Mám výčitky z rozbití (svojí vlastní) rodiny. Mám ani ne dvouleté dítě a s jeho otcem jsem se rozešla.

Rok a půl (začalo to ke konci mého těhotenství) jsem se s ním trápila, nebyla šťastná. Bojovala za šťastnou rodinu, jak jsem si ji vždycky představovala. On se nechoval tak jak jsem potřebovala, já se nechovala tak jak on potřeboval. Viděla jsem všechny chyby co dělal, cítila všechny křivdy, cítila se v právu, cítila, že takhle to prostě nejde, že tohle ne. Brečela po nocích, vymýšlela, přemýšlela, četla. Nechápala, co se s ním stalo. Litovala sebe i dítě.

Teď už s odstupem vidím i své chyby. Dělala jsem hrozný chyby.

Nevím, jestli existuje něco jako "nemůžeme spolu být, nehodíme se k sobě". On volá po svobodě, já vidím to, jak není schopen přijmout závazek který představuje jeho dítě... On nic neočekává a nic nezaručuje, já takhle žít neumím... Já se snažila napravovat (dělat plány, rozdělovat povinnosti, zavádět rodinné rituály, společné výlety) a nedávala jsem mu dost lásky (akceptování, tolerance, hlazení, vyznání, pozornosti). Věnovala jsem svou lásku a čas dítěti. On dítěti moc lásky a času nedával, o to víc jsem dítěti musela dávat já, o to míň mi zbylo na něj, takový kruh... Já vyčerpaná, nevyspalá, podhodnocená, vystresovaná... on osamělý, odkopnutý, depresivní.

Na konci už to bylo hrozný, oba jsme se cítili ublíženě, já byla zoufalá a hysterická, on on pasivně agresivní... hádky před dítětem, moje absolutní vyčerpání, řekla jsem dost, tohle nejde.

Když spolu nejsme, je to dobrý. Vycházím s ním, nevytáčí mě jeho lenost, jeho laxnost, jeho nestandardní názory a výstřední zvyky, jeho špatné vlastnosti, dokážu ho plně akceptovat a přijímat jaký je. Nesnažím se ho změnit, napravit, opravit. Před dítětem o něm mluvím jen kladně (dokud jsme byli spolu, když on se zamknul v pokoji a odmítal mi nemocné vyčerpané pomoct s dítětem, občas jsem to neunesla a i když vím jak je to pro něj špatné, řekla jsem dítěti o jeho otci hnusné věci). Ale tohle asi nezvládnu, pokud bychom měli být partneři. Nevím, jestli je to špatně, nebo normální (že od partnera očekávám určité věci).
On se mnou chce být, ale nechce se měnit, nechce za mě bojovat, nechce žádný dohody, nechce nic řešit.
Mám výčitky, že beru dítěti úplnou rodinu. Že jsem na něj (na partnera) byla hnusná a zlomila ho. Že jsem se měla víc snažit. Že jsem se neměla chovat pitomě (po otěhotnění a porodu jsem byla sobecká, přehnaně stresující, hysterická, zaměřená na dítě). Nevím, co s tím...

Neboli on s tebou chce být, pokud všechno půjde tak, jak si představuje on?

Tyjo, snad si ani nic nevyčítej. Tohle fakt nezní jako partnerství, který by normální člověk unes.

Kubula napsal(a):

Neboli on s tebou chce být, pokud všechno půjde tak, jak si představuje on?

On nechce, abych od něj cokoli očekávala, vyžadovala, myslela si, že mám od něj na něco právo. "Láska je dávat, a ne brát."

A v některých věcech dává štědře (peníze) a v jiných prostě nedává (péče o syna, pomoc v domácnosti) a nedá se s ním na tom domluvit. Pokud z něj nějakou dohodu dostanu, nedodrží ji.

Ve své podstatě mi jeho myšlenky přijdou hezké, čisté... Ale ve skutečnosti na mě přehodil svoji část zodpovědnosti za dítě, protože on to na rozdíl ode mě necítí, že by se o něj MĚL nebo MUSEL starat, takže to dělám já...

Odlož výčitky a věnuj se praktickému životu.
Nemusíš si přece své chyby omlacovat o hlavu - ať jsou skutečné nebo domnělé.
Tím se jen trestáš, motáš se v kruhu a nic kloudného z toho nevyroste.
Ještě se v životě naděláš spoustu chyb a jakmile si navykneš fňukacímu mechanizmu, těžko mu potom odvykáš.
Co se stalo, stalo se... Hlavu vzhůru, bradu vystrčit a začni plánovat, jak budeš svůj život a život svého mimi řešit tak, aby byl jen hezčí.
Pa, Jess.

Midori - myslím, že by nemusel být problém v tom, nechat ho žít tak, jak chce (svobodně)...vždyť pro dítě můžete žít spolu a přesto každý po svém, jde jen o to, zvyknout si na ten princip. Chceš-li držet společnou rodinu pro dítě, udělaj to pro dítě a žij, jako by partner "nebyl" - tzn. nic neočekávej, nic nevyžaduj...a na druhou stranu, nedávej a neposkytuj (domácí servis).

Jess, díky za povzbuzení. Někdy mám takovouhle náladu, jindy jde pozitivní přístup hůř...

Zklamaná napsal(a):

Midori - myslím, že by nemusel být problém v tom, nechat ho žít tak, jak chce (svobodně)...vždyť pro dítě můžete žít spolu a přesto každý po svém, jde jen o to, zvyknout si na ten princip. Chceš-li držet společnou rodinu pro dítě, udělaj to pro dítě a žij, jako by partner "nebyl" - tzn. nic neočekávej, nic nevyžaduj...a na druhou stranu, nedávej a neposkytuj (domácí servis).

Ano, to je možné řešení. Ale když já to takhle nechci a nevím, jestli to mám "překousnout" pro dítě. Jestli to ej fakt tak dobrý, že to za to stojí, i když já to tak necítím.
Já bych chtěla v partnerovi cítit oporu. Chtěla bych žít jako rodina, trávit čas spolu. Nebýt ta, na kom je veškerá zodpovědnost za dítě (na to on mi říkal: když odejdeš, tak na tom přece budeš ještě hůř než teď... nojo, jenže já chci s někým vytvoiřit rodinu a věřím, že časem se mi to podaří) a spoustu dalších věcí...
Můžu ho nechat žít tak jak on chce (svobodně), ale v tom případě budu potřebovat ještě někoho, kdo se mnou bude sdílet věci... nebo to je opravdu tak sobecký požadavek?

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. :/

dusička napsal(a):

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. :/

to myslíš vážně?
a nebylo by lepší počkat třeba až do puberty, až budou (možná) s chlapem "parťáci" ?

Midori napsal(a):

Jess, díky za povzbuzení. Někdy mám takovouhle náladu, jindy jde pozitivní přístup hůř...

Zklamaná napsal(a):

Midori - myslím, že by nemusel být problém v tom, nechat ho žít tak, jak chce (svobodně)...vždyť pro dítě můžete žít spolu a přesto každý po svém, jde jen o to, zvyknout si na ten princip. Chceš-li držet společnou rodinu pro dítě, udělaj to pro dítě a žij, jako by partner "nebyl" - tzn. nic neočekávej, nic nevyžaduj...a na druhou stranu, nedávej a neposkytuj (domácí servis).

Ano, to je možné řešení. Ale když já to takhle nechci a nevím, jestli to mám "překousnout" pro dítě. Jestli to ej fakt tak dobrý, že to za to stojí, i když já to tak necítím.
Já bych chtěla v partnerovi cítit oporu. Chtěla bych žít jako rodina, trávit čas spolu. Nebýt ta, na kom je veškerá zodpovědnost za dítě (na to on mi říkal: když odejdeš, tak na tom přece budeš ještě hůř než teď... nojo, jenže já chci s někým vytvoiřit rodinu a věřím, že časem se mi to podaří) a spoustu dalších věcí...
Můžu ho nechat žít tak jak on chce (svobodně), ale v tom případě budu potřebovat ještě někoho, kdo se mnou bude sdílet věci... nebo to je opravdu tak sobecký požadavek?

a tady máš svou odpověď - on není ten, co chce s tebou sdílet - chce žít svobodně, chtěj to také. Vždyť nemusíš sdílet s tím, s kým bydlíš - můžeš svobodně sdílet tak jak on s kým chceš. On to tak chce - chtěj to také.
Pokud bych já nechtěla kvůli dítěti trhat rodinu (už jen proto, že dítě svého otce miluje, byť se o něj nestará)...budem pouhými spolubydlícími. Neočekávej, nepožaduj - nedávej a neposkytuj.

Ono jde asi o to překousnutí - nebo lépe, zvyknout si na ten způsob žití. Pro tento způsob života musíš být asi silná nátura a nesmělo by ti vadit, že partner žije svůj život - a samozřejmě, že tvému partnerovi zase nesmí vadit, že žiješ svůj život ty...ale to jsi ještě nezkusila, možná by se začřaly dít divy :lol:

dusička napsal(a):

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. :/

Tak s timhle nesouhlalsim. Muz, ktery se stane otcem je podle me jen liny, kdyz se vymlouva, ze mu to s ditetem nejde.....me to taky neslo a delala jsem vsechno.

Jako kazda zena, samozrejme. Zeny se nemuzou nikdy na nic vymlouvat, muzi, ti lini, se to krasne naucili.Budu se starat ...jako tak trochu , az se mu to bude hodit.... A pak se divi.......

agewa napsal(a):

dusička napsal(a):

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. :/

to myslíš vážně?
a nebylo by lepší počkat třeba až do puberty, až budou (možná) s chlapem "parťáci" ?

Tak kvůli tomu, že chlap nepochová dítě bych určitě od něho neodcházela.
Maj krizi, je to více rodinách, chlap žárlí na dítě, protože ženská je máma, kojí, přebaluje, chlap už není na prvním místě. Měla by to pochopit, jak ženská (a nechtít od chlapa ze dne na den mateřský pudy) tak chlap by měl pochopit ženskou, že má malýho tvorečka,který je na ní závislej.
Dohadujou se, ona, že má dítě pochovat, on že ne. V té chvíli se stejně dohadováním nic nezmůže, nejlepší je, vyčkat situaci, narvat chlapovi dítě do kočárku a odejít ke kadeřnici - třeba. :tesi:
Hledala bych i klady ve vztahu.
Pokavad Tě má rád, postará se o Vás, jak si psala, není lakomý, vydělá, živí Vás, tak mu nevyčítej, že se nepostará. Chlap to prostě neumí ze dne na den, jako máma, ženská,která to má jako pud. Chlap se musí všemu učit. Jenže nadáváním se to nenaučí

Midori napsal(a):

Mám výčitky z rozbití (svojí vlastní) rodiny. Mám ani ne dvouleté dítě a s jeho otcem jsem se rozešla.

Teď už s odstupem vidím i své chyby. Dělala jsem hrozný chyby. Na konci už to bylo hrozný, oba jsme se cítili ublíženě, já byla zoufalá a hysterická, on on pasivně agresivní... moje absolutní vyčerpání.....
Vycházím s ním, nevytáčí mě jeho lenost, jeho laxnost, .............jsme byli spolu, když on se zamknul v pokoji a odmítal mi nemocné vyčerpané pomoct s dítětem,
On se mnou chce být, ale nechce se měnit, nechce za mě bojovat, nechce žádný dohody, nechce nic řešit.
Mám výčitky,..... Že jsem se měla víc snažit. Že jsem se neměla chovat pitomě (po otěhotnění a porodu jsem byla sobecká, přehnaně stresující, hysterická, zaměřená na dítě). Nevím, co s tím...

Podle me si nemas co vycitat, tvuj pritel je maximalne pohodlny a sobecky a dost surovec. Zamknout se v pokoji pred nemocnou manzelkou....necce nic menit, zadne dohody.....A TY MAS VYCITKY???

sahleb napsal(a):

dusička napsal(a):

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. :/

Tak s timhle nesouhlalsim. Muz, ktery se stane otcem je podle me jen liny, kdyz se vymlouva, ze mu to s ditetem nejde.....me to taky neslo a delala jsem vsechno.

Jako kazda zena, samozrejme. Zeny se nemuzou nikdy na nic vymlouvat, muzi, ti lini, se to krasne naucili.Budu se starat ...jako tak trochu , az se mu to bude hodit.... A pak se divi.......

Sahleb -
jenže jak tu psala Midora, byla upnutá na dítě, že mu snad ani to dítě nepůjčila. Chlap se stáhl, začal se bát pláče. On by si poradil, kdyby s ním byl sám.

Souhlasím Midoro, nic si nevyčítej. Jestli ho máš ráda, zkus změnit sebe a začni pomalu s tím,že mu dítě na chvilku necháš s ním samotné

dusička napsal(a):

Tak kvůli tomu, že chlap nepochová dítě bych určitě od něho neodcházela.
Maj krizi, je to více rodinách, chlap žárlí na dítě, protože ženská je máma, kojí, přebaluje, chlap už není na prvním místě.

Měla by to pochopit, jak ženská (a nechtít od chlapa ze dne na den mateřský pudy) tak chlap by měl pochopit ženskou, že má malýho tvorečka,který je na ní závislej.

Pokavad Tě má rád, postará se o Vás, jak si psala, není lakomý, vydělá, živí Vás, tak mu nevyčítej, že se nepostará. Chlap to prostě neumí ze dne na den, jako máma, ženská,která to má jako pud. Chlap se musí všemu učit. Jenže nadáváním se to nenaučí

No to je dost tragedie, takovy chlap se chova jako babovka, a trucuje nad vycerpanou zenou, ze neni na provnim miste. NOVOROZENEC MUSI BYT na prvnim miste, proc ji takovy ubozak nepomuze? èProc ji to neulehci? 

Pardon, ale vetsina zen neumi zachazet a pecovat o narozene dite hned, ale taky se to musi ucit. A navic maji asi vsechny matky dost rozumu a pochopi, ze se o to dite musi starat,  prebalovat, kojit, uspavat apod.....muzi nemaji matersky city ale otcovsky....

Nepíšu, že by chlap neměl pomoc. :jojo:
Ale tím,že na chlapa začne řvát, si nepomůže. :tesi: A i soucítím s ženskou,že řve, protože už nemůže. Je to bludný kruh, kdo z koho, kdo za to může.
Midoro - co to znamená,že si bojovala za štastnou rodinu? Co si pod tím "štastnou" představuješ?

Midori napsal(a):

. Že jsem se měla víc snažit.

Jak to kONKRETNĚ myslíš?
VÍC SE SNAŽIT...
Co to znamená, Midori?
Jak si to snažení představuješ?

Víš, vztah by měl plynout volně, bez nějakého velkého tlaku, který vyvineš ať už na toho druhého, nebo sama na sebe. To je oboje špatně, protože v tom nelze trvale žít, je to neudržitelné, "nemocné" a nepřináší to štěstí nikomu.
Naopk léčivé je netlačit.
Věci příjmout, jaké jsou, "pustit" je a nechat "plynout" :jojo: Vzít si jen to, co je tvoje, co změnit můžeš a to ostatní nejprve přijmout, že to prostě tak je, existuje, a pak se prostě rozhodnout:
Chci to tak?
POTŘEBUJI to k něčemu?
POTŘEBUJI to tak?

Nerozumím tvému "měla jsem se víc snažit"...
Nemůžeš se přece teď hned, lusknutím prstu, celá obrátit na ruby a "předělat" jen proto, aby něco fungovalo, protože to tak chceš, protože si myslíš, že je to tak správně..
Život je příliš vážná věc na to, abys se pořád jen přizpůsobovala tomu, co je kolem tebe...
To ty sama bys měla to, co je kolem tebe tvořit :):jojo:;)
Nepřemýšlej nad tím.
Prociť si to :jojo::)
To půjde.
A samo, uvidíš ;):supr:

dusička napsal(a):

Tak kvůli tomu, že chlap nepochová dítě bych určitě od něho neodcházela.
Maj krizi, je to více rodinách, chlap žárlí na dítě, protože ženská je máma, kojí, přebaluje, chlap už není na prvním místě. Měla by to pochopit, jak ženská (a nechtít od chlapa ze dne na den mateřský pudy) tak chlap by měl pochopit ženskou, že má malýho tvorečka,který je na ní závislej.
Dohadujou se, ona, že má dítě pochovat, on že ne. V té chvíli se stejně dohadováním nic nezmůže, nejlepší je, vyčkat situaci, narvat chlapovi dítě do kočárku a odejít ke kadeřnici - třeba. :tesi:
Hledala bych i klady ve vztahu.
Pokavad Tě má rád, postará se o Vás, jak si psala, není lakomý, vydělá, živí Vás, tak mu nevyčítej, že se nepostará. Chlap to prostě neumí ze dne na den, jako máma, ženská,která to má jako pud. Chlap se musí všemu učit. Jenže nadáváním se to nenaučí

:co: dusi, ty snad vůbec nečteš, co Midori napsala.

