Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....

Jo, znám.;)
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?

Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka :)

Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to

Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině Ty :hjarta:

Tulipánka napsal(a):

Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....

Přidávám se, ví tu někdo , jak na to ?

Háňa* napsal(a):

Jo, znám.;)
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?

Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka :)

Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to

Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině Ty :hjarta:

Haňo,
tuhle cestu znám - být pozitivní. Ale pokud jsi ve stádiu, kdy se ti fakt nic nedaří a máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy, tohle moc nefunguje. Praktikovala jsem to asi 10 let a ŽÁDNÉ výsledky. To, co dělám, je metoda RUŠ a tady jsou ty výsledky alespoň zřetelné, i když to také jde hoooodně pomalu. A zatím se mi nepovedlo vyřešit žádné velké téma fakt úplně, tzn. na 100%.
Ano, bojuju s tím, protože už nechci se cítit mizerně a žít mizerný život. Kdyby člověk nebyl bojovník, už by to vzdala žil život jako spoustu lidí, tzn. plácat se od nikam k nikam. Já mám cíl a o ten bojuju.

Tuli - i v tom mizerném světě se najde alespoň kousek toho hezkého.
Člověk může být štastný ve chvíli, kdy neříká, tohle nemám, ale tohle mám.
A nevím.Přijde mi divná tato věta.
nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Takže kdyby si měla peníze,tak by si byla spokojená?
Všímat si maličkostí, nemyslet na budoucno, minulost, jít na procházku, vnímat krásu přírody, hrát si s dítkem a fakt se zapojit do hry, nepřemýšlet, vypnout.

Tulipánka napsal(a):

Háňa* napsal(a):

Jo, znám.;)
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?

Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka :)

Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to

Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině Ty :hjarta:

Haňo,
tuhle cestu znám - být pozitivní. Ale pokud jsi ve stádiu, kdy se ti fakt nic nedaří a máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy, tohle moc nefunguje. Praktikovala jsem to asi 10 let a ŽÁDNÉ výsledky. To, co dělám, je metoda RUŠ a tady jsou ty výsledky alespoň zřetelné, i když to také jde hoooodně pomalu. A zatím se mi nepovedlo vyřešit žádné velké téma fakt úplně, tzn. na 100%.
Ano, bojuju s tím, protože už nechci se cítit mizerně a žít mizerný život. Kdyby člověk nebyl bojovník, už by to vzdala žil život jako spoustu lidí, tzn. plácat se od nikam k nikam. Já mám cíl a o ten bojuju.

Praktikovala ..... no, jak myslíš - nic Ti nevnucuji :) Jenom ... nemyslím si, že Ti hází klacky pod nohy ŽIVOT - ty ho žiješ, tudíž jediný, kdo si hází klacky pod nohy, můžeš být jedině Ty sama - možná právě tou úpo*ní - pro jedno nevnímáš druhé, utečou Ti souvislosti, přehlédneš něco důležitého ....třeba ..... jsem přesvědčená, že uvolněním a polevením ve lpění na čemkoli,  by sis mohla pomoci, ale je to na Tobě, samozřejmě ;)

Co je závadného na slově  ú p o r n o s t í, pro Krista pána ??????? :o

Tuli - proč by ses měla měnit, zůstaň taková jaká si. Jen se začni mít ráda za to,že taková si.
Něco Ti sem hodím

‎" Štěstí způsobené vnější příčinou je formou utrpení, protože příčina může kdykoli zmizet. Být šťastný bezdůvodně je štěstí, které chcete prožívat. "
Deepak Chopra


Pravá vnitřní radost vzniká sama od sebe. Není závislá na vnějších okolnostech ani vnějším úspěchu. Sri Chinmoy

Tuli - dle mého se tohle člověk učí celý život.
Jednou je dole jednou nahoře.
Všímej si svého těla, proč Tě něco rozčílí? Proč si nespokojená?
Já už to mám částečně rozkličkováno, i když jsou chvilky, kdy bych řvala. U mně to je emocema,který neumím někdy zpracovat.

Háňa* napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Háňa* napsal(a):

Jo, znám.;)
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?

Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka :)

Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to

Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině Ty :hjarta:

Haňo,
tuhle cestu znám - být pozitivní. Ale pokud jsi ve stádiu, kdy se ti fakt nic nedaří a máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy, tohle moc nefunguje. Praktikovala jsem to asi 10 let a ŽÁDNÉ výsledky. To, co dělám, je metoda RUŠ a tady jsou ty výsledky alespoň zřetelné, i když to také jde hoooodně pomalu. A zatím se mi nepovedlo vyřešit žádné velké téma fakt úplně, tzn. na 100%.
Ano, bojuju s tím, protože už nechci se cítit mizerně a žít mizerný život. Kdyby člověk nebyl bojovník, už by to vzdala žil život jako spoustu lidí, tzn. plácat se od nikam k nikam. Já mám cíl a o ten bojuju.

Praktikovala ..... no, jak myslíš - nic Ti nevnucuji :) Jenom ... nemyslím si, že Ti hází klacky pod nohy ŽIVOT - ty ho žiješ, tudíž jediný, kdo si hází klacky pod nohy, můžeš být jedině Ty sama - možná právě tou úpo*ní - pro jedno nevnímáš druhé, utečou Ti souvislosti, přehlédneš něco důležitého ....třeba ..... jsem přesvědčená, že uvolněním a polevením ve lpění na čemkoli,  by sis mohla pomoci, ale je to na Tobě, samozřejmě ;)

Já vím, že si ty klacky házím pod nohy sama, Bohu je to srdečně ukradené :D Já jen hledám cestu, zda vůbec existuje, díky které se naučím žít šťastný život, kdy se mi bude dařit ve všem a samozřejmě počítám s občasným problémem.

Tulipánka napsal(a):

Háňa* napsal(a):

Jo, znám.;)
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?

Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka :)

Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to

Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině Ty :hjarta:

Haňo,
tuhle cestu znám - být pozitivní. Ale pokud jsi ve stádiu, kdy se ti fakt nic nedaří a máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy, tohle moc nefunguje. Praktikovala jsem to asi 10 let a ŽÁDNÉ výsledky. To, co dělám, je metoda RUŠ a tady jsou ty výsledky alespoň zřetelné, i když to také jde hoooodně pomalu. A zatím se mi nepovedlo vyřešit žádné velké téma fakt úplně, tzn. na 100%.
Ano, bojuju s tím, protože už nechci se cítit mizerně a žít mizerný život. Kdyby člověk nebyl bojovník, už by to vzdala žil život jako spoustu lidí, tzn. plácat se od nikam k nikam. Já mám cíl a o ten bojuju.

Pokud máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy nebo že se ti nedaří, jak bys potřebovala(chtěla),to je opravdu frustrující. Je těžké na to najít "lék", protože každý je jiný a pomáhá mu něco jiného. A jinak odpověď na tvou otázku- ne, osobně nikoho jak to popisuješ asi neznám..

Myslím si, že nikomu na světě se nedaří ve všem, ani ti úžasně krásní, bohatí a sebevědomí kolikrát nejsou šťastní. Myslím si, že člověk by se měl v prvé řadě smířit s tím, co má, ať už vzhledově, finančně, vztahově a nechtít lámat věci přes koleno. Pak by se měl člověk mít rád takový jaký je. Trošku zapracovat na svém sebevědomí. Mít radost z drobností, které ho potkaly nebo kterých dosáhl. A nehroutit se z toho, co se mu nepodařilo nebo co nevyšlo tak, jak si představoval (to poslední mi nejde, zatím). Honit se celý život za něčím tak pofidérním jako je úspěch a štěstí je blbost. Měli bychom se snažit užívat si života jaký nám byl dán a ne věčně hořekovat nad tím, co nemáme, co se nám nedaří.

Ivo,
takže myslíš, že když se někomu v nějakém směru nedaří, že to nejde změnit? Myslím tím cílenou prací?

Tulipánka napsal(a):

Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....

Znám - sebe :rock:

Takhle nějak se mi povedlo dosáhnout spokojenosti a vyrovnanosti:

Ivana napsal(a):

... Pak by se měl člověk mít rád takový jaký je. Trošku zapracovat na svém sebevědomí. Mít radost z drobností, které ho potkaly nebo kterých dosáhl. A nehroutit se z toho, co se mu nepodařilo nebo co nevyšlo tak, jak si představoval ... Měli bychom se snažit užívat si života jaký nám byl dán a ne věčně hořekovat nad tím, co nemáme, co se nám nedaří.

A zní to možná blbě, ale čím víc peněz vydávám za to, co považuju za správné, tím víc se mi jich přikutálí zpět ... s mým přispěním, že jo, ale faktor štěstí v tom tak nějak hraje nezanedbatelnou roli.

A lásku jsem objevila v sobě ... ta, která přichází od jiných lidí nebo mazlíků je v podstatě nadstandard.

Háňa* napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Háňa* napsal(a):

Jo, znám.;)
Nevím, jaký směr vyznáváš, ale už výraz spolubojovníci mluví za hodně - baví Tě bojovat ?

Jde o to s životem přestat bojovat a začít si ho užívat. A taky se naučit přijímat - všechno - jako zkušenost, učení, posun vpřed - být vděčná za každou zkušenost. Nevnímat se jako nicku, ale jako bytost - stejně důležitou, jako jsou všichni ostatní - všichni, kdo jsou tady, tady mají být - každý má svoje nezastupitelné místo a důležitost - tvoří celek - je kousíčkem puzzle - bez něho by byla v tom "obrázku" díra - takže nikdo není nicka :)

Není k tomu potřeba nic, jenom otevřít oči a vidět - žádné vyznání, učení, techniky..... nepomohou - je to jen Tvoje - Ty jsi ten, kdo se dívá. Z jakého úhlu, z jaké strany, o tom rozhoduješ jen Ty - jestli to hezké budeš chtít vidět, uvidíš to

Podařilo ... - aby se něco podařilo, usilovat většinou nepomůže. Přestat usilovat a začít žít, být a milovat, to je cesta - dovnitř - k sobě - tam je to štěstí - nikde vně je nenajdeš a k jeho hledání nikoho nepotřebuješ. Nikdo tě šťastnou neudělá - to můžeš jedině Ty :hjarta:

Haňo,
tuhle cestu znám - být pozitivní. Ale pokud jsi ve stádiu, kdy se ti fakt nic nedaří a máš pocit, že ti život hází klacky pod nohy, tohle moc nefunguje. Praktikovala jsem to asi 10 let a ŽÁDNÉ výsledky. To, co dělám, je metoda RUŠ a tady jsou ty výsledky alespoň zřetelné, i když to také jde hoooodně pomalu. A zatím se mi nepovedlo vyřešit žádné velké téma fakt úplně, tzn. na 100%.
Ano, bojuju s tím, protože už nechci se cítit mizerně a žít mizerný život. Kdyby člověk nebyl bojovník, už by to vzdala žil život jako spoustu lidí, tzn. plácat se od nikam k nikam. Já mám cíl a o ten bojuju.

Praktikovala ..... no, jak myslíš - nic Ti nevnucuji :) Jenom ... nemyslím si, že Ti hází klacky pod nohy ŽIVOT - ty ho žiješ, tudíž jediný, kdo si hází klacky pod nohy, můžeš být jedině Ty sama - možná právě tou úpo*ní - pro jedno nevnímáš druhé, utečou Ti souvislosti, přehlédneš něco důležitého ....třeba ..... jsem přesvědčená, že uvolněním a polevením ve lpění na čemkoli,  by sis mohla pomoci, ale je to na Tobě, samozřejmě ;)

Souhlas s Háňou.
Každý tlak budí protitlak. Čím víc to "hrneš", tím víc tě to pak zvlálcuje, protože veškerá ta ú*p*o*r*n*á energie se ti vrátí a obrátí se proti tobě.
Tvořit se dá vždy jen lehce...prostě to jde a nebo to nejde. Tečka.
A když to nejde, tak to nejde. Největší pitomost je se s tím prát a bojovat proti tomu. Jsou věci, které nepřetlačíš a to ani metodou RUŠ - která je sice úžasná, ale není všemocná, to je totiž jen Stvořitel.

Tulip, ty věci moc hrotíš.
Dej si pauzu a prostě žij. Užívej si to, co MÁŠ, protože jinak to pro to, co NEMÁŠ a co tak strašně chceš, prostě prošvihneš.
Všechno má svůj čas. Možná, že to, co tak strašně CHCEŠ  a nemáš, jen teď momentálně NEPOTŘEBUJEŠ a je to pro tebe připraveno na dobu, kdy pro to dozraješ :)
Ty bys totiž chtěla celým tím očistným procesem proletět jak neřízená střela. Jenže to nejde. Někdy to jde naopak velmi pomalu a dokonce je čas od času třeba se několikrát vrátit, aby bylo vše jak má být. Jako všechno, má totiž i tahle "hra" svá pravidla a nevěř nikomu, kdo ti tvrdí, že je nemá nebo dokonce že je lze obejít. Nelze.

A odpověď na tvou otázku - ano, znám. Znám mnoho lidí,kteří dokázali vykročit ze začarovaného kruhu a naučili se radovat z PŘÍTOMNÉHO okamžiku, našli bohatství, hojnost a radost tam, kde by je dříve vůůůbec nenapadalo je hledat.
Sama patřím mezi ně.

Tulipánka napsal(a):

Ivo,
takže myslíš, že když se někomu v nějakém směru nedaří, že to nejde změnit? Myslím tím cílenou prací?

Změnit lze vše.
Otázkou jen je, za jakou cenu a proč?
Vždycky není cena přiměřená a důvod dost pádný.
Věci se totiž dějí z jasné příčiny. TU je třeba najít a změnit.

Míša Kulička napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....

Znám - sebe :rock:

Takhle nějak se mi povedlo dosáhnout spokojenosti a vyrovnanosti:

Ivana napsal(a):

... Pak by se měl člověk mít rád takový jaký je. Trošku zapracovat na svém sebevědomí. Mít radost z drobností, které ho potkaly nebo kterých dosáhl. A nehroutit se z toho, co se mu nepodařilo nebo co nevyšlo tak, jak si představoval ... Měli bychom se snažit užívat si života jaký nám byl dán a ne věčně hořekovat nad tím, co nemáme, co se nám nedaří.

A zní to možná blbě, ale čím víc peněz vydávám za to, co považuju za správné, tím víc se mi jich přikutálí zpět ... s mým přispěním, že jo, ale faktor štěstí v tom tak nějak hraje nezanedbatelnou roli.

A lásku jsem objevila v sobě ... ta, která přichází od jiných lidí nebo mazlíků je v podstatě nadstandard.

A tak to je! :D

Také znám - sebe. Povedlo se mi to tak, jak popisuje Ivana a Míša. Ale až tehdy, když jsem přestala trvale bojovat...

Tulipánko, tvá představa hezkého života - viz tvůj příspěvek, je - nevím, jak to lépe říct, zvláštní.
Bohatá... hm. Kolik milionů na kontě je tvá představa bohaté? Za bohatství si štěstí, vyrovnanost, spokojenost... nekoupíš. Tohle není o bohatství.
Ten boj ve tvém příspěvku by tě měl také varovat. Nebojuj. I spojení - směr, který vyznávám, zní tak nějak...násilně.
Dlouhodobě, a už vůbec Trvale zvrátit - nad těmito slovy bych se určitě také zamyslela. Jsou názorně varující. Něco jako NIKDY a VŽDY. 
Neber život tak vážně a zkus si víc hrát. :)

Jo znám, přijď na kafe a povykládám ti. Jenom zjišťuji, že to někdy skřípe a musím se opravdu vzchopit, abych nesklouzla k těm starým myšlenkám. A že se dokáží dost brutálně připomenout.

Děvčata,
děkuji za vaše názory. Ještě si to přeberu. Já myslela, že právě ten ten hnací motor, ta touha a odhodlání to změnit, právě to dokáže dělat zázraky. Že když budu opravdu chtít, že se to stane. Bohatá mi přijde mít peníze na to, co potřebuji + něco hezkého. Těď bych řekla, že je to spíš horší a horší. Ke konci prosince mi končí podpora a já vlastně ani pořádně nevím, co bych měla dělat. Potřebuji si vyřešit pracovní stránku, ale prostě ať ruším jak chci, v tomhle se nějak hnout nedokážu. A hnout bych se docela chtěla. Nelíbilo by se mi, kdybych neměla skoro co jíst tedy.

PavlaH napsal(a):

Jo znám, přijď na kafe a povykládám ti. Jenom zjišťuji, že to někdy skřípe a musím se opravdu vzchopit, abych nesklouzla k těm starým myšlenkám. A že se dokáží dost brutálně připomenout.

Pavlo, děkuji, ozvu se. Ale s tímhle pozitivním myšlením mi to fakt nejde, vydržím celkem dlouho dělat, že mi to nevadí, ale pak, když už je to fakt dlouho, padá do depky :|

Ke konci prosince mi končí podpora a já vlastně ani pořádně nevím, co bych měla dělat.

