Ahojky všem, už pěkně dlouho si pročítám všechny příspěvky, rady, povzbuzení atd. Už tolikrát jsem chtěla napsat svou reakci, ale pak jsem si řekla, nemáš to vyřešeno u sebe a sama by jsi potřebovala poradit. Holky taky to mám všechno za sebou, odhalení, ponížení, zklamání, špínu, hnus, loučení, špína, usmiřování, stěhování, návrat, antidepresiva, alkohol, rozvod, stěhování, psycholog atd. Věřte, že vím o čem píšete a jak vám je nebo bylo. Jen kdo to zažije, tak to může pochopit a dokáže se vcítit do situace druhého. Je to skoro všude stejné v bledě modrém, ikdyž vždy jiné. Mám pocit, že chlapi měli ve škole nějaký předmět, kde se učili, jak manželce ublížit, jak ji pošlapat a ponížit a udělat z ní tu nejhorší bytost na planetě. Jejich odpovědi jsou tak ubohé, průhledné a jednoduché, že si někdy říkám, jak to, že jsem to předtím nevěděla, jaký má pohled na svět. HOdně to zestručním, protože se mi v tom nechce tolik vrtat. V roce 2000 se provalila manželova nevěra, telefonoval si z domu a tehdy 4-letý syn mi to řekl. Zhroutil se mi svět, myslela jem si, že to nemůžu rozdýchat. Všechno přiznal a nebyla ta nevěra jen jedna. Vyhodila jsem ho z domu, za 2 dny se vrátil. Zůstali jsme spolu z mé strany tehdy kvůli dítěte, zdálo se mi, že je malý na to všechno, teď toho lituji, že to neskončilo tehdy. Začly diskuse proč, jak dál, jestli ano nebo ne. Manžel měl tehdy svobodné povolání, byl řidič, hodně sportoval, jezdil na víkendy na závody atd. Kromě toho má silný vztah k sexu, potřebuje ho skoro denně a taky je velmi přátelský a kamarádský. Bylo střídavě oblačno, někdy lépe, někdy hůř, někdy se věnoval rodině, někdy si žil svým životem, byly hádky, několikrát se odstěhoval, pořád dokola. Pravda je ta, že s náma chtěl pořád zůstat, pořád se o to snažil, přestal sportovat, byl doma se synem. I tato období se ale střídala, některý rok zase začal jezdit a v domění, že to tady končí si užíval života. Ale nebyla v tom žádná žena. Já si našla přítele, o dost staršího v domění, že mu to musím vrátit. Zamilovali jsme se do sebe, ale u mě to nějak nesplnilo ten účel, že jsem mu to vrátila, nevím proč. Doma to fungovalo na dohodě kvůli syna a on nic ani netušil. V roce 2004 jsem požádala o rozvod, protoře jsem hlavně u sebe neviděla, že bych s ním mohla strávit zbytek života, protože jsem mu prostě  nedokázala věřit. Pořád jsem ho podezírala a užíralo mě to. Dívala jsem se mu do mobilu, jen pár nevinných smsek, které jsem nedokázala zařadit, jak jsem psala je hodně kamarádský a má hodně kamarádek. V roce 2005 nás rozvedli a dohoda zněla, že se do půl roku odstěhuje. Vzájemné soužití nabralo jakési koleje, písemná dohoda a vše klapalo. Vyhovuje to jak mi, tak synovi, o něm nevím, jestli je spokojený. Se synem jsme oba (taky si hodně zažil), byli jsme dokonce jako rozvedeni i na dovolené.  U mě bohužel pořád nedůvěra, žárlivost, kontrolováním, výčitky. Doba, kdy se měl odstěhovat je pryč a pořád s námi bydlí. Letos jsem se rozhodla, že s tím musím něco udělat. Buď budu muset zapomenout na to, co bylo nebo se budeme muset rozloučit. Je to těžké. Ex se hodně změnil, chce s námi zůstat a přiznám, že to opravdu nemá jednoduché se mnou a s mou nedůvěrou. Chodím k  psychologovi, aby mi s tím pomohl, ale zatím žádný efekt. SAmotnou mě to strašně mrzí a přiznám se, snad na 90% nemám důvod. Ikdyž v dnešní době emailů a mobilů si nemůže být nikdo jistý. Změnil zaměstnání, ovšem je opět řidič, může si dopoledne zařídit co chce a zajet si kam chce. Má velmi tolerantní šéfovou. Je pravda, že je většinu času doma se synem, někdy přijde z práce v poledne, ale vím jistě, že by to zvládnul dopoledne. O to ani nejde, ale jak věřit tomu, že se to opět nestane. Vím, záruku mi nikdo nedá,ale bojím se toho, už nechci prožít to, co jsem prožila. Mám z toho trvalé zdravotní problémy a už nikdy. Největší problém asi vidím v tom, že bych chtěla druhé dítě, mé biologické hodiny tikají hodně nahlas (34). Musím se rozhodnout, jestli do toho jít, nebo začít od nuly někde jinde. Nebude to totéž? Jak tady někdo napsal, lépe řešit nevěru s otcem svých dětí než z cizím chlapem, protože to snad opravdu dělají všichni. Znám už ho, poznala bych to na něm. Poslední dobou se z něho stal typ mamánka a myslím si, že jeho maminka by ho podporovala ve všem. Odvrátila se ode mne, zřejmě jí povykládal, že za všechno můžu já a že to se mnou bylo strašné.... Ja k se rozhodnout, jak nabrat sílu a udělat ten krok. Nebudu litovat, bojím se, potřebuji zapomenout a žít přítomností, ale nějak mi to nejde. Pořád se to vrací, když jede na služební cestu, když mi řekne, že se zdrží, když mi nebere mobil .... je to noční můra. Neumím udělat tlustou čáru. Musím udělat krok a musím se tomu úplně oddat a začít tak i tak znovu a jinak. Je to tak náročné. Kdysi to udělal proto, že to prostě dělají všichni, nic  mu nechybělo, řekl mi to, jak to bude teď ?
Každá rada dobrá, každý názor ... jsem s váma Někdy mám pocit, že když píšete, že žijete se mnou v jedné domácnosti ... děkuji a papa

