, jestli si sama financuješ svou školu...

A proč Ti vadí, že Ti Tví rodiče říkaj, co máš a nemáš dělat? Vždyt si stejně jak píšeš děláš po svém. Našla sis přítele, kterého máš ráda Ty i přesto,že rodiče jsou proti.
že by si podvědomě cítila,že maj rodiče pravdu a bráníš se tomu? A říkáš jak oni jsou strašní,že Ti to říkaj?
Protože osobně já když si nejsem až tak něčím jistá, a moje mamka mi řekne to proti, tak se bráním a rozčiluju. Protože váhám a přemýšlím. ale když si stojím za svým, může mi kdokoliv cokoliv říkat a nic mě nevytočí.

h.darja napsal(a):

Ahoj! Nějak nevim jak dal...  Mám partnera, kterého ze srdce miluji, bohužel je problemový - kdysi klopýtl a dnes má dluhy a zázemí téměř žádné. Práci sice má ,ale potřeboval by se dostat do osobního bankrotu, jelikož jinak je jeho situace neřešitelná...  ta přednáška o tom jakou dělam rodině ostudu a jak si to vubec dovoluju- hrozná! Jsem závislá kráva, která se nechala zblbnout největšim blbečkem v okolí ... Jedna urážka střídá druhou, poté dostávám už vynadáno i za věci s tím vubec nesouvisejícimi. vlastně není den kdy by se na mě kvuli něčemu neřvalo. Sem nemožná a zpusobuju jen problémy ... chtěla jsem si najít bydlení a jinou práci - práci našla, ale ten řev to ste neviděli! Sem nevděčná, blbá, a nemám přemejšlet nad kravinama ... sem v háji... je mi strašně , nebyl ste na tom někd někdo stejně? já nevím - copak si to fakt zasloužím?

Víš, každý normální rodič se piplá s dětmi od malička až po jejich dospělost a chce pro ně po celou dobu jejich života jen to nejlepší. Tak to prostě je.
Představ si sebe v roli rodiče ... dcera se ti spustí s takovým zkrachovalcem... (V porodních bolestech jsi to přivedla na svět, roky ses o to starala, těch starostí, probdělých nocí...  a teď tohle?!) - Jak by ses asi cítila?
Vážně bys svojí dceři přála takového partnera? :dumbom: ... No jo, no... :(

Mě napadá jediné: proč si to necháváš od rodičů líbit? Proč je ve 24 letech posloucháš? Proč jim dovolíš, aby s tebou takhle mluvili? Nerozumím.

h.darja napsal(a):

Ahoj! Nějak nevim jak dal. Je mi 24 let a žiju v dobré rodině - soc. zajišteni perfektni, rodiče žijí spolu, mám zaměstnání v rodinne firmě, studuji VŠ... Ale studuji Vš,kterou sem si nevybrala, jen aby měli naši radost, dělam v rodinné firmě, ikdyž mé povolání bych spíš napsala dcera-což je hrozné- připadáte si jako nepotřebné nic. Dřepím v kanclu a čekám...
Mám partnera, kterého ze srdce miluji, bohužel je problemový - kdysi klopýtl a dnes má dluhy a zázemí téměř žádné. Práci sice má ,ale potřeboval by se dostat do osobního bankrotu, jelikož jinak je jeho situace neřešitelná.
A zde je asi kamen urazu. Do naší dokonale rodiny byl přiveden ON, který nejen že je neschopný nouma, ale ještě si dovolí mi dát pusu na veřejnosti, na FB máme veřejně potvrzený vztah - ostuda celé rodině, že jsem si dovolila veřejně své přijmení spojit s jeho a ještě sme si dokonce pod jednu fotku napsali - a sme štastní - ta přednáška o tom jakou dělam rodině ostudu a jak si to vubec dovoluju- hrozná! Jsem závislá kráva, která se nechala zblbnout největšim blbečkem v okolí a ted by se z něj nejradši po.... jsme uplně dementní a ujetí, když se chceme vidět temeř každý den a pod.
Jedna urážka střídá druhou, poté dostávám už vynadáno i za věci s tím vubec nesouvisejícimi. vlastně není den kdy by se na mě kvuli něčemu neřvalo. Sem nemožná a zpusobuju jen problémy ( studium Bc mam v pořádku dokončené a studuji dál, nefetuju, nebyla sem nikdy tehotná, po zábavách nechodím ,protože to se přece nehodí, ve 24 letech bývám doma nejdýl v 8 hod. chovám se slušně,pomáhám v domácnosti...) chtěla jsem si najít bydlení a jinou práci - práci našla, ale ten řev to ste neviděli! Sem nevděčná, blbá, a nemám přemejšlet nad kravinama, protože jestl isi myslim, že je svět tak jednoduchej tak sem na omylu, a bez něj(táty) nezvládnu nic! a ten muj užasnej zadluženej mi nejak extra nepomuže .... nevím co už dělat, chci utéct, ale zároven se bojím, žiju 24 let pod absolutní poslušností, dělám 4 roky a beru měsíčně 10 tisíc, takže ušetřeno nějak extra nemám abych měla rezervy... sem v háji... je mi strašně , nebyl ste na tom někd někdo stejně? já nevím - copak si to fakt zasloužím?

dovedu si představit  co budeš psát za pár let:kapitulation:

Anebo takhle: Dát se dohromady s člověkem, který má neřešitelné dluhy - to přece znamená odepsat svůj život a odsoudit se k živoření. - Anebo je to snad jinak???  :co:

Vždyť i v té přírodě je to tak, že samička sleduje, jak se o ni perou samci - a pak jde za vítězem!

Jestli si myslíš, že ON vyhraje svůj boj, tak si počkej přinejmenším do té doby, až (jestli) ho začne vyhrávat - tj. až bude jeho dluh smazaný (a máš nějakou jakoukoli záruku, že pak někdy neklopýtne zas?) :co:

A víš ty co? - Zkus se ještě podívat na tohle: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=48986#p2830260
anebo:
http://ona.idnes.cz/pribeh-ctenarky-0j1 … hy-sex_jup
Myslím, že by to právě tobě mohlo ledacos napovědět...
:jojo:

meduza napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

To máš pravdu, jenže někde se začít musí.
Pokud do toho půjde klidně i krůček po krůčku, tak za čas se dopracuje přesně k té sebevědomé mladé ženě, která se nebude chtít zavděčit, ale s láskou rodičům řekne, aby se jí nepletli do života :)

jsi úplná mimoza,protože zapomínáš na jeden velmi důležitý detail a to,že dcerunka má ještě stále nohy pod stolem svých rodičů,uvědomuješ si to už,co to tady plácáš za nesmysly?:dumbom:

Mimoza je krásná kytka. ale to takovej mimoň, týý jo :lol::lol::lol:
Mimochodem, to, že má dcerka nohy ještě pod stolem svých rodičů neznamená, že jí mohou neomezeně kecat do života.
Že bys si to neuvědomovala? ;)

Vachu napsal(a):

Víš, každý normální rodič se piplá s dětmi od malička až po jejich dospělost a chce pro ně po celou dobu jejich života jen to nejlepší. Tak to prostě je.

Problém je, ža každý rodič si to nejlepší představuje podle svého bez ohledu na přání a potřeby svých dětí a zapomíná, že každý z nás si musí svou cestu projít sám i se svými chybami. Milující rodič stojí při svých dětech, i když dělají blbosti - a tenhle kluk nejspíš omyl je - a neřve po nich a neponižuje je.

Pandorraa napsal(a):

Vachu napsal(a):

Víš, každý normální rodič se piplá s dětmi od malička až po jejich dospělost a chce pro ně po celou dobu jejich života jen to nejlepší. Tak to prostě je.

Problém je, ža každý rodič si to nejlepší představuje podle svého bez ohledu na přání a potřeby svých dětí a zapomíná, že každý z nás si musí svou cestu projít sám i se svými chybami. Milující rodič stojí při svých dětech, i když dělají blbosti - a tenhle kluk nejspíš omyl je - a neřve po nich a neponižuje je.

ano, tenhle kluk je omyl, rodiče by měli zatnout zuby a počkat až to dcerunku přestane bavit. věřím , že i já bych skřípala v jejich situaci zubami o 106 .

aprill napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vachu napsal(a):

Víš, každý normální rodič se piplá s dětmi od malička až po jejich dospělost a chce pro ně po celou dobu jejich života jen to nejlepší. Tak to prostě je.

Problém je, ža každý rodič si to nejlepší představuje podle svého bez ohledu na přání a potřeby svých dětí a zapomíná, že každý z nás si musí svou cestu projít sám i se svými chybami. Milující rodič stojí při svých dětech, i když dělají blbosti - a tenhle kluk nejspíš omyl je - a neřve po nich a neponižuje je.

ano, tenhle kluk je omyl, rodiče by měli zatnout zuby a počkat až to dcerunku přestane bavit. věřím , že i já bych skřípala v jejich situaci zubami o 106 .

To nejlepší, co můžeme svým blízkým dát, je možnost zkazit si život dle vlastního uvážení :gloria: A pro rodiče tohle platí dvojnásob.

H.darja:

Sbal si svoje věci a sebevědomě   odejdi od příšerných rodičů za svým milým .Opusť práci v rodinné firmě, stejně tě nebaví, nemáš co ztratit. Najdi si práci, kde budeš spokojená , jak charakterem práce, tak finančním ohodnocením, máš všechny cesty otevřené. Vybereš si takovou, která vyhovuje tobě. Rodiče se svými řečmi a zastaralými představami o tvém životě jsou fakt mimo, neposlouchej je.  Můžeš být sebevědomá, jsi přece vzdělaná, mladá,  plnoletá a svéprávná. Když se osamostatníš, nebudeš muset   poslouchat řeči a lamentace rodičů. Přece sama víš, co chceš , co je pro tebe nejlepší a s tvým milým si společně s životní realitou hravě poradíte.  Jste šťastni a jak známo, láska hory přenáší, tak rodičům ukaž, jak se mýlili.  Samozřejmě, jakoukoliv jejich podporu hrdě odmítni, to bys jim mohla dát zapravdu.
V podobné situaci nejsi sama, hodně mladých lidí je hozeno do vody a plavou tak, jak umí. Málokdo má větší finanční rezervu. Ty máš štěstí, že bys na to nebyla sama, přece jen - ve dvou se to lépe táhne.

Tulipánka napsal(a):

To nejlepší, co můžeme svým blízkým dát, je možnost zkazit si život dle vlastního uvážení :gloria: A pro rodiče tohle platí dvojnásob.

Ale to neznamená, že si ho necháme zkazit s nimi. Ať si ho kazí, ale jestli jsou dospělí, tak bez naší asistence. :)

h.darja napsal(a):

Ahoj! Nějak nevim jak dal. Je mi 24 let a žiju v dobré rodině - soc. zajišteni perfektni, rodiče žijí spolu, mám zaměstnání v rodinne firmě, studuji VŠ... Ale studuji Vš,kterou sem si nevybrala, jen aby měli naši radost, dělam v rodinné firmě, ikdyž mé povolání bych spíš napsala dcera-což je hrozné- připadáte si jako nepotřebné nic. Dřepím v kanclu a čekám...
Mám partnera, kterého ze srdce miluji, bohužel je problemový - kdysi klopýtl a dnes má dluhy a zázemí téměř žádné. Práci sice má ,ale potřeboval by se dostat do osobního bankrotu, jelikož jinak je jeho situace neřešitelná.
A zde je asi kamen urazu. Do naší dokonale rodiny byl přiveden ON, který nejen že je neschopný nouma, ale ještě si dovolí mi dát pusu na veřejnosti, na FB máme veřejně potvrzený vztah - ostuda celé rodině, že jsem si dovolila veřejně své přijmení spojit s jeho a ještě sme si dokonce pod jednu fotku napsali - a sme štastní - ta přednáška o tom jakou dělam rodině ostudu a jak si to vubec dovoluju- hrozná! Jsem závislá kráva, která se nechala zblbnout největšim blbečkem v okolí a ted by se z něj nejradši po.... jsme uplně dementní a ujetí, když se chceme vidět temeř každý den a pod.
Jedna urážka střídá druhou, poté dostávám už vynadáno i za věci s tím vubec nesouvisejícimi. vlastně není den kdy by se na mě kvuli něčemu neřvalo. Sem nemožná a zpusobuju jen problémy ( studium Bc mam v pořádku dokončené a studuji dál, nefetuju, nebyla sem nikdy tehotná, po zábavách nechodím ,protože to se přece nehodí, ve 24 letech bývám doma nejdýl v 8 hod. chovám se slušně,pomáhám v domácnosti...) chtěla jsem si najít bydlení a jinou práci - práci našla, ale ten řev to ste neviděli! Sem nevděčná, blbá, a nemám přemejšlet nad kravinama, protože jestl isi myslim, že je svět tak jednoduchej tak sem na omylu, a bez něj(táty) nezvládnu nic! a ten muj užasnej zadluženej mi nejak extra nepomuže .... nevím co už dělat, chci utéct, ale zároven se bojím, žiju 24 let pod absolutní poslušností, dělám 4 roky a beru měsíčně 10 tisíc, takže ušetřeno nějak extra nemám abych měla rezervy... sem v háji... je mi strašně , nebyl ste na tom někd někdo stejně? já nevím - copak si to fakt zasloužím?

