Ahoj, potřebuju poradit, nemůžu se hnout z místa. Je to přes měsíc, co se semnou rozešel přítel po čtyřech a půl letech. Nebyl to úplně ideální vztah, ale i přes jeho chyby a někdy ne úplně ideální chování ho pořád miluju. Nemůžu ho dostat z hlavy, ráno vstávám s myšlenkou na něj, přes den chodim jak bez duše a v noci nechci jít spát, protože se mi o něm bude zase zdát.

Začala jsem s ním chodit když mi bylo 16 let, jemu 17, choval se ke mě ukázkově, připadala jsem si jak ve snu. Po dvou letech to začalo poprvé skřípat. Měl mít maturitní ples, denně měl doma kamarády aby mohli probírat jak se opijou a jak to bude skvělej večer a na mě neměl čas. Byla jsem v té době hloupá a čekala, že se něco změní, ale nezměnilo. Po jeho maturáku jsme se rozešli, měl tam oči pro jinou a pustil mě k vodě. Po měsíci se vrátil. Já mu vše odpustila. Do nedávna bylo všechno OK, občas jsme se pohádali, ale nikdy nic vážného. Pak mi ale začal nadávat když jsme se hádali..hrozně mě to mrzelo a nechápala jsem jak mi může něco takového říkat i když to bylo v afektu. Potom se za to omlouval a já bezhlavě zamilovaná jsem odpouštěla. Pak jsme se začali hádat čím dál častěji, večer jsme vedle sebe leželi jak kdybysme se neznali. Chtěla jsem se přitulit, ale raději si vzal notebook a díval se na filmy. Začal omezoval kontakt, nespali jsme spolu, nechtěl mi dát ani pusu. Choval se přesně jako když se semnou rozcházel poprvé. Všimla jsem si taky, že pořád chodí do koupelny s mobilem a pořád mu chodili zprávy- říkal že je to kamarád ohledně školy. Tenkrát jsem už tušila, že náš vztah nebude dlouho pokračovat, vyptávala jsem se jeho sestry, jestli o něčem neví a ta mě ujišťovala, že určitě nikoho nemá. Potom nám začalo zkouškové období, takže jsem počítala, že se pár dní neuvidíme, ale nakonec jsme se neviděli měsíc a skončilo to zprávou na Facebooku, že se semnou rozchází. Tvrdil, že to není co to bývalo a už ke mě nic necítí. Den na to zveřejnil fotky, na kterých byl s jinou a pár dní nato jsem se dozvěděla, že spolu chodí..zřejmě spolu byli už dřív..

Nemůžu tomu uvěřit. Včera jsem viděla jejich společné fotky, četla komentáře, jak jim to spolu sluší a jak plánují seznamování s jejími rodiči. Moc mě to zasáhlo :grater: někde v hloubi duše jsem doufala, že je to jenom úlet a že mu scházím, ale nescházím. Myslela jsem, že po měsíci budu mít to nejhorší za sebou, že ta bolest bude odcházet, ale vrací se v plné parádě. Vim, že se ke mě choval hnusně, ale pořád ho mam moc ráda a nechci nikoho jinýho, nechci se vzdát plánů, které jsme měli, ale vím, že on se už nevrátí. Ze dne na den zpřetrhal veškeré kontakty semnou. Nejhorší je, že jeho nevlastní bratr je přítel mojí mamky, takže je to moje rodina..miluju jeho rodinu a taky mi chybí. Nemůžu je ani navštívit, protože nedokážu jít k nim domů a vidět všechny ty vzpomínky

Ahoj, je mi to líto.Bude to zní tvrdě, ale zapomeň a nevracej se. Procházím něčím podobným, ale ty jsi ještě mladičká a máš vše před sebou. Takto by se k tobě muž chovat neměl. Věř mi, vím o čem píšu.

Hlava říká že není ten pravej, ale srdce jo. Dnešní chlapi za moc nestojí, nechci nikomu křivdit, ale těm mladším chybí vojna jako sůl! Nechci skončit jako moje mamka a jejích xx kamarádek, které se rozvedou a pak hledají po třicítce chlapa, po roce se s ním rozejdou a hledaj znovu a pořád dokola..

Hlavně teď nevím, co mám dělat s jeho věcmi, a jak dostanu zpátky svoje věci, nehledě na to, že mi dluží nějaké peníze. Vůbec spolu nekomunikujeme a já s ním ani komunikovat nechci.. na druhou stranu je mi trapné, řešit to přes kamarády nebo rodiče a posílat po nich věci.