DUHA napsal(a):

Já myslím, že je to ještě hodně čerstvé. Mně to trvalo přes dva roky, než mě přešla touha mu občas zkontrolovat mobil nebo poštu.Taky má volné povolání-pracuje doma, ale samozřejmě doma pořád nesedí.
Jistotu, že se tak nestane, ti nedá nikdo, ale myslím, že ti věří on, že bys opět reagovala rázně a že si to bude pamatovat.
Zajisti si alespoň finančně to, že ti bude dávat dost peněz, a pamatuj na zadní kolečka, třeba pak budeš klidnější.
A najdi si své koníčky, nauč se sama sobě zaměstnat mysl něčím zajímavějším, a měj taky své kamarády.

Mám kamarádky, to jo i své koníčky, ale v mém okolí jsou všichni ženatí nebo vadné, tudíž čas není. Nemůžu stahovat k sobě zadané. A dost peněz? Co to je? Vydělává méně než já, takže tady jsem taky v háji. A že je to čerstvé? Trvá to 6 let, to se Ti zdá čerstvé? Tak přemýšlím, jestli jsem to všechno napsala správně. Motám se v tom už šest let a chci s tím sakra něco udělat, protože mám pocit, že se z toh zblázním.

Duho,

ano, čerstvé to už není. Jak píšeš sama.

Je velkou otázkou, zda lze získat důvěru po tak dlouhé době, když se to doteď ještě nestalo.

Možná jsi prostě "vsadila na špatného koně" a jediné moudré je vztah definitivně skončit.

Lehké to nebude, ale myslím, že ztrácíš čas. Každý vztah je totiž do jisté míry "pružný" a může se pod poryvy problémů ohýbat. Ale ne libovolně. Když je těch poryvů moc a nebo je jeden obzvlášť silný, vztah se zlomí. Nestalo se to náhodou u vás?

