Tak jsem se rozmýšlela, jestli to vůbec mám psát … je to věc, která se tady občas vyskytne a tak trochu řeší, ale nakonec se zjistí, že to nemá řešení – nebo snad ano?
Poslední dobou (tak asi půl roku) si nerozumíme zase s mámou. „Zase“ proto, že to bylo před pár lety hodně blbý, pak jsme si něco vyříkaly a docela dobře jsme si rozuměly. A teď jakoby se ta blbá doba vrátila, komunikovat s mámou, to je jak balancovat mezi platy s vajíčky… Asi se špatně vyjadřuju nebo co – prostě, cokoli řeknu, není akceptováno, ale rozporováno… Tak se snažím věc vysvětlit a pak je to ještě horší – máma se urazí, stáhne se do sebe a ticho…
Doufám, že je jasné, že nechci, aby máma automaticky prohlásila za svaté všechno, co pronesu.
Ale někdy jsou to věci k řešení provozu domácnosti a chaty, o kterých přemýšlím, a když je chci probrat, tak je všechno špatně. Nebo jsou to příspěvky věci jen tak k plkání, ale výsledek je dost často stejný … negace – diskuze- vyčítavé ticho. A já si připadám jak nejhorší z nejhorších, mrcha dcera, co starou maminku jenom trápí. A protože se už skoro bojím načít nějaké téma, tak většinou mlčíme. Já vím, že dělám velkou chybu – podle posledních zkušeností předpokládám, že ať řeknu cokoli, máma se bude hádat/mlčet. A tak asi ani moje reakce nejsou tak úplně v pořádku. A to je pak docela úspěšný bludný kruh. Jak z něho ven?

Pro mě je zatím zajímavý název tvého vlákna.
Z něj bych řekla, že máš problém ty se svou dcerou. Když začíná nejdříve Mámou.
A přitom píšeš z pozice dcery.
Psychologicky velmi zajímavé.

Psychologicky velmi zajímavé.
Viď?
Ale taky nás ve škole učili, že vlastní osobu převážně jmenujeme až na konci - a osoby starší či ty, kterým chceme vyjádřit úctu, právě naopak.
Ovšem to je můj jednoduchý pohled...

cokoli řeknu, není akceptováno, ale rozporováno
Jess, nevím, kolik mamince je... ale nemůže to být její způsob, jak (si) dokázat, že má ještě "nějaké slovo"? Že se jen blbě vyjadřuje? Že by byla ochotna akceptovat návrh, kdyby s ním "přišla sama"?
Já nevím, jestli mi rozumíš... se mi prostě zdá, že má maminka pocit jakéhosi "nedocenění"... že je jí "předkládáno" (k akceptaci) místo aby byla (tou holkou :D) "tázána na názor". Jasně, že je to pitomost, ale ona si tím může připadat "odstrčená" - "dělají si všechno po svým a já (už) do toho nemám co mluvit".

helena napsal(a):

Psychologicky velmi zajímavé.
Viď? http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png
Ale taky nás ve škole učili, že vlastní osobu převážně jmenujeme až na konci - a osoby starší či ty, kterým chceme vyjádřit úctu, právě naopak.
Ovšem to je můj jednoduchý pohled...

No to sou věci... jsem asi spíš ten jednodušší typ :)
Máma "tady" byla přece dřív ;)

majkafa napsal(a):

Pro mě je zatím zajímavý název tvého vlákna.
Z něj bych řekla, že máš problém ty se svou dcerou. Když začíná nejdříve Mámou.
A přitom píšeš z pozice dcery.
Psychologicky velmi zajímavé.

Já tomu nerozumím... píšu z pozice dcery, protože jsem dcera.
Moje máma je moje máma. A já dceru nemám...

Podvědomí neošidíme. To mluví jasně a zřetelně. I když my sami jsme slepí.

Podvědomí neošidíme.
No jéje... a Gutha-Jarkovskýho taky ne

Jess, než jsem stačila dopsat, přibylo příspěvků - takže vyjádření k mamince hledej vejš.

Jessika napsal(a):

Já tomu nerozumím... píšu z pozice dcery, protože jsem dcera.
Moje máma je moje máma. A já dceru nemám...

Pro mě je přirozenější název vlákna dcera a máma, pokud to píšu za sebe z pozice dcery. Protože jsem na tomto vlákně za sebe jako dcera a píšu to já, uvedu se na první místo a až na další osoby, se kterými si něco řeším.
Jen si tak nad tím přemýšlím.
Že já už mám tyto problémy s maminkou (doufám) co nejvíc pořešené a proto se cítím být s ní ve stejném postavení a ne podvědomě, že ona je pořád "první", nade mnou, nebo jak to říct.

Je to pro mě zajímavé vlákno, přeciž jenom občas ještě něco se svou mámou v sobě řeším.

Dámy, já jsem pochopila, že mezi mnou a mámou (nebo mezi mámou a mnou) je problém.
A protože to píšu já, tak je snad celkem jasné, že ten problém mám já.
Pokud tím snad chcete naznačit, že ten problém jsem já, tak to je taky možné, ale i tak - proto sem píšu.
Ale abychom se dostaly k jádru Helenina oblíbeného vořecha ... jak tedy tento problém mám řešit?
Jakože spáchat sebevraždu?

Já nic nenaznačuji, jen "nahlas" přemýšlím. Dík za tvé vlákno, budu si číst a dál přemýšlet, jak to mám se svou mámou já.

Helenin názor (nejen ;)) na tvou situaci s maminkou vůbec není od věci.  Mám vlastní zkušenost, že například člověk, který onemocní Alzheimerovou demencí je svými reakcemi a činy pro své blízké velmi dlouho nepochopitelný a štve, či spíše s..e je (takhle reagoval na nemoc svého bližního i člověk, který je v téhle oblasti odborně zcela na špici a dlouho ho nenapadlo, že to, co ho tak strašně irituje je předmět jeho celoživotního odborného zájmu, ale z jiného úhle pohledu).
Rozhodně nepáchej sebevraždu, ber v potaz i chorobné příznaky stárnutí u své maminky a netlač na pilu jen proto, žes vaše vztahy dala pracně do cajku. Já jsem se svými rodiči pořád "na vodě", odstraním jedno, aby mohlo vystčit čumáček a nadechnout se další. A přichází stárnutí nejen jejich, ale i mé ......:/

Díky, Brambůrku, za tvůj pro příspěvek.
Musela jsem si ho ale přečíst několikrát - a dovolím si napsat, co jsem si z něj "vytáhla"

a) správně jsi odhadla, že mi to dalo kdysi dost práce, srovnat se s mámou... usnula jsem na vavřínech a myslela jsem si, že už to mám hotové ... a ono ne ... a to bude to, co mně s... taky už nejsem nejmladší, tak jsem si říkala - tak a teď si budeme jen užívat , teď už nás nic nepřekvapí a prdlačky (jak by řekla má milovaná babička) - ono to jenom čeká, až to bude moc vystrčit čumáček

b) ano, máma stárne a já nevím, zda se vydržím chovat k ní odpovídajícně "vrtošivému stáří", byla to prostě krátká doba, co jsme si rozuměly a teď mi to má zase zmizet? to mně asi taky s..., že jsem prakticky dost krátkou dobu užila mámu jako Mámu, jenže teď se z ní stává někdo jiný - je to stáří a já s tím nic nezmůžu ... kujva

c) netlačit na pilu znamená smířít se se situací?

Já to mám jednodušší v tom, že se s mámou vidím jednou - dvakrát za rok, je v jiném státě.
A nemusím s ní nic řešit.

To je smutný. Nemuset nic řešit. BI.

majkafa napsal(a):

Jessika napsal(a):

Já tomu nerozumím... píšu z pozice dcery, protože jsem dcera.
Moje máma je moje máma. A já dceru nemám...

Pro mě je přirozenější název vlákna dcera a máma, pokud to píšu za sebe z pozice dcery. Protože jsem na tomto vlákně za sebe jako dcera a píšu to já, uvedu se na první místo a až na další osoby, se kterými si něco řeším.
Jen si tak nad tím přemýšlím.
Že já už mám tyto problémy s maminkou (doufám) co nejvíc pořešené a proto se cítím být s ní ve stejném postavení a ne podvědomě, že ona je pořád "první", nade mnou, nebo jak to říct.

Je to pro mě zajímavé vlákno, přeciž jenom občas ještě něco se svou mámou v sobě řeším.

no to neznamená, že to tak má každý. já bych taky psala máma a dcera. Máma byla první, pak teprve já jako dcera.
a mmch. myslím, že pořád je nade mnou. jestli jsi slyšela někdy o rodinných konstelacích, tak víš o čem mluvím.

Jessika napsal(a):

To je smutný. Nemuset nic řešit. BI.

To je naopak skvělé. Nemusíme řešit chalupu, jestli růžové záclonky nebo hodobóžové, jestli to, co jsem řekla já/ona je autoritativní nebo není a pod. :jojo:

My už můžeme mít jenom hezký vztah, který nenarušují takové technické či egoistické přízemnosti, když budeme chtít. Ale to můžou vlastně všichni.

agewa napsal(a):

a mmch. myslím, že pořád je nade mnou. jestli jsi slyšela někdy o rodinných konstelacích, tak víš o čem mluvím.

Já to zase vnímám, že co jsem dospělá a samostatná, je vedle mě, než nade mnou. Že je na místě se/si radit, než přistupovat z její strany autoritativně, jak o tom píše Jessika, že jí to dělá problém.
Otázka je, co si my představujeme pod pojmy NADE MNOU nebo VEDLE MĚ.

majkafa napsal(a):

Jessika napsal(a):

To je smutný. Nemuset nic řešit. BI.

To je naopak skvělé. Nemusíme řešit chalupu, jestli růžové záclonky nebo hodobóžové a pod. :jojo:

Asi vím, jak to bereš... takže - mně by to přišlo smutný, ale tobě to vyhovuje.
A tak to má být :jojo:

Jessika napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jessika napsal(a):

To je smutný. Nemuset nic řešit. BI.

To je naopak skvělé. Nemusíme řešit chalupu, jestli růžové záclonky nebo hodobóžové a pod. :jojo:

Asi vím, jak to bereš... takže - mně by to přišlo smutný, ale tobě to vyhovuje.
A tak to má být :jojo:

Tobě přijde tohle smutný? Proč v tom případě toto vláknko, proč tě v tom případě trápí váš vztah? :co:

majkafa napsal(a):

Jessika napsal(a):

To je smutný. Nemuset nic řešit. BI.

To je naopak skvělé. Nemusíme řešit chalupu, jestli růžové záclonky nebo hodobóžové, jestli to, co jsem řekla já/ona je autoritativní nebo není a pod. :jojo:

My už můžeme mít jenom hezký vztah, který nenarušují takové technické či egoistické přízemnosti, když budeme chtít. Ale to můžou vlastně všichni.

hm. jenže právě ty "přízemnosti" probírat s někým blizkým je hezké a príma.
já mám otce taky hodně daleko a chybí mi blízkost, časté poklábosení či fyzická přitomnost. A nemyslím, že díky vzdálenosti  máme hezký vztah.

Probírat ano. Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika. :jojo:
Na blízkost mám své děti a mého milého. :) Rodiče mi takhle moc nechybí a když mi chybí, tak jim zavolám. :jojo: A probíráme i přízemnosti. :)

majkafa napsal(a):

Já to mám jednodušší v tom, že se s mámou vidím jednou - dvakrát za rok, je v jiném státě.
A nemusím s ní nic řešit.

Co já bych za mámu dala. :( Už tu tři roky není. Hádaly jsme se a komunikace byla občas těžká, ale i když jsem od ní žila 12000km daleko, byly jsme v denním styku přes internet, jednou za rok jsem ji jezdila na měsíc navštívit. Za ten měsíc jsme se vždycky stihly pohádat. No teď bych dala cokoliv za to, aby se vrátila. :( I když to bylo občas těžký.

Jess, maminku asi nezměníš. Ale buď za ni ráda!

Sakuro, jsem šťastná, že tady na světě mí rodiče pořád se mnou jsou. Díky Bohu za tenhle krásný dar.
Jsem ráda, že už beru maminku takovou, jaká je, nemám potřebu ji měnit, netrápím se tím, jaká je a jen minimálně v sobě něco řeším.

Mí rodiče nemají PC a odmítají jeho pořízení stejně jako mobily atd. Proto mám kvůli nim pevnou linku, abych jim mohla volat a bylo to levnější než z mobilu.

Sakura napsal(a):

Jess, maminku asi nezměníš. Ale buď za ni ráda!

Já taky nechci měnit maminku :) 
Já chci měnit svůj přístup k ní - teď mám pocit , že to nějak nezvládám.
Ale Bramborky příspěvek mi tak nějak naznačil, co je podstatou.

majkafa napsal(a):

Probírat ano. Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika. :jojo:
Na blízkost mám své děti a mého milého. :) Rodiče mi takhle moc nechybí a když mi chybí, tak jim zavolám. :jojo: A probíráme i přízemnosti. :)

Já se tak úplně netrápím... ono mně to trápí samo ;)

Já zase nemám na blízko své dítě...

máma stárne a já nevím, zda se vydržím chovat k ní odpovídajícně "vrtošivému stáří"
Budeš muset... aneb starýho psa a starou matku ... a bohužel hlavně ty špatný vlastnosti věkem "mohutní". Já už taky občas slyším "mami, tohle mi připomínáš už potřetí"
Čímž nechci říct, aby ses smířila - spíš pomalu ("netlačit na pilu") zkoušej, jestli by se jí to "něco", co by měla schválit, nedalo "vnutit" jako její nápad... jestli bys jí neměla dát na vybranou mezi záclonkama růžovejma a modrejma... a případně skousnout ty modrý, i kdyby se ti zas tak moc nelíbily.

Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika.
Možná ti uniklo, že Jess se netrápí prkotinama a tím, jak jsou probírány, ale tím, že téměř jakýkoli pokus o komunikaci s maminkou dopadne stylem "ať řeknu cokoli, máma se bude hádat/mlčet" - a navíc neví proč.

Taky vnímám postupem času,jak se já i mamka měníme,stárneme.
Je to hrozně těžký,ale jediná cesta,která je pro mě možná,je ta,že si věci dělám po svém,ať se jí to líbí nebo ne..
Někdy je to hrozně těžký,pronásledují mě pocity špatného svědomí...jenže jsem zjistila,že pokud se podvolím jejím,i nevědomým manipulacím,jdu proti sobě a je mi ještě hůř..
Občas to skřípe a někdy se urazí,ale přišla jsem na to,že když to neřešíme,nepitváme ani spolu nerozebíráme,tak nějak to postupně,ten konflikt,vždycky vymizí...
Osvědčilo se mi ,dát si na nějaký čas pauzu...ona si zvyká a já taky
Totéž mám se ségrou,kterou mám moc ráda,ale žijeme v naprosto diametrálních světech..navíc ona panna,já blíženec..:vissla:

Jess, nemyslím to doslova, měnit maminku přeci. :) Spíš že asi nezměníš ten její negativistický přístup ke všemu, co děláš. Ale věřm, že to je proto, že tě má ráda a záleží jí na tobě. :)

Moje babička říkala:
V mládí o důvěrnou komunikaci s mámou nestojíš. Když o ni stojíš, už nebývá možná.

Revliba napsal(a):

Taky vnímám postupem času,jak se já i mamka měníme,stárneme.
Je to hrozně těžký,ale jediná cesta,která je pro mě možná,je ta,že si věci dělám po svém,ať se jí to líbí nebo ne..
Někdy je to hrozně těžký,pronásledují mě pocity špatného svědomí...jenže jsem zjistila,že pokud se podvolím jejím,i nevědomým manipulacím,jdu proti sobě a je mi ještě hůř..
Občas to skřípe a někdy se urazí,ale přišla jsem na to,že když to neřešíme,nepitváme ani spolu nerozebíráme,tak nějak to postupně,ten konflikt,vždycky vymizí...
Osvědčilo se mi ,dát si na nějaký čas pauzu...ona si zvyká a já taky
Totéž mám se ségrou,kterou mám moc ráda,ale žijeme v naprosto diametrálních světech..navíc ona panna,já blíženec..:vissla:

A hele ,Bibi, kde ty se tady bereš? :)

... cítím to podobně - zkusila jsem přistoupit na "modré záclonky " (ne doslova) a pak jsem měla horší pocit...
ale pokud je problém konkrétní, tak ho dokážu řešit (vyjádřit svůj názor, debatovat o tom, akceptovat něco jiného/stát si za svým)
bádám spíš teď na tím něčím neuchopitelným, na co se ani mámy nemůžu zeptat,protože to je jaksi ve vzduchu...

Ahooj Jessounku !
tak já po mnoha pokusech a nedobrých pocitech na obou stranách,jsem se rozhodla, to neuchopitelné zkrátka neuchopitelným nechat....páč proto se tomu tak říká...
Jsou situace,kdy z mého pohledu oba moji rodiče dělají naprosto nesmyslné,nepochopitelné a až nelogicky senilní věci a já šílím..(teda šílela jsem)..,jenže ono jim to ve finále vždycky nějak vyjde...
A já si uvědomila,že zrovna tak na můj život,moje záclonky,moje postoje může koukat maminka,setra...
A přesto,ono mi to taky vždycky nějak vyjde..
A to jsem zhodnotila jako TO, právě neuchopitelné,které nelze ani vzájemnou interakcí (nebo tou už vůbec ne) ,řešit

Dámy, díky. Docela se mi to osvítilo.
Teda ne jako že mám všechno zmáklý, ale oslovily jste mně.
To jsem ráda, že jsem se odhodlala napsat... :)
Nazdárek všem, Jess.

Jess, mě pomohlo, když jsem si začala všímat i toho co říkám já, jestli jí taky do něčeho moc nekecám, už jsem to omezila a podporuji ji ve všem co chce nebo řekne, že by chtěla.Pravdou je, že maminka se změnila, když onemocněla a to už jsem měla zkušenost s manželem, takže jsem narozdíl od sestry věděla jak na to. Držím palce

ještě dodatek - určitě bych napsala "Máma a dcera", dokonce i kdybych řešila problém s dcerou.-)

majkafa napsal(a):

Podvědomí neošidíme. To mluví jasně a zřetelně. I když my sami jsme slepí.

Majkafo - když na mě vybafl název vlákna - máma a dcera - vybavila jsem si mojí mámu se mnou. Dceru vůbec, to až potom,co si psala Ty. :)
Takže koho podvědomí?