A přebolí to někdy?? Tatínek mého teď už bývalého přítele před víc jak 20ti lety opustil manželku kvůli jiné, se kterou měl právě bývalého přítele a jeho žena mu to dodnes nemůže odpustit. Nechci skončit stejně jako ona :( má sice manžela, ale stejně si myslím, že její největší láskou byl právě první manžel.

sandrea napsal(a):

Hlava říká že není ten pravej, ale srdce jo. Dnešní chlapi za moc nestojí, nechci nikomu křivdit, ale těm mladším chybí vojna jako sůl! Nechci skončit jako moje mamka a jejích xx kamarádek, které se rozvedou a pak hledají po třicítce chlapa, po roce se s ním rozejdou a hledaj znovu a pořád dokola..

Hlavně teď nevím, co mám dělat s jeho věcmi, a jak dostanu zpátky svoje věci, nehledě na to, že mi dluží nějaké peníze. Vůbec spolu nekomunikujeme a já s ním ani komunikovat nechci.. na druhou stranu je mi trapné, řešit to přes kamarády nebo rodiče a posílat po nich věci.

A přebolí to někdy?? Tatínek mého teď už bývalého přítele před víc jak 20ti lety opustil manželku kvůli jiné, se kterou měl právě bývalého přítele a jeho žena mu to dodnes nemůže odpustit. Nechci skončit stejně jako ona :( má sice manžela, ale stejně si myslím, že její největší láskou byl právě první manžel.

A nemáš to popletené? Já bych řekla, že srdce říká ne. Jen sama sobě nelhat.
Nepiš takové nesmysly, které jsi někde odposlouchala, že dnešní chlapi za moc nestojí a vojna a blábláblá. Takhle to není. Je to čistě individuální. Píšeš jako zatrpklá bába a ty jsi mladá slečna a krásný život máš teprve před sebou.
Jsi mladá, je dobře, že budeš mít možnost poznat další muže, aby jsi zjistila, jakého hledáš. První známosti v tak mladém věku a takhle dlouhodobé vedou dříve nebo později k zániku. Jednou za to budeš ráda, co se přihodilo.
Měsíc je krátká doba, aby to přebolelo, byli jste spolu celkem dlouho. Přebolí to. Nedívej se, jak to mají jiní. Ty jsi ty.

Je to můj zlozvyk pořád něco srovnávat :/.Nevím jak je to u těch starších co už mají se ženami zkušeností víc, ale co jsem v poslední době potkala za týpky je až neuvěřitelný.. nedokážu si žádnýho z nich představit vedle sebe.. a nikdo mi nevyvrátí, že spousta chlapů v dnešní době jsou nepoužitelní, neříkam ale všichni :) mladí kluci buď hulí nebo moc chlastaj nebo jim jde hlavně o sex, nebo ty povahy!! Nedávno mi jeden kluk řekl, že jeho vysněná holka musí milovat nakupování, že by prý nemohl být s holkou, která chodí do obchodu jen když něco potřebuje. Co to sakra je?? To přece neni normální, ne?

Jinak s tím srdcem :) vím že ho mám pořád hrozně ráda, ale zároveň se mi hnusí tím, jak se ke mě choval poslední dobou, jakým způsobem mi oznámil, že se se mnou rozchází a jak se choval po rozchodu. Takže vlastně chci zpátky kluka, kterýho jsem potkala před těmi 4,5 roky, ne toho co znám teď.. jenže je to těžký se s tím smířit, že už to nikdy takový nebude a připadá mi nefér, že on mi ublížil a jemu je fajn s jinou holkou, a co já? To už nikoho nezajímá...pochopitelně.

Ahoj, mrzí mě, jak to nakonec dopadlo, ale pořád jsi dost mladá a máš znovu šanci si vybrat někoho mnohem lepšího, než byl on. Chce to čas. Mě tyhle "nepříjemné" věci naučily, že všechno zlé je opravdu k něčemu dobré. Nebo bys opravdu chtěla být dál s chlapem, který ti hnusně nadává a přitom má sám máslo na hlavě???:skurt:

Vyřeš s ex co nejdřív ty záležitosti a peníze. Ať to máš uzavřené a nemusíš s ním už více komunikovat.

Držím palce!

S.