Seber se a zmiz. Vzdycky to nejak jde a verim, ze udelas vsechno proto, aby to slo. Taky jsem se stehovala do jineho mesta s dvouma igelitkama, do podnajmu, kde jsem jeste tyden cekala, az mi zapnou elektriku (byl levnej :)) a celou dobu jsem si rikala, jestli nejsem idiot....litovala jsem sama sebe, ale nastesti me to preslo, mela jsem praci , ve ktere jsem stejne byla od rana do noci takze jsem chodila do toho pokoje jen prespat. Ale zvladla jsem to. Dokazala jsem sama sobe, ze se o sebe umim postarat a tohle vedomi mi dalo strasne moc....Udelej to. Kdyz to neudelas, budes toho do smrti litovat:rolleyes:

Nejsem si jistá, jestli je ten mladík tak odsouzeníhodný, jak to tu vypadá :co: Mám souseda, taky se z blbosti zadlužil, dokonce ho zavřeli, odseděl si to. Že by se tím stal nějak bezcharakterní, toho jsem si teda nevšimla.
Tolik jen k principu.
Taky nevím, jak bych vnímala, kdyby se s ním dejme tomu zapletla některá z mých dcer - co ale vím jistě, že by si do toho nenechaly kecat :)

Take jsem si nenechala od rodicu kecat do vyberu partnera.....vlastne rodice ho ani poradne neznali,ale slyseli z vypraveni me tety kterou informoval reditel podniku kde jsme oba pracovali.Rodicum se to nelibilo s kym,ze to chodim.Ale kdyz videli,ze stejne nema cenu me to rozmlouvat prijali ho i snad uverili,ze se zmenil.Jeho laska ke me je snad odmekcila a to,ze jsme preckali 2 roky vojny.......uplynulo par let a nemylili se v nem ,zustala jsem sama s dvema malyma detma bez alimentu a zdrhnul do Spanelska.
Ted resim ja to same s dcerou nelibi se me jeji parter.Osamostatnili se a ziji spolu.On ma dluhy,obcas nejde do prace takze jeho plat cini i 8 tisic s toho da moji dceri stravenky na jidlo na cely mesic coz je 1000 kc.Najem pry plati napul cemuz ja vubec neverim,protoze moje dcera je vecne bez penez.....dceri reknu svuj nazor vic nemohu.Je to jeji zivot a jak si s nim nalozi tak ho bude mit.Vim,ze zadne rozmlouvani nema cenu na to si kazdy musi prijit sam.Na ni je videt,ze je nekdy hodne smutna a nekdy stastna.......

studuji Vš,kterou sem si nevybrala, jen aby měli naši radost, dělam v rodinné firmě, ikdyž mé povolání bych spíš napsala dcera-což je hrozné- připadáte si jako nepotřebné nic. Dřepím v kanclu a čekám...
I kdyby sis současně nestěžovala na "nepochopení" rodičů ohledně tvého přítele, uvedené informace svádějí k jediné otázce - "Proč a na co?" Nebo jinak - "Proč máš pocit, že se musíš zavděčit?"
Protože ti to odmalinka tlučou do hlavy? Protože se bojíš? A jich nebo sebe? Protože máš pocit, že když nebudeš "hodná holčička"´podle jejich představ, nebudou tě mít rádi?
Víš, děvče, já si myslím, že to až tak nesouvisí s ne/problémovostí tvého přítele, ale s tím, že vaši moc dobře vědí, že chlap je jedna z mála "věcí", který by tě mohly dostat z jejich vlivu. Sice netuším, proč tě tak moc chtějí mít na špagátku (a proč ty se sice cukáš, ale nepřekoušeš ho), ale je mi celkem jasný, že dokud se neosamostatníš - a to se všemi důsledky z toho plynoucími - nezmůžeš se taky na nic víc, než občasný postěžování si někde na netu.

Asi bych podobnýho partnera mýho dítěte taky nevítala s otevřenou náručí - jako rodič bych viděla všechny ty "černý možnosti", který ty přes růžový brejle nevidíš, vidět nechceš, nebo je považuješ za snadno překonatelný. Ale pravděpodobně bych (jako krkavčí matka ) jednala stylem "kdo chce kam - ale bez mojí účasti"... a to doslova. Aneb "odstěhuj se, beruško, k němu, študuj nebo si najdi práci - ovšem nechoď  mi domů ani brečet, ani pro penízky; jsi dospělá, svéprávná a chceš, co chceš - tak si to měj a občas se můžeme někde sejít na kafi."

Já měla vždy taky ten problém, že : když nebudu "hodná holčička"  nebudou mne mít rádi.  Poslední roky se tohoto pocitu snažím zbavit, bylo by načase je mi 44. :(. Snad se mi to i daří.  Zjistila jsem totiž, že čím více všem dovolím, tím více po mne chtějí a stejně se nezavděčím.   Nesnáším spory, ty mne ničí, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že tak to prostě nejde.  NEMŮŽU SE ZAVDĚČIT VŠEM a stejně se vždy najde něco, co někomu bude vadit.

Nejhorší je, že když se teď více ozývám a sděluji svůj názor, tak jsem  prý zlá a sebestředná. :(

Eva. napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

To nejlepší, co můžeme svým blízkým dát, je možnost zkazit si život dle vlastního uvážení :gloria: A pro rodiče tohle platí dvojnásob.

Ale to neznamená, že si ho necháme zkazit s nimi. Ať si ho kazí, ale jestli jsou dospělí, tak bez naší asistence. :)

Evo,
já to myslela spíš v opačném případě: že rodiče by měli nechat děti jít a nesnažit se je za každou cenu uchránit od špatného.
Ale ty máš také pravdu :)

Tulipánka napsal(a):

Evo,
já to myslela spíš v opačném případě: že rodiče by měli nechat děti jít a nesnažit se je za každou cenu uchránit od špatného.
Ale ty máš také pravdu :)

Ano, souhlasím. Myslím, že máme stejný názor. Rodiče by neměli za cenu výhrůžek a podobně bránit dítěti, aby se postavilo na vlastní nohy.

Pro Erem - tvůj přístup je správný, je zbytečné jim do toho mluvit, stejně si udělají po svém. Jako jsme si udělali my. Ale v případě, když jsou samostatní a ne tehdy, když bydlí s námi a když svým jednáním zatahují do problémů i nás.

Můj syn taky jednou řekl, že když ne/budu tohle a tohle.... tak se odstěhuje. Velmi ho překvapilo, když jsem na to odpověděla, že se klidně může odstěhovat, že já ho přece nenutím bydlet se mnou. Odstěhoval se a teď máme skvělé vztahy. Rodiče by měli dát dětem křídla, aby si děti vyzkoušely, co se naučily a aby dospěly. A kořeny, aby se měly kam vracet. Můžeme při svých dětech stát za každých okolností. Ale neznamená to nechat se jejich činy stáhnout na dno.

Nela napsal(a):

Já měla vždy taky ten problém, že : když nebudu "hodná holčička"  nebudou mne mít rádi.  Poslední roky se tohoto pocitu snažím zbavit, bylo by načase je mi 44. :(. Snad se mi to i daří.  Zjistila jsem totiž, že čím více všem dovolím, tím více po mne chtějí a stejně se nezavděčím.   Nesnáším spory, ty mne ničí, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že tak to prostě nejde.  NEMŮŽU SE ZAVDĚČIT VŠEM a stejně se vždy najde něco, co někomu bude vadit.

Nejhorší je, že když se teď více ozývám a sděluji svůj názor, tak jsem  prý zlá a sebestředná. :(

Také jsem přestala být pro maminku "hodná holčička", až když jsem spadla na úplné dno a to mi bylo 43 let. Pak jsem s pomocí psychiatričky a psycholožky konečně dospěla. Nikdo než já můj život nežije. A nemá právo ho soudit.
A maminka si zvykla a mou změnou mění sama sebe. Nic jiného jí totiž nezbývá, pokud chce, abychom se stýkaly. Já si její podněty poslechnu a zamyslím se nad nimi, ale nebudu za každou cenu "hodná holčička", jen abych se jí zalíbila.

čím více všem dovolím, tím více po mne chtějí a stejně se nezavděčím... když se teď více ozývám a sděluji svůj názor, tak jsem  prý zlá a sebestředná
No samozřejmě... když to do teď tak hezky klapalo
Ono to nefunguje způsobem "čím více všem dovolím", tím víc mě budou mít rádi/oceňovat/projevovat vděk, ale naopak tím víc mi budou sr*t na hlavu. Proč ne, když je jim to "dovoleno"...
A z "dobytejch pozic" = vlastnictví hodný holčičky - se těžko ustupuje

Nela napsal(a):

Já měla vždy taky ten problém, že : když nebudu "hodná holčička"  nebudou mne mít rádi.  Poslední roky se tohoto pocitu snažím zbavit, bylo by načase je mi 44. :(. Snad se mi to i daří.  Zjistila jsem totiž, že čím více všem dovolím, tím více po mne chtějí a stejně se nezavděčím.   Nesnáším spory, ty mne ničí, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že tak to prostě nejde.  NEMŮŽU SE ZAVDĚČIT VŠEM a stejně se vždy najde něco, co někomu bude vadit.

Nejhorší je, že když se teď více ozývám a sděluji svůj názor, tak jsem  prý zlá a sebestředná. :(

No já jsem se taky snažila být ta hodná holčička, ale nikdy nebo možná na chvilku jsem byla. Ale protože se umím ozvat, prý je mě dost.
Já jsem se kolem čtyřicítky naučila mít svůj názor, stát si za ním,dělat si podle svého, ale nedohadovat se o tom, prostě jen oznámit. A at si říká mamka, co chce. Už mě to nevytáčí a nemám blbý pocity.
A jde to v klidu, bez emocí. Nedovolím, ale ani se nerozčiluju

Je pravdou, že se to ve mně po čtyřicítce taky začalo lámat, sice mám perné chvilky, ale už mi nepřijde, že když s mamkou nesouhlasím, nebo ji něco řeknu, že bude "konec světa".  Sice je mi líto, že máme mezi sebou spor o něco, ale že bych se z toho nevzpamatovala, tak to ne.  A je mi fakt lépe.   Jen mne mrzí ty řeči, že jsem zlá.
Zlá se asi rovná - mít svůj, odlišný názor. :(

Jojo Nelo, přesně, zlá rovná se nevděčná, pohodlná, myslí jen na sebe.
Ale já fakt zůstávám v klidu. Ono jsem totiž zjistila,když si stojím za svým, a prostě už to dál nerozebírám, a začnu třeba o vaření, nebo o dětech, jakože to zamluvím - tak je to oki.
Dřív jsem měla potřebu přesvědčovat o mém správném názoru a  to byl pak oheň na střeše.
Ted už umím vyslechnout, odkejvat a udělat si po svým.
Zase kolikrát si říkám, máma tu jednou nebude, abych nelitovala svého jednání, že jsem na ní hubatá, zlá, (v emocích), takže se snažím dát ji najevo,že jí mám ráda. A docela to jde.
Taky jak rodiče stárnou, občas už i blbnou. Takže je beru s rezervou.Ale asi jsem k tomu musela dospět.

A ještě k otázce,která je vlastně názvem vlákna
Jak se zavděčit rodičům?
Nijak, člověk se nikdy nemůže zavděčit. Ale i když máme jiný názor, ukázat jim,že je máš ráda.
Když mamka začne hudrovat, řeknu, mami, víš Ty co, žijeme jen jednou, ted, nemá cenu řešit , co bude. Hlavně že jsme zdraví a máme se rádi. Když nejde o život, jde o h.

Zlá se asi rovná - mít svůj, odlišný názor... zlá rovná se nevděčná, pohodlná, myslí jen na sebe
Pletete se, holky.
"Zlá" znamená "nechce mě poslouchat" - jak ve významu "slyšet", tak i "přece jsem starší a vím/umím to líp", znamená "nemá na mě čas" - aneb "už zase někam pospíchá...", znamená "už mě nepotřebuje" - tedy "jsem stará a nemožná"... a tak dál.
Jen to holt ty mámy neumí(me) někdy vyjádřit, někdy nechtějí... jen se cejtí ublížený, tak to dají najevo takhle, skoro bych řekla "zjednodušeně... zkratkou".

Heli - přesně :)
prostě mluví oklikou. Aspoň to tak cítím. Proto píšu,když jí dám najevo svou lásku, nerejpe do mě

Jo, holky, máte pravdu.  Taky jsem k mnoha věcem musela dospět, ledacos teď chápu, ale přesvědčovat mne dřív bylo zbytečné.  Každý věk má své. 

U mne je to tak, bydlíme ve dvojbytovce, máme vše vlastní, ale je to jeden barák.  Mamka by např. byla nejraději, kdybych ji o všem říkala, se vším se jí svěřovala.  Jenže já to mám tak, že právě proto, že bydlíme v jednom baráku, si chci chránit své soukromí a svůj "prostor".  Nemám prostě chuť, když přijdu z práce hned s někým mluvit, potřebuji si uvařit kafe, sednout si a dívat se "doblba", alespoň na chvíli.   Nebo třeba nemám chuť za ní každý den přijít a mluvit.  No a je nedorozumění na světě. :D

Jak už jsem psala, ode dneška jsem hlášená na pracáku. A ted jsem měla 14 dnů v listopadu dovolenou. kDyž jsem jezdila do práce, mamka mi chodila s holkou do školky, chodila pro ní do školky, a přitom někdy poslouchat řeči, já to dělám ráda, a pak, ani si neodpočnu od Vás.
No a 14 dnů jsem doma a mamka stejně za námi chodí. Chce si s náma povídat. Holka zase žárlí ,že si povídáme s mámou. No tři ženský v rodové linii není žádná sranda. Nemůžu se rozpůlit. :D

Nelo - mamka se nudí, a podle mě to není o tom,aby ses jí se vším svěřovala, prostě tím chce říct, že se chce vypovídat ona.

h.darja napsal(a):

Ahoj! Nějak nevim jak dal. Je mi 24 let a žiju v dobré rodině - soc. zajišteni perfektni, rodiče žijí spolu, mám zaměstnání v rodinne firmě, studuji VŠ... Ale studuji Vš,kterou sem si nevybrala, jen aby měli naši radost, dělam v rodinné firmě, ikdyž mé povolání bych spíš napsala dcera-což je hrozné- připadáte si jako nepotřebné nic. Dřepím v kanclu a čekám...
Mám partnera, kterého ze srdce miluji, bohužel je problemový - kdysi klopýtl a dnes má dluhy a zázemí téměř žádné. Práci sice má ,ale potřeboval by se dostat do osobního bankrotu, jelikož jinak je jeho situace neřešitelná.
A zde je asi kamen urazu. Do naší dokonale rodiny byl přiveden ON, který nejen že je neschopný nouma, ale ještě si dovolí mi dát pusu na veřejnosti, na FB máme veřejně potvrzený vztah - ostuda celé rodině, že jsem si dovolila veřejně své přijmení spojit s jeho a ještě sme si dokonce pod jednu fotku napsali - a sme štastní - ta přednáška o tom jakou dělam rodině ostudu a jak si to vubec dovoluju- hrozná! Jsem závislá kráva, která se nechala zblbnout největšim blbečkem v okolí a ted by se z něj nejradši po.... jsme uplně dementní a ujetí, když se chceme vidět temeř každý den a pod.
Jedna urážka střídá druhou, poté dostávám už vynadáno i za věci s tím vubec nesouvisejícimi. vlastně není den kdy by se na mě kvuli něčemu neřvalo. Sem nemožná a zpusobuju jen problémy ( studium Bc mam v pořádku dokončené a studuji dál, nefetuju, nebyla sem nikdy tehotná, po zábavách nechodím ,protože to se přece nehodí, ve 24 letech bývám doma nejdýl v 8 hod. chovám se slušně,pomáhám v domácnosti...) chtěla jsem si najít bydlení a jinou práci - práci našla, ale ten řev to ste neviděli! Sem nevděčná, blbá, a nemám přemejšlet nad kravinama, protože jestl isi myslim, že je svět tak jednoduchej tak sem na omylu, a bez něj(táty) nezvládnu nic! a ten muj užasnej zadluženej mi nejak extra nepomuže .... nevím co už dělat, chci utéct, ale zároven se bojím, žiju 24 let pod absolutní poslušností, dělám 4 roky a beru měsíčně 10 tisíc, takže ušetřeno nějak extra nemám abych měla rezervy... sem v háji... je mi strašně , nebyl ste na tom někd někdo stejně? já nevím - copak si to fakt zasloužím?