Tak zkus začít od toho, že máš ještě měsíc času relativně bez starostí a užij si ho - dělej samozřejmě kroky, to nemyslím, aby ses vykašlala na hledání práce, apod., ale nepřemýšlej stále o tom, co bude za měsíc a neměj pocit, že každý den od rána do večera musíš pro to něco dělat. Nemusíš - ani nemůžeš - a přijdeš  o měsíc života, pokud se celou dobu tím budeš užírat a vyčerpávat. Prostě věř, že ta pravá příležitost přijde v pravý čas - bývá to tak - přijde - třeba ji i zavolej, ale hlavně na to celou tu dobu nemysli - udělej si třeba "úřední hodiny" - každý den dvě hodiny věnuj hledání práce, odpovídání na inzeráty, přemýšlení o tom, co ještě můžeš dělat, ... ale potom to opusť s tím, že jsi udělala vše, co momentálně můžeš - "zavři kancelář", pusť to z hlavy a žij si ten svůj měsíc - den, hodinu.... vystav se slunci, čti si bulvár, ... cokoli - bez výčitek, že si dovoluješ se bavit, když nevíš, co bude za měsíc. Vždyť nikdo nevíme ani to, co bude za hodinu - to bychom se museli zbláznit všichni. Vychutnej si každý okamžik :storstark:

Možná si řekneš "Tobě se to kecá, když v té situaci nejsi" - chápu ;)... ale není to tak - vím, jaké to je,  zažila jsem to taky, jako mnoho a mnoho dalších - a všichni tihle, co to zažili, stále žijí ;) - a Ty budeš žít taky. Ano, zažila jsem a měla podobné strachy a paniku, ale už je to dlouho -  dneska jsem jinde - vím, že moje budoucnost je hlavně můj život. Pokud tady za měsíc budeš bez podpory a bez práce, ale živá, zdravá a s chutí do života, bude to štěstí - každý prožitý den je štěstí. Pokud můžeš vidět, slyšet, cítit a vnímat svět.

Nenech se ovládnout panikou - věta "nějak to dopadne" zní sice nezodpovědně, ale je pravdivá - vždycky všechno nějak dopadne. Ale strach je zabiják všeho.
Mysli si o tom, co chceš, ale řeknu Ti svoji zkušenost - věci se začaly dít samy - takové ty "náhody", co přicházejí a nikdo je nečeká - prostě samy od sebe - a víš kdy ? Přesně od okamžiku, kdy jsem se na všechno snažení .... víš co, viď :D

Prostě se těm nahoře do toho nepleť  a nech je konat - možná jsi to Ty, kdo hází klacky pod nohy jim - jak mohou něco dělat, když jim do toho pořád někdo kecá :D

Jinak ještě ........ dělat, že Ti to nevadí, to nemá s pozitivním myšlením nic společného - to je jen zavírání očí - a když je zavřeš, logicky neuvidíš nic - ani to dobré ;)

Háňo,
děliko :-). Jak jinak se dá  myslet pozitivně, když nevěříš, že to pozitivně dopadne? Případně jak uvěřit, že to pozitvně dopadne.

Tulipánka napsal(a):

Děvčata,
děkuji za vaše názory. Ještě si to přeberu. Já myslela, že právě ten ten hnací motor, ta touha a odhodlání to změnit, právě to dokáže dělat zázraky. Že když budu opravdu chtít, že se to stane..

Tuli, taky se hlásím. Bohatá jsem  nějak nikdy neřešila - tedy, globálně. Byly samozřejmě chvíle, ale jako celek nějak ne. To ostatní....no, mrkni: vlezla jsem do života bez jedinýho dobrýho vztahu. Slovy ani Ň. Ani ten čokl. Dneska mám jenom dobré vztahy - pes včetně :lol: - s výjimkou mého muže, z čehož soudím, že kořínky plevele jsou někde ukryty spící.
Ale jinak dobrej výsledek, uznej!
No....tak samozřejmě nespokojenost se stávajícím stavem byla ten hlavní hnací motor, o tom žádná. Ale jinak ne - jinak to byla spíš archeologie, hlubinná paleontologie, rozmotávání zašmodrchanců a uzlíčků. Ale já mám svatou trpělivost, to je pravda.
Časem jsem se i s ní naučila odhadovat co možná na začátku, jestli daná metoda, postup, lék se mnou něco dělá - někdy léky čekají, až mi něco přeletí přes nos - ale především se držím právě toho nosu!
Jinak to bohužel neumím vysvětlit :pussa:
Ono to s tím děláním zázraků....no, víš co, to funguje, ale čím víc ducha, tím to funguje hůře - nejlíp to funguje na prostou hmotu, případně přerozdělení událostí a siločar a tak.
Duch to všechno ztěžuje; dělá si, co chce a věje do vše světa stran :cool: Pevnou kostrou ducha je víra, ne vůle....existuje krásnej bonmotek (autora jsem želbohu zapomněla) že když se střetnou vůle a víra, vždy a za všech okolností vítězí víra - tedy to, čemu věříš.
Duch se dá převychovat jedině změnou toho, čemu věří.....

Háňo - pěkný :supr: krásně si to napsala.
Nevím, možná to je i o věku. Jak člověk stárne, uvědomuje si, že se má chvilku zastavit, vychutnat přítomnost, už tolik nekvaltuje jako ve dvaceti,ve třiceti. Prostě mi přijde,že ted po čtyřicítce zažínám žít život jinak.

Tulipánka napsal(a):

Háňo,
děliko :-). Jak jinak se dá  myslet pozitivně, když nevěříš, že to pozitivně dopadne? Případně jak uvěřit, že to pozitvně dopadne.

Tohle je asi tvůj největší problém, že?
Snažíš se myslet pozitivně, ale tam někde "vzadu" ti sedí ono: stejně to nemá cenu, stejně zase budu mít smůlu, stejně to nedokážu, stejně si to nezasloužím..... atc. atc.
No to se ale pak můžeš uRUŠit a nijak ti to nepomůže.
To, co píše Háňa je jediná možná cesta - pustit to, prostě žít....ale jak, že?
Jak se zklidnit a přestat bojovat, když uvnitř sedí strach a obavy z budoucnosti....
Víš, já jsem přesvědčená, že sám sobě nemůže být nikdo tím nejlepším terapeutem a může si kdo chce říkat, co chce.
To je jako si sám sobě operovat slepé střevo - když není zbytí a ty víš jak, MOŽNÁ to zvládneš, ale je to nouzovka a nakonec tutově stejně omdlíš a bez pomoci umřeš.

Tulip, mně osobně nejvíc pomohla terapeutická skupina - na tréninku rodinných konstelací se děly zázraky, protože já mohla vidět své vlastní strachy optikou jiných lidí. Věci se mi objevily ve zcela jiném světle, pochopila jsem, že to, co se mi děje, jednak má svůj smysl a jednak to nemusí vždy znamenat to, co si JÁ myslím, že to znamená. Věci jsou totiž mnohem jednodušší, než nám naše ego namlouvá :jojo:

Hlele a dám ti typ: na stránkách www.eft.cz má Sindy akreditovaný kurz kouče. Placený úřadem práce. Podívej se na to a třeba zjistíš, že všechno zlé je pro něco dobré - tady je totiž propojena ta terapeutická skupina s možností rozšířit si kvalifikaci a finančně u toho nevykrvácet. Navíc, pokud se toho zúčastníš, budeš dál po dobu kurzu brát podporu.
No a pak?
Pak už to fakt bude jen na tobě :D

Pan,
děkuji za tip na kurz. Já nevím, zda tam mám vzorce nemát to cenu, budu mít smůlu, stejně to nedokážu - i když k té smůle mě tam nějaký nepříjemný pocit vyjel. Spíš je tam pocit determinace a nemožnosti se změnit, od základů. Jak to psala šamanka teď pěkně na facebooku - když si citrón, citrónem zůstaneš. A to mě na tom děsí. Ta nemožnost to změnit. Nebo ta iluze. Proto jsem se na začátku ptala, jestli se to někomu povedlo a evidentně to jde. Ale možná jinou cestou než už nechci být citron, CHCI být pomeranč a teď si všechno sama a společně s kolegy vyruším, abych už mohla být ten pomeranč. Tohle jsem celou tu dobu jela. JÁ PROSTĚ NECHCI UŽ BÝT TÍM po*nÝM CITRÓNEM, BEZ PENĚZ, BEZ ÚSPĚCHU, BEZ TOHO, ABY SE MI DAŘILO TO, CO CHCI DĚLAT. Když si něco opravdu přeji, nikdy se mi to nesplní a to je fakt hnusný pocit, ze kterého mám depky. Já mám prostě pocit, že nemůžu být úspěšná. Prostě jsem se narodila jako nikdo do rodiny bez peněz, život plný pochybností, nízké sebeúcty, vztahy v rodině na ho :-), matka generál, téměř nulová svoboda a po 2 letech rušení mám pocit, že jsem se z toho ještě nevyhrabala. A mám strach, že to vůbec nejde, protože kolegům se to též nedaří.  A opravdu MOC SI TO PŘEJI to změnit, být sama sebou a dělám pro to maximum.
Ale jak tu děvčata píšou, asi jdu prostě špatnou cestou. Místo chtít se změnit na pomeranč to chce přijmout, že jsem prostě citrón. Ale představa je to fakt hnusná, hodná vyrušení. Protože ruška mi funguje, jen ne tak, jak bych si přála.
Takže ve středu jedu k Aničce a vyřešíme spolu ten citrón a tu touhu změnit se na pomeranč :-)

Tulipánko, přemýšlelas někdy o tom, že citron není po*ný? :)
Což takhle nejdříve přijmout sebe sama takovou, jaká jsi?
To by mohl být docela prima začátek tvé proměny, co říkáš? ;)

Nu a pak se přestat vymlouvat na své dětství, maminku generála, rodinu, do které ses narodila...
Dospět a postavit se na své vlastní nohy bez vymlování, kvůli komu a čemu všemu to prostě nejde. Je to náročná cesta, ale funguje. Nesmí se to ovšem dělat urputně ale jen tak lehounce si prostě hrát a nevěšet se, když se věci (z mého pohledu) nedaří.
Tvůj materiální život - vnější - se třeba vůbec nemusí změnit.
"Stačí" změnit svůj pohled na něj. Vše je ve tvé hlavě.
A když tohle změníš, jako by sis hrála, začnou se dít věci. :jojo:

Souhlasím s Pan. I mně nejvíce pomohla (několikaletá) skupinová terapie.

když si citrón, citrónem zůstaneš
„Trénink je všechno! I květák není nic jiného než zelí pořádně vycepované.“ (Mark Twain) 

Eva. napsal(a):

Tulipánko, přemýšlelas někdy o tom, že citron není po*ný? :)
Což takhle nejdříve přijmout sebe sama takovou, jaká jsi?
To by mohl být docela prima začátek tvé proměny, co říkáš? ;)

Nu a pak se přestat vymlouvat na své dětství, maminku generála, rodinu, do které ses narodila...
Dospět a postavit se na své vlastní nohy bez vymlování, kvůli komu a čemu všemu to prostě nejde. Je to náročná cesta, ale funguje. Nesmí se to ovšem dělat urputně ale jen tak lehounce si prostě hrát a nevěšet se, když se věci (z mého pohledu) nedaří.
Tvůj materiální život - vnější - se třeba vůbec nemusí změnit.
"Stačí" změnit svůj pohled na něj. Vše je ve tvé hlavě.
A když tohle změníš, jako by sis hrála, začnou se dít věci. :jojo:

Souhlasím s Pan. I mně nejvíce pomohla (několikaletá) skupinová terapie.

Evo,
o tom jsem tu psala: přijmout se, že jsem citrón. Jinak já se nevymlouvám, tos špatně pochopila. Já jen píšu, jaký je stav a že když vidím, v jakých sračkách jsem vznikla, že je pak hoooooodně těžké se z toho dostat, ne-li nemožné. Je těžké si hrát, pokud ti jde o život.

Tuli ve chvíli,kdy jsem ve "sračkách" vnímám okolí, že někdo je na tom ještě hůř a žije. A to mě nakopne.Vím,není to jednoduché, klidně piš, polituj se , není to legrace sehnat práci. Taky mě to čeká.
Ale nějak bylo, nějak bude, nemá cenu se nervovat, "ono" se to nějak udělá.

Tulipánka napsal(a):

Pan,
děkuji za tip na kurz. Já nevím, zda tam mám vzorce nemát to cenu, budu mít smůlu, stejně to nedokážu - i když k té smůle mě tam nějaký nepříjemný pocit vyjel. Spíš je tam pocit determinace a nemožnosti se změnit, od základů. Jak to psala šamanka teď pěkně na facebooku - když si citrón, citrónem zůstaneš. A to mě na tom děsí. Ta nemožnost to změnit. Nebo ta iluze. Proto jsem se na začátku ptala, jestli se to někomu povedlo a evidentně to jde. Ale možná jinou cestou než už nechci být citron, CHCI být pomeranč a teď si všechno sama a společně s kolegy vyruším, abych už mohla být ten pomeranč. Tohle jsem celou tu dobu jela. JÁ PROSTĚ NECHCI UŽ BÝT TÍM po*nÝM CITRÓNEM, BEZ PENĚZ, BEZ ÚSPĚCHU, BEZ TOHO, ABY SE MI DAŘILO TO, CO CHCI DĚLAT. Když si něco opravdu přeji, nikdy se mi to nesplní a to je fakt hnusný pocit, ze kterého mám depky. Já mám prostě pocit, že nemůžu být úspěšná. Prostě jsem se narodila jako nikdo do rodiny bez peněz, život plný pochybností, nízké sebeúcty, vztahy v rodině na ho :-), matka generál, téměř nulová svoboda a po 2 letech rušení mám pocit, že jsem se z toho ještě nevyhrabala. A mám strach, že to vůbec nejde, protože kolegům se to též nedaří.  A opravdu MOC SI TO PŘEJI to změnit, být sama sebou a dělám pro to maximum.
Ale jak tu děvčata píšou, asi jdu prostě špatnou cestou. Místo chtít se změnit na pomeranč to chce přijmout, že jsem prostě citrón. Ale představa je to fakt hnusná, hodná vyrušení. Protože ruška mi funguje, jen ne tak, jak bych si přála.
Takže ve středu jedu k Aničce a vyřešíme spolu ten citrón a tu touhu změnit se na pomeranč :-)

Tulip,
připomenu ti definici zoufalství: Děláš stále TOTÉŽ a očekáváš od toho RŮZNÉ výsledky.
A děláš to poctivě, usilovně a s velkým nasazením..... není nic tragičtějšího, než usilovný zoufalec...

Je přece evidentní, že nejprve musíš přijmout to, co JE, abys s tím mohla něco udělat. Když si zlomíš nohu a ten fakt nepřijmeš a stále se ne ni budeš snažit postavit, chodit, běhat...tak to asi nedopadne dobře, že?
Zajímavé, že tohle nikdo nedělá, zato znám spoustu zoufalců, kteří odmítají změnit své vzorce chování, své základní nastavení v hlavě, předsudky o sobě i o svém okolí a děsně se diví, že jim jejich terapie nefungují...
Na tvém místě bych si našla někoho,kdo o mě nic moc neví a nepoužívá metudu RUŠ. Není tolik postižený představou, že ta jedna jediná funguje....
A nekecala bych mu do toho. Protože si uvědom, ře vzhledem k tomu, že ty dobře tu metodu znáš, víš, jak s ní pracovat a na druhé straně jsi silně "zaseklá", tak taky moc dobře víš, jak terapeuta oklamat, jak uhýbat a kličkovat. Nejspíš to i děláš a nevíš o tom..Najdi si někoho, kdo ti na to neskočí, kdo je silnější než ty a nedá se obalamutit. To je totiž kolikrát mnohem důležitější než metoda sama.

No a nevím, co máš proti citronům? Je to lahodné a léčivé ovoce, plné vitamínů a minerálů. Naprosto stejně hodnotné jako pomeranč, v některých chvílích hodnotnější - když máš chřipku, sáhneš po čem? Hm?

Tuli, napsala jsi taky: Protože ruška mi funguje, jen ne tak, jak bych si přála. podle mě si to odporuje a nefunguje. když něco fugnuje jinak než chci tak to je pro mě nefunkční. Což neznamená, že pro někoho jiného to může být funkční. Jinak myslím, že už tu bylo vše řečeno. Moc tlačíš na pilu. Podle mě je základ přijmout se a mít se rád. Pak ti vůbec nevadí, že jsi citron

Tulipánka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Tulipánko, přemýšlelas někdy o tom, že citron není po*ný? :)
Což takhle nejdříve přijmout sebe sama takovou, jaká jsi?
To by mohl být docela prima začátek tvé proměny, co říkáš? ;)

Nu a pak se přestat vymlouvat na své dětství, maminku generála, rodinu, do které ses narodila...
Dospět a postavit se na své vlastní nohy bez vymlování, kvůli komu a čemu všemu to prostě nejde. Je to náročná cesta, ale funguje. Nesmí se to ovšem dělat urputně ale jen tak lehounce si prostě hrát a nevěšet se, když se věci (z mého pohledu) nedaří.
Tvůj materiální život - vnější - se třeba vůbec nemusí změnit.
"Stačí" změnit svůj pohled na něj. Vše je ve tvé hlavě.
A když tohle změníš, jako by sis hrála, začnou se dít věci. :jojo:

Souhlasím s Pan. I mně nejvíce pomohla (několikaletá) skupinová terapie.

Evo,
o tom jsem tu psala: přijmout se, že jsem citrón. Jinak já se nevymlouvám, tos špatně pochopila. Já jen píšu, jaký je stav a že když vidím, v jakých sračkách jsem vznikla, že je pak hoooooodně těžké se z toho dostat, ne-li nemožné. Je těžké si hrát, pokud ti jde o život.