Ahoj sandri, koukej nekde vykopat svoji sebeuctu. To bys chtela? Nekoho,kdo te takhle ponizil...na smetiste dejin s nim.
Dej si cas. Sama jsem tuhle radu nesnasela, ale je to opravdu to nejlepsi. Doporucuju zacit neco noveho...zacni tancit, chodit na kickbox, behat, jed na vylet do ciziny..proste se zabav...

Nedej se a nepoddavej se tomu!:par:

Děkuju za rady, jen kdyby to šlo tak lehce jak to zní. Zabavit se je veliký lék, ale vždycky to pak na mě stejně dopadne. Nemůžu si zvyknout usínat sama, ta samota celkově je hrozná a kamarádky mi to prázdné místo co po něm zůstalo nezaplní :(

sandrea napsal(a):

Děkuju za rady, jen kdyby to šlo tak lehce jak to zní. Zabavit se je veliký lék, ale vždycky to pak na mě stejně dopadne. Nemůžu si zvyknout usínat sama, ta samota celkově je hrozná a kamarádky mi to prázdné místo co po něm zůstalo nezaplní :(

Když to přežily ženy, co mají děti a usínaly s partnerem třeba 30 let, přežiješ i ty. A bude líp, ty máš život před sebou a šanci dobře vybírat.

Já to přežiju, neříkám, že ne.. :) a nejde jen o usínání, byl prostě součástí skoro každého dne, všechen můj volný čas patřil jemu. Jinak šanci dobře si vybrat měla i ta žena s dětmi co po 30ti letech skončila sama bez chlapa.. jestli sis vybrala dobře nemůžeš nikdy vědět, takže jednou můžu skončit sama s dětmi zrovna tak. To, že jsem mladá a mám to před sebou neznamená, že mám navrch nebo větší šanci, že vyberu dobře..

Nelze říct, která žena to má těžší jestli bez dětí nebo s dětma.
Možná ta ženská,která zůstane s dětma sama není tak sama, děti jí drží nad vodou.
Jak se říká, láska kvete v každém věku, v každém věku to bolí, strašně moc bolí. V patnácti i v padesáti, bez rozdílu.
Jak ho dostat z hlavy a ze srdce?
Vždyt víš, zaměstnat se.
Přebolí to. Posílám :pussa:

Nepsala jsem nic o tom, že když jsi mladá, máš navrch nebo o poměřování šancí.

Majkafa, ja vím, jen jsem chtěla říct, že to bolí i když vím, že mám život před sebou a žádné závazky k tomu chlapovi. Pořád je to stejná zrada a hold je to první láska, první sex, všechno s nim bylo poprvé, a proto se mi tak špatně zapomíná..

Nezapomeň, že co Tě nezabije, to Tě posílí. Vydržíš to, ale trvat to ještě chvilku bude, měsíc je opravdu krátká doba. Ani to snad neber jako zradu, ale určitý vývoj, jelikož jste při seznámení byli hodně mladí a chodili jste spolu dlouho. A moc si ho neidealizuj, podle toho, jak se s Tebou po takové době rozešel, tak teda nic moc. Až Tě to přebolí, budeš zase o něco silnější a možná je to cesta k tomu, potkat toho pravého.

sandrea napsal(a):

Majkafa, ja vím, jen jsem chtěla říct, že to bolí i když vím, že mám život před sebou a žádné závazky k tomu chlapovi. Pořád je to stejná zrada a hold je to první láska, první sex, všechno s nim bylo poprvé, a proto se mi tak špatně zapomíná..

Já vím,  že to bolí, přece jenom mi už bude za rok 50. Ale taky vím, že je rozchod menší rána ve tvém věku, než když máš děti a současně i společné materiální věci. Třeba taková hypotéka na baráku, studující děti a ty ze dne na den zůstaneš sama a navíc bez koruny, neboť milenka je náročná...
Vím, tvé bolesti není v tuto chvíli nic platné, co jsem napsala, ale jednou poznáš, že Bůh byl k tobě laskavý. Protože první vztahy jsou průšvih, pokud pokračují. Nevybouřený člověk se musí jednou vybouřit a i na tebe by to jednou přišlo. Tohle je příliš nízký věk na "lásku navěky". Buď ráda za možnost poznávat jiné muže a zjišťovat, jakého doopravdy hledáš, buď vděčná za možnost užívat si mládí a nevázat se v tak mladém věku na prvního, co jsi potkala. Buď vděčná za možnost potkat jednou toho muže, se kterým k sobě skutečně patříte.

