Dobrý den,

je mi necelých 30 let a mám skoro 5 a půl let starého syna. Poslední dobou mám pocit, že jsem něco prošvihla. Chtěla jsem mezi dětmi nějaký rozumný věkový rozdíl, ale teď jsem vlastně zjistila že nevím který to je.
Druhé dítko bych moc chtěla, ale bohužel jsem se dnes od manžela dozvěděla že se na druhé dítě necítí (bude mu 31). Je OSVČ takže nemá stálou výši příjmu...
Ať je to jak chce, tak je to bohužel o penězích - pokud bych šla na mateřskou přijdeme o jeden nezanedbatelný příjem, který by v případě problémů mohl způsobit dost velké finanční potíže.
Mám bratra, který je o 9 let mladší a musím přiznat, že vztahy mezi námi jsou ale nic zvláštního - vidím v něm bláznivého puberťáka.
Jaký máte rozdily mezi dětmi? Prosím o kladné či "zápo*né" postřehy.

Děti mám od sebe 2 roky a 11 měsíců, tak nějak pro mně ideál (ač toto rozpětí nebylo nijak plánované). Naopak se sestrou jsme od sebe sedm let a je to moc, vždy jsem byla ta "starší" co musí mít rozum, defacto jsem nebyla sestra, ale taková "máma" - srovnalo se to vlastně až v dospělosti. Když je rozpětí větší, vyrůstají pak vlastně dva jedináčci, někomu to vyhovuje, někomu ne - ale děti si až tak moc spolu nevyhrají.

Mam deti od sebe 15 mesicu a bylo to jak pro deti ,tak pro me naprosto idealni.Deti si spolu hraly meli stejne zajmy.Obe deti jsem mela nejaky cas v plenach najednou.Obleceni putovalo s jedne skrine do druhe.Horsi to bylo,kdyz byli v puberte,protoze byli v puberte oba najednou.I kdyz u dcery jsem zadnou pubertu nepocitovala....

Kamaradka mela deti od sebe o 5 let.Deti si spolu nehrali a matka vyuzivala sve 6 lete dite,aby toho mladsiho hlidalo,aby ona mohla krafat nerusene na lavicce.Ja myslim pokud je velky vekovy rozdil ty deti si tak blizky nejsou...

Moc děkuji za vaše postřehy, i když mne to bohužel opět utvrzuje v tom, že jsem to prošvihla...
trochu mne to deptá, i když vím že čas nevrátím a nijak už to nezměním.
A co teď  je nejlepší?

Děti jsou od sebe 7let,a byla jsem ráda.Dcera byla starší a tak bráchu vodila do školky.bylo to lepší .než rychle z práce letět.tak nějak pomáhala.Spolu si hrály jen občas ,každý měl jiný zájmy.
Vždy dcera řkala budu mít děti po sobě..ano má je po 14měsících a hrůza -věčně se rvou .Nehrajou si spolu .šílenost.

Pája101 napsal(a):

Moc děkuji za vaše postřehy, i když mne to bohužel opět utvrzuje v tom, že jsem to prošvihla...
trochu mne to deptá, i když vím že čas nevrátím a nijak už to nezměním.
A co teď  je nejlepší?

jééžiš,nic jsi neprošvihla.Jsi mladá.Vždyť je ti teprve30,manžela bych do ničeho nenutila..ono na to třeba dojde.neboj..Klidně si těhotenství a vše kolem můžeš vychutnat později třeba i ve 40ti;)

sisi21 napsal(a):

Děti jsou od sebe 7let,a byla jsem ráda.Dcera byla starší a tak bráchu vodila do školky.bylo to lepší .než rychle z práce letět.tak nějak pomáhala.Spolu si hrály jen občas ,každý měl jiný zájmy.
Vždy dcera řkala budu mít děti po sobě..ano má je po 14měsících a hrůza -věčně se rvou .Nehrajou si spolu .šílenost.

A o tom to právě je, co píšu výš. Neměla jsem to ráda jako dítě, nechtěla jsem být ta, co se stará, co musí být odpovědná, chtěla jsem být prostě dítě. Nelze to brát jen z pohledu rodičů.

A Pájo neblázni, nic jsi neprošvihla, prostě až to příjde, tak to příjde, netřeba to hrotit.

AndreaP. napsal(a):

sisi21 napsal(a):

Děti jsou od sebe 7let,a byla jsem ráda.Dcera byla starší a tak bráchu vodila do školky.bylo to lepší .než rychle z práce letět.tak nějak pomáhala.Spolu si hrály jen občas ,každý měl jiný zájmy.
Vždy dcera řkala budu mít děti po sobě..ano má je po 14měsících a hrůza -věčně se rvou .Nehrajou si spolu .šílenost.

A o tom to právě je, co píšu výš. Neměla jsem to ráda jako dítě, nechtěla jsem být ta, co se stará, co musí být odpovědná, chtěla jsem být prostě dítě. Nelze to brát jen z pohledu rodičů.

A Pájo neblázni, nic jsi neprošvihla, prostě až to příjde, tak to příjde, netřeba to hrotit.

Přesně tak. To je nefér vůči staršímu dítěti, aby hlídalo to mladší. Musela jsem hlídat a říkala jsem, že tohle svému dítěti neudělám. Jedna má sestra je o 5 a druhá o 9 let mladší, než já.

Mám děti od sebe 2 roky a 10 měsíců a po zkušenostech vidím optimální rozdíl tak 2 roky.

sisi21 napsal(a):

Děti jsou od sebe 7let,a byla jsem ráda.Dcera byla starší a tak bráchu vodila do školky.bylo to lepší .než rychle z práce letět.tak nějak pomáhala.Spolu si hrály jen občas ,každý měl jiný zájmy.
Vždy dcera řkala budu mít děti po sobě..ano má je po 14měsících a hrůza -věčně se rvou .Nehrajou si spolu .šílenost.

Je to urcite o povaze deti.Ja byla s brachou o 2 roky a rvali jsme se hrozne.Nesnasenlivost obrovska.Ani si nepamatuju,ze by se deti nejak porvali.Porad si spolu jenom kreslili.I ted,kdyz je jim 20 a 21 let jsou si velmi blizci.Stoji pri sobe a neslysela jsem,ze by na sebe zalovali jako ja s brachou...

Já vím, že tím že ho budu do něčeho nutit nezískám vůbec nic. Taky nechci, aby pak kluk dělal "chůvu", ale tomu se člověk asi neubrání - prostě starší, tak když jde okolo tak vyzvedne apod.
Asi mi začíná hrabat - neustále koukám na netu po kočárkách, zkoumám novinky pro mimča a tak.

I když moc nechápu ty slova, že se na to necítí, protože když jsme u známých tak se může z jejich ročního prcka podělat - pořád ho chová, chodí s ním po zahradě a tak. Asi už nerozumím ani svému manželovi...

Holky, díky moc

Pájo, má dcerka má dvouletého kloučka a asi posledního půl roku jí taky "hrabalo", byla jak nepříčetná, nahlížela do kočárků atd. Nechápala jsem, když už jedno dítě má. Chtěli druhé, ale nedařilo se. Už se zadařilo. Budou od sebe 2 roky a 7 měsíců, když bude vše v pořádku. A už je klidná. :)
Asi nějaké hormony pracují.

já jsem ani dřív nechtěla - původně jsem chtěla 3 roky, ale akorát v té době začal manžel podnikat, takže mi to přišlo riskantní. I když jsem první plně kojila, tak nemám jistotu že budu i druhé a jinak je UM docela dost drahá.
Asi není dobré, že na to pohlížíme z pohledu peněz, ale přijde mi to nezodpovědné přivést dítě do nestabilní finanční situace!?

Kdybychom přiváděly děti pouze do stabilní finanční situace, možná bychom už dávno vymřeli. :)
Ostatně - co to přesně je - stabilní finanční situace?
Dneska nevíš dne ani hodiny, kdy zůstaneš bez práce.

Jsem jedináček a jako dospělá jsem věděla,že tohle svýmdětem neudělám a tak se nám podařili 2 kluci po 23 měsících od sebe.
Taky si to nemůžu vynachválit,oni měli jeden druhého a my s manžou byli zase taky 2 spolu,takže vyrovnané "síly",kluci si spolu strašně hodně hráli,po ránu,než jsme třeba o víkendu vstali jsme už slyšeli z děcáku jak usilovně hrabou v legové stavebnici a staví a staví...Ani neměli čas chodit za námi do postele kolikrát a nikdy jsem neslyšela,že by jeden z nich za mnou chodil,jak to u jedináčků dost bývá a ptal se:"mami a co mám dělat?"

A perlička nakonec - nyní spolu sdílí společný pokoj na kolejích a dle jejich řeči,jsou tam spolu dohromady spokojený.I když v dětství ten starší kolikrát zaškvařoval tomu mladšímu,tomu se člověk asi neubrání.

majkafa napsal(a):

Kdybychom přiváděly děti pouze do stabilní finanční situace, možná bychom už dávno vymřeli. :)
Ostatně - co to přesně je - stabilní finanční situace?
Dneska nevíš dne ani hodiny, kdy zůstaneš bez práce.

je to asi tak, že jedna výplata jde na hypotéku, poplatky, leasing, a ta druhá je pokaždý jiná. Já mám jistou práci do konce příštího roku se stále stejnou výplatou a je to vlastně jediná jistota - každý měsíc nejpozději 12. to cinkne :)
V případě mateřské by to nebylo a tím pádem by nebylo z čeho platit povinné platby, protože se kolikrát stane že manžovi zaplatí o měsíc až 2 později a na tohle mi banka nepřistoupí...

