Možná to tu už někdy bylo ,ale tohle mě ted docela trápí .

Už pár let mám málo energie , před rokem jsem byla u maséra a on mi řekl , že jsem úplně vyšťavená a je to pravda, udělám mnohem míň práce než dřív , jsem pomalá .

Včéra jsem na face zahlídla takovej článek, kterej mě vyděsil , zjistila jsem,  že  porušuju skoro všechno , co tam píšou, že nám bere energii .

Možná to jsou ezoterický kecy, ale já jsem něco podobnýho už někde slyšela od léčitelky.

To kde jsou vykřičníky, dělám vlastně od rána do večera :

Co nás vyčerpává?


➢ Negativní myšlenky a pocity                             
➢ Kritika sebe a druhých                                    !!!
➢ Hodnocení sebe a druhých                               !!!
➢ Velká obava z toho, co si o mně myslí druzí      !!!
➢ Vysvětlování své pravdy                                 !!!
➢ Obhajování své pravdy                                   !!!
➢ Zaměřování se na negativní zprávy a záležitosti
➢ Strach
➢ Snaha ovlivnit to, co ovlivnit nemůžeme            !!!
➢ Myslet si, že si něco nezasloužím                      !!!
➢ Neodpuštění sobě či druhým
➢ Nepřijetí vzpomínek
➢ Plivat a polykat – raději nechat odejít
➢ Žít v extrémních emocích (hněv, apod…)           !!!
➢ Žít pouze v hlavě – co celé tělo, břicho?            !!!
➢ Nuda
➢ Arogance                                                        !!!
➢ Shrbená záda (= nízké sebevědomí, nedůvěra v sebe sama)     !!!

Máte to někdo podobně ?
Jak to změnit, jak získáváte energii ?

Já vím, že se svou nemocí a s tím co přináší, to máš těžké... Ale nejde to prostě nedělat to všechno, co jsi tady teď vypsala?? Nehodnotit se, nekritizovat, odpustit si.... Už ti proboha není 15, tak se na ty obavy a strachy vy... Máš dvě úspěšné děti, dokázala ses poprat se životem, jak to bylo možné, tak už se netrap. Já jsem už to tady někde psala - vychovávám celý život sama svého syna - moje výchovná mantra je : "Jsi jediný a jedinečný, nikdo na světě není, jako ty, jsi nejlepší!!" A tohle platí pro každou lidskou bytost :) Narovnej se a nadechni !

vitto napsal(a):

Já vím, že se svou nemocí a s tím co přináší, to máš těžké... Ale nejde to prostě nedělat to všechno, co jsi tady teď vypsala?? Nehodnotit se, nekritizovat, odpustit si.... Už ti proboha není 15, tak se na ty obavy a strachy vy... Máš dvě úspěšné děti, dokázala ses poprat se životem, jak to bylo možné, tak už se netrap. Já jsem už to tady někde psala - vychovávám celý život sama svého syna - moje výchovná mantra je : "Jsi jediný a jedinečný, nikdo na světě není, jako ty, jsi nejlepší!!" A tohle platí pro každou lidskou bytost :) Narovnej se a nadechni !

To právě nejde , protože to je povaha , můj táta taky celej život někoho poučoval, vychovával, radil a jak je vidět, tak to člověka stojí spoustu energie .
Když to člověk dělá v práci, dostáva za to plat -energii zpátky - ale já to dělám pořád .
Radím na netu , pak se přepnu a sháním něco pro dceru na netu , zařídím, vyřídím , vyřeším , všechno zadara a porce energie jsou v čudu .

Moje teta je tak kritická (a dokonce i nenávistná) celej život a ted je jí 90 let .......tak se v tom vyznej !

Já se rozhodně netrápím, jsem spokojená , akorát úplně vyšťavená.......

Jak se dobíjíte energeticky?

novavila napsal(a):

Já se rozhodně netrápím, jsem spokojená , akorát úplně vyšťavená.......

Jak se dobíjíte energeticky?

Procházky. To jediné mi tak nějak funguje, vypadnu z baráku, nechám to tam vše a prostě jdu. Už když zavírám branku, cítím se líp...jako by se to tou chůzí odplavovalo. V ten okamžik nemyslím na to, co doma.

AndreaP. napsal(a):

novavila napsal(a):

Já se rozhodně netrápím, jsem spokojená , akorát úplně vyšťavená.......

Jak se dobíjíte energeticky?

Procházky. To jediné mi tak nějak funguje, vypadnu z baráku, nechám to tam vše a prostě jdu. Už když zavírám branku, cítím se líp...jako by se to tou chůzí odplavovalo. V ten okamžik nemyslím na to, co doma.

Procházky v přírodě mi taky pomáhají , tam se dobiju ,ale bohužel jen jednou týdně .
Sama se bojím chodit lesem za Prahou a moc lidí o to zájem nemá , nebo chodí 30 km, což zase já nemusím.

Tady je pokrarčování toho článku ,ale podle mně tak žije jen anděl, moc takových andělů neznám :

Co nám dává energii?


➢ Láska
➢ Chvála sebe i druhých
➢ Přejícnost sobě i druhým
➢ Oceňování
➢ Naděje
➢ Vděčnost
➢ Laskavost
➢ Příjemné myšlenky a pocity
➢ Optimistický pohled na život
➢ Myšlenky, pocity a činy v jednotě
➢ Dělám to, co mě uspokojuje, těší
➢ Smích a úsměv
➢ Vyprávění příběhu, který chci zažívat
➢ Relaxace
➢ Představování si věcí, které chci zažívat
➢ Rovná záda (= sebedůvěra)
➢ Pohyb
➢ Voda

Tam jde hlavně o to vypadnout z prostředí, které mně momentálně ubíjí, leckdy stačí i půlhodinka na pročištění hlavy. Když už nevím kudy kam, popadnu tašku a jdu nakoupit, ono je to pitomost, ale i to mi někdy pomůže, protože tam se zastavím a pokecám s tou, tam s prodavačkou...a cítím úlevu. Hlavně, že nemusím v ten okamžik nic řešit a nepadaj na mně ty pověstné čtyři stěny.

AndreaP. napsal(a):

Tam jde hlavně o to vypadnout z prostředí, které mně momentálně ubíjí, leckdy stačí i půlhodinka na pročištění hlavy. Když už nevím kudy kam, popadnu tašku a jdu nakoupit, ono je to pitomost, ale i to mi někdy pomůže, protože tam se zastavím a pokecám s tou, tam s prodavačkou...a cítím úlevu. Hlavně, že nemusím v ten okamžik nic řešit a nepadaj na mně ty pověstné čtyři stěny.

Pravda je , že i příjemnej pokec dodá energii .
Stačí když je prodavačka příjemná a hned má člověk dobrej  pocit a naopak taky, když se někdo xichtí a je odměřenej, dokáže tím otrávit náladu.

Dobíjím se o víkendu doma, když se jen tak válím, čtu, trošku uklidím, vařím nebo nevařím dle chuti, dělám prostě jenom to, co chci. Nic nemusím a všechno můžu. :)
V létě jezdím o víkendech na výlety.
Dobíjí mě můj vnouček, když ho hlídám. Krásně se spolu vyblbneme.
Dobíjí mě existence lásky k mému milému.
A hudba a dobrá knížka. A posezení a povídání s mými blízkými.
A milování a povídání s mým milým.  :)
HEAT. Plavání. Dobrý film v kině.
Solná jeskyně.

Ano hudba, na tu jsem zapoměla, pustit si rádio (případně CD) a buď jen poslouchat a nebo si i zablbnout (když mně nikdo nevidí :lol: ). Je fakt, že jsou ale i okamžiky, kdy hudbu nesnesu a po jedné písničce to vypínám. Nevím, proč to tak je.

Mě nabíjí tanec. Když tančím, myslím jen na hudbu a na to, abych správně tančila choreografii a že chci jednou umět tančit jako naše lektorka :D

Mně dělá dobře zajímavej film nebo divadelní představení. S tím se dostanu do jiného světa, kde nemusím být sama za sebe, myšlenky jdou stranou a mohu jen vnímat a uvolnit se.
Tasky knížka před spaním, na kterou se vždy těšom. Zachumlat se do postýlky, pustit lampičku, a ponořit se do příběhu. Tohle mi pomáhá, uniknout z každodennosti. No a samozřejmě muzika. poslouchat něco, co mě fakt chytne za srdíčko, ne jen nějaký hudební smog z rádia.

majkafa napsal(a):

Dobíjím se o víkendu doma, když se jen tak válím, čtu, trošku uklidím, vařím nebo nevařím dle chuti, dělám prostě jenom to, co chci. Nic nemusím a všechno můžu. :)
V létě jezdím o víkendech na výlety.
Dobíjí mě můj vnouček, když ho hlídám. Krásně se spolu vyblbneme.
Dobíjí mě existence lásky k mému milému.
A hudba a dobrá knížka. A posezení a povídání s mými blízkými.
A milování a povídání s mým milým.  :)
HEAT. Plavání. Dobrý film v kině.
Solná jeskyně.

Vnoučata mě dobíjí taky , když jsem s nima tak úplně pookřeju . Přitom  spousta lidí tvrdí že je malé děti energeticky vysávají , berou jim energii ,ale možná je to tím, že já si jen hraju , kdežto oni maj hlídání jako povinost .

Mě nabíjí vyšívání :), vyšívám stonkovým stehem různé dečky či ubrusy. Hodně mi taky pomáhají procházky s přítelem a jeho psem a jóga a křečci (mám doma dva syrské křečky). A taky jízda vlakem (miluju vlaky), optimismus čerpám z květin (cibuloviny, růže, šeřík...) a umění (doma mám nástěnku, kam si dávám nejrůznější obrázky - Gustav Klimt, Alfons Mucha, impresionisté, Josef Lada, staré mapy, příroda... - a pohlednice, vše si většinou vystřihuju z kalendářů). Ráda mám Moravskou zemskou knihovnu, oddělení Zahraničních knihoven a knihkupectví na Joštové v Brně. Nejvíce energie mi dává TONY. I přesto všechno, co jsem tady vyjmenovala, mi bývá bohužel často psychicky mizerně. Když mám propad, nepomůže mi nic, jen trochu spánek.

Tanec nesnáším, jenom se u toho naštvu, páč nejsem schopna napodobit ani ty nejjednodušší kroky. Stejně tak nemám ráda aerobic a podobné cvičení. Vlastně já ke sportu mám spíše negativní vztah, nikdy mě to nebavilo a netěšilo, endorfiny se nedostavily.

sandra napsal(a):

Mě nabíjí tanec. Když tančím, myslím jen na hudbu a na to, abych správně tančila choreografii a že chci jednou umět tančit jako naše lektorka :D

To mi masér říkal taky, tancuj si pro sebe , to tě krásně uvolní a získáš jin energii.

To jsem málem padla, nesnáším tancování a vůbec mě neláká tancovat , je to pro mě utrpení .
Přitom spousta lidí si to skutečně užije a naplňuje je to , moje dcera , když je doma sama, tak tancuje .

Ametyst napsal(a):

Mně dělá dobře zajímavej film nebo divadelní představení. S tím se dostanu do jiného světa, kde nemusím být sama za sebe, myšlenky jdou stranou a mohu jen vnímat a uvolnit se.
Tasky knížka před spaním, na kterou se vždy těšom. Zachumlat se do postýlky, pustit lampičku, a ponořit se do příběhu. Tohle mi pomáhá, uniknout z každodennosti. No a samozřejmě muzika. poslouchat něco, co mě fakt chytne za srdíčko, ne jen nějaký hudební smog z rádia.

Ano například kino taky miluju .
U nás ve Vyliž je to zážitek, obrovská plocha před kterou těsně sedíš a vidíš všechny detaily herce a jen čekáš s napětím co přijde .
Sametový sedadla a v kině tři lidi , takže jsi skoro sama , takže můžeš snít , pasivně přijímat jinovou  energii , dobíjet se.
Akorát ta cena není moc snová .

novavila napsal(a):

sandra napsal(a):

Mě nabíjí tanec. Když tančím, myslím jen na hudbu a na to, abych správně tančila choreografii a že chci jednou umět tančit jako naše lektorka :D

To mi masér říkal taky, tancuj si pro sebe , to tě krásně uvolní a získáš jin energii.

To jsem málem padla, nesnáším tancování a vůbec mě neláká tancovat , je to pro mě utrpení .
Přitom spousta lidí si to skutečně užije a naplňuje je to , moje dcera , když je doma sama, tak tancuje .

jj, to dělám taky :D

Zapomněla jsem na jaro. Miluju slunečný květen.

Vilemína napsal(a):

Mě nabíjí vyšívání :), vyšívám stonkovým stehem různé dečky či ubrusy. Hodně mi taky pomáhají procházky s přítelem a jeho psem a jóga a křečci (mám doma dva syrské křečky). A taky jízda vlakem (miluju vlaky), optimismus čerpám z květin (cibuloviny, růže, šeřík...) a umění (doma mám nástěnku, kam si dávám nejrůznější obrázky - Gustav Klimt, Alfons Mucha, impresionisté, Josef Lada, staré mapy, příroda... - a pohlednice, vše si většinou vystřihuju z kalendářů). Ráda mám Moravskou zemskou knihovnu, oddělení Zahraničních knihoven a knihkupectví na Joštové v Brně. Nejvíce energie mi dává TONY. I přesto všechno, co jsem tady vyjmenovala, mi bývá bohužel často psychicky mizerně. Když mám propad, nepomůže mi nic, jen trochu spánek.

Tanec nesnáším, jenom se u toho naštvu, páč nejsem schopna napodobit ani ty nejjednodušší kroky. Stejně tak nemám ráda aerobic a podobné cvičení. Vlastně já ke sportu mám spíše negativní vztah, nikdy mě to nebavilo a netěšilo, endorfiny se nedostavily.

Ano to je spousta způsobú jak přijímáš jinovou energii a dobíjíš se .
Vlaky taky miluju , jsem úplnej úchyl, když vidím jet vlak okolo , mám  příjemnej pocit .
Vlakem jezdím i dvakrát týdně, vylezu si do druhého patra pantografu a dívám se na řeku, pak vystoupím a jdu do cukrárny a třeba do kostela a pak si sednu k řece .Pak zas tím krásným vlakem jedu domů.
Můj pradědeček byl vechtr v Úvalech, tak mám asi ty vlaky v krvi .
Pamatuju se, že babička ještě v 90 letech jezdila vlakem z Masaryčky na Ouvaly, protože milovala to prostředí nádraží a vlaků .

Jak získávám energii?
Horkou vanou v zimě.
Chladnou sprchou v létě.
Bazén, plavání, výřivka. V létě jen tak lenošit na dece na koupališti.
Procházka (nejdřív tedy překonat lenost) ale vrátím se domů plná elánu.
Uklízení,když nikdo není doma a já můžu řádit.
Když se na mě někdo usměje, když má druhý radost, když já mám radost.

Co mě ubíjí.
Ranní vstávání v 5.30
Odpoledne když přijedu z práce a chtěla bych si dáchnout u kafíčky moje dcera. Otázky, odpovědi, neumyté nádobí,bordel.

Já jezdím vlakem jen za Tonym na Vysočinu. Minulý rok jsem jela vlakem do Vídně a taky do Berlína - na noc, lehátkovým vozem, vzala jsem si prášek na spaní a trochu se prospala, z Brna do Berlína to trvalo 8 hodin, vlak jel až v Budapeště. Byl to můj sen jet vlakem do zahraničí, tak jsem si ho splnila. V Berlíně mají krásné nové nádraží, to v Brně máme škaredé hlavní nádraží. Závidím své známé Němce, bydlí v Brně, jednou za čas jezdí domů do Neubrandenburgu (sever Německa), jezdí vlakem, to musí být krása. Jen teda ta cena je pěkná pálka, ale zase je to o hodně pohodlnější než cestování autobusem. Tony studoval semestr v Toulouse (jih Francie), jel tam autobusem, prý nikdy více, nechal se slyšet, že to bylo utrpení. Zase viděl Pyreneje, byl i ve Španělsku a Andoře se podívat na různé farmy. Obdivuju lidi, kteří jsou schopni absolvovat cestu do Turecka autobusem či jiných podobně vzdálených míst.

Dušičko, já do bazénu nevlezu, jen do termálních lázní, trpím extémní zimomřivostí. Termální lázně si ale užívám, jezdíme do Mošoně (Mosonmagyaróvár), je to kousek od Brna, zrovna v pondělí tam jedeme.

Uklízení nemusím, uklízím, když už je to opravdu nutné.

Vilemína napsal(a):

Já jezdím vlakem jen za Tonym na Vysočinu. Minulý rok jsem jela vlakem do Vídně a taky do Berlína - na noc, lehátkovým vozem, vzala jsem si prášek na spaní a trochu se prospala, z Brna do Berlína to trvalo 8 hodin, vlak jel až v Budapeště. Byl to můj sen jet vlakem do zahraničí, tak jsem si ho splnila. V Berlíně mají krásné nové nádraží, to v Brně máme škaredé hlavní nádraží. Závidím své známé Němce, bydlí v Brně, jednou za čas jezdí domů do Neubrandenburgu (sever Německa), jezdí vlakem, to musí být krása. Jen teda ta cena je pěkná pálka, ale zase je to o hodně pohodlnější než cestování autobusem. Tony studoval semestr v Toulouse (jih Francie), jel tam autobusem, prý nikdy více, nechal se slyšet, že to bylo utrpení. Zase viděl Pyreneje, byl i ve Španělsku a Andoře se podívat na různé farmy. Obdivuju lidi, kteří jsou schopni absolvovat cestu do Turecka autobusem či jiných podobně vzdálených míst.

Tan vlak je lepší i z praktických důvodů , protože se zvedneš , projdeš, dojdeš si do jídelního vozu na kávu , v busu člověk ztuhne, když jede dlouho .
Naposledy jsem jela se sestrou vlakem do Drážďan , trvalo to přesně dvě hodky a bylo to úžasný .Vlak jede podél řeky, člověk vidí krásný hrady a zámky , skály,  České Švýcarsko .To  bych na dálnici neviděla .
Takže nádherná cesta a na jejím konci starobylé město , prostě lábuž.
Akorát ta cena je příšerná, když jsme jeli tři do Salzburku na dovolenou , byl vlak skoro dražší než pobyt .:D

Potěšení mi taky skýtá výuka němčiny.

Vilemína napsal(a):

Potěšení mi taky skýtá výuka němčiny.

Jenže přitom spíš energii vydáváš než přijímáš .

novavila napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Potěšení mi taky skýtá výuka němčiny.

Jenže přitom spíš energii vydáváš než přijímáš .

Já už 3 roky doučuji děti angličtinu a hodiny mě spíš nabíjí než vybíjí :)

novavila napsal(a):

Tan vlak je lepší i z praktických důvodů , protože se zvedneš , projdeš, dojdeš si do jídelního vozu na kávu , v busu člověk ztuhne, když jede dlouho .Naposledy jsem jela se sestrou vlakem do Drážďan , trvalo to přesně dvě hodky a bylo to úžasný .Vlak jede podél řeky, člověk vidí krásný hrady a zámky , skály,  České Švýcarsko .To  bych na dálnici neviděla .
Takže nádherná cesta a na jejím konci starobylé město , prostě lábuž.
Akorát ta cena je příšerná, když jsme jeli tři do Salzburku na dovolenou , byl vlak skoro dražší než pobyt .:D

Přesně tak! V autobusu je stísněný prostor, nejhorší jsou dvoupatrové autobusy, ty bych zakázala, tam se průměrně vysoký člověk nemůže ani narovnat.

novavila napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Potěšení mi taky skýtá výuka němčiny.

Jenže přitom spíš energii vydáváš než přijímáš .

Budeš se divit, ale mě to moc baví, vždycky se při tom zklidním.

Tak je to možný, že co jednoho vysává , druhýho nabíjí .

Mně by třeba tanec otrávil a jiní při něm pookřejí .

novavila napsal(a):

Tak je to možný, že co jednoho vysává , druhýho nabíjí .

Mně by třeba tanec otrávil a jiní při něm pookřejí .

Já jsem tedy s tancováním taky "pohádaná". Netančím vůbec. Připadám si při tom trapně a neobratně, i když úplné kopyto nejsem, nepřišla jsem tomu na chuť.
A učit někoho? To mě taky spíše vysává, ale tak nějak správně vysává. Prostě mám pocit, že je to dobře investovaná energie a to mi dělá fajn na dušičku. Ale unavená z toho jsem, to zas jo.

Je fakt, že někdy ať člověk dělá cokoliv, tak se nedobije a je jako síto děravej...

Jo, ještě barvičšky bych jmenovala. Oranžová, teploučká, tu já můžu. Teď mám na sobě kanárkově žluté tričko, to je taky fajn barva. Jarní.

Nová vílo, jsi z Prahy nebo středních Čech, viď? Já z Brna, mám to zase poměrně blízko do Vídně. Salzburg je nádherné město, taky jsem tam byla, v Drážďanech taky.

Ametyst, s tancem to mám hodně podobně, jen s tím rozdílem, že mi to vůbec nejde. Tanec je pro mě doslova utrpení. Z tohoto důvodu jsem nechodila do tanečních, v životě jsem nebyla na plese, vůbec mi to nechybí.

Vilemína napsal(a):

Nová vílo, jsi z Prahy nebo středních Čech, viď? Já z Brna, mám to zase poměrně blízko do Vídně. Salzburg je nádherné město, taky jsem tam byla, v Drážďanech taky.