Majkafo  - proč myslíš? Snažila jsem se najít jádro věci, proč se odcizili.
Neříkám,že za to může Midori, já ji chápu, co by chtěla. Je to o komunikaci.
A třeba taky ne, ale zkusit se naučit komunikace s někým, koho miluju, by mohlo dopadnou ku spokojenosti obou ne ?
Ale měli by na to být dva, to je jasný. Ale někdo by měl začít.

Midori, jestli cítíš, že je ti bez muže líp, výčitky jsou zbytečné. Dítěti se bude dařit líp, pokud máma bude v pohodě, než kdybyste byli sice s mužem, ale oba nešťastní. Rozchodem/rozvodem dítě otce neztrácí, stále má oba rodiče a stále bude oba rodiče vídat, přestože bude bydlet jen s jedním.

dusička napsal(a):

Majkafo  - proč myslíš? Snažila jsem se najít jádro věci, proč se odcizili.
Neříkám,že za to může Midori, já ji chápu, co by chtěla. Je to o komunikaci.
A třeba taky ne, ale zkusit se naučit komunikace s někým, koho miluju, by mohlo dopadnou ku spokojenosti obou ne ?
Ale měli by na to být dva, to je jasný. Ale někdo by měl začít.

No právě a jestli se snaží jen jeden a jen ten jeden komunikuje nebo se snaží o nějakou komunikaci a ten druhý raději zaleze a ON nic měnit nebude,ON chce žít svobodně,jak Midori napsala, k čemu to  vede? :vissla: Já myslím,že v tom nebude jen to malé,ale že je to i o něm..

Zklamaná napsal(a):

Ono jde asi o to překousnutí - nebo lépe, zvyknout si na ten způsob žití. Pro tento způsob života musíš být asi silná nátura a nesmělo by ti vadit, že partner žije svůj život - a samozřejmě, že tvému partnerovi zase nesmí vadit, že žiješ svůj život ty...ale to jsi ještě nezkusila, možná by se začřaly dít divy :lol:

Jemu to vadí, kdybych s cizím chlapem jezdila s dítětem na výlety apod. Ale divy se kvůli tomu neděly...

sahleb, přesně tenhle pohled jsem měla, přesně kvůli tomu jsem se rozešla: že je líný, sobec, necitlivý. A měla jsem jasno. Jenže, každá mince má dvě strany, s odstupem vidím i svoje chyby, a je mi líto, že jsem byla tak odsuzující a rezolutní.

dušičko, není to úplně jak si myslíš, že bych mu dítě snad nechtěla půjčit apod. (Dobře, maličkaté miminko ne že bych mu nepůjčila, ale zbytečně jsem hysterčila, když ho třeba nepřikryl apod., no prostě kraviny, zbytečné kritizování a odrazování, teď už je mi to jasné... ale, stalo se. Teď už ale jsem schopná nekritizovat a ocenit práci i když je polovičatá.) Ale tak od roka věku jsem se snažila jít občas ven, nechat je spolu...ale moc mi to neprocházelo.
A není to ani tak, že by to s malýma dětma neuměl... umí to perfektně, dítě ho miluje, dokáže s ním blbnout jak nikdo jiný... a je z děcka unešený jaké je skvělé, všude se s ním chlubí... jenže, je líný s ním být. Po pěti minutách se s ním nudí. Obtěžuje ho se o něj starat - přebalit, nakrmit, vyčistit zuby. V životě ho třeba nekoupal, přestože jsem ho prosila, že potřebuju aspoň jeden volný večer...

dusicko, co rozumim stastnou rodinou a za co jsem bojovala: abychom trávili čas spolu jako rodina, aby se věnoval synovi, abychom dělali my dva hezké věci. Abychom měli nějaké zážitky as ne jen přežívali... těžko se to popisuje, je to spíš pocit...

Pandoro... Jak KONKRETNE se snazit: je mi líto, že jsem se ho víc nesnažila pochopit a neviděla jsem věc z jeho pohledu. Viděla jsem sebe a dítě, viděla jsem, jak jsem vyčerpaná a nevyspalá, viděla jsem dítě které trpí tím že jeho matka je vyčerpaná a otec jí nepomůže. Neviděla jsem jeho, neviděla jsem jeho potřeby, nevcítila se do něj. Bojovala jsem za sebe a za dítě. Za práva, která jsem se domnívala, že máme, a za to, co mi podle mě dlužil.
Zbytek tvého příspěvku si nejsem jistá, jestli úplně chápu:( (hlavně ta část kolem POTŘEBUJU?)
Ano, měla jsem netlačit. Ne, nešlo mi to netlačit, když jsem byla tak unavená a tak nespokojená...
Ano, neuměla jsem ho přijmout takového, jaký je. Snažila jsem se ho změnit. Bylo to k ničemu, nešťastní jsme byli oba. Ale když jsem ho přijala - ok, je takový, já s ním ale v takovém případě nebudu žít - je in stejně nešťastný a naštvaný a dítě v určitém smyslu nemá tátu (jako pořád ho má, ale není to úplná rodina prostě) a oroto ani já nejsem šťastná... všechno mi přijde špatně, všechny varianty...

Jo a dušičko, v poradně jsme byli a nepomohlo... o komunikaci jsem se hodně snažila, četla jsem knihy o komunikaci obecně, komunikaci mezi mužem a ženou atd... nepomohlo...

Midori napsal(a):

Mám výčitky z rozbití (svojí vlastní) rodiny. Mám ani ne dvouleté dítě a s jeho otcem jsem se rozešla.

Rok a půl (začalo to ke konci mého těhotenství) [b]jsem se s ním trápila, nebyla šťastná.[/b]
Dost dlouhá doba,abys nemusela mít výčitky,že jsi se nesnažila. Odpověděla jsi si,trápila jsem se,nebyla jsem šťastná..


Bojovala za šťastnou rodinu,
A on dělal,co?
jak jsem si ji vždycky představovala. On se nechoval tak jak jsem potřebovala, já se nechovala tak jak on potřeboval. Viděla jsem všechny chyby co dělal, cítila všechny křivdy, cítila se v právu, cítila, že takhle to prostě nejde, že tohle ne. Brečela po nocích, vymýšlela, přemýšlela, četla. Nechápala, co se s ním stalo. Litovala sebe i dítě.

Teď už s odstupem vidím i své chyby. Dělala jsem hrozný chyby.

Nevím, jestli existuje něco jako "nemůžeme spolu být, nehodíme se k sobě". On volá po svobodě, já vidím to, jak není schopen přijmout závazek který představuje jeho dítě... On nic neočekává a nic nezaručuje, já takhle žít neumím... Já se snažila napravovat (dělat plány, rozdělovat povinnosti, zavádět rodinné rituály, společné výlety) a nedávala jsem mu dost lásky (akceptování, tolerance, hlazení, vyznání, pozornosti). Věnovala jsem svou lásku a čas dítěti. On dítěti moc lásky a času nedával, o to víc jsem dítěti musela dávat já, o to míň mi zbylo na něj, takový kruh... Já vyčerpaná, nevyspalá, podhodnocená, vystresovaná... on osamělý, odkopnutý, depresivní.

Na konci už to bylo hrozný, oba jsme se cítili ublíženě, já byla zoufalá a hysterická, on on pasivně agresivní... hádky před dítětem, moje absolutní vyčerpání, řekla jsem dost, tohle nejde.
A asi to,už ani nešlo..
Když spolu nejsme, je to dobrý.
No,právě,když spolu nejste..
Vycházím s ním, nevytáčí mě jeho lenost, jeho laxnost, jeho nestandardní názory a výstřední zvyky, jeho špatné vlastnosti, dokážu ho plně akceptovat a přijímat jaký je. Nesnažím se ho změnit, napravit, opravit.
To by asi ani nešlo,ho změnit,napravit,opravit,musel by chtít sám.. Takže šlo by o to,zda bys ho byla schopná takového akceptovat a příjmout ve společném životě..
Před dítětem o něm mluvím jen kladně (dokud jsme byli spolu, když on se zamknul v pokoji a odmítal mi nemocné vyčerpané pomoct s dítětem, občas jsem to neunesla a i když vím jak je to pro něj špatné, řekla jsem dítěti o jeho otci hnusné věci). Ale tohle asi nezvládnu, pokud bychom měli být partneři. Nevím, jestli je to špatně, nebo normální (že od partnera očekávám určité věci).
On se mnou chce být, ale nechce se měnit, nechce za mě bojovat, nechce žádný dohody, nechce nic řešit.
Mám výčitky, že beru dítěti úplnou rodinu. Že jsem na něj (na partnera) byla hnusná a zlomila ho.
Proč dáváš vinu jen sobě?
Že jsem se měla víc snažit.
Nemyslím si,že jsi se snažila málo,snažila jsi se tak,jak jsi to nejlépe uměla..
Že jsem se neměla chovat pitomě (
A on se vždy zachoval skvěle ?
po otěhotnění a porodu jsem byla sobecká, přehnaně stresující, hysterická, zaměřená na dítě). Nevím, co s tím...

dusička napsal(a):

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. :/

:co::co::co: normální chlap se před rodinou taky nezamyká sám v pokoji a zvlášť když je třeba jeho pomoci:dumbom:

přesně tenhle pohled jsem měla, přesně kvůli tomu jsem se rozešla: že je líný, sobec, necitlivý.
:co::co: - a to si měla růžové brýle před početím nebo jste se vůbec neznali:cool:?

Jaku napsal(a):

dusička napsal(a):

Midori - jsou chlapi,který to prostě s miminama neuměj. Neuměj je chovat, bojej se jejich pláče, radši před pláčem zdrhnout. Ale to neznamená, že to dítě nemiluje, že s ním nechce být. Počkej až kluk povyroste, ve třech ,ve čtyřech, už tak nebude potřebovat mámu, může jít s ním na fotbal, dělat ty klučičí věci.
Nutíš ho do něčeho, na co se on necítí. A chlap se pak šprajcne. :/

:co::co::co: normální chlap se před rodinou taky nezamyká sám v pokoji a zvlášť když je třeba jeho pomoci:dumbom:

Já bych řekla, že se nezamkl před dítětem ale před hysterčící ženou.
Uvedu příklad.
Kdysi před lety, to už je tak 10 let zpátky, jsem nechtěla,aby manžel šel na pivo. Chtěla jsem s ním doma sedět, dát si s ním vínko, pokecat, chtěla jsem být rodina,chtěla jsem prostě aby byl doma. řekla jsem mu, co cítím, a on,že si dá jedno a přijde. Začala jsem hysterčit, at nechodí vůbec. Hysterčila jsem tak,že jsem ho zamkla . No blbá sem byla, ted už to vím, měla jsem se na něho vyprdnout. Dolejzání nestojí za nic. Rozkopl dveře a šel. :dumbom: Chybama se člověk učí.
A že nemáš jeden den čas na sebe? Nejde chlapovi poroučet.
Nic si nevyčítej, něco si udělala Ty blbě, něco on. Ale jestliže se máte rádi a jak píšeš dítě ho miluje, a Ty o něho stojíš, já bych se snažila najít tu cestu k drahému. Ale ne přes dítě. Ale jako žena.

Reňas, opročítám a přemýšlím, díky za reakci.

dušičko, jenže já se snažila najít cestu... a bylo to těžký a vyčerpávající. Teď už vidím, že jsem se měla snažit jinak, ale přijde mi, že náš vztah už překročil hranici a už tam nevidím ten potenciál...
Už neřeším, jestli se k němu vrátit (nebo jen při hnutích mysli; ale pak si zase vzpomenu na to, kolikrát jsem se to snažila dát do pořádku, věřila, a jak ten pád na čumák bolí), jen je mi smutno...

No, neviem, či zachovať rodinu za každú cenu je pre dieťa to pravé... Ak ste fakt nekompatibiliní, tak je lepšie, ak sa slušne rozídete. Ale určite by som si na tvojom meiste vzala ponaučenie, čo v budúcom vzťahu NErobiť (napríklad nájsť si niekoho, s kým bude spolužitie vyžadovať len menšie kompromisy, nie niekoho s úplne odlišnými postojmi a zvykmi...)
MMch, dobrá otázka - on sa prejavil ako leňoch a nespoľahlivý až pri decku, alebo bol taký vždy? (A podotázka: ako to vyzerá v jeho rodine? Aký má vzor z domova?)

dusička napsal(a):

Jaku napsal(a):

:co::co::co: normální chlap se před rodinou taky nezamyká sám v pokoji a zvlášť když je třeba jeho pomoci:dumbom:

Já bych řekla, že se nezamkl před dítětem ale před hysterčící ženou.

Pardon, ale ty fakt perlis. Nemas nejmensi  dukaz nejakeho vystupu a okamzite omluvis toho muze. 

Dospelej clovek, ktery se doma zamyka, kdyz ma male dite !!!!!! a nemocnou zenu je cistokrevnej idiot.

a jeste tohle

dusička napsal(a):

Sahleb -
jenže jak tu psala Midora, byla upnutá na dítě, že mu snad ani to dítě nepůjčila. Chlap se stáhl, začal se bát pláče. On by si poradil, kdyby s ním byl sám.

Ja mam pocit, ze musim zaklit. Zeny je po porodu ditete upnuta na ditete, to je LOGICKE. Zvlast , kdyz ploditel nehne ani prstem.

Dusicko, nejdriv pises a omlouvas toho chudaka, ze MUZI to neumi s detmi (jen Midori a ja neumime pochopit tak "jasnou vec") a pak napises, ze mu "asi" nechtela pujcovat dite, ten chudak se tedy musel zacit bat place.

Ty mas fakt nazory na muze. :kapitulation: To je katastrofa.
Najdes si jakykoliv duvod kdykoliv je omluvit, i v televizi ti vadi, ze zena "nuti"  manzela lkuxovat. Jses extreme submisivni a myslis si, ze je to ideal. Ostatni zeny, ktere takove nejsou, kritizujes je okamzite bez rozmyslu.

dusičko, ty jsi fakt poslední dobou hodně mimo.
A výraz - nepůjčila mu dítě... Copak je dítě věc?
Máš poslední dobou podivné příspěvky.

Já chlapa neomlouvám. To není omluvitelný,aby ženskou nechal ,když potřebuje pomoc

majkafa napsal(a):

dusičko, ty jsi fakt poslední dobou hodně mimo.
A výraz - nepůjčila mu dítě... Copak je dítě věc?
Máš poslední dobou podivné příspěvky.

tak nepředala. Dítě není věc, to vím.
Ale Midora psala, že mu ho nedala pochovat,když bylo miminko.
Ale zarazila mě věc, že už začala krize ke konci těhotenství. Takže problém je někde jinde. :vissla:

Selima napsal(a):

MMch, dobrá otázka - on sa prejavil ako leňoch a nespoľahlivý až pri decku, alebo bol taký vždy? (A podotázka: ako to vyzerá v jeho rodine? Aký má vzor z domova?)

Líný byl vždy, ale před dítětem v únosné míře... ty ostatní věci se projevily až pak. Byla jsem hodně překvapená, protože jsme v té době měli za sebou několik let společného bydlení...
Vzor z rodiny má špatný.

dušičko - sahleb - ano, dá se říct, že se zamykal přede mnou. Na jednu stranu jsem občas (spíš na začátku) byla pěkně nepříjemná a nedivím se mu, že to nemohl vydržet, v práci spousta práce, doma vyšilující manželka která ho neocení a jen po něm něco chce a ještě mu vynadá, když něco udělá blbě - a chápu pohled dušičky. Na druhou stranu mi přijde, že toho (spíš později) i zneužíval a prostě to bral jako řešení situace, které je pro něj snadné, a které je slabošské a ubohé - stačilo, že jsem něco řekla intenzivně nebo protivně (nebo něco špatně pochopil, nebo něco chtěl špatně pochopit) a z toho si udělal alibi pro to, aby se nemusel starat o dítě, aby mi nemusel pomoct - a chápu pohled sahleb, že je to čistokrevný idiot. Upřímně za těma dveřma jsem si pak o něm myslela i mnohem horší věci a vůbec nechápala, jak se to z něj mohlo stát.

dušičko - to s tím pochováním jsem nepsala nikde snad, nespletla sis to s něčím jiným? Chování jsem mu fakt nikdy neodepřela. Nechávala jsem mu dítě, jak jen to šlo (a že to moc nešlo, ale ne z mé strany).
A už v těhotenství to začalo, protože už v těhotenství jsem se moc soustředila na dítě.