Z hlavy ti bolest (ne jeho, vzpomínky zůstanou a ty už pak nebolí) dostane čas. A ze srdce? Však jestli jsi ho opravdu milovala a miluješ, nemusíš si ho vyndávat ze srdce. Láska není závislá na tom, jestli s tím, koho milujeme, žijeme nebo ne. Láska "jenom" je. Nebo není. Můžeš si lásku k němu ve svém srdci nechat v šuplíčku se vším krásným, co jste spolu přežili. Co bolí, je ego. Láska nebolí. :par:

Ale taky vím, že je rozchod menší rána ve tvém věku, než když máš děti a současně i společné materiální věci. Třeba taková hypotéka na baráku, studující děti a ty ze dne na den zůstaneš sama a navíc bez koruny, neboť milenka je náročná...
Dovolila bych Majkafo nesouhlasit s Tebou.
Nemůžeš vědět, každý přeci svou ztrátu lásky prožívá jinak intenzivně, má jiný práh bolesti.
Věř, že když mi bylo 22 a rozešli jsme se tenkrát s mou velkou lásku, měla jsem připravený prášky, nechtěla jsem žít.
Ty můžeš říct,protože si to zažila ,že to bolí  z pozice vdané ženy,který je s mužem x let (mimochodem, ale psala si,že si ho nemilovala).
Fakt nemůžeš vědět, jestli je ztráta lásky jiná ve dvaceti nebo v padesáti. Já za sebe bych řekla - že tohle není o věku.
Ještě ted doplním, že s odstupem času za x let už vzpomínka nebolí.

Jasně - souhlasím s  Tebou, že lásku uchováváš v srdci.
To,že jsem psala, ztratit "lásku" jsem měla na mysli - "lásku - milovaného"

dusička napsal(a):

Dovolila bych Majkafo nesouhlasit s Tebou.
Nemůžeš vědět, každý přeci svou ztrátu lásky prožívá jinak intenzivně, má jiný práh bolesti.
Věř, že když mi bylo 22 a rozešli jsme se tenkrát s mou velkou lásku, měla jsem připravený prášky, nechtěla jsem žít.
Ty můžeš říct,protože si to zažila ,že to bolí  z pozice vdané ženy,který je s mužem x let (mimochodem, ale psala si,že si ho nemilovala).
Fakt nemůžeš vědět, jestli je ztráta lásky jiná ve dvaceti nebo v padesáti. Já za sebe bych řekla - že tohle není o věku.
Ještě ted doplním, že s odstupem času za x let už vzpomínka nebolí.

Ale můžu, dusičko. Přinejmenším sama u sebe. :)Já jsem tenkrát neměla JEN připravené prášky. Bylo mi 21. A vím naprosto jistě, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi. Psala jsem, že jsem už BM nemilovala. Ale ráda jsem ho měla. A byla jsem vdaná skoro 21 let. Hojení prý trvá třetinu doby trvání vztahu. Když odchází partner po tak dlouhém vztahu, bolí to jako fyzické uřezávání části těla, natolik jsou ti lidé už "jeden". Píší odborníci. A mají pravdu, i tak mě to fyzicky bolelo, když můj BM odešel. Takže? :)

a hold je to první láska, první sex, všechno s nim bylo poprvé
Všechno je jednou poprvé... i ten rozchod.
Ono se nám hezky radí, zvlášť když je to ještě čerstvé - ale zkus to brát jako jednu ze zkušeností, z kterých se skládá život. Jako "informaci", že ne vždycky je všechno tak, jak bychom si přáli.


A vím naprosto jistě, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi.
Právě, že to víš jen "Přinejmenším sama u sebe."
To, že má někdo "jenom" zlomenou nohu neznamená, že ho to bolí míň nebo jinak než toho, který má zlomený obě... ta bolest je vždycky individuální, tedy jenom naše vlastní.
Můžeme říkat "ano, vím, že tě to bolí... hodně bolí...", ale vykládát, že nás to určitě bolelo víc, protože jsme na tom z těch a těch důvodů (tedy z našeho osobního hlediska) byli hůř - to je poněkud nadřazené jednání.