Je zbytečné "křísit mrtvolu", ale zda je váš vztah opravdu "mrtvola", na to si musíš dát odpověď sama. :rodna:

Víš, já se moc nesnažila doteď, abych tu důvěru získala, ale přemýšlím, jestli neměla přijít sama. Vím, že si můj ex píše s nějakýma kamarádkama, týká se to opravdu jeho vroucnému vztahu ke kamarádkám. On se jim potřebuje svěřit a potřebuje být politovaný a potřebuje, aby ho někdo chápal :-( to takové kamarádky přes email umí, nechtějí po něm přece, aby se staral o dítě, aby vynesl smetí a nemusí ho poslouchat doma, že jo? Tohodle se hodně bojím, jednou to bude prostě něco více než kamarádka.
Možná jsem vsadila na špatného koně, ale jak to poznat. Myslím si, že jsme taková dvojka, která nemůže žít spolu, ale ani bez sebe. Má tohle nějaké řešení?
Náš vztah teď funguje, myslím si, že není mrtvý, oba snad chceme zůstat spolu, ale bojíme se. Já toho, že se to bude opakovat a on toho, že nedůvěřuju a že pořád vidím do minulosti. Tak nevím, jak dál. U mě jde taky hodně o rozhodnutí, zda druhé dítě nebo ne. Je to náročné a teď, když je to napjaté, tak mám pocit, že to funguje, bojím se toho, když bude doma klídek a pohoda, že to prostě bude vyhledávat zase jinde.

duha napsal(a):

Nechceš si raději zajít do manželské poradny?  A třeba i s manželem?
Přece jen by ti mohli spíše poradit, když uslyší názory vás obou.

Duho,moc jsem přemýšlela nad Tvým příspěvkem a to z toho důvodu,že takový případ znám z okolí.Když jsem to četla,říkala jsem si:"Není to o mém kamarádovi?"Ne neboj ,není :o)))) Je to takový typ člověka,nezměníš ho,ale je možný ,že se časem zklidní.Že se vytrestá a nebude už vyhledávat další příležitosti.Pokud se jinak stará o rodinu,umí ji zabezpečit,má vás rád a má jiný klady,dala bych mu šanci.....aspoň já.Já mám doma muže,který je sice věrný,ale má vlastnosti,pro který bych si ho asi znova nevzala.Musíš ale promyslet,jestli to zvládneš překousnout nebo ne.Manželka kamaráda to myslím ustála,i když s tím měla velké problémy.Protože je to jinak hodný a citlivý člověk.

Folly napsal(a):

duha napsal(a):

Nechceš si raději zajít do manželské poradny?  A třeba i s manželem?
Přece jen by ti mohli spíše poradit, když uslyší názory vás obou.

Tak poradnu už máme taky za sebou. Nedjřív tam šel můj muž, podotýkám že to snad bylo v roce 2003. Jelikož on byl tehdy ten, kdo chtěl manželství zachránit, teda nechtěl se rozvést, tak paní k nám takhle přistupovala. Já byla ta špatná a vyšla jsem odtamtud s přesvědčením, že mám manžela chválit, podřídit se a ctít ho, takový jaký je a zamyslet se nad sebou.  Ale tohle jsem dělala ze začátku manželství a stejně mi byl nevěrný, takže efekt žádný. Dnes už vím, že chlap může být doma spokojený, všechno může klapat a stejně zakázané ovoce nejlépe chutná :-) a třeba se na to nepřijde ...

Marťula napsal(a):

Duho,moc jsem přemýšlela nad Tvým příspěvkem a to z toho důvodu,že takový případ znám z okolí.Když jsem to četla,říkala jsem si:"Není to o mém kamarádovi?"Ne neboj ,není :o)))) Je to takový typ člověka,nezměníš ho,ale je možný ,že se časem zklidní.Že se vytrestá a nebude už vyhledávat další příležitosti.Pokud se jinak stará o rodinu,umí ji zabezpečit,má vás rád a má jiný klady,dala bych mu šanci.....aspoň já.Já mám doma muže,který je sice věrný,ale má vlastnosti,pro který bych si ho asi znova nevzala.Musíš ale promyslet,jestli to zvládneš překousnout nebo ne.Manželka kamaráda to myslím ustála,i když s tím měla velké problémy.Protože je to jinak hodný a citlivý člověk.