Ahoj ahoj.
Tak za mě jeden názor, který se mi dobře píše, protože změny nejsou na mě, ale na Tobě. Především předesílám, že jednání Tvých rodičů se mi pranic nelíbí. Bohužel z jejich strany změna nepřijde, protože jim je v dané situaci "dobře". Pokud se chceš vymanit z jejich vlivu, je to na Tobě. Píšeš, že celý den jsi v práci a neděláš, co Tě baví, nestuduješ, co bys chtěla. Tak si představ, že to budeš dělat až do smrti, když se nepostavíš na vlastní nohy. Takže namysli, jaká práce by se Ti líbila a co bys chtěla studovat. Běž na výběrové řízení na jinou pracovní pozici, v rodinné firmě dej výpověď jako každý jiný zaměstnanec a řekni rodičům, že až Ti uplyne výpovědní doba, odcházíš...To je za dva měsíce, máš spoustu času najít si podnájem...
Prostě jim dej najevo, že toho máš plné zuby a jdeš. Nicméně doporučuju to podat nějak "v pohodě", aby z toho nedošlo k dlouhodobému rozkolu. To možná dojde tak jako tak, ale aspoň nemusíš mít dojem, že je to Tvá vina.
Až budeš žít pryč od rodičů, můžeš se veselit se svým přítelem dle libosti a třeba se samo ukáže, kdo za co stojí.

Tvoje rodiče neznám, tak teď spíš plácám, nicméně...Pokud jsou Tvoji rodiče relativně "funkční", tak to časem pochopí, vztahy se urovnají a jak píše mnoho dalších uživatelek, budou vztahy lepší. Jak platí kvantita neznamená kvalitu, takže sice s nimi budeš mít míň kontaktů, ale třeba je budeš raději vyhledávat.

Co se týše mě osobně. Je mi 26, nejsem o tolik starší než Ty. Kdybych byla pořád s rodičema, tak se za týden sežereme. Nežiju s nimi od 19 a takový vztah prostě funguje. Vídám je většinou jednou za 14 dní, ale dost často si voláme, píšeme maila. Prostě fungujeme jako "dobrá" rodina. Prostě u někoho dříve, u někoho později je čas vyletět z hnízda a jít, žít svůj nezávislý život. Na začátku to asi bude prekérní, ale uvidíš, že sama budeš mít brzo radost z toho, že zvládáš věci sama, po svém a bez asistence rodičů.

Ohledně vztahu Tvých rodičů k Tvému příteli. Také já jsem měla pletky se "zlým" chlapcem. Moji rodiče ho neměli rádi a neustále to opakovali, štvalo mě to. V té době jsem již u nich nežila, takže mi neměli co kecat do života...takže jsem mnohem snáze prosazovala svou. :) Nicméně, když jsme se se "zlým" chlapcem rozešli a časem se o tom dost povrchně bavili s našima, tak z nich samozřejmě vypadlo, že se báli, že se do něčeho namočím, já jako "investice" jejich úsilí, citů, peněz a spoustu dalšího zmizím v nedohlednu. Měli svým způsobem pravdu...do něčeho jsem se namočila (ne do kriminální činnosti), ale překvapivě jsem v důsledku "namočení" rodičům nezmizela, ze života jsem se poučila, nabyla nějaké zkušenosti a díky nim, jsem jaká jsem, momentálně se sebou více méně spokojená.

Nevím, zda lze z mého poselství vyčíst, co chci říct, takže zjednoduším. Podle mě, jsou zkušenosti důležité a to i ty špatné. Rodiče nás od nich chtjěí za každou cenu chránit, ale tím se nemůžeme zaštíťovat. Dělej a jdi tam, nebo za tím, kam Tě to táhne a nes za svoje činy odpovědnost. Je to těžké, ale život to v konečném důsledku zpříjemní.

:rock:

dusička napsal(a):

Nelo - mamka se nudí, a podle mě to není o tom,aby ses jí se vším svěřovala, prostě tím chce říct, že se chce vypovídat ona.

Ani  se tak nenudí,  jen chce, abych s ní  toho hodně probírala. Mamka má své aktivity, je docela akční. Je to dost složité. 
Možná, že bych s ní probírala více věcí, ale když spolu bydlíme, nebudu s ní probírat, že mne naštval manžel, nebo syn, protože  mne to třeba přejde hned, nepřijde mi ten problém už důležitý, ale ona si to pamatuje pořád. :D

Nela napsal(a):

dusička napsal(a):

Nelo - mamka se nudí, a podle mě to není o tom,aby ses jí se vším svěřovala, prostě tím chce říct, že se chce vypovídat ona.

Ani  se tak nenudí,  jen chce, abych s ní  toho hodně probírala. Mamka má své aktivity, je docela akční. Je to dost složité. 
Možná, že bych s ní probírala více věcí, ale když spolu bydlíme, nebudu s ní probírat, že mne naštval manžel, nebo syn, protože  mne to třeba přejde hned, nepřijde mi ten problém už důležitý, ale ona si to pamatuje pořád. :D

Nelo , vím jak to myslíš. Moje mamka se taky nenudí. A přitom si chce povídat.
Jenže ne vždy jsem na to povídání naladěná. Ono vždycky řekne a neotravuju? :mad:

Rodičům ses zavděčila tím, že ses narodila - chtěli Tě, ne ? A dál už je to Tvůj život - obzvláště ve věku 24 let - nemusíš se nikomu zavděčovat - jsi na světě, protože Ti dali život (to oni přece chtěli, aby ses narodila, Tebe se na to nikdo nepsal). Tak teď ho máš - ale když už ho máš, máš právo si ho prožít tak, jak chceš.

Takže rada - máš dvě možnosti -osamostatnit se a pak si žít po svém nebo se nechat od nich dál vydržovat, ale pak se nedivit, že si kladou podmínky a přistoupit na ně - všechno něco obnáší ;)

:)

Jak se zavděčit rodičům?
ano tak zní toto vlákno. Asi teď bud :offtopic: protože to je vlákno zakladatelky (která přispěla jen jednou).
Dneska jsem dostala průplesk od mámy. Ve dvaačtyřiceti letech. No možná že jsem provokovala. :dumbom: To jsem celá já.
Vím, jak jsem se měla zachovat, jenže moje horká hlava mluvila něco jiného.
Dneska je Jitky, svátek mojí ségry. Ale mamka chtěla být s náma, s nejmladší vnučkou, a tak jsme šli do pekla. Užívala si to, byla jsem ráda, že tam je s náma.
Pak jsme šli ségře popřát.
A najednou z mojí mámy vypadlo, že by přišla dřív, ale že musela jít s náma na čerty. Místo toho,abych řekla, moc se nám to líbilo a užili jsme si, ségra určitě pochopí, jsem odsekla - nikdo Tě nepřemlouval, chtěla si jít s náma.
No tak mi máma řekla, že když jsem drzá,jednu bych si zasloužila. Tak jsem nastavila tvář a říkám, tak mi jí dej. Dala mi facku přes tvář. Pak jsem jí řekla. Ulevila sis?
Jsem drzá? Proč takové jednání mámy? Já to prostě nechápu. Chtěla dokázat ségře, že jí má taky ráda jako mě, když šla s náma?

Moje máma byla nechtěné nemilované dítě. Podvědomě touží po tom,aby jí někdo říkal, jak jí má rád, jak je nám potřebná, ale já to neumím říkat pořád.

dusička napsal(a):

Moje máma byla nechtěné nemilované dítě. Podvědomě touží po tom,aby jí někdo říkal, jak jí má rád, jak je nám potřebná, ale já to neumím říkat pořád.

Vyměňuješ role. Ty jsi její dítě, ne její matka. Tohle je špatně.

Eva. napsal(a):

dusička napsal(a):

Moje máma byla nechtěné nemilované dítě. Podvědomě touží po tom,aby jí někdo říkal, jak jí má rád, jak je nám potřebná, ale já to neumím říkat pořád.

Vyměňuješ role. Ty jsi její dítě, ne její matka. Tohle je špatně.

A co mám dělat? Aby byla štastná a já taky
Myslím tím,aby cítila ode mě lásku. Vždyt to se přece říkat nemusí. :tesi:

dusička napsal(a):

Moje máma byla nechtěné nemilované dítě. Podvědomě touží po tom,aby jí někdo říkal, jak jí má rád, jak je nám potřebná, ale já to neumím říkat pořád.

dusičko, a jak Ty tohle víš?!? Vyjádřila se někdy Tvoje maminka jasně a srozumitelně, že od svého okolí očekává právě tohle?!? Protože jestli ne, tak to jsou, dusičko, Tvoje pouhé domněnky, které Tě přivádějí do konfliktních situací :jojo:

A jsem Ti dobrou radou - nesnaž se "dělat šťastným" dospělého člověka. Dospělého člověka neučiníš šťastným tím, že mu budeš číst každé přání z očí, že budeš mluvit, chovat se a jednat výlučně tak, jak si přeje on. Akorát sama sebe utrápíš, protože se nezavděčíš nikdy, to si pamatuj :jojo: Daleko lepší službu prokážeš jak sobě, tak matce tím, že se vůči ní nějakým způsobem vymezíš a přestaneš se vůči ní chovat - promiň mi ten výraz - jako trucovitá pubertální holčička. Protože tohle: "No tak mi máma řekla, že když jsem drzá,jednu bych si zasloužila. Tak jsem nastavila tvář a říkám, tak mi jí dej. Dala mi facku přes tvář. Pak jsem jí řekla. Ulevila sis?" není - a to se na mě nezlob - jednání dvou dospělých ženských, to je zastydlá puberta u jedné a nepřiměřená, hrubá reakce u druhé.

A nezlob se na mě, pokud se budeš chovat jako přerostlé dítě, tak se nediv, že s Tebou bude vždycky jako s přerostlým dítětem nakládáno, i když už budeš v důchodu :D MMCH když víš, že je Tvoje paní matka "od rány", tak ji proboha neprovokuj a nevybízej ji k úderu, pak se nediv, že tu facku skutečně dostaneš, ať Ti je patnáct nebo dvaačtyřicet :D

Já vím Kiaro, že jsem ujela.
Ale už toho bylo na mě moc. Ono už to začalo ,když se měla mamka stavit pro nás v 15.30 a tak jsme s holkou už byli připravený,čekali jsme venku 15 minut, než dorazila, a pak jsme hnali.
Přešla jsem to, říkala jsem si,už stárne, blbne, no. Tím nechci říct,že bych se litovala, vím,že za to chování můžeme obě.
No a syn mi řekl, že to nemám řešit, že jsme měli svou pravdu obě dvě.
Prostě vím, že musím zklidnit emoce. A je to fakt někdy těžký
Děkuju moc za radu, ani nevíš, jak si toho vážím, že mi to napíšete , rozeberete.
Proč si myslím,že to mamka potřebuje slyšet?
Ne ona to neřekla, já si to myslím. :dumbom:

A ted bych si nejradši nafackovala, že jsem nevydržela a provokovala. že jsem radši nemlčela a nepřešla to mlčením. Chjo. :butter:
Ale to bude dobrý,to se urovná. Jsem moc horká hlava.

Kiara napsal(a):

A jsem Ti dobrou radou - nesnaž se "dělat šťastným" dospělého člověka. Dospělého člověka neučiníš šťastným tím, že mu budeš číst každé přání z očí, že budeš mluvit, chovat se a jednat výlučně tak, jak si přeje on. Akorát sama sebe utrápíš, protože se nezavděčíš nikdy, to si pamatuj :jojo: Daleko lepší službu prokážeš jak sobě, tak matce tím, že se vůči ní nějakým způsobem vymezíš a přestaneš se vůči ní chovat - promiň mi ten výraz - jako trucovitá pubertální holčička. Protože tohle: "No tak mi máma řekla, že když jsem drzá,jednu bych si zasloužila. Tak jsem nastavila tvář a říkám, tak mi jí dej. Dala mi facku přes tvář. Pak jsem jí řekla. Ulevila sis?" není - a to se na mě nezlob - jednání dvou dospělých ženských, to je zastydlá puberta u jedné a nepřiměřená, hrubá reakce u druhé.