Ano já jsem z Prahy .
A někdy tě poprosím o kontakty na termály v Maďarsku , všichni o nich básní, jak jsou krásný a levný a zdravý a já přece jen nechci jet úplně do neznáma.
Pán, který mi v Berouně na trhu prodává ponožky (vyrábí je ), jezdí dvakrát za rok do Maďarska do nějakýho wellnes areálu, vjede tam a zůstane tam 14 dní a tam se koupe a wirpooluje a wellnesuje a vrátí se jako znovuzrozenej .

cestování, poznávání......zážitky, kontakt s lidmi, památky, přiroda....tak toto mě nabíjí
naplánujeme cestu....prostudujeme co se dá....připravíme se...těšíme se
pak konečně....taky to krásné s někým sdílet
fotky, vyprávění...zpracovávám si to v hlavě několik týdnů...paráda
před 14 dny jsem se takto vrátila z Uzbekistanu...a ještě to nemůžu rozdýchat
mešity, medresy, karavanseraje....předčilo to moje očekávání....úžasní lidé, s bohatou historií,
ochotní, milí
a za pár korun....akční letenky...jeden cestovatel 35 let takto jezdí 27 x do roka
nevěřila jsem tomu, až jsem si to sama vyzkoušela  ....a včera jsem si koupila takto letenku do Gruzie

vera napsal(a):

cestování, poznávání......zážitky, kontakt s lidmi, památky, přiroda....tak toto mě nabíjí
naplánujeme cestu....prostudujeme co se dá....připravíme se...těšíme se
pak konečně....taky to krásné s někým sdílet
fotky, vyprávění...zpracovávám si to v hlavě několik týdnů...paráda
před 14 dny jsem se takto vrátila z Uzbekistanu...a ještě to nemůžu rozdýchat
mešity, medresy, karavanseraje....předčilo to moje očekávání....úžasní lidé, s bohatou historií,
ochotní, milí
a za pár korun....akční letenky...jeden cestovatel 35 let takto jezdí 27 x do roka
nevěřila jsem tomu, až jsem si to sama vyzkoušela  ....a včera jsem si koupila takto letenku do Gruzie

Ano tohle je užasnej způsob jak čerpat energii ,ale ne pro každýho finančně dostupnej .

Ale fakt je , že když odjedu z domova , třeba jen na víkend někam do Česka, tak získám náhled nad tím, co řeším třeba doma a pookřeju , změny člověku zjevně prospívají , pokud jde o energii.

hýčkat se, dělat si radosti.....kompenzuju to tím, že hlídám např. teď dceři 3 malé děti
šla do práce....předávají si bacily jeden od druhého.....už 5 týdnů.

získávat energii je strašně důležité...umět si dobít baterky...tolik lidí to neumí
nadávají, vymýšlejí katastrofické scénáře, neusmívají se.....ake nic nechtějí změnit, nikam jít atd.
to je to nejhorší

Nejvíc mi pomáhá se pořádně vyspat - třeba i 12-14 hodin v kuse. Pak číst si pěknou knížku nebo zajímavý časopis. Vycházky do přírody, jdu klidně sama, nebojím se, myslím si, že v lese moc vrahů a násilníků na turisty nečíhá. Potom plavání v bazénu a odpočinek ve vířivce. Pokec s kamarádkami spojený s kafem, vínem, pivem apod. Cestování. Památky. Moře. V poslední době, asi měsíc a kousek chodím 3x týdně cvičit do Expresky - jen půl hodiny a je to super. A každý týden jóga. A ještě dceřina fenečka, můžu mít jakkoli hnusnou náladu, být unavená, otrávená, bolet mě hlava a jak si můžu pohladit Orinku, tak jsem jak znovuzrozená.

Živou, kvetoucí přírodou.
Když se ovšem zrovna teď kouknu z okna, tak mám chuť založit vlákno na téma "Co vám bere energii" :(

Ivana napsal(a):

Nejvíc mi pomáhá se pořádně vyspat - třeba i 12-14 hodin v kuse. Pak číst si pěknou knížku nebo zajímavý časopis. Vycházky do přírody, jdu klidně sama, nebojím se, myslím si, že v lese moc vrahů a násilníků na turisty nečíhá. Potom plavání v bazénu a odpočinek ve vířivce. Pokec s kamarádkami spojený s kafem, vínem, pivem apod. Cestování. Památky. Moře. V poslední době, asi měsíc a kousek chodím 3x týdně cvičit do Expresky - jen půl hodiny a je to super. A každý týden jóga. A ještě dceřina fenečka, můžu mít jakkoli hnusnou náladu, být unavená, otrávená, bolet mě hlava a jak si můžu pohladit Orinku, tak jsem jak znovuzrozená.

To je dlouhej výčet a spousta nápadů jak načerpat energii .
Já se teda v lese bojím, jsem moc citlivá a citím každou bludičku a černou duši a to mě ruší .
Když jdu s někým, strach nemám.

Ano zvířata jsou užasnej zdroj energie , když mi naše nemladší kočka lehne na prsa, citím tu horkou energii , která z ní sálá , často když je mi blbě , sama přijde a léčí mně.

Hudbou, tancom, stretávaním s ľuďmi, humorom, hlavne živým... psami, zvieratmi, z prírody... a fyzickú hlavne spánkom... ;)

ten spánek mi nejde...

novavila napsal(a):

Ivana napsal(a):

Nejvíc mi pomáhá se pořádně vyspat - třeba i 12-14 hodin v kuse. Pak číst si pěknou knížku nebo zajímavý časopis. Vycházky do přírody, jdu klidně sama, nebojím se, myslím si, že v lese moc vrahů a násilníků na turisty nečíhá. Potom plavání v bazénu a odpočinek ve vířivce. Pokec s kamarádkami spojený s kafem, vínem, pivem apod. Cestování. Památky. Moře. V poslední době, asi měsíc a kousek chodím 3x týdně cvičit do Expresky - jen půl hodiny a je to super. A každý týden jóga. A ještě dceřina fenečka, můžu mít jakkoli hnusnou náladu, být unavená, otrávená, bolet mě hlava a jak si můžu pohladit Orinku, tak jsem jak znovuzrozená.

To je dlouhej výčet a spousta nápadů jak načerpat energii .
Já se teda v lese bojím, jsem moc citlivá a citím každou bludičku a černou duši a to mě ruší .
Když jdu s někým, strach nemám.

Ano zvířata jsou užasnej zdroj energie , když mi naše nemladší kočka lehne na prsa, citím tu horkou energii , která z ní sálá , často když je mi blbě , sama přijde a léčí mně.

:co:

vera napsal(a):

ten spánek mi nejde...

Tak to je něco špatně, spánek skutečně nabíjí nejvíc a odpočinek .
Já mám teda spoustu neduhů ,ale spaní  mi jde krásně .

PPavlaa napsal(a):

novavila napsal(a):

Ivana napsal(a):

Nejvíc mi pomáhá se pořádně vyspat - třeba i 12-14 hodin v kuse. Pak číst si pěknou knížku nebo zajímavý časopis. Vycházky do přírody, jdu klidně sama, nebojím se, myslím si, že v lese moc vrahů a násilníků na turisty nečíhá. Potom plavání v bazénu a odpočinek ve vířivce. Pokec s kamarádkami spojený s kafem, vínem, pivem apod. Cestování. Památky. Moře. V poslední době, asi měsíc a kousek chodím 3x týdně cvičit do Expresky - jen půl hodiny a je to super. A každý týden jóga. A ještě dceřina fenečka, můžu mít jakkoli hnusnou náladu, být unavená, otrávená, bolet mě hlava a jak si můžu pohladit Orinku, tak jsem jak znovuzrozená.

To je dlouhej výčet a spousta nápadů jak načerpat energii .
Já se teda v lese bojím, jsem moc citlivá a citím každou bludičku a černou duši a to mě ruší .
Když jdu s někým, strach nemám.

Ano zvířata jsou užasnej zdroj energie , když mi naše nemladší kočka lehne na prsa, citím tu horkou energii , která z ní sálá , často když je mi blbě , sama přijde a léčí mně.

:co:

Prostě citím víc než ostatní lidi .
Třeba v domě, který si pořídila dcera se bojím taky a moje vnučka taky, jak známo děti cítí hodně i nadpřirozené bytosti .Jinak se tam nikdo nebojí, nikdo nic divnýho necítí .

tohles tak měla vždycky, žes to takhle cítila ?

PPavlaa napsal(a):

tohles tak měla vždycky, žes to takhle cítila ?

Myslím že jo.
Já jsem si myslela, že jsem prostě strašpytel, ale je mi divný, že to dítě reaguje úplně stejně, ona o tom  často mluví, přitom je to jinak spokojená vyrovnaná holčička, žádnej hyperaktivní nervák .

strašpytel určitě ne, jsou místa, kde se člověk cítí špatně, nepříjemně, aniž by měl důvod. anebo zase příjemně. asi tohle dokážeš fakt vnímat víc, jak ostatní lidi.

Tak tohle já nikdy nikde necítím. Ani tam, kde mám podle všech kolem cítit pozitivní energii. Prostě jsem na tohle úplně tupá. Bojím se jen fyzických lidí - zlodějů, násilníků, vrahů. A s těmi si myslím, že se setkám spíš ve městě, než v lese na procházce, leda by mě tam někdo sledoval a na to si dávám pozor. V lese se bojím akorát, že se ztratím, takže vyrážím s mapou a pouze po turistických značkách. Jak dlouho nevidím značku, radši se vrátím,než bych bloudila. Jojo, já jsem holt ten materialista.

Ivana napsal(a):

Tak tohle já nikdy nikde necítím. Ani tam, kde mám podle všech kolem cítit pozitivní energii. Prostě jsem na tohle úplně tupá. Bojím se jen fyzických lidí - zlodějů, násilníků, vrahů. A s těmi si myslím, že se setkám spíš ve městě, než v lese na procházce, leda by mě tam někdo sledoval a na to si dávám pozor. V lese se bojím akorát, že se ztratím, takže vyrážím s mapou a pouze po turistických značkách. Jak dlouho nevidím značku, radši se vrátím,než bych bloudila. Jojo, já jsem holt ten materialista.

Já to cítím a bohužel to funguje i tak, že tím mohu někoho přitáhnout , když moc myslím na to, že by mě mohl někdo přepadnout .
Ale fakt je, že na výletě často potkáváme samotné ženy , za Prahou chodí samy po lese a zatím to všechny přežily :D

Můj kamarád je takovej svatej človíček a ten celý léto cestuje sám , spí pod širákem, jede třeba i do Nízkých Tater a nikdy ho nikdo nepřepadl, ani lidi a ani zvířata .
On je fakt takovej hodnej a otevřenej světu, asi ho chrání andílci no.

Ivana napsal(a):

Tak tohle já nikdy nikde necítím. Ani tam, kde mám podle všech kolem cítit pozitivní energii. Prostě jsem na tohle úplně tupá. Bojím se jen fyzických lidí - zlodějů, násilníků, vrahů. A s těmi si myslím, že se setkám spíš ve městě, než v lese na procházce, leda by mě tam někdo sledoval a na to si dávám pozor. V lese se bojím akorát, že se ztratím, takže vyrážím s mapou a pouze po turistických značkách. Jak dlouho nevidím značku, radši se vrátím,než bych bloudila. Jojo, já jsem holt ten materialista.

nemáš místa, kde se dobře cítíš, kam se ráda vracíš, kam si ráda sedneš ? myslela jsem, že tohle cítí tak něják všichni, i když si to neuvědomují.

Mám, ale vždycky je v tom něco "materiálního" - např. se mi líbí místní krajina nebo jsem tam zažila něco hezkého, případně tam byla se svým BM. Že bych se někde cítila dobře nebo špatně a nevěděla proč, tak to jsem opravdu nikdy nezažila.

tak asi je každej na tohle jinak vnímavej. do tebe bych původně zrovna řekla, že ty budeš :)

Mám to stejně jako Ivana, jsou místa, která se mi líbí tak, že si je zamiluju a spojuju je s pozitivními pocity, ale neřekla bych, že je v tom něco "nadpřirozeného".  Nikdy se mi nestalo, že bych měla někde iracionálně špatný pocit. Přiznávám, že sama po lese bych asi nechodila, pokud by to nebyla nějaká oblast, kde na každém kroku potkávám výletníky. Ale čistě z obavy, abych nenarazila na někoho nebezpečného. Jsem taktéž suchar :).

koniklec napsal(a):

Mám to stejně jako Ivana, jsou místa, která se mi líbí tak, že si je zamiluju a spojuju je s pozitivními pocity, ale neřekla bych, že je v tom něco "nadpřirozeného".  Nikdy se mi nestalo, že bych měla někde iracionálně špatný pocit. Přiznávám, že sama po lese bych asi nechodila, pokud by to nebyla nějaká oblast, kde na každém kroku potkávám výletníky. Ale čistě z obavy, abych nenarazila na někoho nebezpečného. Jsem taktéž suchar :).

Já bych řekla, že jste si i trošku podobný s Ivanou, obě jste depresačky.
Moje dcera je depresivní autista , technický typ a je úplně "tupá" na nějaký vnímání černých duší a divných energií .
Já třeba jedu na Svatou horu u Příbramě a týden mám euforii, jak jsem z tý energie tam rozhozená, je tam hodně silná . Je to jako bych si dala nějakou drogu .

novavila napsal(a):

Ano zvířata jsou užasnej zdroj energie , když mi naše nemladší kočka lehne na prsa, citím tu horkou energii , která z ní sálá , často když je mi blbě , sama přijde a léčí mně.

:jojo: To je pravda, to mohu s čistým svědomím potvrdit :jojo: Kočičí energie je skutečně nabíjející ...

Kiara napsal(a):

novavila napsal(a):

Ano zvířata jsou užasnej zdroj energie , když mi naše nemladší kočka lehne na prsa, citím tu horkou energii , která z ní sálá , často když je mi blbě , sama přijde a léčí mně.

:jojo: To je pravda, to mohu s čistým svědomím potvrdit :jojo: Kočičí energie je skutečně nabíjející ...

Nejen kočíčí ale i dětská .....
Moje tříletá vnučka dostala pod stromek Dětskýho doktora , tak mě prohlížela a dávala mi injekce a kladivem testovala koleno .
A já jsem jí učila , aby byla i léčitelka , aby mi koleno léčila energií a když mi ho vzala do rukou , bylo to tak strašně příjemný , úžasný horký ručičky plný nádherný energie , nikdy jsem takovej pocit nezažila , to byla lábuž !
Děti a zvířata jsou zázračný bytosti .

novavila napsal(a):

koniklec napsal(a):

Mám to stejně jako Ivana, jsou místa, která se mi líbí tak, že si je zamiluju a spojuju je s pozitivními pocity, ale neřekla bych, že je v tom něco "nadpřirozeného".  Nikdy se mi nestalo, že bych měla někde iracionálně špatný pocit. Přiznávám, že sama po lese bych asi nechodila, pokud by to nebyla nějaká oblast, kde na každém kroku potkávám výletníky. Ale čistě z obavy, abych nenarazila na někoho nebezpečného. Jsem taktéž suchar :).

Já bych řekla, že jste si i trošku podobný s Ivanou, obě jste depresačky.
Moje dcera je depresivní autista , technický typ a je úplně "tupá" na nějaký vnímání černých duší a divných energií .
Já třeba jedu na Svatou horu u Příbramě a týden mám euforii, jak jsem z tý energie tam rozhozená, je tam hodně silná . Je to jako bych si dala nějakou drogu .

Není tohle přesně to, o čem píšeš v úvodu tohohle vlákna? Zaškatulkovat, označit, "vyřešit". Mně, Ivanu, Vilemínu, tvojí dceru - kolonka depresačky. Mimochodem, v jiném vlákně jsme si spolu psaly, že máš některé podobné rysy jako moje máma. Tohle dělá ona přesně taky - škatulkování lidí. Jen pro tvoje info - nám tohle opravdu k ničemu není. Zbytečně se tím vyčerpáváš. Mimochodem, všimla jsem si, že kamkoli napíšu jakýkoli příspěvek - šup a je tam reakce od tebe na téma "moje depresivní dcera". Je to až úsměvné. Ale hlavně zbytečné. Mimochodem, já jí docela chápu, že je depresivní a držím jí palce, aby se od tebe dokázala brzy osamostatnit. Být předmětem takového škatulkování totiž neskutečně bere energii. Jakkoli třeba není míněno špatně.

Mimochodem, celý tvůj příspěvek by se dal obrátit. Tvoje dcera je pro tebe tupá na vnímání černých duší.... Ono by se taky - z pohledu nás racionálních a technických typů - dalo říct, že ty jsi tak trochu cvok :). A mělo by to úplně stejnou váhu jako tvoje tvrzení.

novavilo - čtu znovu tvůj první příspěvek. Udělala jsi tři vykřičníky u arogance. A já souhlasím, opravdu jí z tebe cítím. Právě v tom hodnocení a škatulkování druhých lidí. Cítím v tom opravdu velikou nadřazenost. A nepíšu ti to jako provokaci, ale jako zpětnou vazbu a čistě můj soukromý pocit.

Dobrou noc! :sova:

Energii ziskavam ,ze si napustim vanu a jsem v ni kolikrat i hodinu.Energii me dodava moje dcera,kdyz si spolu povidame.
Energii me ubira,kdyz mam plny kos nevypraneho pradla nebo plno neumyteho nadobi.
Taky me ubira energii,kdyz jsem nekde na navsteve a necitim se tam dobre.

koniklec napsal(a):

novavila napsal(a):

koniklec napsal(a):

Mám to stejně jako Ivana, jsou místa, která se mi líbí tak, že si je zamiluju a spojuju je s pozitivními pocity, ale neřekla bych, že je v tom něco "nadpřirozeného".  Nikdy se mi nestalo, že bych měla někde iracionálně špatný pocit. Přiznávám, že sama po lese bych asi nechodila, pokud by to nebyla nějaká oblast, kde na každém kroku potkávám výletníky. Ale čistě z obavy, abych nenarazila na někoho nebezpečného. Jsem taktéž suchar :).

Já bych řekla, že jste si i trošku podobný s Ivanou, obě jste depresačky.
Moje dcera je depresivní autista , technický typ a je úplně "tupá" na nějaký vnímání černých duší a divných energií .
Já třeba jedu na Svatou horu u Příbramě a týden mám euforii, jak jsem z tý energie tam rozhozená, je tam hodně silná . Je to jako bych si dala nějakou drogu .

Není tohle přesně to, o čem píšeš v úvodu tohohle vlákna? Zaškatulkovat, označit, "vyřešit". Mně, Ivanu, Vilemínu, tvojí dceru - kolonka depresačky. Mimochodem, v jiném vlákně jsme si spolu psaly, že máš některé podobné rysy jako moje máma. Tohle dělá ona přesně taky - škatulkování lidí. Jen pro tvoje info - nám tohle opravdu k ničemu není. Zbytečně se tím vyčerpáváš. Mimochodem, všimla jsem si, že kamkoli napíšu jakýkoli příspěvek - šup a je tam reakce od tebe na téma "moje depresivní dcera". Je to až úsměvné. Ale hlavně zbytečné. Mimochodem, já jí docela chápu, že je depresivní a držím jí palce, aby se od tebe dokázala brzy osamostatnit. Být předmětem takového škatulkování totiž neskutečně bere energii. Jakkoli třeba není míněno špatně.

Mimochodem, celý tvůj příspěvek by se dal obrátit. Tvoje dcera je pro tebe tupá na vnímání černých duší.... Ono by se taky - z pohledu nás racionálních a technických typů - dalo říct, že ty jsi tak trochu cvok :). A mělo by to úplně stejnou váhu jako tvoje tvrzení.

Konikleci to není škatulkování, ale celoživotní zkušenost .
To bys pak mohla říct , že doktor kterej vidí schizofrenika, škatulkuje . Když žiju s depresákama celej život , hned vidím, když přijde další .
Chceš žít ve světě uplně zmatená a nepoznat nic?  Prostě když někdo přijde a píše jako ty , Vil, nebo Ivana , je jasné, že má depresivní sklony . Píše to samý jako moje dítě .

A mně tady udivilo i to, že jste tak málo vnímavé na energie , že to máte společné .
Na maminku nenadávej , maminka tě má ráda a je to jeden z mála lidí, kteří tui chtějí pomoct .

Pokud jde o depky, ani ty ani moje dcera je nemáte z nás ,ale máte je vrozené , zdědily ste je a vždycky je mít trochu budete .

A že jsem blázen? Dokonce na to mám důchod , už jsem tu psala, že lidičky s psychozou mají často nadpřirozené schopnosti .
Diskuze nejsou jen o tom s někým souhlasit a dávat mu energii .

Mně pomáhá odjet se psy na chatu, tam štípat dřevo, dělat záhonek, procházet se se psy lesem, k rybníku, okukovat domy ve vesnici, pak horký čaj a kolem deváté šup do peřin a dlouhý spánek.
Procházky po jakémkoliv lese mě uklidňují a dávají energii. Nebojím se, nevěřím, že zrovna mě potká nějaký úchyl nebo vrah. Když na to budu myslet, určitě ho přivolám, tak to určitě funguje.
Na chatě se sama nebojím a užívám si klid u potůčku, metr od lesa a přede mnou pole :)

Vlaďka napsal(a):

Mně pomáhá odjet se psy na chatu, tam štípat dřevo, dělat záhonek, procházet se se psy lesem, k rybníku, okukovat domy ve vesnici, pak horký čaj a kolem deváté šup do peřin a dlouhý spánek.
Procházky po jakémkoliv lese mě uklidňují a dávají energii. Nebojím se, nevěřím, že zrovna mě potká nějaký úchyl nebo vrah. Když na to budu myslet, určitě ho přivolám, tak to určitě funguje.
Na chatě se sama nebojím a užívám si klid u potůčku, metr od lesa a přede mnou pole :)

Ano příroda  je skutečně užasnej nabíječ , dvě hodiny v lese mě nabijou na týden, jsem jak vysprchovaná .
Jenže tam se mnou nikdo nechce chodit .

dusička napsal(a):

Jak získávám energii?
Horkou vanou v zimě.
Chladnou sprchou v létě.
Bazén, plavání, výřivka. V létě jen tak lenošit na dece na koupališti.
Procházka (nejdřív tedy překonat lenost) ale vrátím se domů plná elánu.
Uklízení,když nikdo není doma a já můžu řádit.
Když se na mě někdo usměje, když má druhý radost, když já mám radost.

