Mia — 3. 3. 2006 15:56

Dobry den chcem sa s vami podelit o moj pribeh a som trochu aj zvedava co mi poviete. Vyrastala som s rodicmi prisne katolicky zalozenymi a napriek tomu brutalnymi otec ma bijal remenom a hlavne psychicky deptal takze to dopadlo tak ze som v 17tich otehotnela s mojou prvou laskou a ked sa dcera narodila aj som sa zanho vydala. Videla som v nom nieco krasne take slniecko nieco lepsie ako som ja lebo bol mily inteligentny z dobrej rodiny a hlavne kludny nie ako moj otec ktory bol vulkan cholerik.  V manzelstve som sa nevedela ukaznit proste som presla do ineho prostredia do uplneho kludu a to po kriku vybuchoch a bitkach bolo nieco uplne ine. Ja som sa hlavne bala sama seba ako sa budem chovat ked som ani nevedela ako sa ma cklovek chovat v krizovych chvilach ked pozna len agresiu. Po revolucii  vybehli kadejake techniky osobnostneho rastu duchovno a pod. a ja som sa do toho zazrala a strasne som chcela zmenit svoje vnutro. Po 10 rocnom snazeni som sa psychicky zrutilla a zaroven mi diagnostikovali hepatitidu C. Bola som mesiac na psychiatri. Moje manzelstvo bolo asi take ze ja som sa koli mojmu muzovi chcela stat lepsou aby sme sa k sebe viac priblizili a on slapal svojou cestou aj ked ma mal naozaj rad. Vtedy ked som sa zosypala uz 2 roky nejavil o mna zaujem po sexualnej stranke a ja som sa chcela rozviest a dopadlo to ako dopadlo. Potom som 8 rokov zila ako vo vzduchoprazdne vsetko som vzdala a so vsetkym som sa zmierila. Podotykam ze manzel so mnou stale nespaval. V roku 2000 sme boli na spolocnej dovolenke s mojou najlepsou kamaratkou spoluziackou z Gymnazia a detmi a zrejme tam to prepuklo moj muz s nou zacal chodit ale ja som o tom nevedela len som mala take tusaky sny a haluze a zas som skoncila na psychiatrii lebo sa mi stale objavovala nejaka zena s dietatom s mojim muzom a psychiater tyvrdil ze je to paranoja. Potom obaja muz aj jeho milenka za mnou prisli ze spolu akoze koncia neviem co ich k tomu viedlo lebo ja som oficialne o nicom nevedela. Potom som ich stretavala spolu v meste videla som ze ju vozi v aute a to trva az dodnes. Ona je zena ktora sa rozviedla po 2 rokoch manzelstva a nedala si ujst zianeho zenateho kolegu ani sefa a ked opatrovala deti v Anglicku spavala s muzom zeny ktorej opatrovala deti. Chcel si ju zobrat jeden obycajny nemec a ona mu povedala "kde su domy kde su auta kde su sperky? Za teba sa mam vydat?" Takto to asi je muz sa ku mne zachoval dobre povedal ze byt nechame dcere a mne kupi maly domcek na dedine a bude ma financne podporovat aby som neskoncila pod mostom. Mne to tak vyhovuje nechcem ho uz ani vidiet tolko som koli nemu preskakala a tak som sa strasne zmenila az to niesom ja . Mohli by ste si mysliet ze co uz chlap moze vidiet na chorej zene ktora bola navyse na psychiatrii ale ja som mala mierny priebeh bola to skor psychospiritualna kriza ako choroba a som umelecky zalozena malujem.  Muz mi povedal ze som nespravila ziadnu chybu ze sa mu to proste stalo a ze ja som snivy umelec a on obchodnik a podnikatel ze si so mnou nema co povedat..
Toto je moj pribeh v kocke velke city som vynechala lebo sa ich bojim moj muz je naozaj dobry clovek dobre spolu vychadzame aj teraz ale nase cesty sa rozisli aj keby sa chcel vratit ja uz nechcem.  Na jeho milenku sa nehnevam je to nakoniec moja byvala najlepsia kamaratka a ak sii myslia ze im spolu pokvitnu ruze nech si maju jeden druheho  . Este stale sa zaoberam duchovnom a chodim aj na klasicku terapiu k psychologicke aj na regresnu terapiu do minulych zivotov a citim ze moj  vztah s muzom sa uz uvolnil  a necitim voci nemu nic ani hnev ani lasku ani sklamanie proste nic.  A prisla som na jedno. Nikdy som s nim nebola stastna vzdy som dufala ze sa ku mne skloni a otvori sa a to sa nikdy nestalo  hoci som podnikala 100vky pokusov  Dovidenia muzicek dakujem ti ze si ma opustil