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

dusičko, ty jsi fakt poslední dobou hodně mimo.
A výraz - nepůjčila mu dítě... Copak je dítě věc?
Máš poslední dobou podivné příspěvky.

tak nepředala. Dítě není věc, to vím.
Ale Midora psala, že mu ho nedala pochovat,když bylo miminko.
Ale zarazila mě věc, že už začala krize ke konci těhotenství. Takže problém je někde jinde. :vissla:

Protože ten vztah dostal jiný rozměr a už to nebylo jen o NĚM.. (můj pocit)

Ty mas fakt nazory na muze. kapitulation To je katastrofa.
Najdes si jakykoliv duvod kdykoliv je omluvit, i v televizi ti vadi, ze zena "nuti"  manzela lkuxovat. Jses extreme submisivni a myslis si, ze je to ideal. Ostatni zeny, ktere takove nejsou, kritizujes je okamzite bez rozmyslu.
:lol::lol::lol::lol:
Já kritizuju? špatně čteš :P

Midori, to je fajn, že jsi odešla a jsi díky tomu schopna náhledu, nadhledu a normálnější reakce. :)
Vadí ti a vadila ti manželova lenost ..............jak ta lenost vypadá, jak se projevuje (krom neochoty postarat se o synka), jak se projevovala za bezdětna?
Z jakého prostředí jsi ty? Jaké máš rodinné vzorce? Změnila se ti v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím postava?

Midori napsal(a):

nechce za mě bojovat, ...

Jaké boje vedeš?

Bramborka napsal(a):

Midori, to je fajn, že jsi odešla a jsi díky tomu schopna náhledu, nadhledu a normálnější reakce. :)
Vadí ti a vadila ti manželova lenost ..............jak ta lenost vypadá, jak se projevuje (krom neochoty postarat se o synka), jak se projevovala za bezdětna?
Z jakého prostředí jsi ty? Jaké máš rodinné vzorce? Změnila se ti v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím postava?

Midori napsal(a):

nechce za mě bojovat, ...

Jaké boje vedeš?

Myslela jsem tím, že on aktivně neřešil to, že jsem byla nespokojená, že se chystám odejít... jako by mu to bylo jedno. Jako kdybych mu za to nestála. Přitom ale není rád, že jsme od sebe (pořád zdůrazňuje, že to já jsem se rozešla a rozbila rodinu, že on o mě pořád stojí).

Lenost: on vede takový neaktivní život. Když něco potřebuje, tak si na to radší zaplatí lidi, než aby to udělal. Nevymýšlí společné aktivity, nepodniká věci, nerad se hýbe, vyhovuje mu víc žít v neútulném, špinavém prostředí, než vstát a poklidit.
Dřív asi tím jak byl do mě asi zamilovaný a jak já na něj byla milá některé věci dělal (že se mnou někam šel, že nějak poklidil atd.). Sice míň, než pro mě bylo obvyklé, ale kompenzoval to jinými věcmi. Po narození dítěte se to vygradovalo, jen sedí u PC a jí  čokoládu, všechny aktivity jsou pro něj zbytečné, příliš náročné, příliš nezáživné. Zní to trochu jako deprese... ale on je u toho PC šťastný...

Rodinné vzorce u mě taky nic moc, díky špatnému až tyranskému vztahu otce a matky si příliš dávám pozor na to, aby mě někdo nevyužíval, neovládal, nechoval se ke mně špatně, dělá mi problém odpouštět a věřit v dobré úmysly, jsem ostražitá a náročná.

Postava se mi po těhotenství nezměnila, to jen jemu...

on aktivně neřešil to, že jsem byla nespokojená
Ale on nemůže "aktivně řešit" tvoji nespokojenost. To je jen a jen na tobě.
Nakonec jsi věděla, do čeho jdeš -  "Dřív... některé věci dělal", ale zjevně se do nich nehrnul - a samozřejmě, že "Po narození dítěte se to vygradovalo" - na nějaký "courání" to nebylo, co se úklidu a pdobně týče bylas doma a buď měla hotovo, nebo to zase vadilo jen tobě... a navíc tě víceméně "měl jistou".
Podívej, já chovám podobný "domácí zvířátko"... už přes třicet roků... a taky jsem se snažila. Sakra snažila... jenže zázraky se dějou málokdy, víš. Jenže na to přijdeš právě až po těch letech - a to už se nasbírá tolik důvodů, proč "už" neodcházet, že v tom (většinou) zůstaneš nafurt.

helena napsal(a):

on aktivně neřešil to, že jsem byla nespokojená
Ale on nemůže "aktivně řešit" tvoji nespokojenost. To je jen a jen na tobě.
Nakonec jsi věděla, do čeho jdeš -  "Dřív... některé věci dělal", ale zjevně se do nich nehrnul - a samozřejmě, že "Po narození dítěte se to vygradovalo" - na nějaký "courání" to nebylo, co se úklidu a pdobně týče bylas doma a buď měla hotovo, nebo to zase vadilo jen tobě... a navíc tě víceméně "měl jistou".
Podívej, já chovám podobný "domácí zvířátko"... už přes třicet roků... a taky jsem se snažila. Sakra snažila... jenže zázraky se dějou málokdy, víš. Jenže na to přijdeš právě až po těch letech - a to už se nasbírá tolik důvodů, proč "už" neodcházet, že v tom (většinou) zůstaneš nafurt.

"Půjčím" si větu od Helči,nebo se po těch letech nasbírá tolik důvodů,proč naopak odejít...ale rozhodnutí je jen na Tobě.. I když Ty ses vlastně s ním,už rozešla,takže nějaké důvody byly.. a teď,co dál..ON by chtěl být s Tebou,ale co chceš Ty?? Budeš se více trápit,když budeš bez něj nebo,když budeš s ním pod jednou střechou?? :vissla:

nebo se po těch letech nasbírá tolik důvodů,proč naopak odejít...
Prů... švih je v tom, že čím dýl, tím hůř, aneb žába v hrnci.
Přece do tý už vařící vody nehodíme někoho jinýho...

heleno, já jsem tou větou myslela, ze nebyl ochotný řešit, že mi ve vztahu něco chybí, že bych od něj něco potřebovala, že chci něco změnit... to by snad mohl, ne?
A ty jsi šťastná, se svým zvířátkem?

Reňas, mi je líp nez něj. Jen je mi líto těch chyb co jsem udělala. A že nejdou vrátoit a napravit. Nebo jdou takové chyby nějak napravit? To by mě zajímalo...

Midori napsal(a):

heleno, já jsem tou větou myslela, ze nebyl ochotný řešit, že mi ve vztahu něco chybí, že bych od něj něco potřebovala, že chci něco změnit... to by snad mohl, ne?
A ty jsi šťastná, se svým zvířátkem?

Reňas, mi je líp nez něj. Jen je mi líto těch chyb co jsem udělala. A že nejdou vrátoit a napravit. Nebo jdou takové chyby nějak napravit? To by mě zajímalo...

TOBÉ něco chybělo, TY jsi od něj potřebovala, Ty jsi chtěla něco změnit

nebyl ochotný řešit, že mi ve vztahu něco chybí, že bych od něj něco potřebovala, že chci něco změnit
Tobě chybí, ty bys potřebovala, ty chceš změnu... on ne. On je takhle spokojenej... a když není, tak se jednoduše zamkne. Jak prosté.
Tvoje "chyby" nejsou v tvém chování, ale v tom, že ses ho snažila nacpat někam, kam on zjevně nechtěl... takže se celkem logicky vzpírá. Ty máš představu šťastný rodiny, on zřejmě taky - akorát že se diametrálně liší. Bohužel musím opakovat, že jsi věděla... a možná jen nechtěla vidět, nebo (naivně) doufala, že ho změníš ty nebo dítě.
A ty jsi šťastná, se svým zvířátkem?
To není zvířátko pro radost... to je zvířátko, o který je teď už jen nutný se postarat. Starýho psa taky nevyhodíš na ulici nebo nepověsíš někomu na krk jen proto, že je výrazně odlišnej od toho štěňátka, co sis kdysi přivedla domů.
(Jsem zvědavá, kdo se zas nade mnou bude pohoršovat :P)

agewa napsal(a):

Midori napsal(a):

heleno, já jsem tou větou myslela, ze nebyl ochotný řešit, že mi ve vztahu něco chybí, že bych od něj něco potřebovala, že chci něco změnit... to by snad mohl, ne?
A ty jsi šťastná, se svým zvířátkem?

Reňas, mi je líp nez něj. Jen je mi líto těch chyb co jsem udělala. A že nejdou vrátoit a napravit. Nebo jdou takové chyby nějak napravit? To by mě zajímalo...

TOBÉ něco chybělo, TY jsi od něj potřebovala, Ty jsi chtěla něco změnit

A? Myslíš, že je správné, aby na jednoho "hele já mám s naším vztahem ten a ten problém, mohli bychom to prosím probrat a pořešit", druhý z partnerů dlouhodobě reagoval "já ale žádnej problém nemám, takže nic řešit nebudu"?

heleno, to s tím psem zní docela strašidelně. A přivedla by sis to štěně domů znova, teď, když už víš?
A s prvním odstavcem máš pravdu.

"sedí u PC a jí  čokoládu" - ten popis sedí na mého manžela :-) Ale vyměňovat ho kvůli tomu nebudu. Ajťák je prostě s počítačema šťastnej.

Trošku mám pocit, že chceš, aby ti chlap nahradil "maminku" (nebo rodiče)... dospělý člověk si přece svoje potřeby plní především sám, ne? Partner nezvládne udělat tě šťastnou.

Návod na šťastné soužití s partnerem je: 1) dobře si vybrat 2) brát ho takového, jaký je a NESNAŽIT SE HO ZMĚNIT. To je cesta do pekel (teda k rozvodu).

Stručně řečeno: pokud s ním chceš být, nesnaž se ho změnit.
Pokud s ním být nechceš, rozhodni se, nebuď a nevyčítej si to.

Myslíš, že je správné, aby na jednoho "hele já mám s naším vztahem ten a ten problém, mohli bychom to prosím probrat a pořešit", druhý z partnerů dlouhodobě reagoval "já ale žádnej problém nemám, takže nic řešit nebudu"?
Správné? Zase jen z tvého hlediska, tedy řešení je jen a jen na tobě. Nebo spíš "hledání řešení", které by vyhovovalo tobě.
Podívej - když ti někdo uvaří oběd, kterej ti z nějakýho důvodu nechutná, můžeš ho beze slova sníst, můžeš si ho třeba přisolit či okořenit, můžeš ho vyhodit do hajzlíku nebo zavřeným oknem... a ještě X dalších možností - ale nemůžeš dotyčnýho "obviňovat" z toho, že pro tebe to není k jídlu.

Midori napsal(a):

A? Myslíš, že je správné, aby na jednoho "hele já mám s naším vztahem ten a ten problém, mohli bychom to prosím probrat a pořešit", druhý z partnerů dlouhodobě reagoval "já ale žádnej problém nemám, takže nic řešit nebudu"?

Já myslím, že to tak je správně. Pokud Ty máš problém a partner žádný problém necítí - proč by to řešil?
Prostě začni řešit Ty a on se buď přidá, až mu něco začně vadit, nebo ne. To je ale na něm.
Nemůžeš nikoho nutit se měnit, když mu stávající stav vyhovuje!

Opravdu to vypadá, že TY máš problém, ty řešíš... a partner problém necítí, proto ho neřeší! V tomhle rozložení je na tobě, abys to začla řešit. Vypadá to nespravedlivě, ale aby člověk, kterému něco nevyhovuje, se snažil změnit člověka, který je v pohodě... to prostě nefunguje.

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

dusičko, ty jsi fakt poslední dobou hodně mimo.
A výraz - nepůjčila mu dítě... Copak je dítě věc?
Máš poslední dobou podivné příspěvky.

tak nepředala. Dítě není věc, to vím.
Ale Midora psala, že mu ho nedala pochovat,když bylo miminko.
Ale zarazila mě věc, že už začala krize ke konci těhotenství. Takže problém je někde jinde. :vissla:

Mno, o tom , ze mu nedala dite jsem necetla.

Zrovna tobe by tohle, i kdyby se to stalo, nemelo vadit. Sama pises, ze muzi s detmi neumi aze se boji :godlike::godlike: detskeho place. Tohle prohlaseni u tebe vypada spis na to, ze süravna zenska muzi dite nedava, jelikoz....


Midori tu pise, ze se snazila, domlouvala, planovala, organozovala, snazila se a byla vycerpana.

Midori, chapu tvoji tryzen. Ale nemej vycitky svedomi. Tvuj manzel üpreci nemel zajem o dite a "volal po svobode", jak si sama napsala. Nepomahal ti, a doslova ignoroval tvoje volani o pomoc.

Ja jsem mela takovy typ taky doma. Presne tenhle postoj, kdyz jsem byla nemocna, odkracel, kdyz jsem sla na operaci odjel si na dovolenou, s ditetem jsem ho nemela vyrusovat. Platit na nej nechtel. Nesel treba nikdy ani nakoupit.

Jeho postoj stejny- temer- : Ja nic menit nebudu, pokud se ti to nelibi muzes vypadnout. Tak jsem vypadla. A povazuju to za nejlepsi vec meho zivota. Taky me nekdy chytnou takove myslenky. Ale u me je to davno. Nejlepsi jsou ti chytraci, kteri tvrdi, ze jsem delala chyby a ze to neni jen jeho vina. Ale on si proste sam vybral, nepomahat, neplatil, lhat a ignorovat. To byl jeho vyber protoze to on sam tak chtel jako dospely clovek a dospely clovek nese vzdy za svoje rozhodnuti a ciny zodpovednost. . Stejne jako tvuj chot, ktery se pred tebou zaviral v byte a nechtel ani na tvoje prosby noc resit.

Martinka1 napsal(a):

Já myslím, že to tak je správně. Pokud Ty máš problém a partner žádný problém necítí - proč by to řešil.

No podle me to neni spravne. Pripada mi to jako dost infantilni  odpoved "proc by to resil?". Hmmmmmmmmmmmmmm..............................

Martinka1 napsal(a):

Midori napsal(a):

A? Myslíš, že je správné, aby na jednoho "hele já mám s naším vztahem ten a ten problém, mohli bychom to prosím probrat a pořešit", druhý z partnerů dlouhodobě reagoval "já ale žádnej problém nemám, takže nic řešit nebudu"?

Já myslím, že to tak je správně. Pokud Ty máš problém a partner žádný problém necítí - proč by to řešil?

Třeba proto, že mu na mě záleží?
Neřešit to, že svým chováním ubližuju ostatním, mi přijde trochu sobecké a bezohledné.
Jasně, že ho nemůžu nutit, má svobodnou vůli, nemá povinnost to řešit. Ale ten vztah pak možná nebude moc hezký, když se partneři o sebe nebudou vzájemně zajímat a vycházet si vstříc a hledat kompromisy.

sahleb, když já o něm nemůžu říct tolik negativních věcí jako ty na svého ex. Bylo by to pak asi snazší pro mě odejít a netrápit se tím, necítit svoje selhání. Ale v jistých směrech nám (mě a dítěti) dává hodně. Ale když v některých směrech nedává, a není ochoten o tom mluvit a řešit to, a mi to nevyhovuje, tak mi zbývá jen smíření se s tím a nebo rozchod. A já se s tím smířit neuměla a nevím, jestli to není chyba...

No podle me to neni spravne. Pripada mi to jako dost infantilni  odpoved "proc by to resil?"
sahleb, člověk nemůže řešit "cizí" problémy.
Může se nanejvejš (zkusit) začít chovat jinak - ale ono ani to nezaručí to kýžené "vyřešení".

Neřešit to, že svým chováním ubližuju ostatním, mi přijde trochu sobecké a bezohledné.
Zřejmě to nepovažuje za tak závažné, jako ty. Možná si neuvědomuje (nebo uvědomit nechce - to přináší potíže ;)), že ty se cítíš ublížená. Možná mu naopak tvoje chování přijde "sobecké a bezohledné" - někteří pánové těžko snášejí, když se po nich (hystericky) ječí či poštěkává...

Midori napsal(a):

Třeba proto, že mu na mě záleží?
Neřešit to, že svým chováním ubližuju ostatním, mi přijde trochu sobecké a bezohledné.
Jasně, že ho nemůžu nutit, má svobodnou vůli, nemá povinnost to řešit. Ale ten vztah pak možná nebude moc hezký, když se partneři o sebe nebudou vzájemně zajímat a vycházet si vstříc a hledat kompromisy.

Nevím přesně, co řešíte. Ale co bych řešila já: že na mě partner nemá čas, že mi dává málo peněz, že se nechce podílet na domácích pracech, že nevymýšlí náplň pro společný volný čas... - tohle ti ubližuje? Nebo čím přesně?