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Dovolila bych Majkafo nesouhlasit s Tebou.
Nemůžeš vědět, každý přeci svou ztrátu lásky prožívá jinak intenzivně, má jiný práh bolesti.
Věř, že když mi bylo 22 a rozešli jsme se tenkrát s mou velkou lásku, měla jsem připravený prášky, nechtěla jsem žít.
Ty můžeš říct,protože si to zažila ,že to bolí  z pozice vdané ženy,který je s mužem x let (mimochodem, ale psala si,že si ho nemilovala).
Fakt nemůžeš vědět, jestli je ztráta lásky jiná ve dvaceti nebo v padesáti. Já za sebe bych řekla - že tohle není o věku.
Ještě ted doplním, že s odstupem času za x let už vzpomínka nebolí.

Ale můžu, dusičko. Přinejmenším sama u sebe. :)Já jsem tenkrát neměla JEN připravené prášky. Bylo mi 21. A vím naprosto jistě, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi. Psala jsem, že jsem už BM nemilovala. Ale ráda jsem ho měla. A byla jsem vdaná skoro 21 let. Hojení prý trvá třetinu doby trvání vztahu. Když odchází partner po tak dlouhém vztahu, bolí to jako fyzické uřezávání části těla, natolik jsou ti lidé už "jeden". Píší odborníci. A mají pravdu, i tak mě to fyzicky bolelo, když můj BM odešel. Takže? :)

Majkafo - ne přnejmenším sama u sebe. Ale jen sama u sebe.
Nežiješ v těle druhého, nevíš jak to druhého bolí. Víš to jen sama u sebe.
A vysvětlovat mladé holčině, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi. :vissla::vissla::vissla:Stejně tohle nepochopí,když si to neodžije. Tvé zkušenosti nemaj v tomto případě žádný přínos pro druhé.
Tímto nechci říct, že by odchod druhého po letech nebolel. Bolí to moc, ale ta holčina bezdětná,která prožívá svoje, bolí jí to stejně jako ženu vdanou.

heleno, až mě budeš číst opravdu pozorně, zjistíš, že v mém psaní nadřazenost není. Že ji tam ty vidíš, to je něco v tobě, proč. A ty to moc dobře víš.

dusička napsal(a):

Majkafo - ne přnejmenším sama u sebe. Ale jen sama u sebe.
Nežiješ v těle druhého, nevíš jak to druhého bolí. Víš to jen sama u sebe.
A vysvětlovat mladé holčině, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi. :vissla::vissla::vissla:Stejně tohle nepochopí,když si to neodžije. Tvé zkušenosti nemaj v tomto případě žádný přínos pro druhé.
Tímto nechci říct, že by odchod druhého po letech nebolel. Bolí to moc, ale ta holčina bezdětná,která prožívá svoje, bolí jí to stejně jako ženu vdanou.

Tak jak je to dusičko, někoho stejně a jiného ne? Podle čeho že to měříš? :lol:
Bolest je individuální a nedá se měřit ani srovnávat. Protože každý z nás je jedinečná osobnost.

až mě budeš číst opravdu pozorně, zjistíš, že v mém psaní nadřazenost není
majkafo, až mě budeš číst opravdu pozorně, zjistíš, že ne všechno, co píšu, se týká konkrétně a osobně tebe.  Že to tam ty vidíš, to je něco v tobě, proč. A ty to moc dobře víš.

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Majkafo - ne přnejmenším sama u sebe. Ale jen sama u sebe.
Nežiješ v těle druhého, nevíš jak to druhého bolí. Víš to jen sama u sebe.
A vysvětlovat mladé holčině, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi. :vissla::vissla::vissla:Stejně tohle nepochopí,když si to neodžije. Tvé zkušenosti nemaj v tomto případě žádný přínos pro druhé.
Tímto nechci říct, že by odchod druhého po letech nebolel. Bolí to moc, ale ta holčina bezdětná,která prožívá svoje, bolí jí to stejně jako ženu vdanou.

Tak jak je to dusičko, někoho stejně a jiného ne? Podle čeho že to měříš? :lol:
Bolest je individuální a nedá se měřit ani srovnávat. Protože každý z nás je jedinečná osobnost.

No konečně,
vždyt to celou dobu píšu, že bolest je individuální.
Proto tu píšu, že bezdětné to může bolet stejně jako vdané. Chápeš už? :vissla:

Nevím, heleno. Protože pokud cituješ mě a reaguješ na mé psaní, je pro mě normální, že to píšeš mně. Aspoň já to tak mám. Když na někoho reaguju, dokonce cituji jeho psaní, píšu to jemu.