Somaia — 3. 3. 2006 16:21

Mia, položila jsi opravdu správnou otázku hned v názvu své diskuze. To mě přesně napadlo po dočtení. Co na to říci? Nechci tady dlouze promlouvat, jen mě hned napadla jedna neodbytná myšlenka. Ty jsi své duchovní směřování od začátku zřejmě uchopila z toho špatného konce. Mám obavy, že i přes to, že se po zklámáních snažíš pokračovat v této cestě, není to pro tebe dobré. Člověk nemůže dělat jakýkoliv duchovní pokrok, když to nedělá pro SEBE,  ale pro své okolí. Pak to zůstane jen jakási "maska"působící dokonce sebedestrukčně a zákonitě vedoucí ke zklamání.  Nevím o tom, nic bližšího, prezentuji jen svůj bezprostřední dojem z toho, co jsi o sobě prozradila sama, ale pocit z tvých slov je takový, že se jen točíš v kruhu a úpo*ně hledáš , na cestu jsi ještě nevykročila.

faf — 3. 3. 2006 18:38

No, s takou minulostou, niet sa co divit. :sjuk:

Mia — 3. 3. 2006 19:38

Somaia napsal(a):

Mia, položila jsi opravdu správnou otázku hned v názvu své diskuze. To mě přesně napadlo po dočtení. Co na to říci? Nechci tady dlouze promlouvat, jen mě hned napadla jedna neodbytná myšlenka. Ty jsi své duchovní směřování od začátku zřejmě uchopila z toho špatného konce. Mám obavy, že i přes to, že se po zklámáních snažíš pokračovat v této cestě, není to pro tebe dobré. Člověk nemůže dělat jakýkoliv duchovní pokrok, když to nedělá pro SEBE,  ale pro své okolí. Pak to zůstane jen jakási "maska"působící dokonce sebedestrukčně a zákonitě vedoucí ke zklamání.  Nevím o tom, nic bližšího, prezentuji jen svůj bezprostřední dojem z toho, co jsi o sobě prozradila sama, ale pocit z tvých slov je takový, že se jen točíš v kruhu a úpo*ně hledáš , na cestu jsi ještě nevykročila.

Mila alebo mily somaia ja som zo sebou musela nieco robit  zivot ma donutil ja vlastne nepoznam vztah z normalnym chlapom najprv divy otec potom chladny manzel ja musim ist nastupenou cestou co keby som nahodou stretla niekoho normalneho ved by som nevedela ako sa mam chovat. Vsetko je zo vsetkym prepojene a nezijem vo vzduchoprazdne takze musim nieco robit aj ked po tych rokoch to uz hlavne robim koli sebe. Rozhodne nikoho nelovim mam strach z muzov ak to ma prist tak to pride ak nie plakat nebudem  tento pondelok mam uz asi 7. vystavu a zacala som podnikat.  V podstate som uz roky sama lebo muz chodi domov ked ja spim a odchadza ked este spim.  Duchovno je jedinou mojou oporou. O dcere som radsej nepisala ked to vsetko prepuklo s mojim muzom brala drogy heroin a pervitin  teraz je cista a chodi na vysoku skolu takze som rada. Myslim si ze som spravila v zivote obrovsky krok a tesim sa na dalsi pokial mi to osud dovoli nic neplanujem  len si tak zijem.