My jsme třeba řešili, že nemám ráda manž. kamarádku, se kterou ale máme společný projekt - tudíž se s ní "musím" vídat. Chtěla jsem, aby to řešil manžel, případně aby ji z projektu vypustil. - protože přece JÁ jsem jeho manželka a jsem důležitější než nějaká xxx... - výsledek? M. do ji do projektu potřebuje, on s ní vyjde v poho, prostě řešit to musím já...
Myslíš, že to dělá proto, že mu na mě nezáleží??? - on prostě ví, že tohle je můj boj (můj a té kámošky)... prostě až to nezvládnu, z projektu vystoupím já a pak on bude vystaven volbě "já nebo ona" :-) zatím to zvládám.

sahleb napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Já myslím, že to tak je správně. Pokud Ty máš problém a partner žádný problém necítí - proč by to řešil.

No podle me to neni spravne. Pripada mi to jako dost infantilni  odpoved "proc by to resil?". Hmmmmmmmmmmmmmm..............................

Nemám problém - proč ho budu řešit?
Partner má problém - NEmůžu vyřešit JEHO problém.
Můžu být NÁPOMOCNÁ v řešení JEHO problému. Ale dobrovolně :-)

Nemůžu vyřešit jeho problém, to prostě nejde. Každý musí řešit svůj problém. Změnit můžu jen sebe a svůj úhel pohledu, nikoli druhého člověka.

Takže ještě jednou: proč bych měla řešit cizí problém, když já žádný nemám?
A ano, můžu POMOCT v řešení partnerovi s JEHO problémem. Ale to je něco jiného než říct "nevyhovuješ mi, tak se změň" s tím, že já se SVÝM problémem nebudu dělat nic.

... no a jasně že mám možnost odejít od člověka, který mi nevyhovuje... ale nemůžu ho změnit, pokud on sám necítí problém a změnit se nechce.

helena napsal(a):

Možná mu naopak tvoje chování přijde "sobecké a bezohledné" - někteří pánové těžko snášejí, když se po nich (hystericky) ječí či poštěkává...

To je dost pravděpodobné.

Midori napsal(a):

Ale když v některých směrech nedává, a není ochoten o tom mluvit a řešit to, a mi to nevyhovuje, tak mi zbývá jen smíření se s tím a nebo rozchod. A já se s tím smířit neuměla a nevím, jestli to není chyba...

Asi není dokonalý... něco umí a dá, něco ne. Opravdu nezbyde než se s tím smířit nebo rozejít.
Nebrala bych to jako "chybu". A taky bych si dala dost času na "zpracování", vztah se mění průběžně a chtít hned, teď a tady to přijmout, to je možná taky na Tebe hodně. Sama za sebe bych nechtěla dělat unáhlené závěry...
My taky řešíme průběžně a jsou věci, které prostě průběžně vyřešené nejsou. Ale to je život, chtít mít všechno 100%ně vyřešené jednoduše nejde. Oba jsme jenom lidi (vy taky, ne?). I s chybama - OBA. Nejen on, i ty.

A abys měla pohled i z druhé strany (přece ti na něm záleží :-), zeptala bych se JEHO, jestli ON je spokojený s Tebou a s Tvým chováním - jestli mu náhodou taky něčím neubližuješ, co NEVIDÍŠ. Možná když uděláš první krok a vyjdeš vstříc Ty jemu, bude vstřícnější i on :-))) - neboli obousměrná komunikace (jo, chce to odvahu podívat se i na svoje chyby)... pokud je totiž ve vztahu problém, VŽDYCKY na tom mají podíl oba dva.

sahleb napsal(a):

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

dusičko, ty jsi fakt poslední dobou hodně mimo.
A výraz - nepůjčila mu dítě... Copak je dítě věc?
Máš poslední dobou podivné příspěvky.

tak nepředala. Dítě není věc, to vím.
Ale Midora psala, že mu ho nedala pochovat,když bylo miminko.
Ale zarazila mě věc, že už začala krize ke konci těhotenství. Takže problém je někde jinde. :vissla:

Mno, o tom , ze mu nedala dite jsem necetla.

Zrovna tobe by tohle, i kdyby se to stalo, nemelo vadit. Sama pises, ze muzi s detmi neumi aze se boji :godlike::godlike: detskeho place. Tohle prohlaseni u tebe vypada spis na to, ze süravna zenska muzi dite nedava, jelikoz....
.
Můžou vidět jak ženská hysterčí nad řvoucím miminem, silná nátura převezme chování, jiný odejde :dumbom:



Midori tu pise, ze se snazila, domlouvala, planovala, organozovala, snazila se a byla vycerpana.

snažila ,domlouvala ,organizovala - pro sebe nebo pro manžela?

:lol::lol::lol::lol: ano,muži to s dětmi ze začátku, po porodu,neumí, musí se to naučit, nemaj na to ženský pud. ženská to dítě porodí, položí ho na břicho, na prsa, nosí ho 9 měsíců ve svým těle. Neříkám,že to chlapi neuměj, jen se třeba trošku bojej,aby malýmu miminko neublížili

dusička napsal(a):

snažila ,domlouvala ,organizovala - pro sebe nebo pro manžela?

- takhle se přece organizují DĚTI, ne?
S partnerem přece vedu ROZHOvOR, DIALOG, KOMUNIKUJU... Takhle se partneři nedomlouvají :)
Partnera se ptám, jak by to chtěl taky on a snažíme se o kompromis.
Necítila bych se dobře, když mi mi partner něco nařizoval (tj. domlouval a organizoval - za mě).
Chlap ve vztahu potřebuje prostor, aby mohl něco dělat... pokud partnerka udělá všechno, partner neudělá nic (logicky, nemá možnost).

Ze zkušeností kamarádky vím, že když se jí narodila dcera, upnula se jen na ní. Chlapa neviděla. On přišel z práce a ona na něho začala řvát, pomož mi, celej den tady skáču kolem dítěte. Stěžovala si,že ten chlap o ní nestál, že jí snad nemá rád. Je to krizovka poporodní. ženská vidí jen svý dítě, ale chlapa, že třeba taky občas potřebuje pohladit, povzbudit ne. A pak se diví, že se jí nevěnuje. A to je zase kdo z koho.

Můj manžel když se narodilo dítko taky se bál ho chovat, jenže já mu ho prdla, a nekomentovala, jeslti ho drží tak nebo tak. KDyž dítko řvalo, odcházel. potom přišel a říkal, že to nemohl vydržet, že by brečel taky. :dumbom:
Ale třeba když jsem byla v nemocnici, o kluky se postaral. Když mě bolí hlava, vezme dítko ven.
Ale chce to řešit v klidu, a ne řevem, jakej je sobec ,že Tobě je přece blbě a on jen stojí a nepomůže Ti.

Je těžký přijmout, že partner má některé věci jinak a ustát, že to prostě dělá jinak, než chci já.
Pokud to ale neudělám, tak to nebude partnerský vztah, ale vztah matka (řeknu mu, co má dělat) a dítě (poslechne nebo neposlechne).
Chlap v tom případě pak nemá jinou možnost než být flegmatik, aby tu ženskou ustál a neutekl. A taky chlapi neumí tak mluvit jako ženský, řeší spíš mlčením. A my mu to vyčítáme (to fakt nefunguje).

Martinka1 napsal(a):

helena napsal(a):

Možná mu naopak tvoje chování přijde "sobecké a bezohledné" - někteří pánové těžko snášejí, když se po nich (hystericky) ječí či poštěkává...

To je dost pravděpodobné.

Ale tohle jsem přeci nikdy nepopírala. Ale to, že já taky dělám chyby (které já ale mimochodem uznávám a jsem ochotná řešit... a konkrétně to ječení jsem například opravdu změnila) přece neznamená, že dělat chyby a neřešit je je správné...

Nevím přesně, co řešíte. Ale co bych řešila já: že na mě partner nemá čas, že mi dává málo peněz, že se nechce podílet na domácích pracech, že nevymýšlí náplň pro společný volný čas... - tohle ti ubližuje? Nebo čím přesně?

Ano, takový typ věcí.
Že s námi netráví žádný čas, že se nevěnuje děcku, že na mě nechal veškerou péči o dítě a domácnost.

On mi tím, že problém odmítnul řešit (nebo být nápomocen k řešení) dal jen dvě možnosti: ať se smířím, že se ke mně tak chová, anebo ať odejdu. A teď je naštvaný, že jsem odešla, a cítí se ukřivděně.
Docela bych i ocenila, kdyby mě byl býval radši vyslechnul a snažil se spolu se mnou najít kompromis tak, abychom mohli být relativně šťastní. Je to fakt tak divný?

Midori napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

helena napsal(a):

Možná mu naopak tvoje chování přijde "sobecké a bezohledné" - někteří pánové těžko snášejí, když se po nich (hystericky) ječí či poštěkává...

To je dost pravděpodobné.

Ale tohle jsem přeci nikdy nepopírala. Ale to, že já taky dělám chyby (které já ale mimochodem uznávám a jsem ochotná řešit... a konkrétně to ječení jsem například opravdu změnila) přece neznamená, že dělat chyby a neřešit je je správné...

Nevím přesně, co řešíte. Ale co bych řešila já: že na mě partner nemá čas, že mi dává málo peněz, že se nechce podílet na domácích pracech, že nevymýšlí náplň pro společný volný čas... - tohle ti ubližuje? Nebo čím přesně?

Ano, takový typ věcí.
Že s námi netráví žádný čas, že se nevěnuje děcku, že na mě nechal veškerou péči o dítě a domácnost.

On mi tím, že problém odmítnul řešit (nebo být nápomocen k řešení) dal jen dvě možnosti: ať se smířím, že se ke mně tak chová, anebo ať odejdu. A teď je naštvaný, že jsem odešla, a cítí se ukřivděně.
Docela bych i ocenila, kdyby mě byl býval radši vyslechnul a snažil se spolu se mnou najít kompromis tak, abychom mohli být relativně šťastní. Je to fakt tak divný?

Zkoušeli jste psychologa? Možná by to mohlo pomoct (abyste zkusili nahlédnout situace z pohledu toho druhého, bez "nezávislé" osoby toho asi nejste schopní).

Jinak my řešíme to samý. Nemá čas - jasně, snaží se vydělat peníze. Nevěnuje děcku - to zatím neznám, ale dovedu si představit, že chlap prostě NEVÍ, co s miminkem dělat. Až bude dítě větší a bude s ním moct třeba na kolo atd., tak by se to mohlo změnit, ne? Veškerou péči o dítě - dtto. Péče o domácnost - my to máme stejně. O domácnost se starám já. Vím že to bude znít staromódně, ale chtít po chlapovi aby živil rodinu a navíc dělal "ženské" práce doma, možná toho opravdu chceš moc?
Chlap prostě "loví" peníze a pak chce přijít domů k laskavé manželce a do útulného bytu... najíst, pomilovat atd.


Když to shrnu, pokud chodí do práce, jasně že nemá tolik času na tebe a dítě, která jsi předpokládám na rodičovský. Že neví, co si počít s malým dítětem. Že se mu nechce po po směně v práci ještě uklízet byt...
Pokud na tom nejste finančně špatně, zaplať si někoho na úklid/hlídání, aby to nemuselo být všechno na tobě, ale ani na něm! A čas, který ušetříš, prostě vyražte s chlapem ven a užijte si to jako dřív :-)

dusička napsal(a):

:lol::lol::lol::lol: ano,muži to s dětmi ze začátku, po porodu,neumí, musí se to naučit, nemaj na to ženský pud. ženská to dítě porodí, položí ho na břicho, na prsa, nosí ho 9 měsíců ve svým těle. Neříkám,že to chlapi neuměj, jen se třeba trošku bojej,aby malýmu miminko neublížili

Ale houby. Neházej všechny do jednoho pytle.
Na vlastní oči jsem viděla, jak to můj zeť umí a vůbec se nebojí.. Hnedka po příjezdu z nemocnice ON koupal, mazal, oblékal, svlékal, přebaloval...

To je čistě individuální.

Stejně si odporuješ, v jednom příspěvku napíšeš, že to muži s dětma neumí a za pár slov zase - Neříkám, že to chlapi neuměj.
Tak jak, dusi, uměj či neuměj? :lol:

dělat chyby a neřešit je je správné
Ty pořád nepobíráš, že to jsou "chyby", který na něm vidíš ty a zase jen ty. Dobře, měl by "být nápomocen k řešení"... ale víš ty vůbec, proč ten "kompromis" hledat nechce? Jestli třeba nemá pocit, že když ustoupí jednou, budeš chtít pořád víc?
Že s námi netráví žádný čas, že se nevěnuje děcku, že na mě nechal veškerou péči o dítě a domácnost.
Nepsalas náhodou, že je štědrej finančně? Pro některý chlapy znamená takovýhle zajištění rodiny opravdu hodně... a pak je možný, že "je naštvaný... a cítí se ukřivděně", protože "já jí dávám co můžu a ona by chtěla bůhvíco".

Aby bylo jasno - já se ho nezastávám (nakonec vím svý), ale snažím se hodit do placu všechny možnosti, na který si vzpomenu, protože mě dřív napadaly.

Uměj to,když se to naučej a nebojej se. :jojo: To není žádný odporování.
Majkafo - a to víš, že jsou i výjimky, a výjimky potvrzují pravidlo :lol:

Martinko, pro mě některý věci prostě přijatelný nejsou. Například aby oba partneři chodili do práce a žena k tomu všemu sama obstarávala celou domácnost.

Není pro mě přijatelný ani to, aby se otec nezajímal o své dítě a netrávil s ním čas. Žádná placená chůva mu rodiče nenahradí (dle mého).

Že v tom čase, co chlap chodí do práce, ne nemůže věnovat ženě a dítěti, je mi jasný.

On má jiné představy a potřeby než já, to je jasný. Ale štve mě, že se mnou nehledal kompromis, jak to vyřešit. Že nebyl schopný dohodnout se na např. na tom, že děcko pohlídá na dvě hodiny aspoň jednou týdně. Štve mě to, protože mi nezbylo, než buď se podřídit a dělat to, co jsem nikdy nechtěla, anebo vzít děcku úplnou rodinu.

helena napsal(a):

Nepsalas náhodou, že je štědrej finančně?

Tak to jsem asi úplně nepochytila... v tom případě bych opravdu nějaké pomáhání v domácnosti neřešila, není hanba zaplatit si paní na úklid.
A i částečné hlídání, abys neměla pocit, že se nemůžeš hnout z domu.

Taky si myslím, že pokud chlap dobře vydělává a rodinu finančně zabezpečí, že není problém když nechce doma mýt nádobí :-)))

A taky si myslím, že každý chlap (zdravý), pokud ho doma žena příjemně přivítá, se jí rád bude věnovat (zejména, pokud součástí toho budou aktivity, které budou naznačovat/vést k sexu). Příjemné přivítání, dobrá večeře, sex... - to bych chtěla vidět, který chlap by tohle doma odmítnul!!! A hned je po problému s "málo se mi věnuje" :-))) ... asi je dobrý vědět, co tomu chlapovi dělá dobře, a ono to u většiny chlapů tak složité není.
Určitě jim NEdělá dobře vyčítání, co nedělají nebo co dělají špatně (s tím, že to "dobře" je bráno jakože "to je normálka").

Není "normální", že chlap dobře finančně zabezpeční rodinu. Už jen pro tohle si zaslouží chválit a obdivovat :-)))

helena napsal(a):

dělat chyby a neřešit je je správné
Ty pořád nepobíráš, že to jsou "chyby", který na něm vidíš ty a zase jen ty. Dobře, měl by "být nápomocen k řešení"... ale víš ty vůbec, proč ten "kompromis" hledat nechce? Jestli třeba nemá pocit, že když ustoupí jednou, budeš chtít pořád víc?
Že s námi netráví žádný čas, že se nevěnuje děcku, že na mě nechal veškerou péči o dítě a domácnost.
Nepsalas náhodou, že je štědrej finančně? Pro některý chlapy znamená takovýhle zajištění rodiny opravdu hodně... a pak je možný, že "je naštvaný... a cítí se ukřivděně", protože "já jí dávám co můžu a ona by chtěla bůhvíco".

Aby bylo jasno - já se ho nezastávám (nakonec vím svý), ale snažím se hodit do placu všechny možnosti, na který si vzpomenu, protože mě dřív napadaly.

Ano, zajišťoval nás finančně. A vím, že se cítil ukřivděně, že ho "dostatečně neoceňuju". Zamyslela jsem se nad tím a snažila jsem se mu to pak víc dávat najevo, že si toho vážím, ale buď to neumím, nebo to nestačilo.