Tak a dost!
Vzpamatuj se. Tohle je přesně to, co odlišuje duchovno od duc-hovna!
Pokud něco vyznáváš, tak jen Život sám prověří, zda tomu skutečně VĚŘÍŠ.
Podle učení inkarnace si rodiče vybíráme, abychom se v dané rodině mohli naučit to, co se naučit potřebujeme. Takže neremcej, reklamovat můžeš tak maximálně sama u sebe :jojo:
To za prvé.
Za druhé přece platí, že pokud je jedinec dospělá a vyzrálá bytost, žije TADY a TEĎ a svou přítomnost si tvoří svými myšlenkami.
Ty jsi stále v minulosti! Stále ta malá bezmocná holka, kterou neberou vážně, zadupávají její sebedůvěru a sebehodnotu.
K čemu to sakra pořád potřebuješ?
Proč se toho stále držíš?
Dnes jsi dospělá a můžeš cokoliv.
Třeba najít v sobě malou Tulipánku a dopřát jí všechno, co nedostala a čeho se dožaduje. Dnes už to totiž nikdo jiný než ty ani udělat nemůže. Tak to prostě udělej. Jinak se nikam nepohneš a můžeš RUŠit do aleluja :jojo:

Opakuji, ta metoda je úžasná, sama ji používám,a le jsou prostě zranění, na která nefunguje. Jsou lidé, na které nefunguje.... Každý jsme jedinečná bytost a v danou chvíli potřebujeme něco jiného.
Ty podle mě potřebuješ obejmout a pochovat své vnitřní dítě, nechat ho vyvztekat se vyplakat. Být s ním v dobrém i zlém, aby se tahle tvoje část uklidnila a ty mohla jít dál.
A ne radikálně, na to se vykašli. Všechno má svůj čas. Vůbec se nedivím, že tě to nepouští dál.... ublížila bys si....

Tlačím na pilu proto, že jsem si doteď myslela, že tím, že budu moc chtít, že se mi to podaří. Ale chci víc a víc a pak v jednu chvíli už toho mám prostě dost a depka jako teď.

Pan,
ani nevíš, jak moc bych si přála přestat být bezmocná. Problém je stále v tom, že když se postavím na vlastní nohy, vždy je tu obrovská zeď a já do ní ze všech stran narážím. Nemůžu svůj život tvořit, protože mám pocit, že Něco (samozřejmě má část) mě prostě nepustí nikam jinam, než jen zpátky do sraček. Všechny cesty k nalezení sebe sama a štěstí jsou mi uzavřené. Tluču na dveře jak vůl a nic. Tluču víc a víc a pak šup, depka. Nemožnost nic změnit.

To Tulip, sory, ale to není o tom, že ti RUŠka funguje jinak, než bys chtěla nebo že ti dokonce nefunguje vůbec. To je jen o tom, že to děláš blbě - sama sebe a nebo svého terapeuta prostě umíš oklamat.
A jsme zase u toho: vyměň terapeuta, najdi si někoho,kdo se s tebou nebude párat, ale taky to nepřepískne.
Tahle tvoje část, která ti tohle dělá, se jistě náramně baví, protože jinak by se musela bát...No a to ty nemůžeš připustit, jenže nezávislý člověk to nejen připustí, ale tě tím i bezpečně provede :jojo:

Když už to takhle máš, tak si prostě přijmi, že všechny cesty ti jsou uzavřeny a ty nejspíš umřeš před zavřenou branou k bohatství, prosperitě a spokojenosti. Prostě se seber, vykašli se momentálně na nějaké usilovné RUŠení a choď co nejvíc do přírody, přijímej to, co k tobě přichází, raduj se z toho, co máš a pouštěj své chtění toho, co nemáš.
Hele a moc dobře vím, co říkám. Tohle, s čím ty teď bojuješ, já mám celkem krátce za sebou. Sice jsem nezbohatla, ale už mě to neštve. Věci se přinejmenším změnily v tom, že mám přesně tolik, kolik potřebuju, nenervuju se, neplýtvám časem na vymýšlení hovadin typu co BY KDYBY, co BUDU dělat, KDYŽ.... Tyhle myšlenky jsem pustila z hlavy. Stejně to je jen sajrakt, který tam jen zahnívá a překáží.
A věci se začínají dít samy od sebe....teď jen koukám a žasnu :)

Jo a připomínám základní tezi RUŠky - něco příjmout neznamená, že s tím souhlasíš. Jen vezmeš na vědomí, že to EXISTUJE a přestaneš se vysilovat zbytečným bojem, kterým se to snažíš POPŘÍT. Síly soustředíš na to, abys to mohla ZMENIT :)

že tím, že budu moc chtít, že se mi to podaří
Ale prd a vořech... některý věci holt silou neurveš. Nebo urveš, ale po*kur*víš.
Tluču na dveře jak vůl a nic.
Jestli se ty dveře, který se mermomocí snažíš otevřít ven, náhodou neotevírají dovnitř...

Tuli - co když máš za úkol se smířit s tím, co máš.
Podívej, píšeš,že nemáš práci, skončí podpora , nebudeš mít co jíst. Co když to má znamenat, že si doma budeš pěstovat obilí, zeleninu, a tak. Budeš jíst málo a zdravě a zhubneš. Pak se budeš cítit líp.
Co Ti vadí na sobě?
Proč se podceňuješ?
Jak píše Pan,si dospělá, nemůžeš se pořád ohlížet, jak si vyrůstala.

dusička napsal(a):

Tuli - co když máš za úkol se smířit s tím, co máš.
Podívej, píšeš,že nemáš práci, skončí podpora , nebudeš mít co jíst. Co když to má znamenat, že si doma budeš pěstovat obilí, zeleninu, a tak. Budeš jíst málo a zdravě a zhubneš. Pak se budeš cítit líp.
Co Ti vadí na sobě?
Proč se podceňuješ?
Jak píše Pan,si dospělá, nemůžeš se pořád ohlížet, jak si vyrůstala.

ježišikriste, ty jsi něco pila ?

jinak mě teda opravdu fascinuje, jak ve chvíli, kdy si tulipánka postěžuje, že má nedostatek peněz a přála by si je mít, hned za tím někdo vidí, jak touží mít na kontě miliony a válet se v penězích. to snad může vypovídat něco jen o člověku, kterýho něco takovýho vůbec napadne.

tulipánko, já myslím, že máš prostě jen blbý období, asi se ti to zrovna sere kde může, to čas od času potká snad každýho. jak se říká - na posranýho i hajzl spadne. ono to zase přejde.

PPavlaa napsal(a):

jinak mě teda opravdu fascinuje, jak ve chvíli, kdy si tulipánka postěžuje, že má nedostatek peněz a přála by si je mít, hned za tím někdo vidí, jak touží mít na kontě miliony a válet se v penězích. to snad může vypovídat něco jen o člověku, kterýho něco takovýho vůbec napadne.

Pavli, vím, jaké to je nemít peníze. Takže se i dovedu sžít do Tulipánky.
A  psala jsem to proto, že vždycky něco zlý je pro něco dobrý. Něco negativního je pro něco pozitivní. Možná jsem to napsala hrubě, ale v každé situaci by se mělo hledat pozitiva.
Jasně stěžovat si může, ale to jí stejně nepomůže.
Proto je lepší se smířit s tím,že prostě peníze nejsou. Jo, dobře se to kecá. Je to těžký.
A Pavli, asi mi nerozumíš, jak jsem to myslela, tak nemusíš psát, že jsem něco pila. Podle sebe soudím Tebe?
A mmch,kdybych něco pila, piju občas víno, a ve víně je pravda. :fuck:

tohle není poprvé, co z tebe mám pocit, žes požila, nebo v něčem lítáš.
dál to s tebou řešit nebudu, je to ztráta času.

Podle mě se nelze změnit totálně. Jsi-li citrón, budeš vždycky citrón, ale můžeš být pěkně lesklý, šťavnatý citrón nebo svrasklý a plesnivý.
Myslím si, že ty s těmi svými ruškami a jinými ezoterickými (nezlob se) hovadinkami strašně tlačíš na pilu. Pokud nemáš práci, tak se soustřeď na to nějakou najít. Teprve až budeš mít z čeho žít, tak si můžeš dovolit ten luxus řešit ostatní věci. Jsem v tomhle zajedno s Marxem, nejdřív ekonomická základna, potom duchovní nadstavba.
Myslím si, že tajemství šťastného života je opravdu v tom smířit se s tím, co nejde změnit. Například minulost prostě nezměníš. Smiř se s tím, jaká byla tvoje původní rodina, udělej za tím tlustou čáru a jdi dál. V budoucnosti, tam můžeš udělat změnu - vytvořit si takovou rodinu, jakou chceš. Většinou. Někdy to nejde ani tak - prostě nepotkáš toho správného partnera. Pak je dobré se smířit s tím, že nemám toho, koho bych si představovala a žít s tím, kdo je k dispozici nebo být sama. Ale je dobré stát oběma nohama  na zemi a nemalovat si stále vzdušné zámky. Hrát prostě můžeš jen s těmi kartami, co máš.

Tak to se mnou neřeš, já tu píšu Tuli ne Tobě.
Nebo to může být proto,třeba jako zkouška mezi Tebou Tuli a manželem,jestli se máte rádi. A jestli Tě nenechá. Kdo ví.

Ivano,ale když si Tuli nebude věřit, práci nenajde. Když bude moc moc chtít, tak nenajde.

Ivana napsal(a):

Podle mě se nelze změnit totálně. Jsi-li citrón, budeš vždycky citrón, ale můžeš být pěkně lesklý, šťavnatý citrón nebo svrasklý a plesnivý.
Myslím si, že ty s těmi svými ruškami a jinými ezoterickými (nezlob se) hovadinkami strašně tlačíš na pilu. Pokud nemáš práci, tak se soustřeď na to nějakou najít. Teprve až budeš mít z čeho žít, tak si můžeš dovolit ten luxus řešit ostatní věci. Jsem v tomhle zajedno s Marxem, nejdřív ekonomická základna, potom duchovní nadstavba.
Myslím si, že tajemství šťastného života je opravdu v tom smířit se s tím, co nejde změnit. Například minulost prostě nezměníš. Smiř se s tím, jaká byla tvoje původní rodina, udělej za tím tlustou čáru a jdi dál. V budoucnosti, tam můžeš udělat změnu - vytvořit si takovou rodinu, jakou chceš. Většinou. Někdy to nejde ani tak - prostě nepotkáš toho správného partnera. Pak je dobré se smířit s tím, že nemám toho, koho bych si představovala a žít s tím, kdo je k dispozici nebo být sama. Ale je dobré stát oběma nohama  na zemi a nemalovat si stále vzdušné zámky. Hrát prostě můžeš jen s těmi kartami, co máš.

souhlasím.

Tuli, jsem od 1.12. bez práce. Měla jsem na dobu určitou. A pozitiva. Už jsem to sem na bbn psala, udělám si hezký advent. Budu se věnovat holce. Zastavím se, nebudu lítat. A navíc - řekla bych,že je to jen další zkouška. Jak obstojí můj manžel. Mohla jsem mít v prosinci jen na měsíc brigádu -ale to bych byla i štědrý den dopoledne ,mezi svátky v práci. Manžel mě zastavil a poprosil,abych zůstala doma s holkou. že se o nás postará. Tak ted je tu úkol pro něho. DOspět a postarat se o rodinu.
A vím,o čem mluvím. Když neměl práci, já to řešila nevěrou, on hospodou.
Uvidíme.

když si Tuli nebude věřit, práci nenajde
Ale najde... jenže akorát takovou, na kterou si "věřit" bude.

dusička napsal(a):

Tak to se mnou neřeš, já tu píšu Tuli ne Tobě.
Nebo to může být proto,třeba jako zkouška mezi Tebou Tuli a manželem,jestli se máte rádi. A jestli Tě nenechá. Kdo ví.

ano, ale píšeš to veřejně, tak se nediv.
já samozřejmě vím, že to nemyslíš zle. ale není to tak dlouho, co jsi sama přišla o práci a psala, jak jsi ráda, žes neodešla od manžela, že tohoto ses bála, že bys byla teď v pytli. a pokud vím, tak i ten tvůj strach z toho, jak bys to zvládla, byl jedním - a řekla bych z hlavních důvodů, proč jsi zůstala. nevyčítám ti to. jen si myslím, že bys teď mohla mít větší pochopení pro strachy tulipánky. ono když jsi nějákou dobu na podpoře a i přes veškerou snahu nejsi schopna zakopnout o práci, tak ti to na sebevědomí zrovna dvakrát nepřidá. plus pokud se k tomu přidruží další problémy, člověk pak má holt tendence se litovat, nebo má pocit, že na co sáhne, to stojí za ho :-).
mně prostě ty tvý řeči o tom, jak to může znamenat, aby si začala pěstovat obilí, připadají neuvěřitelný. ona totiž tulipánka by sice asi mohla nějákou dobu chroupat mrkev, ale to ji energie ani složenky nezaplatí, děti budou těžko pouze o mrkvičce a oblečení, boty + další věci jim prostě zajistit musí.
prostě mám pocit, že pokud jde o tebe samou, to jsi realistka, pokud o druhý, lítáš pořád někde v duchovnu a hledáš za tím nějáké znamení a bůh ví co ještě.

Pavli - umím se vžít do role Tulipánky (jasně že ne uplně, každý žije svůj život). Nemám nic proti Tulipánce, ani ji nějak nenapadám. Chápu ji. Věřím, že má z toho všeho depku.
Ale jestliže se bude litovat, stejně s tím nic neudělá.
A mám pochopení pro Tuli.
Jen jsem jí chtěla napsat, že ta lekce, nebo zkouška, to je jedno, je pro otevření nových dveří. A otevřou se samy, netřeba lomcovat klikou.
A to jsem si v první řadě musela uvědomit sama, píšu svou zkušenost, co mi pomohlo,proto to píšu  Tulipánce

Tulipánka napsal(a):

Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....

Nízké sebevědomí, tam vidím největší problém.
Není to nedostatek peněz,problémy se vztahy, to už je ta omáčka okolo. Nejvíc bych řekla, že Tulipánce vadí ,že je nicka s nizkým sebevědomím.
Jak z toho kolotoče ven? Dělat sám sobě doktora?
Určitě bych vyhledala pomoc. Třeba Ruška není to pravé ořechové.

Pandorraa napsal(a):

To Tulip, sory, ale to není o tom, že ti RUŠka funguje jinak, než bys chtěla nebo že ti dokonce nefunguje vůbec. To je jen o tom, že to děláš blbě - sama sebe a nebo svého terapeuta prostě umíš oklamat.
A jsme zase u toho: vyměň terapeuta, najdi si někoho,kdo se s tebou nebude párat, ale taky to nepřepískne.
Tahle tvoje část, která ti tohle dělá, se jistě náramně baví, protože jinak by se musela bát...No a to ty nemůžeš připustit, jenže nezávislý člověk to nejen připustí, ale tě tím i bezpečně provede :jojo:

Když už to takhle máš, tak si prostě přijmi, že všechny cesty ti jsou uzavřeny a ty nejspíš umřeš před zavřenou branou k bohatství, prosperitě a spokojenosti. Prostě se seber, vykašli se momentálně na nějaké usilovné RUŠení a choď co nejvíc do přírody, přijímej to, co k tobě přichází, raduj se z toho, co máš a pouštěj své chtění toho, co nemáš.
Hele a moc dobře vím, co říkám. Tohle, s čím ty teď bojuješ, já mám celkem krátce za sebou. Sice jsem nezbohatla, ale už mě to neštve. Věci se přinejmenším změnily v tom, že mám přesně tolik, kolik potřebuju, nenervuju se, neplýtvám časem na vymýšlení hovadin typu co BY KDYBY, co BUDU dělat, KDYŽ.... Tyhle myšlenky jsem pustila z hlavy. Stejně to je jen sajrakt, který tam jen zahnívá a překáží.
A věci se začínají dít samy od sebe....teď jen koukám a žasnu :)

Jo a připomínám základní tezi RUŠky - něco příjmout neznamená, že s tím souhlasíš. Jen vezmeš na vědomí, že to EXISTUJE a přestaneš se vysilovat zbytečným bojem, kterým se to snažíš POPŘÍT. Síly soustředíš na to, abys to mohla ZMENIT :)

Pan,
to o tom tlučení na dveře jsem si tak nějak jistě uvědomila až teď, když jsem o tom všem přemýšlala. Tak se do toho pustím. Jinak terapeuty střídám, mám min. 2 :-) A ty základy rušky, ty by se lidem měli do té hlavy rýt klínem, protože občas to pak člověk špatně pochopí :-)

helena napsal(a):

že tím, že budu moc chtít, že se mi to podaří
Ale prd a vořech... některý věci holt silou neurveš. Nebo urveš, ale po*kur*víš.
Tluču na dveře jak vůl a nic.
Jestli se ty dveře, který se mermomocí snažíš otevřít ven, náhodou neotevírají dovnitř...

Heleno,
i tobě děkuji. Ony se ty dveře otevřou, ale samy, až na ně nebudu tlouct. Teď jsem ten vzorec asi našla u mamky, tak se na to zaměřím :-)

PPavlaa napsal(a):

tulipánko, já myslím, že máš prostě jen blbý období, asi se ti to zrovna sere kde může, to čas od času potká snad každýho. jak se říká - na posranýho i hajzl spadne. ono to zase přejde.

Pavlo,
děkuji :) Jo, teď se to prostě nějak všechno sere, ale není to poprvé, bude to asi vzorec, musím to vyčistit :-)

Ivana napsal(a):

Podle mě se nelze změnit totálně. Jsi-li citrón, budeš vždycky citrón, ale můžeš být pěkně lesklý, šťavnatý citrón nebo svrasklý a plesnivý.
Myslím si, že ty s těmi svými ruškami a jinými ezoterickými (nezlob se) hovadinkami strašně tlačíš na pilu. Pokud nemáš práci, tak se soustřeď na to nějakou najít. Teprve až budeš mít z čeho žít, tak si můžeš dovolit ten luxus řešit ostatní věci. Jsem v tomhle zajedno s Marxem, nejdřív ekonomická základna, potom duchovní nadstavba.
Myslím si, že tajemství šťastného života je opravdu v tom smířit se s tím, co nejde změnit. Například minulost prostě nezměníš. Smiř se s tím, jaká byla tvoje původní rodina, udělej za tím tlustou čáru a jdi dál. V budoucnosti, tam můžeš udělat změnu - vytvořit si takovou rodinu, jakou chceš. Většinou. Někdy to nejde ani tak - prostě nepotkáš toho správného partnera. Pak je dobré se smířit s tím, že nemám toho, koho bych si představovala a žít s tím, kdo je k dispozici nebo být sama. Ale je dobré stát oběma nohama  na zemi a nemalovat si stále vzdušné zámky. Hrát prostě můžeš jen s těmi kartami, co máš.