AndreaP. napsal(a):

sisi21 napsal(a):

Děti jsou od sebe 7let,a byla jsem ráda.Dcera byla starší a tak bráchu vodila do školky.bylo to lepší .než rychle z práce letět.tak nějak pomáhala.Spolu si hrály jen občas ,každý měl jiný zájmy.
Vždy dcera řkala budu mít děti po sobě..ano má je po 14měsících a hrůza -věčně se rvou .Nehrajou si spolu .šílenost.

A o tom to právě je, co píšu výš. Neměla jsem to ráda jako dítě, nechtěla jsem být ta, co se stará, co musí být odpovědná, chtěla jsem být prostě dítě. Nelze to brát jen z pohledu rodičů.

jj něco na tom možná je.Dcera to dělat chtěla,takové jsou holčičky se starat.,když je bráška malý.Pomáhala,né pořád..V pubertě samo měla jiný zájmy!.
Chtěla jsem jen napsat ,že teď vidí,že je lepší mít větší věkový rozdíl,než mít děti tak brzo po sobě! .

Já si myslím,že až to přijde tak to přide a nešpekuluj nad tím Jjestli to bude po 2letech nebo po 10ti letech je naprosto jedno!!.Hlavní je aby bylo vše v pořádku!

Mám děti skoro 6 let od sebe, synkovi je 7, dcerce budou 2 a ona ho obdivuje, všechno napodobuje, on ji taky má moc rád a předvádí se, nevím, jak to bude, až on bude v pubertě, ale teď si nestěžuju a přijde mi to takřka ideální, on chodí do 1. třídy a já jsem doma a mám čas i na oba a nemusím se bát je nechat spolu samotné v pokoji nebo na zahradě, on na ni dohlídne, taky si navzájem neberou hračky a nehádají se o ně. Fakt se mají moc rádi a synkovi nevadí, že má malou ségru, naopak od jejího narození mě přemlouvá, že chce ještě alespoň 10 miminek.
Z toho co píšeš je jasné, že byste museli mít na Tvoji mateřskou finanční rezervu, tu byste měli mít i tak.

eva4444 napsal(a):

Mám děti skoro 6 let od sebe, synkovi je 7, dcerce budou 2 a ona ho obdivuje, všechno napodobuje, on ji taky má moc rád a předvádí se, nevím, jak to bude, až on bude v pubertě, ale teď si nestěžuju a přijde mi to takřka ideální, on chodí do 1. třídy a já jsem doma a mám čas i na oba a nemusím se bát je nechat spolu samotné v pokoji nebo na zahradě, on na ni dohlídne, taky si navzájem neberou hračky a nehádají se o ně. Fakt se mají moc rádi a synkovi nevadí, že má malou ségru, naopak od jejího narození mě přemlouvá, že chce ještě alespoň 10 miminek.
Z toho co píšeš je jasné, že byste museli mít na Tvoji mateřskou finanční rezervu, tu byste měli mít i tak.

Evi, děkuji Ti moc jsi mne potěšila a nalila trochu optimismu do žil. Díky :pussa:

Moje děti jsou od sebe o 18 měsíců. Byl to záhul, synek byl nespavé dítě. Nestěžuju si, vždycky měli podobné zájmy, stejné kamarády, stejné nároky. Kamarádka má děti od sebe o 11 let, děti jsou každý někde úplně jinde a naplánovat dovolenou pro 3 a 14leté dítě je náročnější. Starší nikdy nehlídal, nevyzvedává  ze školky, nechtějí ho zatěžovat tím, že má mladšího sourozence. Jsou to vpodstatě dva jedináčci

Pája101 napsal(a):

Dobrý den,

je mi necelých 30 let a mám skoro 5 a půl let starého syna. Poslední dobou mám pocit, že jsem něco prošvihla. Chtěla jsem mezi dětmi nějaký rozumný věkový rozdíl, ale teď jsem vlastně zjistila že nevím který to je.
Druhé dítko bych moc chtěla, ale bohužel jsem se dnes od manžela dozvěděla že se na druhé dítě necítí (bude mu 31). Je OSVČ takže nemá stálou výši příjmu...
Ať je to jak chce, tak je to bohužel o penězích - pokud bych šla na mateřskou přijdeme o jeden nezanedbatelný příjem, který by v případě problémů mohl způsobit dost velké finanční potíže.
Mám bratra, který je o 9 let mladší a musím přiznat, že vztahy mezi námi jsou ale nic zvláštního - vidím v něm bláznivého puberťáka.
Jaký máte rozdily mezi dětmi? Prosím o kladné či "zápo*né" postřehy.

Nic jsi neprošvilhla. Je to šílenost mít děti brzy po sobě, nemáš čas je tomu staršímu věnovat. A jsi rozumná, že myslíš i na finační stránku.

Děti nemám ale mám ségru o tři roky mladší a dva bráchy. Jednoho o 11 let mladšího a druhého skoro o dvacet...
A nevidím v tom problém. Se ségrou mám velmi blízký vztah a je to dáno nejen věkem ale i tím, že je to holka. S bráchama mám vztahy taky výborné ale už jsou trošku jiného rázu ale fakt si myslím, že je to tím, že jsou to prostě kluci.
Se ségrou jsem si hodně hrála, protože věkově to bylo tak akorát ale i tak jsem se o ní musela trochu starat, když bylo potřeba. Vodila jsem jí třeba do školky.
Mladšího bráchu jsem taky trochu zaobstarávala, když bylo třeba, nejmladšího moc ne, protože to už jsem byla pryč ale když teklo našim do bot, tak jsem nastoupila buď já nebo ségra.
A přijde mi to normální. Nepamatuju si, že by mě to obtěžovalo nebo štvalo. Rodina má fungovat tak nějak dohromady. Na koho jiného se mám spolehnout když ne na členy rodiny?
A navíc dneska se mi ta péče o sourozence vrací. Dojíždím do práce  a když potřebuju, tak u ségry můžu kdykoliv přespat. Brácha mi pomáhá s věcma ohledně počítače a tak.
Podle mě tohle všechno vychází z nastavení v rodině. A já jsem byla naučená podílet se nějakým způsobem na chodu domácnosti. Pro mě je to tak v pořádku.

aprill napsal(a):

Pája101 napsal(a):

Dobrý den,

je mi necelých 30 let a mám skoro 5 a půl let starého syna. Poslední dobou mám pocit, že jsem něco prošvihla. Chtěla jsem mezi dětmi nějaký rozumný věkový rozdíl, ale teď jsem vlastně zjistila že nevím který to je.
Druhé dítko bych moc chtěla, ale bohužel jsem se dnes od manžela dozvěděla že se na druhé dítě necítí (bude mu 31). Je OSVČ takže nemá stálou výši příjmu...
Ať je to jak chce, tak je to bohužel o penězích - pokud bych šla na mateřskou přijdeme o jeden nezanedbatelný příjem, který by v případě problémů mohl způsobit dost velké finanční potíže.
Mám bratra, který je o 9 let mladší a musím přiznat, že vztahy mezi námi jsou ale nic zvláštního - vidím v něm bláznivého puberťáka.
Jaký máte rozdily mezi dětmi? Prosím o kladné či "zápo*né" postřehy.

Nic jsi neprošvilhla. Je to šílenost mít děti brzy po sobě, nemáš čas je tomu staršímu věnovat. A jsi rozumná, že myslíš i na finační stránku.

Nesouhlasím.Šílenost je podle mě 2 jedináčciˇ- nenapravitelné ošizení o sourozeneckou sounáležitost a vše krásné co s tím souvisí a na co děti budou v dospělosti v naprosté většině se slzou v oku vzpomínat - ty diskuse před spaním,at už se jedná o děti školou povinné či pubertáky,společné hry a běhání venku,společná tajemství,debaty o holkách,je toho zkrátka moc a moc.Po 2 letech by to měla přispivatelka z jedné vody,při jedné mateřské,te´d už musí řešit výpadek příjmu,atd.,atd.,fin.situace pro rodiny sdětmi je od roku jen horší,ne lepší a těch důvodů,proč mít 2 děti za sebou by se našlo mnohem víc.O oblečení a plánování společ.rod.aktivit nemluvě.

Jaku napsal(a):

aprill napsal(a):

Pája101 napsal(a):

Dobrý den,

je mi necelých 30 let a mám skoro 5 a půl let starého syna. Poslední dobou mám pocit, že jsem něco prošvihla. Chtěla jsem mezi dětmi nějaký rozumný věkový rozdíl, ale teď jsem vlastně zjistila že nevím který to je.
Druhé dítko bych moc chtěla, ale bohužel jsem se dnes od manžela dozvěděla že se na druhé dítě necítí (bude mu 31). Je OSVČ takže nemá stálou výši příjmu...
Ať je to jak chce, tak je to bohužel o penězích - pokud bych šla na mateřskou přijdeme o jeden nezanedbatelný příjem, který by v případě problémů mohl způsobit dost velké finanční potíže.
Mám bratra, který je o 9 let mladší a musím přiznat, že vztahy mezi námi jsou ale nic zvláštního - vidím v něm bláznivého puberťáka.
Jaký máte rozdily mezi dětmi? Prosím o kladné či "zápo*né" postřehy.