Ale jsme zas zpátky - jestli on je opravdu ochoten do rodiny investovat jen finančně, tak jsou naše názory v rozporu.  (Martinko: viz výše. Ano, nádobí ať klidně umyje zaplacená myčka nebo uklízečka, ale aby pomohl když je to třeba (jsem nemocná) a abychom trávili čas jako rodina už jen penězmi nezařídíš.) A jako partneři bychom o tom měli komunikovat a hledat řešení a kompromis podle mého.

Midori napsal(a):

Martinko, pro mě některý věci prostě přijatelný nejsou. Například aby oba partneři chodili do práce a žena k tomu všemu sama obstarávala celou domácnost.

Není pro mě přijatelný ani to, aby se otec nezajímal o své dítě a netrávil s ním čas. Žádná placená chůva mu rodiče nenahradí (dle mého).

Že v tom čase, co chlap chodí do práce, ne nemůže věnovat ženě a dítěti, je mi jasný.

On má jiné představy a potřeby než já, to je jasný. Ale štve mě, že se mnou nehledal kompromis, jak to vyřešit. Že nebyl schopný dohodnout se na např. na tom, že děcko pohlídá na dvě hodiny aspoň jednou týdně. Štve mě to, protože mi nezbylo, než buď se podřídit a dělat to, co jsem nikdy nechtěla, anebo vzít děcku úplnou rodinu.

Ano, pokud chodí oba do práce - ať se oba starají o domácnost.
Ty chodíš do práce? Pokud ano, beru zpět.
Pokud jsi doma s dítětem, tak do práce nechodíš a můžeš se starat o celou domácnost.

Nezajímal o dítě - nevím, co to konkrétně znamená. Ale vím, že si kamarádka taky takhle stěžovala. Řekla jsem jí to samý - s miminkem si prostě chlap neví rady (teď nemám na mysli Majkafu, že se nedokáže postarat třeba přebalit atd). Až bude dítě tak velký, že třeba bude moct s tatínkem hrát počítačový hry nebo tak... ale těžko říct.
Samozřejmě, že dítě potřebuje i tátu! Ale podle mě když je maličký, potřebuje PŘEDEVŠÍM mámu. Až bude větší, může na fotbal s tátou atd. Ale 2 letý dítě si asi fotbal moc neužije.

Pořád píšeš, co Ty... ale ptala ses ho, co ON? Jaké ON má představy? Jaké má obavy? Proč to dělá?
Ale ne tak, že mu to chceš vyčíst... ale že Tě to opravdu zajímá.

Psychologa bych opravdu doporučovala, vypadá to, že každý si stojíte na svém a to se opravdu dohodnout nemůžete.

Jinak chci zdůraznit, že tohle je primárně o vztahu Ty a manžel. Začala bych řešit váš vztah, když vy dva budete v pohodě, dítě bude taky!
Možná že chceš aby se chlap věnoval dítěti víc, než dítě v tomhle věku opravdu potřebuje? (Ale nevím, tohle nechci hodnotit).

"nestará se o dítě" - tohle si představuju, že otec na dítě neplatí, nekupuje dárky, nevídá ho... ale o to se asi nejedná? Nevím jak často dítě vídá, ale možná jim to stačí??? (zase nevím, jak to skutečně máte)... jenom "nadhazuju" myšlenky, třeba se nějaká chytí.

Midori napsal(a):

A jako partneři bychom o tom měli komunikovat a hledat řešení a kompromis podle mého.

Ne "podle tvého", ale podle společného :-)))
Možná si představuješ komunikaci jinak, než partner... víš, jak si komunikaci představuje on?
Třeba opravdu není SCHOPEN (může být ochoten) komunikovat podle Tebe.
Zkusíš třeba komunikovat podle něho?

... a zase, došli jste až k rozchodu, což si myslím, že už by opravdu chtělo intervenci odborníka (klidně tam zajdi i sama, i to může pomoct).

Midori napsal(a):

Ale jsme zas zpátky - jestli on je opravdu ochoten do rodiny investovat jen finančně, tak jsou naše názory v rozporu.

Souhlasím.
Pokud s vámi nebydlí, nevídá vás a jen posílá peníze - je to málo.
Pokud s vámi bydlí, vídá vás - tak to není "jen peníze".

Takhle nejsem schopná vidět, jak to u vás funguje, jestli se třeba měsíc nevidíte (jako kamarádka svého chlapa, protože pracuje na montážích - má 4 děti a je jasný, že jí chlap chybí). Nebo jestli se vidíte každý den atd.

"Jen peníze" je určitě málo. Ale tuším, že u vás to nejsou "jen" peníze.

Spíš Tvoje nároky na chlapovu pozornost jsou vyšší, než je on schopen/ochoten dát.

Ptala bych se, jak to vidí on. Třeba se mu příčí, že máš na něj "nároky" a že "musí". Třeba kdyby měl volnost se tobě i dítěti věnovat podle svého... těžko říct, takhle z vody, jen obecně.

A zase, jak už jsem psala: pokud chlapa příjemně přivítáš, dáš mu dobře najíst a pak se pomilujete... - myslíš, že odmítne? - to by musel být vůl, a pak dobře že ses ho zbavila.
Pokud ne - není tohle příjemně strávený společný čas? Nebo stojíš o něco jiného? Troufám si tvrdit, že u chlapa sex a jídlo asi budou hodně důležitý.
(Poznámka: na pokec není manžel, ale kamarádky!!! Nebo internet).

Slyšela jsem názor, který zní dost vulgárně, nicméně z určitého úhlu pohledu mu musím dát zapravdu: sex je základ a muž a žena se skutečně sejdou jenom v posteli (myslím, že tam si skutečně "rozumí"). Tj. pokud funguje sex, není nic ztraceno. Pokud nefunguje, je to v háji. A je jedno, jak fungují ostatní věci - tj. peníze, péče o domácnost atd.
Oba přemýšlí jinak a proto si ženská líp pokecá s kamarádkou než manželem.

Jinak chci upozornost na jednu věc, podmiňuješ vztah s partnerem jeho vztahem k dítěti. Myslím, že tohle bys neměla míchat. Chlap může být dobrý otec a zároveň mizerný partner a naopak: skvělý partner a mizerný otec.
Takže při přemýšlení o partnerském vztahu bych se zaměřila na vztah muž-žena především... jasně že to nejde úplně oddělit, ale postoj typu "když se nebude starat o dítě jak chci já, tak ho  jako partnera nechci" si nemyslím, že je funkční a přínosné.

pro mě některý věci prostě přijatelný nejsou. Například aby oba partneři chodili do práce a žena k tomu všemu sama obstarávala celou domácnost. Není pro mě přijatelný ani to, aby se otec nezajímal o své dítě a netrávil s ním čas.
Ono taky záleží na druhu tý práce, na tom, co od člověka požaduje, jakou má zodpovědnost a tak dál. Ale neříkala jsi, že si s děckem pohraje... ale jen ho prostě začne za chvíli nudit? Upřímně řečeno - ani ne dvouletý děcko zas až tak inspirativní není... a to si troufnu tvrdit jako máma i bába.
On má jiné představy a potřeby než já
Opakuju otázku (zatím ses nevyjádřila) - tys to nevěděla? Nebo jsi čekala, že ho změníš?
snažila jsem se mu to pak víc dávat najevo, že si toho vážím, ale buď to neumím, nebo to nestačilo
Pokud "dáš najevo" a v následujícím okamžiku mu "vyčteš", že se nezajímá o dítě, opět nastává to, co jsem říkala - "nic jí není dost".
hledat řešení a kompromis podle mého
Kompromis "podle mého" je oxymóron - něco jako černý mlíko nebo suchá voda.

Martinko, v poradně jsme byli oba, u psychologa já.
Ty ještě nemáš dítě, viď? Viz: pokud chlapa mile uvítáš, dáš mu dobré jídlo a pak se pomilujete... ano, to se dělá opravdu dobře, když si člověk nestíhá pomalu ani vyčistit zuby a spí v průměru 3 hodiny denně. O jizvě po porodu a všech dalších bolestech ani nemluvím.
Dítěti nestačí, jak často ho vídá. Bulil mi u jeho zamčených dveří.
Ale v něčem máš samozřejmě pravdu, nestíhám teď víc a podrobněji reagovat už ale.

heleno, ano, dvouletý děcko není tak moc inspirativní, ale já si s ním taky hraju, i když bych si šla radši číst. Je to i povinnost prostě.

Ne nevěděla. Resp. nevěděla jsem, že až tak moc. Opravdu jsem byla přesvědčená, že bude skvělý otec například (a uvědomovala jsem si, že co se týká domácnosti to nebude nic moc, ale zas až takovou katastrofu a ignoraci jsem nečekala).

ta věta měla proboha znamenat: Podle mého názoru bychom měli hledat řešení a kompromis. A ne že to samotné řešení by mělo být podle mého :dumbom:

S dítětem - ženská od přírody funguje tak, že spíš "je" (bytí) a muž zase dělá, koná (akce). Tudíž i s dítětem matka spíš "je" (hlavně když je malý a děcku to stačí) kdežto chlap musí něco "dělat".
Takže s malým děckem může být chlap nervózní, protože nemá co "dělat" a neumí "jen tak být". :-)
... mě teda napadlo...

Dovedu si přestavit, že chlap děcko naučí na počítači, jen co dítě zvládne ťuknout do klávesnice, vezme ho na fotbal, jen co dítě pochopí, co ten fotbal je, vezme ho na kolo, jen co se dítě samo na kole udrží... ale že mu bude dělat problém jen "být" s dítětem, se kterým nemůže nic podnikat (= tj. konat). Tj. až bude dítě "parťák" na akce (a pak maminky budou šílet, aby se dítěti nic nestalo... tatínkové to mají jinak... ale to už je jiná).

Je škoda, že už nežijeme v širším společenství, protože tam dítě mělo tetičky a babičky a chlapi nebyli nucení dělat věci, ke kterým nemají buňky... prostě lovili. A ženská v kruhu sester, maminky, babičky a ostatních ženských nikdy na "domácnost" a děti nebyla sama. To je smůla dnešní společnosti (i když i dnes by maminka nebo někdo z rodiny mohli pomoct).

dusička napsal(a):

Midori tu pise, ze se snazila, domlouvala, planovala, organozovala, snazila se a byla vycerpana.
snažila ,domlouvala ,organizovala - pro sebe nebo pro manžela?

:lol::lol::lol::lol: ano,muži to s dětmi .......neumí, musí se to naučit, nemaj na to ženský pud. Neříkám,že to chlapi neuměj, jen se třeba trošku bojej,aby malýmu miminko neublížili

No tohle nema cenu.

Spousty muzu to "neumi" tak se na to radi vymlouvaji.  Spousty zen to neumi a NAUCI SE TO a co nejrychleji. Ty si myslis, ze zeny se na rozdil od otcu neboji, ze by miminu neublizily, to snad opet perlis.

Midori napsal(a):

Martinko, v poradně jsme byli oba, u psychologa já.
Ty ještě nemáš dítě, viď? Viz: pokud chlapa mile uvítáš, dáš mu dobré jídlo a pak se pomilujete... ano, to se dělá opravdu dobře, když si člověk nestíhá pomalu ani vyčistit zuby a spí v průměru 3 hodiny denně. O jizvě po porodu a všech dalších bolestech ani nemluvím.
Dítěti nestačí, jak často ho vídá. Bulil mi u jeho zamčených dveří.
Ale v něčem máš samozřejmě pravdu, nestíhám teď víc a podrobněji reagovat už ale.

heleno, ano, dvouletý děcko není tak moc inspirativní, ale já si s ním taky hraju, i když bych si šla radši číst. Je to i povinnost prostě.

Ne nevěděla. Resp. nevěděla jsem, že až tak moc. Opravdu jsem byla přesvědčená, že bude skvělý otec například (a uvědomovala jsem si, že co se týká domácnosti to nebude nic moc, ale zas až takovou katastrofu a ignoraci jsem nečekala).

ta věta měla proboha znamenat: Podle mého názoru bychom měli hledat řešení a kompromis. A ne že to samotné řešení by mělo být podle mého :dumbom:

Zatím dítě nemám.
Ale pokud spíš v průměru 3 hod. denně... skutečně? - pak bych neřešila vztah, ale primárně to, abych se vyspala.
A taky bych už asi byla v Bohnicích.
Neřešila bych, aby dítě hlídal manžel, ale aby ho hlídal vůbec někdo, abych se mohla vyspat!
(jinak v tom asi musí být víc než dítě, přece ve 2 letech už dítě v noci spí, ne?)

No nic, napsáno bylo dost... asi bych se zeptala sama sebe, jestli je mi líp s ním (manželem) nebo bez něj. A hlavně bez výčitek svědomí.

... jo a myslím, že opravdu potřebuješ pomoc. Pokud není manžel schopen Ti ji dát, zkus někoho jiného: maminku, sestru, kamarádky... atd. Blízcí lidé jsou od toho, aby Ti pomáhali, ale musíš je požádat :-)

Martinka1 napsal(a):

S dítětem - ženská od přírody funguje tak, že spíš "je" (bytí) a muž zase dělá, koná (akce).

Je škoda, že už nežijeme v širším společenství, protože tam dítě mělo tetičky a babičky a chlapi nebyli nucení dělat věci, ke kterým nemají buňky... prostě lovili. A ženská v kruhu sester, maminky, babičky a ostatních ženských nikdy na "domácnost" a děti nebyla sama. To je smůla dnešní společnosti (i když i dnes by maminka nebo někdo z rodiny mohli pomoct).

Potomstvo jsem naucila na pocitaci ja, lyzovat ja, jizdy do autoskoly ja, jizda na kole taky ja.
Omlouvat dokola muze tim, ze pred 30 000 nekdo z nic obcas prej neco ulovil.....................ufffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffff:kapitulation:

... ještě mě napadá, že manžel se ještě nevyrovnal s novým uspořádáním rodiny - totiž že na prvním místě u tebe už není on, ale dítě. Může to pro něj být šok... - což není omluva, ale možné vysvětlení... kdo v dnešní době je připravený na to, co přijde po narození dítěte, myslím, že nikdo.

Tj. předtím jste fungovali jinak a teď nezvládáš, a chceš po něm pomoc... mohlo ho to vyděsit? - to by bylo na psychologa pro něj :-)

Martinka1 napsal(a):

Ale pokud spíš v průměru 3 hod. denně... skutečně? - pak bych neřešila vztah, ale primárně to, abych se vyspala.
A taky bych už asi byla v Bohnicích.
Neřešila bych, aby dítě hlídal manžel, ale aby ho hlídal vůbec někdo, abych se mohla vyspat!
(jinak v tom asi musí být víc než dítě, přece ve 2 letech už dítě v noci spí, ne?)

Martionko, už nééé, naštěstí, to bych si tu tak vesele nevypisovala :)
Ale prvních několik měsíců jo. Částečně přímo kvůli miminu (budilo se a musela jsem kojit a uspávat), částečně zprostředkovaně kvůli miminu (byla jsem tak vyčerpaná a nevyspalá, že mi byla zima i při 25 stupních v pokoji, klepala se zimou a nemohla usnout).

sahleb napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

S dítětem - ženská od přírody funguje tak, že spíš "je" (bytí) a muž zase dělá, koná (akce).

Je škoda, že už nežijeme v širším společenství, protože tam dítě mělo tetičky a babičky a chlapi nebyli nucení dělat věci, ke kterým nemají buňky... prostě lovili. A ženská v kruhu sester, maminky, babičky a ostatních ženských nikdy na "domácnost" a děti nebyla sama. To je smůla dnešní společnosti (i když i dnes by maminka nebo někdo z rodiny mohli pomoct).

Potomstvo jsem naucila na pocitaci ja, lyzovat ja, jizdy do autoskoly ja, jizda na kole taky ja.
Omlouvat dokola muze tim, ze pred 30 000 nekdo z nic obcas prej neco ulovil.....................ufffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffff:kapitulation:

Si to špatně pochopila, to není omluva, pokusila jsem se popsat, jak to podle mého názoru principielně fungovalo.
Princip je jasný: muž = akce, žena = bytí.
To, že žena i muž má v sobě obě složky (vnitřního muže i vnitřní ženu) a že záleží na jejich poměru, snad nemusím vysvětlovat, to je notoricky známé (nebo není?).
A je to mimo téma.

Midori napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Ale pokud spíš v průměru 3 hod. denně... skutečně? - pak bych neřešila vztah, ale primárně to, abych se vyspala.
A taky bych už asi byla v Bohnicích.
Neřešila bych, aby dítě hlídal manžel, ale aby ho hlídal vůbec někdo, abych se mohla vyspat!
(jinak v tom asi musí být víc než dítě, přece ve 2 letech už dítě v noci spí, ne?)