Snažím se to ustát, fakt se snažím, ale co s tím hlodavým červíkem. Ubližuje nám to oběma a mě to strašně trápí. Jakékoliv rozhodnutí je nad mé síly. Myslím si, že snad se mohl vytrestat, víš, on by musel začít znovu, od nuly a dokonce jsme se nějak domluvili, že pokud u něho něco zjistím, přijde o nejdůležitější věc ve svém životě, na které mu moc záleží. Ale na druhou stranu může být klidný, protože kdyby někoho měl, stýkal se s ní dopoledne (myslím si, že by to vzhledem k jeho práci šlo) a psal si s ní z pracovního emailu, tak nemám šanci se to dozvědět. Nad tím ale nechci přemýšlet, to můžu dělat i já, ikdyž pro mě je dopoledne nereálné. Je to hodně těžké a nejhorší je, že se asi hodně bojím, aby se to neopakovalo.

:mad:

DUHA napsal(a):

Marťula napsal(a):

Duho,moc jsem přemýšlela nad Tvým příspěvkem a to z toho důvodu,že takový případ znám z okolí.Když jsem to četla,říkala jsem si:"Není to o mém kamarádovi?"Ne neboj ,není :o)))) Je to takový typ člověka,nezměníš ho,ale je možný ,že se časem zklidní.Že se vytrestá a nebude už vyhledávat další příležitosti.Pokud se jinak stará o rodinu,umí ji zabezpečit,má vás rád a má jiný klady,dala bych mu šanci.....aspoň já.Já mám doma muže,který je sice věrný,ale má vlastnosti,pro který bych si ho asi znova nevzala.Musíš ale promyslet,jestli to zvládneš překousnout nebo ne.Manželka kamaráda to myslím ustála,i když s tím měla velké problémy.Protože je to jinak hodný a citlivý člověk.

Snažím se to ustát, fakt se snažím, ale co s tím hlodavým červíkem. Ubližuje nám to oběma a mě to strašně trápí. Jakékoliv rozhodnutí je nad mé síly. Myslím si, že snad se mohl vytrestat, víš, on by musel začít znovu, od nuly a dokonce jsme se nějak domluvili, že pokud u něho něco zjistím, přijde o nejdůležitější věc ve svém životě, na které mu moc záleží. Ale na druhou stranu může být klidný, protože kdyby někoho měl, stýkal se s ní dopoledne (myslím si, že by to vzhledem k jeho práci šlo) a psal si s ní z pracovního emailu, tak nemám šanci se to dozvědět. Nad tím ale nechci přemýšlet, to můžu dělat i já, ikdyž pro mě je dopoledne nereálné. Je to hodně těžké a nejhorší je, že se asi hodně bojím, aby se to neopakovalo.

Nebo že by jsi nás fakt znala?

Duho,
nejsi přesvědčena, zda mu věřit či ne, sama přiznáváš, že finančně jsi na tom líp....to jsou pouze útržky- možná vytržené z tvého kontextu, ale uvědomuješ si, že se teď můžeš svobodně rozhodnout pro jakýkoliv krok(zůstat, rozvod, jiný přítel), což kdyby ses stala finančně na manželovi závislou- v případě narození druhého dítěte....pak by se ti těžko rozhodovalo. Neříkám, že se nemohl změnit, nikdy nic nemáš 100%, myslím žádný vztah a nikde není psáno, že on to udělá znovu, a nikde není psáno, že další možný parter bude stejného režení.Musíš si tedy sama uvědomit, chceš-li další dítko, riziko, do kterého jdeš,.....ale ta rizika na nás číhají na každém našem kroku...Co cítíš srdcem? a šestým smyslem?Jinak občas řídit se  rozumem je taky potřeba....nedala jsem ti přesnou radu, či návod, protože rozhodnout se musíš sama, trošku jsem ti dala jen námět k zamyšlení...(34 let ještě není konec biolog.tikajícím hodinám)

Ne,ne opravdu vás neznám,protože Ti dotyční jsou starší jako vy.....40 let a víc.A taky píšeš některý věci,co se neschodují.Oni se například nerozvedli i když určitou dobu se k tomu schylovalo.Ono to u nich taky není úplně v pohodě a myslím,že nikdy to už takový nebude ,ale pokud nechtějí rozbíjet rodinu,musí to ustát.I když sama přemýšlím,jestli to kolikrát má cenu.....nebo naopak se tomu ve stáří budete smát a říkat si: Co jsme to vyváděli :D))))))))