Než dočtu všechny příspěvky, tak budu Jess reagovat na ten tvůj první.
Víš co já vnímám u své mámy?
že když se spolu poškorpíme,když máme třeba startuje - že moje vnitřní nitro před tím,než se s ní začnu bavit, je bolavé, necítím se ve své kůži, jsem smutná, nebo na někoho naštvaná, i když se s ní bavím normálně a nedávat na sobě nic zdát, stejně to je ve vzduchu.
KDyž jsem spokojená, nejsem unavená, umím mámě v humoru odpovědět, máma se neurazí, a je vše ok. :jojo:

Já jsem tím netlačením na pilu myslela, abys nedělala ukvapené uzávěry. Spíš abys pozorovala, co se děje. Maminka může mít opravdu demenci, taky depresi (to není vynález naší a následující generace), taky mohla mít mrtvičku, takovou maličkou, přesto měnící, nebo mohla být jen dehydratovaná. Nebo se s někým pohádat, nebo ........ mít takový vcelku pochopitelný pocit, že už vlastně nemá, co by měla ovlivňovat, že jí ty záclonky s nejvyšší pravděpodobností přežijí.
Myslím, že spolu budete moci komunikovat dál, ale asi jinak, než si člověk představuje.
Moje tchýně onemocněla demencí, starala jsem se o ni až do její smrti. Po většinu její "zdravé" existence jsme se moc nemusely, nebyla jsem nějak oblíbená snacha. Sblížily jsme se v podstatě až v průběhu její nemoci díky tomu, že jsme začaly být schopny spolu nesoutěžit, mít se rády a komunikovat neverbálně, pocity. Nebyly jsme "kámošky", nemohly jsme si všechno říct (nemohly jsme si potom říct vlastně vůbec nic, protože v průběhu času nerozuměla slovům), ale uvědomily jsme si, že si můžeme navzájem věřit, že sdílíme pocity, nálady, emoce, "vzpomínky", že jsme si blízké. A to byla tchýně.
Je to strašně těžké a mám pocit, že až tím kontaktem a vyrovnáváním se s nemohoucími a hendikepovanými "našimi autoritami" a se sebou člověk opravdu dospívá.
Je to veliký rozdíl být s rodiči "srovnaná" na dálku a soužít s nimi. Na dálku jsem s nima srovnaná tak 30 let, mezi tím jsem, pravda, párkrát přerovnala. Ale teď jsem se k nim, protože jsou staří a dost nemocní, nastěhovala a je to zase něco jiného. Další rovnání.:/
A jo, je nutné si věci dělat po svém, ale je možné se jí zeptat, jak to ona vidí. ;)

Máma je druhým rokem v důchodu (tedy "plnohodnodném" - ještě asi 5 let v důchodu se jí podařilo dělat). Za tu dobu u ní sleduju mírný pokles schopnosti komunikovat - ne v tom smyslu, že byla protivná a nesnášenlivá. Jenom jí dělá problém dávat dohromady věty. Dámy, tolik zájmen v jedné větě bez podmětu a přísudku nedá dohromady nikdo - jenom naše mamča.
Někdy z toho docela lezu po skle - nechat si od ní vyprávět nějaký film, to je skutečný trénink na nervy :lol:
Bohužel, ani s moc společnými přáteli se nestýkáme, takže nemám šanci zjistit, zda je to tak obecně nebo zda jsem ta blokace pouze já. Určitou vinu taky přičítám tomu, že je věčně vyvěšená na internetu , louská diskuze pod články a co si budem povídat -tam to není zrovna akademie...
Otázkou, zda to nemá pozadí nějaké choroby, jsem se nezabývala. Nějak se mi uchytila (asi špatná) informace, že se jedná spíše o dědičné zatížení a v naší rodině byli všichni mozkově čiperní až do smrti. Jenže - těžko pošlu mámu na vyšetření ohledně nějakých "stařeckých" chorob - obzlváště, když paní obecná doktorka, ke které máma patří, by sama již nějaké to vyštření zasloužila...
Pravda je, že ať nemocná či zdravá, máma prostě schází a já si to asi taky nastavuju na sebe (každýho to jednou čeká, že). Že by to byl ten pověstný přechod? ;)

helena napsal(a):

Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika.
Možná ti uniklo, že Jess se netrápí prkotinama a tím, jak jsou probírány, ale tím, že téměř jakýkoli pokus o komunikaci s maminkou dopadne stylem "ať řeknu cokoli, máma se bude hádat/mlčet" - a navíc neví proč.

heleno, nepsala jsem nikde, že se Jess trápí prkotinama. Sama vím, jak je to s maminkami (a někdy i dcerkami) složité.
Taky jsem psala, že srovnání se s rodiči na dálku je jednodušší, než když je s nimi člověk každý den.

Jak psala Revliba, taky je mezi mou maminkou a mnou cosi neuchopitelného - mám tím na mysli věci, o kterých vím, že s mámou prostě v rámci zachování dobrých vztahů nelze. Tak to prostě nechávám neuchopitelným. Protože chci dobré vztahy zachovávat.

holčino, pokud bych já psala o mně a mé dceři, tak je pro mě naprosto logický název matka a dcera. Protože ta matka jsem já. To jen tak :offtopic:

Jess,přechod? Podle odhadnutého věku tvé maminky si myslím, že jsi mladší než já, tak nespěchej do přechodu :-))) Já na sobě přechod ani v mém věku nepociťuji, ale je možné, že je to lidmi, mezi kterými se pohybuju - jsou většinou mladší než já, a taky mým o hodně let mladším partnerem. Ale přechod nemusí být žádná tragédie a ani problém, když jsem prožila 16 let s mou kolegyní, která je ve věku mé mámy, je jí letos 71. S mojí maminkou ji nelze vůbec srovnat, jsou úplně jinde.
Takže ani u našich rodičů není jejich postupná změna způsobena jenom věkem, ale záleží i hodně na tom, jací jsou ve své podstatě.

majkafa napsal(a):

helena napsal(a):

Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika.
Možná ti uniklo, že Jess se netrápí prkotinama a tím, jak jsou probírány, ale tím, že téměř jakýkoli pokus o komunikaci s maminkou dopadne stylem "ať řeknu cokoli, máma se bude hádat/mlčet" - a navíc neví proč.

heleno, nepsala jsem nikde, že se Jess trápí prkotinama. Sama vím, jak je to s maminkami (a někdy i dcerkami) složité.
Taky jsem psala, že srovnání se s rodiči na dálku je jednodušší, než když je s nimi člověk každý den.

Jak psala Revliba, taky je mezi mou maminkou a mnou cosi neuchopitelného - mám tím na mysli věci, o kterých vím, že s mámou prostě v rámci zachování dobrých vztahů nelze. Tak to prostě nechávám neuchopitelným. Protože chci dobré vztahy zachovávat.

holčino, pokud bych já psala o mně a mé dceři, tak je pro mě naprosto logický název matka a dcera. Protože ta matka jsem já. To jen tak :offtopic:

Jess,přechod? Podle odhadnutého věku tvé maminky si myslím, že jsi mladší než já, tak nespěchej do přechodu :-))) Já na sobě přechod ani v mém věku nepociťuji, ale je možné, že je to lidmi, mezi kterými se pohybuju - jsou většinou mladší než já, a taky mým o hodně let mladším partnerem. Ale přechod nemusí být žádná tragédie a ani problém, když jsem prožila 16 let s mou kolegyní, která je ve věku mé mámy, je jí letos 71. S mojí maminkou ji nelze vůbec srovnat, jsou úplně jinde.
Takže ani u našich rodičů není jejich postupná změna způsobena jenom věkem, ale záleží i hodně na tom, jací jsou ve své podstatě.

Já vím, pořád na prvním místě:-)

V případě psaní na babinet nejde o to, kdo je první, ale že jsem tu za sebe a že to píšu já a řeším své problémy. Neschovávám se za nikoho a za nic.
Tohle jsem pochopila při sametovce v roce 1989. Většina národa se schovávala za anonymní my. Ono to bylo takové bezpečnější. Málokdo dokázal říct - to je MŮJ názor, to jsem udělal já.

:lol::lol: jistě

majkafa napsal(a):

helena napsal(a):

Ale ne se jimi a způsobem jejich probírání trápit, jako Jessika.
Možná ti uniklo, že Jess se netrápí prkotinama a tím, jak jsou probírány, ale tím, že téměř jakýkoli pokus o komunikaci s maminkou dopadne stylem "ať řeknu cokoli, máma se bude hádat/mlčet" - a navíc neví proč.

heleno, nepsala jsem nikde, že se Jess trápí prkotinama. Sama vím, jak je to s maminkami (a někdy i dcerkami) složité.
Taky jsem psala, že srovnání se s rodiči na dálku je jednodušší, než když je s nimi člověk každý den.

Jak psala Revliba, taky je mezi mou maminkou a mnou cosi neuchopitelného - mám tím na mysli věci, o kterých vím, že s mámou prostě v rámci zachování dobrých vztahů nelze. Tak to prostě nechávám neuchopitelným. Protože chci dobré vztahy zachovávat.

holčino, pokud bych já psala o mně a mé dceři, tak je pro mě naprosto logický název matka a dcera. Protože ta matka jsem já. To jen tak :offtopic:

Jess,přechod? Podle odhadnutého věku tvé maminky si myslím, že jsi mladší než já, tak nespěchej do přechodu :-))) Já na sobě přechod ani v mém věku nepociťuji, ale je možné, že je to lidmi, mezi kterými se pohybuju - jsou většinou mladší než já, a taky mým o hodně let mladším partnerem. Ale přechod nemusí být žádná tragédie a ani problém, když jsem prožila 16 let s mou kolegyní, která je ve věku mé mámy, je jí letos 71. S mojí maminkou ji nelze vůbec srovnat, jsou úplně jinde.
Takže ani u našich rodičů není jejich postupná změna způsobena jenom věkem, ale záleží i hodně na tom, jací jsou ve své podstatě.

Tak já jsem si podle názvu vlákna myslela taky,že tu Jess bud probírat starosti se svou dcerou - no jak už mě někdo taky dřív napsal,tak to použiju tedy i tady-je to určitá čtenářská negramotnst.Ale o tom to vlákn přece není a nehodlám tady ani já ze sebe dělat učitelku tak,jak to tu mají některé ve velké oblibě,aby ostatní poučovaly o gramotnosti.A jim samotným toho přitom schází mnohem víc.

K té tvojí starší kolegyni Majkafo - spousta lidí se chová a jedná jinak s kolegy v práci či s kámošema a už o poznání hůř vychází se svými nejbližšími,ale samozřejmě pravidlem to není.

A já už chci ten přechod,než se každý měsíc prudit s něčím,co už je stejně na nic:rock:

Jaku, já jsem ohledně mé starší kolegyně nepsala o tom, jak se chová, ale o duševní a tělesné svěžesti, schopnosti učit se v 65 nové věci (třeba náš nový účetní program), zvídavosti, zájmu o dění, cestovatelských vášních a tak... :)
Nemluvila jsem o fyzickém přechodu a vůbec ne o těch záležitostech, co ty, spojených s fyzickým přechodem. Tam je to prostě normální, že věk přináší své. :jojo:

Za tu dobu u ní sleduju mírný pokles schopnosti komunikovat... ať nemocná či zdravá, máma prostě schází
Možná je ten pokles způsobenej právě tím, že jaksi "nemusí". Nevím, jak moc se stýká se "živými lidmi" - ale jestli dává přednost netu, pak se není co divit. Tam si může leccos rozmyslet, není nucena převést myšlenku do smyslupný věty tak rychle, jako v běžným hovoru.
Mimo to může zapomínat - ať už "obyčejně" stařecky nebo kvůli nějaký chorobě. Hele, já to vidím na sobě - taky to nejni, co bejvalo (hlavně jména... to je mazec). Stejně jako s tím "scházením" - ono to strašně štve, když máš mozek na pětadvacet a tělíčko se vzpírá ... jeden z důvodů "blbý nálady" - ale přece to nepřiznáme, že? Nejlíp ani sobě, jak jsme čím dál nemožnější... takže občasná namíchnutost může bejt způsob, jak to ze sebe dostat. Zvlášť vůči těm, kteří "ještě můžou".
Ač to bude znít možná divně, začínám brát jako jistou výhodu, že jsme s mámou taky neměly nějak extra vztahy... snažím se nedělat to, co dělávala ona, občas se kousnu do jazyka, neurážím se způsobem "to máte za to" (přičemž "to" bývalo nedefinovatelné cosi), dávám si bacha na vyjadřování vlastních názorů na péči o domácnost, hospodaření a výchovu dětí - a na druhou stranu sice miláčky vyslechnu, dobrej nápad přijmu, leč nenechám si do ničeho výrazně kecat... snad se to zatím daří (například zrovna včera jsme si skvěle pokecaly s nevěstou ).

majkafa napsal(a):

agewa napsal(a):

a mmch. myslím, že pořád je nade mnou. jestli jsi slyšela někdy o rodinných konstelacích, tak víš o čem mluvím.

Já to zase vnímám, že co jsem dospělá a samostatná, je vedle mě, než nade mnou. Že je na místě se/si radit, než přistupovat z její strany autoritativně, jak o tom píše Jessika, že jí to dělá problém.
Otázka je, co si my představujeme pod pojmy NADE MNOU nebo VEDLE MĚ.

VEDĽA človeka je partner, kamaráti, kolegovia, NAD alebo PRED (podľa uhlu pohľadu) sú rodičia a prarodičia (a šéf) a POD alebo PRED ním deti a vnúčatá (a podriadení). S tým sa dá akurát zmieriť alebo bojovať, ale zmeniť to proste nejde (teda, to šéfovstvo možno povýšením, to rodičovstvo nijako...). Rodičia tu boli skôr, majú viac skúseností, sú starší a sú zdrojom nás, bez nich by sme my neboli. To je holý fakt a na tom nič nezmení ani kamarátsky vzťah, ani dospievanie "detí", ani nič. Časová os nepustí, tú neoj... neobabreš.

Jesss, mňa mama teda niekedy neskutočne ser... srdí, naposledy v nedeľu ma vytočila do biela a tresla som jej telefónom (ona je telefonovací maniak, ja som sa ponáhľala na dôležitú akciu a ona mi začala - na PEVNEJ LINKE - vysvetľovať, ako, kedy a kde včera kúpila jahody v akciii :rolleyes: ). Ale keď bola v marci na operácii, bála som sa o ňu a aj ona bola krotkejšia :P , tak sme zrazu mali krásny vzťah. Vyjadrovanie - moja mama bola vždy rozvláčna až do úplného rozpustenia pointy (ktorú sme už aj tak všetci medzičasom vytušili) a momentálne je komunikovať s ňou ako sledovať spomalený film... :kapitulation: Ale keď som v pohode, zvládam to dobre a s úsmevom a vtipom. Horšie je, keď nie som v pohode, jednak mi dôjde trpezlivosť - a druhak, ona to vytuší a pritlačí na pílu... Takže sa vždy pohádame. Ale beriem to tak trochu ako rodinný folklór.
Skús aj ty nebrať to osobne a proste si hovor, že to je vekom, že za to mama nemôže a že ti to nerobí naschvál (čo je podľa mňa všetko pravda, vrátane "hádok" - myslím, že to je jej forma komunikácie, v ktorej sa cíti istá a ako "víťaz"...)

Selima napsal(a):

majkafa napsal(a):

agewa napsal(a):

a mmch. myslím, že pořád je nade mnou. jestli jsi slyšela někdy o rodinných konstelacích, tak víš o čem mluvím.

Já to zase vnímám, že co jsem dospělá a samostatná, je vedle mě, než nade mnou. Že je na místě se/si radit, než přistupovat z její strany autoritativně, jak o tom píše Jessika, že jí to dělá problém.
Otázka je, co si my představujeme pod pojmy NADE MNOU nebo VEDLE MĚ.

VEDĽA človeka je partner, kamaráti, kolegovia, NAD alebo PRED (podľa uhlu pohľadu) sú rodičia a prarodičia (a šéf) a POD alebo PRED ním deti a vnúčatá (a podriadení). S tým sa dá akurát zmieriť alebo bojovať, ale zmeniť to proste nejde (teda, to šéfovstvo možno povýšením, to rodičovstvo nijako...). Rodičia tu boli skôr, majú viac skúseností, sú starší a sú zdrojom nás, bez nich by sme my neboli. To je holý fakt a na tom nič nezmení ani kamarátsky vzťah, ani dospievanie "detí", ani nič. Časová os nepustí, tú neoj... neobabreš.

Ano, Selima, súhlasím.
Ako som už písala, je to o tom, čo si kdo pod pojmom nad, vedľa, za, pred predstavujeme. Vedľa je pre mňa to, že moja mama už v mojom a jej veku nie je v pozícii, ako keď som mala 5 rokov a plne sa o mňa starala, prikazovať mi a ja musím poslúchnuť. Ale vedľa znamená pre mňa,že si pohovoríme o všetkom možnom, ona mi može dať radu, ale ja nie som povinná poslúchnuť. Rovnako ona sa ma može opýtať, čo by som ja robila, keby... a ja možem povedať, ale ona nie je povinná ma poslúchnuť.
Vedľa mňa vnímam v praktických otázkach fungovania ale aj i psychike.
A samozrejme popritom je moja mama súčasne nado mnou, predo mnou, pretože je moja mama.

Ale v probléme Jessiky je to pre mňa pozícia vedľa. Len preto, že je to Jessikina mama, nie je Jessika povinná ju poslúchať a vyhovieť jej vo všetkých jej prianiach.
Jessika už nemá 5 rokov a je plne samostaná a sebestačná.

Seli, keby sme o tom pohovorili face to face, myslím, že by sme zistili, že mám len iné pojmoslovie než ty, ale v skutočnosti to cítime a vidíme rovnako.

ona mi može dať radu, ale ja nie som povinná poslúchnuť... a ja možem povedať, ale ona nie je povinná ma poslúchnuť
Vtip je v tom, že maminky (tatínkové, prarodiče...) nikdy nebyli - na rozdíl od nás - povinni nás poslouchat

Len preto, že je to Jessikina mama, nie je Jessika povinná ju poslúchať a vyhovieť jej vo všetkých jej prianiach.
Jak tak Jess čtu, nemám dojem, že by jí šlo právě o tohle.
Ale na druhou stranu - pokud tím staří lidé "neterorizujou" svoje okolí (doslova či přeneseně), pak bych řekla, že by zas pomalu měli mít "nárok" na větší pochopení i některých věcí "neuchopitelných"... stejně jako ho mají malý děti. Obě tyhle skupiny ještě/už někdy nedovedou svoje přání, touhy nebo to, co se jim nelíbí, přesně formulovat.

heleno, opět jsi mě nezklamala. Přesně na tebe jsem myslela, když jsem to psala, že se toho zase chytneš, jako obvykle. Slovíčkaříš a ty to dobře víš. A vsadím krk, že víš přesně, jak jsem to myslela. :D Jsi chytrá žena :D

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já to zase vnímám, že co jsem dospělá a samostatná, je vedle mě, než nade mnou. Že je na místě se/si radit, než přistupovat z její strany autoritativně, jak o tom píše Jessika, že jí to dělá problém.
Otázka je, co si my představujeme pod pojmy NADE MNOU nebo VEDLE MĚ.

VEDĽA človeka je partner, kamaráti, kolegovia, NAD alebo PRED (podľa uhlu pohľadu) sú rodičia a prarodičia (a šéf) a POD alebo PRED ním deti a vnúčatá (a podriadení). S tým sa dá akurát zmieriť alebo bojovať, ale zmeniť to proste nejde (teda, to šéfovstvo možno povýšením, to rodičovstvo nijako...). Rodičia tu boli skôr, majú viac skúseností, sú starší a sú zdrojom nás, bez nich by sme my neboli. To je holý fakt a na tom nič nezmení ani kamarátsky vzťah, ani dospievanie "detí", ani nič. Časová os nepustí, tú neoj... neobabreš.

Ano, Selima, súhlasím.
Ako som už písala, je to o tom, čo si kdo pod pojmom nad, vedľa, za, pred predstavujeme. Vedľa je pre mňa to, že moja mama už v mojom a jej veku nie je v pozícii, ako keď som mala 5 rokov a plne sa o mňa starala, prikazovať mi a ja musím poslúchnuť. Ale vedľa znamená pre mňa,že si pohovoríme o všetkom možnom, ona mi može dať radu, ale ja nie som povinná poslúchnuť. Rovnako ona sa ma može opýtať, čo by som ja robila, keby... a ja možem povedať, ale ona nie je povinná ma poslúchnuť.
Vedľa mňa vnímam v praktických otázkach fungovania ale aj i psychike.
A samozrejme popritom je moja mama súčasne nado mnou, predo mnou, pretože je moja mama.

Ale v probléme Jessiky je to pre mňa pozícia vedľa. Len preto, že je to Jessikina mama, nie je Jessika povinná ju poslúchať a vyhovieť jej vo všetkých jej prianiach.
Jessika už nemá 5 rokov a je plne samostaná a sebestačná.

