Zdravím, ráda bych vás poprosila o pomoc, případně o podělení se o zkušenost s následující situací. Téměř sedm let jsem žila s přítelem, který bohužel před pár měsíci zemřel. V důsledku osobních problému jsme asi 14 dní před jeho smrtí již vlastně ani nesdíleli společnou domácnost. Jeho rodina se s ním dlouhodobě nestýkala. Jelikož nešlo o přirozenou smrt, byla jsem já, i tedy jeho otec, atd. předvoláni k výslechu na policii. Jeho otec ledově klidný a bez emocí, já celou věc tak "statečně" nenesu. Jeho otec odmítl převzít na policii zajištěné věci. Jednalo se o auto, nějaké osobní věci - oblečení, prstýnek, drobnosti, osobní doklady, necelých 200 Kč v hotovosti a několik stravenek. O převzetí věcí jsem věděla víceméně dopředu, i proto jsem před výslechem kontaktovala právníka, zda tím, že věci převezmu, se do budoucna nedostanu do nějakých problémů-např. že by to někdo bral jako úkon, kterým dávám najevo, že se hlásím k dědictví a nehodlám se ho vzdát. Byla jsem ujištěna, že právně defacto pojem druh-družka neexistuje, že věci převezmu, pak odevzdám a podepsala jsem i prohlášení, že beru na vědomí, že věci uvedené v seznamu jsou předmětem dědického řízení a nebudu s nimi nijak nakládat. I přímo z policie volali na soud a na toto se ptali. Takže jsem věci převzala a čekala na zahájení řízení u notáře. Dědictví z důvodu jednoho úvěru psaného na přítele bude o něco tzv. předlužené, takže jsou všichni rozhodnuti dědictví jako celek odmítnout. Věci jsem přebírala v momentálním emočním rozpoložení jako něco, co "ještě můžu udělat". Teď  s odstupem času a sílícím "tlaku" jeho rodiny beru převzetí věcí možná jako chybu. V případě plusového majetku by jeho otec jistě tak netlačil, abych byla do řízení zahrnuta. Ovšem byla jsem zařazena do stejně skupiny jako jeho rodiče. V případě plusových hodnot se vždy píše, že má druh-družka smůlu, že nejde o žádný právně ošetřený vztah. To samé mi vlastně řekl právník na začátku. V případě zápo*ných mi přijde, že se asi každá osoba "hodí". Mám teď strach, že když jsem věci narozdíl od rodiny neodmítla převzít, že to nějakým způsobem "odnesu" a nebudu moci říct, když na to dojde - já dědictví také odmítám... navíc notářka vlastně odmítla převzít hotovost a stravenky - myslela jsem si, že hned po autě to jako ceniny budou další hlavní věci, ikdyž vlastně nepatrné hodnoty. Ráda bych se tedy tímto zeptala, jak je to tedy s dědictvím v případě druha a družky?? Bere se převzetí věcí po dobu dědického řízení jako "úschova" nebo se to opravdu může otočit proti mne, jak se o to někdo snaží?? Mohlo by mi teoreticky pomoci, že jsme spolu už přes 14 dní nebydleli?? Tuším, že jsem to uváděla i do výpovědi na policii. Máte někdo podobnou zkušenost?? Děkuji.

Opět nejdříve citace zákona:

§ 473
(1) V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner1a), každý z nich stejným dílem.
(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.
§ 474
(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel nebo partner1a), zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner1a) však vždy nejméně polovinu dědictví.
§ 475
(1) Nedědí-li manžel, partner1a) ani žádný z rodičů, dědí v třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti.
§ 475a
Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.

Tedy i pokud pouze žijete ve společné domácnosti, můžete být dědičkou.


§ 465
Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout.

Dle judikatury se jako dání najevo úmyslu dědictví nabýt počítá mimo jiné nakládání s věcmi s dědictví jako s věcmi vlastními. Ne však informace o velikosti dědictví, vypravení pohřbu či jednání směřující k odvrácení škody na majetku (úschova věcí, starání se o zvířata a podobně).

Bude tedy pravděpodobně nejvíc záviset na tom, co je v policejním protokolu, zda jen věci berete do úschovy a podobně.

Pokud jste v době úmrtí jasně již nevedli společnou domácnost, nebudete dle mého názoru jako dědička vůbec vzata v úvahu.