Martionko, už nééé, naštěstí, to bych si tu tak vesele nevypisovala :)
Ale prvních několik měsíců jo. Částečně přímo kvůli miminu (budilo se a musela jsem kojit a uspávat), částečně zprostředkovaně kvůli miminu (byla jsem tak vyčerpaná a nevyspalá, že mi byla zima i při 25 stupních v pokoji, klepala se zimou a nemohla usnout).

Já jsem si myslela, že to není aktuální :-)
Ale my ženský máme vlastnost, že chlapovi vyčteme i to, co se stalo před lety (neber si osobně) :-)
To neměl být útok.

Jen dávám střípky, co kdyby něco pomohlo.

Pokud nezabral psycholog, zkusila bych alternativu (jako terapii).

Jo a k vyčerpání z miminka. Tohle už jsem četla víckrát a taky jsem četla radu, že by si měla žena zařídit "výpomoc" na šestinedělí. Ale je jasný, že tou výpomocí se nemyslí manžel, ale nějaká jiná žena (třeba maminka), která uvaří, vypere, uklidí...
Vím že je to rada po bitvě, ale dovedu si představit, že to sníží napětí jak u ženy, tak u chlapa (nemusí být vyděšený, jak to zvládne, když se o domácnost nikdy nestaral). A popravdě, maminka taky vaří líp než manžel :-)))

Midori napsal(a):

heleno, ano, dvouletý děcko není tak moc inspirativní, ale já si s ním taky hraju, i když bych si šla radši číst. Je to i povinnost prostě.

Dovolím si oponovat. Můj v dubnu dvouletý vnouček JE hodně inspirativní. Pořád, nejenom když mi sedí na kuchyńské lince, vaříme spolu a on vyndavá a nandavá do misky cibule, česneky, míchá vařečkou ve dřezu... :D
Takhle se mnou "vařil" od malinka i můj syn.
Mně to teda přijde inspirativní, když se zastavíme u každého broučka, kterého už ze své výšky a zaneprázdněnosti já ani nevidím, když nejdeme dál, dokud neotrháme půl louky pampelišek, když hodinu stojíme u fontán, které stříkají "ze země" a pak zase v zemi "zmizí", když jíme v předzahrádce cukrárny zmrzku, když mi v práci rozsype všechny barevné sponky na papíry a pak si je naloží do autíčka a vozí je mým kolegyním... :lol:

Midori napsal(a):

Martionko, už nééé, naštěstí, to bych si tu tak vesele nevypisovala :)
Ale prvních několik měsíců jo. Částečně přímo kvůli miminu (budilo se a musela jsem kojit a uspávat), částečně zprostředkovaně kvůli miminu (byla jsem tak vyčerpaná a nevyspalá, že mi byla zima i při 25 stupních v pokoji, klepala se zimou a nemohla usnout).

Proč o svém děťátku píšeš tak neosobně? Dítě, děcko, mimino... To mě velmi zaujalo.
Ani jednou ses nezmínila, jestli máte holčičku nebo kloučka. Kvůli anonymitě?

Majkafo: no jo, ale ty jsi ženská... chlapa by asi nebavil "každý brouček" :-)

Martinka1 napsal(a):

Majkafo: no jo, ale ty jsi ženská... chlapa by asi nebavil "každý brouček" :-)

To je zajímavé, že mého zetě baví. :) Můj zeť nosil drobíska i v šátku a maminky zíraly. :) Před Vánocemi s ním jel sám na Mikulášskou jízdu historickým vláčkem, když dcerka chodí k lékaři, čeká druhého mimíska, je s ním v práci... A tak bych mohla pokračovat.
Takže opět - nezevšeobecňovat. :)

helena napsal(a):

nebo se po těch letech nasbírá tolik důvodů,proč naopak odejít...
Prů... švih je v tom, že čím dýl, tím hůř, aneb žába v hrnci.
Přece do tý už vařící vody nehodíme někoho jinýho...

No Helco, videla jsem to jako ty , ale ted jsem rada, ze se stalo neco, co nas donutilo ten vztah k nicemu resit a ze jsme udelali to, co jsme meli udelat uz pred 10, 15 lety .

helena napsal(a):

nebyl ochotný řešit, že mi ve vztahu něco chybí, že bych od něj něco potřebovala, že chci něco změnit
Tobě chybí, ty bys potřebovala, ty chceš změnu... on ne. On je takhle spokojenej... a když není, tak se jednoduše zamkne. Jak prosté.
Tvoje "chyby" nejsou v tvém chování, ale v tom, že ses ho snažila nacpat někam, kam on zjevně nechtěl... takže se celkem logicky vzpírá. Ty máš představu šťastný rodiny, on zřejmě taky - akorát že se diametrálně liší. Bohužel musím opakovat, že jsi věděla... a možná jen nechtěla vidět, nebo (naivně) doufala, že ho změníš ty nebo dítě.
A ty jsi šťastná, se svým zvířátkem?
To není zvířátko pro radost... to je zvířátko, o který je teď už jen nutný se postarat. Starýho psa taky nevyhodíš na ulici nebo nepověsíš někomu na krk jen proto, že je výrazně odlišnej od toho štěňátka, co sis kdysi přivedla domů.
(Jsem zvědavá, kdo se zas nade mnou bude pohoršovat :P)

ja urcite ne, naprosto to chapu . Narozdil od jinych pro mne nesrozumitelnych prispevku , tz tvoje jsou pro mne srozumitelne .

Martinka1 napsal(a):

Princip je jasný: muž = akce, žena = bytí.
To, že žena i muž má v sobě obě složky (vnitřního muže i vnitřní ženu) a že záleží na jejich poměru, snad nemusím vysvětlovat, to je notoricky známé (nebo není?).
A je to mimo téma.

COZE????? To zni jako ze stredoveku. Sovinisticky blbiny. Muz i zena je byti i akce.

Copak nic nedelas? Kdyz teda nic nedelas, tak si nemysli, ze to je i u vsech lidi  na zemekouli-. Podle me je akce uz jen porod.

sahleb napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Princip je jasný: muž = akce, žena = bytí.
To, že žena i muž má v sobě obě složky (vnitřního muže i vnitřní ženu) a že záleží na jejich poměru, snad nemusím vysvětlovat, to je notoricky známé (nebo není?).
A je to mimo téma.

COZE????? To zni jako ze stredoveku. Sovinisticky blbiny. Muz i zena je byti i akce.

Copak nic nedelas? Kdyz teda nic nedelas, tak si nemysli, ze to je i u vsech lidi  na zemekouli-. Podle me je akce uz jen porod.

Souhlasím se Sahleb,to co píše M.jsou tlachy nějaké sekty snad,ne?Aby vše ve vztahu klapalo,je nutno aby oba byli v akci i v tom bytí.A že vím, o čem mluvím-vl.zkušenost!!

Jaku napsal(a):

sahleb napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Princip je jasný: muž = akce, žena = bytí.
To, že žena i muž má v sobě obě složky (vnitřního muže i vnitřní ženu) a že záleží na jejich poměru, snad nemusím vysvětlovat, to je notoricky známé (nebo není?).
A je to mimo téma.

COZE????? To zni jako ze stredoveku. Sovinisticky blbiny. Muz i zena je byti i akce.

Copak nic nedelas? Kdyz teda nic nedelas, tak si nemysli, ze to je i u vsech lidi  na zemekouli-. Podle me je akce uz jen porod.

Souhlasím se Sahleb,to co píše M.jsou tlachy nějaké sekty snad,ne?Aby vše ve vztahu klapalo,je nutno aby oba byli v akci i v tom bytí.A že vím, o čem mluvím-vl.zkušenost!!

Holky, chtělo by to brejle :dumbom:

Pro nechápavé:
muž(ský princip) = akce
žen(ský princip) = bytí

Muž i žena mají v sobě jak mužský princip, tak ženský.

Když nechápete, aspoň nepřekrucujte :kapitulation:

majkafa napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Majkafo: no jo, ale ty jsi ženská... chlapa by asi nebavil "každý brouček" :-)

To je zajímavé, že mého zetě baví. :) Můj zeť nosil drobíska i v šátku a maminky zíraly. :) Před Vánocemi s ním jel sám na Mikulášskou jízdu historickým vláčkem, když dcerka chodí k lékaři, čeká druhého mimíska, je s ním v práci... A tak bych mohla pokračovat.
Takže opět - nezevšeobecňovat. :)

Tak to bude výjimka, většina chlapů co znám je jiná. Ale existují jak je vidět :-)))

majkafa napsal(a):

To je zajímavé, že mého zetě baví. :) Můj zeť nosil drobíska i v šátku a maminky zíraly. :) Před Vánocemi s ním jel sám na Mikulášskou jízdu historickým vláčkem, když dcerka chodí k lékaři, čeká druhého mimíska, je s ním v práci... A tak bych mohla pokračovat.
Takže opět - nezevšeobecňovat. :)

:offtopic:
Bobísek, mocinky, dovča, manža, těhulkování... nemůžu si pomoct, ale z toho se mi ježí chlupy.

Vilemína napsal(a):

majkafa napsal(a):

To je zajímavé, že mého zetě baví. :) Můj zeť nosil drobíska i v šátku a maminky zíraly. :) Před Vánocemi s ním jel sám na Mikulášskou jízdu historickým vláčkem, když dcerka chodí k lékaři, čeká druhého mimíska, je s ním v práci... A tak bych mohla pokračovat.
Takže opět - nezevšeobecňovat. :)

:offtopic:
Bobísek, mocinky, dovča, manža, těhulkování... nemůžu si pomoct, ale z toho se mi ježí chlupy.

Souhlas :rock:

Vilemína napsal(a):

majkafa napsal(a):

To je zajímavé, že mého zetě baví. :) Můj zeť nosil drobíska i v šátku a maminky zíraly. :) Před Vánocemi s ním jel sám na Mikulášskou jízdu historickým vláčkem, když dcerka chodí k lékaři, čeká druhého mimíska, je s ním v práci... A tak bych mohla pokračovat.
Takže opět - nezevšeobecňovat. :)

:offtopic:
Bobísek, mocinky, dovča, manža, těhulkování... nemůžu si pomoct, ale z toho se mi ježí chlupy.

Vil, zřejmě jsi špatně četla. Ani jedno z tebou uvedených slov jsem nepoužila a kromě dovči ani nepoužívám. :reta::D
Tudíž nerozumím, proč jako ukázku toho, z čeho se tobě ježí chlupy,  používáš mé psaní. :D
Jo, a až budeš mít jednou svého drobíska, pak si ohledně drobečků popovídáme. ;)

Grainne napsal(a):

Souhlas :rock:

Grainne, ozvi se, až budeš mít vnoučátko. :D

Vilemína napsal(a):

:offtopic:
Bobísek, mocinky, dovča, manža, těhulkování... nemůžu si pomoct, ale z toho se mi ježí chlupy.

Vilemino perfektne napsany, me se jeste zveda kufr.

Jak muze nekdo nazvat manzela "manza"? A ze takovejch slov mezi zenskymi je. Ja se divim. :cool:

Jo dovca, alose.

majkafa napsal(a):

Grainne napsal(a):

Souhlas :rock:

Grainne, ozvi se, až budeš mít vnoučátko. :D

nestras , nijak po tom netouzim :( moc na deti nejsem, spis musim doufat, ze kdyz se to stane / ovsem pri pohledu na sve deti se mi to zatim jevi jako vysoce nepravdepodobne / , ze me to snad trochu zmeni , abych nebyla za zlou tchyni a babicku

sahleb napsal(a):

Vilemína napsal(a):

:offtopic:
Bobísek, mocinky, dovča, manža, těhulkování... nemůžu si pomoct, ale z toho se mi ježí chlupy.

Vilemino perfektne napsany, me se jeste zveda kufr.

Jak muze nekdo nazvat manzela "manza"? A ze takovejch slov mezi zenskymi je. Ja se divim. :cool:

Jo dovca, alose.

zase souhlas, je to sileny :o

Martinka1 napsal(a):

Pro nechápavé:
muž(ský princip) = akce
žen(ský princip) = bytí

Muž i žena mají v sobě jak mužský princip, tak ženský.

Když nechápete, aspoň nepřekrucujte :kapitulation:

Tak jeste jednou, muzsky princip neni akce........................To jsu blbosri,m sovinisticky, to by znamenalo, ze kdyz zena je akcni, tak je v ni akcni muzsky princip.? KRAVINA na entou. Zena je akcni sama o sobe.


PS: kdo ty principy ustanovil a kdo to rozdelil ?

sahleb napsal(a):

dusička napsal(a):

Midori tu pise, ze se snazila, domlouvala, planovala, organozovala, snazila se a byla vycerpana.
snažila ,domlouvala ,organizovala - pro sebe nebo pro manžela?

:lol::lol::lol::lol: ano,muži to s dětmi .......neumí, musí se to naučit, nemaj na to ženský pud. Neříkám,že to chlapi neuměj, jen se třeba trošku bojej,aby malýmu miminko neublížili

No tohle nema cenu.

Spousty muzu to "neumi" tak se na to radi vymlouvaji.  Spousty zen to neumi a NAUCI SE TO a co nejrychleji. Ty si myslis, ze zeny se na rozdil od otcu neboji, ze by miminu neublizily, to snad opet perlis.

Nepsala jsem,že se vymlouvají. Jen prostě od přírody neumí.
Radši půjdou na lov, aby přinesli domů ženě a dítku jídlo, aby žena a dítě nestrádali (dneska je to finanční stránka)
ženská je prostě máma, chlap máma není. NEbo si vydělala chlapa,kterej rodí?
Nejsme stejný s chlapama. ženský jsou prostě jiný než chlapi. To je příroda, té neporučíš.
A ženská to umí od přírody, ví jak dítko chytit, jak mu nabídnout prso ke kojení, netřeba to slovo naučit se to. ženská má mateřský instinkt,ten jí nezradí.
Chlap to miminko tolik nezná jako ženská, protože chlap je pozorovatel, v ženském lůně roste nový život.

majkafa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

majkafa napsal(a):

To je zajímavé, že mého zetě baví. :) Můj zeť nosil drobíska i v šátku a maminky zíraly. :) Před Vánocemi s ním jel sám na Mikulášskou jízdu historickým vláčkem, když dcerka chodí k lékaři, čeká druhého mimíska, je s ním v práci... A tak bych mohla pokračovat.
Takže opět - nezevšeobecňovat. :)

:offtopic:
Bobísek, mocinky, dovča, manža, těhulkování... nemůžu si pomoct, ale z toho se mi ježí chlupy.

Vil, zřejmě jsi špatně četla. Ani jedno z tebou uvedených slov jsem nepoužila a kromě dovči ani nepoužívám. :reta::D
Tudíž nerozumím, proč jako ukázku toho, z čeho se tobě ježí chlupy,  používáš mé psaní. :D
Jo, a až budeš mít jednou svého drobíska, pak si ohledně drobečků popovídáme. ;)

"Drobíska" mít nikdy nebudu, když už tak syna nebo dceru. Nejsem vůbec proti tomu zdrobňovat či různě zkracovat křestní jména - Adéla - Adla atd., ale komolení slov typu dovolená - dovča mi přijde nepřirozené, umělé, snaha být za každou cenu cool.

dusičko, ty děsně plácáš a navíc se opakuješ. :vissla:

Vilemína napsal(a):

"Drobíska" mít nikdy nebudu, když už tak syna nebo dceru. Nejsem vůbec proti tomu zdrobňovat či různě zkracovat křestní jména - Adéla - Adla atd., ale komolení slov typu dovolená - dovča mi přijde nepřirozené, umělé, snaha být za každou cenu cool.

:lol: Četla jsem spoustu takovýchle prohlášení a jaká byla, když to doopravdy nastalo. :lol:

majkafa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

"Drobíska" mít nikdy nebudu, když už tak syna nebo dceru. Nejsem vůbec proti tomu zdrobňovat či různě zkracovat křestní jména - Adéla - Adla atd., ale komolení slov typu dovolená - dovča mi přijde nepřirozené, umělé, snaha být za každou cenu cool.

:lol: Četla jsem spoustu takovýchle prohlášení a jaká byla, když to doopravdy nastalo. :lol:

Bleeeee
Musím souhlasit s Vil...z mimíska,drobíska a vláčku se mi dělá mdlo...
Jinak když je téhle malé havěti moc pohromadě říkám jim "nízký barevný"... :)
Děti mám ráda.

Revliba napsal(a):

Bleeeee
Musím souhlasit s Vil...z mimíska,drobíska a vláčku se mi dělá mdlo...
Jinak když je téhle malé havěti moc pohromadě říkám jim "nízký barevný"... :)
Děti mám ráda.