Nic jsi neprošvilhla. Je to šílenost mít děti brzy po sobě, nemáš čas je tomu staršímu věnovat. A jsi rozumná, že myslíš i na finační stránku.

Nesouhlasím.Šílenost je podle mě 2 jedináčciˇ- nenapravitelné ošizení o sourozeneckou sounáležitost a vše krásné co s tím souvisí a na co děti budou v dospělosti v naprosté většině se slzou v oku vzpomínat - ty diskuse před spaním,at už se jedná o děti školou povinné či pubertáky,společné hry a běhání venku,společná tajemství,debaty o holkách,je toho zkrátka moc a moc.Po 2 letech by to měla přispivatelka z jedné vody,při jedné mateřské,te´d už musí řešit výpadek příjmu,atd.,atd.,fin.situace pro rodiny sdětmi je od roku jen horší,ne lepší a těch důvodů,proč mít 2 děti za sebou by se našlo mnohem víc.O oblečení a plánování společ.rod.aktivit nemluvě.

Myslím, že to je v dětech znám rodiny co mají děti brzy po sobě a rvou se jako koně, nemůžou být v jednom pokoji o samotě a rodiny co mají velký odstup mezi dětmi a je všechno OK. Já se mám ráda a proto moje děti mají věkový rozdíl 4 roky. Obou jsem si užila a nevidím, že by měli problém spolu komunikovat.
A že tví synové bydlí spolu na koleji je docela zajímavé, asi mají problém  přizpůsobit se cizím lidem.

Skloubit najednou obě mateřské jsem nechtěla, protože jsem měla pocit že bych to nezvládla, prostě jsem se na to necítila. Chtěla jsem spíše navázat po těch 3 letech, ale dopadlo to jinak.
Takže teď v podstatě hledám pozitiva na tom, že bude větší rozdíl.
Ale jako vše má své pro a proti. Takže ideální věkový rozdíl vlastně není.

Jaku, z Tvého příspěvku mám "skoro strach" mít druhé dítě! - vlastně obě budou mít zničený život, že nebudou mít společnou řeč, společné hry apod. Nenašlo by se aspoň jedno pozitivum na větším rozdílu?

Pája101 napsal(a):

Skloubit najednou obě mateřské jsem nechtěla, protože jsem měla pocit že bych to nezvládla, prostě jsem se na to necítila. Chtěla jsem spíše navázat po těch 3 letech, ale dopadlo to jinak.
Takže teď v podstatě hledám pozitiva na tom, že bude větší rozdíl.
Ale jako vše má své pro a proti. Takže ideální věkový rozdíl vlastně není.

Jaku, z Tvého příspěvku mám "skoro strach" mít druhé dítě! - vlastně obě budou mít zničený život, že nebudou mít společnou řeč, společné hry apod. Nenašlo by se aspoň jedno pozitivum na větším rozdílu?

máš pravdu, není ideální věkový rozdíl. všechno záleží jen na tobě. já jsem pro odstup a ne z jedné mateřské na druhou.

Jaku napsal(a):

aprill napsal(a):

Pája101 napsal(a):

Dobrý den,

je mi necelých 30 let a mám skoro 5 a půl let starého syna. Poslední dobou mám pocit, že jsem něco prošvihla. Chtěla jsem mezi dětmi nějaký rozumný věkový rozdíl, ale teď jsem vlastně zjistila že nevím který to je.
Druhé dítko bych moc chtěla, ale bohužel jsem se dnes od manžela dozvěděla že se na druhé dítě necítí (bude mu 31). Je OSVČ takže nemá stálou výši příjmu...
Ať je to jak chce, tak je to bohužel o penězích - pokud bych šla na mateřskou přijdeme o jeden nezanedbatelný příjem, který by v případě problémů mohl způsobit dost velké finanční potíže.
Mám bratra, který je o 9 let mladší a musím přiznat, že vztahy mezi námi jsou ale nic zvláštního - vidím v něm bláznivého puberťáka.
Jaký máte rozdily mezi dětmi? Prosím o kladné či "zápo*né" postřehy.

Nic jsi neprošvilhla. Je to šílenost mít děti brzy po sobě, nemáš čas je tomu staršímu věnovat. A jsi rozumná, že myslíš i na finační stránku.

Nesouhlasím.Šílenost je podle mě 2 jedináčciˇ- nenapravitelné ošizení o sourozeneckou sounáležitost a vše krásné co s tím souvisí a na co děti budou v dospělosti v naprosté většině se slzou v oku vzpomínat - ty diskuse před spaním,at už se jedná o děti školou povinné či pubertáky,společné hry a běhání venku,společná tajemství,debaty o holkách,je toho zkrátka moc a moc.Po 2 letech by to měla přispivatelka z jedné vody,při jedné mateřské,te´d už musí řešit výpadek příjmu,atd.,atd.,fin.situace pro rodiny sdětmi je od roku jen horší,ne lepší a těch důvodů,proč mít 2 děti za sebou by se našlo mnohem víc.O oblečení a plánování společ.rod.aktivit nemluvě.

jára cimrman do patnácti let nosil šaty po svých starších sestrách - tak si to myslela :lol: ?

Asi jsem jen chtěla rozmluvit ten můj blbej pocit, že jsem něco prošvihla. Pár z vás mi tu pomohlo - děkuji. Nakonec se s tím musím vyrovnat stejně jen já sama. Ale vzhledem k přístupu manžela to nechci řešit doma, aby neměl pocit že ho tlačím někam kam on nechce.

Známí mají kluky 12 let od sebe (ten malej byl překvápko :) ) a jsou bezva rodina. Je to o určitě lidech, ne o věku :)

určitě jsi nic neprošvihla:-) velký věkový rozdíl je zas dobrý v tom, že si děti dostatečně užijí rodičů. Jste mladí, máte čas:-)

Když jste se rozhodovaly a druhém dítku, kdo měl "hlavní slovo"?? Nevím jak to přesně formulovat, ale prostě jak jste se rozhodovaly a kdo chtěl více?

Mám o tři roky mladšího bratra, přesně o 3 roky 2 měsíce a 5 dní. S bráchou jsem si dřív moc nerozuměla, teď, co je nemocný (má schizofrenii), nás to tak nějak k sobě stmelilo.
Za ideální věkový rozdíl mezi sourozenci považuju 3 roky. Rok či rok a půl (i 2 roky) je pro matku sebevražda, nedovedu si to představit, jak se to dá zvládnout. Děti mamčiné sestřenice jsou od sebe jen 12 měsíců, dnes je jim přes 20 let a jejich maminka se několikrát nechala slyšet, že to bylo šílené období, horší jak mít dvojčata.

Pájo, řekla bych, že se v tom moc vrtáš. Že to zbytečně moc řešíš a rozebíráš. Nech se nést, neřeš. :) Vše je tak, jak má být. :)
Jsou věci mezi nebem a zemí, na které nejsou manuály. A to je na těch věcech to krásné.

Pájo, na to ti neodpovím. Naše děti k nám přišly ani nevím jak.-) takže obě děti neplánované, ani si moc neumím představit jak bych to řešila, kdybych měla plánovat. Možná bych taky přemýšlela kdy, proč...ale neměla jsem možnost:-) teď jsem za to ráda i když to bylo někdy náročné

Tos napsala moc hezky, holčino.
K nám naše děti taky přišly ani nevím jak :-) Jsem za to ráda. :)

No jo, ono je to asi lepší neplánovat a nechat to být a brát to jak to všechno přijde. Ale druhé dítko s největší pravděpodobností přes antiko nepřijde.
Už mne i napadlo nepapat, ale přijde mi to jako velký podraz. I když vím, že by to bylo vyřešené, ale...

Za nás antiko nebyla a kondom jsme nepoužívali, neměli jsme to rádi. Tak se někdy prostě stalo, že jsme mysleli, že dnes se nemůže nic stát, tak si nebudeme dávat pozor - no a bylo to jinak. :D

Pájo, to by byl opravdu podraz, kdyby si tvůj manžel myslel, že bereš antikoncepci. To není fér. To bych si já do smrti vyčítala, že jsem ho podrazila.

majkafa napsal(a):

Za nás antiko nebyla a kondom jsme nepoužívali, neměli jsme to rádi. Tak se někdy prostě stalo, že jsme mysleli, že dnes se nemůže nic stát, tak si nebudeme dávat pozor - no a bylo to jinak. :D

Pájo, to by byl opravdu podraz, kdyby si tvůj manžel myslel, že bereš antikoncepci. To není fér. To bych si já do smrti vyčítala, že jsem ho podrazila.

Jj já si to uvědomuju, to byla jen taková myšlenka, co mi občas proběhne hlavou, ale měla bych strach to udělat!! Prostě bych to nakonec neudělala.