A píšu všeobecně, nepíšu o Tobě Majkafo

majkafa napsal(a):

Nevím, heleno. Protože pokud cituješ mě a reaguješ na mé psaní, je pro mě normální, že to píšeš mně. Aspoň já to tak mám. Když na někoho reaguju, dokonce cituji jeho psaní, píšu to jemu.

KDyž na někoho reaguju, nemusím nutně psát o něm. Hlavně tu ted píšem, jak ho dostat z hlavy a ze srdce. Koho? Čeho? Vidíš tam něco konkrétního? Konkrétní osobu?

A vím naprosto jistě, že rozchod bezdětné je čajíček oproti rozchodu s dětmi.
Právě, že to víš jen "Přinejmenším sama u sebe."
To, že má někdo "jenom" zlomenou nohu neznamená, že ho to bolí míň nebo jinak než toho, který má zlomený obě... ta bolest je vždycky individuální, tedy jenom naše vlastní.
Můžeme říkat "ano, vím, že tě to bolí... hodně bolí...", ale vykládát, že nás to určitě bolelo víc, protože jsme na tom z těch a těch důvodů (tedy z našeho osobního hlediska) byli hůř - to je poněkud nadřazené jednání.
Souhlasím do puntíku s Helenou

dusička napsal(a):

No konečně,
vždyt to celou dobu píšu, že bolest je individuální.
Proto tu píšu, že bezdětné to může bolet stejně jako vdané. Chápeš už? :vissla:

Tak stejně nebo individuálně? :D Dusi, ty nevíš, co bys. :)
Rozhodně je rozchod pro ženu s dětmi daleko náročnější než u bezdětné.
A tohle je mladá holčina, která ještě ani neví, co chce, když okusila jen jediného muže. Teď je čas hledání, ne ve třiceti či později. Je nesmysl se zakopat s tím prvním. Ale to už jí tady psali i jiní, nejenom já.
Však ona na to přijde, až bolest ega přebolí. Čas je laskavý a moudrý.

Čas je laskavý a moudrý.
"Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán."
(Jiří Orten, Sedmá elegie)

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

No konečně,
vždyt to celou dobu píšu, že bolest je individuální.
Proto tu píšu, že bezdětné to může bolet stejně jako vdané. Chápeš už? :vissla:

Tak stejně nebo individuálně? :D Dusi, ty nevíš, co bys. :)
Rozhodně je rozchod pro ženu s dětmi daleko náročnější než u bezdětné.
A tohle je mladá holčina, která ještě ani neví, co chce, když okusila jen jediného muže. Teď je čas hledání, ne ve třiceti či později. Je nesmysl se zakopat s tím prvním. Ale to už jí tady psali i jiní, nejenom já.
Však ona na to přijde, až bolest ega přebolí. Čas je laskavý a moudrý.

Ano pro ženu je rozchod s dětmi horší - ale to získá zkušenost až vdaná.
V přítomném času to bolí bezdětnou a vdanou "stejně"
To slovo stejně není jako stejná bolest - ta je individuální,
ale stejně znamená, že v přítomnosti Tě to bolí i když si bezdětná nebo vdaná. A bezdětná,která nemá zkušenosti s tím,že jí opustí manžel, té to bolí v tu chvíli "stejně" i když její bolest je individuální.
To už je slovíčkaření.
Ano, pro vdanou ženu je bolest silnější ,když má děti. - přítomnost
Pro mladou holčinu bezdětnou je bolest silná,v tu danou chvíli - nemůže porovnávat, nezažila.
Mmch - Majkafo - já vím,že Tě bolel odchod  manžela, ale mně přijde ,že tady tvrdíš, že nikoho (mladou holčinu) to nemůže tolik bolestně zasáhnout jako tebe. To přeci nemůžeš vědět,protože ta bolest je individuální.

A ještě něco Majkafo
Ty máš zkušenost - v mládí Tě to bolelo a jako vdanou též.
Jenže - čas hojí rány a zapomínáme na bolest. Už si jí přesně neumíme vybavit z minulosti.

dusička napsal(a):

Mmch - Majkafo - já vím,že Tě bolel odchod  manžela, ale mně přijde ,že tady tvrdíš, že nikoho (mladou holčinu) to nemůže tolik bolestně zasáhnout jako tebe. To přeci nemůžeš vědět,protože ta bolest je individuální.