A nezlob se na mě, pokud se budeš chovat jako přerostlé dítě, tak se nediv, že s Tebou bude vždycky jako s přerostlým dítětem nakládáno, i když už budeš v důchodu :D MMCH když víš, že je Tvoje paní matka "od rány", tak ji proboha neprovokuj a nevybízej ji k úderu, pak se nediv, že tu facku skutečně dostaneš, ať Ti je patnáct nebo dvaačtyřicet :D

Tak pod tohle se podepisuji! :supr:
Dusičko, tvoje reakce byla nepřiměřená myslím. Teda vím jak to tvoje mamka pronesla, jakým stylem a tónem, ale takhle napsané to nezní jako nic špatného, prostě řekla musela a nejspíš ani nad tím nepřemýšlela nebo nemyslela to ve smyslu, že byla donucena. A tys zareagovala špatně. Určitě bych si nenechala v dospělosti dát od mámy facku! A to před tvojí dcerkou?

Podával se v tom "pekle" i alkohol?

Eva. napsal(a):

Podával se v tom "pekle" i alkohol?

Jo, u ségry, ale nebudu to svádět na alkohol. Stojím za názorem,že alkohol neomlouvá.
Ale tohle není poprvé.
Většinou máme problém, když jsme všichni tři spolu - máma,já a ségra. Tak mě přijde,jakoby na mě před ségrou hledala chyby. Přitom když jsme sami dvě, tak se mě snaží pochopit (i já ji), řekne mi kritiku, přijmu ji, je to ok.
Asi je problém ve mně, že to tak nějak beru.
Jsem starší sourozenec, od dětství víc protěžovanej, víc se ode mě čekalo, bezchybnost, dokonalost. Ségra to v tomhle měla lehčí.
Myslela jsem si,že už to máme s mámou pořešené, ona se mě omluvila za to,že ségru upřednostnovala přede mnou,protože já jsem byla taková šikovná, bezproblémová, ale ségra hubená,mrnavá, nosila brýle.
Jo a když jsme se ségrou jen my dvě, je to v poho,kecáme o všem možným

Dusicko mela jsem to s mamou taky tak.Sice me facku nedala,ale zase pred detma me rekla,ze jsem krava a jinak me urazela a ponizovala.Tri mesice jsem s ni nemluvila,neprisla jsem.Pak jsme se setkali v marketu a oslovila me prvni a byl to jiny clovek jakou jsem ji neznala.Za par dni to bylo ve starych kolejich.

Před dětma mě neschazuje. My si celkově rozumíme. Můžem si povídat o čemkoliv, o vaření,pletení, zahrádce, dětech. Tohle jsou vyjímečné situace. A mě to mrzí.
Ale já přijdu za ní první a omluvím se.

Tak už to mám s mamkou vyřešený :jojo:
Sem se omluvila
Prý jsem měla pravdu,to mi nebere, ale neumím někdy to říct normálně, říkám moc emotivně. (vím, můj problém) a že jsem po tátovi, že jsem dlouho ticho a pak vyjedu .Ale že za to nemůžeme, že to máme v genech. A že mě bere takovou  jaká jsem.
Takže dobrý. Spadl mi kámen ze srdce. Je mi líp.

Dušičko, jako bych se viděla. :D

dusička napsal(a):

Tak už to mám s mamkou vyřešený :jojo:
Sem se omluvila
Prý jsem měla pravdu,to mi nebere, ale neumím někdy to říct normálně, říkám moc emotivně. (vím, můj problém) a že jsem po tátovi, že jsem dlouho ticho a pak vyjedu .Ale že za to nemůžeme, že to máme v genech. A že mě bere takovou  jaká jsem.
Takže dobrý. Spadl mi kámen ze srdce. Je mi líp.

na druhou stranu, když tě tedy matka bere jaká jsi, mohla mít i ona ohled a odpustit si říkat sestře blud, když jsi u toho - měla vědět, že ti to způsobí emoce - já tě v tomhle chápu - nejdřív chce a pak vypráví musela jsem  - taky by mě to naštvalo a řekla bych totéž, co ty - nepřijde mi to drzé ani v nejmenším. jako drzé mi přijde spíš to, co řekla matka - lež, aby se zalíbila

Háňo, ano, jenže ona už se nezmění. Nevím, proč se chce zalíbit před ségrou. Ale to už řešit nebudu, akorát si těma emocema přivádím bolest. Prostě se musím naučit to neřešit. :tesi:
A dík

Dusi a nejste na tom emočně tak nějak stejně?:-) Máma je taky od rány, to si ani neumím představit:-)

musela jít s náma na čerty... čekali jsme venku 15 minut, než dorazila, a pak jsme hnali
Tak máma zdržuje a ještě se u ségry vymlouvá... a když jsi na ni hubatá, ona ti klidně přes tu pusu dá...
dusi, kdybych nevěděla, kolik ti je, tipla bych si pubertální slečnu

dusička napsal(a):

Háňo, ano, jenže ona už se nezmění. Nevím, proč se chce zalíbit před ségrou. Ale to už řešit nebudu, akorát si těma emocema přivádím bolest. Prostě se musím naučit to neřešit. :tesi:
A dík

Tak jasně - sebe ošéfuj, abys neměla bolest - to je hlavní :supr: - Tvá matka je dospělá žena, stejně tak jako ty - vlastně dělá to samé, stačí si vzít z ní příklad ;) - stará se v první řadě o sebe, své emoce a svůj obraz.

moje dělá totéž, ale ne tak vyhraněně - dělá to s bratrem nám oběma na střídačku - bolest z toho nemáme, spíš zábavu ......... ikdyž teda nevím, jestli to není ještě smutnější mít z vlastní matky místo úcty srandu

Hani - s úsměvem jde všechno líp a určitě lepší to tak řešit než se naštvávat. A to přeci nevylučuje úctu.
Heli - jojo, jsem jak pubertačka, když se nechám vytočit. Chyba na mojí straně. :rolleyes:
Holči - ne že jsem po tátovi, já jsem prostě po mámě. Si pamatuju, když jsem byla v té pubertě, tak jsme se dohadovali, a táta nám říkal, nehádejte se, jste obě stejný.
Ale jinak si rozumíme.

Dusičko a proč ses ty omlouvala? Nerozumím.

Barborka napsal(a):

Dusičko a proč ses ty omlouvala? Nerozumím.

nechci aby jsme byly rozhádaný a byla to i moje vina,neměla jsem se nechat rozhodit

Vidím, že vlákno si vesele žije svým vlastním životem... (?)  :D :cool: :gloria:

Vachu ale nejsem :offtopic:
Vlákno se jmenuje Jak se zavděčit rodičům.

dusička napsal(a):

Dneska je Jitky, svátek mojí ségry. Ale mamka chtěla být s náma, s nejmladší vnučkou, a tak jsme šli do pekla. Užívala si to, byla jsem ráda, že tam je s náma.

Měla jsem na mysli toto peklo, když jsem se ptala, jestli se tam podával alkohol.
Nic ve zlém, dusičko, ale už po několikáté mám pocit, žes psala pod vlivem.

dusička napsal(a):

Jo, u ségry, ale nebudu to svádět na alkohol. Stojím za názorem,že alkohol neomlouvá.
Ale tohle není poprvé.
Většinou máme problém, když jsme všichni tři spolu - máma,já a ségra. Tak mě přijde,jakoby na mě před ségrou hledala chyby. Přitom když jsme sami dvě, tak se mě snaží pochopit (i já ji), řekne mi kritiku, přijmu ji, je to ok.
Asi je problém ve mně, že to tak nějak beru.
Jsem starší sourozenec, od dětství víc protěžovanej, víc se ode mě čekalo, bezchybnost, dokonalost. Ségra to v tomhle měla lehčí.
Myslela jsem si,že už to máme s mámou pořešené, ona se mě omluvila za to,že ségru upřednostnovala přede mnou,protože já jsem byla taková šikovná, bezproblémová, ale ségra hubená,mrnavá, nosila brýle.
Jo a když jsme se ségrou jen my dvě, je to v poho,kecáme o všem možným

Asi nevíš, co znamená slovo protěžovanej.
Protěžovaná byla dle tvého popisu tvá sestra, ne ty.

Eva. napsal(a):

dusička napsal(a):

Dneska je Jitky, svátek mojí ségry. Ale mamka chtěla být s náma, s nejmladší vnučkou, a tak jsme šli do pekla. Užívala si to, byla jsem ráda, že tam je s náma.

Měla jsem na mysli toto peklo, když jsem se ptala, jestli se tam podával alkohol.
Nic ve zlém, dusičko, ale už po několikáté mám pocit, žes psala pod vlivem.

No tak mám hrubku. Má tam být tvrdé y. Jako samý ženský, máma, já, holka. Já jak píšu rychle ,protože od bbn odbíhám, nepřemýšlím nad pravopisem. Jo,někdy projedu zpětně,co jsem napsala a opravím. Ale to je jedno. Vím to o sobě, ale nepíšu tu diktát.
A peklo bylo pro děti. Na našem zámku ve sklepě. Byl tam připravený program pro děti, maminky, i babičky (alkohol se tam nepodával)

Eva. napsal(a):

dusička napsal(a):

Jo, u ségry, ale nebudu to svádět na alkohol. Stojím za názorem,že alkohol neomlouvá.
Ale tohle není poprvé.
Většinou máme problém, když jsme všichni tři spolu - máma,já a ségra. Tak mě přijde,jakoby na mě před ségrou hledala chyby. Přitom když jsme sami dvě, tak se mě snaží pochopit (i já ji), řekne mi kritiku, přijmu ji, je to ok.
Asi je problém ve mně, že to tak nějak beru.
Jsem starší sourozenec, od dětství víc protěžovanej, víc se ode mě čekalo, bezchybnost, dokonalost. Ségra to v tomhle měla lehčí.
Myslela jsem si,že už to máme s mámou pořešené, ona se mě omluvila za to,že ségru upřednostnovala přede mnou,protože já jsem byla taková šikovná, bezproblémová, ale ségra hubená,mrnavá, nosila brýle.
Jo a když jsme se ségrou jen my dvě, je to v poho,kecáme o všem možným

Asi nevíš, co znamená slovo protěžovanej.
Protěžovaná byla dle tvého popisu tvá sestra, ne ty.

Možná to bylo uplně jinak. A je to už ted jedno. sem dospělá, ségra taky. Máma vychovávala jak nejlíp uměla. A vím jistě, že nás milovala obě dvě.

Neměla jsem na mysli gramatiku ani pravopis.

Eva. napsal(a):

Neměla jsem na mysli gramatiku ani pravopis.

Můžeš mi prosím Tě říct, co si tedy měla na mysli?

Tak to tu čtu a napadlo mě upřesnit. Peklo není žádná hospoda (do hospody chodím vyjímečně jednou za uherák :D ) Peklo bylo  ve sklepě - sklep - představ si normální sklep na zámku, nízké stropy, tmavé chodby, osvětlené červenými lampičkami, na zemi sláma, dřevěné lavice a na nich seděli Čerti a hráli mariáš. Taky kotlík, a na konci chodby Mikuláš a Andílkové . (psala jsem to v chlívku o vánocích - o MIkuláši)

dusička napsal(a):

Jsem starší sourozenec, od dětství víc protěžovanej  bla bla bla  ségru upřednostnovala přede mnou

zřejmě to, že nevíš co znamená protežovanej

dusička napsal(a):

Eva. napsal(a):

Neměla jsem na mysli gramatiku ani pravopis.

Můžeš mi prosím Tě říct, co si tedy měla na mysli?

Psaní z cesty, nejen na tomto vlákně. A chování z cesty. Konkrétně to dohledávat nebudu.

Eva. napsal(a):

dusička napsal(a):

Eva. napsal(a):

Neměla jsem na mysli gramatiku ani pravopis.

Můžeš mi prosím Tě říct, co si tedy měla na mysli?

Psaní z cesty, nejen na tomto vlákně. A chování z cesty. Konkrétně to dohledávat nebudu.

Všechno se vším souvisí. Jen možná mám rychlé kombinace myšlenek (jojo to jsme se ségrou stejný) a ostatní kolikrát koukaj, proč mluvíme uplně o něčem jiném? a přeci to má souvislost,která se nám šrotuje v hlavě s tím, o čem se mluví. Ale do hlavy nám nikdo nevidí. Njn , alkohol dělá svý :D:D:D  . To by bylo na světě alkoholiků. :lol:

Bety napsal(a):

dusička napsal(a):

Jsem starší sourozenec, od dětství víc protěžovanej  bla bla bla  ségru upřednostnovala přede mnou

zřejmě to, že nevíš co znamená protežovanej

Možná že protěžovaný je špatný slovo.
Měla jsem na mysli,že ode mě víc očekávala, chtěla abych byla dokonalá, nejlepší , kritizovala mě. Ségru ne. Takhle jsem to myslela.
A mamka ségru neupřednostnovala. To jsem taky napsala špatně. Jak už jsem psala, prostě se jí věnovala víc než mě. Když jsme šli večer spát, seděla u ní na posteli, u mě ne. Já byla ta samostatná, bezproblémová holka.
Ale nemůžu říct,že by se mě nevěnovala.
Naučila mě ruční práce, ještě třeba v pubertě když jsem plakala, ležela jsem jí hlavou na klíně a hladila mě. To je těžký písemně vysvětlovat.

Eva. napsal(a):

dusička napsal(a):

Dneska je Jitky, svátek mojí ségry. Ale mamka chtěla být s náma, s nejmladší vnučkou, a tak jsme šli do pekla. Užívala si to, byla jsem ráda, že tam je s náma.

Měla jsem na mysli toto peklo, když jsem se ptala, jestli se tam podával alkohol.
Nic ve zlém, dusičko, ale už po několikáté mám pocit, žes psala pod vlivem.

Co je na tom z cesty?
Mamka mohla jít k ségře popřát a nemusela přeci chodit s námi do pekla. Peklo je jednou za rok zrovna tak jako je jednou za rok svátek Jitky. Prostě chtěla stihnout obojí a stihla. :)

Já jsem neuvedla nic, o čem si myslím, že je z cesty.
Děláš si domněnky.

Jsi v pořádku, dusičko?

Eva. napsal(a):

Já jsem neuvedla nic, o čem si myslím, že je z cesty.
Děláš si domněnky.

Jsi v pořádku, dusičko?