Co mě ubíjí.
Ranní vstávání v 5.30
Odpoledne když přijedu z práce a chtěla bych si dáchnout u kafíčky moje dcera. Otázky, odpovědi, neumyté nádobí,bordel.

Jé, já vstávám ve 4,00.

ano příroda...kameny, řeky...živel
někdo položí ruce na kámen...třeba smírčí, který má za sebou historii...a cítí energii, která z něho proudí....mně se to nedaří....jenom jednou jsem cítila jakési slabé vrnění

ale mně stačí být na zahradě, sedět na terase a číst....a být sama
ale vidět něco nového hezkého.....to musím s někým sdílet....a to mi běhá mráz po zádech
nebo něco opravdu nevšedního....třeba jsme jeli nočním lehátkovým vlakem do Taškentu
spala jsem nahoře....pode mnou manželé uzbeci....když jsem slézala, trochu jsem je pošlapala
dali jsme se do" řeči" a bylo to moc hezké....a ten wc...
moc se mi to líbilo a moc mě to zase posunulo

novavila napsal(a):

Konikleci to není škatulkování, ale celoživotní zkušenost .
To bys pak mohla říct , že doktor kterej vidí schizofrenika, škatulkuje . Když žiju s depresákama celej život , hned vidím, když přijde další .
Chceš žít ve světě uplně zmatená a nepoznat nic?  Prostě když někdo přijde a píše jako ty , Vil, nebo Ivana , je jasné, že má depresivní sklony . Píše to samý jako moje dítě .

A mně tady udivilo i to, že jste tak málo vnímavé na energie , že to máte společné .
Na maminku nenadávej , maminka tě má ráda a je to jeden z mála lidí, kteří tui chtějí pomoct .

Pokud jde o depky, ani ty ani moje dcera je nemáte z nás ,ale máte je vrozené , zdědily ste je a vždycky je mít trochu budete .

A že jsem blázen? Dokonce na to mám důchod , už jsem tu psala, že lidičky s psychozou mají často nadpřirozené schopnosti .
Diskuze nejsou jen o tom s někým souhlasit a dávat mu energii .

Přesně tak, a proto, světe div se, je možný nesouhlasit i s tebou.
Ad. kurzíva: :D opětnarážíme na to, že i pojmy jako poznání a orientace ve světě mají pro nás úplně jiný obsah. Ale nemá smysl, abychom se my dvě dohadovaly, jsme každá z jiného těsta.

Mimochodem, s tou vrozenou celoživotní depresí ses zrovna u mě spletla. Mám jen jeden, časově ohraničený a konkrétní problém. Už jsem ale našla cestu, jak ho řešit a proto se mi nechce o tom dál bavit. Jestli něco opravu nejsem, tak "depresák", jak ty říkáš.

Abych nebyla úplně OT, tak: příroda, jakákoli aktivita, běhání v přírodě, výlety, kontakt s fajn lidmi, legrace... a když jsem utahaná, tak spááááánek :sova: 
Energii mi naopak berou úplně zbytečné diskuze s cizíma lidma na internetu, a proto pa :)

Kiara napsal(a):

novavila napsal(a):

Ano zvířata jsou užasnej zdroj energie , když mi naše nemladší kočka lehne na prsa, citím tu horkou energii , která z ní sálá , často když je mi blbě , sama přijde a léčí mně.

:jojo: To je pravda, to mohu s čistým svědomím potvrdit :jojo: Kočičí energie je skutečně nabíjející ...

Nejlepší je přitulenej předoucí kocour, až z toho celá vibruju. A k tomu kočičí hlava přimáčknutá na tvář :). Ale nejlepší je, když jsem v pohodě já i kocour, pak nemám blbej pocit, že ho vysávám a můžeme se nabíjet vzájemně. Jednostrannému sosání energie ze zvířat se vyhýbám, nepřijde mi to fér.

Mně pomáhá setkání s lidmi, které mám ráda a z kterých cítím totéž. Někdy je ta láska fakt ve vzduchu.
Pomáhá mě i být o samotě. Hudba, zazpívám si. Jízda na kole  i při ní si většinou zpívám, třeba i jenom v duchu.
Pobyt v přírodě - tam jsem opravdu nejraděj sama. Perfektní je to u řeky, tam občas skáču i po kamenech, ale aby mě někdo neviděl. Kameny mám moc ráda, hladím je, i stromy, ale že bych zrovna něco cítila, to ne. Jenom mám otřebu je pohladit, tak to udělám . Já mám vlastně kameny doma v každé místnosti.
Rychlá chůze . Teď už začnu chodit nebo jezdit na bylinky a dělat si čaje.
Vlaky mám taky moc ráda.

koniklec napsal(a):

Kiara napsal(a):

novavila napsal(a):

Ano zvířata jsou užasnej zdroj energie , když mi naše nemladší kočka lehne na prsa, citím tu horkou energii , která z ní sálá , často když je mi blbě , sama přijde a léčí mně.

:jojo: To je pravda, to mohu s čistým svědomím potvrdit :jojo: Kočičí energie je skutečně nabíjející ...

Nejlepší je přitulenej předoucí kocour, až z toho celá vibruju. A k tomu kočičí hlava přimáčknutá na tvář :). Ale nejlepší je, když jsem v pohodě já i kocour, pak nemám blbej pocit, že ho vysávám a můžeme se nabíjet vzájemně. Jednostrannému sosání energie ze zvířat se vyhýbám, nepřijde mi to fér.

U koček se nějakého pocitu jednostrannosti ze své strany neboj, ty si to dovedou ošéfovat. To vědí už tisíce let Číňané :).

jé....taky mám kameny v každé místnosti...

vera napsal(a):

jé....taky mám kameny v každé místnosti...

I na lodžii :storstark:
Pamatuju si, jak jsem syna, když byl předškoláček vzala do řeky na kameny, aby si taky přeskočil. Sundala jsem mu botičky, kdyby náhodou spadl, tak abych nejel na kole v mokrých botech, a řekla jsem mu, co má dělat, kdyby náhodou spadl do řeky. Nespadl.

To mě mile překvapuje, s těma vlakama :). Já teď bydlím na jednom konci Prahy a pracuji téměř na druhém a zjistila jsem, že nejrychleji se do práce dostanu, ujedu-li kus cesty vlakem. Tak to dělám a raduji se z toho. Má to jedinou nevýhodu - že vlaky nejezdí tak často, jako třeba tramvaje nebo metro.
Nevím, jestli tím čerpám energii, ale zjistila jsem, že životně nutný a zdravý rozum zachraňující je pro mě pohyb přírodou o samotě. Zvlášť vydatné jsou lesy. Miluji tu chůzi po proměnlivém podloží, měkkost mechů a jehličí, tvrdost větví, kamenů ........... Přemýšlela jsem, zda bych bez toho mohla existovat, čím bych to mohla nahradit. Snad chůzí po pláži, na hranici země a vody?

Judyna napsal(a):

Mně pomáhá setkání s lidmi, které mám ráda a z kterých cítím totéž. Někdy je ta láska fakt ve vzduchu.
Pomáhá mě i být o samotě. Hudba, zazpívám si. Jízda na kole  i při ní si většinou zpívám, třeba i jenom v duchu.
Pobyt v přírodě - tam jsem opravdu nejraděj sama. Perfektní je to u řeky, tam občas skáču i po kamenech, ale aby mě někdo neviděl. Kameny mám moc ráda, hladím je, i stromy, ale že bych zrovna něco cítila, to ne. Jenom mám otřebu je pohladit, tak to udělám . Já mám vlastně kameny doma v každé místnosti.
Rychlá chůze . Teď už začnu chodit nebo jezdit na bylinky a dělat si čaje.
Vlaky mám taky moc ráda.

Já teda objímám ty stromy občas a když je držím skutečně cítim jak v nich proudí energie ,ale jak kdy a jak v kterém.
Kameny mi moc neříkají pokud jde o energii , mám jich doma pár, které jsem dostala jako dárky , v těch bude jistě láskyplná energie .

Bramborka napsal(a):

To mě mile překvapuje, s těma vlakama :). Já teď bydlím na jednom konci Prahy a pracuji téměř na druhém a zjistila jsem, že nejrychleji se do práce dostanu, ujedu-li kus cesty vlakem. Tak to dělám a raduji se z toho. Má to jedinou nevýhodu - že vlaky nejezdí tak často, jako třeba tramvaje nebo metro.
Nevím, jestli tím čerpám energii, ale zjistila jsem, že životně nutný a zdravý rozum zachraňující je pro mě pohyb přírodou o samotě. Zvlášť vydatné jsou lesy. Miluji tu chůzi po proměnlivém podloží, měkkost mechů a jehličí, tvrdost větví, kamenů ........... Přemýšlela jsem, zda bych bez toho mohla existovat, čím bych to mohla nahradit. Snad chůzí po pláži, na hranici země a vody?

Já si taky myslím, že kočky vědí přesně, co dělají , líp než my a člověk je nemůže vysát .

Předloni mě o Vánocích strašně bolely nohy , asi nějaká dietní chyba , bolely mě žíly a dceřina kočka, která je pořád s ní a mě si skoro nevšímá , sama přišla a ovinula mi tu nohu tělíčkem a léčila jí .Prostě šla okolo a viděla , že tam je potřeba pomoct :D :D
Nebyl v tom žádný úmysl ani nechtěla pamlsek, prostě cítila, že to potřebuju , přitom ani nejsem  její maminka . :D

To s tou přírodou mi taky přijde zvláštní, představte si, že existují lidi, co celý rok nejdou do lesa !? Jak bez toho můžou přežít ?

Ano,objímání stromů...doporučuji!
No a kdyby fungovalo tohle,máme všichni energie na rozdávání..:)
http://www.youtube.com/watch?v=hN8CKwdo … re=player_

Chlupáčování přece funguje :)
Jen ta "žehlička" na konci opravdu není nutná :jojo:

Zvláště na jaře a zejména vrby :) ale bacha na ně, jsou to potvory vrtošivý :cool:
Fakt je, že staří a nemocní mívávali ve zvyku lehat si zády na vrby, co se naklánějí nad vodou - můžu jen doporučit.

Brambůrko, já myslím, že to cos vyjmenovala, je v přímém kontrapunktu k denní skutečnosti - hranaté, vysušující, hlučné, vtíravé......já si zcela jasně vzpomínám, jak jsem po letech práce doma začla zase dojíždět - do centra. Děs-běs :usch: Narvaný vlaky, narvaný metro, narvanej kancl - a totéž nazpět. Párkrát jsem musela jet autem a tehdy jsem pochopila, proč tolik lidí dává přednost cestě do práce vozem, místo MHDčkem: je tam klid - a jsi tam kurňa SAMA! :lol: A taky jsem pochopila ty hrající špunty v uších; taky jsem si pořídila, ale přes Traband puštěněj na plný perdy jsem stejně pořád vnímala davy okolo...a reklamy...

Nebo dneska...byla jsem u kadeřnice...nesnáším to,jsem netrpělivá,většinou odcházím skoro s mokrou hlavou....no a dneska jsem se uvolnila, u mytí hlavy jsem se zhroutila do toho křesla,poprosila o teplou vodu a nepřímo zakázala štěbetání...byla to kupodivu nirvána!!:)

S těma kočkama mám jeden zvláštní zážitek. Před dvěma lety jsem na rovném chodníku spadla a zlomila si nohu v kotníku. Bolest to byla šílená, válela jsem se tam jako podťatá, až mě kamarádka s okolojdoucí paní zvedly a posadily na takovou zídku. Najednou, kde se vzalo, tu se vzalo odrostlejší kotě a lehlo si mi zrovna na ten bolavej kotník. Úplně mi vhrkly slzy do očí, když jsem si uvědomila, jak ten maličký tvoreček vycítil moji bolest. Hrozně ráda na to vzpomínám.

To s tou přírodou mi taky přijde zvláštní, představte si, že existují lidi, co celý rok nejdou do lesa !? Jak bez toho můžou přežít ?

Nevím, já bych nepřežila. Chodím se psy na dlouhé vycházky a svádím to na nutnost venčení, ale tak nějak si to užívám možná víc než oni :) Zrovna včera jsem se s nima plahočila asi 5 km přes hory a doly a blátivá pole, ale přišla jsem naprosto spokojená a ani neumyté nádobí od oběda ve tři hodiny mě nedokázalo vytočit :)

Vlaďko, mně to docela děsí - to pomyšlení, že na světě existujou megalopole, ve kterých žijou miliony lidí, kteří možná po několik generací nebyli v přírodě a vpodstatě netušej, co to je a k čemu je to dobrý.....asi ani netušej, že abys měla máslo a mlíko, potřebuješ krávu, ta potřebuje louku...atd.
Jestli mě něco děsí, tak tohle.

Bibi, já teda u kadeřnice nebyla už léta, ale člověče, tak se mi skoro zachtělo, jak jsi to popsala :lol:

A úplně nejlepší je kadeřnice v lese ;) :)

Pandorraa napsal(a):

Chlupáčování přece funguje :)
Jen ta "žehlička" na konci opravdu není nutná :jojo:

Jaká žehlička? :co:
Bibi, tohle se dělalo i v Praze, tak jsme si s holkama říkaly, že by stálo zato to zopáknout :gloria:
Podle mně je na tom nejdůležitější to, že první krok je dávání, ne braní :)

Kadeřnice v lese!!!!! Ježiš....to je úžasný! :godlike: Holky, není tu někdo kadeřnice? Že bychom učinily lesní kadeřnický odpoledne?

nevím, kam se  chystáš, Lupišu, když máš klid na lůžku
koukej se léčit a nelítej porád do venku :)

Jo a co nabíjí nejvíc mně: jednak debata - obohacující debata. Taková, kde se vynořují nové myšlenky, tvoří nová spojení, vznikají věci jinak, nejlíp překvapivě, barvitě......a vůůůbec nejlepší pro mně je, když jdu přírodou, se psema, kteří se radujou a s člověkem, se kterým se můžu bavit tímhle způsobem.
Ňam!

Jessika napsal(a):

nevím, kam se  chystáš, Lupišu, když máš klid na lůžku
koukej se léčit a nelítej porád do venku :)

No já neříkala, že zejtra! A časem se jistě uzdravím :gloria::lol:

:) Kadeřnici mám zítra, ale ne v lese ,ale doma u nás v koupelně. Máme boží kadeřnici dojíždějící domů a taky levnou a užívám si to skoro jako ten les. Dáme kafe, obarví mě, než to chytne tak ostříhá kluky, pokecáme a hoďka je fuč.

Lupino - a víš co mě se nelíbí? My bydlíme v podhůří Orlických hor a mě mírně děsí rovina - třeba Pardubice nebo u Kolína - tam je rovina, panečku :) Tam by se mi nelíbilo. U nás je to tak akorát. Když chci po cyklostezce po rovince do Chocně - tak můžu, když se mi chce do kopečků - taky mám na výběr, ale to se mi chce spíš právě s těmi psy na procházku, než na kolo nebo na brusle.
Já bych nemohla žít ve velkém městě a za přírodu mít parčík pro psy, to by mě prostě zabilo.

Ale jsou takoví lidi, kteří nejdou do lesa nebo prostě vůbec nikam. Mamčina śousedka nemůže pochopit, proč jezdíme na chatu. Celé roky se ptá - a co tam jako celou dobu děláte?
Nepochopí, že dělat dřevo je pro mě zábava,když celý týden účtuju, že vydrápat se v lese na kopec
nebo jít lesem 8 km se synem a se psem na fotbal do vesnice cestou kterou neznám je prostě zábava a dobrodružství. Však všechny cesty vedou do Říma, že jo? Možná jsem v tom trochu lehkomyslná, ale nenechám si to courání lesem prostě vzít jen proto, že po městech pobíhají magoři a vrazi. V lese určitě na mě žádný nečeká.

ano, ano ... takový debaty s naším pejskem nebo s Karolínou... ty mají něco do sebe
Karolína ... (nebo Karel, počkám, až želva povyroste) mi v sobotu zdrhla z procházky po konferenčním stolku....až na záda na koberec..  :gloria:
ale myslím, že jsem se dostatečně omluvila a už zase papá :) a neodvrací se zhnuseně, když se vtírám s okučičkou

Vlaďko, já se s naší rovinou nemohla smířit leta letoucí....a víš, na co mně nakonec dostala? Tedy, kromě řek?
Na nebe. Je tu v některých místech oobrovský nebe.......

Jess, já jsem skálopevně přesvědčená, že čím více se skýmkoliv mluví, tím více rozumí :)
Teda, až na pár lidských výjimek, který se rozodly, že rozumět nebudou :lol:

Hm, řeky a nebe - řeku mám u domu, ale je fakt, že otevřené nebe je parádní. To mám na chatě, doma jsme v údolí, takže tu mám omezený výhled. Možná proto lezu se psy na ty kopce, teď jsi na to asi kápla :)

No...a ty západy slunce! Jsou tu i nádherný kouty, přestože obdělávaný - když máš pole květáku, salátu a červený řepy jednou stranou ohaničený krásným lesem a druhou stranou velkou rybnou řekou, tak je to obrázek pro bohy....v pokojným letním soumraku, například :)

Myslíš, Lupišu, takový to nebe, kdy si připadáš jako v planetáriu?
Já jsem teda taky spíše na tvarově bohatší reliéf, ale ta placka má zase tu výhodu, že dohlédneš fakt daleko... nic nepřekáží ve výhledu a ty si připadáš, že jsi zrovna "uprostřed" - jako ve skleněném těžítku ...
(nezaměňovat, prosím, s pocitem, že je člověk pupek světa :lol:)

No jo, všude je svým způsobem hezky. Kdybych to uměla, dala bych ti sem fotku z chaty s východem slunce, to je paráda, jak vykukuje zpoza lesa, za kopečkem pole.  A taky krásnou fotku mám jak se slunce večer odráží v rybníce, úplná romantika. Ale fakt se musím pochválit, i když se to nedělá, tyhle fotky se mi povedly.

Jestli ji máš na síti, tak by to mělo jít, ale jestli jen uloženou v počítači, tak myslím ne.
Popravdě, mně připadá v Ćechách nádherně na strašný spoustě míst. Kolikrát takhle někde sedím a říkám si kurňa, kam já bych jezdila?
Jen to moře bych kousek brala, takový chorvatský třeba :)

No jo, moře. Mám u chaty tři rybníky :) Ale nejsem pokrytec - kdybych měla prachy na takovou dovolenou, tak tam jedu taky :)

Vlaďka napsal(a):

No jo, moře. Mám u chaty tři rybníky :) Ale nejsem pokrytec - kdybych měla prachy na takovou dovolenou, tak tam jedu taky :)

Klídek, stejskalo by se ti po chatě :) a po večerním klidu a po jemném sluníčku a po šumícím lese bez uřvaných cikád ...

Cikády koneckonců lze slyšet už v okolí Bratislavy :cool::lol:

Ale to je jasný. Já to po tom nijak nepláču, už jsem tam byla, ale spíš kvůli děckám. Manžel by stějně nikam nejel, slunce nesnáší a já opravdu jsem radši v lese bez lidí, těch mám dost z práce.

Já do lesa nemusím. Nabíjí mě městská historická centra. Jsem vyloženě městský turista. :jojo: I můj vnouček je v tomto po mně. Když ho vezmu na výlet do lesa, je otrávenej a nudí se. Protože tam nejsou lidé. A pak jdeme spolu centrem Prahy, po Karlově mostě... a on je ve svém živlu, vysmátej, mává lidem, brebentí. Historická městská centra mi úžasně dobíjí energii. A ze všech nejvíc snad to naše. Když třeba večer nebo v noci padá sníh, vyběhnu ven, stojím na náměstí, dívám se na krásný zámek nad ním, v jednom rohu náměstí kostel, v protějším krásná radnice s věží, z nebe se snáší sníh, ticho, sníh se třpytí pod nohami... krása nebeská. :hjarta:
Před dvěma lety o adventu jsem šla v Praze po nábřeží od Karlova mostu k Národnímu divadlu. Pod nohami se třpytil sníh, voda šuměla, podívala jsem se na krásně osvětlený hrad a najednou jsem se cítila jako v kostele. Velikánský kostel, ve kterém je střechou nebe. A náš nádherný hrad je oltář. Modlila jsem se a děkovala Bohu, že mi dopřál vidět takovou krásu. :jojo:
Stejnou krásu, jako když vidím moře. :hjarta:

lupina montana napsal(a):

Zvláště na jaře a zejména vrby :) ale bacha na ně, jsou to potvory vrtošivý :cool:
Fakt je, že staří a nemocní mívávali ve zvyku lehat si zády na vrby, co se naklánějí nad vodou - můžu jen doporučit....

Protože voda má strašně silnou jin energii , člověku prospívá sedět u řeky , nebo u nějaký přírodní vody , jenže to by nesměl pořád někam spěchat , 10 minut nestačí .

Vlaďka napsal(a):

:) Kadeřnici mám zítra, ale ne v lese ,ale doma u nás v koupelně. Máme boží kadeřnici dojíždějící domů a taky levnou a užívám si to skoro jako ten les. Dáme kafe, obarví mě, než to chytne tak ostříhá kluky, pokecáme a hoďka je fuč.

Lupino - a víš co mě se nelíbí? My bydlíme v podhůří Orlických hor a mě mírně děsí rovina - třeba Pardubice nebo u Kolína - tam je rovina, panečku :) Tam by se mi nelíbilo. U nás je to tak akorát. Když chci po cyklostezce po rovince do Chocně - tak můžu, když se mi chce do kopečků - taky mám na výběr, ale to se mi chce spíš právě s těmi psy na procházku, než na kolo nebo na brusle.
Já bych nemohla žít ve velkém městě a za přírodu mít parčík pro psy, to by mě prostě zabilo.