Tobě to možná přijde. Správně píšeš - MNĚ přijde.
Ale nepodsouvej mi to, co já nepíšu. Co tam ty, netuším, z jakého důvodu, vidíš.

Jsou to jen písmenka, s nima se nedá vyjádřit vše, chybí gesta a tak.

Jasně, je to tak.. jestli budu mít jednou manžela a děti a manžel mě bude opouštět, bude mi ta bolest připadat tisíckrát horší, když si pak vzpomenu na rozchod s první láskou. Je to zas jiná situace a chápu, že horší (samozřejmě záleží na situaci a způsobu rozchodu x rozvodu). Ale v téhle situaci nevím, jak se s tím poprat, protože je to pro mě něco nového. Sice jsme se už jednou předtím rozešli, ale pořád jsme byli v kontaktu a cítila jsem z něj, že sám neví jestli udělal dobře. Chtěl se bavit a poznávat nové lidi, to si splnil a zjistil, že se mnou mu bylo líp a vrátil se. Teď je to ale jiné a vím, že teď už je to konečná pro náš vztah, takže je to pro mě zatím něco nepředstavitelného, že už spolu nikdy nebudeme..

Ahoj milé dámy jsem tady nová tak pořádně nevím jak to tady chodí.Mám problém jsem po dlouhodobým vtahu a nemůžu dál.

Mysickomartino, doufám, že už je trochu lépe než před 2 dny. Jestli se chceš z toho vypsat nebo nějakou radu, tak sem napiš podrobnosti. Hlavně vydrž, hlavu vzhůru. Otřepané "Čas je nejlepší lékař." platí.

Mohla by nám napsat sandrea, jak je na tom dnes s odstupem pár měsíců...

Ahoj prosím holky ženy co jste se rozešli s po delším vztahu za jak dlouho jste na něho teda ho dostali z hlavy a ze srdíčka?Mám po 4letém vztahu s  mladším partnerem a ted se mi objevil v životě človíček který je hodný atd.a já nemůžu mu to srdíčko otevřít i když bych moooc chtěla...je to normální myslet na to že ten bývalý je štastnější a já to nedokážu.Asi mám nějaký blog poradtě mi prosím jak se z toho dostat už jsem přemýšlela i o bílé magii ale bojím se toho ale nezvládám to pláču a co je nejblbější vídám ho každý den v práci co dál za jak dlouho to bude lepší?děkuji za každý názor

rebeca19 napsal(a):

Ahoj prosím holky ženy co jste se rozešli s po delším vztahu za jak dlouho jste na něho teda ho dostali z hlavy a ze srdíčka?Mám po 4letém vztahu s  mladším partnerem a ted se mi objevil v životě človíček který je hodný atd.a já nemůžu mu to srdíčko otevřít i když bych moooc chtěla...je to normální myslet na to že ten bývalý je štastnější a já to nedokážu.Asi mám nějaký blog poradtě mi prosím jak se z toho dostat už jsem přemýšlela i o bílé magii ale bojím se toho ale nezvládám to pláču a co je nejblbější vídám ho každý den v práci co dál za jak dlouho to bude lepší?děkuji za každý názor

Nemohu poradit , jak je to po delsim vztahu , ja jsem to po kratkem vztahu nebyla schopna akceptovat rok .

rebeca 19:
Jak tu holky psaly, čas tu bolest zmírní. Už na něj tak často myslet nebudeš, ale vzhledem k tomu, že jste spolu byli dlouho budou situace, které ti ho budou stále připomínat, dokud ty okamžiky znovu neprožiješ s někým jiným, kdo ty staré myšlenky nepřebije.  Taky jsem potkala skvělého človíčka, ale pořád jsem se mu naplno neotevřela a to je to přes rok, co se se mnou téměř 5ti letý přítel rozešel. Teď už zbyl více méně strach z dalšího ublížení. Ale každý to má asi jinak. Má dobrá kamarádka by ti řekla ať to srdce otevřeš, že prožít lásku je krásnější než se bát zlomeného srdce, že to zalepí zas někdo další. Já to tak neumím. Trvá mi než k sobě někoho pustím a o to déle, když se cítím zrazená.