Ivano,
hledám práci. A právě takový konkurz  mě dostal do téhle depky. Takže to chci vyřešit, abych se po prohraných konkurzech do takových depek znovu nedostávala.
S rodinou jsem smířená. Tohle bylo vše podstatné, co jsem si s rodinou řešila. A hrát s kartami co mám? No, tak to bych asi skončila hodně špatně :-( To je téma na čištění...

dusička napsal(a):

Tak to se mnou neřeš, já tu píšu Tuli ne Tobě.
Nebo to může být proto,třeba jako zkouška mezi Tebou Tuli a manželem,jestli se máte rádi. A jestli Tě nenechá. Kdo ví.

Duši,
manžel je v pohodě, to já to jen řeším, páč mám z toho depky :-)

helena napsal(a):

když si Tuli nebude věřit, práci nenajde
Ale najde... jenže akorát takovou, na kterou si "věřit" bude.

Heleno,
když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji :-(

Tulipánka napsal(a):

helena napsal(a):

když si Tuli nebude věřit, práci nenajde
Ale najde... jenže akorát takovou, na kterou si "věřit" bude.

Heleno,
když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji :-(

Tuli,když neseženu práci, půjdu třeba i k mašine. No a co? Je to taky práce. A časem se vyskytne třeba něco lepšího. Lepší fyzická práce než doma brečet, že nemám co do pusy.

dusička napsal(a):

Pavli - umím se vžít do role Tulipánky (jasně že ne uplně, každý žije svůj život). Nemám nic proti Tulipánce, ani ji nějak nenapadám. Chápu ji. Věřím, že má z toho všeho depku.
Ale jestliže se bude litovat, stejně s tím nic neudělá.
A mám pochopení pro Tuli.
Jen jsem jí chtěla napsat, že ta lekce, nebo zkouška, to je jedno, je pro otevření nových dveří. A otevřou se samy, netřeba lomcovat klikou.
A to jsem si v první řadě musela uvědomit sama, píšu svou zkušenost, co mi pomohlo,proto to píšu  Tulipánce

Děkuji :-)
Já už teď nejsem nicka s nízkým sebevědomím. Naopak, myslím, že sebevědomí už mám docela v pořádku, i když ta nejistota tam ještě pořád je. Proto píšu, že ty věci nejsou dořešené, ale pomáhá to, cítím se díky rušce o hodně lépe. Ve čtvrtek jsem si vzala skupinu nás 10 uchazečů na povel a řídila jsem společný projekt a dostala jsem pochvalu. Což opravdu hodně pomohlo mé sebejistotě, ale tak nějak mě uvedlo do depky.
Ale jak už jsem tu psala, asi už tu příčinu těch zavřených dveří znám. Té nemožnosti změny. Dočistím si maminku a generála. Tohle všechno jsem s ní prožívala :-)

dusička napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

helena napsal(a):

když si Tuli nebude věřit, práci nenajde
Ale najde... jenže akorát takovou, na kterou si "věřit" bude.

Heleno,
když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji :-(

Tuli,když neseženu práci, půjdu třeba i k mašine. No a co? Je to taky práce. A časem se vyskytne třeba něco lepšího. Lepší fyzická práce než doma brečet, že nemám co do pusy.

Duši,
když nebude zbytí....
Ale já pořád věřím, že to vyřešit lze. Protože VÍM, že na tu práci mám. Dokážu strašně moc věcí, prakticky sama jsem vytvořila, dala dohromady, zpropagovala a se 2 lidmi organizačně zmákla pohádkový les s 50 dobrovolníky a 600 účastníky. Rychle se učím, umím s počítačem, 2 jazyky, základy účetnictví.... jen možná na ty asistentky hold už nejsem dost devótní. Takže začínám shánět místo obchodního zástupce. Ale to je pekelně o sebedůvěře, takže si tím ještě nejsem moc jistá....

Tulipánka napsal(a):

Háňo,
děliko :-). Jak jinak se dá  myslet pozitivně, když nevěříš, že to pozitivně dopadne? Případně jak uvěřit, že to pozitvně dopadne.

Dopadne.... když něco nějak dopadlo, znamená to, že už je to konec. A konec  je smrt - tak to DOPADNE nám všem - takže jak to dopadne není třeba řešit - to přece víme ....... a všechno před tím je jen děj, žádný konec ničeho - jen cesty, křižovatky, zatáčky, údolí a kopce. Tak jdi, dívej se na cestu a kolem a buď ráda, že jsi tu a užíváš si každý den zážitků

Myslet pozitivně neznamená malovat si vzdušné zámky do budoucna a upínat se k obrazům, které sis namalovala, ale vnímat to, co je - neodstrkovat, neponižovat a nezastiňovat to příjemné jen proto, že se mi děje i něco nepříjemného - nepřestat i tak to hezké vidět.

Tulipánka napsal(a):

Pan,
děkuji za tip na kurz. Já nevím, zda tam mám vzorce nemát to cenu, budu mít smůlu, stejně to nedokážu - i když k té smůle mě tam nějaký nepříjemný pocit vyjel. Spíš je tam pocit determinace a nemožnosti se změnit, od základů. Jak to psala šamanka teď pěkně na facebooku - když si citrón, citrónem zůstaneš. A to mě na tom děsí. Ta nemožnost to změnit. Nebo ta iluze. Proto jsem se na začátku ptala, jestli se to někomu povedlo a evidentně to jde. Ale možná jinou cestou než už nechci být citron, CHCI být pomeranč a teď si všechno sama a společně s kolegy vyruším, abych už mohla být ten pomeranč. Tohle jsem celou tu dobu jela. JÁ PROSTĚ NECHCI UŽ BÝT TÍM po*nÝM CITRÓNEM, BEZ PENĚZ, BEZ ÚSPĚCHU, BEZ TOHO, ABY SE MI DAŘILO TO, CO CHCI DĚLAT. Když si něco opravdu přeji, nikdy se mi to nesplní a to je fakt hnusný pocit, ze kterého mám depky. Já mám prostě pocit, že nemůžu být úspěšná. Prostě jsem se narodila jako nikdo do rodiny bez peněz, život plný pochybností, nízké sebeúcty, vztahy v rodině na ho :-), matka generál, téměř nulová svoboda a po 2 letech rušení mám pocit, že jsem se z toho ještě nevyhrabala. A mám strach, že to vůbec nejde, protože kolegům se to též nedaří.  A opravdu MOC SI TO PŘEJI to změnit, být sama sebou a dělám pro to maximum.
Ale jak tu děvčata píšou, asi jdu prostě špatnou cestou. Místo chtít se změnit na pomeranč to chce přijmout, že jsem prostě citrón. Ale představa je to fakt hnusná, hodná vyrušení. Protože ruška mi funguje, jen ne tak, jak bych si přála.
Takže ve středu jedu k Aničce a vyřešíme spolu ten citrón a tu touhu změnit se na pomeranč :-)

Pokud chceš být sama sebou a mít se ráda, nezbývá Ti, než začít milovat citróny ;)

To byl vtip, samozřejmě, ale jen částečně - chtít být někým jiným, to je kalamita. Jenomže otázka je, jestli je to druhem - dejme tomu, že se staneš pomerančem - ale kde máš záruku, že nebudeš taková, jaká jsi, i jako pomeranč ? Možná by bylo lepší přijmout to, čím jsi, ale změnit celkovou "náladu". Buď veselým, příjemným, láskyplným citrónem. Já osobně miluji citróny - jsou tak osvěžující ;)

Tulipánka napsal(a):

Pan,
ani nevíš, jak moc bych si přála přestat být bezmocná. Problém je stále v tom, že když se postavím na vlastní nohy, vždy je tu obrovská zeď a já do ní ze všech stran narážím. Nemůžu svůj život tvořit, protože mám pocit, že Něco (samozřejmě má část) mě prostě nepustí nikam jinam, než jen zpátky do sraček. Všechny cesty k nalezení sebe sama a štěstí jsou mi uzavřené. Tluču na dveře jak vůl a nic. Tluču víc a víc a pak šup, depka. Nemožnost nic změnit.

Přestaň tlouct - prostě vezmi za kliku, otevři je a jdi ;)

dusička napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

helena napsal(a):

když si Tuli nebude věřit, práci nenajde
Ale najde... jenže akorát takovou, na kterou si "věřit" bude.

Heleno,
když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji :-(

Tuli,když neseženu práci, půjdu třeba i k mašine. No a co? Je to taky práce. A časem se vyskytne třeba něco lepšího. Lepší fyzická práce než doma brečet, že nemám co do pusy.

:jojo:

Tulipánka napsal(a):

dusička napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Heleno,
když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji :-(

Tuli,když neseženu práci, půjdu třeba i k mašine. No a co? Je to taky práce. A časem se vyskytne třeba něco lepšího. Lepší fyzická práce než doma brečet, že nemám co do pusy.

Duši,
když nebude zbytí....
Ale já pořád věřím, že to vyřešit lze. Protože VÍM, že na tu práci mám. Dokážu strašně moc věcí, prakticky sama jsem vytvořila, dala dohromady, zpropagovala a se 2 lidmi organizačně zmákla pohádkový les s 50 dobrovolníky a 600 účastníky. Rychle se učím, umím s počítačem, 2 jazyky, základy účetnictví.... jen možná na ty asistentky hold už nejsem dost devótní. Takže začínám shánět místo obchodního zástupce. Ale to je pekelně o sebedůvěře, takže si tím ještě nejsem moc jistá....

tulipánko, já nevím, ale přijde mi, že lidí, co umí, ví, jsou šikovní - je na lopaty. ale té práce tolik není. pokud opravdu momentálně řešíš, že nejsou peníze a začíná jít do tuhýho, vzala bych práci, která je, abych měla pravidelný příjem. to přece neznamená konečnou, pořád si můžeš dál obíhat konkurzy, snažit se najít práci, která by ti vyhovovala.

Pavlo,
jasně, ale tohle řešení je jen krajní. Nejsem úplně zdravá a celodenní fyzickou námahu moc nezvládám (vím, že se tady často dělají i dvanáctky)

Tulipánko,
prožíváš těžké období, Pan a Háňa to napsaly moc hezky, není moc co dodat. Přeji ti, abys co nejdříve našla práci- jakoukoliv, odrazila se ode dna a mohla už jen stoupat. Pokud jsi ovšem nepřišla s plánem poznat ještě větší trampoty a naučit se je zpracovat. To víš jen ty , spíš ta část tebe, se kterou zřejmě neumíš pracovat, nebo využívat její potenciál. A kdo z nás to umí? že jo. Já taky ne.
S EFT mám dobré zkušenosti (Už jsem dlouho neťukala, přiznávám), tam se neoblafneš i když pracuješ sama se sebou, poznáš, kdy se něco děje, kdy jsi trefila hřebíček na hlavičku a kdy jsi vedle.


Háňo, moc hezky se čteš a jsi mi moc sympatická od pohledu, pokud jsi to ty na nicku.:jojo:

Ivano, trochu mi naskočila husina při tvém odsudku různých terapíí. Někomu funguje  běh do úplného vyčerpání, sedřít se fyzicky , umýt okna v celém baráku , někomu antidepresiva a někdo se musí vypovídat u odborníka a někomu pasují tyhle techniky.

když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji
No a?
Třeba by ti to pomohlo, abys tak zaťatě netřískala do dveří... přinejmenším bys měla čistou hlavu, vejplatu a tudíž čas a možnost přemejšlet jinak.
Dokážu strašně moc věcí... Rychle se učím, umím s počítačem, 2 jazyky, základy účetnictví...
Tak TOHLE je nedostatek sebevědomí a sebedůvěry?

helena napsal(a):

když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji
No a?
Třeba by ti to pomohlo, abys tak zaťatě netřískala do dveří... přinejmenším bys měla čistou hlavu, vejplatu a tudíž čas a možnost přemejšlet jinak.
Dokážu strašně moc věcí... Rychle se učím, umím s počítačem, 2 jazyky, základy účetnictví...
Tak TOHLE je nedostatek sebevědomí a sebedůvěry?

taky jsem několik let dělala u stroje, dokonce jsem doslova a do písmene zametala ulice . No a?
Proč takovou práci podcenuješ? Myslím T.

Omlouvám se, že se vměšuji do debaty, ale na práci u stroje by měl být člověk zdráv, tu nemoc, co má Tulipánka mají i obě moje děti a tohle bych jim v žádném případě nedoporučovala, ani jejich ošetřující lékař, zdraví je přednější. A noční směny nepřichází do úvahy vůbec.

Tulipánko, rentle tu zmiňuje nějakou nemoc, asi tě víc zná. Máš invalidní důchod? Nebo ho můžeš mít? Abys měla aspoň nějaký příjem, jestli máš takové zdravotní problémy, že nemůžeš dělat jakoukoliv práci.

Mám VŠ a také jsem nějakou dobu, ještě za socializmu, pracovala jako uklízečka. Protože dcerka měla srdeční vadu a nemohla do jesliček.

Vyjadřovat se pohrdavě o jakékoliv práci mnohé o sebevědomí (nezdravém) napovídá. Pracuješ i s tímto, Tulipánko?
Mně vysvětlila má psycholožka, že sebevědomí není, jak se mnozí domníváme, nízké nebo vysoké. Ale zdravé a nezdravé. Ty ho nemáš "málo", ale spíš bych řekla, že ho máš nezdravé. Na to už poukázala helena, jakým způsobem píšeš o tom, co všechno umíš.

(Mimochodem, jelikož jsem účetní, tak "základy účetnictví" jsou dost málo, řekla bych, že celkem k ničemu. Buď účetnictví umím, nebo ne. Účetní, která umí třeba pouze přijaté faktury, nebo vydané, nebo pokladnu, není účetní. Umím s počítačem je taky velice široký pojem.)

helena napsal(a):

když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji
No a?
Třeba by ti to pomohlo, abys tak zaťatě netřískala do dveří... přinejmenším bys měla čistou hlavu, vejplatu a tudíž čas a možnost přemejšlet jinak.
Dokážu strašně moc věcí... Rychle se učím, umím s počítačem, 2 jazyky, základy účetnictví...
Tak TOHLE je nedostatek sebevědomí a sebedůvěry?

Heleno,
myslím, že z toho sebevědomí jsem se už docela vzpamatovala. Tohle se mi daří vyčistit zatím nejvíc, i když je to ještě hodně na vědomé úrovni a na podvědomé úrovni o sobě ještě trochu pochybuju.

agewa napsal(a):

helena napsal(a):

když si nebudu věřit, budu moct jít tak ke stroji
No a?
Třeba by ti to pomohlo, abys tak zaťatě netřískala do dveří... přinejmenším bys měla čistou hlavu, vejplatu a tudíž čas a možnost přemejšlet jinak.
Dokážu strašně moc věcí... Rychle se učím, umím s počítačem, 2 jazyky, základy účetnictví...
Tak TOHLE je nedostatek sebevědomí a sebedůvěry?

taky jsem několik let dělala u stroje, dokonce jsem doslova a do písmene zametala ulice . No a?
Proč takovou práci podcenuješ? Myslím T.

Agewo,
na škole jsem dělala brigády v provozu, vím, jaké to je a nepodceňuju tu práci. Jen říkám, že je to pro mě krajní řešení - není optimální.
Pro ostatní: mám cukrovku 1. typu. Když jedu u mašiny, nemůžu jednoduše odejít a říct - heleďte, mám hypoglykémii nebo hyperglykémii, postavte si k tomu stroji koho chcete. Navíc když glykémie nemám srovnané, jsem unavená a nezvládám delší směny. Toť tak.
Mám částečný invalidní důchod. Ale manžel chtěl domek a z těchto důvodů máme dost vysokou hypotéku. Bez ní bych si fakt pískala :)

Jinak děkuji všem za podporu :hjarta:

Evo,
já chápu práci u stroje jako něco, co nenaplňuje mé představy seberealizace, co nevyužívá mých schopností. Pro mě je to práce k ničemu.
Pokud to vidíš tak, že tou prací pohrdám a že jsem namyšlená, protože nad tou prací ohrnuju nos, kdo to tak vidí ? ;)

Tuli - nic ve zlém. První tvůj příspěvek vyzněl, jako že fakt Ti skončí podpora, a Ty nebudeš mít na jídlo. ALe jak Tě postupně čtu, nejde tu o to, že nebudeš mít peníze, ale že nedokážeš naplnit své představy seberealizace.
Možná být Tebou bych se koukla, jestli ty představy ke splnění jsou reálné. :vissla:

Duši,
kdybych tak věděla, co mi přesně vadí, hned bych to zrušila :-)
Pravda je ta, že když mi skončí podpora, tak budu muset dost brutálně šetřit. Já nechci, aby Davídek zažíval to, co já v dětství, když se mnou mamka byla doma, nepracovala a já si nemohla pořídit vůbec nic.
Pravda je i ta, že nedokážu naplnit své představy seberealizace a já už nechci celý život dělat práci, která je k ničemu, na které nevidím nic dobrého a mám ji jen proto, abychom dokázali splatit závazky. Prostě chci už najít práci, která mě bude bavit a budu ji také zvládat.
Je to prostě několik věcí, ze kterých jsem měla depku. Proto jsem se ptala, zda je možné změnit sama sebe radikálně.

Tuli - Davídek je ještě malej, a řekla bych, že ted potřebuje mámu,která je sama se s sebou spokojená,která se mu věnuje,která si s ním povídá, hraje, maluje. To nenahradí žádné hračky.