Ale jsou takoví lidi, kteří nejdou do lesa nebo prostě vůbec nikam. Mamčina śousedka nemůže pochopit, proč jezdíme na chatu. Celé roky se ptá - a co tam jako celou dobu děláte?
Nepochopí, že dělat dřevo je pro mě zábava,když celý týden účtuju, že vydrápat se v lese na kopec
nebo jít lesem 8 km se synem a se psem na fotbal do vesnice cestou kterou neznám je prostě zábava a dobrodružství. Však všechny cesty vedou do Říma, že jo? Možná jsem v tom trochu lehkomyslná, ale nenechám si to courání lesem prostě vzít jen proto, že po městech pobíhají magoři a vrazi. V lese určitě na mě žádný nečeká.

Já jsem vyrostla v Hlubočepích  na kopci nad Prokopským údolím a taky jsem si dlouho neuměla  představit žít na rovině , vlastně jsme nikdy na rovině nežila .
Ale občas jdu na výlet podél Labe, kde je rovina a je to tam taky moc krásný .

Spousta lidí považuje chození po lese za ztrátu času ,ale já bych jim to nebrala , každý se naplňuje jinak .

Mně by se moc líbilo jít Svatojakubskou pouť , nebo podobnou, třeba aspoň z Prahy na Svatou horu , to  musí být zážitek , jít těma vesnicema po svých , PŘEKONÁVAT SAMA SEBE , v plískaniccích , na slunci , v bouřce , jezyky se postupně mění a se mnou můj věrný ošlehaný druh ........to chci já :D :D

majkafa napsal(a):

Já do lesa nemusím. Nabíjí mě městská historická centra. Jsem vyloženě městský turista. :jojo: I můj vnouček je v tomto po mně. Když ho vezmu na výlet do lesa, je otrávenej a nudí se. Protože tam nejsou lidé. A pak jdeme spolu centrem Prahy, po Karlově mostě... a on je ve svém živlu, vysmátej, mává lidem, brebentí. Historická městská centra mi úžasně dobíjí energii. A ze všech nejvíc snad to naše. Když třeba večer nebo v noci padá sníh, vyběhnu ven, stojím na náměstí, dívám se na krásný zámek nad ním, v jednom rohu náměstí kostel, v protějším krásná radnice s věží, z nebe se snáší sníh, ticho, sníh se třpytí pod nohami... krása nebeská. :hjarta:
:

Ono se to během života mění .
Já jsem dřív byla zarytá tůristka a když někde byly davy lidí, třeba v Karlštejně vinobraní , nemohla jsem pochopit , že se jim líbí v tý tlačenici a prchala jsem pryč . A teď si ráda užiju i takovou akci , kde je hodně lidí a muzika a dobrý víno a jídlo .

Člověk se pořád mění a když něco přehání na jednu stranu a je moc introvertní, začne ho to časem samo tlačit mezi lidi .

lupina montana napsal(a):

Jessika napsal(a):

nevím, kam se  chystáš, Lupišu, když máš klid na lůžku
koukej se léčit a nelítej porád do venku :)

No já neříkala, že zejtra! A časem se jistě uzdravím :gloria::lol:

Já se tak těším,že se Lupíšku brzo uzdravíš a pitomá haksna ti dá pokoj a Amálice bude kol kolem čmuchat a nezežere ty blbý kury za rybníkem a budem spolu objímat dřeviny...a Jessouna naberem po cestě jo?A taky si můžem v lese vytvářet účesy,mám pro tebe jeden skvostnej vymyšlenej!!
Možná zvládnem i zorganizovat free huges in Prague!

Miluji stromy. V bytě mám spoustu stromů na různé způsoby. :) Ráda je objímám. I za nimi na chvilku zaběhnu do lesa. Ale pak se zase vrátím do světa lidí. :) I ve světě lidí jsou stromy, které nám dovolí, abychom je objali. V parku na kopci, kterým jdu každé ráno do práce, jsou nádherné.

Revliba napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Jessika napsal(a):

nevím, kam se  chystáš, Lupišu, když máš klid na lůžku
koukej se léčit a nelítej porád do venku :)

No já neříkala, že zejtra! A časem se jistě uzdravím :gloria::lol:

Já se tak těším,že se Lupíšku brzo uzdravíš a pitomá haksna ti dá pokoj a Amálice bude kol kolem čmuchat a nezežere ty blbý kury za rybníkem a budem spolu objímat dřeviny...a Jessouna naberem po cestě jo?A taky si můžem v lese vytvářet účesy,mám pro tebe jeden skvostnej vymyšlenej!!
Možná zvládnem i zorganizovat free huges in Prague!

To mi povídej! Budu se vofáfrně těšit :lol: Možná dáme s podzimkem i ty věže, co?
Co je "huges"?
Jo moment......jakej účes? :co: Nestříhat - ne ne!

Jsem přemýšlela, co že to budete s mým švagrem Podzimkem dělat a odkud ho znáte. :lol: Pak mi došlo. :)

lupina montana napsal(a):

Revliba napsal(a):

lupina montana napsal(a):

No já neříkala, že zejtra! A časem se jistě uzdravím :gloria::lol:

Já se tak těším,že se Lupíšku brzo uzdravíš a pitomá haksna ti dá pokoj a Amálice bude kol kolem čmuchat a nezežere ty blbý kury za rybníkem a budem spolu objímat dřeviny...a Jessouna naberem po cestě jo?A taky si můžem v lese vytvářet účesy,mám pro tebe jeden skvostnej vymyšlenej!!
Možná zvládnem i zorganizovat free huges in Prague!

To mi povídej! Budu se vofáfrně těšit :lol: Možná dáme s podzimkem i ty věže, co?
Co je "huges"?
Jo moment......jakej účes? :co: Nestříhat - ne ne!

Stříhat  tebe??Nikdy má milá...jen se budem objímat..hugesovat..:D

Jo tak to jo! Mi odlehlo..... :lol:

Jak píšete, že cítíte energii ze stromů,nějaké proudění,  to se mě nepodařilo. Já cítím jen takové teplo a lásku, když se ho dotknu. Měla jsem oblíbený smrk - byl obrovský, stál u potůčku, pokaždé, když jsem jela kolem, tak jsem ho pohladila. Pak ho skáceli. A já to normálně obrečela. Byl krásný, zdravý.
Ale ještě lepší je sednout si na takový ten placatý, ohlazený kámen do řeky a hladit tu ledovou vodu. Mám jeden kámen, který zasahuje do poloviny řeky. Je to žulosyenit, víte, jak dlouho to muselo trvat, než se z něja stala ta krásné hladká placka? A teď na ní sedím já, ruce ve vodě a cítím tok času. To je paráda.

Jak jste sem dali to video s objímáním, to bylo krásné. I když já nevím, jestli bych dokázala obejmout cizího člověka. Ale možná jo. Moc hezky se na to dívá.

Judyna napsal(a):

Jak píšete, že cítíte energii ze stromů,nějaké proudění,  to se mě nepodařilo. Já cítím jen takové teplo a lásku, když se ho dotknu. Měla jsem oblíbený smrk - byl obrovský, stál u potůčku, pokaždé, když jsem jela kolem, tak jsem ho pohladila. Pak ho skáceli. A já to normálně obrečela. Byl krásný, zdravý.

Jak jste sem dali to video s objímáním, to bylo krásné. I když já nevím, jestli bych dokázala obejmout cizího člověka. Ale možná jo. Moc hezky se na to dívá.

Já bych cizí lidi neobjímala vůbec , protože bych dostala jejich energii a ta by mohla být bůhvíjaká .
Nevěřím takovým těm komediím, jak se lidi objímají a hrají si na lásku, když jim to někdo nařídí, poradí .
Maximálně bych podala ruku .

novavila napsal(a):

Já bych cizí lidi neobjímala vůbec , protože bych dostala jejich energii a ta by mohla být bůhvíjaká .
Nevěřím takovým těm komediím, jak se lidi objímají a hrají si na lásku, když jim to někdo nařídí, poradí .
Maximálně bych podala ruku .

Možná máš tady zakopaného psa.
Protože já bych si nehrála a neposlechla ani nikoho, kdo by mi to nařídil, kdybych sama nechtěla. Objímám se jenom tehdy, když já chci a když cítím vstřícnost i z protikusu. :D

Judyna napsal(a):

Jak píšete, že cítíte energii ze stromů,nějaké proudění,  to se mě nepodařilo. Já cítím jen takové teplo a lásku, když se ho dotknu. Měla jsem oblíbený smrk - byl obrovský, stál u potůčku, pokaždé, když jsem jela kolem, tak jsem ho pohladila. Pak ho skáceli. A já to normálně obrečela. Byl krásný, zdravý.
Ale ještě lepší je sednout si na takový ten placatý, ohlazený kámen do řeky a hladit tu ledovou vodu. Mám jeden kámen, který zasahuje do poloviny řeky. Je to žulosyenit, víte, jak dlouho to muselo trvat, než se z něja stala ta krásné hladká placka? A teď na ní sedím já, ruce ve vodě a cítím tok času. To je paráda.

Jak jste sem dali to video s objímáním, to bylo krásné. I když já nevím, jestli bych dokázala obejmout cizího člověka. Ale možná jo. Moc hezky se na to dívá.

Judyno, to je krásné s tím kamenem. Taky ráda sedím u tekoucí vody. A u žijícího moře.
Mrtvé moře - to byla taková smutná kamenná suchá mrtvá krajina, moře i ty skály a poušť kolem. Z toho mi bylo smutno.

Moře je krásné, ale řece se nevyrovná. Aspoń pro mě.

Judyna napsal(a):

Moře je krásné, ale řece se nevyrovná. Aspoń pro mě.

Pro mě je moře jeden z nejúžasnějších darů, jakých se mi na tomto světě dostalo. Je každou vteřinu jiné, klidné, vlnivé, má za den tisícero barev,...  kdežto voda v řece pro mě "jenom" teče. Ale je pro mě taky krásná a hladivá a energeticky dobíjející.
Vždy, když se dostanu k moři, skláním se před jeho majestátem a poděkuji Bohu, že mi bylo opět dopřáno vidět ho.

majkafa napsal(a):

novavila napsal(a):

Já bych cizí lidi neobjímala vůbec , protože bych dostala jejich energii a ta by mohla být bůhvíjaká .
Nevěřím takovým těm komediím, jak se lidi objímají a hrají si na lásku, když jim to někdo nařídí, poradí .
Maximálně bych podala ruku .

Možná máš tady zakopaného psa.
Protože já bych si nehrála a neposlechla ani nikoho, kdo by mi to nařídil, kdybych sama nechtěla. Objímám se jenom tehdy, když já chci a když cítím vstřícnost i z protikusu. :D

My se bavíme o těch akcích, kdy se lidi objímají na náměstí, všichni všechny a to já považuju za komedii.
Taky to často bývá na různých ezoterických akcích , kdy se lidi programově objímají , všichni všechny, tam by mi to vadilo , nevěřím tomu, že jsou všichni čistí a upřímní .

Jinak pochopitelně lidi co mám ráda objímám ráda .
Nejradši objímám vnoučata(teda když chtějí ) , mají růžové jazýčky , červené tvářičky, celý krásně voní , nemůžu se jich nabažit .

Já se taky moc ráda muchluju s vnoučkem. Má teď období, kdy rád pusinkuje s vyplazeným jazýčkem :lol: a objímá a to je super. :)

novavila napsal(a):

Já bych cizí lidi neobjímala vůbec , protože bych dostala jejich energii a ta by mohla být bůhvíjaká .
Nevěřím takovým těm komediím, jak se lidi objímají a hrají si na lásku, když jim to někdo nařídí, poradí .
Maximálně bych podala ruku .

Viz tvůj seznam na začátku :)
No je fakt, že na objímání cizích lidí je zapotřebí....jistý předpoklad, řekněme. Když začneme logickým předpokladem - pokud někomu NABÍDNEŠ objetí (na ulici nebo kdekoli jinde) a on ho přijme, žádné šeredné úmysly za tím nehledej.
Hledáš-li, nediv se.........

Judyna napsal(a):

Jak píšete, že cítíte energii ze stromů,nějaké proudění,  to se mě nepodařilo. Já cítím jen takové teplo a lásku, když se ho dotknu. Měla jsem oblíbený smrk - byl obrovský, stál u potůčku, pokaždé, když jsem jela kolem, tak jsem ho pohladila. Pak ho skáceli. A já to normálně obrečela. Byl krásný, zdravý.
.

Ó jé.....to taky nenávidím. :grater: Někdy se to musí, většinou by stačilo maličko porozmýšlet....Jo, lásku, Judy.....jsou i stromy, který mě děsí :lol: modřín zrovna. Má podivnou stahovací energii. Ale každý potřebujeme něco jiného.
Smrky jsou takový hodný bulíci dobrosrdečný - například přirozenej lužní les, to je panečku jiná, než smrky.

Já zrovna miluji modříny. Dnes ráno cestou do práce jsem čichala k jejich výhonkům a krásně mi voněly a podílely se na mém usmátém a pohodovém ránu. Říkala jsem si, že mi žádné jiné stromy ani šišky nevoní tak krásně, jako ty modřínové.
Kromě šeříků a jasmínu, ale to jsou spíš keře.
Když jsem chtěla nebýt, ležela jsem jednoho podzimního dne na své zahradě pod šeříky a najednou mi přišla myšlenka, že tady chci být, abych mohla příští jaro vonět k šeříkům. Mají taky svůj podíl na tom, že tady pořád jsem. :jojo:

Já taky nemluvila o vůni, Majko, ta je bezpochyby nádherná. Jejich energie je ale podobná hlasu sirén, nebo jak bych to připodobnila.

Pak ho skáceli. A já to normálně obrečela.
Nemám ráda,když se kácejí stromy... i když vím, že je to potřeba. Pak, když je na zemi, už to jde... ale ten moment, kdy se drží na posledním kousku kůry... a pak tak rezignovaně vzdychne a padne... to ne, to nemusím.

nevoní tak krásně, jako ty modřínové. Kromě šeříků a jasmínu, ale to jsou spíš keře.
Mňo... to jsou spíš listnáče...

Smrky jsou takový hodný bulíci dobrosrdečný - například přirozenej lužní les, to je panečku jiná, než smrky.
Tak to pozor! :) Ten můj nebyl žádnej bulík, nýbrž král, vysoký, nádherně rostlý, o samotě stojící (teda aspoń tak mezi těma ostatníma malýma stromama vypadal).
Vůbec by mě nenapadlo, že by nějaký strom mohl děsit. Jsi asi Lupi hodně citlivá.

vnoučci....to je energie...jsem pyšná 4 babi
dcera má 3
syn 1..já se tak ráda mimískuju, my se namazlíme....naradujeme

lupina montana napsal(a):

novavila napsal(a):

Já bych cizí lidi neobjímala vůbec , protože bych dostala jejich energii a ta by mohla být bůhvíjaká .
Nevěřím takovým těm komediím, jak se lidi objímají a hrají si na lásku, když jim to někdo nařídí, poradí .
Maximálně bych podala ruku .

Viz tvůj seznam na začátku :)
No je fakt, že na objímání cizích lidí je zapotřebí....jistý předpoklad, řekněme. Když začneme logickým předpokladem - pokud někomu NABÍDNEŠ objetí (na ulici nebo kdekoli jinde) a on ho přijme, žádné šeredné úmysly za tím nehledej.
Hledáš-li, nediv se.........

Ale my se bavíme o těch ORGANIZOVANÝCH akcích, kdy se všichno programově objímají ve velkém...........tam je spousta lidí, kteří hrají komedii .
Jednou jsem byla na výletě s paní, která učila angličtinu v hladině Alfa a dost se ezoterikou zabývala a ta mi taky říkala, že když je na nějaký akci, kde jsou vyzváni k tomu , oebjmout se, že to nedělá .

Můj masér mi taky řekl, že prodává nábytek, který byl v bytě , jenž koupil, protože ten nábytek je plný energie lidí, co tam žili a ruší to jeho klienty .
Ten nábytek byl nádhernej ,ale každý kdo tomu trochu rozumí se zbavuje energie, která ho zanáší a vyhýbá se jí .

Samožřejmě, že když mě někdo obejme nečekaně v obchodáku , že to myslí upřímně a je to krásný okamžik, stačí úsměv a hned je  lepší den.

helena napsala: nevoní tak krásně, jako ty modřínové. Kromě šeříků a jasmínu, ale to jsou spíš keře.
Mňo... to jsou spíš listnáče...


Jsou. No a co? :D

helena napsal(a):

nevoní tak krásně, jako ty modřínové. Kromě šeříků a jasmínu, ale to jsou spíš keře.
Mňo... to jsou spíš listnáče... ]

Ale tys to vytrhla z kontextu. Tohle je nesmysl, cos vytvořila.
Já nesrovnávala listnáče s jehličnany. :P

novavila napsal(a):

Ten nábytek byl nádhernej ,ale každý kdo tomu trochu rozumí se zbavuje energie, která ho zanáší a vyhýbá se jí .

To záleží výhradně na interakci, Novavilo. To by si přece nikdo nemohl koupit starej dům, nebo věc v bazaru....já mám "hodný" starý dům a "hodné" staré věci - to jest, ony se mnou nekolidují, ale naopak.
Co zmůže síla vlastní energie jsem zažila u kamarádky, která si kupovala ideální polovinu domu, tehdy ještě obývaného majiteli, lakotnými, zapšklými staříky. Já jí to jen tak pro srandu králikům prošla s virgulí - ona na tyhle věci moc nevěří. Byla to katastrofa a čistý jen v jednom místě - virgule mi tam lítala jako magor. Naštěstí na mně moc nedali, v jediným čistým místě šikovně udělali koupelnu a do roka byl ten barák prakticky přeorientovanej o 180° :)

Judyna napsal(a):

Smrky jsou takový hodný bulíci dobrosrdečný - například přirozenej lužní les, to je panečku jiná, než smrky.
Tak to pozor! :) Ten můj nebyl žádnej bulík, nýbrž král, vysoký, nádherně rostlý, o samotě stojící (teda aspoń tak mezi těma ostatníma malýma stromama vypadal).

Ale hodnej, ne? Nemyslela jsem rozhodně "hloupý" výhradně to mělo být "dobrosrdečný" :) No, já bych si i byla myslela, že modříny a já máme nějaký nevyřízený účty, nebo co :lol: ale kamarádka s ním měla prakticky totožný zážitek.
Nicméně netvrdím, že někomu jinému to může dělat dobře, neřkuli prospívat.
Nejhorší zážitek jsem měla s obrovitým dubem, který smetlo tornádo - dubu zbylo cca 4-5 metrů kmene - a ten kmen žil a byl v agonii :grater: Radím všem, nezkoušejte se propojit s obrovskou bytostí v agonii. Dodneška z toho mám špatně v duši.

lupina montana napsal(a):

novavila napsal(a):

Ten nábytek byl nádhernej ,ale každý kdo tomu trochu rozumí se zbavuje energie, která ho zanáší a vyhýbá se jí .

To záleží výhradně na interakci, Novavilo. To by si přece nikdo nemohl koupit starej dům, nebo věc v bazaru....já mám "hodný" starý dům a "hodné" staré věci - to jest, ony se mnou nekolidují, ale naopak.
Co zmůže síla vlastní energie jsem zažila u kamarádky, která si kupovala ideální polovinu domu, tehdy ještě obývaného majiteli, lakotnými, zapšklými staříky. Já jí to jen tak pro srandu králikům prošla s virgulí - ona na tyhle věci moc nevěří. Byla to katastrofa a čistý jen v jednom místě - virgule mi tam lítala jako magor. Naštěstí na mně moc nedali, v jediným čistým místě šikovně udělali koupelnu a do roka byl ten barák prakticky přeorientovanej o 180° :)

Třeba by to pro ně bylo moc namáhavý a stíálo by je hodně energie tu původní energii měnit .
Jinak nechápu , proč by to tak řešil, on je skutečně boží člověk, každý slovo který řekne je perla .

Například mi i nabízel, že bych mohla chodit mezi jeho známé ezoteriky a pak se zarazil a řekl mi, ty ale bereš tabletku na psychozu ? Tak oni by to vycítili a vystrčili by tě od sebe , lišila by ses.
To je člověk, kterej řekne všechno, jak to cítí, nikdy nikoho nebalamutí ani nikomu nelichotí, říká věci přesně tak, jak jsou , jako Pánbu .

Až teď jsem si všimla, že v názvu vlákna chybí r. :)

majkafa napsal(a):

Až teď jsem si všimla, že v názvu vlákna chybí r. :)

To je typický ......kloužu po povrchu, jsem nepozorná   a  už nemám energii si koupit silnější brejle , tak zapomínám písmenka a bohužel v názvu se to nedá editovat , hledala jsem to ...:D

Ale enegie je hezká, i od pohledu to pěkně vypadá. Není to tak tvrdé, jako s r. :)

novavila napsal(a):

Třeba by to pro ně bylo moc namáhavý a stíálo by je hodně energie tu původní energii měnit .
Jinak nechápu , proč by to tak řešil, on je skutečně boží člověk, každý slovo který řekne je perla .

Třeba - já taky nepoužívám energii na to, abych to měnila. Mám věci, jak jsem už psala, který se mnou harmonujou, ne naopak. No a třeba on to vyhazoval právě proto, že s ním neharmonovaly, vadily mu, skřípalo to mezi nima - a on se  - poměrně pochopitelně - nehodlal namáhat s nějakým nábytkem :lol:
Podle všeho každá hmota tak či onak dokáže uchovávat nějaké ty informace, takže asi závisí na tom, jaké.

každá hmota tak či onak dokáže uchovávat nějaké ty informace
No jéje... mám tohle se starejma věcma. Ne krámama, ale předmětama, jak já říkám, "dotejkanejma" Třeba dřevěnej hříbek, ohlazenej rokama používání do sametova, s barvou, kterou žádný mořidlo nedovede... nebo ruční práce - ideálně ty nad 50 let. Kojeneckej čepeček na hlavičku novorozeňátka, pletenej z tenoulinkejch nitek do krajkovýho vzoru - ten je radost vzít do ruky. Zajímavý je, že u povijánu tenhle pocit nemám - že by to bylo tím, že vlastně "omezuje"?