Duho, píšeš, že rozhodnutí je nad tvé síly, ale za tebe nikdo rozhodnout nemůže! prostě kdokoliv ti může poradit, správně nebo špatně, ale rozhodnout musíš ty. anebo nedělat nic a nechat tomu volný průběh, nějak to dopadně.
Já bych ti radila snad sepsat si pro a proti, pokud s ním zůstaneš a pokud odejdeš. Prohlídnout a vyhodnotit, kde je těch pro víc.
anebo si s ním ještě otevřeně promluvit o svých pocitech, nejistotách a strachu a snad i o těch pro a proti a co on na to?
já sama jsem volila odchod, rozvod a nový život. Je to cesta velmi mnohem méně pohodlná a náročnější, ale mě se vyplatila mnohonásobně (ne hned, ale byla jsem si jistá, že to chci) a nedovedu si opravdu představit, jak znovu dát důvěru někomu, kdo tak zklamal. snad jen věřím tomu, jak se říká, že jednou neznamená podruhé, ale dvakrát znamená i potřetí. přesto vím, že se věkem každý zklidní a málokterý proutník vydrží zahýbat až do smrti, což je ovšem malá útěcha, že? :-)

Michaela.43 napsal(a):

Duho,
nejsi přesvědčena, zda mu věřit či ne, sama přiznáváš, že finančně jsi na tom líp....to jsou pouze útržky- možná vytržené z tvého kontextu, ale uvědomuješ si, že se teď můžeš svobodně rozhodnout pro jakýkoliv krok(zůstat, rozvod, jiný přítel), což kdyby ses stala finančně na manželovi závislou- v případě narození druhého dítěte....pak by se ti těžko rozhodovalo. Neříkám, že se nemohl změnit, nikdy nic nemáš 100%, myslím žádný vztah a nikde není psáno, že on to udělá znovu, a nikde není psáno, že další možný parter bude stejného režení.Musíš si tedy sama uvědomit, chceš-li další dítko, riziko, do kterého jdeš,.....ale ta rizika na nás číhají na každém našem kroku...Co cítíš srdcem? a šestým smyslem?Jinak občas řídit se  rozumem je taky potřeba....nedala jsem ti přesnou radu, či návod, protože rozhodnout se musíš sama, trošku jsem ti dala jen námět k zamyšlení...(34 let ještě není konec biolog.tikajícím hodinám)

Vím, že můžu mít dítě i později. Ale čas letí, než se s někým seznámím, třeba to nebude hned, 9 měsiců těhotenství. I tak to může být klidně až za 3a 4 roky a to je pro mě dost pozdě. Apoň teď se na to takhle dívám. Přítele teď nemám, rozvedeni jsme. Buď se ex odstěhuje nebo zahájime vlastně nový život spolu s druhým dítětem. Nikdo mi nedá záruku, jestli se to nebude opakovat, já vím, proto se tak bojím. Jsem domluvena s ex, pokud by bylo druhé dítě, ak on půjde druhým rokem na mateřskou. Samozřejmě do té doby se může všechno změnit. Může mi říct, promiň, ale nejde to, i tohle už znám. Srdcem a šestým smyslem? Po tom všem to nějak nefunguje a potřebuje spíše jistotu. Vím, že se hodně změnil a myslím si, kdybychom to chtěli oba ukončit, tak už to dávno skončilo. On není schopný se sbalit a jít a já nejsem schopna říct běž, je konec. Několikrát se stěhoval, vždy v hádce, bylo to strašné.
Ale děkuji za názor, vše promýšlím a přebírám.