A Ty jsi v pořádku?
Zatučnila si větu, u které ses ptala, jestli jsem byla ovíněna, a pak si psala, jestli něco nepiju,když mluvím z cesty. To nejsou domněnky, tak jsem Tě pochopila.
Ale to je jedno, hlavní je,že jsem to s mamkou vyřešila a že už nám je zase fajn.
To Ty ale stejně nepochopíš, jaký mám vztah s mamkou.

Eva. napsal(a):

Já jsem neuvedla nic, o čem si myslím, že je z cesty.
Děláš si domněnky.

Jsi v pořádku, dusičko?

hlavně, že jsi v pořádku ty :vissla:

dusička napsal(a):

Tak to tu čtu a napadlo mě upřesnit. Peklo není žádná hospoda (do hospody chodím vyjímečně jednou za uherák :D ) Peklo bylo  ve sklepě - sklep - představ si normální sklep na zámku, nízké stropy, tmavé chodby, osvětlené červenými lampičkami, na zemi sláma, dřevěné lavice a na nich seděli Čerti a hráli mariáš. Taky kotlík, a na konci chodby Mikuláš a Andílkové . (psala jsem to v chlívku o vánocích - o MIkuláši)

Dusičko, proč máš pořád takovou potřebu se objahovat, omlouvat, vysvětlovat, upřesňovat?

Už nemám Lenno, už jsem napsala Majkafě svoje. Prostě asi si přeju,aby bylo mezi lidma jasno,když si nerozumí,jak to kdo myslel

helena napsal(a):

musela jít s náma na čerty... čekali jsme venku 15 minut, než dorazila, a pak jsme hnali
Tak máma zdržuje a ještě se u ségry vymlouvá... a když jsi na ni hubatá, ona ti klidně přes tu pusu dá... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
dusi, kdybych nevěděla, kolik ti je, tipla bych si pubertální slečnu http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Souhlasím s Helenou. Jsi dospělá ženská, ale v popisované situaci ses tak vůbec nechovala. Jakoby ses cítila před mamkou stále jako dítě?

LENNNA napsal(a):

helena napsal(a):

musela jít s náma na čerty... čekali jsme venku 15 minut, než dorazila, a pak jsme hnali
Tak máma zdržuje a ještě se u ségry vymlouvá... a když jsi na ni hubatá, ona ti klidně přes tu pusu dá... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
dusi, kdybych nevěděla, kolik ti je, tipla bych si pubertální slečnu http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Souhlasím s Helenou. Jsi dospělá ženská, ale v popisované situaci ses tak vůbec nechovala. Jakoby ses cítila před mamkou stále jako dítě?

No zřejmě jo, začala hudrovat a já se nechala zatáhnout do její hry, a hrála jsem harantíka. Proto píšu,že to byla i moje chyba.
Ale už je zas dobře.

dusička napsal(a):

Už nemám Lenno, už jsem napsala Majkafě svoje. Prostě asi si přeju,aby bylo mezi lidma jasno,když si nerozumí,jak to kdo myslel

Já si toho všimla vícekrát - že se často omlouváš či vysvětluješ. A asi nejen tu na diskusích, viz. tvá omluva mamce.

dusička napsal(a):

LENNNA napsal(a):

helena napsal(a):

musela jít s náma na čerty... čekali jsme venku 15 minut, než dorazila, a pak jsme hnali
Tak máma zdržuje a ještě se u ségry vymlouvá... a když jsi na ni hubatá, ona ti klidně přes tu pusu dá... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
dusi, kdybych nevěděla, kolik ti je, tipla bych si pubertální slečnu http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Souhlasím s Helenou. Jsi dospělá ženská, ale v popisované situaci ses tak vůbec nechovala. Jakoby ses cítila před mamkou stále jako dítě?

No zřejmě jo, začala hudrovat a já se nechala zatáhnout do její hry, a hrála jsem harantíka. Proto píšu,že to byla i moje chyba.
Ale už je zas dobře.

Dobře na jak dlouho? Pokud se tak v její přítomnosti cítíš, stále jako dítě, tak asi to nebude naposledy. Spíš by stálo za to s tím něco dělat, přijít na to proč - teda pokud ti to vadí.

Neptala jsem se, jestlis  byla ovíněna. Já tento způsob nepoužívám.
Pod vlivem nemusí být člověk pouze po požití vína.

LENNNA napsal(a):

dusička napsal(a):

Už nemám Lenno, už jsem napsala Majkafě svoje. Prostě asi si přeju,aby bylo mezi lidma jasno,když si nerozumí,jak to kdo myslel

Já si toho všimla vícekrát - že se často omlouváš či vysvětluješ. A asi nejen tu na diskusích, viz. tvá omluva mamce.

Podle mýho hádky vznikaj jen blbým nedorozuměním. A já nejsem hádající se typ. Tedy ne že se hádat neumím, ale raději řeším problém v klidu, bez emocí.

LENNNA napsal(a):

dusička napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Souhlasím s Helenou. Jsi dospělá ženská, ale v popisované situaci ses tak vůbec nechovala. Jakoby ses cítila před mamkou stále jako dítě?

No zřejmě jo, začala hudrovat a já se nechala zatáhnout do její hry, a hrála jsem harantíka. Proto píšu,že to byla i moje chyba.
Ale už je zas dobře.

Dobře na jak dlouho? Pokud se tak v její přítomnosti cítíš, stále jako dítě, tak asi to nebude naposledy. Spíš by stálo za to s tím něco dělat, přijít na to proč - teda pokud ti to vadí.

Ne Lenno, to byla ojedinělá vzácná situace,která se fakt objeví jednou za čas. Jsme skoro denně v kontaktu a cítím se normálně jako dospělá ženská. To problém nemám. A jak jsem psala, v přítomnosti ségry se to občas stává. (ale taky kecáme všichni tři v poho).

Eva. napsal(a):

Podával se v tom "pekle" i alkohol?

Eva. napsal(a):

Neptala jsem se, jestlis  byla ovíněna. Já tento způsob nepoužívám.
Pod vlivem nemusí být člověk pouze po požití vína.

Co to na mě tady Majkafo zkoušíš?
Jdi do háje se svýma psychologickýma úvahama.

Dusi, kliiiiiid:-) prostě jste s mámou stejné, obě ty emoce občas nezvládáte. Když se nebudeš chovat jako dítě nebude mít důvod tě vychovávat

holcina napsal(a):

Dusi, kliiiiiid:-) prostě jste s mámou stejné, obě ty emoce občas nezvládáte. Když se nebudeš chovat jako dítě nebude mít důvod tě vychovávat

:) přesně tak, stejně je legrace, že celej život se vlastně člověk učí :)

jasně, jinak by to byla nuda:-)

Děkuju moc za rady. k něčemu se ještě málo vyjádřím. Bylo tu např psané, že to ,že sem nebyla těhotná, je brané jako kladné - že to je vtipné tvrzení.. no, ono já mám 9 bratranců a každý má prcka, někteří i víc, s kterými nežijí - prostě se to stalo, problém, ale někdo to za nás vyřeší - takže v naší rodině je to docela plus :-) Ikdyž - já vím...
Závislá sem, to je pravda, psychicky jak na našich tak partnerovi. Dál jen-nedělám si co chci, pouze přítel je něco, přes co vlak nejede. a že je neprespektivní... je, hrozně, jenže to si uvědomuje jen hlava ( jen vsuvka - před ním sem měla partnera, no vlivného podnikatele - taky špatně doma...víte, ano ,můžu odejít,, v tom není takový problém -jako materialní. nahradní praci mám, bydlení by taky nebylo neřešitelné i za mých podmínek. Jde spíš o ten psichycký problém... chtěla bych aby mě pustili po dobrém, třeba mi nepomáhali a nechali mě se fakt starat jen o sebe, ale aby a to přistoupili bez výčitek, bez odsouzení - chápete jak to myslím.. nemate s tím někdo zkušenosti?
Díky moc! Strašně si vážím ,že na to reagujete!!!

Darjo já se omlouvám,že jsem Ti zakecala vlákno. Dlouho ses neozvala

jééé, to sou fakt super komentáře některý ! Vlastně všechny , moc si cením toho ,že píšete. Já se tedy omlouvám ,že založím vlakno a pak sem nepsala, ale byla sem celou středu mimo "Dosah síte" . Sem strašně ráda, že spousta píšete, že ste to měli podobné a podařilo se vám se z toho dostat! u mě je asi problém ten můj vděk vůči nim. nikdy mě nerozmazlovali ,ale zajistili mi vše co sem potřebovala, na veřejnosti stojí za mnou , nikdy mě neschodili - to je užasný - ovšem jakmile se zaklapnou dveře domova, tak to přijde - sajgon za blbiny :-) jo sem asi moc vděčná a přijde mi jako nehorázná drzost odejít, když tam kde jsem ,jsem diky jejich pomoci. Já nevim jestli to nepíšu jako nejakej fanatik ,asi jo , tak to ale uplně není. stále prostě přemýšlím jak to udělat aby mi dali volnost dobrovolně bez hádek, to asi nejde ale no :-(
Holky fakt moc všem děkuju! Ani sem netušila jak moc to pro mě bude morální podpora - slyšet názory nezaujatých...

to Dušička - sem ráda ,že to tu žije a zakacela si to k tématu ! nebejt toho, tak je tu mnohem mín komentářu, což by byla škoda :-)

h.darja napsal(a):

přijde mi jako nehorázná drzost odejít

darjo, tohle je přece hloupost! Jaká nehorázná drzost? Tohle je přece naprosto přirozený vývoj všech lidí na světě, že jakmile děti dospějí, tak se stěhují od rodičů pryč do vlastního! Jak kvůli tomu můžeš cítit výčitky a bát se toho? Odchod z rodného hnízda je přece přirozený, snad každý mladý člověk chce žít ve svém a po svém. A ty to potřebuješ myslím jako sůl, jen najít tu odvahu! Držím pěsti!

přijde mi jako nehorázná drzost odejít, když tam kde jsem ,jsem diky jejich pomoci
Takže zas jen hledáš způsob "jak se zavděčit", jak dosáhnout odchodu "suchou cestou".
Možná bys měla popřemejšlet PROČ ti tak záleží na tom, aby tě "pustili po dobrém... bez výčitek, bez odsouzení". Zdá se mi, že se bojíš "ublížení" - jen nevím, jestli se ten strach týká rodičů nebo tebe.

Jestli to není jistý způsob "pohodlnosti"...
Nechat všechno na rodičích, sice trpíš, ale patřičně si to okomentuješ, oni rozhodují, oni platí a když se něco potentuje, tak vlastně ty nic, ty muzikant.
Jediný druh revolty, který jsi proti jejich chování podnikla, je tvůj přítel.
Není to jednoduché, ale ani zas tak složité.
Líbí se ti, jak to je, jen si občas chceš postěžovat, zanadávat, fajn, zůstaň...
Nelíbí se ti, začni věci měnit. Co třeba začít prací? Nebo zas bude tisíc důvodů, proč to nejde? :vissla:

Každý začátek je těžký. Po dobrém to nepůjde. Ale jsi dospělá a rodiče tě jednou musí začít respektovat. U nás to bylo sakra těžké, ze strany tchánů padly hlášky, které jim doteď nemůžu odpustit.
Doteď slyším tchána:"nemám syna", když se můj manžel rozhodl od nich odstěhovat. Je to už deset let, sice dodnes vztah není dobrý a asi ani nebude, ale žijeme si spokojeně a podle sebe. My nekecáme do ničeho jim, oni zase nám, ale občas nějaký pokus je.
Všechno jde...

h.darja napsal(a):

jééé, to sou fakt super komentáře některý ! Vlastně všechny , moc si cením toho ,že píšete. Já se tedy omlouvám ,že založím vlakno a pak sem nepsala, ale byla sem celou středu mimo "Dosah síte" . Sem strašně ráda, že spousta píšete, že ste to měli podobné a podařilo se vám se z toho dostat! u mě je asi problém ten můj vděk vůči nim. nikdy mě nerozmazlovali ,ale zajistili mi vše co sem potřebovala, na veřejnosti stojí za mnou , nikdy mě neschodili - to je užasný - ovšem jakmile se zaklapnou dveře domova, tak to přijde - sajgon za blbiny :-) jo sem asi moc vděčná a přijde mi jako nehorázná drzost odejít, když tam kde jsem ,jsem diky jejich pomoci. Já nevim jestli to nepíšu jako nejakej fanatik ,asi jo , tak to ale uplně není. stále prostě přemýšlím jak to udělat aby mi dali volnost dobrovolně bez hádek, to asi nejde ale no :-(
Holky fakt moc všem děkuju! Ani sem netušila jak moc to pro mě bude morální podpora - slyšet názory nezaujatých...

Darjo, co přesně máš na mysli "když tam kde jsem ,jsem diky jejich pomoci". Máš na mysli to, že ti dali práci, která tě nebaví a kde se nudíš a jsi tam jen kvůli nim a pak taky pokojík, ve kterém žiješ od mala a vůbec tam žít nechceš?

h.darja napsal(a):

Děkuju moc za rady. k něčemu se ještě málo vyjádřím. Bylo tu např psané, že to ,že sem nebyla těhotná, je brané jako kladné - že to je vtipné tvrzení.. no, ono já mám 9 bratranců a každý má prcka, někteří i víc, s kterými nežijí - prostě se to stalo, problém, ale někdo to za nás vyřeší - takže v naší rodině je to docela plus :-) Ikdyž - já vím...
Závislá sem, to je pravda, psychicky jak na našich tak partnerovi. Dál jen-nedělám si co chci, pouze přítel je něco, přes co vlak nejede. a že je neprespektivní... je, hrozně, jenže to si uvědomuje jen hlava ( jen vsuvka - před ním sem měla partnera, no vlivného podnikatele - taky špatně doma...víte, ano ,můžu odejít,, v tom není takový problém -jako materialní. nahradní praci mám, bydlení by taky nebylo neřešitelné i za mých podmínek. Jde spíš o ten psichycký problém... chtěla bych aby mě pustili po dobrém, třeba mi nepomáhali a nechali mě se fakt starat jen o sebe, ale aby a to přistoupili bez výčitek, bez odsouzení - chápete jak to myslím.. nemate s tím někdo zkušenosti?
Díky moc! Strašně si vážím ,že na to reagujete!!!