Heluška napsal(a):

Tulipánko,
prožíváš těžké období, Pan a Háňa to napsaly moc hezky, není moc co dodat. Přeji ti, abys co nejdříve našla práci- jakoukoliv, odrazila se ode dna a mohla už jen stoupat. Pokud jsi ovšem nepřišla s plánem poznat ještě větší trampoty a naučit se je zpracovat. To víš jen ty , spíš ta část tebe, se kterou zřejmě neumíš pracovat, nebo využívat její potenciál. A kdo z nás to umí? že jo. Já taky ne.
S EFT mám dobré zkušenosti (Už jsem dlouho neťukala, přiznávám), tam se neoblafneš i když pracuješ sama se sebou, poznáš, kdy se něco děje, kdy jsi trefila hřebíček na hlavičku a kdy jsi vedle.


Háňo, moc hezky se čteš a jsi mi moc sympatická od pohledu, pokud jsi to ty na nicku.:jojo:

Ivano, trochu mi naskočila husina při tvém odsudku různých terapíí. Někomu funguje  běh do úplného vyčerpání, sedřít se fyzicky , umýt okna v celém baráku , někomu antidepresiva a někdo se musí vypovídat u odborníka a někomu pasují tyhle techniky.

Jsem to já. Díky, Heluško :rodna:

No, debata pokročila - ze začátku jsem myslela, že hovořím k osůbce ve stavu totální bezradnosti, která je sama s dítětem, bude bez koruny a má strach, že mu nebude mít co dát k večeři.
Věci jsou jinak, jak jsem tu teď zjistila .......... ale ono je to vlastně jedno - svým způsobem je to dobře - stav je lepší, než se zdál. :supr:
Každý holt vnímá jako nouzi něco jiného. Osobně považuji stav "musím brutálně šetřit" za štěstí - když musím šetřit, znamená to, že můžu - a když můžu, znamená to, že mám z čeho.  :)

Tulip, co je pro tebe důležitější?
Stát se "šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným" člověkem, nebo něco udělat s momentálně nepříznivou situací - "Ke konci prosince mi končí podpora a já vlastně ani pořádně nevím, co bych měla dělat… Nelíbilo by se mi, kdybych neměla skoro co jíst tedy."?

já chápu práci u stroje jako něco, co nenaplňuje mé představy seberealizace, co nevyužívá mých schopností
To já taky... a asi nejsem zdaleka sama. Berme výraz "stát u stroje" ne konkrétně, ale jako výraz něčeho, co tedy pokud možno ne (pro mě je to představa montáže jednoho a toho samýho šroubku celej den, měsíc, rok, život...).
Jenomže s hypotékou, malým děckem a končící podporou bych holt šroubovala, a PŘITOM hledala "práci, která mě bude bavit a budu ji také zvládat". Bohužel ty závazky je potřeba splácet - a banku nezajímá, jestli ty prachy jsou vydělaný z radosti nebo z musu.

Háňo,
já byla v ty dny totálně v depce, všechno černé, takže to mé psaní bylo špatně pochopené.
Mám manžela, který pracuje. Když zaplatíme hypotéku, splátku auta, energie, vodu, internet a nebudu mít žádnou podporu, budu muset počítat každou korunu, kterou vydáme. Zbyde nám totiž na jídlo pro 3 osoby asi 3.000 Kč měsíčně. Takže hlady neumřeme, ale je to fakt na prd.
Už je ta depka v pořádku, děkuji :-)

Tulipánka napsal(a):

Háňo,
já byla v ty dny totálně v depce, všechno černé, takže to mé psaní bylo špatně pochopené.
Mám manžela, který pracuje. Když zaplatíme hypotéku, splátku auta, energie, vodu, internet a nebudu mít žádnou podporu, budu muset počítat každou korunu, kterou vydáme. Zbyde nám totiž na jídlo pro 3 osoby asi 3.000 Kč měsíčně. Takže hlady neumřeme, ale je to fakt na prd.
Už je ta depka v pořádku, děkuji :-)

Super :storstark:. Tak to jsem ráda, že je depka pryč :supr: - chápu - když na člověka přijdou černé myšlenky, vidí všechno horší, než to je. 3000 na měsíc není žádné terno, ale dá se to - stovka na den - za stovku se vyžít dá. Jestlipak Tvoje dítě ví, jak chutnají třeba takové škubánky ;) - recepty našich babiček jsou levné a často velmi dobré ;) - ještě z toho můžeš udělat hru ........Hlavně, že je na tu hypotéku a energie - vidíš - žádná sláva to nebude, ale přece je z čeho mít radost - že je to alespoň tak, jak to je. Dneska stačí jednou něco nezaplatit, a už se to s člověkem táhne. Buď ráda, že máte na ty poplatky hlavně.
Jestli máš malé dítě, co se vykašlat na depky a na práci teď a užít si s ním advent ? - péct perníková srdíčka, patlat moduritové sněhuláky, vystřihovat betlém ......... užít si ho, když už Ti ho  tam nahoře přidělili ;)

Každopádně Ti přeji spokojenost a štěstí - však Ty už ho v něčem najdeš :):storstark:

Tulipánka napsal(a):

Háňo,
já byla v ty dny totálně v depce, všechno černé, takže to mé psaní bylo špatně pochopené.
Mám manžela, který pracuje. Když zaplatíme hypotéku, splátku auta, energie, vodu, internet a nebudu mít žádnou podporu, budu muset počítat každou korunu, kterou vydáme. Zbyde nám totiž na jídlo pro 3 osoby asi 3.000 Kč měsíčně. Takže hlady neumřeme, ale je to fakt na prd.
Už je ta depka v pořádku, děkuji :-)

Tuli ať se všechno v dobré obrátí. A nezapomeň, že na co myslíme, to pozvedáváme do reality. V poslední době to funguje čím dál rychleji!  :)

Tak to já jsem podle tvého psaní taky myslela, že jsi nezaměstnaná bez manžela a bez koruny. Takhle to vypadá úplně jinak - asi opravdu depka. Já taky nejsem spokojená v zaměstnání, chodím tam je kvůli tomu, že nějak si holt ty peníze vydělávat musím a děkuju pánubohu, že mě zatím nevyrazili, ale práce mě nebaví a ani mi to kór moc nejde. Taky mám šéfku, s níž si vůbec nerozumím a bojím se jí, ale to jsem tu už kdysi psala a dostala jsem pěkně za uši, tak už jsem radši ticho. Vím, že jiné zaměstnání prostě neseženu, poohlížím se, ale v podstatě nic moc neumím, myslím, že u toho stroje bych si spíš uřízla ruku ( na jedné povinné brigádě na VŠ jsem dělala měsíc u frézy - myslela jsem tehdy, že snad budu muset doplácet, vydělal jsem si asi 200,- Kčs, jsem prostě holka šikovná :-) Co se týče cizích jazyků, umím jen blbě anglicky, ruštinu jsem už zapomněla komplet. Účetnictví je pro mě španělská vesnice, bojím se jednat s lidmi, nemám organizační talent, no hrůza. Přesto si stále myslím, že to musím překonat, že je to ve mně se s tímhle vyrovnat. Nepředělám se, nebude ze mě nikdy mladá, asertivní, flexibilní manažerka znalá cizích jazyků a jiných užitečných věcí, ale kašlu na to. Jsem jaká jsem a s tím nic nenadělám. Přesto si myslím, že i tak můžu být šťastná a spokojená (aspoň do jisté míry).

Háňa* napsal(a):

Heluška napsal(a):

Tulipánko,
prožíváš těžké období, Pan a Háňa to napsaly moc hezky, není moc co dodat. Přeji ti, abys co nejdříve našla práci- jakoukoliv, odrazila se ode dna a mohla už jen stoupat. Pokud jsi ovšem nepřišla s plánem poznat ještě větší trampoty a naučit se je zpracovat. To víš jen ty , spíš ta část tebe, se kterou zřejmě neumíš pracovat, nebo využívat její potenciál. A kdo z nás to umí? že jo. Já taky ne.
S EFT mám dobré zkušenosti (Už jsem dlouho neťukala, přiznávám), tam se neoblafneš i když pracuješ sama se sebou, poznáš, kdy se něco děje, kdy jsi trefila hřebíček na hlavičku a kdy jsi vedle.


Háňo, moc hezky se čteš a jsi mi moc sympatická od pohledu, pokud jsi to ty na nicku.:jojo:

Ivano, trochu mi naskočila husina při tvém odsudku různých terapíí. Někomu funguje  běh do úplného vyčerpání, sedřít se fyzicky , umýt okna v celém baráku , někomu antidepresiva a někdo se musí vypovídat u odborníka a někomu pasují tyhle techniky.

Jsem to já. Díky, Heluško :rodna:

No, debata pokročila - ze začátku jsem myslela, že hovořím k osůbce ve stavu totální bezradnosti, která je sama s dítětem, bude bez koruny a má strach, že mu nebude mít co dát k večeři.
Věci jsou jinak, jak jsem tu teď zjistila .......... ale ono je to vlastně jedno - svým způsobem je to dobře - stav je lepší, než se zdál. :supr:
Každý holt vnímá jako nouzi něco jiného. Osobně považuji stav "musím brutálně šetřit" za štěstí - když musím šetřit, znamená to, že můžu - a když můžu, znamená to, že mám z čeho.  :)

nechodila jsi sem kdysi pod nickem mashanka ?

Tulipánka napsal(a):

Evo,
já chápu práci u stroje jako něco, co nenaplňuje mé představy seberealizace, co nevyužívá mých schopností. Pro mě je to práce k ničemu.
Pokud to vidíš tak, že tou prací pohrdám a že jsem namyšlená, protože nad tou prací ohrnuju nos, kdo to tak vidí ? ;)

Tulipánko, a co zkusit nějaké psychologicko-personální poradenství? Dají se najít specializovaní psychologové či kariérní poradci.. myslím,že na internetu bys o tom něco našla. Tady jen příklad http://www.cooperation.cz/hoganuv_test.php nebo http://www.vychova-vzdelavani.cz/karierove-poradenstvi/. Možná by tě alespoň nasměrovali :jojo:

Ziki,
děkuji ti za tipy. Já teď asi zkusím na úřadu práce navrhnout, aby mi zaplatili kurz obchodního zástupce, po tu dobu budu brát podporu a pak se uvidí.
Byla jsem teď na zajímavém výběrovém řízení, kde nás celý den sledovali při práci a bylo mi doporučeno dělat v organizaci a řízení. Jen se tam bez praxe dostat...

Tuli  - já myslela, že už pracovní úřady neplatí rekvalifikaci a kurzy. NEbo ano? Poptám se, ale jdu se hlásit až 3.prosince

Duši,
já nevím, jestli platí, taky se tam půjdu zeptat....

Tuli, tobě už končí podpora a neptala ses na rekvalifikační kurzy? Na co jsi čekala?
Úřad práce může zaplatit rekvalifikační kurz, pokud mu bude připadat smyslplný. Není to nárok, jen možnost. Většinou chtějí písemný příslib od budoucího zaměstnavatele o zaměstnání uchazeče. Kurz musí být akreditovaný a taky záleží kolik má který kraj na rozvoj zaměstnanosti peněz

Tuli, pokud umíš jazyky, tak co je třeba doučovat? Mám na mysli žáky a studenty....nebo vlastně kohokoliv :)

dusička napsal(a):

Tuli - co když máš za úkol se smířit s tím, co máš.
Podívej, píšeš,že nemáš práci, skončí podpora , nebudeš mít co jíst. Co když to má znamenat, že si doma budeš pěstovat obilí, zeleninu, a tak. Budeš jíst málo a zdravě a zhubneš. Pak se budeš cítit líp.
Co Ti vadí na sobě?
Proč se podceňuješ?
Jak píše Pan,si dospělá, nemůžeš se pořád ohlížet, jak si vyrůstala.

...pěstovat obilí...asi blbě vidím, myslím, že Tulipánka má klasický strach z toho co bude a není se vůbec čemu divit, čarovat a ruškovat je prd platné, když není práce a tím pádem není na bydlení a jídlo. Problém může zkoušet řešit všelijak, může se v zoufalství upínat k nevyslyšeným modlitbám, možná to pomůže psychicky, skutečně však pomůže až práce a jistota příjmu. Nemluvím o milionech, ale o důstojném žití a jistotě mít co jíst i v lednu. Obilí bych fakt teď na zimu nesela, bylo by to v téhle situaci platné jako duchaření...to, že se Tulipánka upíná k nešťastnému dětství není nic podivného, ono plno neštěstí má pramen na začátku života. K dospělosti patří naučit se s tím žít, pochopit, že to co bylo změnit nejde. Stejně jako nejde změnit svojí osobnost, s tou se rodíme a umíráme a v zátěžových situacích se každý odkope. Nervák ve stresu ječí a útočí a neprůbojný pláče, fňuká a upíná se k jakékoli berličce...můžeme to chtít změnit, ale z nerváka se nikdy ovečka nestane, může to zkoušet, hrát i předstírat, jen do doby než na něj někdo nečekaně vystartuje. Nechtěj se měnit, najdi si práci a bude dobře...

Tulipánka napsal(a):

Ziki,
děkuji ti za tipy. Já teď asi zkusím na úřadu práce navrhnout, aby mi zaplatili kurz obchodního zástupce, po tu dobu budu brát podporu a pak se uvidí.
Byla jsem teď na zajímavém výběrovém řízení, kde nás celý den sledovali při práci a bylo mi doporučeno dělat v organizaci a řízení. Jen se tam bez praxe dostat...

...odpověděla sis sama, nikdo nečeká na člověka bez zkušeností, aby mu svěřil něco tak důležitého jako je plánování nebo dokonce řízení. Chce to trochu zvolnit, začni třeba někde v obchodě, pokud je pravda, že si schopná organizovat a řídit, jistě to někdo uvidí a postoupíš na místo, kde tě to bude bavit a budeš řídit. Rovnou to půjde těžko.  Snad se neurazíš pokud se mi tvoje schopnost organizovat a řídit nezdá. Svůj život si organizuješ a řídíš dost nešťastně, už dávno si měla nahánět nějakou rekvalifikaci. Na konci podpory je to trochu na hraně...každopádně držím palce.

Tak děvčata, já jsem se na rekvalifikaci ptala na začátku podpory a bylo mi řečeno, že takhle brzo v žádném případě. Že spíš až mi bude končit. Takže pokud nevíte, jak to je, nesuďte.

Tuli, ale ty jsi psala, že nevíš, jestli platí. Ne že by ti ho zaplatili až po několika měsících na ÚP ( většinou po třech, ale to je individuální). Já ještě na pracáku nejsem, ale už jsem se ptala

Holčino,
ano, psala jsem, že nevím, jestli ho PLATÍ. Tzn. zda mi ho zaplatí oni nebo ne.

Psala jsi obecně...jestli ho platí, ne jestli mi ho zaplatí. Tak se nevztekej, protože dle toho co jsi napsala jsem usoudila, že ses neptala. To se na mě nemůžeš zlobit:-) je jasné, že dokud si ten kurz neseženeš tak nebudeš vědět jestli ti ho zaplatí. A taky jestli nebudou chtít ten příslib jak jsem psala, což může být někde podmínkou

Holčino,
já to u nás na pracáku musím z nich doslova tahat. Ne že by mi práci nesehnali, to od nich vůbec nečekám, ale pokud si něco nenajdu sama, nic mi nenabídnou. Takže hledám různé možnosti. Ptala jsem se na začátku a odbyli mě, že to se bude řešit až tak ke konci podpory. A víc se se mnou odmítli bavit. Mám teď konec 4. měsíce, tak si myslím, že už by se bavit mohli.

Nesmíš se nechat odbýt. Mě řekli jaké jsou možnosti a to tam ještě nejsem vedená. Ono už je to mimo téma, ale řeknu ti jak to bylo u mě. Po mateřské jsem nemohla sehnat práci, nakonec jsem vzala fyzickou práci a byla tam něco přes dva roky. Pak se mi dostal do ruky inzerát na práci v kanceláři, já bez praxe, bez znalosti na PC(tenkrát jsme ho ani neměli doma). Tak mě kamarád u něj v práci po večerech učil office. Dostala jsem se ve výběrovce mezi tři nejlepší a pak už rozhodlo štěstí. Budoucí kolegyně si mě vybrala jen na základě toho, že jsem jí byla z těch tří věkově nejblíž. Tak držím palce a nedej se-)

Holčino,
ano, tohle mě fakt rozčílí. Když někdo soudí a neví, jak to je. Já abych se tady rozepisovala o celém svém osudu....
Já opravdu nevím, zda ho platí. Prostě mi to neřekli. Utli mě a vyřizovali se mnou jiné věci. Teď se jdu zeptat, zda ho platí a také zda mi konkrétní kurz, který jsem si vybrala, zaplatí.

Jinak já si myslím, že tohle téma už je docela hodně off topic, takže pro tyto diskuze bych ho uzavřela.

Pokud bude mít někdo příspěvek k tématu, zda je možné změnit sama sebe radikálně, ráda si ho přečtu.

Děkuji

To byla radikální změna během pár dní.

Eva. napsal(a):

To byla radikální změna během pár dní.