Pája101 napsal(a):

Asi jsem jen chtěla rozmluvit ten můj blbej pocit, že jsem něco prošvihla. Pár z vás mi tu pomohlo - děkuji. Nakonec se s tím musím vyrovnat stejně jen já sama. Ale vzhledem k přístupu manžela to nechci řešit doma, aby neměl pocit že ho tlačím někam kam on nechce.

tak tohle je o řešení především doma, je to moc a moc o komunikaci,nejen o jednom rozhovoru a konec.Spousta lidí ti řekne a i tady napíše hl.to,co ty chceš slyšet a číst ale jak píšeš,bude to hlavně na vás dvou.

Majkafa píše,že nemáš nic řešit apod.-tak jsme to skutečně si mohli dovolit my v 80. a 90.letech.Já zas vidím jako pozitivum u lidí jako seš ty,že dnes řeší ekonomickou stránku věci,je to víc než nutný vzhledem k vývoji,jakým se to tady ubírá.

Nicméně jste mladí a musíte být flexibilní,tzn.,že i manžel by měl dost počítat s tím,že nebude-li slušně vydělávat jako osvč,tak se holt bude muset poohlédnout po něčem jiném.A zase spousta maminek na md si je taky schopná přivydělávat,ale tohle jim teda vůbec nezávidím,ovšem ta možnost tu je.

Pája101 napsal(a):

Když jste se rozhodovaly a druhém dítku, kdo měl "hlavní slovo"?? Nevím jak to přesně formulovat, ale prostě jak jste se rozhodovaly a kdo chtěl více?

My jsme chtěli děti oba stejně,když byl manžel v 5.r.na vš,tak jsme si řekli,že by dítě mohlo přijít - a před jeho státnicema se nám taky narodilo,rok před revolucí.To je ale posun v myšlení ve srovnání s dneškem,že?Nelitujem ničeho,naopak jsme byli ušetřeni řešení kariéry,ekonomiky,atd.Kariéra,ta hlavní,přišla později,kdy už dávno děti odrostly plenám,takže jsme o nic nepřišli,ba naopak.

aprill napsal(a):

Jaku napsal(a):

aprill napsal(a):

Nic jsi neprošvilhla. Je to šílenost mít děti brzy po sobě, nemáš čas je tomu staršímu věnovat. A jsi rozumná, že myslíš i na finační stránku.

Nesouhlasím.Šílenost je podle mě 2 jedináčciˇ- nenapravitelné ošizení o sourozeneckou sounáležitost a vše krásné co s tím souvisí a na co děti budou v dospělosti v naprosté většině se slzou v oku vzpomínat - ty diskuse před spaním,at už se jedná o děti školou povinné či pubertáky,společné hry a běhání venku,společná tajemství,debaty o holkách,je toho zkrátka moc a moc.Po 2 letech by to měla přispivatelka z jedné vody,při jedné mateřské,te´d už musí řešit výpadek příjmu,atd.,atd.,fin.situace pro rodiny sdětmi je od roku jen horší,ne lepší a těch důvodů,proč mít 2 děti za sebou by se našlo mnohem víc.O oblečení a plánování společ.rod.aktivit nemluvě.

Myslím, že to je v dětech znám rodiny co mají děti brzy po sobě a rvou se jako koně, nemůžou být v jednom pokoji o samotě a rodiny co mají velký odstup mezi dětmi a je všechno OK. Já se mám ráda a proto moje děti mají věkový rozdíl 4 roky. Obou jsem si užila a nevidím, že by měli problém spolu komunikovat.
A že tví synové bydlí spolu na koleji je docela zajímavé, asi mají problém  přizpůsobit se cizím lidem.

Kluci nemají problémy s přizpůsobivostí,nechápu tvoji jedovatost,či závist z toho spíš cítím,to ty si hodně divná.Ale hlavně,že se máš ráda,jak sama píšeš.To taky o něčem vypovídá.
Nesnáším,přímo nenávidím uvažování takových "matek" tvého typu,aby si to přece užily hlavně ony.:reta:

Pája101 napsal(a):

Skloubit najednou obě mateřské jsem nechtěla, protože jsem měla pocit že bych to nezvládla, prostě jsem se na to necítila. Chtěla jsem spíše navázat po těch 3 letech, ale dopadlo to jinak.
Takže teď v podstatě hledám pozitiva na tom, že bude větší rozdíl.
Ale jako vše má své pro a proti. Takže ideální věkový rozdíl vlastně není.

Jaku, z Tvého příspěvku mám "skoro strach" mít druhé dítě! - vlastně obě budou mít zničený život, že nebudou mít společnou řeč, společné hry apod. Nenašlo by se aspoň jedno pozitivum na větším rozdílu?

Tak já jsem šťastná,že se nám děti povedly tak,jak jsme chtěli a že se hodně užijí před tím,než naskočí do skutečného života,mají v sobě už nyní oporu a jsem proto zastáncem tak 2-3 letého rozdílu.Menší ani větší už bych nechtěla.

No a pozitivum na tvém 2.dítku by bylo přeci už jen to,že by se narodilo,že by bylo zdravé a že přece hlavně je!! Tady už bych neřešila věkový rozdíl,ale hl.to,že nakonec se oba na to malé budete těšit a budete ho chtít!A přeju ti,ať se ti to splní:jojo:

Jaku napsal(a):

aprill napsal(a):

Jaku napsal(a):

Nesouhlasím.Šílenost je podle mě 2 jedináčciˇ- nenapravitelné ošizení o sourozeneckou sounáležitost a vše krásné co s tím souvisí a na co děti budou v dospělosti v naprosté většině se slzou v oku vzpomínat - ty diskuse před spaním,at už se jedná o děti školou povinné či pubertáky,společné hry a běhání venku,společná tajemství,debaty o holkách,je toho zkrátka moc a moc.Po 2 letech by to měla přispivatelka z jedné vody,při jedné mateřské,te´d už musí řešit výpadek příjmu,atd.,atd.,fin.situace pro rodiny sdětmi je od roku jen horší,ne lepší a těch důvodů,proč mít 2 děti za sebou by se našlo mnohem víc.O oblečení a plánování společ.rod.aktivit nemluvě.

Myslím, že to je v dětech znám rodiny co mají děti brzy po sobě a rvou se jako koně, nemůžou být v jednom pokoji o samotě a rodiny co mají velký odstup mezi dětmi a je všechno OK. Já se mám ráda a proto moje děti mají věkový rozdíl 4 roky. Obou jsem si užila a nevidím, že by měli problém spolu komunikovat.
A že tví synové bydlí spolu na koleji je docela zajímavé, asi mají problém  přizpůsobit se cizím lidem.

Kluci nemají problémy s přizpůsobivostí,nechápu tvoji jedovatost,či závist z toho spíš cítím,to ty si hodně divná.Ale hlavně,že se máš ráda,jak sama píšeš.To taky o něčem vypovídá.
Nesnáším,přímo nenávidím uvažování takových "matek" tvého typu,aby si to přece užily hlavně ony.:reta:

spokojená matka=spokojené dítě. co dítě/děti budou mít z toho, že budou mít doma uštvanou, unavenou, nervní matku, která je nestíhá ;)
Jaku, to nebyla jedovatost, jen jsem konstatovala, že hoši můžou mít problém, ale jestli to cítíš jako jedovatost, tak to je mi líto.

U nás mají kluci mezi sebou rozdíl 4 roky a 11 měsíců. Měli být přesně o pět let, byl stejný termín, ale jeden se coural :) a druhý spěchal :) takže tak.
Mě to naprosto vyhovovala. Bylo to tak plánované. S bráchou jsme taky o pět let. Taky jsem byla ta starší, co má mít rozum, takže jsem tohle synům oprvdu nedělala.
Ale bylo to fajn, starší šel do školy, já jsem byla doma, byl na něj čas, mladší byl šikovný, samostatný, vyhrál si sám a když začal trochu chodit a myslet, vzali ho ti starší do party, protože stejně starý pár sourozenců jsme měli na dvoře.
Dneska je jim 16 a 21 a jsou úplně v pohodě - i přes věkový rozdíl mají stejné oblečení, jak tu někdo zmínil, velcí jsou úplně stejně, váhově taky, takže mě přivádí k šílenství, když vidím jak jeden druhému taká mikiny a trika - já to nesnáším :dumbom:
Chodí spolu na fotbal, jezdí spolu na chatu, na různé akce společenské, spoku kouří (ač ten mladší samozřejmě děsně tajně). Nevím, no. Nemůžu si na pětiletý rozdíl stěžovat.
Mladší má svoje kamarády, vrstevníky, ale zároveň má hodně kamarádů starších, což taky není úplně od věci. Prostě se něco naučí dřív a nebude pak čučet po skončení školy co že ho to vlastně v životě čeká.