Pokud někdo někomu vyčítá, že si chce žít svůj život po svém nebo ho za to dokonce odsuzuje, je to chyba v něm - to on má problém, ne ten druhý - takže není nejmenší důvod se bát žít po svém jenom proto, že by to někomu snad mohlo vadit - pokud rodiče potřebují loutku, kup jí jim k Vánocům - ;)

Darjo, rodice ti vzdy budou "kecat"do zivota. Maji na to pravo, protoze jsou to tvoji rodice a ty navzdy budes jejich dite. Chtit po nich, aby te pustili "dobrovolne" je hodne detinske a vypovida to jen o tom, ze tobe se nechce dospet a prevzit za sebe zodpovednost. Protoze jen tak budes schopna se na to rodicovske "kecani" do zivota podivat s laskou a zcela dospele si stejne udelas to, co chces ty sama. Nejspis te jeste ceka nekolik drzkopadu, nez ti to dojde, prestanes obvinovat rodice, kteri ti starostlivost a lasku projevuji tak, jak to umeji a ne tak, jak tobe by se to libilo.
Proste to rozsekni a necekej, ze ti rodice pomohou. Oni delaji, co umeji. Prestan na nich viset a vezmi svuj zivot do svych rukou.

dusička napsal(a):

Háňo, ano, jenže ona už se nezmění. Nevím, proč se chce zalíbit před ségrou. Ale to už řešit nebudu, akorát si těma emocema přivádím bolest. Prostě se musím naučit to neřešit. :tesi:
A dík

Nemyslim, ze se matka chce nekomu zalibit. Ona jen reaguje na tve chvani. A kdyz se chvas jako pubertalni fracek, tak ti proste jedna prileti. Dokonce to na me pusobi, ze je to nejaka podvedoma dohoda mezi vami dvema... Obe delate neco, co byste uz davno nemely.
Dusi, je rozdil byt na matce zavisla (a dozadovat se jakkoliv jeji jakekoliv pozornosti) a nebo byt ve sfere vlivu matky, tedy v zenske energii.
(omluva za preklepy, pisu z telefonu)

Pan děkuju
napadlo mě, že i když říkám,že na ségru nežárlím,tak na ni třeba někdy žárlím? I když samo že bezdůvodně. Mám to vyřešené.  :tesi:

Nu, velká Dušička to má vyřešené, ta malá v tobě ani náhodou.... :(

Pandorraa napsal(a):

Nu, velká Dušička to má vyřešené, ta malá v tobě ani náhodou.... :(

Budu muset malou dušičku pohladit. :jojo:
No dneska měl tatka svátek, tak jsme se celá rodina sešly. Švárou jsme řešili takové ty věci, že děti jsou v dnešní době nevychované a tak. Prostě každý jsme na to měli jiný názor. Mamka do mě začala hustit ať jsem ticho. Jsem se usmála a řekla, neboj mami, my se jenom škádlíme, nehádáme se. Jako by změkla, a bylo všechno ok. :jojo:
Takže pro dnešek dobrý

Vachu napsal(a):

h.darja napsal(a):

Ahoj! Nějak nevim jak dal...  Mám partnera, kterého ze srdce miluji, bohužel je problemový - kdysi klopýtl a dnes má dluhy a zázemí téměř žádné. Práci sice má ,ale potřeboval by se dostat do osobního bankrotu, jelikož jinak je jeho situace neřešitelná...  ta přednáška o tom jakou dělam rodině ostudu a jak si to vubec dovoluju- hrozná! Jsem závislá kráva, která se nechala zblbnout největšim blbečkem v okolí ... Jedna urážka střídá druhou, poté dostávám už vynadáno i za věci s tím vubec nesouvisejícimi. vlastně není den kdy by se na mě kvuli něčemu neřvalo. Sem nemožná a zpusobuju jen problémy ... chtěla jsem si najít bydlení a jinou práci - práci našla, ale ten řev to ste neviděli! Sem nevděčná, blbá, a nemám přemejšlet nad kravinama ... sem v háji... je mi strašně , nebyl ste na tom někd někdo stejně? já nevím - copak si to fakt zasloužím?

Víš, každý normální rodič se piplá s dětmi od malička až po jejich dospělost a chce pro ně po celou dobu jejich života jen to nejlepší. Tak to prostě je.
Představ si sebe v roli rodiče ... dcera se ti spustí s takovým zkrachovalcem... (V porodních bolestech jsi to přivedla na svět, roky ses o to starala, těch starostí, probdělých nocí...  a teď tohle?!) - Jak by ses asi cítila?
Vážně bys svojí dceři přála takového partnera? :dumbom: ... No jo, no... :(

Ja by som svojmu dieťaťu hlavne priala šťastie, aj keby to bolo INÉ šťastie, než aké si predstavujem JA, aj s INÝM človekom, než akého si predstavujem ja. Môj nevlastný syn je vyše tisíc kilometrov ďaleko, má vzťah úplne iný, než aký by som mu želala (a obávam sa, že ani nie je úplne šťastný) a nejako sa pracovne stále odkláňa od toho, čo by som preňho videla ako ideál ja. :D Ale po všetkom, čo si preskákal, je pomerne šťastný, a to je najdôležitejšie. Viditeľne a citeľne šťastnejší, než býval, a po rozhovore s jeho bývalými kamarátmi a spolužiakm ividím, že určite aj šťastnejší, než by mohol byť tu... Bohužiaľ. Howgh!

Inak, keď mi otec po promócii (a že som doštudovala pomerne úspešne a mala už nájdenú aj prácu) oznámil, že som čierna ovca rodiny a že som bola sľubné dieťa, ale že som ich (=rozumej, oboch rodičov) veľmi sklamala, tak sa vo mne po prvý raz niečo zlomilo a povedala som mu, že - KONEČNE! - že sa žiadne dieťa nenarodilo nato, aby plnilo očakávania rodičov, a že jeho sklamanie je JEHO problém... :lol: Zíral ako puk, ale pomohlo to, celkovo... Podotýkam, že som už vtedy nebývala u našich, ale u partnera, naši ma na vysokej čiastočne živili, ale fakt len čiastočne, a vzápätí som nastúpila do zamestnania. Nepila som, nedrogovala, neprostituovala, mala som prospechové štipko a privyrábala si podľa možností, ale furt to nestačilo - furt som ne- a neplnila ich očakávania.. až pohár pretiekol. Bola to úľava. A vzťahy sa o dosť vyčistili...

Eva. napsal(a):

dusička napsal(a):

Eva. napsal(a):

Neměla jsem na mysli gramatiku ani pravopis.

Můžeš mi prosím Tě říct, co si tedy měla na mysli?

Psaní z cesty, nejen na tomto vlákně. A chování z cesty. Konkrétně to dohledávat nebudu.

Ja jej rozumiem. Nebude chyba skôr v prijímači, Majka/Eva/Žena?

rodice ti vzdy budou "kecat"do zivota. Maji na to pravo, protoze jsou to tvoji rodice a ty navzdy budes jejich dite.
To, že mám na něco právo přece ještě neznamená, že se výkonu tohoto práva musím domáhat... natož pak  "navždy"

A ještě mě napadlo.
Může mamka žárlit na mě jako na dceru? Vzpomněla jsem si totiž na to, jak jednou řekla tátovi, ta holka je celá po Tobě, Ty se v ní vydíš, je to Tvůj miláček. :vissla:
Ale přitom táta mamku miluje. Nepodkopávali autorutu. Stáli při sobě.
Je to prostě zajímavý na tomhle světě.

Dusička,neviem teda,či je tam žiarlivost na teba zo strany matky,ale mne tam vychádza len to,že mamu niečím irituješ.mám ten pocit.

Adriana70 napsal(a):

Dusička,neviem teda,či je tam žiarlivost na teba zo strany matky,ale mne tam vychádza len to,že mamu niečím irituješ.mám ten pocit.

Já vím,čím jí irituju. Do puberty jsem byla hodná holčička,která poslechla na slovo,která neodmlouvala. No ale pak jsem začala vystrkovat růžky a mít svůj názor. A už jsem nebyla a nejsem ta hodná holka. :jojo:
Ale jak už jsem psala, ve čtyřiceti letech jsem jiná než ve dvaceti. Neobhajuju svůj názor. Teda někdy. Stále se učím. Tím to bude. Když jsem v klidu a mlčím, neirituju.

dusičko, neřekla bych, že na Tebe maminka žárlí. Spíš se mi zdá, že z Tebe nějakým způsobem vyvěrá snaha svoji matku nějakým způsobem "předělávat", protože ji nechceš přijmout takovou, jaká doopravdy je. Když se Ti to nedaří, chováš se trucovitě jako malé dítě a zbytečně tak zavdáváš příčinu ke střetům, načež maminka už si Tě na to konto zaškatulkovala jako "potížistku", čili jako dceru, se kterou jsou jenom problémy a podle toho se k Tobě i chová :jojo:

Zkus ubrat, bez svoji matku jako dospělého člověka, který má právo být takový, jaký je a pokud Ti kontakty s matkou činí problémy, poněkud je omez až do té doby, dokud se matka neuklidní. A Ty sama příště važ slova a dvakrát měř, než jednou řízneš :) protože mi to připadá, že konkrétně při jednání s matkou vždycky něco vyhrkneš, aniž bys přemýšlela o důsledcích svého jednání a pak se divíš nad následky ;)

Ale jo, nestěžuju si.
Máme se s mamkou rády, dokážeme kecat hodiny , rozumíme si. Ale musím se naučit neprosazovat, napadlo mě,že chci být středem pozornosti. :rolleyes: no ne moc dobrá vlastnost. Nemyslím tím v kolektivu ve společnosti, tam nejsem,tam jsem spíš pozorovatel. ALe doma. Někdy jsem jak tajfun.

Kiaro - děkuju :par:
Přesně vystižené. Já jsem to napsala vlastně v předešlém příspěvku stejně akorát jinými slovy.
Ano,jsem horká hlava a dřív než přemýšlím, mluvím. Pak mě mamka usměrňuje. A mám to. :jojo:
Obdivuju mamku za její diplomacii. To já neumím.
Ale děkuju,že jste to tady se mnou rozebrali, chybama se člověk učí.

helena napsal(a):

rodice ti vzdy budou "kecat"do zivota. Maji na to pravo, protoze jsou to tvoji rodice a ty navzdy budes jejich dite.
To, že mám na něco právo přece ještě neznamená, že se výkonu tohoto práva musím domáhat... natož pak  "navždy" http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Tak o tom žádná.
To je všechno o zákonu akce a reakce, o tom, že tlak způsobuje protitlak :D

Takže nechala bych to na těch rodičích, spolehla se na jejich rodičovskou lásku, která je přítomna i když ji nevidím, a reagovala dospěle, nikoliv dětsky - to jest nedohadovala se, dělala, co uznám za vhodné a nesla si za to zodpovědnost :jojo:

dusička napsal(a):

A ještě mě napadlo.
Může mamka žárlit na mě jako na dceru? Vzpomněla jsem si totiž na to, jak jednou řekla tátovi, ta holka je celá po Tobě, Ty se v ní vydíš, je to Tvůj miláček. :vissla:
Ale přitom táta mamku miluje. Nepodkopávali autorutu. Stáli při sobě.
Je to prostě zajímavý na tomhle světě.

Pokud to tak opravdu je - bývá to tak málokdy -  je to mezi ní a otcem, to se nesnaž řešit.

dusička napsal(a):

Adriana70 napsal(a):

Dusička,neviem teda,či je tam žiarlivost na teba zo strany matky,ale mne tam vychádza len to,že mamu niečím irituješ.mám ten pocit.

Já vím,čím jí irituju. Do puberty jsem byla hodná holčička,která poslechla na slovo,která neodmlouvala. No ale pak jsem začala vystrkovat růžky a mít svůj názor. A už jsem nebyla a nejsem ta hodná holka. :jojo:
Ale jak už jsem psala, ve čtyřiceti letech jsem jiná než ve dvaceti. Neobhajuju svůj názor. Teda někdy. Stále se učím. Tím to bude. Když jsem v klidu a mlčím, neirituju.

Duči, já tam necitím iritování.
Spíš máma reaguje na to, co jí ukážeš.
Když dospělou ženu, je v klidu, když dítě, začne tě "rovnat".
Myslím, že jsi na matčině mínění pořád ještě příliš závislá....

dusička napsal(a):

Ale jo, nestěžuju si.
Máme se s mamkou rády, dokážeme kecat hodiny , rozumíme si. Ale musím se naučit neprosazovat, napadlo mě,že chci být středem pozornosti. :rolleyes: no ne moc dobrá vlastnost. Nemyslím tím v kolektivu ve společnosti, tam nejsem,tam jsem spíš pozorovatel. ALe doma. Někdy jsem jak tajfun.

Duši, příjde mi, že ty jsi uvízla v období, kdy dcery se svými matkami soutěží..... Tím si projdeme všechny, učíme se tak.
Uvízly jste v něm nejspíš obě...
Matka už by tě neměla usměrňovat, jsi stejně jako ona dospělá žena. Nejspíš i jí se líbí to dítě v tobě, které si koleduje sem tam o pár facek. Možná bys jí měla vrátit její důstojnost - nesnažit se být chytřejší než ona a na druhou stranu ji ukázat, že už si umíš poradit a není třeba se o tebe bát.