Milá Duho, tak si opravdu napiš, co potřebuješ od muže a co by ti ten tvůj byl schopen dát. Pokud zjistíš, že většinu toho, co potřebuješ, je právě tenhle tvůj ex schopen pro tebe zajistit, tak odhoď pochyby, začni si sama věřit, že on už to tobě znovu neudělá, protože TY jsi dobrá, TY za to stojíš. A kdyby se to nepovedlo, věř, že sis vybrala nesprávného a s tím, že budeš vědět, že TY jsi dobrá, s tím ho taky lehčeji opustíš....do druhého dítěte bych se s ním já osobně nepouštěla, když mu nemůžeš věřit. Pro mě osobně je důvěra, svoboda a vzájemná úcta na vztahu to nejdůležitější a já bych s tvým chlapem už být nemohla. Raději sama, než s ním. A další dítě? Vždyť už jedno máš...jsou ženy, které nemají ani je...Možná bys měla víc naslouchat psychologovi, nebo jej změnit, když se nemůžeš dobrat žádného pokroku na sobě. Psycholog postrkuje, ukazuje možnosti, ale je na člověku samotném, jak s tím, co mu bylo nastíněno, naloží, jak to pochopí a jak to zvládne (či nezvládne) v reálu. Držím ti palce, najdi své sebevědomí, sebe samu, to, co opravdu chceš. Já měla podobný problém - neuměla jsem si představit, že manžela opustím...dlouho jsem trpěla. Za pomoci psychologa jsem i přišla na to, čím to mohlo být. Nešťastné dětství a z toho plynoucí představa, že když mě manžel nebije a nekřičí na mě, tak může skoro všechno a je to vlastně v pořádku...představa, že jen, když budu "hodná" holka, tak mě někdo bude mít rád....a já, sevřená strachem z toho, že mě nikdo nebude milovat, jsem mu tolik věcí trpěla....nakonec jsem si svoji cenu uvědomila, už ji dobře znám a už nikoho nenechám, aby se ke mně choval tak, jak nechci.

Eva36 napsal(a):

Milá Duho, tak si opravdu napiš, co potřebuješ od muže a co by ti ten tvůj byl schopen dát. Pokud zjistíš, že většinu toho, co potřebuješ, je právě tenhle tvůj ex schopen pro tebe zajistit, tak odhoď pochyby, začni si sama věřit, že on už to tobě znovu neudělá, protože TY jsi dobrá, TY za to stojíš. A kdyby se to nepovedlo, věř, že sis vybrala nesprávného a s tím, že budeš vědět, že TY jsi dobrá, s tím ho taky lehčeji opustíš....do druhého dítěte bych se s ním já osobně nepouštěla, když mu nemůžeš věřit. Pro mě osobně je důvěra, svoboda a vzájemná úcta na vztahu to nejdůležitější a já bych s tvým chlapem už být nemohla. Raději sama, než s ním. A další dítě? Vždyť už jedno máš...jsou ženy, které nemají ani je...Možná bys měla víc naslouchat psychologovi, nebo jej změnit, když se nemůžeš dobrat žádného pokroku na sobě. Psycholog postrkuje, ukazuje možnosti, ale je na člověku samotném, jak s tím, co mu bylo nastíněno, naloží, jak to pochopí a jak to zvládne (či nezvládne) v reálu. Držím ti palce, najdi své sebevědomí, sebe samu, to, co opravdu chceš. Já měla podobný problém - neuměla jsem si představit, že manžela opustím...dlouho jsem trpěla. Za pomoci psychologa jsem i přišla na to, čím to mohlo být. Nešťastné dětství a z toho plynoucí představa, že když mě manžel nebije a nekřičí na mě, tak může skoro všechno a je to vlastně v pořádku...představa, že jen, když budu "hodná" holka, tak mě někdo bude mít rád....a já, sevřená strachem z toho, že mě nikdo nebude milovat, jsem mu tolik věcí trpěla....nakonec jsem si svoji cenu uvědomila, už ji dobře znám a už nikoho nenechám, aby se ke mně choval tak, jak nechci.

Moc krásně jsi to napsala. Chtěla bych to dokázat. Už i tak jsem našla sebevědomí, neměla jsem žádné, připadala jsem si jako kus hadru o který si on může otřít nohy nebo jako slepice, které se jen nasype zrní. Bez mozku a bez názoru a slova, že jsem strašná a že to se mnou bylo hrozné mi nepomáhaly si seběvědomí vybudovat. Pomohla mi jedna moc dobrá kamarádka, která mi ukázala hodnotu ženy. Už nejsem to, co jsem byla.

Duho, to je správné, vidím, že se měníš...takže pracuj na sobě dál.....Zkus uvažovat pozitivně, to znamená něříkej si nejsem slepice, ale zační si říkat jsem dobrá.....

Michaela.43 napsal(a):

Duho, to je správné, vidím, že se měníš...takže pracuj na sobě dál.....Zkus uvažovat pozitivně, to znamená něříkej si nejsem slepice, ale zační si říkat jsem dobrá.....