To je dobrý :) no možná je to doopravdy tím, že omezuje?

A ano - rozhodně bude rozdíl mezi dejme tomu hrnkem, který někdo dostal z lásky a s láskou ho používal, a hrnkem, který někdo dostal od nesnášenlivé tetičky a "musel" ho předvádět, jak je jako vděčnej :lol:

[b]rozhodně bude rozdíl mezi dejme tomu hrnkem, který někdo dostal z lásky a s láskou ho používal, a hrnkem, který někdo dostal od nesnášenlivé tetičky[b]
Jojo... ale takovej hrnek od tetičky se jako na potvoru ne a ne rozbít... svatební servis dávno v řiti, ale příšernej kafešálek půjde za dědicema dědiců...

lupina montana napsal(a):

novavila napsal(a):

Třeba by to pro ně bylo moc namáhavý a stíálo by je hodně energie tu původní energii měnit .
Jinak nechápu , proč by to tak řešil, on je skutečně boží člověk, každý slovo který řekne je perla .

Třeba - já taky nepoužívám energii na to, abych to měnila. Mám věci, jak jsem už psala, který se mnou harmonujou, ne naopak. No a třeba on to vyhazoval právě proto, že s ním neharmonovaly, vadily mu, skřípalo to mezi nima - a on se  - poměrně pochopitelně - nehodlal namáhat s nějakým nábytkem :lol:
Podle všeho každá hmota tak či onak dokáže uchovávat nějaké ty informace, takže asi závisí na tom, jaké.

To je ale stejně zajímavý .
Třeba někde je silná léčivá energie , v kostelích , na kopcích a i když tam za staletí přišly stovky "hnusných zlých " lidí , nezměnila se , čím to je, že tam zůstává?

Spousta lidí miluje starožitnosti, to znamená , že si nevědomky zanášejí život hnusem ? Dá se přece očekávat, že taková stará cukřenka nebo servis potkaly leccos, než došly k sběrateli.

Spousta lidí miluje starožitnosti, to znamená , že si nevědomky zanášejí život hnusem ?
Hnusem si ho zanášejí ti, kteří nemilují, ale sbírají... pro peníze, pro pocit "koukejte, co mám (a vy ne)", nebo protože mají dojem, že se to sluší, mít nějakej ten starej "kousek".
Ten kdo miluje, si do domu, bytu ani života nic takovýho nedotáhne. Prostě proto, že věc se "špatnou minulostí" ho neosloví.

helena napsal(a):

Ten kdo miluje, si do domu, bytu ani života nic takovýho nedotáhne. Prostě proto, že věc se "špatnou minulostí" ho neosloví.

Přesně tak :) to se dá vyčmuchat.

novavila napsal(a):

To je ale stejně zajímavý .
Třeba někde je silná léčivá energie , v kostelích , na kopcích a i když tam za staletí přišly stovky "hnusných zlých " lidí , nezměnila se , čím to je, že tam zůstává?

Tak ona nezůstává vždycky - někdy se údajně stěhuje. Takovou citlivost já třeba nemám, ale dejme tomu letohrádek Hvězda - vždycky údajně takový silový místo.....však on byl tak i stavěn, viz tvar budovy....no a já nic, já se tam šila, že to není docela v rychtyku. Od vnímavějších jsem se pak dověděla, že letohrádek byl skutečně postavenej přesně na střed silnýho energetickýho výronu, jenže ten se léty přestěhoval - takže teď to působí spíše kontraproduktivně. Kdoví, třeba na tom má zásluhu i bitva na Bílý hoře, ačkoliv to vlastně žádná pořádná bitva nebyla. Jenže to byl klíčovej okamžik a my ho tak hlavně vnímáme.
Ad kostely - taky ne ve všech se ta čistá energie udrží a ne všechny mně třeba konvenujou. Všeobecně si ale myslím, že jelikož se tam lidi chodí převážně modlit a PROSIT (což značí pokoru), že tenhle fakt sám o sobě stačí k tomu, aby jakýhokoliv zmetka udržel na uzdě alespoň po tu chvíli, co se nachází na svaté půdě.
Mmch, Sušice: město, z jedné strany chráněné pohanským božištěm Svatoborem, z druhé kostelem sv. Anděla strážného....dobrý samo o sobě, ne? ;) Zajímavý je, že tohle město bylo živý a poměrně veselý i za nejhlubšího totáče. Když jsem tam přišla hluboce po plyšáku, neviděla jsem žádný donebevolající rozdíl - jako jinde :)

Ale o Hvězdě  dodnes léčitelé píšou, že je tam silná energie , vevnitř , dokonce se tam údajně chodí dobíjet chirurgové z Motola.
Já se tam ještě nedohrabala i když to mám  busem 15 minut .
Třeba na Vyšehradě necítím nic ,ale fakt je, že mě všeobecně vadí, když je moc lidi okolo a tam je hodně turistů, když tam jdu .. I v kostele mám výbornej pocit´,  když je prázdnej a když je plnej o mši, skutečně věřících lidí (nemyslím Velikonoce ), tak už mě to ruší .

Jak už jsem tu psala nejsilnější pocit mám na Svatý Hoře , to jsem na odvoz , jakou mám euforii .
.

já vím, že píšou - já jsem jen napsala svou zkušenost. Leckdo je urvanej z Kladrub, třeba - já tam nevydržela, je tam strašně silná tenze dvou pólů.
Svatá hora je skvělá, jo.....nesmí tam psi a naše čuba mi to pěkně vytmavila, že jsem ji tam nevzala :lol: cpala se tam jak nezavřená.
Lidi všeobecně rušej při vnímání energií, alespoň mně taky.....jo a Vyšehrad má silový místo za oltářem. chtěla jsem to vyzkoušet, ale mě vyhnali :cool:

lupina montana napsal(a):

já vím, že píšou - já jsem jen napsala svou zkušenost. Leckdo je urvanej z Kladrub, třeba - já tam nevydržela, je tam strašně silná tenze dvou pólů.
Svatá hora je skvělá, jo.....nesmí tam psi a naše čuba mi to pěkně vytmavila, že jsem ji tam nevzala :lol: cpala se tam jak nezavřená.
Lidi všeobecně rušej při vnímání energií, alespoň mně taky.....jo a Vyšehrad má silový místo za oltářem. chtěla jsem to vyzkoušet, ale mě vyhnali :cool:

Píšeš mi zajímavý věci, budu muset víc pracovat na svým vnímání , flákám to .
Třeba ještě  najdu další úžasná energetická místa .
Dík za inspiraci .

Můžu mít nejapný dotaz? :D 
Znáte to v botanické zahradě v Troji? Já to tam hrozně miluju, byla to láska na první pohled. Od vinice sv. Kláry, kolem kostelíku a výš do zahrady. Cítím se tam vždycky krásně. Tak mě napadlo, jestli v tom nebudou taky nějaké energie :).

Pak dál od botanky směrem do Bohnic už to nemám moc ráda. Jsou to místa, kde došlo k vraždě Aničky, ale necítila jsem se tam zrovna nadšeně ani dávno před tím.

Pak je pravda, že velká láska byl taky Vyšehrad. Chodila jsem hned pod ním na gympl a randila tam po škole (nebo místo:vissla:) nebo navečer - v době, když tam skoro nikdo nebyl....Chodila jsem tam ráda i sama. Teď jsem tam byla po delší době, lidí jak na václaváku...trochu zklamání...

Co píšete o stromech mě taky docela oslovuje. Třeba nakonec nebudu takový kopyto :D.

Proč nejapný? :co: Nojo, to je zajímavý místo; nahuštěných pr.ele tři energeticky a významově silných věcí - botanická, ZOO (chápaná a právem, jako Noemova archa) Fata morgana a zámek - výletní místo, taková chalupa ve větším :)
Vlastně všechno se to točí kolem živého, životnosti, živosti......zajímavý. A k tomu ta dramatická krajina, která mně osobně přijde energeticky velice nejednoznačná - taková vzpurná.
Co s tebou naprosto souhlasím, je stráň svatý Kláry. Já to pamatuju ještě bez vinice a je to neuvěřitelnej rozdíl, co ji tam znovu vysadili: jednoznačně cosi jako vinice Páně.....když jedu od Vltavy, vždycky se těším, jak vykoukne. :) I v hnusným počasí dělá dojem, že je prosvícená.

lupina montana napsal(a):

Proč nejapný? :co: Nojo, to je zajímavý místo; nahuštěných pr.ele tři energeticky a významově silných věcí - botanická, ZOO (chápaná a právem, jako Noemova archa) Fata morgana a zámek - výletní místo, taková chalupa ve větším :)
Vlastně všechno se to točí kolem živého, životnosti, živosti......zajímavý. A k tomu ta dramatická krajina, která mně osobně přijde energeticky velice nejednoznačná - taková vzpurná.
Co s tebou naprosto souhlasím, je stráň svatý Kláry. Já to pamatuju ještě bez vinice a je to neuvěřitelnej rozdíl, co ji tam znovu vysadili: jednoznačně cosi jako vinice Páně.....když jedu od Vltavy, vždycky se těším, jak vykoukne. :) I v hnusným počasí dělá dojem, že je prosvícená.

To je pravda, že je tam taková koncentrace života - zvířat, rostin a spokojených lidí na výletě... Je ale pravda, že jakákoli jiná Zoo nebo botanická zahrada na mě nikdy tak nezapůsobila jako ty trojské.
Ta vinice je skutečně bomba a dává skvělé víno! Vinotéka s pozezením je přímo na vinici, mezi hroznama....to je nabíječka! Ptala jsem se na tohle místo i proto, že se tam plánujeme svatbu :).

Mmch, Sušice: město, z jedné strany chráněné pohanským božištěm Svatoborem, z druhé kostelem sv. Anděla strážného....dobrý samo o sobě, ne? wink Zajímavý je, že tohle město bylo živý a poměrně veselý i za nejhlubšího totáče. Když jsem tam přišla hluboce po plyšáku, neviděla jsem žádný donebevolající rozdíl - jako jinde smile


Ja ten rozdil vidim velky,v tomhle meste jsem chodila na ucnak,prvni rande prave na Andelicku,pracovala jsem tam,narodili se me tam deti.Bylo to mesto plne pracovnich prilezitosti.Ted tam chatra jedna s nejvetsich tovaren Solo Susice.V Susici je nejvetsi nezamestnanost v nasem kraji.Nic noveho se tam za tu dobu po sametu nevybudovalo.Teda vybudovali se tam supermarkety.Je mi lito,ze takhle tohle mesto dopadlo....

V letohrádku Hvězda a v celé Oboře i na Bílé hoře mám taky divné pocity. I můj vnouček. Bylo to na něm znát, když jsme tam spolu byli.
Na Vyšehradě se cítím nádherně.
Z Botanické stejné pocity, i z FataMorgany.
Ale tam nahoře nad botanickou je mi divně. A hluboce jsem vnímala smrt Aničky a od samého začátku byla přesvědčena, že ten muž je její vrah. Nevím, proč. Obejmula bych ji, ležela tam mrtvá celou zimu, neumím vyjádřit slovy své pocity z toho případu a nevím,proč mě tak zasáhl.

koniklec napsal(a):

Ptala jsem se na tohle místo i proto, že se tam plánujeme svatbu :).

moje dcera měla taky na vinici, v Grébovce. Mně to přišlo skvělý :supr: svatba na vinici.

Erem, nevím, jak je to momentálně, byla jsem naposledy v Sušici v 06tým a to dělala dojem veselého města :)

Majko, Vyšehrad je téměř čistě jin (proto ty hřbitovy)

Ale když už jsme u těch energií: Trosky - to je kapitola sama pro sebe! Citlivější prchaj :lol:

Pro mě je úžasným místem nedostavěná katedrála v Panenském Týnci.
Asi to zní divně, ale chtěla bych se tam milovat s mým milým. ne "uvnitř", ale tam vzadu, jakoby už venku ze stavby. Nějak to cítím, že by to bylo posvěcení našeho vztahu, nebo jak to říct. Byla jsem tam minulý rok. U "oltáře" mi bylo tísnivě,nemohla jsem dýchat. ale tam, kde jsou boční "dveře", mi bylo náramně. A na jednom kameni bočního východu bylo vytesáno velkými písmeny jméno, které nosí můj milý. Dostalo mě to, hluboce zasáhlo.

K té katedrále se mi vážou slova, co mi kdysi napsala pan, v roce 2008. Mám je napsané.

O mé touze po výjimečném, trvalém a pevném svazku, posvátném a posvěceném. Že chci svou pohádku, která je sice totožná s výše uvedeným, jen na jakési dobrovolné až posvátné bázi. Kdo ví? Zázraky se dějí.

Když jsem tam byla, uviděla to jméno, celé se mi to spojilo dohromady, šel mi mráz po zádech, nebo jak to říct, nemám na ty pocity slova. Ano. Zázraky se dějí.

Byla jsem tam tenkrát s jiným mužem, i tím to bylo ještě zvláštnější. Protože můj milý byl stejně pořád se mnou, i když nebyl.

Asi proto, že oltář by mělo být místo, kam je svedená energie kostela/baziliky. Ne nutně, ale bývá to tak. O Panenském Týnci jsem hodně slyšela, ale ještě jsem tam nebyla, takže nevím.

majkafa napsal(a):

V letohrádku Hvězda a v celé Oboře i na Bílé hoře mám taky divné pocity. I můj vnouček. Bylo to na něm znát, když jsme tam spolu byli.
Na Vyšehradě se cítím nádherně.
Z Botanické stejné pocity, i z FataMorgany.
Ale tam nahoře nad botanickou je mi divně. A hluboce jsem vnímala smrt Aničky a od samého začátku byla přesvědčena, že ten muž je její vrah. Nevím, proč. Obejmula bych ji, ležela tam mrtvá celou zimu, neumím vyjádřit slovy své pocity z toho případu a nevím,proč mě tak zasáhl.

Přesně, mně taky. Mám tam takovou úzkost, i když je hezky a objektivně nic nehrozí. Od FataMorgany výš a dál směrem na Kobylisy to prostě nemusím.

Hvězda je fajn na běhání, ale pocitově - pro mě - nic. Třeba se Stromovkou se to nedá srovnat. Uvnitř v letohrádku jsem nikdy nebyla.

lupina montana napsal(a):

koniklec napsal(a):

Ptala jsem se na tohle místo i proto, že se tam plánujeme svatbu :).

moje dcera měla taky na vinici, v Grébovce. Mně to přišlo skvělý :supr: svatba na vinici.

Erem, nevím, jak je to momentálně, byla jsem naposledy v Sušici v 06tým a to dělala dojem veselého města :)

Majko, Vyšehrad je téměř čistě jin (proto ty hřbitovy)

Ale když už jsme u těch energií: Trosky - to je kapitola sama pro sebe! Citlivější prchaj :lol:

Náš plán zatím je samotná svatba v zahradě (můj favorit je bambusová louka) a pak pojíst a popít na vinici :). Ještě uvidíme, kolik nám za to naúčtujou :D. Ale pocitově jsme se s přítelem naprosto shodli, že to je skvělý místo. Pro mě nikdy svatba nic moc neznamenala, ale od toho nápadu s botankou se fakt těším :).

Je tam jedno místo velice překvapivý - tedy ve Hvězdě. Kupodivu mi ho musela ukázat slovenská neteř, mně, která jsem vyrostal ve Střešovicích :lol: a sice za letohrádkem. Ono se tam moc zřejmě nechodí. Je tam dosti příkrej svah, téměř rokle a najednou skoro pralesík. Připadá mi, že tam je zbytková původní energie toho místa, dost silný je to.

Jinak díky za tipy na výlety, pomalu abych si je začala psát :)

Jdu se podívat na fotky z Panenského Týnce. I z fotek je cítit ta energie.

lupina montana napsal(a):

Je tam jedno místo velice překvapivý - tedy ve Hvězdě. Kupodivu mi ho musela ukázat slovenská neteř, mně, která jsem vyrostal ve Střešovicích :lol: a sice za letohrádkem. Ono se tam moc zřejmě nechodí. Je tam dosti příkrej svah, téměř rokle a najednou skoro pralesík. Připadá mi, že tam je zbytková původní energie toho místa, dost silný je to.

Tak tam se zajdu podívat, schválně jestli něco ucítím :).
Teda o tom příkrým svahu vím svoje :D Obehdy jsem tam běžela jeden závod....měla jsem zafixováno, že Hvězda je rovinka a ona je v tý zadní části taková díra :D. Tehdy se mi energie krapítek nedostávala a genius loci mi byl prd platnej :vissla:

A ve Vlčí je úžasná kaplička, energeticky velmi přívětivá.
http://www.atlasceska.cz/ustecky-kraj/k … lava-vlci/

lupina montana napsal(a):

Je tam jedno místo velice překvapivý - tedy ve Hvězdě. Kupodivu mi ho musela ukázat slovenská neteř, mně, která jsem vyrostal ve Střešovicích :lol: a sice za letohrádkem. Ono se tam moc zřejmě nechodí. Je tam dosti příkrej svah, téměř rokle a najednou skoro pralesík. Připadá mi, že tam je zbytková původní energie toho místa, dost silný je to.

Ducháček má dotaz...
Jestliže někde existuje energie místa a lidi choděj tu enerii nacucávat, nevyčerpá se to potom?
A ještě jeden:
Po čem je ten "zbytek" energie?

koniklec napsal(a):

Jinak díky za tipy na výlety, pomalu abych si je začala psát :)

cha! Tak to ti dohodím jedny stránky:
http://druidova.mysteria.cz/MISTA_SILY/ … EMNA_MISTA

Jessika napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Je tam jedno místo velice překvapivý - tedy ve Hvězdě. Kupodivu mi ho musela ukázat slovenská neteř, mně, která jsem vyrostal ve Střešovicích :lol: a sice za letohrádkem. Ono se tam moc zřejmě nechodí. Je tam dosti příkrej svah, téměř rokle a najednou skoro pralesík. Připadá mi, že tam je zbytková původní energie toho místa, dost silný je to.

Ducháček má dotaz...
Jestliže někde existuje energie místa a lidi choděj tu enerii nacucávat, nevyčerpá se to potom?
A ještě jeden:
Po čem je ten "zbytek" energie?

Jess, já se možná pletu o tom zbytku - mi to tak připadalo, jako že tak to tam bylo původně. Jako kdyby se zrovna do tohohle kousku místa moc nemíchali lidi.
To s tím vycucáváním - víš, že nevím? Nikdy mě nenapadlo se po tom ani pídit, jestli to někdo tuší. Myslím si ale, že pokud to je lidský místo -kostel, svatyně, nebo naopak vězení, koncentrák- že když se neudržuje jaksi v chodu tou energií, na kterou to bylo stavěný, že se vymizíkuje. Ovšem přírodní asi těžko.....to by musely být podle mě tisíce generací, řekla bych......naše modrá mamička je přece jen velikánskej generátorek. Asi se můžou ale nějakou změnou v terénu (spodní vody, doly, zemětřesení atd. možná i záplavy, co já vím) překopat a změnit.

lupina montana napsal(a):

koniklec napsal(a):

Jinak díky za tipy na výlety, pomalu abych si je začala psát :)

cha! Tak to ti dohodím jedny stránky:
http://druidova.mysteria.cz/MISTA_SILY/ … EMNA_MISTA

Super! Kuju :)

Od FataMorgany výš a dál směrem na Kobylisy to prostě nemusím.
Ono se tam mění směrem nahoru podloží - jeden z možnejch důvodů?

Tam okolo tý vily to je skutečně nepříjemnej pocit, i když to může být ovlivněný tím co se stalo .

Na druhou stranu , ta vila je hodně atypická a nápadná , byla jen otázka času kdy si holčičku někdo vyčíhá, když k ní chodila sama cestičkama . Lidi si myslej , že jim všechno projde a že můžou pokoušet osud .
Myslím , že policie má proto nějakej termín, když někdo tak riskuje, že nadbíhá tý rizikový situaci .

Jinak já si jezdím pro energii do Jána pod Skálou , to mě naučily pražský babičky.
Tam je léčvej pramen , kterej vyvěrá ze skály a Ivanova jeskyně v kostele . Tak si tam máchám nožky a piju léčivku a sedím ve farní zahradě .
Taky jsem zamilovaná do Santiniho kaple v Panenských Břežanech , je nádherná ,tajuplná , jezdím okolo ní k dceři busem a pokaždé je jiná , večer je osvětlená, tyčí se na kopci a má nádherný tvary .

Stejně je zajímavý , že on byl mrzák , byl chromej a vytvořil tak nádherný díla .

Myslím , že policie má proto nějakej termín
Říká se, že každá oběť si hledá svého vraha... ;)
Ale jinak je to viktimologie (vědní obor zkoumající oběti trestných činů), do které patří například členění obětí podle charakteru trestného činu, viktimogenní faktory, lokality apod.

helena napsal(a):

Myslím , že policie má proto nějakej termín
Říká se, že každá oběť si hledá svého vraha... ;)
Ale jinak je to viktimologie (vědní obor zkoumající oběti trestných činů), do které patří například členění obětí podle charakteru trestného činu, viktimogenní faktory, lokality apod.

Ježíš nestraš, já ho čekám pokaždý , když dceři sama hlídám barák :D:D

Já mám dojem, že jde o spolupachatelství , když půjdu v noci po romském ghetu, jsem vlastně spolupachatel, když mě tam zavraždí, protože jsem si o to fest řekla  :D :D

Nebo když se sejdu dobrovolně se sadistickým úchylem z netu jsem taky spolupachatel né, když mě rozčtvrtí ?:D:D

helena napsal(a):

Od FataMorgany výš a dál směrem na Kobylisy to prostě nemusím.
Ono se tam mění směrem nahoru podloží - jeden z možnejch důvodů?

Aha, možné to je...

novavila napsal(a):

Tam okolo tý vily to je skutečně nepříjemnej pocit, i když to může být ovlivněný tím co se stalo .