Myslím, že jsi na matčině mínění pořád ještě příliš závislá.
No to je asi fakt, i když bych řekla, že jsme se nezasekly na jednom místě.
Naučila jsem se za poslední dva roky mámy nebát. Protože paradoxně jsem se bála jí, když něco udělám blbě, ona mi vynadá. KDyž půjdu na schůzku s někým, ona mě to bude vymlouvat.
Ale už se nebojím. :jojo: Jojo, stala jsem se dospělou.
A já si dělám věci po svým.
Jen někdy když vstupuju do "nebezpečné" řeky slyším v hlavě ten hlas. maminka by měla na tu věc jiný názor, víš,že mámy maj pravdu,jen to člověk nechce vidět, vidí to,až když to prožije.
Takový jako mě to přijde to našeptávání že mě znejistí.
Možná bys jí měla vrátit její důstojnost - nesnažit se být chytřejší než ona
A to já nedělám. Vím,že je moje mamka moudrá žena.
Já bych řekla, že se ted mým úkolem je učit se od ní té diplomacie.
Ženskou taktiku už myslím zvládám. :jojo:
Duši, příjde mi, že ty jsi uvízla v období, kdy dcery se svými matkami soutěží..
Ne ne, nesoutěžím s ní. Jen ona se stále omlouvá jako třeba že tohle nestíhá tak rychle jako já, že jsem šikovnější než ona, ale to není pravda.

dusičko, to tvé již několikrát opakované v souvislosti s matkou i sestrou - dokážeme kecat hodiny, nic nevypovídá. Spousta lidí spolu "dokáže kecat hodiny"...
Fakt kecat? Lidé toho nakecají...
Nebo si o něčem hlubším povídat? ...

Eva. napsal(a):

dusičko, to tvé již několikrát opakované v souvislosti s matkou i sestrou - dokážeme kecat hodiny, nic nevypovídá. Spousta lidí spolu "dokáže kecat hodiny"...
Fakt kecat? Lidé toho nakecají...
Nebo si o něčem hlubším povídat? ...

Majkafo - já to nemám jako Ty s mamkou. Vy možná kecáte když seš u nich doma hodiny a přitom to je taková ta zdvořilá konverzace? :vissla: že Tě to napadlo ? NIc ve zlým.

My si povídáme. :)

Eva. napsal(a):

My si povídáme. :)

jj i povídání někdy stojí za starou belu. a pokud si vzpomínám, psala, že nemáš s rodiči nějaký obzvlášť dobrý vztah....

Jojo, my si povídáme a milujeme se:-)) nikdy nekecáme jen tak a rozhodně nesexujeme:-)

No tak já už vím. :jojo:
a vlastně jsem se ujistila o tom, co jsem psala dopoledne.
S mamkou jsme to tu ted probraly. :jojo:
Mamka mi řekla , že máme názory stejný, ale já prezentuju - po svým. Moc emočně, zuřivě . Že někdy neumím volit slova, a řeknu všechno na ostro .že můžu poslat někoho do pr.... s úsměvem. :jojo: bez vytáčení. Ale že znám teorii, že i pro ni je to někdy obtížné.
JInak jsem mámu vždycky obdivovala, byla můj vzor. Mohla jsem se jí jako holka svěřit, když jsem si přivedla kámošky, kámoše ,bavila se s náma kamarádsky.
Dneska jsem se jí svěřila,že mě ráno malá vytočila. že sem si to pak dopoledne vyčítala, že jsem na ní řvala. A mamka mi řekla, jako kdyby si mluvila o mně. Taky mám pak výčitky.
Shodly jsme se na tom, že by jsme s lidmi blízkými měli jednat jako s cizími,protože cizí lidi, jejich chování, je nám putna. A tak nás to nerozčiluje.

dusička napsal(a):

Ale jo, nestěžuju si.
Máme se s mamkou rády, dokážeme kecat hodiny , rozumíme si. Ale musím se naučit neprosazovat, napadlo mě,že chci být středem pozornosti. :rolleyes: no ne moc dobrá vlastnost. Nemyslím tím v kolektivu ve společnosti, tam nejsem,tam jsem spíš pozorovatel. ALe doma. Někdy jsem jak tajfun.

dusičko, já nevím, jestli středem pozornosti, na mě to spíš dělá dojem, že se občas chováš jako puberťačka. nebo fakt malý, trucovitý děcko. nejen když píšeš o své mamce, ale i když napíšeš občas něco co se týká tebe a manžela.
třeba to tak není a je to jen můj dojem, ale když jsi občas něco psala, fakt mi to tak přišlo.

aprill napsal(a):

Eva. napsal(a):

My si povídáme. :)

jj i povídání někdy stojí za starou belu. a pokud si vzpomínám, psala, že nemáš s rodiči nějaký obzvlášť dobrý vztah....

pokud si vzpomínám já, psala, že jejich vztah je v posledních letech lepší, než kdykoliv předtím. že k sobě nacházejí cestu, dokážou se obejmout a tak. myslím, že je dobře, že pro ně už není na tohle pozdě.

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

Ale jo, nestěžuju si.
Máme se s mamkou rády, dokážeme kecat hodiny , rozumíme si. Ale musím se naučit neprosazovat, napadlo mě,že chci být středem pozornosti. :rolleyes: no ne moc dobrá vlastnost. Nemyslím tím v kolektivu ve společnosti, tam nejsem,tam jsem spíš pozorovatel. ALe doma. Někdy jsem jak tajfun.

dusičko, já nevím, jestli středem pozornosti, na mě to spíš dělá dojem, že se občas chováš jako puberťačka. nebo fakt malý, trucovitý děcko. nejen když píšeš o své mamce, ale i když napíšeš občas něco co se týká tebe a manžela.
třeba to tak není a je to jen můj dojem, ale když jsi občas něco psala, fakt mi to tak přišlo.

Asi jo Pavli, pořád se mám co učit.
A doma s manželem už vím, že je manželství o kompromisech. Ale trvalo mi to docela dlouho, když jsem byla generál a chtěla dělat všechno po svým a druhého nepustila ke slovu, (k činům)

dusičko, já jsem ani neměla tak na mysli to, že jsi byla generál, jako spíš, ty tvý občasný reakce :)

PPavlaa napsal(a):

dusičko, já jsem ani neměla tak na mysli to, že jsi byla generál, jako spíš, ty tvý občasný reakce :)

Já vím Pavli, jak si to myslela, a proto jsem to o tom generálovi napsala. To totiž souvisí.

Ty mi, Duši, připadáš jako hodná holka. Proto nevidím důvod, abys svoje jednání pořád vysvětlovala. Prostě jsem za sebe zodpovědná, za své jednání nesu důsledky, pokud ujedu, jsem jenom člověk. Ale pořád nezdůvodňovat! Tak to vidím já.

Jinak já už mámu nemám, ale když žila, tak jsme prokecaly hodiny a hodiny. Někdy jsme vedly hlubokomyslné úvahy, jindy jsme semlely samé hlouposti.

lea64 napsal(a):

Ty mi, Duši, připadáš jako hodná holka. Proto nevidím důvod, abys svoje jednání pořád vysvětlovala. Prostě jsem za sebe zodpovědná, za své jednání nesu důsledky, pokud ujedu, jsem jenom člověk. Ale pořád nezdůvodňovat! Tak to vidím já.

Duši JE hodná holka a myslím, že tímhle psaním - vysvětlováním - si jen tříbí myšlenky. Bohužel to dělá v ne zcela pro ni chápavém - to jest, že každý to UCHOPUJE dle vlastního nastavení - prostředí, což jí už naštěstí moc nerozhodí.

Duši, rozumím i tomu generálovi a řekla bych, že máš pravdu. Udělala jsi velký krok od něj pryč :supr:

hodná holka - to zní strašně pejorativně. Obzvláště když se tak mluví o dávno dospělé ženě.

dusička napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

dusičko, já jsem ani neměla tak na mysli to, že jsi byla generál, jako spíš, ty tvý občasný reakce :)

Já vím Pavli, jak si to myslela, a proto jsem to o tom generálovi napsala. To totiž souvisí.

já bych řekla, že nesouvisí, ale tohle asi budeš vědět líp ;)

Eva. napsal(a):

hodná holka - to zní strašně pejorativně. Obzvláště když se tak mluví o dávno dospělé ženě.

souhlasím. i když to asi taky používám.

Jojo, přesně Pan,je to stříbení myšlenek. Protože jak píšu, tak se dopracovávám k jádru věci. Už jsem si kolikrát říkala, že si začnu psát deníček, ale na to jsem tak líná. Takže pro mě tady bbn je takový malý výcvik rozebrat si to sama v sobě.
Vaše otázky mi pomáhaj odpovídat na svoje otázky.Takže kdybych nechtěla, tak neodpovídám. Já vím Leo, že každý chybuje ,každý má svobodnou vůli a je si sám za svoje činy zodpovědný.
Leo, Ty už mámu nemáš, víš, moje mamka taky tady nebude věčně. Chci si užívat svých blízkých, ne být s nima pohádaná.
A jak říkáme s mamkou. Žij ted, prožívej maličkosti, neodsuzuj. (když někdy drbeme, tak máme skloln jakoby rozebírat proč to kdo dělá a tak, ale nakonec se shodneme na tom, že má asi důvod).

Eva. napsal(a):

hodná holka - to zní strašně pejorativně. Obzvláště když se tak mluví o dávno dospělé ženě.

Co to znamená pejorativně?

lea64 napsal(a):

Ty mi, Duši, připadáš jako hodná holka. Proto nevidím důvod, abys svoje jednání pořád vysvětlovala. Prostě jsem za sebe zodpovědná, za své jednání nesu důsledky, pokud ujedu, jsem jenom člověk. Ale pořád nezdůvodňovat! Tak to vidím já.

Jinak já už mámu nemám, ale když žila, tak jsme prokecaly hodiny a hodiny. Někdy jsme vedly hlubokomyslné úvahy, jindy jsme semlely samé hlouposti.

Vidím to stejně, už jsem to myslím nedávno dusičce psala.

dusička napsal(a):

Eva. napsal(a):

hodná holka - to zní strašně pejorativně. Obzvláště když se tak mluví o dávno dospělé ženě.

Co to znamená pejorativně?

hanlivý
nevím, já zase nic tak špatného na výrazu hodná holka nevidím.....

No a třeba to je problém i v reálu. Snažím se mámě zdůvodnit moje jednání :vissla: ?
Protože mám ráda mezi lidma jasno?
Je fakt,že kluky dovádím tím k šílenství,když se jich ptám na důvody, proč si to myslí a tak.
A to teď přemýšlím nahlas.

aprill napsal(a):

dusička napsal(a):

Eva. napsal(a):

hodná holka - to zní strašně pejorativně. Obzvláště když se tak mluví o dávno dospělé ženě.

Co to znamená pejorativně?

hanlivý
nevím, já zase nic tak špatného na výrazu hodná holka nevidím.....

Majkafa dle mého si spojuje hodná rovná se blbá. To je hanlivý ne?
Já jsem hodná holka s růžkama :D

dusička napsal(a):

aprill napsal(a):

dusička napsal(a):

Co to znamená pejorativně?

hanlivý
nevím, já zase nic tak špatného na výrazu hodná holka nevidím.....

Majkafa dle mého si spojuje hodná rovná se blbá. To je hanlivý ne?
Já jsem hodná holka s růžkama :D

majkafa má hodně divné spojení :kapitulation:

dusička napsal(a):

No a třeba to je problém i v reálu. Snažím se mámě zdůvodnit moje jednání :vissla: ?
Protože mám ráda mezi lidma jasno?
Je fakt,že kluky dovádím tím k šílenství,když se jich ptám na důvody, proč si to myslí a tak.
A to teď přemýšlím nahlas.

Mě bys tím taky dohnala k šílenství ;)

Já se ptám proto, abych našla i jiný úhel pohledu na věc, nejenom ten můj. Abych pochopila.
Ale poznamenávám si Lenno, budu o tom přemýšlet

Eva. napsal(a):

hodná holka - to zní strašně pejorativně. Obzvláště když se tak mluví o dávno dospělé ženě.

Taky jsem hodná holka, No a?
Mimo to jsem i pořádná megera neřku-li saň. No a?
Taky jsem obyčejná baba i naprosto výjimečná bytost.
Dokážu hladit a stejnou rukou je-li to potřeba zase bolestivě seknout.
No a?
To všechno jsem a je to tak správně.
Kdo tvrdí, že to má jinak, tak lže.
Sám sobě nejvíc.

dusičko, ty jsi neuvěřitelná.

dusička napsal(a):

Je fakt,že kluky dovádím tím k šílenství,když se jich ptám na důvody, proč si to myslí a tak.
A to teď přemýšlím nahlas.

Koukni na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=SUmCRrKYwBQ

Pan, nemáš patent na pravdu. :)
Můžou být ještě tisíce různých jiných nuancí, než ty, cos vyjmenovala.  :jojo:

Eva. napsal(a):

Pan, nemáš patent na pravdu. :)
Můžou být ještě tisíce různých jiných nuancí, než ty, cos vyjmenovala.  :jojo:

důležité je, že ten patent na rozum (pravdu) máš ty :vissla:

aprill napsal(a):

Eva. napsal(a):

Pan, nemáš patent na pravdu. :)
Můžou být ještě tisíce různých jiných nuancí, než ty, cos vyjmenovala.  :jojo:

důležité je, že ten patent na rozum máš ty :vissla:

Myslím si, že ho nemá nikdo.

Eva. napsal(a):

Pan, nemáš patent na pravdu. :)
Můžou být ještě tisíce různých jiných nuancí, než ty, cos vyjmenovala.  :jojo:

Probůh, snad jsi neočekávala, že je opravdu vyjmenuji všechny? Nejsem chodící encyklopedie, jsem naprosto noumání, úďo ;)

Ještě jen dodám, že každý neemočně myslící a cítící člověk pochopí podstatu věci jen na stručném příkladě: všichni jsme všechno, jen to máme smíchané v různém poměru a různě zmáknuté :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Taky jsem hodná holka, No a?
Mimo to jsem i pořádná megera neřku-li saň. No a?
Taky jsem obyčejná baba i naprosto výjimečná bytost.
Dokážu hladit a stejnou rukou je-li to potřeba zase bolestivě seknout.
No a?
To všechno jsem a je to tak správně.
Kdo tvrdí, že to má jinak, tak lže.
Sám sobě nejvíc.

Probůh, snad jsi neočekávala, že je opravdu vyjmenuji všechny?

To si odporuje. Tak buď to mají všichni tak, jak jsi napsala, anebo jsi nevyjmenovala všechny nuance a můžou to mít i jinak...