Někdo používá nízké a jiný zase "vysoké".
Ako sa hovorí u nás - Dočkaj času, ako húska klasu.
Taky nemusím zdrobněliny na nevhodném místě a v nevhodném čase.
Revlibo, nevěřím ti, žes svým dětem NIKDY neřekla - pojedeme vláčkem, když byly malé. :lol::lol::lol:

Nepozvracej si klávesnici. :)

Midori,čtu to tady a souhlasím s Tebou v tom,že by se opravdu neměl snažit jen jeden,řešit alias nacházet kompromisy jen z jedné strany a komunikace,aby byla také jen z jedné strany.. Takový vztah může jít rovnou do kopru..  Má známá,když v jejich manželství nastaly problémy šla do poradny,snažila se,chtěla řešit,chtěla komunikovat ON NÉ,ON NEMÁ PROBLÉM,respektivě si to vyřeší sám,poradkyně jí řekla,že na to chtít s tím něco udělat musí být vždy dva..nemůže to být,až takhle nevývažené a kde je to manželství dnes? Už nefunguje..:|

Jo a ještě jsem si vzpomněla,že prý říkala,že ten pohled JÁ nemám problém,Ty máš problém,je absolutně mimo..takhle,že to nefunguje. Vždy platí my..musí se někde ty cesty střetnout. :vissla:

Prý jedna paní povídala.
Nemáš pravdu, Reňo.

Martinka1 napsal(a):

helena napsal(a):

Nepsalas náhodou, že je štědrej finančně?

Tak to jsem asi úplně nepochytila... v tom případě bych opravdu nějaké pomáhání v domácnosti neřešila, není hanba zaplatit si paní na úklid.
A i částečné hlídání, abys neměla pocit, že se nemůžeš hnout z domu.

Taky si myslím, že pokud chlap dobře vydělává a rodinu finančně zabezpečí, že není problém když nechce doma mýt nádobí :-)))

A taky si myslím, že každý chlap (zdravý), pokud ho doma žena příjemně přivítá, se jí rád bude věnovat (zejména, pokud součástí toho budou aktivity, které budou naznačovat/vést k sexu). Příjemné přivítání, dobrá večeře, sex... - to bych chtěla vidět, který chlap by tohle doma odmítnul!!! A hned je po problému s "málo se mi věnuje" :-))) ... asi je dobrý vědět, co tomu chlapovi dělá dobře, a ono to u většiny chlapů tak složité není.
Určitě jim NEdělá dobře vyčítání, co nedělají nebo co dělají špatně (s tím, že to "dobře" je bráno jakože "to je normálka").

Není "normální", že chlap dobře finančně zabezpeční rodinu. Už jen pro tohle si zaslouží chválit a obdivovat :-)))

Ale mohol by trochu toho obdivu a uznania opätovať, to zasa sorry. Matka si pri dieťati tiež práve neváľa šunky, ale práca v domácnosti a okolo dieťaťa je bohužiaľ vidieť, až keď sa akosi nekoná... Odmietam, že by si slušné zaobchádzanie, obdiv, prípadne úctu a pozornosť zaslúžil len jeden z partnerov...

Martinka1 napsal(a):

Midori napsal(a):

Ale jsme zas zpátky - jestli on je opravdu ochoten do rodiny investovat jen finančně, tak jsou naše názory v rozporu.

Souhlasím.
Pokud s vámi nebydlí, nevídá vás a jen posílá peníze - je to málo.
Pokud s vámi bydlí, vídá vás - tak to není "jen peníze".

Takhle nejsem schopná vidět, jak to u vás funguje, jestli se třeba měsíc nevidíte (jako kamarádka svého chlapa, protože pracuje na montážích - má 4 děti a je jasný, že jí chlap chybí). Nebo jestli se vidíte každý den atd.

"Jen peníze" je určitě málo. Ale tuším, že u vás to nejsou "jen" peníze.

Spíš Tvoje nároky na chlapovu pozornost jsou vyšší, než je on schopen/ochoten dát.

Ptala bych se, jak to vidí on. Třeba se mu příčí, že máš na něj "nároky" a že "musí". Třeba kdyby měl volnost se tobě i dítěti věnovat podle svého... těžko říct, takhle z vody, jen obecně.

A zase, jak už jsem psala: pokud chlapa příjemně přivítáš, dáš mu dobře najíst a pak se pomilujete... - myslíš, že odmítne? - to by musel být vůl, a pak dobře že ses ho zbavila.
Pokud ne - není tohle příjemně strávený společný čas? Nebo stojíš o něco jiného? Troufám si tvrdit, že u chlapa sex a jídlo asi budou hodně důležitý.
(Poznámka: na pokec není manžel, ale kamarádky!!! Nebo internet).

Bývalý neodmietol, ale keď prišiel nasratý (podotýkam, že z práce, nie že sa nasral až doma), tak sa neukľudnil, kým sme sa dobre nepohádali, kým mi nevyčítal aj politickú situáciu a počasie nad Azormi - a potom sa čudoval aj ušami, že na ten s.e.x nie a nie dôjsť. :dumbom: Ale ja nie som nafukovacia Anča, aby som fungovala na mechanický pokyn, to sorry. Niekedy sú tie naučené a z kníh vyčítané veci na... na dve veci. Pripúšťam všaj aj možnosť, že to bol vôl a som fakt rada, že už nie sme spolu...

Martinka1 napsal(a):

Možná si představuješ komunikaci jinak, než partner... víš, jak si komunikaci představuje on?
Třeba opravdu není SCHOPEN (může být ochoten) komunikovat podle Tebe.
Zkusíš třeba komunikovat podle něho?

V komunikaci jsme problém určitě měli. Horší je, že myslím, že nejen v ní.
Ale já už to vím, co jsem dělala špatně a ubližovala mu tím (nebo aspoň něco z toho vím), jak "blbě" jsem s ním komunikovala...

Martinka1 napsal(a):

Jinak chci upozornost na jednu věc, podmiňuješ vztah s partnerem jeho vztahem k dítěti. Myslím, že tohle bys neměla míchat. Chlap může být dobrý otec a zároveň mizerný partner a naopak: skvělý partner a mizerný otec.
Takže při přemýšlení o partnerském vztahu bych se zaměřila na vztah muž-žena především... jasně že to nejde úplně oddělit, ale postoj typu "když se nebude starat o dítě jak chci já, tak ho  jako partnera nechci" si nemyslím, že je funkční a přínosné.

To je zajímavý názor, nad tím jsem takhle nikdy nepřemýšlela. Ale myslím, že jeden z mých (a asi hiodně žen) požadavlk§ na partnera je, aby byl i dobrý otec...

Martinka1 napsal(a):

Ale my ženský máme vlastnost, že chlapovi vyčteme i to, co se stalo před lety (neber si osobně) :-)

Jo, taky velká překážka, já jsem mu po tom co udělal (tehdy jak jsem byla vyčerpaná a nutně potřebovala jeho pomoc) přestala důvěřovat...a neuměla na to zapomenout...

Psycholog mi pomáhá... (aspoň mám ten dojem). Akorát je drahej, tak ním nemůžu moc plýtvat;)

majkafo, já to myslela spíš tak, že děti nejsou inspirativní úplně pořád... a vlastně ani to slovo inspirativní tam nesedí... použila jsem to jen proto, protože tím helena "omlouvala" chlapa, že se dítěti nechce věnovat, a jen jsem chtěla říct, že dítěti se rodič občas musí věnovat, i když zrovna nemá úplně náladu, takže to neberu jako argument.
A jo, psala jsem záměrně bezpohlavně kvůli "anonymitě", občas jsem to po sobě i přepisovala, když jsem se upsala :) Ale máš pravdu, že jsou stejně jen dvě možnosti, takže mě to zrovna moc neutají.

majkafa napsal(a):

Prý jedna paní povídala.
Nemáš pravdu, Reňo.

Nevysvětlila bys? Zajímalo by mě...

Martinka1 napsal(a):

Midori napsal(a):

Martinko, pro mě některý věci prostě přijatelný nejsou. Například aby oba partneři chodili do práce a žena k tomu všemu sama obstarávala celou domácnost.

Není pro mě přijatelný ani to, aby se otec nezajímal o své dítě a netrávil s ním čas. Žádná placená chůva mu rodiče nenahradí (dle mého).

Že v tom čase, co chlap chodí do práce, ne nemůže věnovat ženě a dítěti, je mi jasný.

On má jiné představy a potřeby než já, to je jasný. Ale štve mě, že se mnou nehledal kompromis, jak to vyřešit. Že nebyl schopný dohodnout se na např. na tom, že děcko pohlídá na dvě hodiny aspoň jednou týdně. Štve mě to, protože mi nezbylo, než buď se podřídit a dělat to, co jsem nikdy nechtěla, anebo vzít děcku úplnou rodinu.

Ano, pokud chodí oba do práce - ať se oba starají o domácnost.
Ty chodíš do práce? Pokud ano, beru zpět.
Pokud jsi doma s dítětem, tak do práce nechodíš a můžeš se starat o celou domácnost.

Midori,reaguji na to,co tu bylo psáno a Ty si to Marťo,neber osobně.. Takže jasně jsi doma,tak to asi žádná práce není,takže klidně buď nevyspaná,starej se o malého jen Ty,dělej vše v domácnosti a vše  pro partnera a kolem něho,večer mu nabídni super servis romantiky a sexu a hlavně nic neřeš,hlavně,že nosí peníze.. :/ Proboha v kterém století to žijeme.. :vissla:

Nezajímal o dítě - nevím, co to konkrétně znamená. Ale vím, že si kamarádka taky takhle stěžovala. Řekla jsem jí to samý - s miminkem si prostě chlap neví rady (teď nemám na mysli Majkafu, že se nedokáže postarat třeba přebalit atd). Až bude dítě tak velký, že třeba bude moct s tatínkem hrát počítačový hry nebo tak... ale těžko říct.
Samozřejmě, že dítě potřebuje i tátu! Ale podle mě když je maličký, potřebuje PŘEDEVŠÍM mámu. Až bude větší, může na fotbal s tátou atd. Ale 2 letý dítě si asi fotbal moc neužije.

Pořád píšeš, co Ty... ale ptala ses ho, co ON? Jaké ON má představy? Jaké má obavy? Proč to dělá?
Ale ne tak, že mu to chceš vyčíst... ale že Tě to opravdu zajímá.

Psychologa bych opravdu doporučovala, vypadá to, že každý si stojíte na svém a to se opravdu dohodnout nemůžete.

Jinak chci zdůraznit, že tohle je primárně o vztahu Ty a manžel. Začala bych řešit váš vztah, když vy dva budete v pohodě, dítě bude taky!
Možná že chceš aby se chlap věnoval dítěti víc, než dítě v tomhle věku opravdu potřebuje? (Ale nevím, tohle nechci hodnotit).

"nestará se o dítě" - tohle si představuju, že otec na dítě neplatí, nekupuje dárky, nevídá ho... ale o to se asi nejedná? Nevím jak často dítě vídá, ale možná jim to stačí??? (zase nevím, jak to skutečně máte)... jenom "nadhazuju" myšlenky, třeba se nějaká chytí.

Martinka1 napsal(a):

S dítětem - ženská od přírody funguje tak, že spíš "je" (bytí) a muž zase dělá, koná (akce). Tudíž i s dítětem matka spíš "je" (hlavně když je malý a děcku to stačí) kdežto chlap musí něco "dělat".
Takže s malým děckem může být chlap nervózní, protože nemá co "dělat" a neumí "jen tak být". :-)
... mě teda napadlo...

Dovedu si přestavit, že chlap děcko naučí na počítači, jen co dítě zvládne ťuknout do klávesnice, vezme ho na fotbal, jen co dítě pochopí, co ten fotbal je, vezme ho na kolo, jen co se dítě samo na kole udrží... ale že mu bude dělat problém jen "být" s dítětem, se kterým nemůže nic podnikat (= tj. konat). Tj. až bude dítě "parťák" na akce (a pak maminky budou šílet, aby se dítěti nic nestalo... tatínkové to mají jinak... ale to už je jiná).

Je škoda, že už nežijeme v širším společenství, protože tam dítě mělo tetičky a babičky a chlapi nebyli nucení dělat věci, ke kterým nemají buňky... prostě lovili. A ženská v kruhu sester, maminky, babičky a ostatních ženských nikdy na "domácnost" a děti nebyla sama. To je smůla dnešní společnosti (i když i dnes by maminka nebo někdo z rodiny mohli pomoct).

To sú také filozofické múdrosti... Bývalý sa o svojho syna staral se vším všudy od jeho 7 mesiacov - a teda nie že by bola nejaká sláva, priemerná matka by to zvládla asi lepšie, ale na svoje mužské schopnosti si poradil vcelku dobre... A nemal nejaké fiilozofické problémy, čo s dieťaťom. Ono, vzťah sa vytvára postupne, jasné, že nie je sám od seba a hneď pevný a dobrý, ale ak spolu ani netrávia čas v jednej miestnosti, ani nejdú cez víkend na ihrisko alebo vychádzku, tak to je ocko na ozdobu... To ma môžete ukŕkať, ale podľa mňa si normálny otec môže nájsť na potomka ten čas fakt aspoň cez víkend (teda, ak o to vôbec stojí...).

majkafa napsal(a):

Prý jedna paní povídala.
Nemáš pravdu, Reňo.

Nejde o to,jestli já mám pravdu. Tohleto  jí opravdu řekla,není to žádná jedna paní povídala,ale nechci tady upřesňovat identitu. A tohle ji v manželské a rodinné poradně opravdu řekla. On neřešil,on neměl problém,to jen ona.. Opravdu,už spolu nejsou.

No a pokud to není pravdivý výklad odbornice v manželské poradně pak se nedivím,že nepomůžou..:vissla:

majkafa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Bleeeee
Musím souhlasit s Vil...z mimíska,drobíska a vláčku se mi dělá mdlo...
Jinak když je téhle malé havěti moc pohromadě říkám jim "nízký barevný"... :)
Děti mám ráda.

Někdo používá nízké a jiný zase "vysoké".
Ako sa hovorí u nás - Dočkaj času, ako húska klasu.
Taky nemusím zdrobněliny na nevhodném místě a v nevhodném čase.
Revlibo, nevěřím ti, žes svým dětem NIKDY neřekla - pojedeme vláčkem, když byly malé. :lol::lol::lol:

Nepozvracej si klávesnici. :)

Pozvracím,pokud budeš nadále slintat..;)

sahleb napsal(a):

Midori napsal(a):

Mám výčitky z rozbití (svojí vlastní) rodiny. Mám ani ne dvouleté dítě a s jeho otcem jsem se rozešla.

Teď už s odstupem vidím i své chyby. Dělala jsem hrozný chyby. Na konci už to bylo hrozný, oba jsme se cítili ublíženě, já byla zoufalá a hysterická, on on pasivně agresivní... moje absolutní vyčerpání.....
Vycházím s ním, nevytáčí mě jeho lenost, jeho laxnost, .............jsme byli spolu, když on se zamknul v pokoji a odmítal mi nemocné vyčerpané pomoct s dítětem,
On se mnou chce být, ale nechce se měnit, nechce za mě bojovat, nechce žádný dohody, nechce nic řešit.
Mám výčitky,..... Že jsem se měla víc snažit. Že jsem se neměla chovat pitomě (po otěhotnění a porodu jsem byla sobecká, přehnaně stresující, hysterická, zaměřená na dítě). Nevím, co s tím...

Podle me si nemas co vycitat, tvuj pritel je maximalne pohodlny a sobecky a dost surovec. Zamknout se v pokoji pred nemocnou manzelkou....necce nic menit, zadne dohody.....A TY MAS VYCITKY???

mám stejný názor jako sahleb, jestli je tvůj chlap takovej sobec nemáš si co vyčítat. Žít s ním kvůli dítěti je hloupost, pro dítě není nic horšího než utrápená máma. Takovýho vo.. co se před tebou dítěm v nemoci zamkne, aby jste ho neotravovali najdeš vždycky. Partnerství vypadá fakt jinak. Kašli na něj nevyčítej si nic. Je to jen manipulace

Pokud vztah nefunguje, je to vždycky o problému na obou stranách. Druhého (partnera) změnit nelze, můžu měnit jen sebe.
Tak proč si pořád stěžujeme, že "on" za to může?
(Nikdo si to neberte osobně, ale mi připadá, že většinový názor je "chlap za to může" a my jsme svatý. Nejsme.)