Seli, keby sme o tom pohovorili face to face, myslím, že by sme zistili, že mám len iné pojmoslovie než ty, ale v skutočnosti to cítime a vidíme rovnako.

teda děvče, ty dokážeš dělat kotrmelce :).

agewo, to je pouze o fungování mozku a o způsobu myšlení, to nejsou kotrmelce, tak se to jeví jen tobě.
Stačí přemýšlet, být tolerantní a brát lidi takové, jací jsou. Tudíž že každý jsme originál a každý máme svůj způsob myšlení a vyjádřování. Jak už psala Pan, jsem zodpovědná za to, co píšu, ale nejsem zodpovědná za to, jak ty jsi to pochopila.
A že ty v tom vidíš kotrmelec a on tam ode mě není, to je tvé. Znáš to. :)
Až budeš mít dobrou vůli a budeš chtít,uvidíš i v tom mém prvním příspěvku, že píšu, že je to o tom, co si každý z nás pod jakýmkoliv výrazem představujeme. :vissla:

Jessiko,rozumím ti, a za sebe ti můžu říct, že by to mohlo být i horší. Mně vychovala babička,to pro mně byla skutečná mamka. Co se týká mé matky a rodiny nerodiny to je kapitola sama pro sebe. Takže nejsi v tom sama,a snad to nenabere zhoršující se tendenci.

Ziki, to máme stejný. Mě i mé sestry taky v podstatě vychovala babička. Maminka šla do práce, když mi bylo 6 týdnů. Do školky jsme nechodily, byly jsme s babičkou. Pro mě je víc maminkou, i když to může znít "nefér", má milovaná babička. Řekla bych minimálně na 65 %.

Slovíčkaříš a ty to dobře víš.
Přesně jak říkáš, majkafo - "každý jsme originál a každý máme svůj způsob myšlení a vyjádřování"
Tak co kdybys mi dopřála to moje?

Slovíčkaříš a ty to dobře víš.
Přesně jak říkáš, majkafo - "každý jsme originál a každý máme svůj způsob myšlení a vyjádřování"

majkafa napsal(a):

Pro mě je zatím zajímavý název tvého vlákna.
Z něj bych řekla, že máš problém ty se svou dcerou. Když začíná nejdříve Mámou.
A přitom píšeš z pozice dcery.
Psychologicky velmi zajímavé.

majkafa napsal(a):

Podvědomí neošidíme. To mluví jasně a zřetelně. I když my sami jsme slepí.

A nemáme taky každá své podvědomí? ;)

Mojí mamku jsem vždycky brala (krom dětství a puberty) jako kamarádku. Vlastně co mám děti a domácnost, dokážeme kecat o dětech, o receptech atd atd. A stejně bude stále přede mnou, protože je starší.
Necejtím se jako rovná s ní.Protože když bude jedno místo v buse, budu stát. A to není kvůli tomu,že by byla starší, ale kvůli tomu, že je to moje máma

majkafa napsal(a):

Ziki, to máme stejný. Mě i mé sestry taky v podstatě vychovala babička. Maminka šla do práce, když mi bylo 6 týdnů. Do školky jsme nechodily, byly jsme s babičkou. Pro mě je víc maminkou, i když to může znít "nefér", má milovaná babička. Řekla bych minimálně na 65 %.

U naší matky to nebylo kvůli práci, ani jiným okolnostem. Loni babička umřela a ještě jsem jí našla mrtvou na zemi já. Jakoby toho nebylo málo. Jsem ráda za kamarády,přítele a víru.

helena napsal(a):

Slovíčkaříš a ty to dobře víš.
Přesně jak říkáš, majkafo - "každý jsme originál a každý máme svůj způsob myšlení a vyjádřování" [Tak co kdybys mi dopřála to moje?

Ahá, tak to je tvůj druh "sportu". Konečně jsem to pochopila.
Dík za vysvětlení. Už to tak budu brát a tudíž přeskakovat.

Jessika napsal(a):

majkafa napsal(a):

Pro mě je zatím zajímavý název tvého vlákna.
Z něj bych řekla, že máš problém ty se svou dcerou. Když začíná nejdříve Mámou.
A přitom píšeš z pozice dcery. Psychologicky velmi zajímavé.

Já tomu nerozumím... píšu z pozice dcery, protože jsem dcera.
Moje máma je moje máma. A já dceru nemám...

"ucitelsky" nazor Majkafy me taky pobavil. Ona vsechno tak neuveritelne vnima  :D:D

Neumim si prredstavit, jak bys mela psat o vztahu sebe a vlastni matky nez jako dcera. Asi jako otec? :lol: Nebo dedecek? :lol::lol:

sahleb, evidentně jsi nepochopila, co jsem napsala a překroutila sis to podle svého.
Psala jsem, že já bych dala název vlákna Dcera a matka a ne Matka a dcera, když to píšu já jako dcera a ne moje matka. Kapišto?
Ona to nepochopila ani Jessika.

Ziki napsal(a):

Jessiko,rozumím ti, a za sebe ti můžu říct, že by to mohlo být i horší. Mně vychovala babička,to pro mně byla skutečná mamka. Co se týká mé matky a rodiny nerodiny to je kapitola sama pro sebe. Takže nejsi v tom sama,a snad to nenabere zhoršující se tendenci.

Můj případ - to sedlo. Hledám prostě v mámě "mámu", která mi odešla s babičkou.
A násilím jí do této role rvu a takhle to dopadá...
Ale není to nejhorší, to ne. Jenom jako mají některé dámy iluze o nekonečné lásce se svým milovaným , já mám takové iluze o roli matky a když iluze poblikává, tak se divím...
To jsem ale jelito. :dumbom:


Mmch, jestli vám to pomůže, poprosím někoho z administrátorů, aby nechal vlákno přejmenovat. ;)

A naposledy pro vysvětlení - vím, že nejsem jediná, která podobné problémky pitvá, takže téma mělo být s "obecným" názvem (taky běžně neříkáte syn a otec, ale otec a syn... prostě rodiče mají přednost)

majkafa napsal(a):

sahleb, evidentně jsi nepochopila, co jsem napsala a překroutila sis to podle svého.
Psala jsem, že já bych dala název vlákna Dcera a matka a ne Matka a dcera, když to píšu já jako dcera a ne moje matka. Kapišto?
Ona to nepochopila ani Jessika.

Majkafo - ale pochopily, pochopily :lol:
A já kdybych psala o dceři, napsala bych dcera a já. Protože já sama sobě mámou nejsem, a ve slově máma vidím svou mámu. (ne sebe) ve mně mámu zase vidí mé děti.

majkafa napsal(a):

sahleb, evidentně jsi nepochopila, co jsem napsala a překroutila sis to podle svého.
Psala jsem, že já bych dala název vlákna Dcera a matka a ne Matka a dcera, když to píšu já jako dcera a ne moje matka. Kapišto?
Ona to nepochopila ani Jessika.

Majko, napadlo tě, jako školenou "psycholožku - laičku", že názvem vlákna Jessika chtěla třeba naznačit, co je podle ní a/nebo pro ni důležité? Že když už si tak krásně dekóduješ Jessičino podvědomí a jsi schopna kvůli tomu napadat, mohla by sis vyložit, co v něm znamená slovní obrat "věčné téma".

Ale není to nejhorší, to ne. Jenom jako mají některé dámy iluze o nekonečné lásce se svým milovaným , já mám takové iluze o roli matky a když iluze poblikává, tak se divím...
Jess - to bych nepřirovnávala, mámu máš jen jednu, milenců v životě můžeš mít spousta.
někdy jsou dny horší,někdy lepší, a to nejsou iluze .
Mamka Tě prostě má ráda jako své dítě, i když Tobě to někdy nepřijde. Možná jsem to blbě napsala,snad mě chápeš.
A nemusíš žádat admini o přejmenování,kdo chce ten pochopí. ;)

dusička napsal(a):

...A nemusíš žádat admini o přejmenování,kdo chce ten pochopí. ;)

Máš pravdu... pak bych to zase schytala z druhý strany, že se sobecky upřednostňuju :)

aby nechal vlákno přejmenovat
Že by ses na to nevy... kašlala
Nakonec máš na ten název copyright - jako je "Povídání o pejskovi a kočičce", "Román o věrném přátelství Amise a Amila", "Luisa a Lotka" - tak ty máš "máma a dcera".

dusička napsal(a):

Majkafo - ale pochopily, pochopily :lol:
A já kdybych psala o dceři, napsala bych dcera a já. Protože já sama sobě mámou nejsem, a ve slově máma vidím svou mámu. (ne sebe) ve mně mámu zase vidí mé děti.

dusi, tys pochopila, Sahleb evidentně ne, když tam motá psaní jako otec nebo dědeček a na ni jsem reagovala. ;)

Bramborka napsal(a):

Majko, napadlo tě, jako školenou "psycholožku - laičku", že názvem vlákna Jessika chtěla třeba naznačit, co je podle ní a/nebo pro ni důležité? Že když už si tak krásně dekóduješ Jessičino podvědomí a jsi schopna kvůli tomu napadat, mohla by sis vyložit, co v něm znamená slovní obrat "věčné téma".

Samozřejmě, že mě to napadlo, a proto jsem to psala. Podívej se na můj příspěvek číslo 6 o podvědomí. Čekala jsem, kdo to pochopí. Nikdo se nezeptal, co jsem příspěvkem číslo 6 měla na mysli. :)
Právě že Jess to má s maminkou tak, jak to má, takže její podvědomí mluvilo naprosto jasně při psaní názvu vlákna.
Už rozumíš?

Ale, hoďte bobek na název a podvědomí... :P

Pište, jak vás mámy s... a jak je přesto máte rády.
To mi pomáhá a to si ráda přečtu ;)

majkafa napsal(a):

Samozřejmě, že mě to napadlo, a proto jsem to psala. Podívej se na můj příspěvek číslo 6 o podvědomí. Čekala jsem, kdo to pochopí. Nikdo se nezeptal, co jsem příspěvkem číslo 6 měla na mysli. :)
Právě že Jess to má s maminkou tak, jak to má, takže její podvědomí mluvilo naprosto jasně při psaní názvu vlákna.
Už rozumíš?

Možná, že tvoje podvědomí promluvilo tak jasně, že nikdo neměl potřebu :D;)

Čekala jsem, kdo to pochopí.
No a dočkala ses...

Jessika napsal(a):

Ale, hoďte bobek na název a podvědomí... :P

Pište, jak vás mámy s... a jak je přesto máte rády.
To mi pomáhá a to si ráda přečtu ;)

Mě už máma nes...e a mám ji ráda. Je to moje máma.
Jsem moc moc ráda, že tady pořád se mnou je, i tatínek, a doufám, že ještě dlouho budeme tady na světě ještě spolu. Protože ať je, jaká je, je to moje máma.

Když umřela moje milovaná babička, moje teta, které bylo tenkrát asi 65, říkala mé mámě - tak, a už jsme tu zůstaly samy, siroty. Tenkrát mi to ještě připadalo zvláštní, byla jsem o 20 let mladší. Teď už to plně chápu.

majkafa napsal(a):

Jessika napsal(a):

Ale, hoďte bobek na název a podvědomí... :P

Pište, jak vás mámy s... a jak je přesto máte rády.
To mi pomáhá a to si ráda přečtu ;)

Mě už máma nes...e a mám ji ráda. Je to moje máma.
Jsem moc moc ráda, že tady pořád se mnou je, i tatínek, a doufám, že ještě dlouho budeme tady na světě ještě spolu. Protože ať je, jaká je, je to moje máma.

Když umřela moje milovaná babička, moje teta, které bylo tenkrát asi 65, říkala mé mámě - tak, a už jsme tu zůstaly samy, siroty. Tenkrát mi to ještě připadalo zvláštní, byla jsem o 20 let mladší. Teď už to plně chápu.

tak to seš dál, než já...
mám mámu ráda a přesto mě vytáčí...
...nebo by se dalo říct : mám mámu ráda a proto mně vytáčí ?

Jessika napsal(a):

tak to seš dál, než já...
mám mámu ráda a přesto mě vytáčí...
...nebo by se dalo říct : mám mámu ráda a proto mně vytáčí ?

Já už to s ní umím. A zase jsem si potvrdila, že když se měním já, nevyhnutelně se mění i ona. :jojo:
Když začne ty své pesimistické řeči a žalování o tom,co vše udělaly mé sestry špatně za ten rok, co jsem tam nebyla, odcházím. Nechci to poslouchat, nedělá mi to dobře, chvilku vydržím a pak v klidu řeknu - mami, už musím jít, něco mám. A jdu a je klid. Kdybych oponovala, klid by nebyl, to už znám. A ona už ví, že pokud chce, abych u nich byla, nebude na mě lít svůj pesimizmus, a hlásit, co sestry udělaly špatně. Ale co udělaly dobře, to nikdy neřekne. Přijde jí samozřejmé, se se nechválí, to se mlčí. Ale když je něco špatně, tak se nemlčí. A já jí nebudu dávat příležitost. Akorát pak sama sebe rozčílí a není jí dobře.

Jess, možná si ve větě - mám mámu ráda a proto mně vytáčí - zaměňuješ lásku s lhostejností. Láska přece nemá nic společného s vytáčením nebo čímkoliv jiným. Láska je. Nebo není.


Já jsem mluvila o lásce k mé mamince, ne o lhostejnosti.

Bramborka napsal(a):

majkafa napsal(a):

Samozřejmě, že mě to napadlo, a proto jsem to psala. Podívej se na můj příspěvek číslo 6 o podvědomí. Čekala jsem, kdo to pochopí. Nikdo se nezeptal, co jsem příspěvkem číslo 6 měla na mysli. :)
Právě že Jess to má s maminkou tak, jak to má, takže její podvědomí mluvilo naprosto jasně při psaní názvu vlákna.
Už rozumíš?

Možná, že tvoje podvědomí promluvilo tak jasně, že nikdo neměl potřebu :D;)

když ona nám to tak chtěla vysvětlit s převahou, jaktožee to nechápeme :)

agewo, koukám, že ses jmenovala mým osobním psychologem.
Díky. :D

Jess, možná si ve větě - mám mámu ráda a proto mně vytáčí - zaměňuješ lásku s lhostejností. Láska přece nemá nic společného s vytáčením nebo čímkoliv jiným. Láska je. Nebo není.

Já bych spíš řekla, že to Jess myslela tak, že když je Ti někdo lhostejnej, tak Tě nevytáčí, je Ti to prostě jedno.
Ale pro lidi,na kterých Ti záleží, Tě něco vytáčí.
A je to to zrcadlení.Protože my jsme dcery, děti našich matek a oni to s náma myslí přeci dobře, a tak nám chtějí poradit, a když si děláme podle svého, tak je vytáčíme. :jojo: Takže nejenom ony nás, ale my je.

dusička napsal(a):

Jess, možná si ve větě - mám mámu ráda a proto mně vytáčí - zaměňuješ lásku s lhostejností. Láska přece nemá nic společného s vytáčením nebo čímkoliv jiným. Láska je. Nebo není.

Já bych spíš řekla, že to Jess myslela tak, že když je Ti někdo lhostejnej, tak Tě nevytáčí, je Ti to prostě jedno.
Ale pro lidi,na kterých Ti záleží, Tě něco vytáčí.
A je to to zrcadlení.Protože my jsme dcery, děti našich matek a oni to s náma myslí přeci dobře, a tak nám chtějí poradit, a když si děláme podle svého, tak je vytáčíme. :jojo: Takže nejenom ony nás, ale my je.

Jo,jo, ne nadarmo se říká: Jaká matka, taká Katka. Jenom si to někdy nerady připouštíme....:jojo:

majkafa napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Majko, napadlo tě, jako školenou "psycholožku - laičku", že názvem vlákna Jessika chtěla třeba naznačit, co je podle ní a/nebo pro ni důležité? Že když už si tak krásně dekóduješ Jessičino podvědomí a jsi schopna kvůli tomu napadat, mohla by sis vyložit, co v něm znamená slovní obrat "věčné téma".

Samozřejmě, že mě to napadlo, a proto jsem to psala. Podívej se na můj příspěvek číslo 6 o podvědomí. Čekala jsem, kdo to pochopí. Nikdo se nezeptal, co jsem příspěvkem číslo 6 měla na mysli. :)
Právě že Jess to má s maminkou tak, jak to má, takže její podvědomí mluvilo naprosto jasně při psaní názvu vlákna.
Už rozumíš?

Já nechápu Majkafo Tvojí logiku, proč podvědomí Jess takhle reagovala. A už jsem o tom psala. Jestli to není podvědomí Tvoje,když si to tam viděla Ty.
Máma a dcera - Ty si tam viděla svou dceru, svou mámu ne. - proto si začala s tím příspěvkem č. 6 - viděla si tam svou dceru a sebe na prvním místě. :rodna:

:supr:

Bramborka napsal(a):

majkafa napsal(a):

Samozřejmě, že mě to napadlo, a proto jsem to psala. Podívej se na můj příspěvek číslo 6 o podvědomí. Čekala jsem, kdo to pochopí. Nikdo se nezeptal, co jsem příspěvkem číslo 6 měla na mysli. :)
Právě že Jess to má s maminkou tak, jak to má, takže její podvědomí mluvilo naprosto jasně při psaní názvu vlákna.
Už rozumíš?

Možná, že tvoje podvědomí promluvilo tak jasně, že nikdo neměl potřebu :D;)

:supr:

majkafa napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Majko, napadlo tě, jako školenou "psycholožku - laičku", že názvem vlákna Jessika chtěla třeba naznačit, co je podle ní a/nebo pro ni důležité? Že když už si tak krásně dekóduješ Jessičino podvědomí a jsi schopna kvůli tomu napadat, mohla by sis vyložit, co v něm znamená slovní obrat "věčné téma".

Samozřejmě, že mě to napadlo, a proto jsem to psala. Podívej se na můj příspěvek číslo 6 o podvědomí. Čekala jsem, kdo to pochopí. Nikdo se nezeptal, co jsem příspěvkem číslo 6 měla na mysli. :)
Právě že Jess to má s maminkou tak, jak to má, takže její podvědomí mluvilo naprosto jasně při psaní názvu vlákna.
Už rozumíš?

Esli tady nejsme všechny nějaký přitroublý,když se tě nezeptáme,jestli jsme to správně pochopily...:D

Jessika napsal(a):

Ale, hoďte bobek na název a podvědomí... :P

Pište, jak vás mámy s... a jak je přesto máte rády.
To mi pomáhá a to si ráda přečtu ;)

Ok Jessounku,
mě osobně občas pije krev ta její debilní paličatost a zaťatost....ale jinak ji fakt fakt ZBOŽŇUJU..
Lepší mámu a hlavně babičku mým dětem neznám...moc si jí vážím..:hjarta:
Btw...v sobotu se za ní jedu podívat...už se těšim,kolikrát řekne...musíš,nesmíš,měla bys,neměla bys,nikdy,vždycky..:supr:

Delahey napsal(a):

Jo,jo, ne nadarmo se říká: Jaká matka, taká Katka. Jenom si to někdy nerady připouštíme....:jojo:

Svatá pravda ... jenom nevím, proč (když máme ty mámy tak rády) si nerady připoutíme, že jsme jako ony :lol:

Jessika napsal(a):

Delahey napsal(a):

Jo,jo, ne nadarmo se říká: Jaká matka, taká Katka. Jenom si to někdy nerady připouštíme....:jojo:

Svatá pravda ... jenom nevím, proč (když máme ty mámy tak rády) si nerady připoutíme, že jsme jako ony :lol:

Jako ony jsme když se nám to u ní líbí
jako ony si nechceme připustit, když je to pro nás negativní vlastnosti, pro nás ,nebo pro mámu :lol::dumbom:

Revliba napsal(a):

Jessika napsal(a):

Ale, hoďte bobek na název a podvědomí... :P

Pište, jak vás mámy s... a jak je přesto máte rády.
To mi pomáhá a to si ráda přečtu ;)

Ok Jessounku,
mě osobně občas pije krev ta její debilní paličatost a zaťatost....ale jinak ji fakt fakt ZBOŽŇUJU..
Lepší mámu a hlavně babičku mým dětem neznám...moc si jí vážím..:hjarta:
Btw...v sobotu se za ní jedu podívat...už se těšim,kolikrát řekne...musíš,nesmíš,měla bys,neměla bys,nikdy,vždycky..:supr:

Já si té mé taky vážím - ale málo jí to říkám...
Teda spíš občas reaguju tak, že to spíš vypadá, že si jí nevážím ... :|

Taky za ví o víkendu jedu, tak jí musím říct, jak moc si jí vážím (jenom nevím, jak to zaonačit, aby si nemyslela , že si s ní dělám srandičku...)

dusička napsal(a):

Jessika napsal(a):

Delahey napsal(a):

Jo,jo, ne nadarmo se říká: Jaká matka, taká Katka. Jenom si to někdy nerady připouštíme....:jojo:

Svatá pravda ... jenom nevím, proč (když máme ty mámy tak rády) si nerady připoutíme, že jsme jako ony :lol:

Jako ony jsme když se nám to u ní líbí
jako ony si nechceme připustit, když je to pro nás negativní vlastnosti, pro nás ,nebo pro mámu :lol::dumbom:

To je fakt.
Teď mně napadlo - kdo bude jednou vychovávat mně,když mám jen syna? :co:

Jessika napsal(a):

dusička napsal(a):

Jessika napsal(a):

Svatá pravda ... jenom nevím, proč (když máme ty mámy tak rády) si nerady připoutíme, že jsme jako ony :lol:

Jako ony jsme když se nám to u ní líbí
jako ony si nechceme připustit, když je to pro nás negativní vlastnosti, pro nás ,nebo pro mámu :lol::dumbom:

To je fakt.
Teď mně napadlo - kdo bude jednou vychovávat mně,když mám jen syna? :co:

Vnučka ;)

dusička napsal(a):

Jess, možná si ve větě - mám mámu ráda a proto mně vytáčí - zaměňuješ lásku s lhostejností. Láska přece nemá nic společného s vytáčením nebo čímkoliv jiným. Láska je. Nebo není.

