Ahojte,
mám za sebou zvláštní dlouholeté manželství, kdy jsem "nějak nepostřehla", že jen táhnu...a nic nedostávám. Partner udržoval paralelení vztahy, miloval vedle a já dostávala jen iluzi. Před dvěma lety jsem pochopila, co jsem za naivku a hloupoučkou husu, když jsem našla náhodou jeho zprávu milence a v ní slib, že bude vždy podporovat ji a její rodinu. Rozvedla jsem se...ale...
Hned po rozvodu obrátil. Říká mi, že pochopil, jak byl hloupý, že mě miluje a vždycky miloval...jen potřeboval "tu" ránu do hlavy, že je se mnou šťastný, že chce se mnou zestárnout.
(Možná to souvisí s tím, že vydělávám 4x víc než on a na podporování milenky už nezbývá nic :reta:).
Když si pročítám Vaše příspěvky, připadá mi, že snad chodí všichni nevěrníci do stejné "školy lhaní". Jaké máte zkušenosti Vy? Co Vám povídal, když se chtěl vrátit?

Myslím, že kdo má odžito a vyřešeno, nemá potřebu se k tomu vracet a rozebírat.

Môj bývalý bol opatrný a nakprv nenápand esondoval - tak nenápadne, že som ho odhalila a rázne mu povedala, že som šťastnejšia bez neho... čo som si uvedomila, že fakt som. Milenka bol len zástupný problém, ako sa ukázalo...

Ale blondýno, co jiného se dá říct? Myslím, že není mnoho možností. A může to být navíc i pravda. Zvlášť když ty jsi celým předchozím manželským životem vlastně říkala, že tě manžel a vztah s ním zajímá tak málo, že stačí iluze ...... to, co nakonec skutečně slyšitelně promluvilo byl až čin - rozvod.
(Já vím, že člověk si zvykne i na šibenici, také jsem si zvykla. A ta ti pak příjde se vší všímavostí normální. :/).