Na druhou stranu , ta vila je hodně atypická a nápadná , byla jen otázka času kdy si holčičku někdo vyčíhá, když k ní chodila sama cestičkama . Lidi si myslej , že jim všechno projde a že můžou pokoušet osud .
Myslím , že policie má proto nějakej termín, když někdo tak riskuje, že nadbíhá tý rizikový situaci .

Já jsem tam to okolí právě neměla ráda už před tím. I když bylo hezky a spousta lidí, cítila jsem se tam stísněně. Kousek od místa, kde později našli Aničku je taková vyhlídka, louka a pár nových domů - objektivně hezké místo. Ale vždycky mi to tam přišlo ponuré, i když svítilo slunce. Na začátku jsem napsala, že to jsem nikdy na žádném místě neměla a  vlastně jo - a mám ho rovnou pod nosem :D. Samozřejmě to, co se stalo, ten pocit ještě zesílilo a potvrdilo, o tom žádná.

novavila napsal(a):

Jinak já si jezdím pro energii do Jána pod Skálou , to mě naučily pražský babičky.
Tam je léčvej pramen , kterej vyvěrá ze skály a Ivanova jeskyně v kostele . Tak si tam máchám nožky a piju léčivku a sedím ve farní zahradě .
Taky jsem zamilovaná do Santiniho kaple v Panenských Břežanech , je nádherná ,tajuplná , jezdím okolo ní k dceři busem a pokaždé je jiná , večer je osvětlená, tyčí se na kopci a má nádherný tvary .

Stejně je zajímavý , že on byl mrzák , byl chromej a vytvořil tak nádherný díla .

Sv.Jan se taky úžasný, i když já ho znám spíš z pohledu výšlapu nahoru a pak sezení na skále a kochání se krajem. To je jak v nebi. Když se jde od vyhlídky na druhou stranu, je to taky nádhera - lom a břízy....ten lom vypadá dramaticky, ale působí na mě tak jako přívětivě. I když je to nelogický, když to tam vlastně lidi narušili - to by ta příroda měla být naštvaná, ne? :D

helena napsal(a):

Od FataMorgany výš a dál směrem na Kobylisy to prostě nemusím.
Ono se tam mění směrem nahoru podloží - jeden z možnejch důvodů?

To vypadá velice pravděpodobně. Nevíš, Helčo, jestli Jizerky (resp. Ještědský hřbet) mají taky jiný složení, než Lužický hory? Já totiž rozpoznám poměrně přesně, kde končí jedno a začíná druhé a to při jízdě autem, mění se tam dost razantně atmosféra.
Mmch, léta jsem přemítala, proč je Morava vlastně Morava - co to je, co odděluje jednu ves od druhý na českou a moravskou. Tak si představte, že na slepý mapě vod ČR to vyniklo jako na dlani a sedí to skoro na puntík - Morava je prostě území, odvodňované do Dunaje, ne na sever :lol: Tak mi řekněte, jak to věděl nějakej horal od Žďáru, kterej seděl tomu toku na prameni......směr toku evidentně musí vytvářet nějakej pocit.
V tomhle případě příslušnost více k jihu, než k severu.

Novavilo, ono je to spíš o chování, než o pokoušení osudu :) Když se člověk cejtí dopředu jako oběť, tak se do ní nakonec nějak doštymuje. Samozřejmě jsou výjimky a dítě bych rozhodně neobviňovala z toho, že se bojí - ale funguje to tak, velkou většinou.

Lupi a jakým způsobem vnímáš ten rozdíl mezi Jizerkama a Lužickýma horama?

Pro mě jsou Lužické takové měkčí, přívětivější. A Jizerky takový malý drsoň :).

jestli Jizerky (resp. Ještědský hřbet) mají taky jiný složení, než Lužický hory
Nevím, kudy jezdíš, ale ta hranice je dost ostrá... tady to uvidíš - dokonce v barvách
http://www.geology.cz/app/ciselniky/lok … egselect=0

:lol::lol: se picnu!
Přesně naopak :lol:
Jdu zkusit vypídit to geologický podloží, třeba se tím něco dovíme i o sobě.

lupina montana napsal(a):

:lol::lol: se picnu!
Přesně naopak :lol:
Jdu zkusit vypídit to geologický podloží, třeba se tím něco dovíme i o sobě.

:D
Hele, já nejsem objektivní, protože v Lužických jsem prakticky vyrostla - měli jsme tam chalupu - takže to je pro mě něco jako dětský hřiště. A do Jizerek od jakživa jezdím jakože "na hory". Naposled jsem tam byla v listopadu, mlha, mrholilo a my šli na tůru a vraceli se potmě. Tyjo, ale je pravda, že jsem si to hrozně užila, i když bylo fakt nevlídný počasí. A vzpomínám si teda, že jsem se v těch lužických často bála v lese. Ale to přisuzuju zase tomu dětství a jeho bujné fanzatii.

No a protože já zase jezdím od dětství do Jizerek, tak bůhví, jestli to opravdu nebude tím      :) I když - proč bych potom tak docela přesně lokalizovala přechod do Luže? Když tam nic výraznýho není?
Geomapu jsem našla, ale nenašla jsem tam  funkci, aby se mi promítla na geomapu i mapa obcí - mají to tam jen velmi rámcově, takže se přesně neorientuju. Ale zdá se mi, že ani tam žádný výazný přechod není. Od Liberce na východ jo - to jsou prvohorní horniny, Liberec sám je na žule - to vysvětluje, proč Krkonoše na mně působí tak věkovitě.
Ale přímo mezi Hřbetem a Lužicí nic není.

lupi, možná jsem koukala jinam, než jezdíš... ale zkus ještě tohle
http://www.geology.cz/app/ciselniky/lok … t_x=969213
Tam se dá jednak pohrát s mapou (zvětšit/zmenšit, zadat kokrétní ves a tak dál), jednak když si vpravi klikneš na info o podloží, vypadnou ti další detaily.
Hrej si, tumáš... mapičku. A ne, že někam poletí.

Na té mapě, co posílala kousek níž Helena, je ostrý přechod. Já teda geologii vůbec nerozumím.
Mimochodem, ta chalupa se taky pěkně zapojila do rozkladů naší rodiny...proto o ní taky píšu v minulém čase, i když rodiče jí pořád mají. V okolních chalupách to taky byly samé rozvody a hádky, možná blbá strana kopce....Proto teď jezdím radši do Jizerek...a nejradši do Krkonoš, to je kapitola sama o sobě :).

Hlavně chalupa, ze které byly násilím vyhnáni majítelé, nemůže nikdy přinést nic dobrýho. To říkám od doby, co jsme se jako malá dozvěděla, že spousta věcí na půdě je "po Němcích". Tehdy jsem říkala, že bychom měli najít tu rodinu a chalupu jim vrátit. A myslím si to čím dál víc. Prý tam dokonce jednou přijela rodina se starým pánem, který říkal, že se tam v kuchyni narodil a chtěl to tam ještě vidět než umře. To jsem bohužel ještě zdaleka nebyla na světě, takže jsem nemohla lobbovat ta to, aby se mu chalupa okamžitě vrátila. To ale už nesouvidí s geologií...ale s energií určitě.

To je oňa doňa, Helčo. Asi jsem nezjistila, jak tam nacpat vesnice, abych věděla, kde se vlastně nalézám.
Kde tys to tam zjistila, Konikleci? Ten přechod? Teď myslím mapu - v reálu je tuším někde za, nebo před Jablonným, když jedeš na Lípu.

Jo už asi vidím, co myslíš - ale to je jakoby severní strana Luže a ta má to prahorní složení prakticky až do Liberce - na druhou stranu směr do rovin a do vnitrozemí je to křída a spraš. A to, co jsem vnímala jako předěl, bylo právě na tý souvisle křídový straně.

Přesně vesnice tam dosadit nedokážu, resp. pohrála bych si s tím, ale musím se spíš věnovat tomu dokumentu, kde mám otevřenou diplomku :).

Jen jsem koukla na ten hodně nápadný předěl, co je hned kousek před Libercem.

My jsme si s BM koupili zvláštní dům. Co je postavený, tak prý byl nějak nešťastný. Koupili jsme ho od majitelů, kde majitel v tom domě zabil syna majitelky. Po nějaké době jejich společný syn spáchal sebevraždu, ale to už paní a ten syn v domě nebydleli a majitel byl ještě ve vězení.
Říkala jsem si, ten dům za to nemůže. Udělali jsme novou střechu, rekonstruovali vnitřek, vyzdil se nový štít, nové stropy mezi patry, nová okna...
Ale tohle se asi nedá "přemoct" ani pozitivním nastavením člověka, ani rekonstrukcí, nevím.
Necítila jsem se v něm dobře. Dcera tam byla pocitově nešťastná. A naše manželství šlo do háje. Bála jsem se v něm.  Byl do kopce a v kopci byly divné sklepy.
Jak se nebojím, v tom domě jsem se bála, když byl BM na noční. Měla jsem ten dům moc ráda, byl to můj první dům, ale asi to nestačilo.
Když BM definitivně odešel,  zdávalo se mi, že ležím v posteli, dům se na mě zhroutil a já jsem v troskách umřela. Tam jsem dospěla do stadia touhy nežít a pokusu o sebevraždu. Pocitově jsem se odmítala z psychiatrie do toho domu vrátit, dala bych cokoliv, abych tam už nemusela.
Můj psychický stav se začal zlepšovat, až když jsme dům prodali a já jsem se přestěhovala do bytu. Na ten dům se dívám z  mého balkonu a pocitově jsem strašně moc moc moc ráda, že do toho domu už nemusím doufám nikdy vstoupit.
Co mi chybělo, byla zahrada plná šeříků. Noví majitelé všechny šeříky vysekali a už to není má zahrada.
Jak já jsem ráda, že tam už nebydlím.

proč bych potom tak docela přesně lokalizovala přechod do Luže? Když tam nic výraznýho není?... A to, co jsem vnímala jako předěl, bylo právě na tý souvisle křídový straně.
Může tam být dračí žíla, ložisko něčeho (cosi jako třeba "dlouhá" pecka, prut), případně voda. Někdy to stačí k tomu pocitu "hranice".

Majko, to je tada síla! Díky bohu, že se nakonec nikomu nic nestalo - o fous!
Neměla jsi pak problém ten dům poslat dál - poslat tam další majitele?

A taky chápu, proč teď tak miluješ svůj byteček :)

koniklec napsal(a):

Majko, to je tada síla! Díky bohu, že se nakonec nikomu nic nestalo - o fous!
Neměla jsi pak problém ten dům poslat dál - poslat tam další majitele?A taky chápu, proč teď tak miluješ svůj byteček :)

Mně bylo tenkrát tak zle, že jsem nad tímhle vůbec neuvažovala. Věci se děly samy. BM dal na net inzerát, už s námi 8 měsíců nebydlel,  a kupci se přišli podívat v den, kdy jsem se po 7 týdnech vrátila z psychiatrie. Já jsem nežila. Byla jsem stroj, fungující díky hrsti antidepresiv přes den a spící pár hodin v noci díky práškům na spaní.

No ufffff

majkafa napsal(a):

My jsme si s BM koupili zvláštní dům. Co je postavený, tak prý byl nějak nešťastný. Koupili jsme ho od majitelů, kde majitel v tom domě zabil syna majitelky. Po nějaké době jejich společný syn spáchal sebevraždu, ale to už paní a ten syn v domě nebydleli a majitel byl ještě ve vězení.
Říkala jsem si, ten dům za to nemůže. Udělali jsme novou střechu, rekonstruovali vnitřek, vyzdil se nový štít, nové stropy mezi patry, nová okna...
Ale tohle se asi nedá "přemoct" ani pozitivním nastavením člověka, ani rekonstrukcí, nevím.
Necítila jsem se v něm dobře. Dcera tam byla pocitově nešťastná. A naše manželství šlo do háje. Bála jsem se v něm.  Byl do kopce a v kopci byly divné sklepy.
Jak se nebojím, v tom domě jsem se bála, když byl BM na noční. Měla jsem ten dům moc ráda, byl to můj první dům, ale asi to nestačilo.
Když BM definitivně odešel,  zdávalo se mi, že ležím v posteli, dům se na mě zhroutil a já jsem v troskách umřela. Tam jsem dospěla do stadia touhy nežít a pokusu o sebevraždu. Pocitově jsem se odmítala z psychiatrie do toho domu vrátit, dala bych cokoliv, abych tam už nemusela.
Můj psychický stav se začal zlepšovat, až když jsme dům prodali a já jsem se přestěhovala do bytu. Na ten dům se dívám z  mého balkonu a pocitově jsem strašně moc moc moc ráda, že do toho domu už nemusím doufám nikdy vstoupit.
Co mi chybělo, byla zahrada plná šeříků. Noví majitelé všechny šeříky vysekali a už to není má zahrada.
Jak já jsem ráda, že tam už nebydlím.

Majko, ono je docela možné, že by se vám ty rodinné peripetie a s tím spojené špatné pocity nevyhnuly ani v jakémkoliv jiném domě či bytě.......já tohle svádění věcí na "nadpřirozené síly" moc neuznávám......:/

Ano, mio, je to možné.
Možná jsi přehlídla, že to na nic nesvádím. Mé psaní bylo konstatováním skutečností a pocitů.

(Kolem a kolem jsem teď šťastná, jako jsem v žádném vztahu nebyla. :) A mým dětem se taky daří prima.)

majkafa napsal(a):

Ale tohle se asi nedá "přemoct" ani pozitivním nastavením člověka, ani rekonstrukcí, nevím.

Ale dá....o té kamarádce už jsem psala, jak to převálcovali sami sebou - ale tam možná nebyla žádná smrt, jen lakota :)
Po tchýni se musel taky vykouřit celý dům - tam stačila sůl, šalvěj, solná lampa.
Ale měla jsem jinou kamarádku - ta svůj dům od začátku neměla ráda, jenže ho koupil její manžel. Když umřel, předělala koupelnu - a  její ostrej knírač tam začal občas zuřivě útočit na jeden kout. Vždycky ho musela odvléct ručně, ačkoliv ji jinak poslouchal. Pak, po letech, chtěla dům prodat - už na něj nestačila. No a ne a ne ho prodat, dobře sedm, osm let, až se "náhodou" seznámila s jakýmsi panem inženýrem, slovo dalo slovo a on se jí přijel na ten barák mrknout. A řekl, že tam muselo dojít k nějakým ohavným činům - vraždě, sebevražde, ví pámbu. No a nějak tu zbytkovou energii odvedl - a do čtrnácti dnů měla kupce :)

helena napsal(a):

proč bych potom tak docela přesně lokalizovala přechod do Luže? Když tam nic výraznýho není?... A to, co jsem vnímala jako předěl, bylo právě na tý souvisle křídový straně.
Může tam být dračí žíla, ložisko něčeho (cosi jako třeba "dlouhá" pecka, prut), případně voda. Někdy to stačí k tomu pocitu "hranice".

Voda určitě, pod zemí, nebo ne, ta dělá věci......nebo možná je to jedna z takových těch dlouhých nudlí jánevímčeho, co na tý mapě vidět? Jak se mi nepovedlo nacpat tam ty vesnice, tak nevím přesně, ale bylo jich tam pár. To by mohlo být to ložisko - prut, ne?

majkafa napsal(a):

Ano, mio, je to možné.
Možná jsi přehlídla, že to na nic nesvádím. Mé psaní bylo konstatováním skutečností a pocitů.

(Kolem a kolem jsem teď šťastná, jako jsem v žádném vztahu nebyla. :) A mým dětem se taky daří prima.)

Ale jo, různé geopatogenní zóny určitě mají svůj vliv, chtěla jsem jen říct, že negativní prostředí, ve kterém se nikdo necítí dobře, si můžou vytvářet i lidi sami.....a děti zvlášť vycítí to napětí a negativní energii, která se tam hromadí, ani to nemusí být geopatogenníma zónama....

Říkám to proto, že mám poměrně čerstvou zkušenost, kdy v domě, kam všichni chodili často a velmi rádi, došlo ke generační výměně a situace a "klima" v domě se rázem změnilo tak, že se tam nikomu nechce.....takže jistě je to i lidmi a hlavně jejich vzájemnými vztahy....

Ano, souhlasím. Lidé a jejich vzájemné vztahy mohou také energii odebírat. Nebo doplňovat. :jojo:

Tak o tom žádná, že i :) .....byla spíše řeč o tom, že pokud dejme tomu žije v domě několik generací rozhádaných, nebo lakotných, nebo dokonce vražda/sebevražda, že se to může takříkajíc zapsat do zdí. To pak je třeba dům na prodej a ač prázdný, působí pochmurně. Nemluvím samosebou o domě hnusném už napohled, nebo tak....
Ale protože lidi vytvářejí nesmírně silé energie, můžou to taky přemazat, přebít....a protože nás má pánbožko všelijakých, někomu dokonce jistá pochmurnost může dělat dobře :)
Pozorovala jsem, že lidi, co jsou jakoby utemovaní, stažení, zauzlovaní, mívají rádi silná jinová místa - teda místa se silnou a relativně čistou zemskou energií, která stoupá vzhůru a jakoby načechrává, rozvolňuje. (pěkný hřbitovy, třeba) A záleží na stavu utemovanosti, jak dlouho a jak často to dělá dobře.
A naopak, samozřejmě.

Ono taky lze místo uklidit, očistit, odčarovat, přesměrovat. Požehnat. Posvětit.
Funguje to.

Já nemám ráda domy, kam se musí k vchodu stoupat po příkrých schodech.....v jednom takovém jsem párkrát byla a měla jsem z toho úplně děs, dokonce se mi o tom zdálo, jakože jsem se tam dostala kamsi do výšek, z nichž nevím, jak se dostat zpátky, byl to hnusný pocit a ty lidi jsem litovala, že tam žijou......i když jinak kopce miluju, ty s otevřeným výhledem do kraje, zvlášť jeden.....a taky ten hřbitůvek je u nás na kopci s krásným výhledem........ a já se tam snad i těším...... :lol: :lol:

mia napsal(a):

Já nemám ráda domy, kam se musí k vchodu stoupat po příkrých schodech.....v jednom takovém jsem párkrát byla a měla jsem z toho úplně děs, dokonce se mi o tom zdálo, jakože jsem se tam dostala kamsi do výšek, z nichž nevím, jak se dostat zpátky, byl to hnusný pocit a ty lidi jsem litovala, že tam žijou......i když jinak kopce miluju, ty s otevřeným výhledem do kraje, zvlášť jeden.....a taky ten hřbitůvek je u nás na kopci s krásným výhledem........ a já se tam snad i těším...... :lol: :lol:

Ono to feng shui (ve všech vriantách přepisu) docela funguje.
Také mám vyhlédnutý hřbitov s pěkným výhledem ...... ještě bych ráda sedací rakev s kukátkem. :lol:

Bramborka napsal(a):

Ono taky lze místo uklidit, očistit, odčarovat, přesměrovat. Požehnat. Posvětit.
Funguje to.

Jojo, jako s tou šalvějí - leckdy stačí.

Mio, na to by ti asi odpovědělo feng šuej - teorie o proudění základní energie čchi. Mně se nejvíce líbila představa, že je jako neviditelná voda, která, pokud má být životodárná, nemá proudit ani moc rychle - ani zahnívat - ani mít překážky......když si to představíš, dům, do kterého jdeš moc nahoru, je jakoby vodopád, proti kterému ty musíš, když chceš dovnitř. Nehledě k tomu, že obyvatelům všechna čchi utíká velice snadno pryč, takže můžou být unavení, ani nevědí proč. Taky nemám tyhle domy moc v lásce. Trochu to spraví vegetace, když jsou to třeba schody zahradou někam do vily (to bývá docela často) ale když je to holé, fakt to vadí a nikomu se vlastně do takovýho domu ani moc nechce.
Takže kdybys byla nepřítel návštěv, tak dobrý :lol:
Á, koukám, že se s Bramborkou křížíme :)
Nojo, hřbitůvek na kopci....kdo by to kurňa nakonec nechtěl? :lol:

lupina montana napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Ono taky lze místo uklidit, očistit, odčarovat, přesměrovat. Požehnat. Posvětit.
Funguje to.

Jojo, jako s tou šalvějí - leckdy stačí.

Mio, na to by ti asi odpovědělo feng šuej - teorie o proudění základní energie čchi. Mně se nejvíce líbila představa, že je jako neviditelná voda, která, pokud má být životodárná, nemá proudit ani moc rychle - ani zahnívat - ani mít překážky......když si to představíš, dům, do kterého jdeš moc nahoru, je jakoby vodopád, proti kterému ty musíš, když chceš dovnitř. Nehledě k tomu, že obyvatelům všechna čchi utíká velice snadno pryč, takže můžou být unavení, ani nevědí proč. Taky nemám tyhle domy moc v lásce. Trochu to spraví vegetace, když jsou to třeba schody zahradou někam do vily (to bývá docela často) ale když je to holé, fakt to vadí a nikomu se vlastně do takovýho domu ani moc nechce.
Takže kdybys byla nepřítel návštěv, tak dobrý :lol:
Á, koukám, že se s Bramborkou křížíme :)
Nojo, hřbitůvek na kopci....kdo by to kurňa nakonec nechtěl? :lol:

jo, feng šuej funguje sroprocentně, dřív jsem se tím nijak nezabývala, ale když jsem si kolem toho pak početla, zjistila jsem, že jsem si postupem času zcela intuitivně vlastně přesně podle jeho zásad "vycizelovala" dům, kde se cítím náramně dobře....a kde su tááák ščasné.....

Sluníčko ,to je síla.Jinak,když jdu s čubou na procházku.Těch věcí je asi víc.,Snažím se prostě dobít co nejdřív.Získat energii z čehokoli ,pokud je to možné.

lupina montana napsal(a):

Je tam jedno místo velice překvapivý - tedy ve Hvězdě. Kupodivu mi ho musela ukázat slovenská neteř, mně, která jsem vyrostal ve Střešovicích :lol: a sice za letohrádkem. Ono se tam moc zřejmě nechodí. Je tam dosti příkrej svah, téměř rokle a najednou skoro pralesík. Připadá mi, že tam je zbytková původní energie toho místa, dost silný je to.