Já bych spíš řekla, že to Jess myslela tak, že když je Ti někdo lhostejnej, tak Tě nevytáčí, je Ti to prostě jedno.
Ale pro lidi,na kterých Ti záleží, Tě něco vytáčí.
A je to to zrcadlení.Protože my jsme dcery, děti našich matek a oni to s náma myslí přeci dobře, a tak nám chtějí poradit, a když si děláme podle svého, tak je vytáčíme. :jojo: Takže nejenom ony nás, ale my je.

Dusičko, píšu snad já něco jiného? :lol:

dusička napsal(a):

Já nechápu Majkafo Tvojí logiku, proč podvědomí Jess takhle reagovala. A už jsem o tom psala. Jestli to není podvědomí Tvoje,když si to tam viděla Ty.
Máma a dcera - Ty si tam viděla svou dceru, svou mámu ne. - proto si začala s tím příspěvkem č. 6 - viděla si tam svou dceru a sebe na prvním místě. :rodna:

Neviděla. Vůbec mě nechápeš a já to nebudu rozebírat.
Tomáš Marný.

dusička napsal(a):

Jako ony jsme když se nám to u ní líbí
jako ony si nechceme připustit, když je to pro nás negativní vlastnosti, pro nás ,nebo pro mámu :lol::dumbom:

Prosím, nemluvit za mě. Já to takhle nemám.

Já si své maminky nevážím. Takže kdybych jí to říkala, lhala bych.
To ale nemá nic společného s láskou.

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Jako ony jsme když se nám to u ní líbí
jako ony si nechceme připustit, když je to pro nás negativní vlastnosti, pro nás ,nebo pro mámu :lol::dumbom:

Prosím, nemluvit za mě. Já to takhle nemám.

No, já myslím, že jsem odepisovala na reakci Delahey, tuším.
Takže jsme minimálně dvě a mohla jsem použít množné číslo.

majkafa napsal(a):

Já si své maminky nevážím. Takže kdybych jí to říkala, lhala bych.
To ale nemá nic společného s láskou.

Majkafo - vidíš, protože si jí nevážíš, proto by si napsala Dcera a matka
Já si jí vážím, proto chápu Jessiku, že napsala Máma a dcera.
A Majkafo - nemusíš mi nic vysvětlovat, každý to máme holt jinak, to ty si začala psát o podvědomí Jessiky.

Jess, já reaguji na dusiččino psaní a ne na tvé :co:

Jessika napsal(a):

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Jako ony jsme když se nám to u ní líbí
jako ony si nechceme připustit, když je to pro nás negativní vlastnosti, pro nás ,nebo pro mámu :lol::dumbom:

Prosím, nemluvit za mě. Já to takhle nemám.

No, já myslím, že jsem odepisovala na reakci Delahey, tuším.
Takže jsme minimálně dvě a mohla jsem použít množné číslo.

Já jsem psala za sebe, že to tak mám, a řekla bych,že to tak má i Jessika, když má mamku ráda a přesto jí rozčiluje. Nemluvím za Tebe, za všechny.

majkafa napsal(a):

Jess, já reaguji na dusiččino psaní a ne na tvé :co:

Já reagovala na Jessiku, a na její mámu v tom příspěvku výše

Je pro mě smutné zjištění, kdybych řekla - vážím si své maminky proto, že .......
Nedovedu najít jediný důvod, proč bych si ji vážila. Tento cit nebo jak to nazvat u mě směrem k ni není. :(

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Jess, možná si ve větě - mám mámu ráda a proto mně vytáčí - zaměňuješ lásku s lhostejností. Láska přece nemá nic společného s vytáčením nebo čímkoliv jiným. Láska je. Nebo není.

Já bych spíš řekla, že to Jess myslela tak, že když je Ti někdo lhostejnej, tak Tě nevytáčí, je Ti to prostě jedno.
Ale pro lidi,na kterých Ti záleží, Tě něco vytáčí.
A je to to zrcadlení.Protože my jsme dcery, děti našich matek a oni to s náma myslí přeci dobře, a tak nám chtějí poradit, a když si děláme podle svého, tak je vytáčíme. :jojo: Takže nejenom ony nás, ale my je.

Dusičko, píšu snad já něco jiného? :lol:

Ty píšeš, že se zaměnuje láska s lhostejností.
Proč mi lidi,který miluju, nejsou lhostejný?

dusička napsal(a):

Ty píšeš, že se zaměnuje láska s lhostejností.
Proč mi lidi,který miluju, nejsou lhostejný?

To myslíš vážně? :co:

majkafa napsal(a):

Je pro mě smutné zjištění, kdybych řekla - vážím si své maminky proto, že .......
Nedovedu najít jediný důvod, proč bych si ji vážila. Tento cit nebo jak to nazvat u mě směrem k ni není. :(

Vážím si mé mámy proto,že
- to se mnou myslí dobře, byt mám v té chvíli třeba jiný názor
- vážím si toho, že mě vychovávala s láskou (byť i někdy s nadáváním) ale pak za mnou přišla a pohladila
- vážím si jí,že je upřímná
- vážím si jí, že mi kolikrát vpálí do očí, co nechci slyšet
- její slova i když někdy bolí jsou odrazem toho, co nemám v sobě vyřešené
- otevírá mi oči
- miluje mé děti, svá vnoučata
a mohla bych pokračovat

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Ty píšeš, že se zaměnuje láska s lhostejností.
Proč mi lidi,který miluju, nejsou lhostejný?

To myslíš vážně? :co:

Protože u lidí cizích,který nemiluju, mi jsou lhostejný. Nebo ne lhostejný, pomohla bych,kdyby si řekli o pomoc. Ale jejich chování mi je lhostejný.
U svých blízkých mi to lhostejný není
Uvedu příklad.
Když třeba vidím, že se můj syn žene hlavou do zdi, není mi to jedno, není mi to lhostejný, chci pomoc, jenže on je dospělý, musím vyčkat, nežádá si o radu.
Rozumíš, co jsem tim chtěla říct?
Proto říkám, že jak píšeš že se lhostejnost zaměňuje s láskou.

majkafa napsal(a):

Já si své maminky nevážím. Takže kdybych jí to říkala, lhala bych.
To ale nemá nic společného s láskou.

:( to je smutné čtení.
Já si své maminky vážím hlavně proto, že mi dala život. A pro spoustu jiných věcí. I když mě taky občas uměla naštvat, ale už se jen usměju a neřeším

To je smutné, ale tohle asi můžu napsat o taťkovi. Nemám proč si ho vážit, kromě toho, že mě počal - to vypadá dost blbě, takhle napsané a taky kromě toho, že ze dne na den přestal kouřit, což ne každý dokáže.
A co se týče mamky - teď jí bylo 70. Taky mě štve, ale taky si jí vážím. Bylo období, že mě každý rozhovor doháněl k breku, nechtěla jsem jí ani vidět, ale pomalu se to lepšilo a teď už je to dobrý. Ale na druhou stranu už se začíná u ní projevovat věk a má sklony každého komandovat, každému pomáht, takže se stará o sousedy, pořád by za každého něco řešila :dumbom: většinou v dobré víře a opravdu vyřeší, ale mě to prudí. Dělala na sociálce a na důchodovém, takže má k tomu pořád sklony. Poslední dobou mě začíná taky komandovat, volá a něco chce, nepoděkuje - to mi vadí. Ne že by mi měla děkovat, aby to někdo blbě nepochopil, ale proto, že to patří k její osobnosti, učila nás říkat děkuji a prosím a sama to taky pořád používala a teď to nějak mizí a tak nějak vidím to plížící se stáří v těch malých náznacích. Je to smutné, ale relativně je pořád v pohodě a tohle jsou prkotiny. Ale její autoritativní řeči k tomu co bych měla a neměla a co by měly a neměly děti pouštím jedním uchem tam a druhým ven. I když někdy má samozřejmě pravdu :)

Já si svého tatínka moc vážím. Je spousta věcí, proč.
Zazlívám mu, že nás nechal vyrůstat v tom, v čem jsme vyrůstaly.
Ale chápu, že to jinak neuměl.

Jsi jako Richard Gere v Pretty woman? "Zazlíval jsem mu to" - za to platil psychiatra :)

Vlaďko - já si vždycky říkám, kdo ví jaký budeme jednou my, až budeme staří.
Taky mi občas přijde že mamka má někdy pomalejší myšlení, ale když se mi něco nezdá, nemusím mlčet, můžu jí vše říct, ale jemně, musím volit slova, aby si to  nějak nevztáhla na sebe. Pak se tomu chechtáme.
To nedorozumění mezi mámou a dcerou není jen o mámě, ale i o dceři. Když nenajdou společnou řeč a míjej se, je to na :dumbom: Ale člověk se stále učí :jojo:

Já si myslím, že my se takového stáří ani nedožijeme, protože se složíme někde v pracovním procesu. Taky nemusím mlčet, dá se s ní diskutovat o všem a je poměrně moderní, naučila se od loňska docela slušně zacházet s ntb a jasně je to o ní i o mě. Já se snažím, ona docela taky, takže zatím to jde :)

Moje mamka je v myšlení mladice ;) vždycky jsem si myslela,že to,že mě chápe, nebo snaží pochopit je tím, že mě měla mladoučká, v osmnácti. Ale není to o věku. Dokážeme spolu kecat jako kámošky. Nemá ráda jako já drbání druhých, takže si povídáme o dětech, práci, vaření,zahradě a tak, je toho spousta.
Přijde mi,že má i potřebu se vypovídat, takže i když mě to až tak moc nezajímá, poslouchám . Nepotřebuje komentáře, ale jak je v důchodu, má okolo sebe tatku, Marky, ségru, mě, a lidi v okolí zahrádky.
Jo a taky se chystá pořídit si pc. :jojo:

A už jsem se to tedy naučila řešit.
Třeba jí točí,když přijde s Marky ze školky k nám a nemám vynešenej koš. Jsem jí sprdla za to, že at mi doma nevynáší koš, neuklízí. že na to mám lidi. Tak mi začala nadávat,že jsem bordelářka, a že nejsem hospodyně, no tak jsem jí řekla, že vím, že nejsem hospodyně, ale že to prostě máme doma rozdělené.
Tak ted už honí kluky,aby třeba odvezli popelnici. a říká jim, přeci to nebude dělat za vás máma (jako já) :jojo:

Revliba napsal(a):

Esli tady nejsme všechny nějaký přitroublý,když se tě nezeptáme,jestli jsme to správně pochopily...:D

Jako vzdy, Majkafa vysvetluje velmi rada. Vzdyt jsme tak pritroubly.
:kapitulation:

Shaleb, jak to máš s mámou ? (tedy pokud ještě žije, nechtěla bych být neomalená)...

Jess, jak jsme to měla s mámou, to by nebylo hezký čtení a bohužel se nám nikdy nepovedlo dobrat nejneže porozumění, ale ani toho nejprostšího spolužití. Naprosto s tebou cítím.....možná to naše děsný bylo svým způsobem lepší, než ztratit nalezený poklad :pussa:
Ale poslyš - zeptala ses jí? Respektive, jste na tom tak, že se vůbec můžeš zeptat - mami, co se stalo, tušíš to? Že ještě nedávno jsme se tak hezky bavily a teď jsi se vším nespokojená.....

majkafa napsal(a):

Je pro mě smutné zjištění, kdybych řekla - vážím si své maminky proto, že .......
Nedovedu najít jediný důvod, proč bych si ji vážila. Tento cit nebo jak to nazvat u mě směrem k ni není. :(

No, mám to samý. Úplně lhostejná mi teda není,protože je to dcera mojí drahé babičky,a tak to jedině vnímám, jinak mi to bohužel ani nejde.

holcina napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já si své maminky nevážím. Takže kdybych jí to říkala, lhala bych.
To ale nemá nic společného s láskou.

:( to je smutné čtení.
Já si své maminky vážím hlavně proto, že mi dala život. A pro spoustu jiných věcí. I když mě taky občas uměla naštvat, ale už se jen usměju a neřeším

Holcino, není to jen smutné čtení. Ono se to někdy i těžko píše.. A ještě smutněji prožívá.

dusička napsal(a):

Ale není to nejhorší, to ne. Jenom jako mají některé dámy iluze o nekonečné lásce se svým milovaným , já mám takové iluze o roli matky a když iluze poblikává, tak se divím...
Jess - to bych nepřirovnávala, mámu máš jen jednu, milenců v životě můžeš mít spousta.
někdy jsou dny horší,někdy lepší, a to nejsou iluze .
Mamka Tě prostě má ráda jako své dítě, i když Tobě to někdy nepřijde. Možná jsem to blbě napsala,snad mě chápeš.
A nemusíš žádat admini o přejmenování,kdo chce ten pochopí. ;)

Poznám mamu, čo svoje sedemmesančé dieťa odložila u susedov a už sa nezaujímala... a sedela za neplatenie alimentov. :jojo: Ani s tou matkou to nemusí byť úplne jednoduché alebo automatické, viď vaša štvornásobná vrahyňa. Až na tieto extrémy je ale možno rešpektovať matku ako niekoho, kto mi dal život - lebo to je v každom prípade pravda (a niekedy ho bohužiaľ aj vezme...). Ostatné je už indi-vindi. A poznám minimálne dve osoby, ktoré ti povedia, že ich milovaný (nie milenec, ako si zľahčujúco napísala ty) je pre ne dôležitejší a bližší ako matka.

majkafa napsal(a):

Já si své maminky nevážím. Takže kdybych jí to říkala, lhala bych.
To ale nemá nic společného s láskou.

Tohle je Majkafo přesně to,proč tě lidé odmítají,nemají tě rádi a nevěří ti......bohužel,ty si to interpretuješ přesně naopak.....
Možná kdybys ubrala pár kostelíčků,Bohů,milých,vnoučátek a kdovíjaké bohulibé havěti...a hodila se do normálních lidských kolejí....snad by tvé EQ rozkvetlo..
a tudíž i tvé přijetí společností,kterou tak ráda káráš...
sorry za :offtopic: Jess,ovšem nemůžu si pomoci..

Jessika napsal(a):

Ale, hoďte bobek na název a podvědomí... :P

Pište, jak vás mámy s... a jak je přesto máte rády.
To mi pomáhá a to si ráda přečtu ;)

Mama ma serie neskutočne a niekedy ma stojí veľa síl nielen nebyť hnufná, ale aj uveriť, že TOTO je moja krv a moje gény. Už párkrát som sa otca pýtala, či ma náhodou nemal s inou ženou (u mňa je otec istý, matka ťažko uveriteľná :lol: ). Vraj to JE moja matka, nedá sa pred tým ujsť. A najviac sa bojím, že budem ako ona (a už cítim, že budem :dumbom: ). Čo už....

Můj případ - to sedlo. Hledám prostě v mámě "mámu", která mi odešla s babičkou.
A násilím jí do této role rvu a takhle to dopadá...
Ale není to nejhorší, to ne. Jenom jako mají některé dámy iluze o nekonečné lásce se svým milovaným , já mám takové iluze o roli matky a když iluze poblikává, tak se divím...
U nás je to ještě opepřené tím,že máma s babičkou nevycházela.

Jessika napsal(a):

dusička napsal(a):

Jessika napsal(a):

Svatá pravda ... jenom nevím, proč (když máme ty mámy tak rády) si nerady připoutíme, že jsme jako ony :lol:

Jako ony jsme když se nám to u ní líbí
jako ony si nechceme připustit, když je to pro nás negativní vlastnosti, pro nás ,nebo pro mámu :lol::dumbom:

To je fakt.
Teď mně napadlo - kdo bude jednou vychovávat mně,když mám jen syna? :co:

Ja len nevlastného, aj to 1500 km ďaleko... :grater: Ja sa  budem musieť vychovávať sama, alebo poprosiť neter...

Mamu si vážim a som jej vďačná, že mi dala život, plus ma vychovala, ako vedela... (A ešte by sa našlo pár plusov, ale toto je univerzálne). Toto jej uznám, aj keby inak bola vraždiaca pedofilka. Nejde cez to vlak.

A mám ju rada, lebo ju proste mám rada, aj keď by som ju niekedy najradšej zastrelila na výstrahu pred nastúpenou rotou.

No, tak já si své maminky hodně vážím za spoustu věcí. Mám ji ráda a poslední dobou se o ni trochu i bojím. A přesto jsem ještě nevymyslela, jestli a jak navázat kontakt, aby nám to oběma (reps. všem 3 včetně táty) neuškodilo. Lidská smečka je komplikované společenství...

lupina montana napsal(a):

Jess, jak jsme to měla s mámou, to by nebylo hezký čtení a bohužel se nám nikdy nepovedlo dobrat nejneže porozumění, ale ani toho nejprostšího spolužití. Naprosto s tebou cítím.....možná to naše děsný bylo svým způsobem lepší, než ztratit nalezený poklad :pussa:
Ale poslyš - zeptala ses jí? Respektive, jste na tom tak, že se vůbec můžeš zeptat - mami, co se stalo, tušíš to? Že ještě nedávno jsme se tak hezky bavily a teď jsi se vším nespokojená.....

To víš, že jsem se ptala... Ale dozvěděla jsem se, že já jsem ta "jiná".
Ona se prý chová stále stejně a neví, co mi přelítlo přes nos :)
Tak jsem se ptala, v čem jsem jiná a prý v tom, že jsem strašně nervózní a že se na mně hned pozná, kdy  jsem dobře naložená a kdy ve stresu a když jsem ve stresu (což jsem prý pořád), tak je jí jasný, že budeme hádat ... a jsme zase na tom kolotoči.
Jo, je to těžký, s náma oběma -dokonce jsme se letos dohodly, že až budu na chatě na dovolené, tak ji přívezu zpátky do města, abychom se tam nespapaly ;)
Ale v podstatě vím, že bych měla být vděčná za těch pár let, co jsme si rozuměly ... možná se to trošku vrátí a možná ne. A možná se to bude zhoršovat, ale to budu řešit - nebo spíš budu NEřešit až to přijde. Díky za pochopení a je to věčný téma ... ne, že ne :gloria:

že jsem strašně nervózní a že se na mně hned pozná, kdy  jsem dobře naložená a kdy ve stresu a když jsem ve stresu (což jsem prý pořád), tak je jí jasný, že budeme hádat ... a jsme zase na tom kolotoči
Aniž bych chtěla rejpat... jen se ptám - fakt nejsi (nebo nějakej čas nebyla jsi) nervózní a ve stresu nějak nadmíru? Nebo nějak jinak, než byla maminka zvyklá?
Možná, že tohle je ten pudl pod zemí - blbý období, při setkání vám vzájemně něco nesedlo... a od tý doby je máma "nastražená", že zas budeš nervéz... ty to na ní samozřejmě poznáš a zareguješ, řekněme, mírně nevrle, čímž jí potvrdíš ten stres a nervozitu... a jak říkáš "jsme zase na tom kolotoči", aniž byste si vůbec uvědomovaly, že si navzájem dráždíte tykadýlka

majkafa napsal(a):

Je pro mě smutné zjištění, kdybych řekla - vážím si své maminky proto, že .......
Nedovedu najít jediný důvod, proč bych si ji vážila. Tento cit nebo jak to nazvat u mě směrem k ni není. :(

co třeba dala mi život. 9 měsíců mě nosila ve svém těle a pak porodila,?

Můj malý chlapec přišel dneska před večeří do kuchyně
a podal mi kus papíru, na který něco napsal,
tak jsem si utřela ruce do zástěry
a začala číst, no a tam stálo :

zametl dvorek - 20 korun,
stlal si sám postel celý týden - 30 korun,
dvakrát utřel mádobí - 8 korun,
třikrát hlídal mladší sestru - 10 korun,
vynášení odpadků - 4,5
za pochvalu ve škole - 30 korun ,
vyvenčil psa 3,20 - celkem 105,5

Tak jsem tam stála a koukala na něj
a hlavou se mi honilo snad tisíc myšlenek,
pak obrátila papír, vzala tužku a začala psát.

Devět měsíců tenkrát,
já s láskou Tě nosila - nic víc....
a pak po nocích v nemocích
nebe jsem prosila nic víc....
to mě snad stálo jen čas a možná pár vrásek ,
co k tomu říct.....

Snad že láska se splácí,
zas jen stejnou láskou nic víc....
hlavní odměnou mou je,
když věci ti jdou nic víc....
to že sdílíme spolu,
díl štěstí i bolu nic víc....

Zdarma šít denně prát a vařit co máš rád, to nic není.....
každá láska i Tvá zas jen láskou se cenní, nic víc....

Když dočetl, tak papír zmačkal a schoval do kapsy,
sklopil hlavu tak jak to dělá vždycky,
když má slzy na krajíčku a řekl, mami,
Ty ale víš, že tě mám moc rád !

Každá láska se splácí,zas jen stejnou láskou nic víc...

(Petra Černocká - Nic víc)

helena napsal(a):

že jsem strašně nervózní a že se na mně hned pozná, kdy  jsem dobře naložená a kdy ve stresu a když jsem ve stresu (což jsem prý pořád), tak je jí jasný, že budeme hádat ... a jsme zase na tom kolotoči
Aniž bych chtěla rejpat... jen se ptám - fakt nejsi (nebo nějakej čas nebyla jsi) nervózní a ve stresu nějak nadmíru? Nebo nějak jinak, než byla maminka zvyklá?
Možná, že tohle je ten pudl pod zemí http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png - blbý období, při setkání vám vzájemně něco nesedlo... a od tý doby je máma "nastražená", že zas budeš nervéz... ty to na ní samozřejmě poznáš a zareguješ, řekněme, mírně nevrle, čímž jí potvrdíš ten stres a nervozitu... a jak říkáš "jsme zase na tom kolotoči", aniž byste si vůbec uvědomovaly, že si navzájem dráždíte tykadýlka http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

Dá-li se stres měřit, pak dnes (a celou tu dobu od ledna) nejsem v takovém stresu, jako například před dvěma roky, kdy jsem měla fakt dost práce nebo před rokem, kdy jsem měla zdravotní problémy...
Ale máš pravdu v tom, že si vzájemně tykadýlkama třepeme :) ,  proto píšu o tom kolotoči.
Já o něm vím, ale nevím, jak z něj vyskočit.

Jessika napsal(a):

Shaleb, jak to máš s mámou ? (tedy pokud ještě žije, nechtěla bych být neomalená)...

No tak jo, klidne odpovim. Nemam s rodici problem, ted zijeme daleko od sebe, ale pomahaji mi jak mohou. Jsem jim vdecna za ohromne moc veci. Za vychovu, pristup k vzdelani, emancipaci, zpusob zivota a taky za to, ze se vzali. S otcem mam - mozna - lepsi vztah nez vetsina dcer. Vetsina mych znamych holek popisuje  lepsi vztah spis s matkou.

Moc ho obdivuji, prave proto, ze me vychovaval, prebaloval a taky ho obdivuji kvuli jeho praci. Ovsemmoji mamu taky, byla prvni zena v Cesku s takovou profesi.
A nejsem sama.

Mám svou mámu moc ráda. Vždycky jsem si s ní povídala, rozuměly jsme si, vím, že mě má moc ráda.
S tátou jsem mívala vztahy všelijaké z důvodů na obou stranách.
Máma měla nesmírně krušné dětství, bez zázemí, bez bezpečí, bez maminky.
Loni se mi přihodilo, že jsem vyhledala terapii RUŠ. Byla jsem na smrt vyčerpaná, nemohla jsem dál. Terapeutka mi v rámci "čištění" vztahů s nejdůležitějšími řekla, že začneme s rodiči, jestli chci napřed otce nebo matku. Řekla jsem, že je mi to jedno, ona vybrala matku, já jsem si pomyslela, že to bude šup šup. Trvalo to celé ty 4 hodiny úvodního sezení (táta při příštím asi hodinu a půl)! Po cestě od RUŠitelky jsem několikrát usnula (naštěstí jsem jela MHD, jsem přesvědčena, že bych usnula i za volánem, takže bych měla vyčistíno, ale mrtvo), doma jsem za zcela nepřijatelných podmínek padla do postele a spala 12 hodin, probudila jsem se jako jiný, svěží člověk.
Zdá se mi, že máma, a myslím jakákoli, je se svým dítětem spojitá nádoba. Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.

Ziki napsal(a):

majkafa napsal(a):

Je pro mě smutné zjištění, kdybych řekla - vážím si své maminky proto, že .......
Nedovedu najít jediný důvod, proč bych si ji vážila. Tento cit nebo jak to nazvat u mě směrem k ni není. :(

No, mám to samý. Úplně lhostejná mi teda není,protože je to dcera mojí drahé babičky,a tak to jedině vnímám, jinak mi to bohužel ani nejde.

Mám to tak nějak stejně jako vy 2.Nechápu,proč bych si měla své matky vážit - není pro mě žádnou hrdinkou,ani nic mimořádného neudělala,naopak,co mohla,to si v životě podělala:D,svou matku mou prima babičku nakonec šupla do DD-to zas kvůli svému novému manželovi,který žárlil i na naši andulku;a stejně se s ním nakonec rozvedla.Mě třeba kvůli němu nezaplatila ani 3000 na členství v družstvu a tak mě pak taky s lehkou dušou vyprovodila z domu.Nyní je sama,ale je aktivní,zdravá,samostatná,vidíme se párkrát do roka.bydlíme cca 100km od sebe.
A už vůbec nemám důvod si ji vážit jak tady nesmyslně píšete někteří proto,že mi dala život-především ona si tím,že mi ho dala,naplnila svoje tužby,plány,své ženství.Nic nepochopitelného.Nedala-li by mi ho,tak bych tu nebyla,to jevše.

Ty jo, tak na příspěvky čučím jak trubka.
NEvěřila jsem,že by někdo mohl nenávidět svou mámu. :vissla: :rolleyes: za to, že provedla něco, co se nám nelíbilo. Třeba to je pro nás neomluvitelné, ale ... je to smutný čtení.

agewa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Je pro mě smutné zjištění, kdybych řekla - vážím si své maminky proto, že .......
Nedovedu najít jediný důvod, proč bych si ji vážila. Tento cit nebo jak to nazvat u mě směrem k ni není. :(

co třeba dala mi život. 9 měsíců mě nosila ve svém těle a pak porodila,?

Tohle pro mě nějak není důvod. Taky jsem porodila své děti. A když mi bylo v těhotenství špatně a s dcerkou jsem ležela na udržování a nesměla ani sedět v posteli, maminka řekla - vy mladí jste dneska nějací cimprlich. :( Takže ani tohle ne.
Nemám potřebu mermomocí si hledat nějaké důvody. Jestli si jí někdy budu vážit, tak prostě budu. Až to ke mně přijde samo. Ale násilím ho sama sobě nevnutím. Na to už se mám teď ráda, abych si takhle ubližovala. Možná ještě tak před 7 lety, když jsem byla za chudinku. Ale teď už ne.

Ziki napsal(a):

holcina napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já si své maminky nevážím. Takže kdybych jí to říkala, lhala bych.
To ale nemá nic společného s láskou.

:( to je smutné čtení.
Já si své maminky vážím hlavně proto, že mi dala život. A pro spoustu jiných věcí. I když mě taky občas uměla naštvat, ale už se jen usměju a neřeším

Holcino, není to jen smutné čtení. Ono se to někdy i těžko píše.. A ještě smutněji prožívá.

Ano, přesně tak. Pro někoho je to "jenom" smutné čtení.
Ale pro ty, co to žijí, je to mnohem smutnější a těžší.
Nechci se rouhat, ale prostě, má milovaná babička, říkaly jsme jí německy oMAMA, to je ta má milovaná a milující mě - bezvýhradně. I když jsem nedělala spoustu věcí podle jejich představ.
Moje maminka - z ní stále cítím, že mě měla ráda, jen když jsem byla v jejich očích "dokonalá".
Já si nemohu vzpomenout, jestli mě vůbec někdy pochválila. Ale co všechno dělám špatně, jak jsem neschopné nemehlo k ničemu, to jsem slyšela často.

Rozumem si říkám, a asi to tak je, že ona mě má ráda, určitě. Ale já to z ní prostě necítím. Ani teď. I když zavolám, tak se netěší, že mě slyší, ale první dostanu vyhubováno, že jsem nevolala dlouho. Už jsem jí řekla - mami, jestli ti chybím, tak zavolej někdy ty... Zavolá. Na mé narozeniny a svátek. Chápu, že je v důchodu, že to stojí peníze. Ale ještě aspoň o něco víc než 2x za rok by mohla zavolat i ona. Abych měla pocit, že jí chybím.
Myslím, že chybím. Ale ona to jinak neumí.

Revliba napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já si své maminky nevážím. Takže kdybych jí to říkala, lhala bych.
To ale nemá nic společného s láskou.

Tohle je Majkafo přesně to,proč tě lidé odmítají,nemají tě rádi a nevěří ti......bohužel,ty si to interpretuješ přesně naopak.....
Možná kdybys ubrala pár kostelíčků,Bohů,milých,vnoučátek a kdovíjaké bohulibé havěti...a hodila se do normálních lidských kolejí....snad by tvé EQ rozkvetlo..
a tudíž i tvé přijetí společností,kterou tak ráda káráš...
sorry za :offtopic: Jess,ovšem nemůžu si pomoci..

Revlibo, nebudu ze sebe dělat, co nejsem, jen proto, aby mě někdo přijal. Pokud mě má přijmout, tak takovou, jaká jsem. :jojo:
Nemám problém s přijetím společností v životě mimo internet.
A že mě někdo nepřijímá? Že mě nepřijímáš ty nebo někdo jiný na netu? To mě netrápí.

majkafa napsal(a):

agewa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Je pro mě smutné zjištění, kdybych řekla - vážím si své maminky proto, že .......
Nedovedu najít jediný důvod, proč bych si ji vážila. Tento cit nebo jak to nazvat u mě směrem k ni není. :(

co třeba dala mi život. 9 měsíců mě nosila ve svém těle a pak porodila,?

Tohle pro mě nějak není důvod. Taky jsem porodila své děti. A když mi bylo v těhotenství špatně a s dcerkou jsem ležela na udržování a nesměla ani sedět v posteli, maminka řekla - vy mladí jste dneska nějací cimprlich. :( Takže ani tohle ne.
Nemám potřebu mermomocí si hledat nějaké důvody. Jestli si jí někdy budu vážit, tak prostě budu. Až to ke mně přijde samo. Ale násilím ho sama sobě nevnutím. Na to už se mám teď ráda, abych si takhle ubližovala. Možná ještě tak před 7 lety, když jsem byla za chudinku. Ale teď už ne.

No vidíš, a já bych jí řekla, vždyt si maminko taky byla mladá, jen si vzpomeň.
PRávě že si i vážím  mé mámy,že vím,jaký to je rodit dítě.

Majkafo - třeba Tvoje mamka neumí vyjádřit to,že Tě má ráda. NEbyla utlačovaná, bylo jí dáno v dětství láska? Chválil jí někdo?
Mojí mamku třeba ne, ale všimla jsem si,že ona o to vyloženě stojí. A když jí pochválím, je uplně jiná. Učíme se to spolu navzájem. Co nedala mě, protože neuměla, dává vnučce.
A tak je to možná u Vás. Co Tvoje babička nedala své dceři, dala Tobě.

heleno, hezká básnička.
Ale když jsem stonala, když mi bylo smutno na duši, byla se mnou má babička, ona se o mě zajímala, ona se starala.
Moje máma ne.

majkafa napsal(a):

heleno, hezká básnička.
Ale když jsem stonala, když mi bylo smutno na duši, byla se mnou má babička, ona se o mě zajímala, ona se starala.
Moje máma ne.

Majkafo - nedokážeš to mámě odpustit?
Proč nemohla být u Tebe? Měla nějaký důvod? Jen se ptám, nechci rýpat,vím, že je to citlivý téma, zajímá mě to. Je to smutný. :grater:

řekla si Tvojí mámě, že jí potřebuješ, poprosila si jí,aby byla s Tebou, nebo si čekala, že jí to napadne?

dusička napsal(a):

Ty jo, tak na příspěvky čučím jak trubka.
NEvěřila jsem,že by někdo mohl nenávidět svou mámu. :vissla: :rolleyes: za to, že provedla něco, co se nám nelíbilo. Třeba to je pro nás neomluvitelné, ale ... je to smutný čtení.

dusičko, nenávidět?
Ty to pořád motáš.
Nečetla jsem, že by tu kdokoliv psal o tom, že svou mámu nenávidí.
Píšeme o tom - že si jí nevážíme. To je něco úplně jiného.

Já mám svou maminku ráda. Ať je jakákoliv, ať bylo cokoliv. Miluji ji. Ale  láska nemá nic společného s tím, že si jí nevážím. Už jsem to tu psala, víš? :)

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Ty jo, tak na příspěvky čučím jak trubka.
NEvěřila jsem,že by někdo mohl nenávidět svou mámu. :vissla: :rolleyes: za to, že provedla něco, co se nám nelíbilo. Třeba to je pro nás neomluvitelné, ale ... je to smutný čtení.

dusičko, nenávidět?
Ty to pořád motáš.
Nečetla jsem, že by tu kdokoliv psal o tom, že svou mámu nenávidí.
Píšeme o tom - že si jí nevážíme. To je něco úplně jiného.

Já mám svou maminku ráda. Ať je jakákoliv, ať bylo cokoliv. Miluji ji. Ale  láska nemá nic společného s tím, že si jí nevážím. Už jsem to tu psala, víš? :)

Vím,že si to tu psala,
ale tak nějak mi slovo nenávist padlo u příspěvku Jaku.
Nepsala jsem,že mámu nenávidíš, nepíšeš o ní ošklivě, jako že na ní nemáš vztek, jako Jaku. Reagovala jsem na příspěvek Jaku.
A s tím vážím, nevážím, musím o tom přemýšlet, já to nežiju, tak možná ted tomu nerozumím.

dusička napsal(a):

No vidíš, a já bych jí řekla, vždyt si maminko taky byla mladá, jen si vzpomeň.
PRávě že si i vážím  mé mámy,že vím,jaký to je rodit dítě.

Vůbec nechápeš,  o čem píšu. Já jsem ležela 500 km daleko od svého domova, odešla jsem do Čech 6. září, nikoho kromě tchýně, tchána a desetileté švagrové jsem neznala, můj muž byl na vejšce v Žilině. Mé kamarádky a mé sestry 500 km ode mě.  A já jsem už 25. září ležela v nemocnici v Příbrami na udržování, sama, a má maminka, místo aby mě podporovala, držela, mi pohrdavě řekla, že my mladí jsme cimprlich. hm.

Ty někdy taky tak necitlivě plácáš, aniž by ses zamyslela. Jsi pro mě zrcadlem, že takhle ne.

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

heleno, hezká básnička.
Ale když jsem stonala, když mi bylo smutno na duši, byla se mnou má babička, ona se o mě zajímala, ona se starala.
Moje máma ne.

Majkafo - nedokážeš to mámě odpustit?
Proč nemohla být u Tebe? Měla nějaký důvod? Jen se ptám, nechci rýpat,vím, že je to citlivý téma, zajímá mě to. Je to smutný. :grater:

dusičko, ty fakt plácáš. Psala jsem někde, že jí to nedokážu odpustit? Že jsem jí to neodpustila? Nemám jí co odpouštět. Dělala, jak uměla. Ale to neznamená, že si tyhle věci vygumuju z hlavy. Proč? I to byl můj život a tak jsem to žila.

dusička napsal(a):

řekla si Tvojí mámě, že jí potřebuješ, poprosila si jí,aby byla s Tebou, nebo si čekala, že jí to napadne?

Ano, poprosila. Mockrát. Naposledy před 6 lety, když jsem se vrátila z psychiatrie. Prosila jsem ji, aby přijela, aby tady se mnou pár týdnů nebo aspoň pár dní byla, že je mi velmi zle a cítím se velmi osamělá. Maminka byla v důchodu.
Řekla mi na to, že by neměl kdo krmit slepice. (Měl. Sestra bydlí asi 100 metrů od našich).

Mamince je 72 let a vypadá a cítí se dobře. K tetě do "západního" Německa jela na 2 týdny.Za mnou byla maminka a tatínek naposledy v roce 2003 a maminka řekla, že už jsou hodně staří a už ke mně nikdy nepřijedou. Vůbec neví, kde bydlím, jak vypadá můj byt. Nepřijeli s tátou v roce 2009 ani na svatbu mé dceři do Prahy.

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

No vidíš, a já bych jí řekla, vždyt si maminko taky byla mladá, jen si vzpomeň.
PRávě že si i vážím  mé mámy,že vím,jaký to je rodit dítě.

Vůbec nechápeš,  o čem píšu. Já jsem ležela 500 km daleko od svého domova, odešla jsem do Čech 6. září, nikoho kromě tchýně, tchána a desetileté švagrové jsem neznala, můj muž byl na vejšce v Žilině. A já jsem už 25. září ležela v nemocnici v Příbrami na udržování, sama, a má maminka, místo aby mě podporovala, držela, mi pohrdavě řekla, že my mladí jsme cimprlich. hm.

Ty někdy taky tak necitlivě plácáš, aniž by ses zamyslela. Jsi pro mě zrcadlem, že takhle ne.

Majkafo - nepsala si nic o porodnici, z Tvého psaní jsem si udělala možná "domněnky" ale je to stále tam. Cítím to z Tvého psaní, Ty si byla ta chudinka, že Tě máma nepodpořila.
Ale třeba zkus taky pochopit svou mámu, třeba neměla lehký dětství , nejenom Ty si ho neměla lehký, ano, i Tvoje máma. A když Tě porodila, třeba si přála, aby ses měla líp než ona, ona si myslela,že je cimprlich,že není statečná, a tak paradoxně to chtěla po Tobě, aby si statečná byla.

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

řekla si Tvojí mámě, že jí potřebuješ, poprosila si jí,aby byla s Tebou, nebo si čekala, že jí to napadne?

Ano, poprosila. Mockrát. Naposledy před 6 lety, když jsem se vrátila z psychiatrie. Prosila jsem ji, aby přijela, aby tady se mnou pár týdnů nebo aspoň pár dní byla, že je mi velmi zle a cítím se velmi osamělá. Maminka byla v důchodu.
Řekla mi na to, že by neměl kdo krmit slepice. (Měl. Sestra bydlí asi 100 metrů od našich).

Majkafo - je to smutný, neomlouvám jí. Jasně že to byla výmluva - slepice, nedokázala si najít k Tobě cestu, jak kdyby se bála obejmutí od Tebe, přiblížení. Já píšu asi jako tatar,neumím to vyjádřit.

dusičko, na udržování se neleží na porodnici, ale na gyndě. A třeba na pokoji se ženami, co šly na interupci... Aspoň v příbramské nemocnici takhle necitliví byli.

majkafa napsal(a):

dusičko, na udržování se neleží na porodnici, ale na gyndě. A třeba na pokoji se ženami, co šly na interupci... Aspoň v příbramské nemocnici takhle necitliví byli.

To máš jedno Majkafo.
Já ležela na udržování jak na gyndě tak i na porodnici. Je to furt nemocnice

dusičko, dopsala jsem něco do mého příspěvku 145. Přečti si to, prosím. Možná pak pochopíš.

Majkafo- v čem je rozdíl Tvé maminky a tatínka?
Vždyt si žila s obouma. Nebyla Tvá máma na tátovi závislá?

A nebo byla Tvoje maminka rozmazlená? Jaký bylo její dětství? Bylo všechno po jejím? Nebo strádala jako Ty?

dusičko, nemám zapotřebí to už nijak rozebírat. Jsem v pohodě, v pořádku a tyhle věci mám v sobě vyřešené.

majkafa napsal(a):

dusičko, nemám zapotřebí to už nijak rozebírat. Jsem v pohodě, v pořádku a tyhle věci mám v sobě vyřešené.

Promiň už se nebudu ptát :pussa:

sahleb napsal(a):

Jessika napsal(a):

Shaleb, jak to máš s mámou ? (tedy pokud ještě žije, nechtěla bych být neomalená)...

No tak jo, klidne odpovim. Nemam s rodici problem, ted zijeme daleko od sebe, ale pomahaji mi jak mohou. Jsem jim vdecna za ohromne moc veci. Za vychovu, pristup k vzdelani, emancipaci, zpusob zivota a taky za to, ze se vzali. S otcem mam - mozna - lepsi vztah nez vetsina dcer. Vetsina mych znamych holek popisuje  lepsi vztah spis s matkou.

Moc ho obdivuji, prave proto, ze me vychovaval, prebaloval a taky ho obdivuji kvuli jeho praci. Ovsemmoji mamu taky, byla prvni zena v Cesku s takovou profesi.
A nejsem sama.

Sahleb - prozradíš?

helena napsal(a):

že jsem strašně nervózní a že se na mně hned pozná, kdy  jsem dobře naložená a kdy ve stresu a když jsem ve stresu (což jsem prý pořád), tak je jí jasný, že budeme hádat ... a jsme zase na tom kolotoči
Aniž bych chtěla rejpat... jen se ptám - fakt nejsi (nebo nějakej čas nebyla jsi) nervózní a ve stresu nějak nadmíru? Nebo nějak jinak, než byla maminka zvyklá?
Možná, že tohle je ten pudl pod zemí http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png - blbý období, při setkání vám vzájemně něco nesedlo... a od tý doby je máma "nastražená", že zas budeš nervéz... ty to na ní samozřejmě poznáš a zareguješ, řekněme, mírně nevrle, čímž jí potvrdíš ten stres a nervozitu... a jak říkáš "jsme zase na tom kolotoči", aniž byste si vůbec uvědomovaly, že si navzájem dráždíte tykadýlka http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

S tím souhlasím, ale nemusí být špatně naložená jen Jess.
Já jsem zjistila, že od mala koukám na mámy obličej a odhauju (a odhadnu) jak se máma cítí, a tak nějak podvědomě se bud stáhnu, a to je pak jasný nějaký nedorozumění.
Když jsme obě v pohodě, je komunikace v pohodě. :jojo:

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

dusičko, nemám zapotřebí to už nijak rozebírat. Jsem v pohodě, v pořádku a tyhle věci mám v sobě vyřešené.

Promiň už se nebudu ptát :pussa:

V pohodě.

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

řekla si Tvojí mámě, že jí potřebuješ, poprosila si jí,aby byla s Tebou, nebo si čekala, že jí to napadne?

Ano, poprosila. Mockrát. Naposledy před 6 lety, když jsem se vrátila z psychiatrie. Prosila jsem ji, aby přijela, aby tady se mnou pár týdnů nebo aspoň pár dní byla, že je mi velmi zle a cítím se velmi osamělá. Maminka byla v důchodu.
Řekla mi na to, že by neměl kdo krmit slepice. (Měl. Sestra bydlí asi 100 metrů od našich).

Mamince je 72 let a vypadá a cítí se dobře. K tetě do "západního" Německa jela na 2 týdny.Za mnou byla maminka a tatínek naposledy v roce 2003 a maminka řekla, že už jsou hodně staří a už ke mně nikdy nepřijedou. Vůbec neví, kde bydlím, jak vypadá můj byt. Nepřijeli s tátou v roce 2009 ani na svatbu mé dceři do Prahy.

To je obrovská hořkost,kterou v sobě nosíš,zatrpklost...ať to chceš nebo nechceš vidět či slyšet...
Je ti 50 proboha....v tomto věku už by člověk mohl být smířený...a nad věcí
A Majkafo,je mi zcela lhostejné,zda TY toto považuješ za citlivé téma.....asi proto jsi tak necitlivá k druhým a hlavně nedůvěryhodná...

helena napsal(a):

že jsem strašně nervózní a že se na mně hned pozná, kdy  jsem dobře naložená a kdy ve stresu a když jsem ve stresu (což jsem prý pořád), tak je jí jasný, že budeme hádat ... a jsme zase na tom kolotoči
Aniž bych chtěla rejpat... jen se ptám - fakt nejsi (nebo nějakej čas nebyla jsi) nervózní a ve stresu nějak nadmíru? Nebo nějak jinak, než byla maminka zvyklá?
Možná, že tohle je ten pudl pod zemí http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png - blbý období, při setkání vám vzájemně něco nesedlo... a od tý doby je máma "nastražená", že zas budeš nervéz... ty to na ní samozřejmě poznáš a zareguješ, řekněme, mírně nevrle, čímž jí potvrdíš ten stres a nervozitu... a jak říkáš "jsme zase na tom kolotoči", aniž byste si vůbec uvědomovaly, že si navzájem dráždíte tykadýlka http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

Jéé Helčo...já myslím,žes uhodila hřebíček na hlavičku...akorát já byla schopná to rozklíčovat až když mi tohle dělala moje nezvedená dcééra..:)..
Chudák můj Mamíš..:rodna:

Jojo, spousta věcí ,jednání mé mámy, jsem pochopila,až když jsem měla děti

Majkafo, jak často jezdíš za maminkou ty?

Mimochodem, taky jsem milovala babičku svého času víc, nebo jinak. Ale tak už to bývá, role babičky je úplně jiná jiná než role matky.

holcina napsal(a):

Majkafo, jak často jezdíš za maminkou ty?

Jednou nebo dvakrát do roka. Jedna návštěva je vždy minimálně týdenní.  V ČR bohužel nemáme tolik dovolené, abych jezdila častěji. Nejezdím za maminkou, ale za oběma mými rodiči a za mou rodinou.  Hlavně mé sestry mi chybí. Svůj volný čas taky věnuji mému vnoučkovi, letos už jsem hlídala týden a budu ještě jeden,  no a také chci část dovolené strávit cestováním po světě a poznáváním nových krajů. A s mým milým.

Trošku, ale  v dobrém "závidím" mým kamarádkám ze základky, i mé nejlepší ze základky, co emigrovaly do SRN. Mají tolik volna, že jsou na Slovensku na velikonoce, vánoce a měsíc o letních prázdninách.

holcina napsal(a):

Mimochodem, taky jsem milovala babičku svého času víc, nebo jinak. Ale tak už to bývá, role babičky je úplně jiná jiná než role matky.

Nevím, jak to bývá. Má babička mi byla maminkou. Ona i vařila, psala se mnou úkoly, nakupovala, vedla našim domácnost, starala se o zahradu.
Když s námi někdy psala úkol maminka, byla hodně nervózní a bila nás. Nechtěly jsme s ní úkoly psát. S tatínkem a babičkou jsme je psaly rády. Ti nás hodně chválili. Všechny tři jsme měly na základce samé jedničky.

vedla našim domácnost
tak tohle by se snad nelíbilo žádný ženský. :/

dusička napsal(a):

vedla našim domácnost
tak tohle by se snad nelíbilo žádný ženský. :/

Jenže moje maminka to tak chtěla. Zase děláš unáhlené závěry, aniž by ses zamyslela. Mé mamince to vyhovovalo, že šla od nás brzy do práce a o nás a domácnost se starala babička.

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

vedla našim domácnost
tak tohle by se snad nelíbilo žádný ženský. :/

Jenže moje maminka to tak chtěla. Zase děláš unáhlené závěry, aniž by ses zamyslela. Mé mamince to vyhovovalo, že šla od nás brzy do práce a o nás a domácnost se starala babička.

Majkafo - to nejsou moje unáhlené závěry, to je pouhé mé konstatování. Ty v tom vidíš, co vidíš,
Jak můžeš vědět, jak to Tvoje máma žila? Jak můžeš vědět, že jí to takto vyhovovalo?
Kdo Ti to řekl? Máma, babička?

Tatínek chtěl stavět dům, pak jim nabízeli i podnikový byt, ale moje maminka nechtěla odejít a mít svou domácnost. Bydleli jsme v domě babičky a dědy. Byl tam jeden byt a jedna kuchyně.

Ano, dusičko. Já jsem tam přece žila. A ano, maminka mi to řekla. Že se nechtěla odstěhovat, že to chtěla tak, jak to bylo. A tatínek ustoupil, ale nerad. Ale co měl dělat, když maminka odejít nechtěla. On si s babičkou moc nerozuměl.

A vůbec, asi šla do práce kvůli penězům. PRoč Tvůj táta tedy nevydělával víc, aby mohla s Vámi zůstat doma. Protože nestíhala, proto jí babička pomáhala s Váma dětma. Mohla být nervozní z toho,že byla unavená.
KDyž chodila do práce, a Tvůj táta, jaktože jste dřeli bídu?
A Ty o tom pořád mluvíš a píšeš, a přitom si psala, že to máš v sobě vyřešené, ale nemáš.
KDyby si to měla v sobě vyřešené, najdeš alespon jedno plus nějaké pozitiva na Tvé mamce. Ty vidíš na ní jen to špatné. :/

majkafa napsal(a):

holcina napsal(a):

Mimochodem, taky jsem milovala babičku svého času víc, nebo jinak. Ale tak už to bývá, role babičky je úplně jiná jiná než role matky.

Nevím, jak to bývá. Má babička mi byla maminkou. Ona i vařila, psala se mnou úkoly, nakupovala, vedla našim domácnost, starala se o zahradu.
Když s námi někdy psala úkol maminka, byla hodně nervózní a bila nás. Nechtěly jsme s ní úkoly psát. S tatínkem a babičkou jsme je psaly rády. Ti nás hodně chválili. Všechny tři jsme měly na základce samé jedničky.

Babičkovství je prostě jiné:-) Babička má čas, trpělivost, má za sebou výchovu dětí a ví, že spooousta pro rodiče důležitých věcí vpodstatě důležité nejsou a netrvají na nic. A dítě potřebuje i babičku. A bývá to tak, aspoň podle toho jak o tom vypráví babičky

Dusičko, ty bys měla začít psát. :)

A mohlo to být uplně jinak. Babička generálka - Tvá matka jí poslouchala.
Majkafo - já z Tebe cítím, že Tvoje vnitřní dítě s tím není srovnané, rozumem možná ano, ale citem, srdcem ne. Doprčic jak psala Revliba, je Ti 50sát, pusť to. Zbytečně se tím trápíš.

majkafa napsal(a):

Dusičko, ty bys měla začít psát. :)

Nedělej si legraci, neumím se vyjadřovat. :lol:

Taky v tom cítím, že to majka srovnané nemá. Nevím proč, ale je to tak

Babičkovství je prostě jiné:-) Babička má čas, trpělivost, má za sebou výchovu dětí a ví, že spooousta pro rodiče důležitých věcí vpodstatě důležité nejsou a netrvají na nic. A dítě potřebuje i babičku. A bývá to tak, aspoň podle toho jak o tom vypráví babičky
jj,Já to vidím u mé mamky, má uplně jiný vztah s mou dcerou než já, než já jako dítě s ní. Je trpělivější,nerozčiluje se atd atd.

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

Dusičko, ty bys měla začít psát. :)

Nedělej si legraci, neumím se vyjadřovat. :lol:

Spíš pouštíš z uzdy fantazii a vymýšlíš si příběhy. :)

Ono vícegenerační bydlení mělo co do sebe

holcina napsal(a):

Ono vícegenerační bydlení mělo co do sebe

U nás svým způsobem určitě. Díkybohu za naši zlatou babičku.

Jessika napsal(a):

To víš, že jsem se ptala... Ale dozvěděla jsem se, že já jsem ta "jiná".
Ona se prý chová stále stejně a neví, co mi přelítlo přes nos :)
Tak jsem se ptala, v čem jsem jiná a prý v tom, že jsem strašně nervózní a že se na mně hned pozná, kdy  jsem dobře naložená a kdy ve stresu a když jsem ve stresu (což jsem prý pořád), tak je jí jasný, že budeme hádat ... a jsme zase na tom kolotoči.
Jo, je to těžký, s náma oběma -dokonce jsme se letos dohodly, že až budu na chatě na dovolené, tak ji přívezu zpátky do města, abychom se tam nespapaly ;)
Ale v podstatě vím, že bych měla být vděčná za těch pár let, co jsme si rozuměly ... možná se to trošku vrátí a možná ne. A možná se to bude zhoršovat, ale to budu řešit - nebo spíš budu NEřešit až to přijde. Díky za pochopení a je to věčný téma ... ne, že ne :gloria:

Supervěčný....jak říkám, nevím, jestli ti mám trochu závidět, že jste to aspoň zažily, nebo naopak být ráda, že na mně nevykoukla naděje jen proto, aby udělala dlouhej nos a zmizla v dál.
Ty, Jess....ale já někdy mívám taky okamžiky, že s obavou hledím na svoje děti, když nemají svoje dny. Tedy, většinou se stihnu praštit přes imaginární paprč a uvědomit si, že já jsem tady matka, žeano, kurňa. Ale někdy se chovám jako krysa Čáčúndra a to se pak komunikace zvrhne. To je pravda.

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

řekla si Tvojí mámě, že jí potřebuješ, poprosila si jí,aby byla s Tebou, nebo si čekala, že jí to napadne?

Ano, poprosila. Mockrát. Naposledy před 6 lety, když jsem se vrátila z psychiatrie. Prosila jsem ji, aby přijela, aby tady se mnou pár týdnů nebo aspoň pár dní byla, že je mi velmi zle a cítím se velmi osamělá. Maminka byla v důchodu.
Řekla mi na to, že by neměl kdo krmit slepice. (Měl. Sestra bydlí asi 100 metrů od našich).

Mamince je 72 let a vypadá a cítí se dobře. K tetě do "západního" Německa jela na 2 týdny.Za mnou byla maminka a tatínek naposledy v roce 2003 a maminka řekla, že už jsou hodně staří a už ke mně nikdy nepřijedou. Vůbec neví, kde bydlím, jak vypadá můj byt. Nepřijeli s tátou v roce 2009 ani na svatbu mé dceři do Prahy.

:/:/:/:butter:

lupina montana napsal(a):

Jessika napsal(a):

To víš, že jsem se ptala... Ale dozvěděla jsem se, že já jsem ta "jiná".
Ona se prý chová stále stejně a neví, co mi přelítlo přes nos :)
Tak jsem se ptala, v čem jsem jiná a prý v tom, že jsem strašně nervózní a že se na mně hned pozná, kdy  jsem dobře naložená a kdy ve stresu a když jsem ve stresu (což jsem prý pořád), tak je jí jasný, že budeme hádat ... a jsme zase na tom kolotoči.
Jo, je to těžký, s náma oběma -dokonce jsme se letos dohodly, že až budu na chatě na dovolené, tak ji přívezu zpátky do města, abychom se tam nespapaly ;)
Ale v podstatě vím, že bych měla být vděčná za těch pár let, co jsme si rozuměly ... možná se to trošku vrátí a možná ne. A možná se to bude zhoršovat, ale to budu řešit - nebo spíš budu NEřešit až to přijde. Díky za pochopení a je to věčný téma ... ne, že ne :gloria:

Supervěčný....jak říkám, nevím, jestli ti mám trochu závidět, že jste to aspoň zažily, nebo naopak být ráda, že na mně nevykoukla naděje jen proto, aby udělala dlouhej nos a zmizla v dál.
Ty, Jess....ale já někdy mívám taky okamžiky, že s obavou hledím na svoje děti, když nemají svoje dny. Tedy, většinou se stihnu praštit přes imaginární paprč a uvědomit si, že já jsem tady matka, žeano, kurňa. Ale někdy se chovám jako krysa Čáčúndra a to se pak komunikace zvrhne. To je pravda.

Cha..jako já

Bramborka napsal(a):

Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.

A ku.rva....pardon, ale tady mi kurňa fakt nestačí.
Brambůrko, dík :par:

Jo, Rev, někdy bych je tady ráda měla. Provedla po našem krásném městě a okolí. I sestry je přemlouvaly, že by je vzaly ke mně autem, ale maminka řekla, že tak daleko cestovat nebudou. I na dcerky svatbu je sestry přemlouvaly. Ale maminka rozhodne a tak to je, i kdyby to táta chtěl jinak.
Prostě to tak je.

lupina montana napsal(a):

...já jsem tady matka, žeano, kurňa. Ale někdy se chovám jako krysa Čáčúndra a to se pak komunikace zvrhne. To je pravda.

Tím myslíš, že ty bys teda měla být ta "starší a moudřejší"?
Že jako bys měla z pozice "vyzrálé"  matky lépe komunikovat, lépe se ovládat?

lupina montana napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.

A ku.rva....pardon, ale tady mi kurňa fakt nestačí.
Brambůrko, dík :par:

Nečetla jsem všechno a tohle mi uteklo :supr: to je ono!

holcina napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.

A ku.rva....pardon, ale tady mi kurňa fakt nestačí.
Brambůrko, dík :par:

Nečetla jsem všechno a tohle mi uteklo :supr: to je ono!

Jo o tomhle přemýšlím celé odpoledne. Jak se chovám k mámě jako k ženě. Dost výstižný :supr:
A ještě přemýšlím, jak se chovám ke své dceři. ALe ona je ještě malá, nemůžu se k ní chovat jako k ženě, to až cca v pubertě. :rodna:

majkafa napsal(a):

Jo, Rev, někdy bych je tady ráda měla. Provedla po našem krásném městě a okolí. I sestry je přemlouvaly, že by je vzaly ke mně autem, ale maminka řekla, že tak daleko cestovat nebudou. I na dcerky svatbu je sestry přemlouvaly. Ale maminka rozhodne a tak to je, i kdyby to táta chtěl jinak.
Prostě to tak je.

K tomu můžu jen říct, že když se chová takto (+předchozí tvé povídání) , tak je fajn, že ji dokážeš stále (nebo už zase) mít ráda.
A docela chápu, že ti slovo "vážit si" k ní nepasuje.
A upřímně - je úplně putýnka, jestli to máš srovnaný nebo ne. Však je dost času...

No Jess - jasně že je dost času, a každý má svůj čas.
Jen si říkám, že až tady tu mámu mít nebudeme, jestli nám něco ted neuteče, čeho pak budeme litovat, že jsme to s mámou neuskutečnily :vissla:

:offtopic:

Jessika napsal(a):

K tomu můžu jen říct, že když se chová takto (+předchozí tvé povídání) , tak je fajn, že ji dokážeš stále (nebo už zase) mít ráda.
A docela chápu, že ti slovo "vážit si" k ní nepasuje.
A upřímně - je úplně putýnka, jestli to máš srovnaný nebo ne. Však je dost času...

Jess, přemýšlela jsem, jestli stále nebo už zase. Správné je - konečně a možná škoda, že teprve teď, po tolika letech. Možná to mohlo být jiné, kdybych  si to byla srovnala dříve. Někdy mě ještě malinko přepadne mrška sebelítost, ale díkybohu už jenom výjimečně. :)
Btw dnes večer jsem našim zavolala a popovídala si s maminkou, co je nového a tak, bylo to docela příjemné.

Maminka se mě za 6 a půl roku, co můj BM odešel, nikdy nezeptala, jestli někoho nemám. 
Delší dobu jsem si už v sobě srovnávala, jak se vypořádat v případě, že se zeptá, s tím, když vím, jaká je a že můj milý je ženatý. Jestli unesu, pokud mě odsoudí, jako mě odsoudila, že jsem rozvedená a že jsem nedokázala zachovat rodinu.
Už to mám v sobě srovnané. Když se nezeptá, sama jí to neřeknu. Když se zeptá, řeknu pravdu. Ať už bude následovat cokoliv.

Já se vlastně někdy divím, jak to, že k ní cítím lásku. Prostě to tak je. :)

majkafa napsal(a):

Jo, Rev, někdy bych je tady ráda měla. Provedla po našem krásném městě a okolí. I sestry je přemlouvaly, že by je vzaly ke mně autem, ale maminka řekla, že tak daleko cestovat nebudou. I na dcerky svatbu je sestry přemlouvaly. Ale maminka rozhodne a tak to je, i kdyby to táta chtěl jinak.
Prostě to tak je.

Ano,tak to je....proto není nutné si vnutit:maminku miluju...NEMÁŠ to tak.. ok,tak nepředstírej sama sobě....
To nefunguje...funguje zrespektovat danou situaci,přijmout bolest dětství i se vztekem na mámu,máš na něj právo,....pak teprve budeš mít svobodnou volbu v OPRAVDOVÉM postoji k ní a případném odpuštění...je na čase Majko..

Revlibo, nemám potřebu dokazovat ti, že se mýlíš.

majkafa napsal(a):

Revlibo, nemám potřebu dokazovat ti, že se mýlíš.

To já vím..a nevadí mi to

dusička napsal(a):

No Jess - jasně že je dost času, a každý má svůj čas.
Jen si říkám, že až tady tu mámu mít nebudeme, jestli nám něco ted neuteče, čeho pak budeme litovat, že jsme to s mámou neuskutečnily :vissla:

Já vím. Ale věřím (doufám), že "tady" není jen jedno. Že "tady" je víc.

Jessika napsal(a):

dusička napsal(a):

No Jess - jasně že je dost času, a každý má svůj čas.
Jen si říkám, že až tady tu mámu mít nebudeme, jestli nám něco ted neuteče, čeho pak budeme litovat, že jsme to s mámou neuskutečnily :vissla:

Já vím. Ale věřím (doufám), že "tady" není jen jedno. Že "tady" je víc.

Hmmmm....čím dál tím víc si uvědomuju,že největším mým učitelem ve vztahu k mamce je má dcera...
jinak Bramborky příspěvek...tleskám!!!

Jessika napsal(a):

lupina montana napsal(a):

...já jsem tady matka, žeano, kurňa. Ale někdy se chovám jako krysa Čáčúndra a to se pak komunikace zvrhne. To je pravda.

Tím myslíš, že ty bys teda měla být ta "starší a moudřejší"?
Že jako bys měla z pozice "vyzrálé"  matky lépe komunikovat, lépe se ovládat?

Ne, jen že v dané situaci mám být řekněme, že mírně dominantní - nebo alespoň rozhodně ne submisivní. Já k tomu mám automatický sklony, v určitý míře, když se někdo blízkej začne chovat pánovitě. Tak si to musím ohlídat.
Tak tu přemítám nad tím Bibísiným příspěvkem a říkám si - vztah s mýma dcerama mě o vztahu k mojí matce nic nenaučil.....aj. To asi bude průser, co....

Bramborka napsal(a):

Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.

Tohle mě moc zaujalo, zkouším se nad tím zamyslet, ale nevím! Přeložte to prosím pro natvrdlé jako já :rodna: Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, jak je to myšleno? Já se k ní chovám jako k mámě, nevím jak je myšleno "chovat se k ní jako k ženě". Což asi značí, že mám problém se ženskostí anebo jsem úplně nedůvtipná a nechápající :D

lupina montana napsal(a):

Ne, jen že v dané situaci mám být řekněme, že mírně dominantní - nebo alespoň rozhodně ne submisivní. Já k tomu mám automatický sklony, v určitý míře, když se někdo blízkej začne chovat pánovitě. Tak si to musím ohlídat.
Tak tu přemítám nad tím Bibísiným příspěvkem a říkám si - vztah s mýma dcerama mě o vztahu k mojí matce nic nenaučil.....aj. To asi bude průser, co....

zajímavé povídání dnes. Taky nad tím přemýšlím.
Mně vztah s mou dcerou naučil, jestli se to tak dá říct. Že tak, jak se má dcerka chová ke mně, jak má ke mně důvěru a svěřuje se mi a tak vůbec, jak se s ní cítím hezky, že tak se já k mé mamince chovat neumím.
Nedokážu překročit bariéru posměchu a snižování významu mých starostí, se kterými jsem se jí někdy pokoušela svěřit, případně zeptat na radu.
Ale těší mě, že když přijedu, obejmu ji a už to umí i ona. :jojo:

majkafa napsal(a):

...Ale těší mě, že když přijedu, obejmu ji a už to umí i ona. :jojo:

Teda, a víš co mně dalo práce, naučit mámu, že mi může dát na přivítanou/rozločenou pusu?
Ona na osobní kontakty moc není ...

Jessika napsal(a):

Teda, a víš co mně dalo práce, naučit mámu, že mi může dát na přivítanou/rozločenou pusu?
Ona na osobní kontakty moc není ...

my si taky dáme pusu a obejmeme se. Pusa byla v pohodě, možná že u nás je jiný zvyk, ale mé první objetí ji totálně šokovalo. chtělo to hodně opakování, než ho opětovala a cítila jsem, že je to přirozené. No jo, vlastně za to bych si jí mohla vážit, že tohle zvládla. :hjarta:

Moje mamka hodně "rozvázala", když nám se sestrama dorostly dcery a na našich poměrně častých "babincích" (to vždycky avízujeme předem, že "bez chlapů") probíráme hrozně rády život se vším všudy a tak všecko kolem...

Ony všechny ty naše dcery už přece jen vyrostly v jiné době a jsou daleko otevřenější, než jsme byly my, nemají problém bavit se i o těch věcech, o kterých my jsme se mluvit jako dcery s matkou ostýchaly a i tu babičku berou jako kámošku a nic není tabu.....a já docela koukám, jak se i ona uvolnila a jak jí to dělá dobře. Takže i nám, dcerám, ty holky prokázaly v tomto velkou službu.
Celkově toto "setkávání tří generací žen" můžu vřele doporučit....učíme se jedna od druhé.

majkafa napsal(a):

Jessika napsal(a):

K tomu můžu jen říct, že když se chová takto (+předchozí tvé povídání) , tak je fajn, že ji dokážeš stále (nebo už zase) mít ráda.
A docela chápu, že ti slovo "vážit si" k ní nepasuje.
A upřímně - je úplně putýnka, jestli to máš srovnaný nebo ne. Však je dost času...

Jess, přemýšlela jsem, jestli stále nebo už zase. Správné je - konečně a možná škoda, že teprve teď, po tolika letech. Možná to mohlo být jiné, kdybych  si to byla srovnala dříve. Někdy mě ještě malinko přepadne mrška sebelítost, ale díkybohu už jenom výjimečně. :)
Btw dnes večer jsem našim zavolala a popovídala si s maminkou, co je nového a tak, bylo to docela příjemné.

Maminka se mě za 6 a půl roku, co můj BM odešel, nikdy nezeptala, jestli někoho nemám. 
Delší dobu jsem si už v sobě srovnávala, jak se vypořádat v případě, že se zeptá, s tím, když vím, jaká je a že můj milý je ženatý. Jestli unesu, pokud mě odsoudí, jako mě odsoudila, že jsem rozvedená a že jsem nedokázala zachovat rodinu.
Už to mám v sobě srovnané. Když se nezeptá, sama jí to neřeknu. Když se zeptá, řeknu pravdu. Ať už bude následovat cokoliv.

Já se vlastně někdy divím, jak to, že k ní cítím lásku. Prostě to tak je. :)

Tak moje máti je zas celkem tady na ty vztahy tolerantní;ale kdybych věděla,že s mým ženatým přítelem bude mít problém,lépe řečeno já s ní potom,tak bych ji to až tak nevyklopila-proč si kazit vztah smámou tak nesmyslně,ne?Stačí říct,mám přítele a hotovo.A kdyby se ptala dál,tak řeknu že jerozvedený,však se z toho nestřílí a lež je mnohdy milosrdnější než pravda a neškodná v tomto případě.

majkafa napsal(a):

Tatínek chtěl stavět dům, pak jim nabízeli i podnikový byt, ale moje maminka nechtěla odejít a mít svou domácnost. Bydleli jsme v domě babičky a dědy. Byl tam jeden byt a jedna kuchyně.

Ano, dusičko. Já jsem tam přece žila. A ano, maminka mi to řekla. Že se nechtěla odstěhovat, že to chtěla tak, jak to bylo. A tatínek ustoupil, ale nerad. Ale co měl dělat, když maminka odejít nechtěla. On si s babičkou moc nerozuměl.

Tvůj otec musí být asi hodně splachovací,nezávidím mu a hned tak každý mužský by nebyl ochoten se takto srovnat jen podle (dle mě nesmyslného)přání své ženy.Tvoje mamka si ten život dost ulehčovala-alespon dle toho,co tu píšeš;ale já bych se z takového bydlení zcvokla.

LENNNA napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.

Tohle mě moc zaujalo, zkouším se nad tím zamyslet, ale nevím! Přeložte to prosím pro natvrdlé jako já :rodna: Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, jak je to myšleno? Já se k ní chovám jako k mámě, nevím jak je myšleno "chovat se k ní jako k ženě". Což asi značí, že mám problém se ženskostí anebo jsem úplně nedůvtipná a nechápající :D

Tak mě to trklo takhle...
Nesnesu na mamce jak slouží tátovi...někdy je to až ad absurdum...Táta sedí u stolu,zcela svéprávný a sice laskavě,ale přesto pronáší...Kááá(zdrobnělina),sůůůl...a mami se okamžitě zvedne a servíruje sůl...
Když jsem tam,tátovi dám přednášku,ale on si stejně dělá co chce,ale já mám potřebu mamince projevit ženskou sounáležitost.....
Musím říct,že táta už má ze mě trochu respekt a stalo se i to,že,když jsme šli s babič (dětí oslovení...když je prudí,tak je babiz..:)) na houby,tak on umyl nádobí!!!!
Ona se už těžko změní a jako Žena ,co běhá s vlky  se už chovat nenaučí,...ale na druhou stranu velmi intenzivně vnímám,že sice bolestně ,s nepochopením a velkými pochybnostmi....pomalu začala respektovat mne.....
Vnímám to jako signál souznění,respektu a přijetí mých ženských principů,které ona dávno a dávno pohřbila,nicméně kdesi uvnitř ní doutnají...

dusička napsal(a):

Ty jo, tak na příspěvky čučím jak trubka.
NEvěřila jsem,že by někdo mohl nenávidět svou mámu. :vissla: :rolleyes: za to, že provedla něco, co se nám nelíbilo. Třeba to je pro nás neomluvitelné, ale ... je to smutný čtení.

:)to není čtení,to je život!
Já mám maminku normálně ráda,vím,že je jenom ona jedna jediná jako moje máma,tak jako mám na světě jen 2 jediný svoje děti...Ale prostě žijeme každá v jiném světě,jsme každá úplně jiná,tož tak nějak.Ve srovnání třeba s Majkafou je tam ten vztah o něco intenzivnější -se mnohem víc navštěvujeme,ona jezdí k nám,voláme si...naštěstí nemá slepice,žije v paneláku:D

majkafa napsal(a):

heleno, hezká básnička.
Ale když jsem stonala, když mi bylo smutno na duši, byla se mnou má babička, ona se o mě zajímala, ona se starala.
Moje máma ne.

Taky přesně jak u mně.

holcina napsal(a):

Taky v tom cítím, že to majka srovnané nemá. Nevím proč, ale je to tak

holcina napsal(a):

Mimochodem, taky jsem milovala babičku svého času víc, nebo jinak. Ale tak už to bývá, role babičky je úplně jiná jiná než role matky.

Holcino, teď mluvím já za sebe, proč bych to neměla mít srovnané,když napíšu, že babička plnila roli matky a proto se mi k ní vytvořilo větší pouto? To není zahořklost. Aspoň v mém případě. Ono je tohle dost složité téma,myslím psát o něm nebo dikutovat s cizími lidmi,kteří v té domácnosti nežili, její členy neznají atd. Já za sebe mohu s čistým svědomím říct, že mám dobrou vůli a dokážu se oprostit od toho co bylo v dětství.
Můžeš mi prosím tedy popsat ty role, dle tebe?

Revliba napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Příjde mi, že jak to mám se svou mámou, tak to mám se svým ženským principem. Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, tak se chovám k sobě, jako k ženě. Že ji celý život mohu podpořit jako ženu a podpořím tím i sebe. A naopak.

Tohle mě moc zaujalo, zkouším se nad tím zamyslet, ale nevím! Přeložte to prosím pro natvrdlé jako já :rodna: Jak se chovám ke své mámě jako k ženě, jak je to myšleno? Já se k ní chovám jako k mámě, nevím jak je myšleno "chovat se k ní jako k ženě". Což asi značí, že mám problém se ženskostí anebo jsem úplně nedůvtipná a nechápající :D

Tak mě to trklo takhle...
Nesnesu na mamce jak slouží tátovi...někdy je to až ad absurdum...Táta sedí u stolu,zcela svéprávný a sice laskavě,ale přesto pronáší...Kááá(zdrobnělina),sůůůl...a mami se okamžitě zvedne a servíruje sůl...
Když jsem tam,tátovi dám přednášku,ale on si stejně dělá co chce,ale já mám potřebu mamince projevit ženskou sounáležitost.....
Musím říct,že táta už má ze mě trochu respekt a stalo se i to,že,když jsme šli s babič (dětí oslovení...když je prudí,tak je babiz..:)) na houby,tak on umyl nádobí!!!!
Ona se už těžko změní a jako Žena ,co běhá s vlky  se už chovat nenaučí,...ale na druhou stranu velmi intenzivně vnímám,že sice bolestně ,s nepochopením a velkými pochybnostmi....pomalu začala respektovat mne.....
Vnímám to jako signál souznění,respektu a přijetí mých ženských principů,které ona dávno a dávno pohřbila,nicméně kdesi uvnitř ní doutnají...

Já to mám zase jinak.
Byly doby,kdy jsem chtěla změnit svět. Taky jsem nesnesla jak mamka slouží tátovi, jenže když jsem se ozvala, táta pochopil, ale mamka ne. Vždyt ona to pro něho dělá ráda. Je to jejich hra. :dumbom: Sice si ted občas stěžuje, jak táta bez ní nic neudělá, na všechno se jí ptá. Ale já nad tím mávnu rukou, nechci aby mě zatahovali do toho. Jen jí možná řeknu, no víš, on se táta bojí, aby to neudělal blbě. :jojo:

Ziki napsal(a):

holcina napsal(a):

Taky v tom cítím, že to majka srovnané nemá. Nevím proč, ale je to tak

holcina napsal(a):

Mimochodem, taky jsem milovala babičku svého času víc, nebo jinak. Ale tak už to bývá, role babičky je úplně jiná jiná než role matky.

Holcino, teď mluvím já za sebe, proč bych to neměla mít srovnané,když napíšu, že babička plnila roli matky a proto se mi k ní vytvořilo větší pouto? To není zahořklost. Aspoň v mém případě. Ono je tohle dost složité téma,myslím psát o něm nebo dikutovat s cizími lidmi,kteří v té domácnosti nežili, její členy neznají atd. Já za sebe mohu s čistým svědomím říct, že mám dobrou vůli a dokážu se oprostit od toho co bylo v dětství.
Můžeš mi prosím tedy popsat ty role, dle tebe?

Můj bratránek cítil to pouto také víc k babičce než ke své matce. Ale nebylo to tím,že by se máma o něho nechtěla starat. KDyž se narodil, bydleli společně. Ona ho měla ve třiceti (tenkrát pozdě) císařem a babička do půl roku malýho koupala, krmila,protože tetu prý bolela jizva. Na tetu byl potom bratránek drzej, na babička hodnej. Ale ted co je bratránek ženatej, má děti, tak se to srovnalo.

Jaku napsal(a):

Tak moje máti je zas celkem tady na ty vztahy tolerantní;ale kdybych věděla,že s mým ženatým přítelem bude mít problém,lépe řečeno já s ní potom,tak bych ji to až tak nevyklopila-proč si kazit vztah smámou tak nesmyslně,ne?Stačí říct,mám přítele a hotovo.A kdyby se ptala dál,tak řeknu že jerozvedený,však se z toho nestřílí a lež je mnohdy milosrdnější než pravda a neškodná v tomto případě.

Jestli se bude ptát dál, lhát nebudu.
V tom, jestli je ženatý nebo rozvedený, je zásadní  rozdíl.
A kdybych řekla - rozvedený, necítila bych se uvnitř dobře.
Případný dobrý vztah s mámou nebudu zakládat na takovéhle lži. Buď mě miluje takovou, jaká jsem a se vším, co ke mně patří, nebo to stejně nemá cenu, jestli mě "miluje", jenom tehdy, když jsem dokonalá podle jejích představ. Už nebudu opakovat věci z mého dětství, že bych jí byla snesla modré z nebe, jenom aby mě měla ráda.

A pro mě platí totéž. Buď ji miluji takovou, jaká je, a když ne, ten vztah nemá cenu.

I kdyby se na mě rozzlobila a nadávala mi za nějakou pravdu, kterou uznám, že je na místě jí řict, milovat ji budu pořád. Ale neznamená to, že si nechám ubližovat. Do konfliktu se pouštět nebudu, mírnost na ni neplatí, takže odejdu.

majkafa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Ne, jen že v dané situaci mám být řekněme, že mírně dominantní - nebo alespoň rozhodně ne submisivní. Já k tomu mám automatický sklony, v určitý míře, když se někdo blízkej začne chovat pánovitě. Tak si to musím ohlídat.
Tak tu přemítám nad tím Bibísiným příspěvkem a říkám si - vztah s mýma dcerama mě o vztahu k mojí matce nic nenaučil.....aj. To asi bude průser, co....

zajímavé povídání dnes. Taky nad tím přemýšlím.
Mně vztah s mou dcerou naučil, jestli se to tak dá říct. Že tak, jak se má dcerka chová ke mně, jak má ke mně důvěru a svěřuje se mi a tak vůbec, jak se s ní cítím hezky, že tak se já k mé mamince chovat neumím.
Nedokážu překročit bariéru posměchu a snižování významu mých starostí, se kterými jsem se jí někdy pokoušela svěřit, případně zeptat na radu.
Ale těší mě, že když přijedu, obejmu ji a už to umí i ona. :jojo:

at tady vyprávíš, jak to máš srovnané a vyřešené, pořád je tz toho cítit ta bolest te malé holčičky, kterou to pořád bolí.
Možná tam pramení tvoje snaha vystupuvat tu jako moudrá a duchovně vyspělá žena. Ale chybí u toho pokora a vřelost. A myslím, že možná tady je "ten zakopaný pes".
Já taky ještě nedavno řešila svůj vztah l mámě i otci. a dokud to není OK, stále se to s námi tahne a ovlivnuje nás to, at si to připustíme a vidíme to nebo ne.

dusička napsal(a):

Ty jo, tak na příspěvky čučím jak trubka.
NEvěřila jsem,že by někdo mohl nenávidět svou mámu. :vissla: :rolleyes: za to, že provedla něco, co se nám nelíbilo. Třeba to je pro nás neomluvitelné, ale ... je to smutný čtení.

