Račice dračice — 17. 8. 2012 16:57

Mám za poslední 3 týdny takovou zvláštní zkušenost.... byli jsem u tchyně, cca 20 km od našeho bydliště, na jezeru, kde pobíhal nejspíš někomu zaběhnutý,krásný bílý pejsek - asi kříženec labradora..hlavu měl jak labrador, ale byl menší, takže s něčím "mixnuté" :-)....byla jsem tam se synem a přítelem...jak nás ten pes uviděl, běžel k nám a od té doby se od nás nehnul, měl kožený obojek a známku, ale nic jsme z toho nevyčetli..pořád něco nebo někoho hledal, ale jinak byl s náma, ale protože měl obojek a známku a byl stále u nás, všichni si mysleli, že k nám patří.... a já měla pocit, že k nám (resp. ke mě) opravdu patří.... byli jsme na jezeru cca 3/4 hod. a on se od nás nehnul...měl krásné oči, fakt překrásné....lidi si ho pořád hladili (možná i trochu proto, že mysleli, že patří nám :-) )....po 3/4 hod. jsme se vydali zpět k tchyni, pejsek nás odprovodil na konec jezera a dál už nás nechal jít samotné.... Na druhý den jsme se opět vydali na jezero a z ničeho nic se pejsek opět objevil a už se od nás nehnul. Zase to stejné....když jsme si někam sedli, lehl si nám k nohám, když jsme šli jinam, šel s náma...a zas se k němu lidi chovali, jak by patřil nám....jenže teď už nás neopustil a šel s náma asi tak kilometr od jezera k domku tchyně....a chtěl zůstat s námi....já nevím proč, jsem vzala raději klacek a jak jsme vešli za vrata, samozřejmě proběhl i on a hned k tchyni..ta ho začala taky hladit a rozplývat se nad jeho očima...a že kdyby na tom baráku (jezdíme tam jen o víkendu, nikdo tam přes týden nebydli) byla na stálo, tak si ho nechá..... no museli jsme ho odloudit tím hozeným klackem a pak jsme zavřeli vrata...ten pejsek kňučel, chtěl k nám....no lehl si za plot a půl dne tam ležel, občas na minutku odešel a zas se vrátil a zas kňučel, že chce k nám..no nemohli jsme mu nic dát, ani ho pustit, nemohli jsme si ho nechat....   Pak jsem odcházela se synovcem na vlak a tchyně na baráku zůstávali ještě do večera. Tak jsme říkali, že ho jako odvedeme...  Jenže tak nějak automaticky, jak jsem vyšla, jsem mu řekla zůstaň, aby nám nedělal problémy ve vlaku a on ač stál, tak si sedl a nehl se, nešel za náma....koukali jsme na sebe a mě to bylo líto..nemívám vztahy moc k psům...ale tohle jsem fakt doslova obrečela....měla jsem z něho tak příjemný pocit, že jsem si ho fakt přála nechat....  pak mi tchyně říkala, že jak mě zmizel z obzoru, tak se otočil, odešel a už se nevrátil...pak už ho nikdo neviděl, ani v okolí, ani na jezeru....      Dnes, vlastně před 2 hodinami, to uběhly od té události necelé 3 týdny jsme vyjeli po návštěvě tchyně v jejím bytě (takže 20 km od té původní události) u nás v paneláku do 4. patra a tam nám u dveří, na rozhožce ležel krásný bílo- hnědý chlupaťoučký pejsek...něco jako bišonek, možná větší...bez obojku, známky..a jak nás zpozoroval,  rozradostnil se a čekal, že půjde s námi do bytu :D..  vůbec nechápu, jak se tam dostal....dole u vchodu je zamčeno a nechápu, že si vybral naše dveře...no honem jsme prolítli a zavřeli dveře...ten pejsek si lehl doprostřed chodby, nehl se a koukal na naše dveře.....já uložila malého k spánku, několikrát přes kukátko koukla na pejska, ten pořád tak samo..a tak jsem to šla volat tchyni a příteli....protože ti vědí o tom minulém pejskovi....všichni říkali, jak je to zvláštní...a že jak by to něco symbolizovalo, že jak by se k nám (mě) chtěl někdo vrátit.... no probírali jsme to, ničeho jsme se nedobrali.... ale já se pak šla podívat přes kukátko a ten pejsek tam zničeho nic už nebyl........  nechápu, co mi to mělo říct, může v tom být nějaká symbolika ?? co si o tom mám myslet....  něco z řeči tchyně a tak nějak zvláštního pocitu, mě napadlo..ale nevím díky za reakci

lupina montana — 17. 8. 2012 19:01

Ahoj, Račice, kdepak ses potulovala takovou dobu? :storstark:
Psi.....jo, to je nejen silnej symbol, ale jsou to naši duševní a nespíš i duchovní dvojníci - doslova. Jako malý děti - přečtou tě, a pak do sebe zkopírujou. Však i ten vztah je spíš jako rodič/dítě, než co jiného.
Mně první napadlo, že jsi "objevila svého vnitřního psa/vlka" a to oni cítí moc dobře. Moc dobře vědí, kdo po nich touží, kdo by jim byl dobrým opatrovníkem a tak.
Vnitřní pes/vlk je symbol instinktů starých, ale ne moc zasutých, instinktů, které dovedeme ovládat (jako ty psy) nebo ochočit, těch, které nás poslouchají - tedy poslouchají naše vědomí.
Je to zvíře, které je napůl cesty - ještě umí být zvířetem, ale už umí žít v lidském světě. A tohle všechno pes ztělesňuje a je možné, že tohle všechno se v tobě nějak probudilo, pohnulo....něco se tam děje.
Nebo je taky možné, že jsi naopak pocítila potřebu obrany, potřebu, umět se poprat "o svoje maso" - protože psi umějí přežít, uživit se, stát na vlastních a to i přesto, že už jsou tak přecivilizovaní.
To, jací to byli psi svědčí o tom, že ten proces probíhá opatrně, skoro jakoby omluvně, nebo jak bych to řekla.....oni nás čtou do hloubky, do který ani sami nevidíme.
Mmch, já sama mám cosi podobného, jako je můj avatar a to bys teprve koukala, jak jasně a zřetelně je vidět, že pes je především symbol, archetyp..... :lol:

Selima — 18. 8. 2012 16:30

Mňa to oslovilo, mala som podobný zážitok ako ty s prvým psom - akurát ja som vtedy už fenu mala a druhého som si nemohla dovoliť... a bolo to to smutnejšie, že ten psík bol "pozostalý" po starej pani, čo zomrela. Chodieval si aj líhať na jej hrob (pri pohrebe ho museli odháňať) a potom k nám na chatu, lebo ona mala lúku vedľa nás a on tam s ňou zvykol chodiť, Ona bola inak dosť nervlá osoba, s ľuďmi nevychádzala, ale psa mala rada a rozprávala sa s ním. Po jej smrti dostal od jej detí nažrať, ale inak si ho nikto celý dlhý boží deň nevšímal a "neštekol po ňom ani pes". Túlal sa po dedine a zvykol si hchdiť k nám. Na jeseň sme pretsali jazdiť a na jar už sa neobjavil... :grater: :kapitulation: Občas naňho myslím. Deduško a ja sme boli asi jediní ľudia od smrti jeho paničky, ktorí sa mu prihovorili.