V letohrádku vevnitř je myslím v prvním patře v geometrickém středu podlahy taková hvězda z dlaždic, tam prý stoupá ta zemská energie a spojuje se s tou seshora, místo je údajně léčivé. A zvenku jsou kousek od špic zdí takový jako patníky, ty mají taky jakousi funkci, snad uzemňovací či co...jo a kompas tam neukazuje na čistej sever, ale já to nezkoušela, kompasu nemaje. :)

lupina montana napsal(a):

já vím, že píšou - já jsem jen napsala svou zkušenost. Leckdo je urvanej z Kladrub, třeba - já tam nevydržela, je tam strašně silná tenze dvou pólů.
Svatá hora je skvělá, jo.....nesmí tam psi a naše čuba mi to pěkně vytmavila, že jsem ji tam nevzala :lol: cpala se tam jak nezavřená.
Lidi všeobecně rušej při vnímání energií, alespoň mně taky.....jo a Vyšehrad má silový místo za oltářem. chtěla jsem to vyzkoušet, ale mě vyhnali :cool:

Lupi, jaké Kladruby máš na mysli - koníčky nebo ty u Vlašimi - rehabilitační ústav?

Víte, kde mně je kromě řeky - mezi stromy a kameny, ještě dobře? Na hřbitovech. Zdráhám se napsat, že tam získávám energii, to snad ne. Ale odpočinu si tam, je tam klid.

lupina montana napsal(a):

Tak o tom žádná, že i :) .....byla spíše řeč o tom, že pokud dejme tomu žije v domě několik generací rozhádaných, nebo lakotných, nebo dokonce vražda/sebevražda, že se to může takříkajíc zapsat do zdí. To pak je třeba dům na prodej a ač prázdný, působí pochmurně. Nemluvím samosebou o domě hnusném už napohled, nebo tak....
Ale protože lidi vytvářejí nesmírně silé energie, můžou to taky přemazat, přebít....a protože nás má pánbožko všelijakých, někomu dokonce jistá pochmurnost může dělat dobře :)
Pozorovala jsem, že lidi, co jsou jakoby utemovaní, stažení, zauzlovaní, mívají rádi silná jinová místa - teda místa se silnou a relativně čistou zemskou energií, která stoupá vzhůru a jakoby načechrává, rozvolňuje. (pěkný hřbitovy, třeba) A záleží na stavu utemovanosti, jak dlouho a jak často to dělá dobře.
A naopak, samozřejmě.

No vidíš hřbitovy já miluju, no já jsem celá zauzlovaná ......:D
Hele tak mi teda řekni, když má dcera úplně novej dům (2 roky ), proč se tam tak šíleně bojím, když tam spím sama ? Oni jsou tam spokojení , jsou tam dva dospělí , dvě batolata a tři kočky a bojím se jen já .(A vnučka  taky když se setmí )
Ale fakt je , že já se bojím příšrně všude , když jsme s přítelem cestovali a byli někde v penzionu sami, málem jsem dycky umřela hrůzou .

Ráda chodím do kostelů a na hřbitovy. Je tam takový klid.

Daphné napsal(a):

V letohrádku vevnitř je myslím v prvním patře v geometrickém středu podlahy taková hvězda z dlaždic, tam prý stoupá ta zemská energie a spojuje se s tou seshora, místo je údajně léčivé.

jj, Daph - ale o o tom šoupnutí nám přece říkali putující - ale možná jsi u toho ausgerechnet nebyla.

Judy, Santiniho kostel mám na mysli. Teda s těma hřbitovama - já si myslím, že trochu načechrat potřebuje v dnešní válcující době skoro každej :lol:

Novavilo, to teda bude spíš tebou, ne? ;) Ty strachy. Znám jedno z neúžasnějších míst - pohan by slintal blahem, jak je to tam vyvážený (Daph ví který, může potvrdit :) ) a nenapadlo mě, že bych se tam měla kdy bát. Jenže je to samota v lese a když jsem tam byla jen s jednou kamarádkou, která taky normálně není žádnej přizdisráč, tak nám docela volno nebylo, a to jsme měly ssebou moji čubiznu. Asi přece jen nejsme už tak přírodní lidi - nebo právě naopak :lol:

Tak jsem trochu popřemýšlela, když jsem četla od Lupi, že např modříny nemusí, tak mě to udivilo. Nejsem zrovna ten citlivý typ, který by cítil pozitivní či negativní energii (nebo možná ano a říkám tomu prostě jen, že mi je tam dobře či špatně),ale jednou jsem na svých cestách našla krásný kámen. Takový tmavě šedý až černý, lesklý a neobvykle těžký. Moc se mi líbil, tak jsem si ho dovezla domů, ale nemohla jsem ho doma mít. Nějak jsem se ho bála, vůbec jsem z něj neměla dobrý pocit. Dala jsem ho tedy na balkon - schovala mezi květináče, ale i tam vadil. Ale já se ho bála i vyhodit. Nakonec jsem to udělala. Ještě nikdy jsem nic tak negativního v přírodě necítila (ani tak silně pozitivního). Přitom byl tak krásný. Tak mě po čase napadlo, jelikož jsme na uranu, že ho ten kámen možná obsahoval víc, než je zdrávo. Trošku jsem hledala na netu a zřejmě to byl uraninit.

lupina montana napsal(a):

Daphné napsal(a):

.

Novavilo, to teda bude spíš tebou, ne? ;) Ty strachy. Znám jedno z neúžasnějších míst - pohan by slintal blahem, jak je to tam vyvážený (Daph ví který, může potvrdit :) ) a nenapadlo mě, že bych se tam měla kdy bát. Jenže je to samota v lese a když jsem tam byla jen s jednou kamarádkou, která taky normálně není žádnej přizdisráč, tak nám docela volno nebylo, a to jsme měly ssebou moji čubiznu. Asi přece jen nejsme už tak přírodní lidi - nebo právě naopak :lol:

Jasně ,ale když e nad tím zamyslíš, čeho se bát ?
Když přijde tvůj čas , není čeho se bát , proč se bránit ?
To je právě to moje , jak se neumím poddat , plynout s řekou, pořád se šprajcuju a bráním , dělám věci násilím.,nejsem pokorná .

Proto ten můj kamarád nikdy neměl problémy, přitom přespává běžně v hlubokým lese u nás i na Slovensku . Protože on jde s důvěrou , s láskou  a ví ,  že se stane jen to, co se má stát .

majkafa napsal(a):

Ráda chodím do kostelů a na hřbitovy. Je tam takový klid.

Já mám hřbitovy moc ráda taky proto, že si tam člověk všechno uvědomí .
Cítím obrovskej soucit s těma dušičkama ,jak se trápily a pachtily a snažily vychovat děti a bály se o ně a výsledek ? Leží na hřbitově.

Na tom je dobře vidět , jak je všechno pomíjívý , proč se trápit a rozčilovat, když to stejně skončí v zeleni , ptáčci nám budou zpívat nad hlavou, větve stromů nás budou ovívat , proč se zabývat blbostma ? Lepší je užívat si každou chvilku a ničím se nezatěžovat .

To by mohlo být to ložisko - prut, ne?
No dyť... pruh něčeho... voda, prut, prasklina. Jenže to by chtělo sakra podrobnou mapu - a ani na tý by to nemuselo bejt vidět, protože zřejmě není důvod k podrobnýmu průzkumu.

novavila napsal(a):

Jasně ,ale když e nad tím zamyslíš, čeho se bát ?
Když přijde tvůj čas , není čeho se bát , proč se bránit ?
To je právě to moje , jak se neumím poddat , plynout s řekou, pořád se šprajcuju a bráním , dělám věci násilím.,nejsem pokorná .

Proto ten můj kamarád nikdy neměl problémy, přitom přespává běžně v hlubokým lese u nás i na Slovensku . Protože on jde s důvěrou , s láskou  a ví ,  že se stane jen to, co se má stát .

:jojo: To je krásný. Ale těžký najít tohle ve svém nitru, když jsme si to zamaskovali nánosy.
Cítím, že je to tak. Když přijmeme s pokorou vše, co přichází, s láskou, protože se stane jen to, co se má stát, není se čeho bát.

Tadyk se ještě neumím poddat, plynout s řekou, mám strach. Někdy to už umím. Ale zatím ne pořád, zatím to není má přirozenost.

novavila napsal(a):

Já mám hřbitovy moc ráda taky proto, že si tam člověk všechno uvědomí .
Cítím obrovskej soucit s těma dušičkama ,jak se trápily a pachtily a snažily vychovat děti a bály se o ně a výsledek ? Leží na hřbitově.

Na tom je dobře vidět , jak je všechno pomíjívý , proč se trápit a rozčilovat, když to stejně skončí v zeleni , ptáčci nám budou zpívat nad hlavou, větve stromů nás budou ovívat , proč se zabývat blbostma ? Lepší je užívat si každou chvilku a ničím se nezatěžovat .

Já na hřbitově necítím soucit s dušičkami.. Cítím jejich klid a mír, protože oni už vědí, co my ještě ne, nebo jsme to už z minulých smrtí zase zapomněli. To, co jsme my, byli i oni. To, co jsou oni, budeme i my...  A všichni jedno jsme.
A ano, víc si uvědomuji pomíjivost všeho. A co je v životě opravdu důležité.

Dnes ráno jsem šla do práce jarně se probouzejícím parkem, ptáčci mi zpívali nad hlavou, větve stromů mě ovívaly, to není špatný "konec", není-liž pravda? :-)

Jak říká moudrý Gandalf Bílý. Smrt není konec. Je to jen další cesta, kterou musíme jít...

Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy. Kapucíni v Brně, že?

Gandalf má zřejmě pravdu a já ho bezmezně miluju :)

Jinak já dnes se syny a psy odjíždím čerpat energii na pět dní na chatu bez netu a televize, tak si tu užívejte, já si budu užívat taky. :)

Taky miluju Gandalfa. A celého Pána prstenů, je to mé NO 1.
Intenzivně v tom vnímám naději. Nevzdávat věci, i když jsou už zdánlivě totálně beznadějné. Protože je důležité to, že pouze zdánlivě.

Jen to je beznadějné, čeho se sami vzdáme.

Hezké Velikonoce, Vlaďko.
I všem ostatním.

musím napsat....já nesmírně miluju židovské hřbitovy...v Boskovicích a jinde
kamínky, které dávají na náhrobní stélu a provázky s psaníčky
předloni jsme vyjeli brzy ráno na kole z Vranova nad Dyjí...smě Raab v Rakousku
a jeli jsme přes Šafov, malou vesničku....a z růžového ranního oparu vykoukl židovský hřbitov
u rybníka....a hodně starý.....nikde nikdo....brzy ráno...úžasný zážitek

:jojo: A Židovský hřbitov v Jeruzalemě. Ale i ten arabský, to je velmi zajímává záležitost. A vůbec celý Jeruzalem.
No jo, tam jsem prostě doma. :) To je můj nabíječ baterií. Jednou se tam zase podívám. :)

Na hřbitovech se taky cítím dobře, hlavně na těch menších, Ústředních hřbitov v Brně moc nemusím (máme tam pochovaného dědu a babičku).
Vero, my dřív bydleli kousíček od židovského hřbitova v Brně Židenicích. Nikdy jsem tam ovšem nebyla.

Zvláštní atmosféru pro mě má procházet se rodnou vesnicí mého dědy a babičky (matčini rodiče). Narodili se ve stejné vesnici na Svitavsku, resp. je to dnes Pardubický kraj, blíž je to odtud do Olomouce a Brna než do Pardubic.

Taky mám ráda hřbitovy, ale ty menší, jak píše Vilemína. Veliké nepřehledené, s cestami jako silnice - nic pro mě.
Ve vesnici odkud pochází taťka a kde máme chatu je nádherný hřbitov na kopečku ze dvou stran obehnaný lesem. Stromy jsou i na hřbitově, podrostlé borůvčím, žádné kamenné cesty, všude tráva. Prostě nádhera. Chodím tam i jen tak, nejen se svíčkou na výročí, tam si vždycky vzpomenu na babičku a ji mi tam tak pěkně smutno :)

Mně se moc líbily vesnický hřbitůvky v rakouských Alpách. Sice na můj vkus trochu přečinčaný, ale jak jsou situovaný ve stráni u kostela, vypadá to, jako by tamní "obyvatelé" měli schválně výhled na svoji ves... a živí zase "vidí do oken" jim.

Strašně ráda se dívám na náhrobcích na jména. Moc se mi líbí "stará" jména (lidmi považována za trochu zastaralá). Třeba v Brně Tuřanech se hodně na náhrobcích objevuje Anežka - nádherné jméno - pak Marie. Ve vesnici, odkud pocházeli moji prarodiče, se zase často objevuje Františka - krásné jméno, neměla bych tu odvahu ji dát, přece jen je to jméno považováno za přežité (František ještě tolik ne, ale Františka ano, stejně je to u Antonie/Antonína). No a moji praprarodiče z otcovy strany se jmenovali Antonín a Amálie Kučerovi (mám jiné příjmení). Moc se mi líbí příjmení Kučerová a Němcová a pak delší křestní jméno a kratší příjmení - např. Karolína Světlá.
Hodně se zajímám o jména - četnost, význam, podoby v cizích jazycích... Obecně se mi líbí počeštěná jména (česká jména téměř neexistují, j. českého původu je třeba Zdeněk, Zbyněk nebo Šárka) a jména, která se dávají už po staletí a přitom jsou i dnes aktuální: Jan, Petr, Mikuláš, Jiří, Václav, Martin, Ondřej, Tomáš, Jakub, Matěj, Pavel, Adam, Josef, František, Karel, Antonín, Kateřina, Anna, Dorota, Markéta, Alžběta, Klára, Ludmila, Magdaléna, Barbora, Marie (tato jména se u nás nejčastěji objevovala od 13. století do 1. poloviny 19. století).

Já byla nadšená z lesního hřbitova ve Zlíně. To je nádhera. A pak jeden malý vesnický hřbitůvek na severu Slovenska, s malovanými dřevěnými kříži. Ten byl taky krásný.

Židovský hřbitov v Boskovicích znám, byla jsem tam několikrát, ale možná ještě váíc se mi líbí židovský hřbitov v Třebíči. Ty náhrobky "vrostlé" do stromů jsou okouzlující.

I V Salzburgu mají takový krásný hřbitůvek, pod skalou. A pak myslím v Hallstattu, tam mě zaujalo, jak malé hroby tam mají. Tam se snad ani rakev nemůže vydat.
Jo Hallstatt, to je místo, kde jsem se cítila velice dobře. Tak nádherný vzduch, jaký byl u toho jezera, je málokde. Taky do toho pršelo, tak to bylo umocněno i tou vodou shora.

Proto ten můj kamarád nikdy neměl problémy, přitom přespává běžně v hlubokým lese u nás i na Slovensku . Protože on jde s důvěrou , s láskou  a ví ,  že se stane jen to, co se má stát .

Také jsem spávala v lese, je fakt, že ne sama, ale ta představa mi vůbec není proti. Čeho bych se měla v lese bát? Víte, jak nádherná jsou tam rána?

Od včera začínám chodit na bylinky. Chodit nebo jezdit na kole, jak se mně bude chtít. Každý den po tři týdny si nasbírám čerstvé. To taky dodá energii.

Taky jsem to dělala, ale teď u nás ještě nic neroste ani nekvete.

Jo, je to zvláštní....já jsem vlastně taky přespávala v lese a nebála se, dokonce i s dítětem....nojo :lol: Třeba to bylo tím, že se bála kamarádka?
Ad ty nápisy na hřbitovech - já jednou viděla jeden, co mi utkvěl napořád - asi dvouletý děvčátko mělo napsáno: "Pánbůh počítal svoje andílky a zjistil, že mu jeden chybí. I zavolal - Haničko....."

Judy, no tak vidíš, že prej nevnímáš energie! Podle mě je schopnej je vnímat více či méně každej. A když máš ráda ty kameny: my byli jednou ve Švédsku na jedný neolitický, obrovský mohyle. Byl už večer, takže už byla zavřená, tak jsme ji jen tak obcházeli a já jsem strašně zatoužila mít z ní jeden kámen. Jenže mi to bylo blbý - ono to tam stojí pět tisíc let, nikdo to nerozebral a já s tím jako začnu? No....tak jsem mohylu pěkně poprosila, jestli bych si mohla jeden vzít. A přišlo mi, že mám sáhnout do takový škvíry - tak jsem si řekla, že když sáhnu a vytáhnu na jedinej pohyb, že to jako mělo znamenat "jo, můžeš".....no, mám ho! :lol:

Vlaďko, u nás už určitě roste medvědí česnek, jenže já jsem nechodička :grater:

Vlaďko, u nás už určitě roste medvědí česnek, jenže já jsem nechodička
Pochopila jsem, že máš něco s nohou. Tak ať se ti to rychle uzdraví aď je to co je to.

U nás ještě ne. Mám ho před chatou a ještě nevylezl. Letos ho musím píchnout do pořádné lesní hlíny.

Vil....30 let jsem žila v Tuřanech a na místní hřbitov jsem chodila často, když jsem jezdila s kočárkem. Tam je" nádherný"  hřbitov, dávám uvozovky.
Já mám ráda takové obyčejné, malé, venkovské.
Když jsme chodili po krymských horách, zavedl nás průvodce vysoko v lesích na hřbitov, na židovský hřbitov-karamité-to jsem čučela....staré náhrobky, porostlé mechem, popadané, jiné než u nás....pokazil vše ukrajinský průvodce, stále sovětský člověk, jak mluvil......bylo to smutné a ubohé

Judyna napsal(a):

Proto ten můj kamarád nikdy neměl problémy, přitom přespává běžně v hlubokým lese u nás i na Slovensku . Protože on jde s důvěrou , s láskou  a ví ,  že se stane jen to, co se má stát .

Také jsem spávala v lese, je fakt, že ne sama, ale ta představa mi vůbec není proti. Čeho bych se měla v lese bát? Víte, jak nádherná jsou tam rána?

No v našem lese asi ne, kromě extrémní náhody nějakého zatoulaného magora. Ale třeba už na Slovensku by mě zajímalo, jestli by nějaký oprasklý medvěd pobral, že přichází s důvěrou a láskou. Nebo jestli by ten člověk láskyplně nechal sežrat a říkal si "mělo to tak být, ať se méďa napapá" :D

Mně se od pohledu líbí hřbitov na Bertramce. Jezdím kolem tramvají, když jedu k dceři.
Ale je bohužel dlouhodobě zavřený.

koniklec napsal(a):

No v našem lese asi ne, kromě extrémní náhody nějakého zatoulaného magora. Ale třeba už na Slovensku by mě zajímalo, jestli by nějaký oprasklý medvěd pobral, že přichází s důvěrou a láskou. Nebo jestli by ten člověk láskyplně nechal sežrat a říkal si "mělo to tak být, ať se méďa napapá" :D

Jo, tam u nás, odkud jsem, medvědi jsou. A v zimě jdou docela blízko k vesnici. Spolužák ho před několika lety potkal v lese, bylo to i v novinách a na netu, díkybohu toto setkání přežil. Ale měl obrovské štěstí, že vyváznul "jen" s těžkými zraněními.

jestli by nějaký oprasklý medvěd pobral, že přichází s důvěrou a láskou
Jde houslista pouští už nějaký ten rok. Najednou vidí, jak k němu běží lev. Lekne se a pomyslí si:
"Když už mám umřít, tak si aspoň naposledy zahraju na housle."
Začne hrát, lev k němu priběhne, lehne si mu k nohám a usne. Z druhé strany běži druhý lev, taky lehne a spí. Houslista stále hraje - najednou se k němu zezadu připlíží další lev, který ho zakousne. Spící lvi se proberou, první lev se podívá na toho druhého a povídá:
"To nás mohlo napadnout, že nám ho ten hluchej blbec sežere."

koniklec napsal(a):

Judyna napsal(a):

Proto ten můj kamarád nikdy neměl problémy, přitom přespává běžně v hlubokým lese u nás i na Slovensku . Protože on jde s důvěrou , s láskou  a ví ,  že se stane jen to, co se má stát .

Také jsem spávala v lese, je fakt, že ne sama, ale ta představa mi vůbec není proti. Čeho bych se měla v lese bát? Víte, jak nádherná jsou tam rána?

No v našem lese asi ne, kromě extrémní náhody nějakého zatoulaného magora. Ale třeba už na Slovensku by mě zajímalo, jestli by nějaký oprasklý medvěd pobral, že přichází s důvěrou a láskou. Nebo jestli by ten člověk láskyplně nechal sežrat a říkal si "mělo to tak být, ať se méďa napapá" :D

Ano na Slovensku, vždyt jsem psala, že cestuje všude po Slovensku a spí pod širákem .
Když tě má sežrat medvěd , sežere tě , je to tvůj osud .

Já jsem mu minule na výletě  říkala : To je hrozný, ti dva spolu žili 50 let a ted přijde magor a zabije je , proč se to děje ? 50 let spokojenýho život a takovej konec?
A on mi povídá : víš co by za to dal člověk, kterej umírá v bolestech v LDN několik let ? Smrt není žádná tragedie . A má pravdu. Proto se nebojí spát sám v hvozdech , protože ví, že se stane jen to, co se má stát.

helena napsal(a):

Jde houslista pouští už nějaký ten rok. Najednou vidí, jak k němu běží lev. Lekne se a pomyslí si:
"Když už mám umřít, tak si aspoň naposledy zahraju na housle."
Začne hrát, lev k němu priběhne, lehne si mu k nohám a usne. Z druhé strany běži druhý lev, taky lehne a spí. Houslista stále hraje - najednou se k němu zezadu připlíží další lev, který ho zakousne. Spící lvi se proberou, první lev se podívá na toho druhého a povídá:
"To nás mohlo napadnout, že nám ho ten hluchej blbec sežere."

