Budilenka — 27. 5. 2012 7:52

Dobrý den všem, ráda bych se podělila o svou zkušenost se zcela NEMOŽNÝM PŘIROZENÝM otěhotněním. Třeba pomůže někomu z vás.

Před třemi lety byl mému manželovi zjištěn špatný spermiogram (v tu dobu asi 12 mil.) s tím, že otěhotnění je nemožné. Šli jsme na IVF v Iscare, jedno jediné vajíčko se oplodnilo a máme z něj hodného chlapečka. Na IVF jsem nedala dopustit. O rok později jsme šli na další kontrolu, spermio jen 8mil., takže opět IVF. Nevyšel první ani druhý pokus. Po posledním pokusu jsem požádala o odeslání na imunologii (soukromé centrum), kde zjistili slabou alergii na sperma a další (nevysvětlené) hodnoty, a jediné doporučení bylo prednison. Brala jsem ho jen pár týdnů, ale dost mi rozhodil imunitu.Další dvě kontroly na soukr. imunologii, další dva nativní pokusy v soukr. IVF centru a dítě nikde.

AŽ JSEM SE ROZHODLA odejít ze soukromé sféry do státní nemocnice. U Apolináře jsem byla jen jednou - na první kontrole, kde mi sjednali setkání s vlastní odbornicí na reprodukční imunologii a manželovi doporučili návštěvu na urologii. Říkali jsme si, že je to zbytečné, ale pravdou je, že v soukromém IVF centru manžela nikdy nikdo na urologii neposlal. Toto vše proběhlo koncem března 2011. Na imunologii mi udělali komplexní vyšetření krve, zjistili opravdu špatné hodnoty všeho (špatná ředivost krve, alergie na embryo, CMV atd.) a vysvětlili mi všechny hodnoty a dr. mi na dva měsíce předepsala isoprinosine (od dubna do poloviny června). A POZOR - manžel, který měl spermio 0,2 miliony!!!! na urologii dostal na tři týdny antibiotika (pravda, podpořil to ještě nějakými vitamíny, ale ty asi opravdu nehrály velkou roli - byl to selen a zinek). To bylo v dubnu 2011. Za měsíc a půl, právě, když jsem dobrala isoprinosine, jsem zcela neuvěřitelně otěhotněla přirozenou cestou a teď máme doma druhého chlapečka.

Proč to píšu - do diskusí nikdy nepřispívám, ale občas jsem je četla a teď se chci podělit o zkušenost a názor, že soukromá IVf centra podle mé zkušenosti prostě neléčí, jen indikují různé druhy umělého oplodnění. Moje doporučení z této zkušenosti tedy zní - i opravdu hrozivý spermiogram může mít svou příčinu (a ne, jak tvrdili v soukromém IVf centru, že se to nedá změnit), stejně tak je dobré najít si dobrého lékaře v daném oboru (ať už je to gynekologie, imunologie apod.) a zkusit vše řešit nejprve s ním. U Apolináře jsem se setkala se skvělými profesionály. Možná právě proto, že nejsou hnáni vyššími výdělky, mají čas se pacientům opravdu věnovat a léčbu načasovat tak, aby dopadla třeba jako u nás.

Píšu toto jako dík Apolináři, že umí léčit, i s nadějí, že podobný postup pomůže někomu dalšímu k vytouženému potomkovi.

Lenka Budilová

anais.de — 31. 5. 2012 16:21

Take musim pridat svou story, mozna k povzbuzeni tem, kterym se nedari a varovani tem, kteri spolehaji na svoji "neplodnost" jakozto formu antikoncepce :).

Cca ve 20 letech mi byl diagnostikovan PCOS (na zaklade UZ), kdyz jsem prisla k doktorovi s nepravidelnym cyklem. Bylo mi receno, ze budu mit pravdepodobe problem prirozene otehotnet. Na to jsem nespolehala a chranila se antikoncepci.

Kolem 34 - 35 roku veku jsem chtela otehotnet, zadarilo se 3x prirozene, i kdyz pravda az po nejakem case. Vsechna tehotenstvi skoncila mikropotratem. Hormonalni profil pred cca 2 mesici odhalil nizke AMH. Konzultovala jsem vysledky se specialistou z CARu a bylo mi receno, ze vzhledem k anamneze, vysledkum AMH a veku (bude mi uz 37) mi doporucuji IVF, radeji co nejdrive, nebot brzy uz by mohlo byt pozde.

Do IVF se mi nechtelo, navic jsem prave zacala v novem zamestnani, a tak jsem se rozhodla, ze se na snazeni prozatim vykaslu a zamerim se par mesicu na praci, a pak se uvidi. Jaky to sok, kdyz jsem 2 mesice po te hruzne diagnoze zjistila, ze jsem tehotna. Samozrejme to opet muze skoncit potratem, ale zda se, ze tentokrat se zatim drzi (carka sili, zadne spineni, jsem asi v 6.t).  Miminko je moc chtene, ale nevhodnejsi okamzik si opravdu nemohlo vybrat :).

Tem, kterym se zatim nedari, preji hodne uspechu a pevne nervy. Jsem toho nazoru, ze pokud je zena mlada a neni tam zadny jednoznacny a znamy duvod proc se nedari, melo by se k IVF pristoupit az v krajnim pripade, po vycerpani konzervativnejsich zpusobu lecby. Mam dojem, ze v dnesni dobe lekari vyvijeji na zeny natlak, aby pristoupili na IVF co nejdrive, a casto je zbytecne strasi (ne vsichni, samozrejme).