Ono je to těžké určit jaký je ideální rozdíl věku mezi dětma. Já mám dva brácha s jedním jsem o 11měsíců a s druhým o 12let. Je pravda že s tím prvním mladším jsme se jako děti řezaly a dost jsme spolu bojovaly. Teď jsme v pohodě, je to i tím, že se nevidíme tak často a už jsme oba dospěli. S druhým mladším mám dobrý vztah stále, je to benjamínek :-)

A já mám děti s rozestupem 7let jsou to dva jedináčci, alemálá k bráškovi vzhlíží, je z něj nadšená a jakmile ho vidí křičí jeho jmeno a žene se k němu. Ale aby jí nebylo smutno až povyroste a měla parťáka na lumpárny plánujeme ještě jedno dítko :-)

Pájo, myslím, že je lepší opravdu počkat než aby se narodilo dítko do rodiny, která je totoálně bez peněz. Jak by to vypadalo??? Byli byste s maželem podráždění, hádali byste se, stres přenášeli na děti. Myslím, že bys litovala. Bohužel.
Nikdy nebude finanční situace taková, že narození dítěte finančně nepocítíte, ale na splátky přece musí být!
Budu mít děti od sebe pět let. Jsem ráda, že jsem počkala. Už v těhotenství jsem pocítila, jak mám doma rozumnou dceru. Zatímco dvouletému se těžko vysvětluje, že mamince není dobře a musí si lehnout, tak já jsem vždycky byla opusinkovaná a se slovy "maminko, klidně spinkej, já si budu potichu hrát", mě přikryla a opravdu nechala si zdřímnout :hjarta:
Na miminko se moc těší, plánuje, jak bude opečovávat a později, jak si ho nastěhuje do pokojíčku a budou si spolu hrát. Samozřejmě vím, že realita může být úplně jinak,ale zatím jsem moc šťastná, že jsem počkala.

A ještě jedna věc..jít z mateřské do mateřské je pro mě sebevražda. Pěkně jsem si dva roky odpracovala, dostala se opět mezi lidi a taky vydělala nějaké korunky.

Ahoj Pájo,

ráda bych tě uklidnila.
Opravdu jsi mladá a nenech se stresovat tím, že nebudeš mít dětičky po sobě. Mně se to také nepodařilo, protože jsem o miminko, které by bylo k mému synovi po 2a půl letech přišla. Bohužel.
Pak jsme procházeli manželskou krizí a následně, přesně jak píšeš i ty, manžel sice dítě chtěl, ale necítil se na to připravený a také řešil pracovní záležitosti, takže druhé miminko přišlo až ve správný čas, když našemu prvnímu:-) bylo už 13 let, dnes je mu už 17 le. Svoji dnes už 3 a půl letou sestřičku miluje. A věřím, že budou mít spolu krásný vztah i v dospělosti. Oba se je snažím vést k tomu, že jsou tady pro sebe, že jsou sourozenci. Je pravda, že dnes je to tak, že syn, když už je doma..., tak si malou pomazlí, udělá s ní nějakou legrácku a jde raději ven, nebo se učí. Takže hraní a sdílení v dětství, tím se opravdu minuli, ale to přeci neznamená, že by v pozdějším věku nemohli mít krásný vztah... Když je tam položený pevný základ sourozenecké lásky. A pro mě je opravdu nejkrásnější, když je vidím, jak jsou spolu:-).
Takže nesmutni... a je opravdu rozumné v dnešní době raději počkat a miminko přivést na svět až bude chtít i manžel, až i on bude vnímat, že jste finančně stabilnější. Na to bych se zaměřila, abych pro to vytvořila podmínky a těšila se na miminko, které pak v pravý čas přijde...

Děkuji všem za vaše postřehy. Moc mi to pomohlo, nebo alespoň na chvilku kdy zase nějaké miminko uvidím :)
Ono opravdu nejde všechno naplánovat a je rozumnější mít děti v relativně stabilní finanční situaci než přivést dítě na svět a pak teprve řešit kde vlastně rodina bude bydlet.
Možná mne tak "zdeptalo" okolí - všechny kamarádky mají děti max. 4 roky od sebe a navíc každou chvilku čelím dotazu kdy bude druhé. Nechci všude vyprávět, že až budou peníze (protože většina odpovědí - to nebudou nikdy)...
Občas se mi zdá jako společensky nastavený standart - děti 3 roky po sobě a pak do důchodu makat a makat aby děti měli co potřebujou a zároveň rodina žila aspoň trochu normálně.

majkafa napsal(a):

Za nás antiko nebyla .....

Majko, jestli mluvíš o hormonální perorální antikoncepci, byla. Nemať Páje hlavu.

Bramborka napsal(a):

majkafa napsal(a):

Za nás antiko nebyla .....

Majko, jestli mluvíš o hormonální perorální antikoncepci, byla. Nemať Páje hlavu.

Ano, byla. Ale úplně neznámá, bez osvěty a kdo ji bral? Jedna žena z tisíce? Tady v Čechách možná ano. Ale u nás ani to ne. Na vejšce a vlastně vůbec jsem neznala jedinou holku, která by ji brala.
Rozhodně ne takové kvality a v takovém měřítku, jako je dnes. Takže z mého pohledu vlastně nebyla.Víš? :D

Nechtěla jsem tady psát sáhodlouhé pojednání o tom, že vlastně nebyla. Tak jsem to napsala tak, jak jsem to napsala. :reta:

Pája101 napsal(a):

Dobrý den,

je mi necelých 30 let a mám skoro 5 a půl let starého syna. Poslední dobou mám pocit, že jsem něco prošvihla. Chtěla jsem mezi dětmi nějaký rozumný věkový rozdíl, ale teď jsem vlastně zjistila že nevím který to je.
Druhé dítko bych moc chtěla, ale bohužel jsem se dnes od manžela dozvěděla že se na druhé dítě necítí (bude mu 31). Je OSVČ takže nemá stálou výši příjmu...
Ať je to jak chce, tak je to bohužel o penězích - pokud bych šla na mateřskou přijdeme o jeden nezanedbatelný příjem, který by v případě problémů mohl způsobit dost velké finanční potíže.
Mám bratra, který je o 9 let mladší a musím přiznat, že vztahy mezi námi jsou ale nic zvláštního - vidím v něm bláznivého puberťáka.
Jaký máte rozdily mezi dětmi? Prosím o kladné či "zápo*né" postřehy.

mám mezi dětmi šest let rozdílu a kdybych se měla po zkušenostech rozhodovat znovu, chtěla bych rozdíl do tří let, víc ne. To už jsi ale "prošvihla" a pak si myslím je to jedno, protože budeš mít stejně dva jedináčky. Bude to znít sice drsně, ale druhé dítě jsem právě kvůli financím už nechtěla, překecal mě BM a brzy po narození druhého jsme šli od sebe.

Mezi mnou a sestrou je 7 let rozdíl. Ano, v dětství jsme se moc nemusely, ale teď už je to super :) Pomáháme si, podporujeme se a stojíme při sobě :)

Já si myslím, že je určitý věk, kdy se sourozenci nemusí. Příjde to dříve nebo později a je jedno, jaký je mezi nimi věkový rozdíl. Mezi mnou a bráchou je 5 let. Byť on je ten mladší, tak mě bil. Já se nedala, takže jsme se mlátili hlava nehlava. Divím se, že jsme to přežili :D
Jsme tu pro sebe až teď.
Když jsem zvažovala, jestli jít do druhého dítěte, tak jsem se asi rozhodla proto, že tu jednou s manželem nebudeme, tak tu dcera nebude sama. Bude mít bratra! A pak bude jedno, jestli jeden bude straší o dva nebo třeba o patnáct let...
Znám paní, která neměla sourozence, snoubenec ji padl ve vojně. Celý život žila oddaně s maminkou. Pak ji zemřela. Zůstala na světě sama. Úplně sama :grater: To musí být hrozné...

Zuzina napsal(a):

Já si myslím, že je určitý věk, kdy se sourozenci nemusí. Příjde to dříve nebo později a je jedno, jaký je mezi nimi věkový rozdíl. Mezi mnou a bráchou je 5 let. Byť on je ten mladší, tak mě bil. Já se nedala, takže jsme se mlátili hlava nehlava. Divím se, že jsme to přežili :D
Jsme tu pro sebe až teď.
Když jsem zvažovala, jestli jít do druhého dítěte, tak jsem se asi rozhodla proto, že tu jednou s manželem nebudeme, tak tu dcera nebude sama. Bude mít bratra! A pak bude jedno, jestli jeden bude straší o dva nebo třeba o patnáct let...
Znám paní, která neměla sourozence, snoubenec ji padl ve vojně. Celý život žila oddaně s maminkou. Pak ji zemřela. Zůstala na světě sama. Úplně sama :grater: To musí být hrozné...

Když je mezi "sourozenci" věkový rozdíl kolem těch 15 let,už tomu ani neodpovídá pův.význam toho slova sourozenci.Zcela se minou v dětství,dospívání,byť zvlášť ten starší toho mladšího může milovat sebevíc a dělat na něj přesladké obličeje do kočárku apod.A tito lidé se míjí stále - jednomu je 15 a druhému 30 - velmi rozdílné zájmy a když je staršímu 70,je tu velké riziko jeho smrti a co ten mladší v 55?Kdy si má takového sourozence konečně užít?

Mám bratra, který je o 1,5roků mladší a sestru, která je mladší o 7,5roku. Když jsme byli malí, s bráchem jsme se jen hádali, co si pamatuju... moc hrát jsme si spolu neuměli. Sestru jsem občas měla na starost, nijak mi to nevadilo, brala jsem ji s sebou do kroužků, do kina i mezi kamarádky. Dnes jsme všichni dospělí a se ségrou mám úžasný sesterský vztah a je fuk, že je o tolik mladší. S bráchem se respektujeme, ale nikdy jsme spolu neprobírali žádné osobní problémy. Mám zatím jen dcerku, které bylo teď 6let, půjde do první třídy. Nikdy jsem nechtěla dvě děti po sobě. Když vidím, jak nevyspalá je švagrovou ze dvou dětí, které jsou od sebe o dva roky, tak mě to fakt nemrzí. Ze svého pohledu nevnímám větší věkový rozdíl jako negativum, malou jsem si teď úžasně užila. Momentálně se už druhému dítku nebráníme, pokud to přijde, tak to přijde..