Děkuji :-) To bylo vylezení z depky :D

já to u nás na pracáku musím z nich doslova tahat
Tady máš nějaký informace, třeba ti při jednání s ÚP pomůžou:
http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/msk/rekvalifikace

ano, tohle mě fakt rozčílí. Když někdo soudí a neví, jak to je
Klidně se rozčiluj, napsala jsi jen část, tak jsem se vyjádřila jen k části. Nemůžu vědět co si myslíš.
Jinak to souvisí s tématem v tom, že jsi hrozně zaťatá....chci a chci a chci a ještě si dupni. Na tohle bych se asi zaměřila

Tuli - je tu virtuální psaní, proto když něco napíšeš, může to druhý pochopit jinak. Já to taky pochopila jako Holčina.
Já jsem byla před touto prací po mateřský na pracáku pět měsíců (začátkem roku 2010) a stihla jsem rekvalifikaci účetnictví. Bylo to pro mě takový opáčko, lepší než sedět doma. Pak jsem si sama zaplatila od MŠ akreditovaný kurz mzdové účetní (kvůli novinkám mám praxi 5 let jako mzdovka), na který sem už nenastoupila,protože jsem sehnala práci. Ale na pracáku už tenkrát mi řekli, že ten kurz účetnictví byl poslední,že už nejsou prachy.
Z dvaceti uchazečů o práci vybrali mě. :jojo: a paradoxně kvůli tomu,že jsem po mateřský po klukách dělala skladovou účetní - a byla jsem ve "styku" s chlapama - stála jsem v mrazu u kamionu a počítala vykládané zboží, kontrolovala navážku do výroby. Byla to práce v dělnickým. No a kvůli této praxi,že jsem byla v kolektivu s chlapama, jsem dostala práci finanční účetní. Protože účetní je spojená s výrobou (dodání věcí k fakturaci atd atd atd)
Co bude dál nevím. Ted mám 14 dní dovolenou. Mám dovolenou druhý den a líbí se mi to. Holka nadšená,že jí odvádím a chodím pro ní do školky, dopoledne pletu a uklízím. Prostě pohoda. Takže ted neřeším. No ale jak se znám,za 14 dnů mi poleze krkem a já budu hledat změnu. :D

Ano, je mi jasné, že když neuvedu přesné informace, tak to může být špatně pochopeno. Ale já jsem primárně nechtěla řešit svoji situaci. Takže jen koukám, že lidi hned soudí.
OK, mně to vadí, já si to vyřeším. Ale co z toho ty lidi mají? No, asi se jim uleví....

Tuli - nikdo tady nesoudil.
Jen osobně třeba mě zarazilo,že si na pracáku pět měsíců a nevíš,jestli kurzy proplácí. Ok, Holčina se zeptala. To nebylo souzení.
A ta Tvoje poslední věta - co z toho Ti lidi maj? No asi se jim uleví?
Nějak nechápu, proč to píšeš?

Tuli, cítíš se ublíženě, ale zbytečně. Nikdo tě nesoudí. Tohle si zkus vyRUŠit

Duši,
píšu to proto, že jsem rozčilená, proč to ty lidi dělají. Ale to je jedno.  Pro mě je třeba věta: blbě manažeruješ svůj život, když ... výrazem soudu. Ale to je na mě si to vyrušit.

Jinak jsem zjistila, že kurz ÚP hradí jen když máš buď příslib budoucího zaměstnání nebo podnikatelský záměr. V Semilech jsou o poznání ochotnější :-)

Ale já jsem primárně nechtěla řešit svoji situaci.
A ČÍ situace se na předcházejících stránkách řeší?

helena napsal(a):

Ale já jsem primárně nechtěla řešit svoji situaci.
A ČÍ situace se na předcházejících stránkách řeší? http://fora.babinet.cz/img/smilies/va.gif

Heleno,
diskuzní fórum je pro diskuzi, nemusí to být jen probírání problémů osob. Může to být i k diskuzi o tématu, zda se někomu podařilo radikálně změnit sama sebe nebo někoho takového zná. A diskutovat o tom, jak toho člověk dosáhl.

Tulipánka napsal(a):

Duši,
píšu to proto, že jsem rozčilená, proč to ty lidi dělají. Ale to je jedno.  Pro mě je třeba věta: blbě manažeruješ svůj život, když ... výrazem soudu. Ale to je na mě si to vyrušit.

Jinak jsem zjistila, že kurz ÚP hradí jen když máš buď příslib budoucího zaměstnání nebo podnikatelský záměr. V Semilech jsou o poznání ochotnější :-)

To že Ti někdo řekne blbě manažeruješ svůj život je důvod k tomu,že si rozčilená? Vždyt at si každý říká co chce ne? A že se rozčílíš není o tom, kdo to řekl,ale že sis to převzala na sebe. Jojo, znám to, co se mě dotýká, to mě rozčílí.
A řekla bych,že tak nějak podvědomě víš, že ta věta je možná pravdivá, ale nechceš to přiznat.
A neřekla bych že tyto věty jsou výrazem soudu. Je to jen názor.

Může to být i k diskuzi o tématu, zda se někomu podařilo radikálně změnit sama sebe nebo někoho takového zná. A diskutovat o tom, jak toho člověk dosáhl.
Jojo... ta první otázka zněla nějak podobně, to máš recht.
Ale pak už se většina debaty točí kolem toho, jak TOBĚ se to nedaří...

Heleno,
točí se to kolem mě, protože jste se mě začaly ptát a já jsem vám odpovídala. Kdybych potřebovala názor na svůj život, napsala bych svůj život, abyste měly dostatek informací k vyhodnocení a správné odpovědi. Ale to jsem nenapsala.
Napsala jsem dotaz: "Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo...."
A napsala jsem pak dodatek, abych vás uvedla do sitauce "Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit....."
Ale v každém případě mi to dalo tipy, kde mám ještě mezery v té nejistotě. A že to, co mi tady píšete, beru jako útoky. Takže ty útoky a odsuzování si zpracuju, díky :)

PS: zapomněla jsem napsat, že nově už není ani nárok na braní podpory po dobu rekvalifikace.

dusička napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Duši,
píšu to proto, že jsem rozčilená, proč to ty lidi dělají. Ale to je jedno.  Pro mě je třeba věta: blbě manažeruješ svůj život, když ... výrazem soudu. Ale to je na mě si to vyrušit.

Jinak jsem zjistila, že kurz ÚP hradí jen když máš buď příslib budoucího zaměstnání nebo podnikatelský záměr. V Semilech jsou o poznání ochotnější :-)

To že Ti někdo řekne blbě manažeruješ svůj život je důvod k tomu,že si rozčilená? Vždyt at si každý říká co chce ne? A že se rozčílíš není o tom, kdo to řekl,ale že sis to převzala na sebe. Jojo, znám to, co se mě dotýká, to mě rozčílí.
A řekla bych,že tak nějak podvědomě víš, že ta věta je možná pravdivá, ale nechceš to přiznat.
A neřekla bych že tyto věty jsou výrazem soudu. Je to jen názor.

Duši,
ona věta "nedokážeš se postarat o své dítě, když ho necháš bez dozoru" je prakticky taky jen můj názor....
Ano, nejsem si tímto ještě jistá a když mi někdo řekne opak, srazí moji důvěru sama v sebe. Proto se mě to dotkne.

T. cítím z tebe obrovskou útočnost. Čemu/ komu se bráníš?
Neustále tu opakuješ, že tě někdo soudí. Ale já to v příspěvcích ostatních nevidím. Soudíš ty sama sebe?

Tulipánka napsal(a):

PS: zapomněla jsem napsat, že nově už není ani nárok na braní podpory po dobu rekvalifikace.

nově? mýlíš se. v případě, že ti rekvalifikaci nabídne ÚP , máš nárok na podporu.

April,
máš asi přístup k informacím, které nemám. Já dostala info v mailu a tam bylo, že během rekvalifikace není nárok na podporu.

Hrazení zvolené rekvalifikace Úřadem práce není nárokové, je plně na zvážení Úřadu práce, zda rekvalifikaci uhradí. Úřad práce uhradí cenu zvolené rekvalifikace pouze po úspěšném absolvování rekvalifikace přímo rekvalifikačnímu zařízení.

Pokud zájemce o zvolenou rekvalifikaci odmítne bez vážných důvodů nastoupit do zaměstnání odpovídajícího nově získané kvalifikaci, bude povinen cenu rekvalifikace Úřadu práce uhradit. Nedokončí-li rekvalifikaci bez vážných důvodů, Úřad práce za něho cenu zvolené rekvalifikace neuhradí.

Úřad práce v souvislosti se ZVOLENOU rekvalifikaci nehradí:
- případné lékařské vyšetření
- jízdné.
V tomto novém modelu není nárok na  podporu v nezaměstnanosti při rekvalifikaci!

Tulipánka napsal(a):

Hrazení zvolené rekvalifikace Úřadem práce není nárokové, je plně na zvážení Úřadu práce, zda rekvalifikaci uhradí. Úřad práce uhradí cenu zvolené rekvalifikace pouze po úspěšném absolvování rekvalifikace přímo rekvalifikačnímu zařízení.

Pokud zájemce o zvolenou rekvalifikaci odmítne bez vážných důvodů nastoupit do zaměstnání odpovídajícího nově získané kvalifikaci, bude povinen cenu rekvalifikace Úřadu práce uhradit. Nedokončí-li rekvalifikaci bez vážných důvodů, Úřad práce za něho cenu zvolené rekvalifikace neuhradí.

Úřad práce v souvislosti se ZVOLENOU rekvalifikaci nehradí:
- případné lékařské vyšetření
- jízdné.
V tomto novém modelu není nárok na  podporu v nezaměstnanosti při rekvalifikaci!

zvolená je ta, která není v nabídce ÚP

Aprill,
díky :)

Háňa* napsal(a):

Heluška napsal(a):

Tulipánko,
prožíváš těžké období, Pan a Háňa to napsaly moc hezky, není moc co dodat. Přeji ti, abys co nejdříve našla práci- jakoukoliv, odrazila se ode dna a mohla už jen stoupat. Pokud jsi ovšem nepřišla s plánem poznat ještě větší trampoty a naučit se je zpracovat. To víš jen ty , spíš ta část tebe, se kterou zřejmě neumíš pracovat, nebo využívat její potenciál. A kdo z nás to umí? že jo. Já taky ne.
S EFT mám dobré zkušenosti (Už jsem dlouho neťukala, přiznávám), tam se neoblafneš i když pracuješ sama se sebou, poznáš, kdy se něco děje, kdy jsi trefila hřebíček na hlavičku a kdy jsi vedle.


Háňo, moc hezky se čteš a jsi mi moc sympatická od pohledu, pokud jsi to ty na nicku.:jojo:

Ivano, trochu mi naskočila husina při tvém odsudku různých terapíí. Někomu funguje  běh do úplného vyčerpání, sedřít se fyzicky , umýt okna v celém baráku , někomu antidepresiva a někdo se musí vypovídat u odborníka a někomu pasují tyhle techniky.

Jsem to já. Díky, Heluško :rodna:

No, debata pokročila - ze začátku jsem myslela, že hovořím k osůbce ve stavu totální bezradnosti, která je sama s dítětem, bude bez koruny a má strach, že mu nebude mít co dát k večeři.
Věci jsou jinak, jak jsem tu teď zjistila .......... ale ono je to vlastně jedno - svým způsobem je to dobře - stav je lepší, než se zdál. :supr:
Každý holt vnímá jako nouzi něco jiného. Osobně považuji stav "musím brutálně šetřit" za štěstí - když musím šetřit, znamená to, že můžu - a když můžu, znamená to, že mám z čeho.  :)

:offtopic: A mne sa zdá, že Háňa je Mashanka. :vissla: Ak sa mýlim, tak pardon. Ja som rada čítala aj Mashanku. ;)

bellatrix napsal(a):

Háňa* napsal(a):

Heluška napsal(a):

Tulipánko,
prožíváš těžké období, Pan a Háňa to napsaly moc hezky, není moc co dodat. Přeji ti, abys co nejdříve našla práci- jakoukoliv, odrazila se ode dna a mohla už jen stoupat. Pokud jsi ovšem nepřišla s plánem poznat ještě větší trampoty a naučit se je zpracovat. To víš jen ty , spíš ta část tebe, se kterou zřejmě neumíš pracovat, nebo využívat její potenciál. A kdo z nás to umí? že jo. Já taky ne.
S EFT mám dobré zkušenosti (Už jsem dlouho neťukala, přiznávám), tam se neoblafneš i když pracuješ sama se sebou, poznáš, kdy se něco děje, kdy jsi trefila hřebíček na hlavičku a kdy jsi vedle.


Háňo, moc hezky se čteš a jsi mi moc sympatická od pohledu, pokud jsi to ty na nicku.:jojo:

Ivano, trochu mi naskočila husina při tvém odsudku různých terapíí. Někomu funguje  běh do úplného vyčerpání, sedřít se fyzicky , umýt okna v celém baráku , někomu antidepresiva a někdo se musí vypovídat u odborníka a někomu pasují tyhle techniky.

Jsem to já. Díky, Heluško :rodna:

No, debata pokročila - ze začátku jsem myslela, že hovořím k osůbce ve stavu totální bezradnosti, která je sama s dítětem, bude bez koruny a má strach, že mu nebude mít co dát k večeři.
Věci jsou jinak, jak jsem tu teď zjistila .......... ale ono je to vlastně jedno - svým způsobem je to dobře - stav je lepší, než se zdál. :supr:
Každý holt vnímá jako nouzi něco jiného. Osobně považuji stav "musím brutálně šetřit" za štěstí - když musím šetřit, znamená to, že můžu - a když můžu, znamená to, že mám z čeho.  :)

:offtopic: A mne sa zdá, že Háňa je Mashanka. :vissla: Ak sa mýlim, tak pardon. Ja som rada čítala aj Mashanku. ;)

Samozřejmě, že se mýlíš ;) Háňa je Háňa a Mashanka je Mashanka. Pohanka je přece také něco jiného, než Johanka a kočí je něco jiného, než močí :D

To jenom tady to rozlišování trochu vázne - nedávno mi bylo zprzněno slovo s ú.p.o.r.n.o.s.t í .......... asi pro svůj základ slova ......:P..... jóó město není ves a kočka není pes - akorát, že to každý neví, takže potom v návalu aktivity udělá z komára somára  :)

Tulipánka napsal(a):

Duši,
píšu to proto, že jsem rozčilená, proč to ty lidi dělají. Ale to je jedno.  Pro mě je třeba věta: blbě manažeruješ svůj život, když ... výrazem soudu. Ale to je na mě si to vyrušit.

Jinak jsem zjistila, že kurz ÚP hradí jen když máš buď příslib budoucího zaměstnání nebo podnikatelský záměr. V Semilech jsou o poznání ochotnější :-)

A není to jedno, jestli to měl od dotyčného být záměrný soud nebo ne ? Není důležitější, že je to asi pravda a pokud si to přiznáš, máš se od čeho odpíchnout , takže to můžeš vlastně považovat za dobrou službu ?  Záleží právě jen na Tobě - jako co si to sama nazveš, to to pro Tebe bude - takže zase - nikdo jiný za Tvé vyhodnocování nemůže. A navíc teď vlastně taky soudíš - že Tě někdo odsoudil - ale co když to ten člověk myslel upřímně a nic zlého tím nemyslel, jen se nevědomky dotkl Tvého citlivého místa ? .......... Teď už zbývá jen zamyslet se, proč je asi zrovna tohle místo pro Tebe tak citlivé ;)

To přece nemůžeš popřít, že kdo není v životě šťastný, nevidí nikde nic pěkného ani pozitivního a neumí si najít způsob, jak žít spokojeně, skutečně někde dělá něco špatně. :vissla:

Není žádná potupa, udělat něco blbě - od toho jsme tady, abychom se učili, sbírali zkušenosti, hledali cesty, způsoby, rozmotávali uzly a zametali bordel. Já, osobně, jsem třeba ráda, pokud mi někdo pomůže se na můj problém podívat zvenčí - to přece neznamená, že to budu považovat hned za bernou minci - buď mi to něco dá nebo ne, ale každý názor je fajn - sám sebe člověk nevnímá objektivně - má v tom emoce, ego a další tyhle narušitele - a to ho ruší  - zkresluje mu to realitu ;)

Spíš by se slušelo těm, co věnují svůj čas tomu, že s Tebou rozebírají Tvůj problém, poděkovat, než na ně prskat

Děvčata,
tak práci jsem nakonec sehnala :)

Tulipánka napsal(a):

Děvčata,
tak práci jsem nakonec sehnala :)

Tak povídej, přeháněj, jaká je to práce.
Samozřejmě že gratuluju :supr:

Dušičko,
děkuji :)
no přehánět není co. Je to práce a jsem za ni ráda. Nechci to tu blíž rozebírat.

Tulipánko, gratuluji! Přeju si pro sebe to samé.

[:kapitulation:

Já ani nevím co je Sales. A Špindl je daleko od Brna. Co se dá dělat, hledám v Brně a okolí něco, co bych mohla dělat, ale je to strašně těžké.

Tuli, gratuluji , ať vydrží, nebo je mezistupněm k něčemu, po čem toužíš více :storstark:

A taky nevím, co je Sales

.

Graine, Heluško, děkuju :)

Ivano,
u mě to také vypadalo beznadějně a už mám pozvánku na další pohovor :) Držím ti pěsti.

Tuli, já občas na nějaký pohovor jdu, ale zatím to nikdy nevyšlo. Teď jdu zas v pondělí, ale moc nadějí tomu nedávám, je to sice právník, ale takové obory, které jsem nikdy nedělala.

Ivano,
zapracuj na své hodnotě. Pokud nemáš hodnotu sama pro sebe, myslíš, že budeš mít hodnotu pro svého zaměstnavatele?

Moc nevím, jak to myslíš. Já jsem tím chtěla říct, že tam, kam jdu chtějí rodinné právo, já celý život dělám majetkové. S mojí hodnotou to nemá nic společného.

Ivano,
já reaguji i na tvé předešlé příspěvky. Připadá mi, že to máme spolu společné. Pokud uvěříš, že máš vysokou hodnotu, že se práci rychle naučíš a že budeš pro firmu potřebná, bude to cítit i zaměstnavatel. A naopak...

Ivana napsal(a):

Tuli, já občas na nějaký pohovor jdu, ale zatím to nikdy nevyšlo. Teď jdu zas v pondělí, ale moc nadějí tomu nedávám, je to sice právník, ale takové obory, které jsem nikdy nedělala.

Ivano, umíš si představit, že by to vyšlo? Že to zvládneš, budeš úspěšná a spokojená ve své práci se vším všudy, co to přináší? Tedy že už si nebudeš mít na co stěžovat... budeš mít všechno ve svých rukou?

Ivana napsal(a):

Moc nevím, jak to myslíš. Já jsem tím chtěla říct, že tam, kam jdu chtějí rodinné právo, já celý život dělám majetkové. S mojí hodnotou to nemá nic společného.

Vzpomněla jsem si na jednu moji známou - účetní. Neměla práci, tak jsem ji zavolala, že u nás účetní shání, ale ona to nevzala s tím, že s tímto typem účetnictví nemá žádné zkušenosti a že ho neumí. Taky jsem si myslela, že účetní je prostě účetní.

Není účetní jako účetní.
Např. finanční, mzdová, skladová.

dusička napsal(a):

Není účetní jako účetní.
Např. finanční, mzdová, skladová.

No vidíš a to já právě nevěděla. Teď to vím, proto trochu chápu Ivaniny obavy.

A pak je ještě účetní, která umí dát všechno dohromady, udělat celou účetní závěrku a daňová přiznání ke všem daním...
Já jsem zase nevěděla, že to lidé neví. Vždyť v práci přijdou obvykle do styku minimálně se svou mzdovou účetní a třeba i finanční, když ne s těmi dalšími...

Vždyť je tolik věcí, které se mohu naučit. Já v tom problém nevidím. Pokud neznám zákony, účetní dělat nepůjdu. Ale já bych šla klidně dělat asistentku k právníkovi, i když jsem to nikdy nedělala.

Tulipánka napsal(a):

Ivano,
zapracuj na své hodnotě. Pokud nemáš hodnotu sama pro sebe, myslíš, že budeš mít hodnotu pro svého zaměstnavatele?

No já získávám pocit, že už je to výhradně o tom, protože kolik je lidí, kteří dělají naprosto zbytnou a často úplně nesmyslnou práci za neskutečný peníz? :usch: To už je výhradně věc jejich sebehodnoty.........ne hodnoty obecné.
A kolik důležité práce se udělá skoro zadarmo....
Taky  melduju, že si člověk nemá pořád opakovat "mám/nemám PRÁCI, potřebuju nutně PRÁCI"...protože pak ji od milého univerza i dostane, tu práci. Hodně práce. S dodatkem "vo penězích jste neříkali ničehož nic" :cool:

Já jsem tím chtěla říct, že tam, kam jdu chtějí rodinné právo, já celý život dělám majetkové. S mojí hodnotou to nemá nic společného.
Ale má... ne "oni chtějí - já neumím", ale "oni chtějí - já nabídnu co umím a v čem si nejsem jistá, to si průběžně naštuduju" - a hlavně to, v čem si nejsem jistá, nebudu sama od sebe(!) příliš zdůrazňovat. Jen na přímý dotaz stručnou odpověď... ne tajit, ale taky nedávat najevo, že "tohle asi nebudu umět".
Podívej, buď můžeš hledat místo přesně podle svých zkušeností a praxe (což tě značně omezí), nebo SEBE přizpůsobit požadavkům potencionálního zaměstnavatele (což ale znamená učit se nový věci, páč vymlouvat se na neznalost můžeš tak první měsíc)... anebo se na celý vzdělání a praxi vykašlat a jít dělat cokoliv přijatelnýho.

helena napsal(a):

Já jsem tím chtěla říct, že tam, kam jdu chtějí rodinné právo, já celý život dělám majetkové. S mojí hodnotou to nemá nic společného.
Ale má... ne "oni chtějí - já neumím", ale "oni chtějí - já nabídnu co umím a v čem si nejsem jistá, to si průběžně naštuduju" - a hlavně to, v čem si nejsem jistá, nebudu sama od sebe(!) příliš zdůrazňovat. Jen na přímý dotaz stručnou odpověď... ne tajit, ale taky nedávat najevo, že "tohle asi nebudu umět".
Podívej, buď můžeš hledat místo přesně podle svých zkušeností a praxe (což tě značně omezí), nebo SEBE přizpůsobit požadavkům potencionálního zaměstnavatele (což ale znamená učit se nový věci, páč vymlouvat se na neznalost můžeš tak první měsíc)... anebo se na celý vzdělání a praxi vykašlat a jít dělat cokoliv přijatelnýho.

A kde píšu, že se to nehodlám učit? Samozřejmě, že než tam půjdu, podívám se na trestní, rodinné, sociální právo, ale je něco jiného si to přečíst v zákoně a něco jiného to prakticky dělat. Půjdu tam, řeknu jim, že bych to strašně ráda dělala, protože tohle, co nabízejí, se mi opravdu líbí a mám pocit, že je to i smysluplné, ale, jak jistě pochopí z mého životopisu, jsem v této oblasti nikdy nepracovala. Že se musím naučit něco nového, to je normální, vždyť se učím celý život, každý ví, kolik nových zákonů pořád vychází a jak se vše stále mění.

Ivana napsal(a):

helena napsal(a):

Já jsem tím chtěla říct, že tam, kam jdu chtějí rodinné právo, já celý život dělám majetkové. S mojí hodnotou to nemá nic společného.
Ale má... ne "oni chtějí - já neumím", ale "oni chtějí - já nabídnu co umím a v čem si nejsem jistá, to si průběžně naštuduju" - a hlavně to, v čem si nejsem jistá, nebudu sama od sebe(!) příliš zdůrazňovat. Jen na přímý dotaz stručnou odpověď... ne tajit, ale taky nedávat najevo, že "tohle asi nebudu umět".
Podívej, buď můžeš hledat místo přesně podle svých zkušeností a praxe (což tě značně omezí), nebo SEBE přizpůsobit požadavkům potencionálního zaměstnavatele (což ale znamená učit se nový věci, páč vymlouvat se na neznalost můžeš tak první měsíc)... anebo se na celý vzdělání a praxi vykašlat a jít dělat cokoliv přijatelnýho.

A kde píšu, že se to nehodlám učit? Samozřejmě, že než tam půjdu, podívám se na trestní, rodinné, sociální právo, ale je něco jiného si to přečíst v zákoně a něco jiného to prakticky dělat. Půjdu tam, řeknu jim, že bych to strašně ráda dělala, protože tohle, co nabízejí, se mi opravdu líbí a mám pocit, že je to i smysluplné, ale, jak jistě pochopí z mého životopisu, jsem v této oblasti nikdy nepracovala. Že se musím naučit něco nového, to je normální, vždyť se učím celý život, každý ví, kolik nových zákonů pořád vychází a jak se vše stále mění.

Ivano, nevím proč, ale já ti to nějak nevěřím :|

Já Ivaně věřím, jestli tady lze věřit. Tulipánko, nechápu. Na tom není nic k věření nebo nevěření. Ivana prostě půjde na výběrko a předtím se podívá do zákonů. To je snad normální, nebo u tebe ne?

Evo,
já jí nevěřím, že bude znát svoji hodnotu na výběrku, o kterém si není jistá, že je to "její šálek kávy".

Ivana píše pro mě srozumitelně. Mám to taky jako ona. A nevidím důvod ji nevěřit.

tulipánka sama tady byla ne zas tak dlouho zpátky docela na hadry a teď tady zpochybňuje psaní ivany :rolleyes:

Tulipánka napsal(a):

Evo,
já jí nevěřím, že bude znát svoji hodnotu na výběrku, o kterém si není jistá, že je to "její šálek kávy".

Tohle, cos napsala, je příliš šroubované. Řekla bych - takové kecy.

PPavlaa napsal(a):

tulipánka sama tady byla ne zas tak dlouho zpátky docela na hadry a teď tady zpochybňuje psaní ivany :rolleyes:

Pavlo,
pokud mi někdo řekne, že to, co říkám nebo píšu, je jen na povrchu, taky o tom přemýšlím. Můžou to být mé logické zdůvodnění ale ne to, jak to opravdu mám. Třeba něco skrývám sama před sebou a jsem vděčná, když mi to někdo napíše a já si můžu uvědomit, jak to mám. A třeba to pravda být nemusí, ale zamyslím se nad tím.
Pokud to chápeš jako z mé strany negativní krok vůči Ivaně, tak já to tak nemám. Právě naopak. Kdyby mi na ní vůbec nezáleželo, tak bych se na ni vykašlala a nic nepsala.

Eva. napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Evo,
já jí nevěřím, že bude znát svoji hodnotu na výběrku, o kterém si není jistá, že je to "její šálek kávy".

Tohle, cos napsala, je příliš šroubované. Řekla bych - takové kecy.

No, nevím, jak bych to lépe napsala. Připadá mi, že Ivana se snaží rozumem "oblbnout" sama sebe. Tzn. že si myslí, že to tak má, ale ve skutečnosti to tak nemá. Ale logicky si to zdůvodní, aby to znělo dobře. Jak jsem psala Pavle, skrývá něco sama před sebou.
Ale jelikož tudíž a protože to dělám i sama sobě, může to být klidně i moje :)

Tulipánka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

tulipánka sama tady byla ne zas tak dlouho zpátky docela na hadry a teď tady zpochybňuje psaní ivany :rolleyes:

Pavlo,
pokud mi někdo řekne, že to, co říkám nebo píšu, je jen na povrchu, taky o tom přemýšlím. Můžou to být mé logické zdůvodnění ale ne to, jak to opravdu mám. Třeba něco skrývám sama před sebou a jsem vděčná, když mi to někdo napíše a já si můžu uvědomit, jak to mám. A třeba to pravda být nemusí, ale zamyslím se nad tím.
Pokud to chápeš jako z mé strany negativní krok vůči Ivaně, tak já to tak nemám. Právě naopak. Kdyby mi na ní vůbec nezáleželo, tak bych se na ni vykašlala a nic nepsala.

tulipánko, ale mě to přijde jako zbytečný se nimrat v podstatě v ničem. sice můžeš mít pravdu, ale já to opravdu tak něják vnímám negativně i když si myslím, žes to špatně nemyslela.
ale řekla bych, že ivana by potřebovala spíš povzbudit, pozitivně motivovat, než se takhle v tom vrtat a říkat, co a jak ona asi opravdu má nebo nemá. tohle ji možná spíš přitíží, než pomůže.

Tulipánka napsal(a):

Eva. napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Evo,
já jí nevěřím, že bude znát svoji hodnotu na výběrku, o kterém si není jistá, že je to "její šálek kávy".

Tohle, cos napsala, je příliš šroubované. Řekla bych - takové kecy.

No, nevím, jak bych to lépe napsala. Připadá mi, že Ivana se snaží rozumem "oblbnout" sama sebe. Tzn. že si myslí, že to tak má, ale ve skutečnosti to tak nemá. Ale logicky si to zdůvodní, aby to znělo dobře. Jak jsem psala Pavle, skrývá něco sama před sebou.
Ale jelikož tudíž a protože to dělám i sama sobě, může to být klidně i moje :)

a i kdyby to tak bylo, tak co ? proč to řešíš ? mně taky přijde, že si některé věci zdůvodňuješ rozumově, aniž bys je tak doopravdy cítila a necpu ti to.

Pavlo,
vždyť jsem to tu psala, že to rozumové zdůvodnění je i můj případ :)
Já věřím, že to, co máme v podvědomí, ve skutečnosti řídí náš život. A když si někdo namlouvá, že má sebedůvěru v pořádku a uvnitř to tak není, tak pak se může stavět na hlavu, ale práci, kterou si přeje, nezíská. Můžeme toho člověka podporovat, ale jeho vnitřní přesvědčení to těžko změní.
Takže můžeme žít klidně v iluzi, že je všechno v pořádku, ale můžeme si také uvědomit, jak to máme uvnitř sebe doopravdy a pak s tím začít něco dělat.

a ty už jsi s tím něco začala dělat, aby tvoje sebevědomí bylo v pořádku, protože taky vůbec nejde ruku v ruce s tím, co bys chtěla, nebo to tu jen radíš jiným a skutek utek ?

tulipánko, sorry, ale někdy mi přijdeš jako slon v porcelánu. já bych opravdu skákala nadšením nad kamarádkou jako jsi ty, která by mi ve chvíli, kdy budu potřebovat spíš povzbudit tloukla do hlavy, že to bude celý k prdu, protože to tak vnitřně necítím - jak to sakra můžeš vědět ?

Pavlo,
ano, já už jsem s tím začala něco dělat, aby mé sebevědomí bylo v pořádku. A už si v práci začínám věřit a pomalu si začínám i věřit, že bych měla ještě na lepší práci. Ale vím, že je to běh na dlouhou trať.
A já mám třeba 2 druhy kamarádek: jedny mě podrží, druhé nakopnou. Mít jen kamarádky, které mi mažou med kolem musy a chválí, jak jsem úžasná, nemohla bych poznat sama sebe a své silné a slabé stránky. Většinou mi nejvíc pomůžou ty, co mě nakopnou. Když jsem fakt v pr..., pomohou ty, co utěší. Ale pak už musím jít dál a řešit svůj život.

ale ty tady mluvíš o něčem jiném než já. já si prostě myslím, že ve chvíli, kdy má ivana před sebou pohovor není na místě ji říkat, že to necítí vnitřně, proto to bude stát za kulový. teď by spíš potřebovala povzbudit, poradit, na co si dát pozor, co nastudovat a x jiných věcí. protože když ji teď budeš říkat, co ji říkáš, může se to pak projevit při tom pohovoru, ať už bude chtít nebo ne. třeba jen tím, že si díky tomu bude míň věřit, bude pochybovat. protože jsi ji to do toho podvědomí naočkovala. a pak z ní ty pochybnosti budou vyzařovat, bude dělat seky nebo kdo ví co a výsledek pak bude podle toho vypadat.
tohle ji můžeš říkat jindy, aby nad tím mohla přemýšlet, třeba na tom zkusit zapracovat. ale to tvý načasování na sdělování takových věcí mi prostě přijde na prd. jako proč se ji snažit teď znejistit ?
to nemá co dělat s tvými dvěma druhy kamarádek.

Pavlo,
já nevím o tom, že jde Ivana na nějaký důležitý pohovor. Já měla za to, že občas na nějaký jde a teď je to právě jeden z těch, u kterých si není jistá, protože to není její obor...

no tak si není jistá, protože to není její obor. to není důvod ji ještě víc znejistit. a co je nakonec důležitý a nedůležitý pohovor, když je stále bez práce a nemá moc peněz ?
nakonec - ty si vystačíš s tím, co ses kdysi naučila a nemusíš se učit nový věci ?

Pavlo,
my si nějak nerozumíme :) Miluju učení se novým věcem a mám ráda nové výzvy. A samozřejmě jsou zaměstnání, která bych dělat nemohla (např. obchodní zástupce - je nutné výborné sebevědomí).
Ivě se snažím pomoct podle mých zkušeností. Pokud se nejedná o žádný pohovor, na kterém mi velmi záleží, beru pohovory jako příležitost najít v sobě co nejvíc věcí, které si mohu zpracovat, abych příště dostala zaměstnání podle mých představ. Beru to jako příležitost poznat sama sebe. Jsem ráda, když mi někdo umožní najít v sobě něco, co ještě nevím.
Každá asi máme svoji pravdu, tak mě prosím nech psát co já sama považuji za dobré a ty piš co ty sama považuješ za dobré :)

tulipánko, ty jsi komediantka. možná ses minula povoláním, měla bys zkusit politiku, protože okecávání čehokoliv ti jde na výbornou.
a myslím si, že nejsi tak hloupá, abys mi nerozuměla, co ti tady celou dobu píšu. jen se ti to nehodí do krámu, tak děláš, že  nevíš vo co gou.
tvoje poslední věta mě rozesmála :D

Pavlo,
já moc dobře vím, o co ti jde, v tom jsem žila celé svě dětství. Pak jsem poznala, že tohle pro mě není dobré a od té doby to mám jinak.

A kde píšu, že se to nehodlám učit?
Ivano, vytáhla jsi přesně to nejmíň podstatný...

Podle mě Ivana je soudná,napsala a ví sama, na co má a co nemá.
Tuli - přijde mi,že do toho pleteš svůj problém A to ten, že si chceš věřit, ale podvědomě si nevěříš.
U Ivany tohle fakt nevidím.

Duši,
pokud je to jen moje a u Ivany to neudělá vůbec nic, jedině dobře :supr:

Všetko sa dá.... ale je to makačka.

Tak děvčata, celý víkend jsem se učila trestní právo, rodinné právo, sociální právo až v tom mám úplnej guláš. Docela by mě totiž bavilo pomáhat ženám, které zažívají domácí násilí, rozhodně to je smysluplnější než převody pozemků pod komunikacemi. Moc ráda bych byla užitečná. Jenže přečíst si to, je něco úplně jiného, než v té oblasti nějakou dobu dělat. Moc bych si přála, aby mi řekli, že se mnou počítají a poslali mě na nějaké školení. Moc o tu práci stojím, ale musím se ji naučit. Tak uvidím, co mi řeknou. Přijdu k nim se srdcem na dlani, nebudu lhát, nebudu předstírat. Napíšu vám pak, jak to probíhalo a jak jsem dopadla.
Držte mi pěsti!!!!!

Držím :par:

Ivano, myslela jsem na tebe.

Ivana napsal(a):

Tak děvčata, celý víkend jsem se učila trestní právo, rodinné právo, sociální právo až v tom mám úplnej guláš. Docela by mě totiž bavilo pomáhat ženám, které zažívají domácí násilí, rozhodně to je smysluplnější než převody pozemků pod komunikacemi. Moc ráda bych byla užitečná. Jenže přečíst si to, je něco úplně jiného, než v té oblasti nějakou dobu dělat. Moc bych si přála, aby mi řekli, že se mnou počítají a poslali mě na nějaké školení. Moc o tu práci stojím, ale musím se ji naučit. Tak uvidím, co mi řeknou. Přijdu k nim se srdcem na dlani, nebudu lhát, nebudu předstírat. Napíšu vám pak, jak to probíhalo a jak jsem dopadla.
Držte mi pěsti!!!!!

držím ;)

Ivanka,tiež držím palce,určite to dopadne dobre.