No, to máš ťažké. Ja som zasa neverila, že by niektorá mama mohla robiť také veci ako odložiť svoje dieťa a už nikdy sa nezaujímať - a vidíš to, mohla... Všeličo sa deje na tom svete, jojo. :jojo:

majkafa napsal(a):

Ano, poprosila. Mockrát. Naposledy před 6 lety, když jsem se vrátila z psychiatrie. Prosila jsem ji, aby přijela, aby tady se mnou pár týdnů nebo aspoň pár dní byla, že je mi velmi zle a cítím se velmi osamělá. Maminka byla v důchodu.
Řekla mi na to, že by neměl kdo krmit slepice. (Měl. Sestra bydlí asi 100 metrů od našich).

Mamince je 72 let a vypadá a cítí se dobře. K tetě do "západního" Německa jela na 2 týdny.Za mnou byla maminka a tatínek naposledy v roce 2003 a maminka řekla, že už jsou hodně staří a už ke mně nikdy nepřijedou. Vůbec neví, kde bydlím, jak vypadá můj byt. Nepřijeli s tátou v roce 2009 ani na svatbu mé dceři do Prahy.

No to je teda dost smutny. Tohle bych nechtela zazit, deset let zadna navsteva dcery.......
Docela tragedie. Nepomuze, nepochopi, nezepta se, odmita k tobe prijet.

Zajimavy protiklad pro srovnani: 

TVOJE VZTAHY v rodine a tvoje zcela mimozni mineni,  o me osobe, viz dole jak jsem nenavistna, na kterem ses jako jedinna z fora shodla s patologickou Rozmarilou.

holcina napsal(a):

Ono vícegenerační bydlení mělo co do sebe

Poskytuje materiál pre čierne kroniky... :D to asi najviac zo všetkého. Ja som ho okúšala 10 rokov a ďakujem, neprosím.

Jessika napsal(a):

majkafa napsal(a):

...Ale těší mě, že když přijedu, obejmu ji a už to umí i ona. :jojo:

Teda, a víš co mně dalo práce, naučit mámu, že mi může dát na přivítanou/rozločenou pusu?
Ona na osobní kontakty moc není ...

Mňa sa mama veľmi nedotýkala, ted aokrem úplného bábätkovstva, a keď sa potom občas na mňa vrhala ako dospelú alebo skoro-dospelú (keď som napríklad odchádzala na jeden semester študovať preč), bolo mi to úplne :usch: a párkrát som sa jej aj z objatia vymanila. Dnes už to znesiem a výnimočne ju objímem aj sama, ale väčšinou sa k tomu musím dlhšie odhodlávať. :/ A s otcom trochu lepšie, ale nie moc. My sme taká antidotyková rodina... Teda, už sa to lepší a nová generácia je v poho...

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):

Ty jo, tak na příspěvky čučím jak trubka.
NEvěřila jsem,že by někdo mohl nenávidět svou mámu. :vissla: :rolleyes: za to, že provedla něco, co se nám nelíbilo. Třeba to je pro nás neomluvitelné, ale ... je to smutný čtení.

No, to máš ťažké. Ja som zasa neverila, že by niektorá mama mohla robiť také veci ako odložiť svoje dieťa a už nikdy sa nezaujímať - a vidíš to, mohla... Všeličo sa deje na tom svete, jojo. :jojo:

Ano Seli,všelicos se děje na tomto světě. Ale k zamyšlení zůstává,jak se cítí žena,která odloží své dítě, nebo něco "provede" to pro nás neomluvitelné. Je jí to fakt uplně putna? :vissla:

dusička napsal(a):

Ano Seli,všelicos se děje na tomto světě. Ale k zamyšlení zůstává,jak se cítí žena,která odloží své dítě, nebo něco "provede" to pro nás neomluvitelné. Je jí to fakt uplně putna? :vissla:

Na svete se deji ruzne veci, nevim jak se citi matka, ktera dite odlozi, asi k tomu ma duvod. Mimochodem, driv byly matky nuceny sce dite odlozit..asi jim to putna neni.

...ale jak je to u muzu? Ty svoje deti odlozi raz dva ani se k nim neznaji, nebo je vubec v zivote nevideli. Jaky maji pocit?

dusička napsal(a):

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):

Ty jo, tak na příspěvky čučím jak trubka.
NEvěřila jsem,že by někdo mohl nenávidět svou mámu. :vissla: :rolleyes: za to, že provedla něco, co se nám nelíbilo. Třeba to je pro nás neomluvitelné, ale ... je to smutný čtení.

No, to máš ťažké. Ja som zasa neverila, že by niektorá mama mohla robiť také veci ako odložiť svoje dieťa a už nikdy sa nezaujímať - a vidíš to, mohla... Všeličo sa deje na tom svete, jojo. :jojo:

Ano Seli,všelicos se děje na tomto světě. Ale k zamyšlení zůstává,jak se cítí žena,která odloží své dítě, nebo něco "provede" to pro nás neomluvitelné. Je jí to fakt uplně putna? :vissla:

Neviem a ani nechcem vedieť. Mmch, mám jednu spätnú väzbu. Táto matka stretla po rokoch svoju kamošku (matku druhého dieťaťa môjho bývalého, ktoré s ňou tiež veľmi nevyrastalo) náhodou - na trhu pri víne - a nezabudla sa posťažovať, že sa jej dospelý syn o ňu vôbec nezaujíma, neozýva sa jej a tak... :usch: Vzhľadom na to, že ona sa naposledy ohlásila u jeho babky (kde vtedy býval), keď mal 16, požičala si nenávratne peniaze a nikdy už sa neozvala, považujem jej kecy za absolútnu drzosť a nijako netúžim vedieť, čo cíti alebo čo si myslí. Len nech sa drží čo najďalej a nerobí zlobu, iné ma nezaujíma.

sahleb napsal(a):

dusička napsal(a):

Ano Seli,všelicos se děje na tomto světě. Ale k zamyšlení zůstává,jak se cítí žena,která odloží své dítě, nebo něco "provede" to pro nás neomluvitelné. Je jí to fakt uplně putna? :vissla:

Na svete se deji ruzne veci, nevim jak se citi matka, ktera dite odlozi, asi k tomu ma duvod. Mimochodem, driv byly matky nuceny sce dite odlozit..asi jim to putna neni.

...ale jak je to u muzu? Ty svoje deti odlozi raz dva ani se k nim neznaji, nebo je vubec v zivote nevideli. Jaky maji pocit?

Áno, jasné, že mala (bez dôvodu sa nedeje nič), potrebovala sa baviť a dieťa prekážalo. Muž furt preč, zarábal peniaze (ona predtým nerobila, tak nemala ani rodičovskú), no a kojenec nie je bohviečo na vláčenie po krčmách a baroch. :jojo: Tak šup s ním k susedom a je vyriešené. Neviem, aký dôvod mala neplatiť ani výživné - nikdy, za celý mladého život - ale určite tiež nejaký mala. Za socíku ju za to ja zatvorili, ale v tejto demokratúre jej policajtka poradila, ako neplatiť skoro nič a nebyť za to potrestaná, a tak sa pretĺkla už pekne, bez väzenia (teda, aspoň za neplatenie alíkov, myslím, že mala nejakú podmienku za okrádanie kunčoftov a podvod). Mňa vždy skôr zaujímalo, prečo to dieťa vôbec MALA, keď bolo zjavné, že nie je materský typ... Asi tušila, že jej to pomôže na chvíľu udržať chlapa, ale netušila, že ju to prestane baviť tak skoro.

ja by som pisatelke poradila, aby ked sa s mamkou rozprava sa dokazala trosku povzniest, pochopit ze je naozaj starsia, mozno precitlivejsia, mozno viac zatata, zanovita a negujuca. moja mama taka bola a mala som tendenciu presviedcat ju, ze nema pravdu, ze to nie ja ako ona mysli, ona si zas chcela dokazat, ze jej nazor stale za nieco stoji a tak nase diskusie neviedli k nicomu. nedokazala som si pripustit, ze moze zabudat, ze si nepamata, ze niektore veci nemohla zazit a preto nemoze pochopit. hovorila som si, predsa je to moja mama, ako moze tvrdit taku blbost, mala by byt mudrejsia. hm. chyba nebola v nej, ale vo mne. je to tvoja mama, ma ta rada, ty mas rada ju, radujte sa zo seba, kym sa mate. aj ked viem a ver ze viem, ze malickosti mozu cloveka nahnevat. skus jej dat niekedy najavo, ze aj jej nazor je dolezity, ze ma vahu, ze nie je bezvyznamny. ako velmi to ludia v starsom veku potrebuju! uvidis, aj ona bude ustretovejsia tvojim nazorom. drzim palce!

maia napsal(a):

ja by som pisatelke poradila, aby ked sa s mamkou rozprava sa dokazala trosku povzniest, pochopit ze je naozaj starsia, mozno precitlivejsia, mozno viac zatata, zanovita a negujuca. moja mama taka bola a mala som tendenciu presviedcat ju, ze nema pravdu, ze to nie ja ako ona mysli, ona si zas chcela dokazat, ze jej nazor stale za nieco stoji a tak nase diskusie neviedli k nicomu. nedokazala som si pripustit, ze moze zabudat, ze si nepamata, ze niektore veci nemohla zazit a preto nemoze pochopit. hovorila som si, predsa je to moja mama, ako moze tvrdit taku blbost, mala by byt mudrejsia. hm. chyba nebola v nej, ale vo mne. je to tvoja mama, ma ta rada, ty mas rada ju, radujte sa zo seba, kym sa mate. aj ked viem a ver ze viem, ze malickosti mozu cloveka nahnevat. skus jej dat niekedy najavo, ze aj jej nazor je dolezity, ze ma vahu, ze nie je bezvyznamny. ako velmi to ludia v starsom veku potrebuju! uvidis, aj ona bude ustretovejsia tvojim nazorom. drzim palce!

To je hezky napsáno. A díky slovenštině jsem musela dávat hodně vleký pozor, co čtu.
Díky, maia.

majkafa napsal(a):

Jessika napsal(a):

Teda, a víš co mně dalo práce, naučit mámu, že mi může dát na přivítanou/rozločenou pusu?
Ona na osobní kontakty moc není ...

my si taky dáme pusu a obejmeme se. Pusa byla v pohodě, možná že u nás je jiný zvyk, ale mé první objetí ji totálně šokovalo. chtělo to hodně opakování, než ho opětovala a cítila jsem, že je to přirozené. No jo, vlastně za to bych si jí mohla vážit, že tohle zvládla. :hjarta:

Tak na objeti a pusu si u svy mamky nikdy nepamatuju to same ani u otce.

eremuruss napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jessika napsal(a):

Teda, a víš co mně dalo práce, naučit mámu, že mi může dát na přivítanou/rozločenou pusu?
Ona na osobní kontakty moc není ...

my si taky dáme pusu a obejmeme se. Pusa byla v pohodě, možná že u nás je jiný zvyk, ale mé první objetí ji totálně šokovalo. chtělo to hodně opakování, než ho opětovala a cítila jsem, že je to přirozené. No jo, vlastně za to bych si jí mohla vážit, že tohle zvládla. :hjarta:

Tak na objeti a pusu si u svy mamky nikdy nepamatuju to same ani u otce.

A objímáš a pusuješ svoje děti?

Jessika napsal(a):

eremuruss napsal(a):

majkafa napsal(a):

my si taky dáme pusu a obejmeme se. Pusa byla v pohodě, možná že u nás je jiný zvyk, ale mé první objetí ji totálně šokovalo. chtělo to hodně opakování, než ho opětovala a cítila jsem, že je to přirozené. No jo, vlastně za to bych si jí mohla vážit, že tohle zvládla. :hjarta:

Tak na objeti a pusu si u svy mamky nikdy nepamatuju to same ani u otce.

A objímáš a pusuješ svoje děti?

Ano od malicka jsem to delala.Kdyz deti vyrostli,uz o to nestali.Takze ted akorad pri svatku,narozeninach.

eremuruss napsal(a):

Jessika napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Tak na objeti a pusu si u svy mamky nikdy nepamatuju to same ani u otce.

A objímáš a pusuješ svoje děti?

Ano od malicka jsem to delala.Kdyz deti vyrostli,uz o to nestali.Takze ted akorad pri svatku,narozeninach.

No ale zasela jsi semínko a tvoje děti nebudou psát (nebo říkat)  "na pusu od mámy se nepamatuju"
A to je dobře. :)

Jessika napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Jessika napsal(a):

A objímáš a pusuješ svoje děti?

Ano od malicka jsem to delala.Kdyz deti vyrostli,uz o to nestali.Takze ted akorad pri svatku,narozeninach.

No ale zasela jsi semínko a tvoje děti nebudou psát (nebo říkat)  "na pusu od mámy se nepamatuju"
A to je dobře. :)

Přesně tak, Erem. A kdoví, jestli se k tomu zas rádi nevrátí až budou starší :jojo: Říká se,že jak člověk stárne,začíná se zas nějak podobat dítěti.

Ziki napsal(a):

Jessika napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Ano od malicka jsem to delala.Kdyz deti vyrostli,uz o to nestali.Takze ted akorad pri svatku,narozeninach.

No ale zasela jsi semínko a tvoje děti nebudou psát (nebo říkat)  "na pusu od mámy se nepamatuju"
A to je dobře. :)

Přesně tak, Erem. A kdoví, jestli se k tomu zas rádi nevrátí až budou starší :jojo: Říká se,že jak člověk stárne,začíná se zas nějak podobat dítěti.

Oni se hlavne stydi....

eremuruss napsal(a):

Ziki napsal(a):

Jessika napsal(a):

No ale zasela jsi semínko a tvoje děti nebudou psát (nebo říkat)  "na pusu od mámy se nepamatuju"
A to je dobře. :)

Přesně tak, Erem. A kdoví, jestli se k tomu zas rádi nevrátí až budou starší :jojo: Říká se,že jak člověk stárne,začíná se zas nějak podobat dítěti.

Oni se hlavne stydi....

jak kdy
synkovi nesmím říkat zdrobnělinou jména (mami:rolleyes:), ale když zavolám "mazlíčku" - je první kdo se ozve . je mu 21let.a to mu ani kamarádi či dívčina či dokonce že je na veřejnosti nevadí :)

S dětmi se objímám, hlavně synek to vyloženě potřebuje. Občas přijde, obejme mě a řekne jak mě má rád. Já mu odpovím stejně a úplně vidím jak se rozzáří

holčino, kolik let je tvým dětem? Myslela jsem si, že už jsou dospělé.

Majkafo - já bych řekla, že má Holčina cca stejně starý děti jako je mám já. A Holčina psala,že její dcera má maturu v kapse :supr:
Starší kluk mě taky občas obejme a dá pusu. A já to dělám snad nevědomky, že jdu okolo nich, pohladím po rameni, po vlasech. Je pravda, že v začátku puberty měli jako výrazy - no mami, copak jsem mimino? Ale přešlo je to. ;)

agewa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Ziki napsal(a):

Přesně tak, Erem. A kdoví, jestli se k tomu zas rádi nevrátí až budou starší :jojo: Říká se,že jak člověk stárne,začíná se zas nějak podobat dítěti.

Oni se hlavne stydi....

jak kdy
synkovi nesmím říkat zdrobnělinou jména (mami:rolleyes:), ale když zavolám "mazlíčku" - je první kdo se ozve . je mu 21let.a to mu ani kamarádi či dívčina či dokonce že je na veřejnosti nevadí :)

Tak zdrobnelinou rikam dceri,uz od mala a porad to u me bude Monicka.:D

Já jsem na jména "úchyl" . Ale klukům to nevadí. Ted už jsem se tedy naučila říkat Davide, ale taky občas ještě řeknu Davídek, a Pavlik je Pavlik. Asi jsem po babičce, ta svýmu synovi dospělému říkala Vrátiku. :rodna:

majkafa napsal(a):

holčino, kolik let je tvým dětem? Myslela jsem si, že už jsou dospělé.

Ano, jsou dospělé, synovi ja 21 a dceři 19

holcina napsal(a):

S dětmi se objímám, hlavně synek to vyloženě potřebuje. Občas přijde, obejme mě a řekne jak mě má rád. Já mu odpovím stejně a úplně vidím jak se rozzáří

náš mladej už se teda objímat nechce :D jako dítě byl hodně mazlivej, ale poslední roky už prostě nechce. když jdu někdy okolo a malinko ho obejmu, tak sice necukne - řekla bych že je i rád, ale hned slyším máámíí a koulí očima, co to zase matku posedlo ;)

PPavli, taky měl období, kdy se neoblímal, puberta bývá náročná pro všechny zúčastněné:-))) Teď už objímá rád a sám od sebe.

no, náš se zatím asi raděj objímá s x holkama, jak se mnou :dumbom:
ale třeba budeš mít pravdu a taky na to u nás dojde :)

a třeba nedojde, dcera je jiná, ta to tolik nepotřebuje:-))) a syn holku objímá taky, ale jinak.-)

dusička napsal(a):

Já jsem na jména "úchyl" . Ale klukům to nevadí. Ted už jsem se tedy naučila říkat Davide, ale taky občas ještě řeknu Davídek, a Pavlik je Pavlik. Asi jsem po babičce, ta svýmu synovi dospělému říkala Vrátiku. :rodna:

Môj bracho je v rodine Ďuko (od Juraja, čiže Ďurka) furt. Už je sám otec, v auguste oslávi 40tku, posiluje a tak... ale je Ďuko, no... :rodna: A nevlastný syn je tiež zdrobnelý, nezdrobnele som mu hovorila, len keď ma vytáčal. A teraz sa objímame vlastne len pri vítaní a lúčení, ale vídam sa s ním málo, tak ťažko povedať. Ale okolo ramien ho kľudne vezmem a on kľudne drží :D .  S nevlastnou dcérou je to trochu iné, ale nie nejako extrémne. Ono to záleží aj na tom človeku, aký je typ, a ona je taká menej dotyková. :| Zato neter mám dosť prísavku :D a teší ma to.

Tak jsem přijela na chatu, zobjímala mámu a celý víkend jsem "držela hubu a krok".
Jo a taky jsem chválila (upřímně, bylo za co)...
A víte, že to nebylo špatný?  :)
Díky, dámy, za rozbor.

:supr:
a jak se u toho cítíš, Jess? Dobrý? Žádný tenze?

lupina montana napsal(a):

:supr:
a jak se u toho cítíš, Jess? Dobrý? Žádný tenze?

Vyzbrojena pocitem, že "nejsem sama" , jsem se ani moc nepnula ;)

Nejsi sama....jakože v tom, že máš problémy s mámou? No tak to fakt nejsi.....řekla bych, že účastnice tohoto semináříčku půjdou do miliard :lol:
Tak ať vám to vydrží k co nejvyšší obapolné spokojenosti :storstark:

lupina montana napsal(a):

....řekla bych, že účastnice tohoto semináříčku půjdou do miliard :lol:

Myslela jsem, že do nebe... :D


Jinak díky a hezký večer, kočky.

Jessika napsal(a):

lupina montana napsal(a):

....řekla bych, že účastnice tohoto semináříčku půjdou do miliard :lol:

Myslela jsem, že do nebe... :D

Nebe plný bab :cool::lol:
Dobrou s kobrou.

Jessika napsal(a):

Tak jsem přijela na chatu, zobjímala mámu a celý víkend jsem "držela hubu a krok".
Jo a taky jsem chválila (upřímně, bylo za co)...
A víte, že to nebylo špatný?  :)
Díky, dámy, za rozbor.

Jessi - paráda, jen tak dál :par:
jj,taky už jsem na to přišla "držet hubu a krok" sice dřív jsem to neuměla, musela jsem stále říkat svůj názor, ale proč vlastně? Ted držím hubu a krok a stejně si udělám věci podle svýho.Máma je máma a žije si svůj život, má svoje názory.