Ahoj Pájo,tak já mám děti o 2,5 roku... myslím,že rozdíl ideální,dcera má 5 a čtvrt a malý bude mít v červnu 3--- někdy se rvou a hádají, někdo jsou zlatí a hrají si i hodinu sami.. prostě jak  kdy.. dost si dávám pozor na to,aby ta starší neměla pocit,že musí malého obskakovat ( obout boty, ustupovat ve výběru pohádky, hlídat ho na zahradě,atd.) prostě snažím se,ať má i ta starší to privilegium toho,že je taky ještě prcek... takže mě to přijde ideální,ale nemyslím,že je to dogma... nic jsi neprošvihla.. prostě tvůj prcek si naopak užil daleko dýl tu výhodu jedináčka... takže vše má své plusy a mínusy... já plánuji třetí a taky dcera bude už mít velký rozdíl s mimi,jestli se podaří... ale neřeším to, já jsem s bráchou o 4,5 roku a řekla bych,že rozumět jsme si začli až v podstatě teď... :)...

co se týče rozhodnutí o tom mít dítě-
tak  v prvním případě- asi jsem chtěla víc já .. ...
ve druhém případě- jsme neřešili rok a půl ant...takže to po roce a půl "trošku nečekaně" přišlo :)
a teĎ, co se týče třetího.. tak chceme asi oba tak stejně... teď mám jít do práce a říkala,že na chvíli snažení přerušíme,ale manžel nechce, prý nikdy není 100% vhodná doba a vždy se něco najde,,takže ... :) přerušení se nekoná :)..

sandra napsal(a):

Mezi mnou a sestrou je 7 let rozdíl. Ano, v dětství jsme se moc nemusely, ale teď už je to super :) Pomáháme si, podporujeme se a stojíme při sobě :)

Tak to je krásné!:godlike:
Každý věkový rozdíl mezi sourozenci může být zcela ideální, pokud jej bereme za ten správný!:hjarta::)

Já si myslím, že mít děti hodně brzo po sobě je špatně .
Moje máma měla bráchu po 14 měsících a věmovala  se sobě a jemu(měl černý kašel ) a já neměla mámu .
Dodnes je pro mně pojem máma úplně cizí, nikdy jsem za ni nemohla jít, prostě se tam nevytvořil vztah .
Vždycky jsem nechápala lidi, co byli zničený , že jim umřela maminka.
Já žádnou maminku nemám, mám jednu paní ke který občas jedu a povídáme si o starých časech , ale maminku jsem nikdy nepoznala .
Ale to souvisí i s povahama, moje dcera má taky druhý dítě necelý dva roky po porodu a věnuje se mu naplno, například dodnes ho v noci  kojí , je mu 18 měsíců.

Někde jsem četla že nejideálnější je věkěkový rozdíl cca 3 roky.
Ale ani ty tři roky nezaručují,že si spolu budou sourozenci rozumět. My se se ségrou hádali jak koně, a ted i když bydlíme ve stejném městě nenavštěvujeme se, jen při rodinných událostech. Ale vím,že kdybych měla problém já neob ségra, nebo naši, že se spojíme
Ideální je to v tom,že tříleté dítko už tolik mámu nepotřebuje jako dvouleté.
Ale zase co se týče třeba práce, z mateřské na mateřskou,to je 6 roků pauza v oboru,když ženská potřebuje být ve "vobrazu" .
Novavilo - to je docela smutný,že nemáte vztah s mámou.

Dušičko můžu potvrdit. Mám děti 3 roky od sebe, pomalu končím čtvrtý rok doma a po šesti letech se vracet do práce bude asi hodně velké maso :) Už to hledání...
Ovšem tříleté dítě mámu sakra potřebuje. A zase to nastavení dětí. K tomu dilema - dát starší do školky nebo nedat... jak si to vyloží atd. atd. Mladší svou sestřičku zbožňuje, starší je někdy otrávená, z toho jak jí mladší otravuje, různě tahá, ječí apod. :D Ale když potřebuju, tak si s ní hraje, pomůže, vydrží to i 15 minut :D než začne kňourat, že už jí to nebaví :D

Pája101 napsal(a):

Ono opravdu nejde všechno naplánovat a je rozumnější mít děti v relativně stabilní finanční situaci než přivést dítě na svět a pak teprve řešit kde vlastně rodina bude bydlet.
Možná mne tak "zdeptalo" okolí - všechny kamarádky mají děti max. 4 roky od sebe a navíc každou chvilku čelím dotazu kdy bude druhé. Nechci všude vyprávět, že až budou peníze (protože většina odpovědí - to nebudou nikdy)...
Občas se mi zdá jako společensky nastavený standart - děti 3 roky po sobě a pak do důchodu makat a makat aby děti měli co potřebujou a zároveň rodina žila aspoň trochu normálně.

Ahoj,
myslím, že neexistuje nejlepší věkový rozdíl. Resp. objektivně a statisticky, ekonomicky (hračky, oblečení apod) to opravdu může být těch 2,5-3 roky. Ale jelikož nic neplatí na 100%, tak jsou stejně tak nejlepší rozdíly i 15 měsíců nebo 9 let. Psala to Mandragora: nejvíce záleží na tom, jestli TY SAMA to budeš považovat za správné a budeš prostě spokojená s tím, co máš.

Jako obvykle nejde u tazatele o původní otázku "kolik je správný věkový rozdíl", ale o jiné okruhy, které sama píšeš:
1. Ono opravdu nejde všechno naplánovat
- jsi asi jeden z těch lidí, co hůře snášejí "nejistotu" a nepředvídatelnost života.
2. S plánováním souvisí velmi i věta "je rozumnější mít děti v relativně stabilní finanční situaci než přivést dítě na svět a pak teprve řešit kde vlastně rodina bude bydlet". Naprostý souhlas s tím principem. Na druhé straně je otázka míry. Bydlet se dá i v menším bytě, menším domě... Nechci operovat cikány jako špatným příkladem (přírodní národy jsou nám příliš vzdálené, abych to uváděl jako příklad), ale oni to fakt neřeší. Alespon špetka z toho jejich "nějak prostě bude" by se nám občas hodila pro volnější život namísto počítání každé koruny. Nic naplat, v duši jsou cikáni prostě svobodnější, i když to spousta vnímá pouze optikou vychcanosti, kriminality a parazitování na systému.
3.Možná mne tak "zdeptalo" okolí - všechny kamarádky mají děti max. 4 roky od sebe a navíc každou chvilku čelím dotazu kdy bude druhé. Nechci všude vyprávět, že až budou peníze (protože většina odpovědí - to nebudou nikdy)... Musím zopakovat starou pravdu: přestože všechny kamarádky to mají stejně (a jinak než ty), tak žádná (bohudík) nežije tvůj život za TEBE. Nenech se kamarádkami či okolím vtěsnat a natlačit do jejich způsobu vnímání standardů, měřítek a toho, co je či není ideální. To určuješ především ty sama. Nicméně chápu, že klování kamarádek tě může znejisťovat a dokonce přivádět do rozpaků.
4. Otázkou tedy je, jestli chceš dítě jen proto, že se ptají kamarádky a že máš pocit vnucený okolím, že tě tlačí nějaký "ideální čas pro věkový rozdíl mezi sourozenci". Navíc, když jsi ten ideální věkový rozdíl již evidentně prošvihla. To si musíš odpovědět upřímně sama.

Nejepší, nejsrozumutelnější a zároveň i přiměřeně optimistická mi přijde odpověď od Morgaine, kde v závěru říká dle mého klíčovou větu:
nesmutni... ....Na to bych se zaměřila, abych pro to vytvořila podmínky a těšila se na miminko, které pak v pravý čas přijde...

Já bych jen dodal, že ekonomická situace se může měnit ze dne na den. Nic není jisté do konce života. Důležité je, abyste se alespoň přiměřeně na další dítě těšili a byli zdraví. Ostatní se skoro vždy dá nějak zařídit. Držím palce.

Se sestrou jsme od sebe tři a čtvrt roku a pravidlo tří let jako ideální variantu shazuji ze stolu :). Nikdy jsme si se sestrou nerozuměly, byly jsme tak diametrálně odlišné, že jediné, co jsme měli společné bylo příjmení a rodiče. Srovnalo se to až ve zralé dospělosti. Jak píše Nicolas, nic není 100%, takže ani pravidlo tří let ..... ;)

Vztahy mezi sourozenci nejsou otázkou věku.
Jsou individuální tak, jako jsou individuální lidé.
Má zkušenost je, že víc si spolu v dospělosti rozumí sestry nebo bráchové, než sestra a bratr. Ale ani tohle nemusí být pravidlem.

novavila napsal(a):

Já si myslím, že mít děti hodně brzo po sobě je špatně .
Moje máma měla bráchu po 14 měsících a věmovala  se sobě a jemu(měl černý kašel ) a já neměla mámu .
Dodnes je pro mně pojem máma úplně cizí, nikdy jsem za ni nemohla jít, prostě se tam nevytvořil vztah .
Vždycky jsem nechápala lidi, co byli zničený , že jim umřela maminka.
Já žádnou maminku nemám, mám jednu paní ke který občas jedu a povídáme si o starých časech , ale maminku jsem nikdy nepoznala .
Ale to souvisí i s povahama, moje dcera má taky druhý dítě necelý dva roky po porodu a věnuje se mu naplno, například dodnes ho v noci  kojí , je mu 18 měsíců.