I já držím :)

:supr: :godlike: Držím ,držím všetky zvierače... znie to super.

Tulipánka napsal(a):

Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....

Nepoznám nikoho, kto by bol 100% stále šťastný vo všetkých oblastiach, ale... poznám ľudí, ktorí sa z ustráchaných, plachých osamelých a nespokojných introvertov stali spokojnými a vyrovnanými ľuďmi, ktorí primerane znášajú životné výkyvy - a o to podľa mňa ide. Ale je to fakt makačka, väšľia ako shcudnúť 15 kíl alebo natrénovať na maratón... :jojo: Hoci aj takých poznám.

Grainne napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....

Přidávám se, ví tu někdo , jak na to ?

Každý má svoju cestu... Začiatok je chcieť a možno si nechať poradiť... Čítať, počúvať, pozerať sa okolo seba... a trebárs aj nájsť si sprievodcu, ktorý tou cestou už šiel a má skúsenosti.

Tulipánka napsal(a):

Ivo,
takže myslíš, že když se někomu v nějakém směru nedaří, že to nejde změnit? Myslím tím cílenou prací?

Niekedy je to otázka "rodinných vzorcov" alebo starých, niekoľkogeneračných "hriechov". A niekedy ide o to, pokorne prijať, že v jednej oblasti sa mi darí a v inej nie...

Tulipánka napsal(a):

Děvčata,
tak práci jsem nakonec sehnala :)

:supr:

Selimo,
děkuji :)

Ako je, Ivi?

Seli, byla jsem na tom pohovoru, na odborné věci vůbec nedošlo, dělala jsem nějaký psychotest a ptali se mě proč u nich chi pracovat, jaké jsou moje silné a slabé stránky, co vím o domácím násilí, jak si představuju, že jako poradna fungují a tak. Řekli, že mi dají vědět, jak jsem dopadla, ale zatím nic. Všechno, co jsem tam uvedla, jsem napsala i řekla přesně podle pravdy, nic jsem nepředstírala. Tak uvidím. Ani nevím kolik uchazečů měli, já tam byla sama.

Tak vyčkaj a uvidíš... Možno ich majú viac a testujú si ich postupne... Stále držím päste. Ale nie je to určite jediné možné miesto...

Selima napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Ráda bych se zeptala: podařilo se tady někomu, nebo znáte někoho, kdo se z nicky s nízkým sebevědomím, nedostatkem peněz a problémy se vztahy podařilo stát se šťastným, vyrovnaným, bohatým a dlouhodobě spokojeným?
Myslela jsem si, že směr, který vyznávám, mi k tomu pomůže, ale zatím ze svých spolubojovníků nevím snad o jediném, kterému by se to podařilo dlouhodobě a trvale zvrátit.....

Nepoznám nikoho, kto by bol 100% stále šťastný vo všetkých oblastiach, ale... poznám ľudí, ktorí sa z ustráchaných, plachých osamelých a nespokojných introvertov stali spokojnými a vyrovnanými ľuďmi, ktorí primerane znášajú životné výkyvy - a o to podľa mňa ide. Ale je to fakt makačka, väšľia ako shcudnúť 15 kíl alebo natrénovať na maratón... :jojo: Hoci aj takých poznám.

Mně se podařilo, Tuli. Jak říká Seli, ne že by ze mně byla nějaká hvězda, nebo co - ale je to asi tak o tisíc procent lepší, než bývalo.
Tedy, nevím, jaké je to trénovat na maraton, ale každopádně to bylo daleko pracnější a dlouhodobější, než schudnúť 15 kíl :lol: Nicméně o totéž více uspokojivé.

Lupi,
děkuji :) . Já myslela, že vypadáš tak dobře odjakživa ;)

Jak vypadám, to moc nevím :lol: každopádně děkuji za poklonu. Rozhodně ale vím, jak se cítím - a to je naprosté nebe a dudy. I zuby se mi přestaly kazit, představ si ;)

Lupi,
no, zuby u mě velký problém. Tipuju, že mě umírají z těch všech negativních emocí...

Ahoj Tulipánko,
odpověď jsi napsala sama. Silní si příležitost vytvářejí. Co pomohlo mně? V prvé řadě to je vzdělání a ochota se stále učit. Pak to byla ochota poprat se s překážkami. Zdědila jsem domek a začala jej rekonstruovat. Těžké práce/ střecha/ či odborné /ústřední topení, elektrika/ apod. jsem si nechala udělat. Řadu věcí jsem dělala sama - sádrokartony, podlahy, zateplení domu, omítky aj. Stavební dozor nenašel chybičku. Z každého kroku jsem měla radost. Někdy ani není potřeba tolik peněz.  Člověk nemusí být bohatý. Stačí když své potřeby přizpůsobí svým financím. Během rekonstrukce mi onemocněla i mamka a bylo to zlé. Musela jsem přestat a všechny síly věnovat jí, aby přežila. Postavit se čelem překážkám, umět život přijmout, jak přichází, dává sílu. Nemusí se vše podařit hned, můžeme občas i prohrát, ale důležité je to nevzdat.

Lupi,
já už teď krmím toho správného vlka ;) a začíná se v práci dařit. Dala jsem si záměr na ideální práci, několik bodů, aby byla ideální a představ si, za 2 dny možná ani ne jsem našla inzerát přesně podle mých představ. Udělala jsem 1. kolo - test PC znalostí a už věděla, že tu práci dostanu. Věděla jsem to i po pohovoru. A v úterý nastupuju. A čím víc novou práci a lidi potkávám, tím víc jsem spokojenější a víc se těším :)

Jé, gratuluju! :storstark: Krásný voseníčko, parádní :supr: Tak ať se ti daří, Tulipánečko! Já potřebuju vyřešit ještě jeden velký životní problém a nevím jak - tedy, nevím, které řešení by bylo nejlepší z hlediska dlouhodobé perspektivy (myslím duše, ne tohoto života, tam už ta perspektiva tak dlouhodobá není, žejo :) )

Lupi, děkuji :hjarta:
Jestli můžu dát radu, jak to tvé dilema vyřešit: jdi tam, kam tě to víc táhne :hjarta: , ne :rolleyes: , ani :albert: , :butter: tím také ne a :usch: tím už vůbec ne :godlike: . Ať se daří!

Tak jsem sem zabloudila a :) mám radost, Tuli, že máš práci ! :gloria:  Gratuluju :supr:

Tuli, taky gratuluji! Nemohla bys mi, třeba do SZ napsat podrobněji, jaks to udělala? Já už od prosince hledám a hledám, chodím na pohovory a nic. Učím se, jako bych se vrátila zpátky do doby na VŠ, strašně u toho trpím, protože mě to šíleně nebaví, násilím si to natluču do hlavy, napíšu test, inteligentně zodpovím další otázky a nevezmou mě, neb jsem nejstarší z uchazečů. Já tedy přesně nevím, jakou práci chci, aby byla potřebná, abych ji uměla dělat, aby moji kolegové a šéfové byli milí, bych se z ní dokázala uživit a aby mi vydržela do důchodu, Ale co konkrétního, to si neumím představit. Stačí to takhle? A jak často si to mám říkat? A co mám udělat, když na mě neustále vyskakuje čertík a volá na mě - ty žádnou práci stejně nenajdeš, jsi stará, hloupá a neschopná! Jak ho mám zarazit?

Ahoj Ivano,
já se zatím v tomhle nepovažuji za experta, ale řeknu ti, odkud jsem čerpala:
http://www.youtube.com/watch?v=Sny6hgqA … ture=share - tohle funguje na všechno, nejen na peníze, ale i na práci
Takže myslet pozitivně, i když ti na mysl přichází spousta negativních iluzí, jako že jsi už moc stará a pod. Já si ty iluze ještě navíc RUŠím.
A podle čeho ještě jedu: podle toho jednoduchého příběhu o vlkovi.

Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu:

„Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky.
Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost.
Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.“

Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal: „A který vlk vyhraje?“

Starý indián odpověděl:

„Ten, kterého krmíš...“

Takže krmím dobrého vlka. Pokud se ti podaří vyslat do vesmíru víc pozitivní energie než negativní, máš vyhráno :)

Já si často představuji tu práci, která mě baví, jak si to užívám. Tzn. i když mám ještě spoustu negativních myšlenek, přebíjím je těmi pozitivními.

elza1 napsal(a):

Ahoj Tulipánko,
odpověď jsi napsala sama. Silní si příležitost vytvářejí. Co pomohlo mně? V prvé řadě to je vzdělání a ochota se stále učit. Pak to byla ochota poprat se s překážkami. Zdědila jsem domek a začala jej rekonstruovat. Těžké práce/ střecha/ či odborné /ústřední topení, elektrika/ apod. jsem si nechala udělat. Řadu věcí jsem dělala sama - sádrokartony, podlahy, zateplení domu, omítky aj. Stavební dozor nenašel chybičku. Z každého kroku jsem měla radost. Někdy ani není potřeba tolik peněz.  Člověk nemusí být bohatý. Stačí když své potřeby přizpůsobí svým financím. Během rekonstrukce mi onemocněla i mamka a bylo to zlé. Musela jsem přestat a všechny síly věnovat jí, aby přežila. Postavit se čelem překážkám, umět život přijmout, jak přichází, dává sílu. Nemusí se vše podařit hned, můžeme občas i prohrát, ale důležité je to nevzdat.

pane bože, to je ale novinka !

Tulipánka napsal(a):

Lupi,
já už teď krmím toho správného vlka ;) a začíná se v práci dařit. Dala jsem si záměr na ideální práci, několik bodů, aby byla ideální a představ si, za 2 dny možná ani ne jsem našla inzerát přesně podle mých představ. Udělala jsem 1. kolo - test PC znalostí a už věděla, že tu práci dostanu. Věděla jsem to i po pohovoru. A v úterý nastupuju. A čím víc novou práci a lidi potkávám, tím víc jsem spokojenější a víc se těším :)

k práci gratuluju. je fajn, že ses někde našla.
myslím, že to, cos dělala, ta ruška, nebylo nic pro tebe.

Pavlo,
děkuji ti :par:
Já rušku nikdy nedělala jako zaměstnání, ale sem tam nějaký klient přišel a když přijde, neodmítám ho. Ale na sobě ještě pořád ruškou pracuju, i když už jsem si to hodně pozměnila k obrazu svému...

Myslím, že je to Tulipánčin koníček a ne práce, kterou se hlavně živí. Byla propuštěna z práce. Proto si hledala novou.

Tak jsi mě, Tulip "předběhla". :) Blahopřeji k nové práci a ať se ti tam líbí, ať jsi tam spokojená.

jo tak, já myslela, že práci hledá, protože ji ta ruška neuživí ...

tulip, pro sebe to dělej určitě, pokud cítíš, že ti to pomáhá. já si jen neumím představit tu práci s jinými, přijde mi, že ty sama se v tom dost plácáš a máš hodně věcí nevyřešených. ne tak ještě pomáhat v tomhle dalším.

Tulipánka napsal(a):

Lupi, děkuji :hjarta:
Jestli můžu dát radu, jak to tvé dilema vyřešit: jdi tam, kam tě to víc táhne :hjarta: , ne :rolleyes: , ani :albert: , :butter: tím také ne a :usch: tím už vůbec ne :godlike: . Ať se daří!

Copak o to........to já jdu, ale jednak připadám jako magor sobě i ostatním :lol: a druhak je to ta nejtrnitější cesta :usch:

lupina montana napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Lupi, děkuji :hjarta:
Jestli můžu dát radu, jak to tvé dilema vyřešit: jdi tam, kam tě to víc táhne :hjarta: , ne :rolleyes: , ani :albert: , :butter: tím také ne a :usch: tím už vůbec ne :godlike: . Ať se daří!

Copak o to........to já jdu, ale jednak připadám jako magor sobě i ostatním :lol: a druhak je to ta nejtrnitější cesta :usch:

Lupi,
zajdi za Pan, ona ti tu trnitou cestu zRUŠí :)

Tulip, gratulujem a teším sa, že (TI) to funguje.

Děkuji všem :par:

Tulipánka napsal(a):

zajdi za Pan, ona ti tu trnitou cestu zRUŠí :)

Nezruší, už jsem byla nalomená a nachystaná na cestu k ní, ale pak jsem dostala zarážku, jako noha.
Asi je ta trnitá cesta nějakou součástí mapy, nebo co :cool:

lupina montana napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

zajdi za Pan, ona ti tu trnitou cestu zRUŠí :)

Nezruší, už jsem byla nalomená a nachystaná na cestu k ní, ale pak jsem dostala zarážku, jako noha.
Asi je ta trnitá cesta nějakou součástí mapy, nebo co :cool:

Lupi, pokud se nutne potrebujes prodirat trnitou cestou, zrusit si tu POTREBU muzes jen ty sama :)
Moje osobni zkusenost - na trnitou cestu me vzdy poslala moje palice dubova - ego ;o)
Intuice - cit - srdce po me nikdy nic takoveho nechtely :)

Njn - každá to máme jinak :) Možná i ego, to já až tak nerozeznám - ale znamení je jednou znamení.......

Možno, že TERAZ to tak nemá byť - všetko má podľa mňa svoj čas... alebo treba skúsiť niečo iné.

Lupi,
víš, co je to znamení? Tvůj egoušek se brání :) . Já jednou těsně před terapií u jedné paní dostala chřipku. A nedala jsem se. Já tam s tou chřipkou jela. A hádej, jak to dopadlo: když jsem tam přijela, bylo mi už dobře. Po chřipce ani památky ! A druhý den ráno po terapii úplně zdravá.
Jednou jsem dostala před víkendovým seminářem strašný kašel, no, tentokrát egoušek vyhrál, nechtěla jsem rušit.
A má kamarádka když si řekla, že ten problém vyřeší, fakt byla odhodlaná, že pojede 2. den na terapii, tak ráno dostala takové bolesti zad, že prý téměř nevstala z postele. Místo aby se tam dobelhala a ukázala své odhodlání, vzdala to :|

Není to škoda?

lupina montana napsal(a):

Njn - každá to máme jinak :) Možná i ego, to já až tak nerozeznám - ale znamení je jednou znamení.......

Ano, znameni ji znameni. Jen jak si ho vylozit.....

A jak rika Sel: vsechno ma svuj cas :)

...Rovné cestičky vedou do pekla :rodna:

Milánkové: TOHLE znamení bylo přes mýho psa a jestli je to egoušek nebo ne je mi ale lautr fuk - riskovat život milujícího zviřete prostě nebudu.
A Pan - to se prostě nedalo vyložit jinak, ok? :pussa: Bylo to tak jednoznačné, že to jednoznačnější být nemohlo.
Já bych vám to i popsala, ale je to  na dlouhý lokte, poněvadž je zapotřebí znát vývoj celé věci.
Ujišťuju vás, že Rušku jsem sice nezkoušela (nemusím mít taky všechno), ale řadu jiných metod jo - a prostě není všechno pro každého. Já si zůstanu u svý homeopatie a jiné infomedicíny.......
Jinak myslím vím docela dobře, co dělám a jsem toho názoru, že zafňukat a postěžovat si může i člověk, kterej ví, co dělá :storstark:

Ještě bych jen ráda poznamenala, Tuli, že samosebou vím, co s člověkem dělá odpor, že vím, že někdy je dobrý ho překonat - a že se mi prozatím vždycky vyplatilo NEJÍT přes ten odpor. Mně se to prostě rozesere, když přes něj půjdu.
Ale každá to máme jinak.
Mně osobně se nejlépe vyplácí šáhnout do věcí, když mám vnitřní nutkání do nich šáhnout, protože pak jdou věci samy a jako po másle :) A je z nich tak nějak nejvíce užitku.

Vidím to podobně jako Lupi. Tedy pracuji na tomto pohledu, protože ho považuji za správný. Moje moudrá maminka mi vždy říká (jelikož mám docela velký smysl pro zodpovědnost a když si něco naplánuju, tak jedu), abych poslouchala svoje tělo a to, co cítím a pak přesně to, co píše Lupi v poslední odstavci. Učím se to a vidím, že se to vyplácí.

lupina montana napsal(a):

Milánkové: TOHLE znamení bylo přes mýho psa a jestli je to egoušek nebo ne je mi ale lautr fuk - riskovat život milujícího zviřete prostě nebudu.
A Pan - to se prostě nedalo vyložit jinak, ok? :pussa: Bylo to tak jednoznačné, že to jednoznačnější být nemohlo.
Já bych vám to i popsala, ale je to  na dlouhý lokte, poněvadž je zapotřebí znát vývoj celé věci.
Ujišťuju vás, že Rušku jsem sice nezkoušela (nemusím mít taky všechno), ale řadu jiných metod jo - a prostě není všechno pro každého. Já si zůstanu u svý homeopatie a jiné infomedicíny.......
Jinak myslím vím docela dobře, co dělám a jsem toho názoru, že zafňukat a postěžovat si může i člověk, kterej ví, co dělá :storstark:

Jasne, lupi. O tom zadna :o)
Rusit se da nejen RUSkou, ktera rozhodne neni samospasna. Tebe navic tipuju daleko vic na doprovazenou pout. Putovani krajinou prirody, krajinou srdce a casem... Z vlastni zkusenosti: je to mnohem zabavnejsi, mene bolestne a vice ucinnejsi. A taky to neni samozrejme pro kazdeho :jojo:

Mně se to docela povedlo a nejvíc mi v tom asi pomohly knížky od Kurta Tepperweina. Všechny jsou naladěné podobným směrem a asi nejlepší je Poselství tvé duše. Tam se člověk opravdu hodně dozví a taky naučí. Jak být správně sám sebou a tak. Docela to stojí za to :)