Nina — 5. 3. 2006 18:59

Máte prosím některá zkušenost s polohou mimča koncem pánevním? Podstoupily jste otočení vnějšími hmaty, zkoušely cvičit a jak to nakonec dopadlo  - přirozený porod nebo císařský řez? Díky za jakékoli info.

alba — 5. 3. 2006 19:45

Ano, mám s tím zkušenost, už jsem to tady popisovala v jednom příspěvku.Moje první dcerka byla v poloze koncem pánevním od 29.týdne a přestože jsem doufala, že se otočí, tak už tak zůstala.Doktor mi řekl, že pokud miminko není příliš velké, rodí se přirozeně ,jinak dělají císaře.Mně určili podle UZV odhad hmotnosti 3 dny před porodem na 2,90 kg, nakonec měla 3,40.
Druhá dcerka byla také v poloze KP, ale ve 32. týdnu se naštěstí otočila správně a už takhle zůstala. Druhý porod mi přišel snadnější, ale ono se to tvrdí všeobecně, že podruhé to jde snáz.

Světluška — 5. 3. 2006 20:12

Moje dcera byla také koncem pánevním,ale přišlo se na to až v porodnici takže šance na otočení žádná.
zkoušel se vaginální porod,ale dcera nesestupovala tak nakonec udělali císaře i když vážila 3100g.
Je fakt,že většina těchto poloh končí císařským řezem.                         






http://www.gify.nou.cz/deti1_soubory/10.gif

Reny — 5. 3. 2006 21:58

Moje kamarádka tento týden porodila císařem chlapečka. Že se neotočil věděli doktoři už od 30 tt a ani ji nenavrhli nějaké cvičení, hmaty nic. Taky jsem se divila, ale "mrňousek" měl nakonec 4 kg, tak byla ráda za císaře.

jjanulka — 5. 3. 2006 22:28

Ahoj.já také rodila císařem,protože moje dcera byla v poloze KP po celolu dobu těhotenství,protože mám přepážku v děloze.Doktorka mi dala na výběr zda  chci rodit přirozeně nebo císařem,ale doporučila mi spíše císař,kvůli bezpečí miminka.Odhadovali váhu mimča na 2,5kg a malá měla nakonec 3,35kg.TAk zdraví mimčovi i tobě.

Sakura — 6. 3. 2006 2:20

Nino, ja zkusenost mam, ale zatim take jen v prubehu tehotenstvi. Jsem ted ve 28. tydnu a pri kontrole ve 27. mi doktor rekl, ze miminko je v poloze KP a pokud se do priste neotoci, budeme s tim muset zacit neco delat. Ja se modlim, at ne cisar, nejen, ze se operace desim (porodu se ani tak moc nedesim, jak se rika - kdyz to jde tam, musi to i ven), ale take se mi vsechny jizvy spatne hoji, a ja jsem vzdy byla pysna na sve ploche brisko, kdyz ty nohy jsou tak oplacane. No nic. Jen doufam, ze se mimi uvoli a otoci, o vikendu sebou mlelo tolik, ze bych rekla, ze se otocilo. No uvidim na kontrole pristi tyden (ve 29. tydnu).

Nina — 6. 3. 2006 8:22

Ahoj a děkuji všem za zkušenosti. Jsem na začátku 37tt, takže na samovolné otočení už ani já, ani doktoři nevěří. V porodnici mi nabízí zkusit otočení, o kterém se vyjádřili, že to možnost, jak se vyhnout komplikacím u porodu, pokud se otočení podaří, ale můj ošetřující gynekolog se tváří, že se to od války nedělá:o) Mládě mělo v 36tt cca 2,6kg, takže drobek asi nebude. Když to nepůjde jinak, stejně skončím u císaře a nebudu první ani poslední, žejo. Mějte se Nina

Petruša — 6. 3. 2006 13:20

Nino já jsem slyšela že se jim většinou to miminko stejně otočit nepodaří...

zuzanka — 7. 3. 2006 12:57

Moje první dítě bylo od 28.týdne KP, bylo to rizikové těhotenství a musela jsem až do 40.týdne ležet. Lékaři mě uklidňovali, že se může ještě několikrát otočit, ale nic. Měla jsem štěstí, že jsem rodila ve velké porodnici a nechali mě rodit přiroreně, ve stejnou dobu rodila moje kamarádka v jiné, menší porodnici a tam KP dělali automaticky císařem. Moje další dvě těhotenství byla bez komplikací, obě děti hlavičkou. Poslední dítě však bylo v poloze KP, byla jsem už v 31.týdnu a pořád žádná změna. Měla jsem obavy, že mě nenechají rodit přirozeně, taky jsem už bylla o dost starší, než u prvního dítěte. Napadlo mě, že musím udělat něco zásadního, nějaký pohyb. Říkala jsem si, že když jsem u prvního dítěte pořád ležela, tak nemělo šanci se přetočit. Vymyslela jsem si výšlap na kopec, který je asi 900mnm. Šli jsme tedy s manželem a dětmi na celodení výlet. Při cestě nazpátek, tedy z kopce dolů jsem cítila zvláštní pohyby, takové jsem nikdy předtím neměla. Hned v pondělí jsem byla u své dr. a ta mi potvrdila, že se děťátko otočilo, měla jsem velkou radost. Nikdy jsem o tom nikomu neříkala. Jsem přesvědčená o tom, že změny můžeme dosáhnout nějakým pohybem, dlouhou procházkou atd...Snad svou zkušeností někomu pomohu.Zuzanka