A jsme doma a ani nemusíme číst mezi řádky ;). Kdo lásku nepoznal,sám jí nemá.:butter:

Taky mi příspěvkem novavily mnohé došlo

Mám dva, dnes už dospělé syny.Jsou od sebe dva a čtvrt roku. Když byli malí, lidé si mysleli, že jsou dvojčata, i podobou. Všude museli být spolu a s námi. V době puberty spolu malinko soupeřili, teď bych řekla, že mají velmi dobré vztahy. Je to možná dané i tím, že každý je na VŠ v jiném městě, nevidí se tolik, jsou si vzácnější.Oba jsou samostatné jednotky, navzájem se respektují.

Stejně si asi děti děláme především kvůli sobě ne? A když si rozumí, tak to je takový příjemný bonus :)

Želvička17 napsal(a):

Stejně si asi děti děláme především kvůli sobě ne? A když si rozumí, tak to je takový příjemný bonus :)

A když si rozumějí i s námi, je to ještě lepší. Mám trošku nevýhodu v tom, že mám samé chlapy.:cool:

Delahey napsal(a):

Mám dva, dnes už dospělé syny.Jsou od sebe dva a čtvrt roku. Když byli malí, lidé si mysleli, že jsou dvojčata, i podobou. Všude museli být spolu a s námi. V době puberty spolu malinko soupeřili, teď bych řekla, že mají velmi dobré vztahy. Je to možná dané i tím, že každý je na VŠ v jiném městě, nevidí se tolik, jsou si vzácnější.Oba jsou samostatné jednotky, navzájem se respektují.

Jo a pak ses probudila co? :o
Nikoho nemáš moje milá, jen žiješ cizí životy lidí z netu, hlavně cizí zajíčci tě trápí a fest.

novavila napsal(a):

Delahey napsal(a):

Mám dva, dnes už dospělé syny.Jsou od sebe dva a čtvrt roku. Když byli malí, lidé si mysleli, že jsou dvojčata, i podobou. Všude museli být spolu a s námi. V době puberty spolu malinko soupeřili, teď bych řekla, že mají velmi dobré vztahy. Je to možná dané i tím, že každý je na VŠ v jiném městě, nevidí se tolik, jsou si vzácnější.Oba jsou samostatné jednotky, navzájem se respektují.

Jo a pak ses probudila co? :o
Nikoho nemáš moje milá, jen žiješ cizí životy lidí z netu, hlavně cizí zajíčci tě trápí a fest.

Nesmíš, novavilo, posuzovat lidi podle sebe. Že ty lžeš i sama sobě, tak to neznamená, že musí lhát i ti ostatní.

novavila napsal(a):

Delahey napsal(a):

Mám dva, dnes už dospělé syny.Jsou od sebe dva a čtvrt roku. Když byli malí, lidé si mysleli, že jsou dvojčata, i podobou. Všude museli být spolu a s námi. V době puberty spolu malinko soupeřili, teď bych řekla, že mají velmi dobré vztahy. Je to možná dané i tím, že každý je na VŠ v jiném městě, nevidí se tolik, jsou si vzácnější.Oba jsou samostatné jednotky, navzájem se respektují.

Jo a pak ses probudila co? :o
Nikoho nemáš moje milá, jen žiješ cizí životy lidí z netu, hlavně cizí zajíčci tě trápí a fest.

Z čeho tak usuzuješ novavilo?

Vějířovka napsal(a):

novavila napsal(a):

Delahey napsal(a):

Mám dva, dnes už dospělé syny.Jsou od sebe dva a čtvrt roku. Když byli malí, lidé si mysleli, že jsou dvojčata, i podobou. Všude museli být spolu a s námi. V době puberty spolu malinko soupeřili, teď bych řekla, že mají velmi dobré vztahy. Je to možná dané i tím, že každý je na VŠ v jiném městě, nevidí se tolik, jsou si vzácnější.Oba jsou samostatné jednotky, navzájem se respektují.

Jo a pak ses probudila co? :o
Nikoho nemáš moje milá, jen žiješ cizí životy lidí z netu, hlavně cizí zajíčci tě trápí a fest.

Nesmíš, novavilo, posuzovat lidi podle sebe. Že ty lžeš i sama sobě, tak to neznamená, že musí lhát i ti ostatní.

Vějířovko, tohle je jenom JEJÍ zbožné přání. Proč jí ho brát? Mě může jedině blažit, že stoprocentně NEJSEM JEJÍ MILÁ. Už to je samo o sobě výhra.:D

Delahey napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

novavila napsal(a):

Jo a pak ses probudila co? :o
Nikoho nemáš moje milá, jen žiješ cizí životy lidí z netu, hlavně cizí zajíčci tě trápí a fest.

Nesmíš, novavilo, posuzovat lidi podle sebe. Že ty lžeš i sama sobě, tak to neznamená, že musí lhát i ti ostatní.

Vějířovko, tohle je jenom JEJÍ zbožné přání. Proč jí ho brát? Mě může jedině blažit, že stoprocentně NEJSEM JEJÍ MILÁ. Už to je samo o sobě výhra.:D

Tak to jo,bo by tě možná s dcerkou chca nechca okoupaly...:reta:

Revliba napsal(a):

Delahey napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Nesmíš, novavilo, posuzovat lidi podle sebe. Že ty lžeš i sama sobě, tak to neznamená, že musí lhát i ti ostatní.

Vějířovko, tohle je jenom JEJÍ zbožné přání. Proč jí ho brát? Mě může jedině blažit, že stoprocentně NEJSEM JEJÍ MILÁ. Už to je samo o sobě výhra.:D

Tak to jo,bo by tě možná s dcerkou chca nechca okoupaly...:reta:

Ale huš, teď jsem četla obraly!!:D:D:D

Delahey napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

novavila napsal(a):

Jo a pak ses probudila co? :o
Nikoho nemáš moje milá, jen žiješ cizí životy lidí z netu, hlavně cizí zajíčci tě trápí a fest.

Nesmíš, novavilo, posuzovat lidi podle sebe. Že ty lžeš i sama sobě, tak to neznamená, že musí lhát i ti ostatní.

Vějířovko, tohle je jenom JEJÍ zbožné přání. Proč jí ho brát? Mě může jedině blažit, že stoprocentně NEJSEM JEJÍ MILÁ. Už to je samo o sobě výhra.:D

Žádný moje zbožný přání, ráda bych se tě zbavila, ale ty jsi vtěrka , která se na mně lepí už pět let  a všude vyvádí to co tady a nejvíc jí trápí mí bývalí milenci, proč asi?  :D
Osobní život žádnej nemáš, žiješ jen cizí životy na netu .
Tady tě nikdo nezná , ale jinde tě už prohlídli, co jsi zač .

koniklec napsal(a):

Známí mají kluky 12 let od sebe (ten malej byl překvápko :) ) a jsou bezva rodina. Je to o určitě lidech, ne o věku :)

Souhlas.:)

Myslím, že keď je rozdiel 9 a viac rokov, už sú to skôr dvaja jedináčkovia - čo ale nemusí byť na škodu. U nás v rodine prevažujú rozdiely 4-6 rokov, ale bracho vyženil dcéru a medzi ňou a jej nevlastnou sestrou (teda, brachovou pokrvnou dcérou) je 21 rokov :D . To už je pomaly na Guinessa, ale oni sú naozaj už dvaja jedináčikovia. Ale zasa poznám aj súrodencov s minimálnym rozdielom (druhý je tzv. "pošmyknutie"), čo sa tiež veľmi nemusia. Ťažko povedať, skôr by som pouvažovala o bytovej a finančnej situácii.

Mamka se segrou - mou tetou - nevlastní, jsou od sebe 22 let. Já jsem od tety o pět let mladší :)
Navíc jsme vyrůstaly jako sestry, když jí zemřel tatínek(můj děda). Mamka ji vychovávala od 14 let.
Její mladší syn je stejně starý jako můj starší.
Taťkova segra je o 14 let starší, mojí nejstarší sestřence je 60. Nejmladší 44.
To jsou rozdíly, co?