Ahojky, oslovil me nazev teto diskuse,protoze i ja potrebuji nekoho dostat z hlavy a ze srdce a budu rada za vase nazory a treba vlastni zkusenosti. Mela jsem rocni vztah se starsim muzem,ktery on v zime ukoncil bez udani duvodu. A popravde-takovy peklo jsem nikdy nezazila,jak clovek chodi jako telo bez ducha a ma navaly vzteku a litosti a nemuze se na nic soustredit a mysli si, ze ho ta bolest zevnitr "sezere". Je pravda,ze cas funguje a ted jsem schopna uz normalne fungovat a bolest neni bodava,nicmene jsem v tom zamotana stale. S byvalym jsme v celkem castem kontaktu a spime spolu.Pred nejakou dobou jsem zjistila,ze ma novou pritelkyni a tak jsem to s nim ukoncila,ale ne na dlouho,on se z meho zivota vymazat nechce. Pred nejakou dobou se mi sveril s duvodem rozchodu,a to,ze nechce uz deti a ze se bal,ze bych mu utekla za par let za mladsim. No a tak to tak nejak spolu tahneme-piseme si,obcas se vidime a nikde neni videt konec. A boli to, a je mi na zvraceni,kdyz is predstavim jeho pritelkyni,ale nemuzu si pomoc. A chtela bych ho zpatky a vim,ze to uz nepujde, ale nevim, kde mam v sobe najit tu silu ke konci.

Mahulenka napsal(a):

Ahojky, oslovil me nazev teto diskuse,protoze i ja potrebuji nekoho dostat z hlavy a ze srdce a budu rada za vase nazory a treba vlastni zkusenosti. Mela jsem rocni vztah se starsim muzem,ktery on v zime ukoncil bez udani duvodu. A popravde-takovy peklo jsem nikdy nezazila,jak clovek chodi jako telo bez ducha a ma navaly vzteku a litosti a nemuze se na nic soustredit a mysli si, ze ho ta bolest zevnitr "sezere". Je pravda,ze cas funguje a ted jsem schopna uz normalne fungovat a bolest neni bodava,nicmene jsem v tom zamotana stale. S byvalym jsme v celkem castem kontaktu a spime spolu.Pred nejakou dobou jsem zjistila,ze ma novou pritelkyni a tak jsem to s nim ukoncila,ale ne na dlouho,on se z meho zivota vymazat nechce. Pred nejakou dobou se mi sveril s duvodem rozchodu,a to,ze nechce uz deti a ze se bal,ze bych mu utekla za par let za mladsim. No a tak to tak nejak spolu tahneme-piseme si,obcas se vidime a nikde neni videt konec. A boli to, a je mi na zvraceni,kdyz is predstavim jeho pritelkyni,ale nemuzu si pomoc. A chtela bych ho zpatky a vim,ze to uz nepujde, ale nevim, kde mam v sobe najit tu silu ke konci.

prestart se stykat, prestart ho kontaktovat, zrusit jeho cislo mobile, emailu.
pokud mozno odjet nekam mimo.

prestart se stykat, prestart ho kontaktovat
Přestat s ním spát.

helena napsal(a):

prestart se stykat, prestart ho kontaktovat
Přestat s ním spát.

no tak to je jasne:)

no tak to je jasne
Jak komu... vidíš, že dotyčný zjevně nikoliv

Udržuješ s ním kontakt protože ho máš pořád ráda, ale on tě jen využívá. Ví moc dobře že k němu něco cítíš, když jsi s ním kontakt neukončila a stýkáte se. On vztah ale nechce, jinak by neměl novou přítelkyni a bude to pěkný hulvát, pokud ji s tebou podvádí. Buď ráda že ses ho zbavila a být tebou ho vymažu ze života. Kdo ví jestli ji neměl když se s tebou rozcházel, ale to už jsou jen dedukce. Rozhodně bych mu ale nevěřila ani slovo a upalovala od něj co nejdál. Akorát otvírá staré rány. A když sama víš, že se už k sobě nevrátíte, je blbost s ním spát, psát mu a podobně.

Nakonec z toho zase ty vyjdeš jako ta ublížená, jdi dál, bez něj.. ;)

Ahoj, pokud jsi ho milovala, tak jak píšeš, tak měsíc je velmi krátká doba na to, aby jsi zapomněla...musíš být hodně silná a uvidíš, že to časem bude lepší a lepší, ale bude to ještě chvíli trvat...zkus se soustředit na jiné věci, na práci, na koníčky, na přátelé a hlavně na sebe...a opakuj si, že nechceš být s někým, kdo o tebe nestojí...