To jsou silná slova, že kdo tvrdí, že to má jinak, než ty, tak lže. :jojo:

Eva. napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Taky jsem hodná holka, No a?
Mimo to jsem i pořádná megera neřku-li saň. No a?
Taky jsem obyčejná baba i naprosto výjimečná bytost.
Dokážu hladit a stejnou rukou je-li to potřeba zase bolestivě seknout.
No a?
To všechno jsem a je to tak správně.
Kdo tvrdí, že to má jinak, tak lže.
Sám sobě nejvíc.

Probůh, snad jsi neočekávala, že je opravdu vyjmenuji všechny?

To si odporuje. Tak buď to mají všichni tak, jak jsi napsala, anebo jsi nevyjmenovala všechny nuance a můžou to mít i jinak...

To jsou silná slova, že kdo tvrdí, že to má jinak, než ty, tak lže. :jojo:

Tak bacha Majkafo Evo, Pan nikde nepsala to než ty, co si tam dopsalla podvědomě Ty :D
Já tedy nevím, kdo je tu mimo a občas přemýšlí z cesty. :D
Co takhle Anděl s ďáblem v těle? Nebo Tichá voda břehy mele?

Fakt kecat? Lidé toho nakecají...
Nebo si o něčem hlubším povídat?
Neustále "si o něčem hlubším povídat" je poněkud, řekněme, únavné...
Pokecat si tu a tam i o nedůležitostech bývá nesmírně osvěžující... i mozek je občas nutný pustit na volno... :lol:
anebo jsi nevyjmenovala všechny nuance a můžou to mít i jinak
Vsadím boty, že i kdyby všichni zdejší účastníci vypsali všechny nuance, na které přijdou, zcela určitě by byli napadeni, že na nějakou zapomněli... :P
Dovolila bych si Pan mírně upravit -  "To všechno a ještě mnoho jiného jsem a je to tak správně." - takhle by to konvenovalo víc?
To jsou silná slova, že kdo tvrdí, že to má jinak, než ty, tak lže.
"kdo tvrdí, že to má jinak, než ty"? :co:
Tak to by mě nenapadlo...
Četla jsem to jako "já jsem to, to a to... každý z nás je něco, něco a něco... a lže ten, kdo tvrdí, že nemůže být nic jinýho, než jen jedno jediný "něco"


Co takhle Anděl s ďáblem v těle? Nebo Tichá voda břehy mele?
Dusi, moje kamarádka měla pejska... malýho, na první pohled hezkýho a hodnýho, vzorek pro atlas psů. Akorát čas od času vyjel zpod gauče jak had a vybranou osobu rafnul do kotníku... vejš si netroufal... :reta:

Eva. napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Taky jsem hodná holka, No a?
Mimo to jsem i pořádná megera neřku-li saň. No a?
Taky jsem obyčejná baba i naprosto výjimečná bytost.
Dokážu hladit a stejnou rukou je-li to potřeba zase bolestivě seknout.
No a?
To všechno jsem a je to tak správně.
Kdo tvrdí, že to má jinak, tak lže.
Sám sobě nejvíc.

Probůh, snad jsi neočekávala, že je opravdu vyjmenuji všechny?

To si odporuje. Tak buď to mají všichni tak, jak jsi napsala, anebo jsi nevyjmenovala všechny nuance a můžou to mít i jinak...

To jsou silná slova, že kdo tvrdí, že to má jinak, než ty, tak lže. :jojo:

Majko, to je těžký, když ty pro jednotlivé stromy nevidíš celý les. Bazíruješ na jednotlivostech a nevidíš celek.
S tím já nic nenadělám a za svými slovy si stojím. S tím zase nic nenaděláš ty.
A tak to prostě je :)

dusička napsal(a):

Tak bacha Majkafo Evo, Pan nikde nepsala to než ty, co si tam dopsalla podvědomě Ty :D
Já tedy nevím, kdo je tu mimo a občas přemýšlí z cesty. :D
Co takhle Anděl s ďáblem v těle? Nebo Tichá voda břehy mele?

To NEŽ TY - myšleno než JÁ - je opravdu dost důležité.
Já jsem nikde nenapsala, že každý to musí mít asgerechnet jako já. Nakonec ani PŘESNĚ  a DO PUNTÍKU jsem nepopsala, jak to mám já, protože to ani nejde.
Jen jsem napsala, že kdo tvrdí, že to má JINAK - to jest neobsahuje v sobě jak dobro, tak zlo, jak kladné, tak zápo*né vlastnosti a pocity, tak lže.
Každý to máme namíchané jinak - jiné poměry - ale namíchané to máme v sobě všichni všechno.
Také to máme každý jinak zvládnuté, ale snažíme se všichni stejně - tak nejlíp a nejvíc, jak jen můžeme a umíme.

helena napsal(a):

Dovolila bych si Pan mírně upravit -  "To všechno a ještě mnoho jiného jsem a je to tak správně." - takhle by to konvenovalo víc?
To jsou silná slova, že kdo tvrdí, že to má jinak, než ty, tak lže.
"kdo tvrdí, že to má jinak, než ty"? :co:
Tak to by mě nenapadlo...
Četla jsem to jako "já jsem to, to a to... každý z nás je něco, něco a něco... a lže ten, kdo tvrdí, že nemůže být nic jinýho, než jen jedno jediný "něco"

BINGO :par:

helena napsal(a):

Dovolila bych si Pan mírně upravit -  "To všechno a ještě mnoho jiného jsem a je to tak správně." - takhle by to konvenovalo víc?

Ano :D

Ano
V tom případě by možná stačilo naučit se rozlišovat psaný text (téměř úvahu) od například účetní závěrky...

To nemá se závěrkou moc společného.
Když někdo taxativně vyjmenuje a za tím napíše - kdo tvrdí, že to má jinak, lže, není místo pro úhybné manévry. A Pandorra to takhle vyjmenovala a uzavřela závěrem o lži. A pak zkouší úhybné tanečky, že to tak nemyslela. Já jen poukazuji na to, jak se na její tvrzení o lhářích dá pohlížet.

Holky, já asi budu dotazem krapet jinde, nemyslím to nijak zle, ale kde berete čas pitvat každé slovo, co kdo řekl, jak to myslel, proč to tak myslel a případně zda vůbec myslel....atd. atd. ? Já jen, že já asi dělám něco špatně, neb na toto teda mi fakt čas nezbývá :kapitulation:

AndreaP. napsal(a):

Holky, já asi budu dotazem krapet jinde, nemyslím to nijak zle, ale kde berete čas pitvat každé slovo, co kdo řekl, jak to myslel, proč to tak myslel a případně zda vůbec myslel....atd. atd. ? Já jen, že já asi dělám něco špatně, neb na toto teda mi fakt čas nezbývá :kapitulation:

tak toto by som rada vedela aj ja :gloria: Nestiham.

Eva. napsal(a):

To nemá se závěrkou moc společného.
Když někdo taxativně vyjmenuje a za tím napíše - kdo tvrdí, že to má jinak, lže, není místo pro úhybné manévry. A Pandorra to takhle vyjmenovala a uzavřela závěrem o lži. A pak zkouší úhybné tanečky, že to tak nemyslela. Já jen poukazuji na to, jak se na její tvrzení o lhářích dá pohlížet.

Majkafo - prostě seš urejpaná no. A ted co si tu napsala mi přijde,že píšeš o sobě.
A někdy zase píšeš fajn. Je to jako světlo a tma. Zápor a klad.
POdle mého tohle měla na mysli Pan, Ty jen slovíčkaříš.
A i když je někdo zlobivá holka, je i hodná holka.
A mně se vůbec nezdá hanlivý výraz pro čtyřicetiletou ženskou,když o ní někdo řekne, že je hodná holka. :jojo: Naopak mě to těší.

Pandorraa napsal(a):

dusička napsal(a):

Je fakt,že kluky dovádím tím k šílenství,když se jich ptám na důvody, proč si to myslí a tak.
A to teď přemýšlím nahlas.

Koukni na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=SUmCRrKYwBQ

Jo, tohle jsem kdysi viděla,
ale pustila jsem si to s chutí znova a tlemila jsem se.
Pochopila jsem zase trošku jinak než onehdá.
A dlouho jsem si myslela, že jsem spíš ženská s chlapským myšlením . ALe není pravdou, jsem typická ženská,který to v hlavě šrotuje, chce se vypovídat a bohužel nemá v hlavě tu prázdnou krabičku. :D

To nemá se závěrkou moc společného.
Víc než si myslíš...
Když někdo taxativně vyjmenuje
Ale běž... chceš říct, že Pandorra je jenom a pouze tím, co "taxativně" vyjmenovala?
Tomu snad sama nemůžeš věřit :vissla:

dusička napsal(a):

Eva. napsal(a):

To nemá se závěrkou moc společného.
Když někdo taxativně vyjmenuje a za tím napíše - kdo tvrdí, že to má jinak, lže, není místo pro úhybné manévry. A Pandorra to takhle vyjmenovala a uzavřela závěrem o lži. A pak zkouší úhybné tanečky, že to tak nemyslela. Já jen poukazuji na to, jak se na její tvrzení o lhářích dá pohlížet.

Majkafo - prostě seš urejpaná no. A ted co si tu napsala mi přijde,že píšeš o sobě.
A někdy zase píšeš fajn. Je to jako světlo a tma. Zápor a klad.
POdle mého tohle měla na mysli Pan, Ty jen slovíčkaříš.
A i když je někdo zlobivá holka, je i hodná holka.
A mně se vůbec nezdá hanlivý výraz pro čtyřicetiletou ženskou,když o ní někdo řekne, že je hodná holka. :jojo: Naopak mě to těší.

ty umíš být taky urejpaná, jen tomu umíš dát jiný kabát, než majkafa, tak to nebývá tak okaté.
jinak mně naopak psaní majkafy přijde takový jako osvěžující po tom, co tak slepě vzhlížela ke všemu, co kde pandorraa napsala. je to takovej závan čerstvýho vzduchu.
jinak dusičko, tebe těší i to, když ti děcka řeknou, že jsi puberťačka, tak u tebe beru to "těší" s rezervou.
čtyřicetiletá ženská není holka, je to dospělá ženská. ale je je fakt, že hodná holka se používá běžně.

jinak musím říct, žes mě rozesmála tím tvým  "Je to jako světlo a tma. Zápor a klad" :);)

Vím Pavli, že jsem někdy urejpaná. Znáš mě :D
A děti  mi ještě neřekly, mami Ty si jak jak puberťačka. To zas ne. :lol:

tak to byl někdo jiný, ale měla jsem pocit, že to byly děti. vzpomínám si, že jsi to kdesi psala a cítila se tím polichocená, asi jako že jsi pořád ještě duševně mladá :D
a urejpanej je čas od času asi každej.

Docela jsem se pobavila nad rozborem výrazu "hodná holka".
Duši, můžu  tě ujistit, že jsem tím myslela přesně to, co jsem napsala. To že s maminkou chceš vycházet v pohodě, je mi jasné. Mně máma hodně chybí, teď jak se blíží vánoce, tak o to víc.
Z toho vysvětlování proč, kdo a jak to myslel, ale by mě asi střelilo. To dělá jedna moje příbuzná, jinak taky moc hodná holka, někdy je to na palici.
Myslím si, že takovým neustálým vysvětlováním a rozborem ubíráš svému jednání na vážnosti. Působíš potom jak slabší článek, nevím, jak to jinak napsat.

helena napsal(a):

Ano
V tom případě by možná stačilo naučit se rozlišovat psaný text (téměř úvahu) od například účetní závěrky...http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

Obávám se, že tohle majka neumí zatím rozlišovat...

No.... jak vidím, tak ještě neumí. Ale to opravdu není můj problém. Tečka.

dusička napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

dusička napsal(a):

Je fakt,že kluky dovádím tím k šílenství,když se jich ptám na důvody, proč si to myslí a tak.
A to teď přemýšlím nahlas.

Koukni na tohle: http://www.youtube.com/watch?v=SUmCRrKYwBQ

Jo, tohle jsem kdysi viděla,
ale pustila jsem si to s chutí znova a tlemila jsem se.
Pochopila jsem zase trošku jinak než onehdá.
A dlouho jsem si myslela, že jsem spíš ženská s chlapským myšlením . ALe není pravdou, jsem typická ženská,který to v hlavě šrotuje, chce se vypovídat a bohužel nemá v hlavě tu prázdnou krabičku. :D

To mám taky - vracím se ke známým věcem a objevuji tam nové a nové "klenoty" :) Je to přirozené, protože tak, jak se rozšiřuje tvé vědomí, vnímáš víc a víc jednotlivostí a tím se "zvětšuje celistvost", či jak to vyjádřit :)

Problém je, že čím víc vnímám celistvost, tím víc mám pak problém - nepovažuji to za nutné - zabývat se podrobnostmi, protože mi často uniká, že ne všichni mají stejné vnímání jako já a vysvětlovat mě baví čím dál tím míň, vlastně vůbec, pokud se někdo neumí obyčejně zeptat, jak jsem to vlastně myslela.
Taky je kolem mě ve virtuálnu i v reálu čím dál tím víc lidí, kterým nic vysvětlovat nemusím, protože vnímají stejně jako já a nepodezřívají mě vůbec z ničeho.
Někdy je dost těžké stále "přepínat".

PPavlaa napsal(a):

čtyřicetiletá ženská není holka, je to dospělá ženská.

Tak takovou dospělou ženu upřimně lituji.

Jak jsi přišla na to, že jedno druhé vylučuje?
Já jsem téměř šedesátiletá dospělá žena a holka zároveň.
Protože kdyby ve mě ta holka umřela, bylo by to pro mě velké neštěstí.
Stačí, když se tu rozhlídnu a vidím všechny ty "dospělé ženy", které svou holku samy už málem uškrtily, zadupaly a potlačily. Ten pohled vůbec není hezký.
Navíc většina z nich ani zdaleka není dospělá. Pořád to jsou holky, které jen dospěle vypadají. Přitom stále hrají holčičí hry a tváří se překvapeně, když jim nevycházejí tak, jak by si představovaly.