Zuzina napsal(a):

Já si myslím, že je určitý věk, kdy se sourozenci nemusí. Příjde to dříve nebo později a je jedno, jaký je mezi nimi věkový rozdíl. Mezi mnou a bráchou je 5 let. Byť on je ten mladší, tak mě bil. Já se nedala, takže jsme se mlátili hlava nehlava. Divím se, že jsme to přežili :D
Jsme tu pro sebe až teď.
Když jsem zvažovala, jestli jít do druhého dítěte, tak jsem se asi rozhodla proto, že tu jednou s manželem nebudeme, tak tu dcera nebude sama. Bude mít bratra! A pak bude jedno, jestli jeden bude straší o dva nebo třeba o patnáct let...
Znám paní, která neměla sourozence, snoubenec ji padl ve vojně. Celý život žila oddaně s maminkou. Pak ji zemřela. Zůstala na světě sama. Úplně sama :grater: To musí být hrozné...

tohle by pro mě nebyl důvod pro to, abych si pořídila další dítě. ne že bych nikdy nemyslela na to, že tu jednou zůstane sám, když nebude mít sourozence, ale když kolikrát vidím, jak lidi sourozence mají a roky se nestýkají, nebo mají vztahy horší jak na bodu mrazu, tak tohle pro mě není řešení. když druhé dítě, tak proto, že to chci, ne z důvodu, aby tu první dítě jednou mělo sourozence. nikde není psáno, že ty vztahy mezi nimi budou fungovat, bohužel ..

Jaku napsal(a):

Zuzina napsal(a):

Já si myslím, že je určitý věk, kdy se sourozenci nemusí. Příjde to dříve nebo později a je jedno, jaký je mezi nimi věkový rozdíl. Mezi mnou a bráchou je 5 let. Byť on je ten mladší, tak mě bil. Já se nedala, takže jsme se mlátili hlava nehlava. Divím se, že jsme to přežili :D
Jsme tu pro sebe až teď.
Když jsem zvažovala, jestli jít do druhého dítěte, tak jsem se asi rozhodla proto, že tu jednou s manželem nebudeme, tak tu dcera nebude sama. Bude mít bratra! A pak bude jedno, jestli jeden bude straší o dva nebo třeba o patnáct let...
Znám paní, která neměla sourozence, snoubenec ji padl ve vojně. Celý život žila oddaně s maminkou. Pak ji zemřela. Zůstala na světě sama. Úplně sama :grater: To musí být hrozné...

Když je mezi "sourozenci" věkový rozdíl kolem těch 15 let,už tomu ani neodpovídá pův.význam toho slova sourozenci.Zcela se minou v dětství,dospívání,byť zvlášť ten starší toho mladšího může milovat sebevíc a dělat na něj přesladké obličeje do kočárku apod.A tito lidé se míjí stále - jednomu je 15 a druhému 30 - velmi rozdílné zájmy a když je staršímu 70,je tu velké riziko jeho smrti a co ten mladší v 55?Kdy si má takového sourozence konečně užít?

tak to máš pravdu, souhlasím. ale já bych řekla, že tady jde spíš o to, že když už se v životě cokoliv potento, tak ten sourozenec tě většinou nikdy nenechá na holičkách, je tu někdo, na koho se můžeš kdykoliv obrátit, kdo ti "kryje záda". nebo to tak aspoň bývá - mělo by být.

PPavlaa napsal(a):

Zuzina napsal(a):

Já si myslím, že je určitý věk, kdy se sourozenci nemusí. Příjde to dříve nebo později a je jedno, jaký je mezi nimi věkový rozdíl. Mezi mnou a bráchou je 5 let. Byť on je ten mladší, tak mě bil. Já se nedala, takže jsme se mlátili hlava nehlava. Divím se, že jsme to přežili :D
Jsme tu pro sebe až teď.
Když jsem zvažovala, jestli jít do druhého dítěte, tak jsem se asi rozhodla proto, že tu jednou s manželem nebudeme, tak tu dcera nebude sama. Bude mít bratra! A pak bude jedno, jestli jeden bude straší o dva nebo třeba o patnáct let...
Znám paní, která neměla sourozence, snoubenec ji padl ve vojně. Celý život žila oddaně s maminkou. Pak ji zemřela. Zůstala na světě sama. Úplně sama :grater: To musí být hrozné...

tohle by pro mě nebyl důvod pro to, abych si pořídila další dítě. ne že bych nikdy nemyslela na to, že tu jednou zůstane sám, když nebude mít sourozence, ale když kolikrát vidím, jak lidi sourozence mají a roky se nestýkají, nebo mají vztahy horší jak na bodu mrazu, tak tohle pro mě není řešení. když druhé dítě, tak proto, že to chci, ne z důvodu, aby tu první dítě jednou mělo sourozence. nikde není psáno, že ty vztahy mezi nimi budou fungovat, bohužel ..

to mě teda taky nikdy nenapadlo,mít 2.dítě jen proto,aby to první JEDNOU nebylo samo:dumbom:
My jsme chtěli i měli děti po 2 letech proto aby se užili především jakou sourozenci hned od začátku,což i vyšlo.Do budoucna by bylo idální,když bude mít každý svou prima milující se vzájemně rodinu a oporu především ve své ženě a s rodinou toho druhého bráchy se budou rádi navštěvovat:)
Jinak takových lidí je,kteří zůstali na světě zcla sami,ale nemusí to pořád být jedna velká tragédie.Protože naopak jsou tu i takoví,kteří sourozence mají,i rodiče,ale nestýkají se s nimi-jak píše Pavla.Tohle je snad ještě větší trága.

Jaku napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Zuzina napsal(a):

Já si myslím, že je určitý věk, kdy se sourozenci nemusí. Příjde to dříve nebo později a je jedno, jaký je mezi nimi věkový rozdíl. Mezi mnou a bráchou je 5 let. Byť on je ten mladší, tak mě bil. Já se nedala, takže jsme se mlátili hlava nehlava. Divím se, že jsme to přežili :D
Jsme tu pro sebe až teď.
Když jsem zvažovala, jestli jít do druhého dítěte, tak jsem se asi rozhodla proto, že tu jednou s manželem nebudeme, tak tu dcera nebude sama. Bude mít bratra! A pak bude jedno, jestli jeden bude straší o dva nebo třeba o patnáct let...
Znám paní, která neměla sourozence, snoubenec ji padl ve vojně. Celý život žila oddaně s maminkou. Pak ji zemřela. Zůstala na světě sama. Úplně sama :grater: To musí být hrozné...

tohle by pro mě nebyl důvod pro to, abych si pořídila další dítě. ne že bych nikdy nemyslela na to, že tu jednou zůstane sám, když nebude mít sourozence, ale když kolikrát vidím, jak lidi sourozence mají a roky se nestýkají, nebo mají vztahy horší jak na bodu mrazu, tak tohle pro mě není řešení. když druhé dítě, tak proto, že to chci, ne z důvodu, aby tu první dítě jednou mělo sourozence. nikde není psáno, že ty vztahy mezi nimi budou fungovat, bohužel ..

to mě teda taky nikdy nenapadlo,mít 2.dítě jen proto,aby to první JEDNOU nebylo samo:dumbom:
My jsme chtěli i měli děti po 2 letech proto aby se užili především jakou sourozenci hned od začátku,což i vyšlo.Do budoucna by bylo idální,když bude mít každý svou prima milující se vzájemně rodinu a oporu především ve své ženě a s rodinou toho druhého bráchy se budou rádi navštěvovat:)
Jinak takových lidí je,kteří zůstali na světě zcla sami,ale nemusí to pořád být jedna velká tragédie.Protože naopak jsou tu i takoví,kteří sourozence mají,i rodiče,ale nestýkají se s nimi-jak píše Pavla.Tohle je snad ještě větší trága.

Jak tak koukám, myslím, že věkové rozdíly mohou být různé a do budoucna se nikdy nedá říct, jak to dopadne. I když jsou jisté předpoklady, že "většině" lidí, co měli děti krátce po sobě, si sourozenci alespon hráli a nosili po sobě oblečení a hračky.

Vím, že doba je těžká, ale je tětší, než za průmyslové revoluce, kdy se jedly skoro pořád jen brambory a polévka a muži i ženy byli sedření jak koně? Tím chci říct, že nikdy není správný a skvělý čas na to mít děti. Ale je jen o trošku lepší a o trochu horší a když člověk cítí, že dítě chce a má ho mít s kým, tak je ta třeba ta správná chvíle. Nikdy ten ekonomický pocit nebude "jsem za vodou na věky věků".

Další věc je ta, že děti jsou požehnání. Přestože skuhrám, jak jsou dvě malé děti malé peklo, tak je to obrovská radost. Stačí, když jsou zdravé a jen svojí přítomností rozsvítí v místnosti světlo (v tom jsou podobná štěnátkům). Ale opět, existuje spousta lidí, co nemůže děti ani cítit a raději sedí doma s knížkou sami nebo na rybách. Je dobré si uvědomit, co vlastně chceme a co nám dělá dobře.

Důvody ohledně budoucí samoty a jestli si mají či nemají s kým hrát nebo na stáří se podporovat mi přijdou sice racionální, ale podle mého to stejně nemůžeme zajistit a naplánovat. Rodina je vždy taková, jakou si ji člověk udělá či se snaží udělat. Je to živoucí organismus a každá rodina má svoji atmosféru. Viděl bych to sobecky, udělat si tolik dětí, kolik člověk chce sám jako rodič a moc se neohlížet na to další. Prý je dobré si představit celou rodinu včetně vlastních sourozenců (strýců a tetiček), babiček a dědečků a nějak si to promítnout a zkusit si formulovat ideální vztah a co se pro to dá dělat. Někomu to tímto směrem funguje a někdo na to prostě není (na rodinné vztahy či početné rodiny).