Říkám si to a jsem o moc silnější, to vím. Hlavně v tom, že si více věřím a v tom, že vím, že dokážu žít bez něj. To je hodně velké plus. Je to těžké, ale ten klid by byl k nezaplacení. Mám taky podporu v synovi, je to andílek, ovšem taky si toho hodně s náma prožil. Hodně si musím říkat, že se svět nezboří, přežili jiní, přežiju taky a skoro nikdo nelituje toho, že odešli od sebe. A když mu nestojím za to, aby se ke mě choval slušně a vážil si mě jako člověka, ne jako služky a domácího servisu, tak ať jde. Ale hodně se změnil, i on dělá pokroky. Brala bych ho takového jaký je, nikdy se ke mě tak hezky nechoval, ale problém je v tom, jak uvěřit, že to takhle zůstane?

Duho,
možná, že on se k tobě teď hezky chová proto, že ty jsi taky  se trochu změnila a nakonec neví na čem je....Chlapi holt musej dobývat, nesmí mít tu jistotu,,pak se nejen nesnaží, ale i po druhé osobě šlapou

Hm.... člověk se může změnit, pokud má motivaci. Pokud pochopí, že jeho chování je na obtíž jemu samotnému, pokud to dělá proto, aby z něj byl "lepší" člověk. Musí o tom být přesvědčený, z hloubi duše, a musí mít vůli. Vůli se změnit...Pokud tohle nemá, vrátí se po čase k normálu. Navíc každý dospělý člověk už má nějakou svou osobnost a změnit se ji povede málokomu....

Eva36 napsal(a):

Hm.... člověk se může změnit, pokud má motivaci. Pokud pochopí, že jeho chování je na obtíž jemu samotnému, pokud to dělá proto, aby z něj byl "lepší" člověk. Musí o tom být přesvědčený, z hloubi duše, a musí mít vůli. Vůli se změnit...Pokud tohle nemá, vrátí se po čase k normálu. Navíc každý dospělý člověk už má nějakou svou osobnost a změnit se ji povede málokomu....

Jo a v tom je ten problém, dokáže se podle mě změnit na dobu určitou, vydrží to. překoná se, ale když to vše spadne do normálních kolejí, co potom? Holky a spadne to vždy, můžeme se snažit, jak chceme, protože s jídlem roste chuť. Může to být dokonalé, ale po čase i ta dokonalost je stereotyp.

Já ale myslela změnu jako v přístupu  myšlení...nevím jestli to správně napíšu, ale myšleno zhruba takto: dřív jsi třeba lítala  po domácnosti, aby bylo vše nej... a manžel to chápal jako hotovou věc...změna: už tolik nelítáš, protože jsi přehodnotila svůj život a manžel začíná tápat...

Michaela.43 napsal(a):

Já ale myslela změnu jako v přístupu  myšlení...nevím jestli to správně napíšu, ale myšleno zhruba takto: dřív jsi třeba lítala  po domácnosti, aby bylo vše nej... a manžel to chápal jako hotovou věc...změna: už tolik nelítáš, protože jsi přehodnotila svůj život a manžel začíná tápat...

TAk to u mě ani není. Je fakt, že jsem lítala, než přišel z práce, musela jsem mít vše OK. Ale byl to jen můj pocit, on to nevyžadoval, jen já jsem si myslela, že by to tak mělo být. Mu to bylo jedno. Teď opravdu nelítám, skoro nic nemusím dělat, taky dítko je větší, ale hodně dělá ex. Musel se to učit, ale už to tak funguje. Že by tápal, snad trochu, spíš mu nic jiného nezbývalo. Máme rozdělenou starost o syna i domácnost a od té doby to funguje. Dříve jsem se nekoukla ani na TV, dnes přijdu z práce a on doma kmitá.

Tak to jsem  měla na mysli - i toto- jasně že ty jsi měla dobrý pocit, že vše doma je uklizeno - tohle přesně jsem prožívala já...je pravda, že když je dítě či děti větší, nechá se práce rozdělit dokonce mezi všechny členy rodiny...., , a ono je i důležité UMĚT si odpočinout.... a užívat života