Nějak se vůbec divím, že ty chlapi s námi ještě chtějí být, když jsme na ně pořád nasrané :-)))

Jo, a pokud nejsme ve vztahu "dokonalé", těžko na druhé straně vyžadovat "dokonalého" partnera. To NENÍ KRITIKA nikoho, jen na zamyšlení. - nebo že bychom byli výjimka a my "dokonalé" si přitáhli "nedokonalého" partnera? To těžko.

REŇAS napsal(a):

Takže jasně jsi doma,tak to asi žádná práce není,takže klidně buď nevyspaná,starej se o malého jen Ty,dělej vše v domácnosti a vše  pro partnera a kolem něho,večer mu nabídni super servis romantiky a sexu a hlavně nic neřeš,hlavně,že nosí peníze.. :/ Proboha v kterém století to žijeme.. :vissla:[/b]

Osobně - ne, toho už jsem doufám nechala dávno.
Ale, co kdyby si za ty peníze od manžela sehnala pomoc v domácnosti a k dítěti, aby se mohla vyspat a nemusela sama dřít... a měla čas a náladu přivítat manžela s večeří a sexem... - třeba by byl manžel víc naladěný trávit čas s ní, dítětem a i doma něco (dobrovolně) udělat... možná jde o to, udělat první krok :-) ... a i tu večeři si může objednat, když se nebude chtít vařit...
Tohle by mohlo fungovat i v 21. století :D

Martinka1 napsal(a):

Pokud vztah nefunguje, je to vždycky o problému na obou stranách. Druhého (partnera) změnit nelze, můžu měnit jen sebe.
Tak proč si pořád stěžujeme, že "on" za to může?
(Nikdo si to neberte osobně, ale mi připadá, že většinový názor je "chlap za to může" a my jsme svatý. Nejsme.)

Nějak se vůbec divím, že ty chlapi s námi ještě chtějí být, když jsme na ně pořád nasrané :-)))

Jo, a pokud nejsme ve vztahu "dokonalé", těžko na druhé straně vyžadovat "dokonalého" partnera. To NENÍ KRITIKA nikoho, jen na zamyšlení. - nebo že bychom byli výjimka a my "dokonalé" si přitáhli "nedokonalého" partnera? To těžko.

Marti,ale Mindori psala,že i ona dělala něco blbě,ale,že se snažila najít tu cestu k sobě navzájem,on né,její(býv.) partner si chce jí jen  ve svých vyšlapaných cestách a neuhne ani o kousek..:vissla:

REŇAS napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Pokud vztah nefunguje, je to vždycky o problému na obou stranách. Druhého (partnera) změnit nelze, můžu měnit jen sebe.
Tak proč si pořád stěžujeme, že "on" za to může?
(Nikdo si to neberte osobně, ale mi připadá, že většinový názor je "chlap za to může" a my jsme svatý. Nejsme.)

Nějak se vůbec divím, že ty chlapi s námi ještě chtějí být, když jsme na ně pořád nasrané :-)))

Jo, a pokud nejsme ve vztahu "dokonalé", těžko na druhé straně vyžadovat "dokonalého" partnera. To NENÍ KRITIKA nikoho, jen na zamyšlení. - nebo že bychom byli výjimka a my "dokonalé" si přitáhli "nedokonalého" partnera? To těžko.

Marti,ale Mindori psala,že i ona dělala něco blbě,ale,že se snažila najít tu cestu k sobě navzájem,on né,její(býv.) partner si chce jí jen  ve svých vyšlapaných cestách a neuhne ani o kousek..:vissla:

Jasně, tohle jsem psala OBECNĚ, píšou jsem i jiný lidi svoje názory, proto píšu "nikdo si to neberte osobně", že jo :dumbom: A taky "to není kritika".

Spíš mi připadalo, že to tady je převládající názor na chlapy.

... konstruktivní mi přijde se ptát "co můžu já udělat, abych dostala co chci" a ne "jak změnit druhého"... ale to už se opakuju. Některé vztahy se i přes snahu rozpadnou, tak to bývá a když se to stane, nezbyde než to přijmout, než se trápit.

REŇAS napsal(a):

partner si chce jí jen  ve svých vyšlapaných cestách a neuhne ani o kousek..:vissla:

... no a takového si ho brala (nebo pokud nejsou manželé - nepostřehla jsem, tak s takovým chlapem si pořídili dítě)...

Jako ten vtip (rčení), kdy žena si bere partnera a očekává, že on se po svatbě změní. Ale on se nezmění.

Naproti tomu muž si bere partnerku a očekává, že ona bude po svatbě pořád stejná, jako před svatbou (že se nezmění). Ale ona se změní :kapitulation:

A je vymalováno.

Martinka1 napsal(a):

REŇAS napsal(a):

Takže jasně jsi doma,tak to asi žádná práce není,takže klidně buď nevyspaná,starej se o malého jen Ty,dělej vše v domácnosti a vše  pro partnera a kolem něho,večer mu nabídni super servis romantiky a sexu a hlavně nic neřeš,hlavně,že nosí peníze.. :/ Proboha v kterém století to žijeme.. :vissla:[/b]

Osobně - ne, toho už jsem doufám nechala dávno.
Ale, co kdyby si za ty peníze od manžela sehnala pomoc v domácnosti a k dítěti, aby se mohla vyspat a nemusela sama dřít... a měla čas a náladu přivítat manžela s večeří a sexem... - třeba by byl manžel víc naladěný trávit čas s ní, dítětem a i doma něco (dobrovolně) udělat... možná jde o to, udělat první krok :-) ... a i tu večeři si může objednat, když se nebude chtít vařit...
Tohle by mohlo fungovat i v 21. století :D

:D Aj večera, aj sex sa dnes dajú zohnať lacnejšie a ľahšie ako s takýmito komplikáciami... Prihoď ešte niečo na misku váh, Maritnka, inak ti zmizne do reštiky a do bordelu... ;)

majkafa napsal(a):

dusičko, ty děsně plácáš a navíc se opakuješ. :vissla:

Tak to nečti, když se opakuju. To bylo pro Sahleb.
Joj já vím, taky mi děsně rozčilovalo ve škole, když učitelka opakovala jednu věc, a já jsem se tak nudila. :dumbom:

Jen chci ještě napsat, že rozebírám Midory situaci, ale vůbec vůbec neomlouvám jejího manžela - a to se zase opakuju.
Midoro - vždyt můžeš být sama, nic si nevyčítej, tím že si od něho odešla, přeci dítě neztratilo otce. :jojo:

Revliba napsal(a):

Pozvracím,pokud budeš nadále slintat..;)

To je tvůj problém, Revlibo.
Dej mi pokoj. Skutečně není mou "vinou", jak vnímáš mé psaní. Dej si mě do ignoru anebo sem nechoď. :reta: Vím, že můžeš psát co chceš, stejně jako já. Ale jsi trapná. Podej si ruku se sahleb. ;) Ta po mně taky jede. :) Ze začátku jsi mě tady opěvovala, jak jsou mé příspěvky úžasné a teď tě irituji. To je ale tvůj problém, ne můj. :offtopic:

Martinka1 napsal(a):

Pokud vztah nefunguje, je to vždycky o problému na obou stranách. Druhého (partnera) změnit nelze, můžu měnit jen sebe.
Tak proč si pořád stěžujeme, že "on" za to může?(Nikdo si to neberte osobně, ale mi připadá, že většinový názor je "chlap za to může" a my jsme svatý. Nejsme.)

Nějak se vůbec divím, že ty chlapi s námi ještě chtějí být, když jsme na ně pořád nasrané :-)))

Jo, a pokud nejsme ve vztahu "dokonalé", těžko na druhé straně vyžadovat "dokonalého" partnera. To NENÍ KRITIKA nikoho, jen na zamyšlení. - nebo že bychom byli výjimka a my "dokonalé" si přitáhli "nedokonalého" partnera? To těžko.

Martinko, nepaušalizuj. Mluv POUZE za sebe. A nepiš nesmysly. Dlouho jsi tu nebyla a není pravda, co píšeš. Přečti si pořádně příspěvky za poslední léta. Že jsi pořád naštvaná ty, nemusí znamenat, že jsou i ostatní. :)

ano, dvouletý děcko není tak moc inspirativní, ale já si s ním taky hraju, i když bych si šla radši číst. Je to i povinnost prostě
No právě... Já nevím, jak to bylo u vás, jak moc on to dítě chtěl - ale i kdyby ano, těžko to chlapovi podat způsobem "je to povinnost, tak si ji taky plň". Většina povinností je otravná právě jen ze své podstaty

Resp. nevěděla jsem, že až tak moc. Opravdu jsem byla přesvědčená, že bude skvělý otec například (a uvědomovala jsem si, že co se týká domácnosti to nebude nic moc, ale zas až takovou katastrofu a ignoraci jsem nečekala).
Nevěděla, ale minámálně tušit jsi mohla - "Dřív asi tím jak byl do mě asi zamilovaný a jak já na něj byla milá některé věci dělal (že se mnou někam šel, že nějak poklidil atd.). Sice míň, než  pro mě bylo obvyklé, ale kompenzoval to jinými věcmi".
Co tě tedy vedlo například k přesvědčení(!), že "bude skvělý otec"?

Mně to teda přijde inspirativní, když se zastavíme u každého broučka…
Jistě... když na to máš čas nebo si ho můžeš či chceš udělat, což taky pokaždý nejde (někdo si třeba dítě/vnouče do zaměstnání vzít nemůže a volno dle přání taky ne).
Ale spousta tatínků, kteří jsou jinak skvělí, šikovní, pečovací a starající se, bývá z hodně malýho děcka utahanější, než z práce. Ono je to částečně způsobený tím, že se těžkou soustřeďujou na víc, než jednu věc... takže pokud jsou "upíchnutý" na mrňouse, může to být pro ně monotónní a tedy rychleji unavující... na rozdíl od maminek,babiček a žen vůbec, který uhlídají libovolný počet dětí současně s uvařením oběda, vypráním a pověšením prádla, očesáním třešně a upečením koláče - a některý si ještě dají kafe, ten koláč a drby s kamarádkou - a nejsou z toho tak "zničený", protože mají mnohem pestřejší činnost.

Martinka1 napsal(a):

REŇAS napsal(a):

Takže jasně jsi doma,tak to asi žádná práce není,takže klidně buď nevyspaná,starej se o malého jen Ty,dělej vše v domácnosti a vše  pro partnera a kolem něho,večer mu nabídni super servis romantiky a sexu a hlavně nic neřeš,hlavně,že nosí peníze.. :/ Proboha v kterém století to žijeme.. :vissla:[/b]

Osobně - ne, toho už jsem doufám nechala dávno.
Ale, co kdyby si za ty peníze od manžela sehnala pomoc v domácnosti a k dítěti, aby se mohla vyspat a nemusela sama dřít... a měla čas a náladu přivítat manžela s večeří a sexem... - třeba by byl manžel víc naladěný trávit čas s ní, dítětem a i doma něco (dobrovolně) udělat... možná jde o to, udělat první krok :-) ... a i tu večeři si může objednat, když se nebude chtít vařit...
Tohle by mohlo fungovat i v 21. století :D

dobrá rady. až na to, že ve velké části případů to rodině stačí spíš k přežití než ještě k placení "nadstandartu".

Midora píše, že manžel zarába dobre a v tomto smere sa o rodinu stará... tu asi pes zakopaný nebude, dovoliť by si to asi mohli.

k placení "nadstandartu"
Otázka zní "co je nadstandard"?
Jestliže se máma s miminem nevyspí, zcela jistě není "rozežranost" zajistit si péči aspoň na čas. Pravděpodobně to vyjde levněji, než následná léčba plus chůva navrch.

helena napsal(a):

k placení "nadstandartu"
Otázka zní "co je nadstandard"?
Jestliže se máma s miminem nevyspí, zcela jistě není "rozežranost" zajistit si péči aspoň na čas. Pravděpodobně to vyjde levněji, než následná léčba plus chůva navrch.

to já přece vím. jen si vzpomínám na dobu, kdy já byla na mateřské , nebo na ted, kdy mám kolem sebe dost maminek. většinou spíše hradí základ , protože platy manželů většinou na chuvy nestačí. nemám ve svém okolí příliš můžů s platem přesahující byt třeba průměr.
Ale je možné, že u M. je to jinak.

protože platy manželů většinou na chuvy nestačí
agewo, psala jsem o chůvě v relativně extrémní situaci - "Částečně přímo kvůli miminu (budilo se a musela jsem kojit a uspávat), částečně zprostředkovaně kvůli miminu (byla jsem tak vyčerpaná a nevyspalá, že mi byla zima i při 25 stupních v pokoji, klepala se zimou a nemohla usnout)."
Takové ty "obyčejné" záležitosti se i bez tatínkovy pomoci dají zvládnout s babičkama, tetičkama, kamarádkama... my jsme to nedělaly jinak - když bylo potřeba, dítě (děti) se "odložilo" tam, kde bylo zrovna volno a ochotný ruce - a co tak vidím kolem sebe, (některý) dnešní mámy to nedělají jinak.
Moje holky například chodí na prohlídky k "dospělejm" doktorům spolu a navzájem si pohlídají v čekárně celou smečku.

agewa napsal(a):

dobrá rady. až na to, že ve velké části případů to rodině stačí spíš k přežití než ještě k placení "nadstandartu".

Samozřejmě. Ale v tomhle konkrétním případě jsem vyrozuměla, že peněz mají dost.

Něco pro Sahleb, to proto,že cítím z jejího psaní rozčílenost nad mými písmenky
http://www.prozeny.cz/magazin/sex-a-vzt … m-manzelky

dusička napsal(a):

Něco pro Sahleb, to proto,že cítím z jejího psaní rozčílenost nad mými písmenky
http://www.prozeny.cz/magazin/sex-a-vzt … m-manzelky

:lol::lol::lol:

Opet zcela jasny funkcni analfabetismus a perleni.

MMCH clanky z nejakeho magazinu nejsou pro me smerodatne.

Ahoj Midori,
tak přispěju chlapským pohledem k původnímu příspěvku.

Z roviny řekněme asertivní, je vše v pořádku. Ty jsi měla nějaké požadavky (je naprosto buřt, zda realistické) - tvé právo. On tyto požadavky odmítl plnit (třeba se jemu zdály přehnané) - každopádně jeho právo. Rozešli jste se - právo obou. Místní kvákání o tom, jak někdo něco musí, je pitomost. Co akorát musí je nést důsledky svých rozhodnutí. V tomto smyslu ztrácíte i profitujete oba - ty máš pokoj od něj, on od tebe, rodinu ztracíte taky oba.

Dobrá zpráva je, že máš docela sebereflexi. To, že se objevují výčitky, ukazuje, že možná ne všechno cos udělala bylo v pořádku - to si ale uvědomuješ, jak píšeš, narozdíl od jinejch, který jsou schopny přehazovat vinu jednoznačně na druhého.  Výčitky ale nadále nemusíš mít, když si uvědomíš, že jsi  dosáhla toho, co  jsi chtěla.
Kdybys cítila lítost - byla by to jiná kapitola.

Osobně si nemyslím, že ses trefila v tom, že mu vadilo, žes byla hysterická kvůli dítěti - myslím, že tohle chlapi celkem chápou (i když to komentujou) a je to furt lepší než matka, která na dítě kašle. Možná to bylo v něčem jiném, to ti ale může (a nemusí) říct on.

Klíčové je ale co s tím, že?
Pokud bys to chtěla zpět pak se zamysli nad tím, co by ho mohlo přimět rodinu obnovit. Třeba zkus začít omluvou, uvidíš co on na to. Bude li chtít i on, určitě se omluví taky. Třeba to vyjde...  Pak můžete zkusit poradnu... To, že taky nějaká nanyna napíše, že se nemáš za co omlouvat, ber s rezervou.. Třeba opravdu ne, nebo aspoň ne tolik, jenže jde o to co CHCEŠ nikoliv co by ON měl.  To je klíčové.
Pokud rodinu obnovit nechceš, tak není co řešit. Každé rozhodnutí má své pro a proti.

Toho, co by kdo měl a kde je víc viny nemá smysl TADY řešit, neslyšíme jeho názor.

PS: V jistém smyslu to bylo myslím přímočařejší dřív. Ženská věděla, že když bude moc hudrovat nebo tak, tak se prostě chlap sebere a odejde a nepomůže jí žádný institut výživného, rozvodu apod. Na druhou stranu chlap věděl, že když rodinu bezdůvodně nezajistí, nebo se na ni vykašle, tak bude nýmandem, kterej nenaplnil svoji misi.

ready :supr::supr::supr: napsals to Midori pěkně.

Jinak na této diskuzi se krásně ukazuje, kdo je zaslepen vlastními předsudky, a kdo ví že věci nejsou nikdy jen černé a bílé - obzvláště v mezilidských vztazích ;)