:lol::lol:

koniklec napsal(a):

Judyna napsal(a):

Proto ten můj kamarád nikdy neměl problémy, přitom přespává běžně v hlubokým lese u nás i na Slovensku . Protože on jde s důvěrou , s láskou  a ví ,  že se stane jen to, co se má stát .

Také jsem spávala v lese, je fakt, že ne sama, ale ta představa mi vůbec není proti. Čeho bych se měla v lese bát? Víte, jak nádherná jsou tam rána?

No v našem lese asi ne, kromě extrémní náhody nějakého zatoulaného magora. Ale třeba už na Slovensku by mě zajímalo, jestli by nějaký oprasklý medvěd pobral, že přichází s důvěrou a láskou. Nebo jestli by ten člověk láskyplně nechal sežrat a říkal si "mělo to tak být, ať se méďa napapá" :D

:lol: no na Slovensku jsem sice taky v nějaké lesíku spala, ale byl naštěstí medvědůprostý. Ale je fakt, že na tom severním Slovensku nás domorodci na medvědy upozorńovali, ale to i ve dne, při normálních procházkách. A tam byly opravdu hluboké lesy ale spala jsem "doma". Bylo to poblíž Velkého Choče.

Judy, no tak vidíš, že prej nevnímáš energie!
No jo, to bylo jenom jednou, to se nepočítá...:)
Také přeji brzké uzdravení.

U nás už něco málo z bylinek roste, ale musím docela dost hledat, jsou ještě maličké. Dnes jsem našla smetánku, žebříček, kopřivu a už začínájí i lístky břízy.

já už dnes vařila z kopřiv špenát

Když jsme u té energie, snad nebude vadit, že sem dám 2 odkazy na pro mě dobíjecí muziku. Rašení jara znám strašně dlouho a pořád má pro mě velký náboj. Je to mimochodem moje absolventská skladba z lidušky.
No a písnička od Lenky Filipové je také úžasná. Melodie, krásný text, i ten klip. Uklidńuje i povzbuzuje.

http://www.youtube.com/watch?v=7V9aOd-kZuI

http://music.stream.cz/klip/221120-lenk … -buh-to-vi

Judyna napsal(a):

Když jsme u té energie, snad nebude vadit, že sem dám 2 odkazy na pro mě dobíjecí muziku. Rašení jara znám strašně dlouho a pořád má pro mě velký náboj. Je to mimochodem moje absolventská skladba z lidušky.
No a písnička od Lenky Filipové je také úžasná. Melodie, krásný text, i ten klip. Uklidńuje i povzbuzuje.

http://www.youtube.com/watch?v=7V9aOd-kZuI

http://music.stream.cz/klip/221120-lenk … -buh-to-vi

Krásný, díky! Jen ten klip mě kapánek rozbrečel :rodna:. Nejvyšší čas zapadnout spát :D

tak já celá vedle z toho, že je jaro.....pracovala 3 hod. na zahradě..ryla a ryla, hrabala a nakládala písek lopatou....dnes se nemůžu hýbat...bolí mě záda
nic se nemá přehánět....méden agan....napsali Řekové v Delfách před 2500 lety...všeho s mírou
ve svých letech už bych mohla být moudrá.....ale nejsem...nejsem

ve svých letech už bych mohla být moudrá.....ale nejsem...
Nojo, vero - jak praví (skoro) klasik - "A když bylo před kostelem, hádala se duše s tělem." 
Taky trpím na tenhlecten "dialektickej rozpor" mezi duší či mozkem, který si myslí, že jsem z nezničitelnýho omyvatelnýho plastu a pak fňukaj, když jim tělíčko dává sakra poznat, že se mejlej...
A obávám se, že tohle poznání s věkem ne a nepřijde...

lupina montana napsal(a):

Jo a co nabíjí nejvíc mně: jednak debata - obohacující debata. Taková, kde se vynořují nové myšlenky, tvoří nová spojení, vznikají věci jinak, nejlíp překvapivě, barvitě......a vůůůbec nejlepší pro mně je, když jdu přírodou, se psema, kteří se radujou a s člověkem, se kterým se můžu bavit tímhle způsobem.
Ňam!

Mne stačia tí psi, tak nejako... teda pes, jeden by stačil. Aj keď je fakt, že s ním už potom človek ide aspoň do sídlištného parčíka... :D Príroda môže byť mmch aj pekný balkón, nielen Boubínsky prales... :jojo: Ja som skôr kaviarensko-galerijný povaľač, aj keď na tú prírodu sa tiež rada nechám nahovoriť. Alebo idem aj sama. Nemajúc zámienku psa, beriem si foťák a vykročím...

jedu čerpat energii
vyráíme s A hledat zkamenělé hřebenatky....na to jsem mooc zvědavá
a cestou shlédneme keltské hradisko

My dneska jedeme k mojí oblíbené kapli sv.Anny do Břežan , pak půjdeme lesama do Koliby na oběd a pak se odebereme k mým vnoučatům , kde dostanu vždycky energie nejvíc .

Moje vnučka miluje nové návštěvy , určitě chytne mýho kamaráda a odvede ho nahoru a ukáže mu svoje hračky , donutí ho hrát si .........ten bude koukat , je totiž starej mládenec .

Určitě mě dobíjí každé ráno,že se probudím a vidím,že stále ještě vidím.. ;)

A jinak mě pozitivně naladí,když se setkám s lidmi,kteří se chovají jako lidé,lidé kterým nejsou ostatní lhostejní,lidé,kteří dokáží pomoci,jsou k druhým ohleduplní nebo prostě jen milí,komunikativní lidé,co Vás dokáží nabít,už jen tím,že jsou..

Také mě bezpochybně dobíjí manžel,mé děti,přátelé..

No a pak ty ostatní věci,zde již zmiňované...příroda,hory,moře,slunce,památky,starobylá městečka,dobrá knížka,film,koncert a posezení s kamarádkou,třeba u dobrého jídla ...

REŇAS napsal(a):

Určitě mě dobíjí každé ráno,že se probudím a vidím,že stále ještě vidím.. ;)
A jinak mě pozitivně naladí,když se setkám s lidmi,kteří se chovají jako lidé,lidé kterým nejsou ostatní lhostejní,lidé,kteří dokáží pomoci,jsou k druhým ohleduplní nebo prostě jen milí,komunikativní lidé,co Vás dokáží nabít,už jen tím,že jsou..

Také mě bezpochybně dobíjí manžel,mé děti,přátelé..

No a pak ty ostatní věci,zde již zmiňované...příroda,hory,moře,slunce,památky,starobylá městečka,dobrá knížka,film,koncert a posezení s kamarádkou,třeba u dobrého jídla ...

Reňas, ty máš problémy s očima, viď? Nebo si to s někým pletu?
Aby ti zrak co nejdéle sloužil!

Vilemína napsal(a):

REŇAS napsal(a):

Určitě mě dobíjí každé ráno,že se probudím a vidím,že stále ještě vidím.. ;)
A jinak mě pozitivně naladí,když se setkám s lidmi,kteří se chovají jako lidé,lidé kterým nejsou ostatní lhostejní,lidé,kteří dokáží pomoci,jsou k druhým ohleduplní nebo prostě jen milí,komunikativní lidé,co Vás dokáží nabít,už jen tím,že jsou..

Také mě bezpochybně dobíjí manžel,mé děti,přátelé..

No a pak ty ostatní věci,zde již zmiňované...příroda,hory,moře,slunce,památky,starobylá městečka,dobrá knížka,film,koncert a posezení s kamarádkou,třeba u dobrého jídla ...

Reňas, ty máš problémy s očima, viď? Nebo si to s někým pletu?
Aby ti zrak co nejdéle sloužil!

Ano mám a děkuji moc :hjarta:
Pro někoho možná těžko pochopitelné,ale opravdu i ten každý den,který prožiju s tím,že zatím je vše o.k.,je dobrou motivací k tomu mít tu pozitivní energii i když se né všechno vždy musí dařit,člověk,už ví,že vše se dá nějak zvládnout,když je zdraví...

REŇAS napsal(a):

Vilemína napsal(a):

REŇAS napsal(a):

Určitě mě dobíjí každé ráno,že se probudím a vidím,že stále ještě vidím.. ;)
A jinak mě pozitivně naladí,když se setkám s lidmi,kteří se chovají jako lidé,lidé kterým nejsou ostatní lhostejní,lidé,kteří dokáží pomoci,jsou k druhým ohleduplní nebo prostě jen milí,komunikativní lidé,co Vás dokáží nabít,už jen tím,že jsou..

Také mě bezpochybně dobíjí manžel,mé děti,přátelé..

No a pak ty ostatní věci,zde již zmiňované...příroda,hory,moře,slunce,památky,starobylá městečka,dobrá knížka,film,koncert a posezení s kamarádkou,třeba u dobrého jídla ...

Reňas, ty máš problémy s očima, viď? Nebo si to s někým pletu?
Aby ti zrak co nejdéle sloužil!

Ano mám a děkuji moc :hjarta:
Pro někoho možná těžko pochopitelné,ale opravdu i ten každý den,který prožiju s tím,že zatím je vše o.k.,je dobrou motivací k tomu mít tu pozitivní energii i když se né všechno vždy musí dařit,člověk,už ví,že vše se dá nějak zvládnout,když je zdraví...

Vůbec nemusíš děkovat. Rozumím ti, zrak je velice důležitý. V tvém případě neexistuje možnost, že by se to zlepšilo třeba operací?

Vilemína napsal(a):

REŇAS napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Reňas, ty máš problémy s očima, viď? Nebo si to s někým pletu?
Aby ti zrak co nejdéle sloužil!

Ano mám a děkuji moc :hjarta:
Pro někoho možná těžko pochopitelné,ale opravdu i ten každý den,který prožiju s tím,že zatím je vše o.k.,je dobrou motivací k tomu mít tu pozitivní energii i když se né všechno vždy musí dařit,člověk,už ví,že vše se dá nějak zvládnout,když je zdraví...

Vůbec nemusíš děkovat. Rozumím ti, zrak je velice důležitý. V tvém případě neexistuje možnost, že by se to zlepšilo třeba operací?

Né, bohužel. Jistá dr.,když byla ta možnost a nějaká šance to ani nezkusila..  a dnes se to ,už dá operovat,ale někomu viditelnost očí zůstane malá,někomu zůstanou jen zbytky zraku a jinému,už ani to nepomůže..a oslepne. U mně to může dojít do takového stavu ze dne na den,to se nedá předvídat. Jsem takový složitější případ,no.. Ale tak snad to bude tak nějak dobré, musí být!! ;)

REŇAS napsal(a):

Vilemína napsal(a):

REŇAS napsal(a):

[/b]

Ano mám a děkuji moc :hjarta:
Pro někoho možná těžko pochopitelné,ale opravdu i ten každý den,který prožiju s tím,že zatím je vše o.k.,je dobrou motivací k tomu mít tu pozitivní energii i když se né všechno vždy musí dařit,člověk,už ví,že vše se dá nějak zvládnout,když je zdraví...

Vůbec nemusíš děkovat. Rozumím ti, zrak je velice důležitý. V tvém případě neexistuje možnost, že by se to zlepšilo třeba operací?

Né, bohužel. Jistá dr.,když byla ta možnost a nějaká šance to ani nezkusila..  a dnes se to ,už dá operovat,ale někomu viditelnost očí zůstane malá,někomu zůstanou jen zbytky zraku a jinému,už ani to nepomůže..a oslepne. U mně to může dojít do takového stavu ze dne na den,to se nedá předvídat. Jsem takový složitější případ,no.. Ale tak snad to bude tak nějak dobré, musí být!! ;)

Líbí se mi tvůj optimismus, to myslím vážně.

lupina montana napsal(a):

Tak o tom žádná, že i :) .....byla spíše řeč o tom, že pokud dejme tomu žije v domě několik generací rozhádaných, nebo lakotných, nebo dokonce vražda/sebevražda, že se to může takříkajíc zapsat do zdí. To pak je třeba dům na prodej a ač prázdný, působí pochmurně. Nemluvím samosebou o domě hnusném už napohled, nebo tak....
Ale protože lidi vytvářejí nesmírně silé energie, můžou to taky přemazat, přebít....a protože nás má pánbožko všelijakých, někomu dokonce jistá pochmurnost může dělat dobře :)
Pozorovala jsem, že lidi, co jsou jakoby utemovaní, stažení, zauzlovaní, mívají rádi silná jinová místa - teda místa se silnou a relativně čistou zemskou energií, která stoupá vzhůru a jakoby načechrává, rozvolňuje. (pěkný hřbitovy, třeba) A záleží na stavu utemovanosti, jak dlouho a jak často to dělá dobře.
A naopak, samozřejmě.

Prosím - čo je utemovanost?
Inak, prebiť sa dá všetko... ale chce to asi dobre vykadiť šalviou či kadidlom, možno aj kňaza či exorcistu zavolať ;) ....
Ja som ale asi nejaká divná. Pozitívne miesta väčšinou vnímam, hoci slabšie, ale o mojom zamilovanom mieste v mestečko Vieste na talianskom polostrove Gargano som až po čase zistila, že tam starosta zdradil občanov, vpustil Saracénov, ktorí tam na jednom kameni sťali 1 500 ľudí, vrátane žien a detí - a vrátane celej richtárovej rodiny, samozrejme. :kapitulation: :grater: A ja som fakt asi necítila nič, ani keď mi ukazovali vyhĺbený jarček, kadiaľ odtekala krv... :/

Judyna napsal(a):

Víte, kde mně je kromě řeky - mezi stromy a kameny, ještě dobře? Na hřbitovech. Zdráhám se napsat, že tam získávám energii, to snad ne. Ale odpočinu si tam, je tam klid.

U nás zopár premenili na parky, už sa tam nepochováva. A za dedinou, odkiaľ pochádzal deduško, ma uchvátil židovský cintorín v lese. On bol asi v zásade smutný - z okolia všetkých Židov deportovali alebo vysťahovali - ale na prechádzke pôsobil idylicky.
Ad feng-šuej: ja tomu až tak neholdujem, ale pár vecí asi funguje. A ja napríklad na smrť nenávidím točité schody - ešte dívať sa zdola OK, ale chodiť po nich je za trest... Rovnako kovové deravé "sitá"....

Judyna napsal(a):

Tak jsem trochu popřemýšlela, když jsem četla od Lupi, že např modříny nemusí, tak mě to udivilo. Nejsem zrovna ten citlivý typ, který by cítil pozitivní či negativní energii (nebo možná ano a říkám tomu prostě jen, že mi je tam dobře či špatně),ale jednou jsem na svých cestách našla krásný kámen. Takový tmavě šedý až černý, lesklý a neobvykle těžký. Moc se mi líbil, tak jsem si ho dovezla domů, ale nemohla jsem ho doma mít. Nějak jsem se ho bála, vůbec jsem z něj neměla dobrý pocit. Dala jsem ho tedy na balkon - schovala mezi květináče, ale i tam vadil. Ale já se ho bála i vyhodit. Nakonec jsem to udělala. Ještě nikdy jsem nic tak negativního v přírodě necítila (ani tak silně pozitivního). Přitom byl tak krásný. Tak mě po čase napadlo, jelikož jsme na uranu, že ho ten kámen možná obsahoval víc, než je zdrávo. Trošku jsem hledala na netu a zřejmě to byl uraninit.

Niektoré veci proste možno majú "svoje miesto" a netreba ich sťahovať.

Judyna napsal(a):

Já byla nadšená z lesního hřbitova ve Zlíně. To je nádhera. A pak jeden malý vesnický hřbitůvek na severu Slovenska, s malovanými dřevěnými kříži. Ten byl taky krásný.

Židovský hřbitov v Boskovicích znám, byla jsem tam několikrát, ale možná ještě váíc se mi líbí židovský hřbitov v Třebíči. Ty náhrobky "vrostlé" do stromů jsou okouzlující.

I V Salzburgu mají takový krásný hřbitůvek, pod skalou. A pak myslím v Hallstattu, tam mě zaujalo, jak malé hroby tam mají. Tam se snad ani rakev nemůže vydat.
Jo Hallstatt, to je místo, kde jsem se cítila velice dobře. Tak nádherný vzduch, jaký byl u toho jezera, je málokde. Taky do toho pršelo, tak to bylo umocněno i tou vodou shora.

Pripomenula si mi cintorín prenesený na ostrov na Oravskej priehrade zo zatopenej osady Slanica - insitné obrázky a sochy, ľudovo-umeelcké dielka na prakticky každom náhrobku, každom hrobe... Paráda. Ja mám rada insitu a na tom ostrove to má svoju atmosféru... Bola som tam pred vyše rokom, koncom mája, a bola to nádhera.

koniklec napsal(a):

Judyna napsal(a):

Proto ten můj kamarád nikdy neměl problémy, přitom přespává běžně v hlubokým lese u nás i na Slovensku . Protože on jde s důvěrou , s láskou  a ví ,  že se stane jen to, co se má stát .

Také jsem spávala v lese, je fakt, že ne sama, ale ta představa mi vůbec není proti. Čeho bych se měla v lese bát? Víte, jak nádherná jsou tam rána?

No v našem lese asi ne, kromě extrémní náhody nějakého zatoulaného magora. Ale třeba už na Slovensku by mě zajímalo, jestli by nějaký oprasklý medvěd pobral, že přichází s důvěrou a láskou. Nebo jestli by ten člověk láskyplně nechal sežrat a říkal si "mělo to tak být, ať se méďa napapá" :D

Medvede sú pomerne plaché a treba za nimi do hlbokých lesov, v noci, a byť extrémne ticho, Keď ležíš a spíš, nechá ťa (ak teda nemáš na chrbte otvorený batoh s voňavým žrádlom) - lebo na rozdiel od ľudí útočí len z hladu (a ľudí nežerie), strachu alebo pri obrane teritória. To mi prosím povedal oravský biológ, pôvodom z Madridu :D , ktorého koníčkom je zbieranie medvedích hov... exkrementov.

ktorého koníčkom je zbieranie medvedích hov... exkrementov
Se zvonečkama?

Horský vůdce v Tatrách říká turistům: „Jsou tady medvědi, choďte proto pouze po vyznačených cestách. Tady máte zvonečky a pořád zvoňte. A hlavně se vyhýbejte cestám s medvědím trusem!“
„Jak ale poznáme, že je to zrovna medvědí trus?“
„Jsou to takové velké hromady plné zvonečků.“

:lol:

Selima napsal(a):

koniklec napsal(a):

Judyna napsal(a):

Proto ten můj kamarád nikdy neměl problémy, přitom přespává běžně v hlubokým lese u nás i na Slovensku . Protože on jde s důvěrou , s láskou  a ví ,  že se stane jen to, co se má stát .

Také jsem spávala v lese, je fakt, že ne sama, ale ta představa mi vůbec není proti. Čeho bych se měla v lese bát? Víte, jak nádherná jsou tam rána?

No v našem lese asi ne, kromě extrémní náhody nějakého zatoulaného magora. Ale třeba už na Slovensku by mě zajímalo, jestli by nějaký oprasklý medvěd pobral, že přichází s důvěrou a láskou. Nebo jestli by ten člověk láskyplně nechal sežrat a říkal si "mělo to tak být, ať se méďa napapá" :D

Medvede sú pomerne plaché a treba za nimi do hlbokých lesov, v noci, a byť extrémne ticho, Keď ležíš a spíš, nechá ťa (ak teda nemáš na chrbte otvorený batoh s voňavým žrádlom) - lebo na rozdiel od ľudí útočí len z hladu (a ľudí nežerie), strachu alebo pri obrane teritória. To mi prosím povedal oravský biológ, pôvodom z Madridu :D , ktorého koníčkom je zbieranie medvedích hov... exkrementov.

Doufám, že je po důkladném rozboru uchovává.:supr: A asi se to, chlapci, trochu pronese, tipovala bych, že takový produkt řádně živeného huňáče nebude z nejlehčích.....:D:D:D

tipovala bych, že takový produkt řádně živeného huňáče nebude z nejlehčích
A co teprve, když je plnej zvonečků...

helena napsal(a):

tipovala bych, že takový produkt řádně živeného huňáče nebude z nejlehčích
A co teprve, když je plnej zvonečků... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.pnghttp://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.pnghttp://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Žeby bonus ?:D:D:D

Energii dobíjím v přírodě, cestováním, četbou, hudbou ...a bude to znít divně, prací.:D:D:D

Delahey napsal(a):

Energii dobíjím v přírodě, cestováním, četbou, hudbou ...a bude to znít divně, prací.:D:D:D

Ty hlavě dobíjíš energii rytím do lidí , saješ , ani nemůžeš dospat jak se těšíš jak to někomu někde nandáš Juditadurynska z xchatu.cz :D
Ale moc to nepomáhá, když se budíš ráno ve čtyři ........já spinkám do devíti.......:D:D

To píšeš o sobě ne? Ty potřebuješ rytí k životu:-) proč nejsi radši s rodinou?

Jo a taky mi energii dobíjejí polodrahokamy. Třeba na krku nosím pořád deseticentimetrový horský křišťál.:)

10 cm ? a to sis ještě neublížila ? :-)))

PPavlaa napsal(a):

10 cm ? a to sis ještě neublížila ? :-)))

Neboj,je na dost dlouhém silném řetízku a zasazený. Nemá žádné ostré hrany a vyjde přesně, no, víš kam.....:D:D
:D

Delahey napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

10 cm ? a to sis ještě neublížila ? :-)))

Neboj,je na dost dlouhém silném řetízku a zasazený. Nemá žádné ostré hrany a vyjde přesně, no, víš kam.....:D:D
:D

:supr:
já mám křišťál pověšený v okně

aprill napsal(a):

Delahey napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

10 cm ? a to sis ještě neublížila ? :-)))

Neboj,je na dost dlouhém silném řetízku a zasazený. Nemá žádné ostré hrany a vyjde přesně, no, víš kam.....:D:D
:D

:supr:
já mám křišťál pověšený v okně

Polodrahokamy mám ve skleněném válci s vodou, svítí na ně slunce. Nádherně mění barvy a tvary.:jojo: